Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Buday,
inž. Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
200 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Nosek,
inž. L. Novák, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Zahajuji 174. schůzi posl. sněmovny.
Dovolené dal jsem na dnešní, případně
zítřejší schůzi posl. sněmovny
p. posl. Windirschovi pro neodkladné záležitosti
a p. posl. Schubertovi z rodinných důvodů.
Přistoupíme k projednávání
1. odst. pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností a výboru
ústavně-právního k návrhům
(tisk 1291, 1296 a 1297) zákona o čepování
alkoholických nápojů v den před volbami
a v den volby (tisk 1681).
Zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností je p. posl. Náprstek,
zpravodajem výboru ústavně-právního
p. posl. Ostrý.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl.
Náprstkovi.
Zpravodaj posl. Náprstek: Slavná sněmovno!
Do zákonů, které upravují volební
řády do zastupitelstev obecních, okresních
a zemských, do posl. sněmovny a senátu, vložena
byla různá ustanovení o zákazu podávati,
čepovati nebo prodávati nápoje obsahující
alkohol. Jest to zejména zákon ze dne 31. ledna
1919 o řádu volení v obcích republiky
Československé, č. 75 Sb. z. a n., který
nařizuje: "V den před volbou a v den volby
jest zakázáno v obci prodávati, čepovati
nebo podávati nápoje obsahující alkohol."
Doslovně stejná ustanovení jsou v zákoně
ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., kterými
se vydává řád volení do posl.
sněmovny.
Odchylná ustanovení obsahuje zákon o volbách
do okresních a zemských zastupitelstev ze dne 14.
července 1927, č. 126 Sb. z. a n, v němž
§ 31 stanoví: "V den před volbami od druhé
hodiny odpoledne a v den volby až do uplynutí dvou
hodin po skončeném sečítání
hlasů (§ 43, odst. 4) jest zakázáno
podávati, čepovati nebo prodávati nápoje
obsahující alkohol."
Různost těchto zákonných ustanovení
dokazuje, že tyto body zákona stanoveny byly vždy
na podkladě různosti poměrů v době,
kdy ten který zákon byl vydáván.
Hospodářské i politické poměry
počátkem r. 1919 odůvodňovaly tato
opatření. Zákonodárce projevil zde
vůli zákonem zajistiti dostavení se voliče
k volbám ve stavu střízlivém, aby
tak zabezpečen byl pořádek a hladký
průběh hlasování.
Nesprávný byl však názor, že dosavadní
hladký průběh voleb nutno přičísti
pouze k dobru zákazu čepovati, neboť zajisté
lze tvrditi, že hlavní zásluhu o správný
volební průběh nutno přičísti
především vyspělosti našeho občanstva.
Odborové organisace hostinské sledovaly zkušenosti
získané při různých volbách,
ať šlo již o volby do obcí neb sborů
zákonodárných, a z těchto jest zřejmo,
že v den před volbou a rovněž i v době
po ukončení voleb pozbývá zákon
praktického významu, neboť každý
má možnost opatřiti si na tuto dobu předem
dostatečné množství alkoholických
nápojů, což v mnoha případech
bylo též zjištěno.
Odborové organisace hostinských a výčepníků
na podkladě těchto zkušeností právem
se domáhaly zkrácení doby omezení
čepování a poukazovaly na několikamilionové
škody, vznikající živnosti hostinské
při každých hromadných volbách.
Proto vypracován byl také návrh posl. Beneše,
Pechmana a druhů, který omezuje zákaz
čepování na den voleb do 18. hodiny a který
byl vzat za podklad jednání výborového
jako nejdalekosáhlejší. Z týchž
příčin byly podány návrhy posl.
Petrovického a druhů, které se týkají
téže záležitosti. (Posl. dr Winter:
Návrhy jsou charakteristické pro dnešní
vládní majoritu!) To je otázka praxe,
pane ministře.
Shodný návrh výboru živnostenského
a ústavně-právního vyznívá
tak, že zakazuje se čepování v den voleb
až do uplynutí dvou hodin po konečné
hodině volby v úřední vyhlášce
stanovené.
