Toto hledisko komunistické strany potírají
měšťácké strany, stanovisko to
nechápou i potírají reformistické
socialistické strany. V zájmu dosažení
pojištění sloužícího výhradně
všem pracujícím, je nutno bojovati proti měšťáckým
stranám i proti reformistům.
Leč ještě v jiném směru, než
dosud jsem rozváděl, je pensijní pojištění
soukromých zaměstnanců těmto darem
danajským. Nad Evropou, nad celým světem
visí mračna nových imperialistických
válek. Dojde-li k novému zločinu kapitalistického
světa, pak ve všech pojišťovnách
běda všem těžce nastřádaným
úsporám dělníků, soukromých
zaměstnanců i lépe placených dělníků.
Co je nadějí všech zaměstnanců,
že budou zabezpečeni oni sami i jejich rodiny, na
co od úst si budou museti ušetřiti, to rázem
přes noc by se proměnilo v hromádku bezcenných
papírů. Všem zaměstnancům dařilo
by se tak, jak v jedné, v Brně oblíbené
divadelní hře běduje jeden zaměstnanec,
že za 40 let nastřádal 40.000 předválečných
rakouských korun, za které nelze dostati ani skleničku
vína.
Válečné nebezpečí vyvolávané
loupeživou politikou imperialistů je dnes velmi vážné.
Ohroženy jsou jím cenné statky, ohroženo
je jím také pensijní pojištění
soukromých zaměstnanců.
Kapitalistická třída poskytnutím pensijního
pojištění soukromým zaměstnancům
chce tyto odděliti od dělnictva, chce je odvrátiti
od revolučního socialismu, od komunismu. Leč
válečné nebezpečí ukazuje soukromým
zaměstnancům pravou jejich situaci, ukazuje jim,
že trváním kapitalismu hrozí i jejich
pojištění katastrofa a že za vlády
kapitalismu dobrého pojištění nemohou
vůbec dosíci. To nechť soukromí zaměstnanci
uváží a pak budou vědět, kam
patří.
Kapitalistická třída dává soukromým
zaměstnancům pojištění, které
jim nevyhovuje, které neodpovídá zásadám
opravdu cenného pojištění, které
je dokonce i opakem skromných požadavků soukromých
zaměstnanců, jak byly kompromisně vypracovány
odborovými organisacemi zaměstnanců. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Opravdového a trvalého,
ničím neohroženého pojištění,
úplného rozřešení jejich existenční
otázky a naprostého zabezpečení existence
dostane se soukromým zaměstnancům jen opuštěním
stran měšťáckých i reformistických,
jejich společným bojem s dělnictvem, proti
kapitalismu, jen uvolněním, svržením
jakékoli vlády kapitalistické třídy.
Známe dnes kritiku sociálního pojištění
dělnického, známe kritiku pojištění
soukromých úředníků. Od kritiky
je však nutno přejíti ke skutkům. Okamžitě
žádoucím i nutným skutkem je opustiti
tábor měšťácký i reformistický
a připojiti se k táboru komunistickému.
Žádáme dokonalé jednotné pojištění
dělníků a soukromých zaměstnanců.
Odmítáme pojištěni, které požadavky
soukromých zaměstnanců neuskutečňuje
a které svou soustavo,u bude sloužiti kapitalismu
a kapitalistickému státu. Budeme proto hlasovati
proti vládnímu návrhu.
Bylo by však nesprávné, kdybych se spokojil
pouhým výkladem o sociálním pojištění.
Příležitosti této nutno použíti
k malému rozboru celé sociální otázky
zaměstnanců v soukromých i státních
službách. Pensijní pojištění
jest jen poměrně nepatrnou částí
palčivé existenční otázky veliké
masy intelektuálů a polointelektuálů,
prodávajících na trhu pracovní sílu
svých mozků tak, jako dělníci prodávají
pracovní sílu svých paží. Pravíme
těmto zaměstnancům v jejich většině,
že je potřebí z kořene vyvrátiti
mentalitu, že je jich postavení je odlišné
od postavení dělníků že jim kapitalistický
řád může poskytnouti dobrodiní;
jest ještě více potřebno vyvrátiti
hledisko soc. demokratů a nár. socialistů,
že zejména pro tyto vrstvy postup reformistický
je vhodný a schůdný, že pro ně
může býti v kapitalistickém světě
zjednána náprava.
