Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pro tyto zájmy měla vláda naše hlasy vždy k disposici a nikdy je nebylo třeba něčím vykupovati, tak jako se stalo u některých stran zvykem.

Naše strana vždy jen žádala své právo na splnění minimálních požadavků našeho živnostnictva a obchodnictva, v nichž ono vidí nezbytné podmínky nejen k své hospodářské existenci ve vlastním státě, nýbrž i zabezpečení nejbližší jeho budoucnosti.

Byl bych však nespravedlivým, kdybych tím chtěl říci, že nedosáhli jsme za ten čas, co jsme v koalici, pro zájmy našeho živnostnictva ničeho, anebo že naše strana nedovedla se s úspěchem postaviti proti všemu, v čem viděli jsme poškozování zájmů celého středního stavu, a že nedovedli jsme si zjednati nápravu.

Pravda, někdy je nutno v zájmu všeobecném spokojiti se zatím závaznými sliby některých rozhodujících činitelů, jejichž splnění zajisté máme plné právo žádati při každé příležitosti, kterou uznáme pro nás za vhodnou, anebo vidíme-li, že jsou k tomu dány všechny předpoklady nebo odstraněny ony dosavadní překážky, které bránily okamžitému splnění toho nebo onoho našeho požadavku.

Pokud se těchto slibů týče, řeknu dnes otevřeně: Máme jich několik; zvláště náš pan ministr financí rád tyto sliby dává, ale plniti je velmi často zapomíná.

A právě proto, že v letošním rozpočtu, mimo jiných, vidím opětně jeden nesplněný slib, který nám pan ministr financí dal, prosím, aby mně bylo dovoleno poukázati na některé cifry, které by měl pan ministr dr Engliš zevrubněji vysvětliti, neboť - a to nemluvím jen za svoji osobu - je to přáním všech těch, jimž osud našeho živnostnictva, zvláště však jeho dorostu, není lhostejným.

Tak na př. pohlédneme-li jen na konečné cifry 10. kapitoly vládního návrhu finančního zákona pro příští rok, shledáme, že v návrhu rozpočtu na r. 1929 byly preliminovány výdaje ministerstva školství a nár. osvěty částkou 923.9 mil. Kč, čili proti roku 1928 skoro o celých 30 milionů vyšší.

Je sice pochopitelno, zvýšily-li se o tuto částku pouze jen osobní výdaje proti r. 1928 v důsledku nových platových zákonů, že jest nutno rozpočet tohoto resortu o tuto částku zvýšiti, ale tím spíše zůstává nevyjasněno, proč tímto zvýšením, tímto vydáním, mají na druhé straně trpěti odborné školy, jimž se dokonce snižuje věcný náklad o celých 303.526 Kč proti loňskému rozpočtu?

Musil býti tento peníz v pravém slova smyslu uškubnut právě tam, kde po léta se handrkujeme takřka o každou korunu?

Je přímo zarážející, dovídáme-li se, že tato částka byla ušetřena hlavně na cestovném, stravném a učebných potřebách a jiných věcech, spadajících do režie živnostenských a pokračovacích škol.

Pomyslíme-li si, že ministerstvo financí utrhuje těm nejpotřebnějším, našemu živnostenskému dorostu, velmi smutně se to vyjímá, a já jako příslušník koaliční strany, která zvláště pro ministerstvo financí má stále plno ohledů a věří jeho věčným kluzkým slibům, musím poukázati na tento smutný fakt, který se nedá jen tak oddisputovati, zrovna tak, jako hotové monstrum, které povstalo zákonnou úpravou §u 141 živn. řádu, podle které mají pokuty za přestupky živnostenského řádu plynouti do zvláštního fondu, výhradně pro pokračovací školy živnostenské.

Na toto monstrum jsem si dovolil již při loňském projednávání rozpočtu slavnou sněmovnu upozorniti a dnes prohlašuji poznovu, že o tyto výhody, kterých jsme si musili pracně vydobýti, za žádných okolností nedáme se připraviti.

Pan ministr financí při reklamování tohoto práva již loni přislíbil, že tento fond povede ve zvláštní patrnosti, a dokonce bylo řečeno, že pro spravování tohoto fondu bude vydáno zvláštní nařízení.