Při jednání výboru poukazováno
bylo na nebezpečí případného
působení silnějšími skupinami
na rozhodnutí jednotlivých voličů
při volebním aktu pomocí alkoholických
nápojů.
Tato námitka padá, vezmeme-li v úvahu ustanovení
našich zákonů, které jakýkoliv
pokus toho druhu stíhají, rovněž pak
uvážíme-li, že při omezení
na dny předcházející volbě,
jest dána příležitost zastřeným
způsobem podobné pokusy prováděti.
Příslušníci živnosti hostinské
ocitli se pak často v rozporu se zákonem, ani ne
tak se stránky své vlastní - výdělečné
- jako spíše následkem tlaku svých zákazníků.
Jménem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností navrhuji slavné poslanecké
sněmovně schválení zákona ve
znění dle zprávy výborové tisk
1681. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl.
Ostrému.
Zpravodaj posl. Ostrý: Slavná sněmovno!
Ústavně-právní výbor pojednal
o této předloze zákona dne 20. června
a vzal za podklad jednání usnesení výboru
pro živnosti, průmysl a obchod, ale provedl v něm
některé změny. Živnostenský výbor
vyslovil pak s usnesením výboru ústavně-právního
souhlas a já nemohu nic jiného, než jménem
ústavně-právního výboru navrhnouti,
aby byla předloha schválena ve smyslu usnesení
tohoto výboru.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni
řečníci. Zahájíme proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je tedy přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci
na straně "proti" pp. posl. dr Koberg
a dr Dérer; na straně "pro"
p. posl. Petrovický.
Uděluji slovo prvému zapsanému řečníku
na straně "proti", p. posl. dr Kobergovi.
Posl. dr Koberg (německy): Dámy a
pánové! Zvítězí-li v Americe
při presidentských volbách suší,
pak znamená přítomný návrh
zákona o výčepu alkoholických nápojů
přede dnem a v den voleb při nejmenším
částečné vítězství
mokrých v této zemi. Snad se doufá, že
bude touto cestou možno působiti na volby v Podkarpatské
Rusi ve smyslu příznivém vládním
stranám. V našich krajích je navržená
změna zákona více nebo méně
bez významu. Na takových povrchnostech nemá
naše veřejnost zvláštního zájmu,
co jsou vypsány volby do nových okresních
a zemských zastupitelstev, na něž se na konec
veškerý zájem soustřeďuje. Vládní
koalice, jak známo, sehnala tolik smutné odvahy,
aby přes veškerá varování a domluvy
uvedla nezměněně v platnost hanebné
dílo správní reformy. Na své ospravedlnění
odvolávají se páni z většiny
na demokracii, která prý se volbami nových
zastupitelských sborů rozšiřuje. Zamlčují
při tom, že třetina zástupců
jest jmenována, což právě nezavání
demokracií, zamlčují, že političtí
úředníci jako předsedové sborů
komandují úředníky k hlasování
a mohou každé usnesení zrušiti, že
jednací řády jsou vládou oktrojovány
a že v každém ohledu lze mluviti o pravém
opaku pokroku demokracie. Pomyslíme-li na staré
zemské sněmy a okresní zastupitelstva, tu
se musí člověku zdáti i staré
Rakousko stokráte demokratičtější
než toto nové uspořádání,
jímž se nyní chlubí i německé
vládní strany ve svých listech a schůzích.