Je sice pravda, že malá část intelektuálů
těší se v soukromohospodářském
společenském řádu ještě
dnes určitému privilegovanému a aristokratickému
postavení, ale proti veliké mase zaměstnanců
postupuje kapitalistická třída stejně
tak bezohledně a bezcitně, jak to činí
proti dělníkům. Dává jim titul
"ve vyšších službách",
ale existenci jim hubí. Ba dokonce právě
v tomto období projevuje se to nápadně.
Jak rozumíme touze všech nemajetných, že
je potřebí existenční otázku
pracujícího lidu rozešiti? Nesmíme se
spokojiti prostě jen takovou odpovědí, že
každému má se dostati toho či onoho
zvýšení mezd, snížení cen
životních potřeb. Existenční
otázku rozřešiti - to znamená, že
každému užitečně pracujícímu
člověku má se dostati uspokojivé,
vydatné životní úrovně a že
jeho existence má býti plně zabezpečena
od jeho narození až do jeho smrti, že stejně
tak má býti zabezpečena existence jeho rodiny
a jeho dětí, že slovem každý pracující
člověk na podkladě příznivé,
radostné životní úrovně má
míti v ohledu existenčním trvale zaručený,
zajištěný bezstarostný život. Kapitalistický
řád je však zařízen tak, že
právě v tomto ohledu je horším ničitelem
všech existencí, než byly či jsou jakékoli
hrůzy tu a tam rozbouřené přírody.
Tímto ničením existencí postihuje
dnešní společenský řád
všechny vrstvy pracujícího lidu. Nejprve kapitalistická
třída zničila klidnou radostnou existenci
živnostníků, řemeslníků
a rolníků, pak nestvůrná furie hrabivosti
a vykořisťování řádila
a řádí dosud jako ďábel proti
milionovým masám dělnickým, které
vrhá do propasti bídy a zoufalství, ale nyní
jde dále a je také ničitelem, pustošitelem
existencí t. zv. zaměstnanců "ve vyšších
službách". Všechny prostředky, kterých
se používá proti dělníkům,
dopadají také na těla zaměstnanců
a v nové veliké dějinné tragedii rozdrcují
na padrť vše, co je těmto milé a potřebné.
Není dbáno jejich platů, není dbáno
jejich existencí, není dbáno jejich rodin,
jejich žen, jejich dětí.
Nejprve bylo intelektuálů a polointelektuálů
málo a tak je kapitalistický řád u
srovnání s dělníky poměrně
dobře honoroval a dobře s nimi zacházel.
Národohospodářské zákony směřují
však k tomu, aby podnikatelstvo bylo zahrnuto lacinými
silami. Proti dělníkům pomohl si kapitalismus
zaváděním strojů, proti technikům,
chemikům, účetním a všem jiným
kancelářským a zaměstnavatelským
silám pomáhá si jinými opatřeními.
Kapitalistický stát zařídil kapitalistickým
podnikatelům spoustu škol a tam vycvičováno
je pořáde větší množství
nemajetných prodavačů pracovní síly
mozku. Kde dříve byl nedostatek schopných
sil, tam je jich nadbytek. Abych použil slov jednoho starého
francouzského socialisty: jako uměle nacpávány
jsou krmivem husy, aby ztučněly, tak ve školách
nacpávána je mládež vědomostmi.
Jako však husy nejsou hospodyněmi nacpávány
v jejich prospěch, nýbrž aby byly zabity, tak
také t. zv. intelektuálové nacpáváni
jsou vědomostmi ne proto, aby byli účastni
slavných hodů vědy a umění,
nýbrž proto, aby kapitalističtí podnikatelé
a kapitalistický stát měli co nejlacinější
pracovní síly, které lze snadně vykořisťovati.