Dosud ovšem slib tento splněn nebyl, ale zato celá živnostenská veřejnost, zvláště však učitelstvo bylo překvapeno, že zákon o zmíněných pokutách má pozbýti platnosti s ohledem na zákon o zemském zřízení, ačkoliv na naše dotazy na příslušných místech a u samého p. ministra financí bylo nám sděleno, že pro tento pokutový fond bude zvláštní nařízení, kterého jsme se bohužel podnes ještě nedočkali, za to však zatím vydán byl zemským správním výborem oběžník, kde se nabádají obce v důsledku zákona č. 77, aby při povolování obecních subvencí přihlíželo se jen k právním závazkům obcí, což mělo za následek, že někteří starostové si smysl tohoto oběžníku mylně vykládali domnívajíce se, že udržování živnostenského školství není pro obce právním závazkem.

Pan ministr financí nechť jen laskavě nyní uváží, v jak nejistém právním stavu živnosteské školství je a že tento stav jest nadále naprosto neudržitelný.

Prosím, aby mně bylo prominuto, že poukazuji na staré Rakousko, které soustavně se bránilo obětovati něco pro vzdělání našeho živnostenského dorostu; mělo pro to svoje důvody: Nenávisť proti všemu českému, nenávisť proti jakémukoliv rozvoji českého stavu živnostenského! O našem ministerstvu financí s p. ministrem dr Englišem v čele, nechci se domnívati, že pokračuje na téže cestě nepřízně starého Rakouska přes to, že v jubilejním roce naší republiky místo zaslouženého daru ve formě zvýšeného prelimináře alespoň o polovinu dosavadního, dostává se našemu živnostenskému školství té cti, býti opět o celé stovky tisíců zkráceno na účelech právě nejpotřebnějších, ale litoval bych, kdyby se tak měli oprávněně domnívati i jiní, kteří se cítí býti v tomto jubilejním roce dvojnásob dotčeni, že jedná se s nimi jako za starého Rakouska.

K tomu jest však nutno poukázati ještě na jednu závažnou okolnost, která se ve státním rozpočtu vyjímá téměř komicky, když shledáváme, že v rámci celkových věcných výdajů, které činí 18,250.656 Kč, vidíme paradovat položku 1,600.000 Kč jakožto příspěvek k opatření vlastních budov živnostenských pokračovacích škol a jich zařízení, kterážto položka byla zařazena v rámci celkových výloh již předloni, kdy o nějakém fondu z pokut nemohlo býti zatím ani řeči.

Slavná sněmovno! Prosím, aby mně bylo prominuto, že se s tohoto místa musím pana ministra financí tázati, kam se poděly tedy již vybrané pokuty?

Zajisté, že vším právem jsme očekávali v letošním rozpočtu, že celkové věcné výdaje budou preliminovány při nejmenším, počítajíce - že přízeň, kterou ministerstvo financí ve svých dosavadních rozpočtech živnostenskému školství věnuje, zůstane neztenčena - aspoň v téže výši jako loni a že položka příspěvků k opatření vlastních budov bude mimo rámec celkových věcných výdajů a že bude představovati sumu, o kterou se pokutový fond na příští rok rozvětví.

To jsme neočekávali jenom my, to očekávala celá naše živnostenská veřejnost, to očekávaly veškeré korporace, které jsou nuceny s velikými obětmi živnostenské školy podporovati.

Pan ministr Engliš podle všech okolností ještě pro tento rok se hleděl opět vyhnouti konkrétní odpovědi na otázku, co je s fondem. Slyšeli jsme, že chce prý pro zjednodušení v účtování a z důvodu administrační úspory platit do tohoto fondu určitý paušál. Dobrá, ale proč tedy neučinil tak již letos, když ví, že je spravedlivé rozřešení této otázky netrpělivě očekáváno nejen námi, nýbrž i veškerým poplatným živnostnictvem, které má ovšem nejvyšší zájem na výchově svého dorostu a na rozvoji odborného školství, na němž přece spočívá těžisko celé budoucnosti živnostenského stavu.

Pan ministr dr Engliš je ve svém občanském povolání profesor a nelze se tedy o něm právem domnívati, že by nepřál střednímu a vysokému školství, pročež si u něho vážím, že s hlediska státního zájmu objektivně nejednou přiznal, že výdaje na tyto školy nutno omeziti, ježto se jich ukázal nadbytek v poměru k počtu žactva, v němž se jeví stálý úbytek přes to, že budov stále přibývá.