S německého stanoviska chce panstvo spatřovati
v tom zlepšení, a to v tom ohledu, že podle jejich
tvrzení je zajištěna národnostní
samospráva v zemské školní radě
a v zemědělské radě jak se čte
ve volebním provolání křesť.
sociálů. Smělost tohoto tvrzení přesahuje
v každém případě docela značně
odvahu německých křesťanských
sociálů, členů Svazu zemědělců
a živnostenské strany, jakou dávali až
dosud najevo při prosazování německých
požadavků. Nyní před volbami mluví
o vybudování naší samosprávy,
hrají si na divokého muže, když byli před
tím sami směrodatně působili při
zničení základů vší živoucí
samosprávy v obcích, okresích a zemích;
a po volbách budou dále pracovati ve stejném
smyslu jako před volbami, zůstanou-li při
vesle, nebudou opět nic dělati, aby své sliby
splnili. Kdo zabíjí demokracii, nemůže
nechati samosprávu žíti, neboť jedna je
podmínkou druhé. Proto možno všecko povídání
o tom, že na základech tohoto protidemokratického
zákona může vzniknouti nějaká
samospráva, již předem označiti jako
žvanění. Více než odvážné
jest však tvrzení německých koaličních
druhů, že se v nových zastupitelstvech a zastupitelských
sborech projeví politická rovnoprávnost Němců
v tomto státě. Křesťansko-sociální
senátor dr Hilgenreiner zjistil teprve nedávno
v rozpočtovém výboru senátu, že
Němci jsou ze správy skorem úplně
vyloučeni a že jsme podřízeni cizím
úředníkům, jako Indové anglickým.
Jak má býti teď za takového stavu věcí
možné zřízení německé
samosprávy, rovnoprávnost atd., je dojista nevyzpytatelné.
Při tomto absolutním panování úřednictva,
jež spočívá přece podle slov
pana dr Hilgenreiner a skoro výlučně
v českých rukách, nemůže býti
dojista řeči o politické rovnoprávnosti
Němců v budoucnosti za požehnaného působení
příští správní reformy.
Takový tah je i jako volební heslo příliš
nemotorný, aby u rozumných voličů
došel víry. Rovněž tak drzé je
podvržení, že obě německé
župy a Slezsko musily býti obětovány
z vyšších národnostních ohledů,
aby se totiž němectví v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku stalo absolutně silnějším
mocenským činitelem. (Výkřiky na
levici.) Německé vládní strany
při tom zatajují, že německé
župy Karlovy Vary a Česká Lípa jsou
českým šovinistům nesnesitelné
a stran Slezska řekl kol. Rýpar z české
strany lidové teprve 3. t. m. v Opavě otevřeně:
Slezsko nezůstalo proto zemí, poněvadž
v něm žije ještě příliš
mnoho irredentistického ducha starého Sudetenlandu.
Proto musilo ztratiti vlastní samostatnost a býti
pevně přičleněno k Brnu. Jak se s
tím rýmují při správní
reformě vykonané nádenické práce
německých vládních stran, které
prý přec bojují jako dříve
za práva Němců v tomto státě?
Také naši činnost na Hlučínsku,
která prý zpomaluje konsolidaci - to je totiž
počeštění tohoto kraje - činí
kol. Rýpar spoluodpovědnou za ztrátu
země slezské a řekl nám: "Ano,
vy němečtí oposičníci, kteří
si stěžujete, že Slezsko musilo ztratiti svoji
samostatnost, vy němečtí oposičníci
jste tedy sami tím vinni, neboť jste stále
ještě předpojati v duchu Sudetenlandu a za
druhé tropíte nám neplechu v Hlučíně
a zabraňujete tím úplnou asimilaci tohoto
kraje." Zemský president Šrámek uváděl
již v březnu t. r. stejný důvod pro
hotové dnes rozdělení hlučínského
okresu a přes to za několik týdnů
na to sbubnoval pan dr Luschka všecky křesťansko-sociální
členy obecních zastupitelstev Hlučínska
a uložil jim tam usnesením, které navrhl a
odůvodnil, aby hlasovali proti každému usnesení
v obecních zastupitelstvech, která by vyžadovala
udržení tohoto kraje v celku. Nyní bylo skutečně
vládním nařízením 12 obcí
s 3400 německých hlasů z hlučínského
okresu vytrženo a přiděleno okresu Opava-venkov,
který měl celkem jen 3000 německých
hlasů. Naproti tomu bylo 5 ryze českých obcí
bíloveckého okresu připojeno k Hlučínu,
aby se tak bezpečně vytvořila česká
většina na Hlučínsku a jinak se cizině
namluvilo, že hlučínské obyvatelstvo
se již dobrovolně z větší části
přihlásilo k češství. Výjimečný
stav na Hlučínsku není ještě
dosud ani v těchto nyní odloučených
12 německých obcích hlučínských
zrušen, německy se tam nesmí ještě
stále vyučovati. Není to potupa a hanba pro
německé vládní strany? (Výkřiky
na levici.) Tak vypadá namáhavá národní
práce, kterou koná pan dr Luschka se svými
věrnými již 21/2 roku pro Slezsko, pro Hlučínsko
a za práva sudetského němectva vůbec.