Tvoří se stále větší a
větší reservní armáda intelektuálních
zaměstnanců, která stlačuje platy
zaměstnaných, která jim ohrožuje existenci.
Jedině v povolání učitelském
je v Československu 3000 přebytečných
učitelů. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
V poslední době tento zlý vývoj pokračuje
také ještě mechanisováním a racionalisováním
práce zaměstnanců. Vkročíme-li
dnes do velikého bankovního závodu, nalezneme
tam celé sály, kde pracují zaměstnanci
ne u psacích stolků, ale u sčítacích,
odpočítacích, násobících
a dělících strojů. Stojí, či
sedí tam v pracovním úboru dělníků
zamazáni od oleje. Jsou snadno vyměnitelni, jsou
v moci podnikatelů.
Kapitalistický vývoj vždy více sterým
způsobem proměňuje dřívější
pyšné zaměstnance intelektuálních
schopností v červy, které lze lehko zašlápnouti,
kteří fakticky podpatkem kapitalistických
velmožů jsou šlapáni a jejichž síly
jsou vymačkávány jako citrony. Sociální
existenční otázka stojí dnes také
před zaměstnanci v t. zv. "vyšších
službách" v celé své obrovitosti
a děsné hrůznosti.
Co zmohou proti tomuto železnému chodu hospodářského
života metody reformismu, měšťácké
demokracie, humanismu bez sociálních základů
a pacifismu uprostřed výroby pum a jedovatých
plynů? Nic, docela nic! Jediné mohou všechny
tyto "krásné" pohádky reformistických
stran a proudů: vyvolávají zbytečné
iluse, zaslepují a podvádějí široké
masy dělníků a zaměstnanců
ve službách soukromých i státních,
odvádějí široké masy dělníků,
malých zemědělců a zaměstnanců
od skutečné cesty, která vede k rozšíření
existenční otázky všeho pracujícího
lidu.
Doprovody vládních, měšťáckých
i "oposičních" reformistických
stran k zákonu o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců jsou schopny přispěti
k rozšíření falešné mentality,
falešných představ reformistických.
Rozbor celé existenční otázky zaměstnanců
mluví však řečí zcela jinou.
Obnažují zde tuto existenční otázku
v celé její příšerné nahotě;
pouhým jejím vylíčením rozprchávají
se reformistické názory v pouhé mlhoviny.
Existenční otázka, jak strašněji
a strašněji se vyvíjí, mluví
jasným, hromovým hlasem: Dělníci,
drobní zemědělci, drobní živnostníci
a veliká většina zaměstnanců
v podnicích soukromých i státních
mají přesně a neúprosně vyměřenu
jedinou cestu, cestu revolučního socialismu. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
rozpravu jakož i projednávání pořadu
a ukončím schůzi.
Podotýkám, že z formálních důvodů
bude nutno konati dnes schůzi druhou.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala dnes ve 3 hod. 20 min. odpol. s
1. Nevyřízené odstavce pořadu 179.
schůze.
2. Návrh, aby řízením zkráceným
podle §§u 55 jedn. řádu projednána
byla osnova zákona o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách (tisk 1955).
3. Návrh, aby posl. sněmovně prodloužena
byla lhůta stanovená §em 43 úst. listiny
k projednání usnesení senátu o vládních
návrzích zákonů:
a) o trestním stíhání presidenta republiky
a členů vlády podle §§ů
34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 3),
b) kterým se mění §§y 82 a 54 živn.
řádu a § 70 živn. zákona pro území
Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 5),
c) o zřízení nucených pracovních
kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva (tisk 1223),
d) o veřejné stráži zemědělské
(tisk 1746),
e) o ochraně polního majetku (tisk 1747).
4. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta
stanovená §em 43 úst. listiny k projednání
usnesení posl. sněmovny k vládnímu
návrhu zákona, kterým se mění
§§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920,
č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích
bývalých vojenských gážistů
a §§ 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924,
č. 288 Sb. z. a n., o změně některých
předpisů o zaopatřovacích požitcích
vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk
1452).
Jsou proti tomuto mému návrhu nějaké
námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.