Lepšího pomahače si nemohli páni Černý
a Kramář ani přáti. (Souhlas
na levici.) Bez námahy se jim dostane přičiněním
jeho a jeho věrných do ruky, čeho by byli
jinak mohli dosáhnouti jen nejúpornějšími
boji. Doufejme, že se mu Hlučín a Slezsko při
volbách poděkují. Zcela zvláštní
příčinu, aby bylo spokojeno s vládními
stranami všeobecně a s panem dr Luschkou zvláště,
má však město Opava. Ztrácí,
dík horlivé spolupráci těchto pánů
na správní reformě, nejen politickou a autonomní
zemskou správu, se všemi k tomu náležejícími
úřady, nýbrž i zemskou školní
radu, zemské finanční ředitelství
s celním odborem, který přišel již
přece 1. lednem t. r. z Opavy, zemědělskou
radu, zemské četnické velitelství,
pravděpodobně divisní vojenské velitelství,
pak slezský komunální a pozemkový
úvěrní ústav, zemský úřad
pensijního pojišťovacího ústavu,
tedy nejméně 10 ústavů a úřadů,
které se Opavě berou. Neurčité sliby,
které proti tomu zde v Praze daly jedné opavské
deputaci včera a předevčírem různé
úřady stran vytvoření náhradních
institucí, mají pouze cenu všeobecně
závazných, lépe řečeno nezávazných
rčení a dlužno je přirovnati k utišujícím
pilulkám, jež se podávají nemocnému
za účelem přechodného utišení
bolestí. I když by měly skutečně
zůstati ty či ony úřady v Opavě
nebo přijíti tam úplně nové,
nebyla by tím ještě dávno napravena
škoda, již Opava a celé Slezsko utrpí.
Neboť předně může každá
příští vláda, co je dnes přislíbeno,
kdykoli odvolati, za druhé je velký cizinecký
ruch, který nyní Opava má, podmíněn
úřady druhé instance, které tam jsou
a jež musí nyní následkem správní
reformy vesměs zmizeti. Pan ministr financí Engliš
řekl to také zcela správně: je
to prý logickým důsledkem správní
reformy, že v jednotné zemi moravsko-slezské
může býti pouze jedno zemské ředitelství
a jeden zemský úřad, jedna zemská
úřadovna v každém odboru. Jest to pochopitelné
a proto je nesmyslem, jestliže nyní vládní
strany ubohým Opavanům stále namlouvají:
Dostanete, co jsme vám slíbili. Je omylem, není
naprosto pravda, co řekl pan ministr Engliš,
že zemské finanční ředitelství
zůstane. Přirozeně nezůstane, přijde
tam pouze okresní finanční ředitelství.
A za třetí slouží všecky úřady,
které případně by mohly býti
přeloženy do Opavy, přec jen počešťování
města. Tak jest na př. veškerých 45
úředníků ředitelství
státních lesů, o jehož přeložení
z Frýdku do Opavy se uvažovalo, Čechy. Od těchto
45 rodin by němečtí opavští obchodníci
a živnostníci nic nevydělali. Totéž
bylo by při zřízení železničního
dopravního inspektorátu nebo při rozmnožení
počtu poštovních Venclů. Za všech
okolností by to neznamenalo více než nové
počeštění Opavy. Pomoci se dostane Opavě
a Slezsku jen přiměřeným novelisováním
správní reformy. Jen s touto výhradou můžeme
souhlasiti pro dobu, dokud není bezpráví,
způsobené Opavě a Slezsku, opět napraveno,
s oněmi požadavky, které jednohlasně
přijali němečtí a čeští
zaměstnavatelé a zaměstnanci opavští
na velké manifestační schůzi 22. října.
Nad to požadujeme náležitého zastoupení
Slezska v novém moravsko-slezském zemském
výboru, dále ve všech komisích a odděleních
zemských úřadů, a to jak zástupců
lidu tak slezských úředníků.
Dále žádáme rozšíření
příslušnosti slezské zemské správní
komise podle § 28 zákona na všecky záležitosti
spadající do kompetence zemského výboru,
jež se týkají Slezska, ke kterémuž
účelu jest ponechati i potřebné úředníky
zemské účtárny, zemského účetnictví,
zemské pokladny a zemské kanceláře
v Opavě a zemského stavebního úřadu
v Opavě. Samozřejmě má i zemská
školní rada podržeti v Opavě vlastní
oddělení pro Slezsko i s účetními
úředníky k ní patřícími.
Dále musí zůstati zemský archiv, úřad
pro vyměření dávky z přírůstku
hodnoty a revisní úřad pro obce a okresy.
Konečně požadujeme, jestliže nebude zřízena
německá vysoká škola, které žádá
posl. Jung, při nejmenším bezodkladnou
přeměnu dvoutřídní německé
obchodní školy na německou obchodní
akademii, úplné znovuzřízení
nyní pouze ze dvou střídavých ročníků
se skládajícího německého učitelského
ústavu s kursem pro učitelky mateřských
škol v dřívější formě,
tedy se všemi čtyřmi ročníky,
vydatné podpory německé hospodyňské
školy a německé dívčí
střední školy v Opavě státem.
Češi si tam zřídili palác, českou
hospodyňskou školu. O sebe se postarali, ale naše
německé školní ústavy, které
musily býti ze soukromých prostředků
založeny a udržovány, mohou zajíti. Stát
se až dosud k nim zachovával nadmíru skoupě.
(Posl. Geyer [německy]: Kdyby aspoň byly vyplaceny
subvence, které jsou v rozpočtu!) Zcela správně!
V rozpočtu jsou skutečně, dají však
na německé ústavy 30-40 %, zbývajícími
částkami nakrmí Češi vlastní
ústavy, Opava měla by tedy na přechodnou
dobu skutečně možnost, aspoň jako město
školské býti nějak odškodněna
a tak by také nebylo poškozeno opavské němectví
přeložením českých úředníků,
což má přec pouze ten účel, aby
německé město Opava bylo počeštěno.
Žádáme, aby tedy také německé
střední školy, jež tam jsou, německá
státní reálka a německé státní
gymnasium, z nichž prý chtějí vytvořiti
jediné německé státní reálné
gymnasium, zůstaly městu Opavě neztenčeně
zachovány. Velké nebezpečí spočívá
v tom, že při tom budou opět školy spojovány
- v Olomouci se tak stalo. To by nebylo žádným
odškodněním pro město, nýbrž
dalším strašlivým poškozením.
Oběma ústavům byly místnosti vzaty
a do německého gymnasia strčena česká
odborná škola. Žádáme tedy, aby
těmto ústavům, jak gymnasiu tak německému
učitelskému ústavu, byly českými
školami zabrané místnosti bezodkladně
opět vráceny a aby byly opět dány
k disposici místnosti potřebné k nerušenému
vyučování. Češi se roztahují
v německých školách, jak náleží.
To musí konečně jednou přestati a
mluví-li se již o kompensacích pro Opavu, musí
se také ukázati přiměřená
ochota. To jsou naše minimální požadavky
pro částečnou kompensaci veliké ztráty,
již Opava utrpí. Zcela se přece škoda
odčiniti nedá. Pro budoucnost trvá nad to
veliké nebezpečí, které se připouští
již také s české strany, že, dojde-li
jednou ke změně rozdělení v oblasti,
mělo-li by tedy dojíti k novelisaci správní
reformy a měly-li snad býti opět utvořeny
menší správní oblasti, Slezsko, zvětšené
o východní Moravu, znovu povstane jako samostatná
správní jednotka, při čemž nebude
hlavním městem zase Opava, nýbrž Moravská
Ostrava. To znamená samozřejmě zkázu
kvetoucího obchodu v Opavě, zničení
tisíců tamních německých existencí.
Dr Luschka, zástupce města Opavy, může
býti v každém případě
pyšný, že na tomto díle spolupůsobil
účinně a významně. Přeji
mu, aby mu za to vděční Opavané v
trvalou upomínku dali na pamětnou. Ovšem pomník,
(Veselost na levici.) mramorový, jako zde panu presidentu
Masarykovi. Tak bych mu rád odplatil zlé
dobrým. (Různě výkřiky na
levici.) Teprve nedávno mne zde ve výkřiku
za řeči svého klubovního kol. Bartl
a nazval štváčem, jehož packářství
prý on musí opět napravovati. Nevím,
co jsem svým stálým zastáváním
práv Slezska zpackal. Myslím toliko, že jsem
kazil koncept Luschkův, který zamýšlel
úplné uspání a zpacifikování
slezského obyvatelstva. (Souhlas na levici.) Záleželo
mu, jak jsem již opětovně zdůrazňoval,
aby se sloučení Slezska s Moravou odehrálo
bez třenic a bez odporu, a v tomto ohledu jsem mu ovšem
udělal v rozpočtu čáru. Aby mne však
proto nazýval štváčem, není právě
od kol. Luschky velmi přívětivé.
Je mně to však samozřejmě lhostejno,
poněvadž jsem si vědom, že jsem konal
pouze svoji povinnost. Cítil-li se dr Luschka postiženým
závěrečnou větou mé poslední
řeči: "Vrahům samosprávy patří
politická smrt", pak to svědčí
o jeho špatném svědomí, a vyčítal-li
mně zde proto posl. Bartel, že béřu
do úst slova, jež nejsou obvyklá u akademika,
výrazy, jichž se používá pouze
v nejnižších vrstvách obyvatelstva, pak
není pro mne úsudek tohoto učitele slušnosti
směrodatným. Neberu si ovšem ubrousek před
ústa a nezaleknu se dozajista ani lidových výrazů.
Jest však, promiňte mi to tvrdé slovo, drzou
lží a znetvořením, jestliže posl.
Wagner na př., který se proslavil svou řečí
hnojůvkou páchnoucí, o mně tvrdí,
že prý jsem při hlasování o clech
a kongrui nazval německé rolníky "selskými
prasaty". (Hluk na levici.) Hned tenkráte bylo
bezvadně zjištěno, že jsem si tenkráte
ve svém rozhořčení nad neočekávaně
hanebným chováním dnešních německých
vládních stran, jež tehdy ještě
nebyly vládními stranami, ulevil výkřikem
"svinstvo". Z toho kuje pan Wagner na volebních
schůzích v jižní Moravě výčitku,
že prý jsem veškerému německému
rolnickému stavu nadával selských prasat
a "Landruf" v Brně otiskne to samozřejmě
široce, tlustě a tučně, aby německé
straně národní jednu vlepil. Takovými
prostředky se bojuje proti nám, poněvadž
pánům scházejí věcné
argumenty na vyvrácení naší politiky.
Také prve jmenovaný Bartel neuměl
nic jiného přednésti proti mým čistě
věcným vývodům, než že tvrdil,
že obyvatelstvo nebéře mne již dávno
vážně, neboť prý jsem šel
mezi ony politiky - to jsem vzal ze stenografického protokolu
kteří, jak se zdá, jsou neustále posedlí
štváčskou jankovitostí. Ponechávám
to klidně posudku svých kolegů a voličstva,
zda kvalifikují můj boj proti vydání
v šanc samostatnosti Slezska jako "štváčskou
jankovitost", jsou-li s tím, jak jsem tento boj vedl,
srozuměni či nikoliv. Pokud je mně z mnoha
set rozmluv a dopisů známo, nebrali mně skutečně
vlastivěrní a německy uvědomělí
Slezané způsob mého boje za slezská
práva nejen ve zlé, nýbrž osvědčovali
mně naopak dík a uznání v bohaté
míře. U Luschkových věrných
panošů jsem ovšem nikdy nepředpokládal
porozumění pro to. Bartel se na konci své
řeči zvláště rozhorloval nad
tím, že jsem si zahrával ve Slezsku na zachránce
svaté Hedviky, jak se ráčil vyjádřiti.
Můj zločin spočíval prostě
v tom, že jsem si minulého roku dovolil, aniž
bych si byl vyžádal souhlasu křesť.-sociální
strany lidové, uveřejniti článek ke
dnu sv. Hedviky, dřívějšímu slezskému
zemskému svátku, ve kterém jsem Slezanům
připomínal, aby o tomto zemském svátku,
nyní zákonně zrušeném, vzpomínali
staré slezské samostatnosti. Poněvadž
tento časopisecký článek došel
ve Slezsku všude souhlasu a poněvadž dr Luschka
pravděpodobně zapomněl vedle slezské
orlice a slezského znaku zachrániti sv. Hedviku,
zemský slezský svátek, tak se na mne hněvá
a dal mně ústy Bartlovými upříti
právo, vystupovati jako ochránce sv. Hedviky. To
mně samozřejmě nemá býti překážkou,
abych i nadále použil každé, vhodnou se
zdající příležitosti - a k tomu
čítám také nyní zrušený
zemský svátek - abych burcoval Slezany, své
krajany, které pan Luschka a druhové se namáhali
vždy uspati. (Souhlas na levici.) To jde těmto
pánům na nervy, nemohu jim pomoci, naopak, čím
více se cítí postiženými, tím
lépe. Slezanům nebudou moci, tak doufám,
přec vydávati X za U. Slezané však nahlédnou,
že od těchto lidí nemohou očekávati
spásu a snad pak tito páni přec konečně
jednou změní své ubohé chování
při nejmenším všeobecně v politice
a upustí od toho a budou snad provozovati jinou politiku
než v posledních letech. Nechť je jim výsledek
voleb 2. prosince znamením, že naše sudetské
Němectvo není srozuměno s jejich oportunistickou
politikou, která vzdává bez boje jednu německou
posici za druhou, nechť se zdravý rozum obyvatelstva
zvolna probojuje přes lsti a násilí, přes
pomluvy a bludy a pomůže na konec našemu dobrému
německému právu k vítězství.
(Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Petrovický. Uděluji mu slovo.
Posl. Petrovický: Vážená sněmovno!
V lednu 1919 byl projednáván první volební
zákon v revolučním Národním
shromáždění, který se týkal
voleb do obcí. A tu bylo také jednáno o tom,
aby volby byly čisté, aby se snad neúčinkovalo
na voliče takovým způsobem, jak tomu bylo
ve starém Rakousku. A tu byl vložen do osnovy tohoto
zákona § 29, který zakazoval v den před
volbami a v den volební od 12. hodiny noční
do 12. hodiny dne volebního čepování,
prodávání alkoholických nápojů
a všech nápojů, které obsahují
alkohol. Analogicky stejně bylo jednáno právě
o druhém volebním řádu, který
se týkal voleb do obou zákonodárných
sborů. Tam v §u 32 bylo stejné ustanovení.
Vycházelo se tehdy z důvodů politických,
poukazovalo se, že tedy veřejnost opravdu je po stránce
politické velice rozhárána, a také
důvody společenské a hospodářské
měly mluviti pro přísná ustanovení
ve volebním řádu. Pokud se týče
zákazu čepování alkoholických
nápojů při volbách a prodávání
jich, tato ustanovení týkala se také všech
zemí Československé republiky, tedy i Slovenska
a Podkarpatské Rusi. Jenže na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi předcházel již jiný podobný
zákon t. zv. zákon Šrobárův
ze 16. prosince 1918, čl. LXIV, kde v §u 11 bylo
zakázáno výčepníkům
prodávati lihoviny v t. zv. odměrkách, tedy
v menších odlívkách, kde na to v historických
zemích měli a dodnes mají právo výčepníci
lihovin a výčepníci vůbec. Tehdy vycházelo
se ze zásady, že je třeba Slovensko a Podkarpatskou
Rus odalkoholisovati. Ovšem výsledky tohoto zákazu
pohárkování podle zákona Šrobárova
jevily se opačným směrem. Bylo sice zakázáno
podávati v odlívkách lihoviny ve výčepech,
ale bylo dovoleno prodávati celé láhve těchto
lihovin, a to nejen u obchodníků, nýbrž
i u výčepníků, u hostinských,
ovšem se zákazem, že tato láhev neměla
býti otevřena v místnosti provozovací,
nýbrž musila býti odnesena do domácnosti
spotřebitele. Prakse však byla jiná. S počátku,
když úřady přísně v některých
župách dozíraly na provádění
zákazu pohárkování podle zákona
Šrobárova, bylo tohoto zákazu dbáno.
Později nebylo zákazu dbáno. Setkávali
jsme se s nepěkným zjevem, že konsument, který
opatřil si tímto způsobem lihovinu v celé
nádobě, v celé láhvi, neodnášel
ji zpravidla domů, nýbrž odcházel, jestliže
toho hostinský nebo výčepník nedovolil
v provozovací místnosti, na dvůr, tam láhev
otevřel a zkonsumoval daleko více, než by byl
zkonsumoval, kdyby tento zákaz nebyl vešel v Podkarpatské
Rusi v platnost. Ovšem tato prakse nebyla jen v těchto
obyčejných výčepech. Setkávali
jsme se s přecházením zákazu Šrobárova
a dodnes se s ním setkáváme v městech,
kavárnách a hotelích jiným způsobem,
kde příkladně se podávaly lihoviny
nebo likéry ne do sklenky, nýbrž do šálků
na kávu a pod., takže konsument nejednou dostal těch
lihovin daleko více, než kdyby tohoto zákazu
pohárkování nebylo. Samotné úřady
vidí, že zákon dnes úplně se
minul výsledkem, a domáhají se změny.
Hostinství na Slovensku, vážená sněmovno,
je v neutěšených hospodářských
poměrech. Očekávalo se, že po revisi
t. zv. hostinských licencí dostanou se licence převážnou
většinou opravdu pravým Slovákům
hostinským a že zejména tato revise dopomůže
právě Slovákům, aby mohli dosíci
hostinské živnosti touto licencí. Setkáváme
se ovšem se smutným výsledkem. Licence byly
opatřovány různou protekcí, zejména
často protekcí politickou. Těchto licencí
bylo často dosahováno způsobem, o kterém
nechci zde mluviti. A tu je samozřejmo, že organisace
Slovenska, kterou založily Ústřední
organisace české z Čech a Moravy na Slovensku,
tak zv. Svaz slovenských hostinských a výčepníků,
má určité požadavky, pokud se týče
úpravy a pořádku živnosti hostinské
a výčepní. Dovolím si poukázati
na hlavní požadavky slovenského hostinstva,
které jsou vytčeny v resoluci přijaté
na IV. pracovním sjezdu čsl. hostinských,
který se konal ve dnech 25. až 27. června t.
r. v Brně (čte):
"Slovenské hostinstvo žiada zrušenie zmieneného
§u 11 zák. čl. LXIV zo dňa 10. decembra
1918. Zákon tento pozbudol už svojej oprávnenosti
a pred očima úradov nie je dodržiavaný,
čím trpí prestiž zákonov vôbec.