Tedy na jedné straně přiznaný nadbytek budov pro vysoké školy a stálý jejich přírůstek, na druhé straně pro živnostenské školy potřeba budov se neuznává.

A když se ještě podíváme, jak veliké částky jsou preliminovány na nevyhnutelné potřeby žactva - o učitelstvu nemluvím, protože je to opět kapitola sama o sobě, o které bych dnes také bez rozpaků nemohl mluviti - shledáme, jak jsme i tam až hrůza přiškrceni.

Tak na př. cestovné a stravné je tentokráte preliminováno pouhými 16.000 Kč; účast na učňovských výstavách částkou 30.000 Kč, kterýžto peníz věnovaný státem je pravou almužnou proti částkám, které jsou na tento účel věnovány různými korporacemi i jednotlivci.

Rčení, že naše živnostenské školy pokračovací jsou vydržovány z almužen, je k naší hanbě v desátém výročí naší svobody a státní samostatnosti doslova pravdou.

Nerad bych, abychom se v příštím desítiletí naší samostatnosti setkali s výsledky tak ubohými a tak malým porozuměním vládních činitelů, s jakými se setkáváme dnes, v předvečer jubilejních oslav naší republiky.

Rozpočet na rok 1929 v zásadě schvalujeme, avšak nesouhlasíme s nemístnou úsporností tam, kde je toho nejméně potřebí, kde k tomu není podmínek, ani spravedlivých důvodů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Leibl. Dávám mu slovo.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Státní rozpočet pro rok 1929 je sestaven podle dosavadních zvyklostí, to znamená samozřejmě podle zájmů měšťácké třídy kapitalistické. A došlo-li k nějaké změně, pak opět jen ve prospěch majetných tříd. Nejlépe to vidíme při kapitole "zemědělství". Tato kapitola je sestavena úplně podle přání velkoagrárníků a zemědělské organisace mají při tom rozhodující vliv. Zemědělské radě je vyhrazeno jakési právo navrhovací - nemáme proti tomu námitek - je zcela v rukou agrárníků a není ničím jiným, než nástrojem velkostatkářů a velkorolníků. Ani proti tomu bychom neměli námitek, kdyby zemědělskou radou byly skutečně zastupovány všeobecné zájmy zemědělství. Částky, jež jsou dány k použití ministerstvu zemědělství, jsou značné. Kdyby jich bylo správně používáno, mohlo by se také patřičné vykonati.

Každý stát provozující orbu, k čemuž počítám z části také československý stát, musí míti snahu, aby podporoval výrobu co do jakosti a množství všemi účelnými prostředky, neboť v celku přece závisí národohospodářské postavení každé země na rozvoji jejího zemědělství. Vládnoucí zemědělci nemají tak příliš zájem o to, aby podporovali zemědělství, jako spíše, aby za své výrobky dostali vysoké ceny. (Posl. Schweichhart [německy]: Jsou právě kapitalisticky založeni!) Sami jsou dosti kapitálově silní, aby své podniky vybavili všemi moderními výrobními prostředky, na tom však, aby podporovali zemědělství jako celek, jim velmi málo záleží. Němečtí jako čeští zemědělci snaží se přede vším, aby pro sebe použili milionových subvencí. Ovšem jsou, jak je přece známo, kapsy českého národa něco větší nebo snad jsou potřeby českých zemědělců větší, poněvadž mají krásné veliké kraje ve středních Čechách a na Moravě, kdežto němečtí sedláci na horách, venku na pomezí, musejí se protloukati bídným životem a stát by mohl býti rád, že vůbec máme takový lid, jenž ještě takovou půdu obdělává.

Vážení! Tato jednostranná politika musí přirozeně vésti ke katastrofě. Je pravda, že zemědělci ovládají dnes téměř všechny politické a hospodářské sbory. Zemědělská rada je jednou z jejich nejsilnějších bašt. (Posl. Schweichhart [německy]: Podle zastaralého zpátečnického volebního práva!) Ano. Agrárníci zabránili každé reformě, jako vždy byli proti každému pokrokovému zákonu. Vzpomeňte si jen toho, že zabránili provedení zákona o úrazovém pojištění v zemědělství a podobné. (Posl. Gläsel [německy]: Pane kolego, vy však nevíte, že právě malorolnici nechtějí míti zákona o úrazovém pojištění!) Ano, následkem vaší agitace nechtějí míti rolníci sociální pojištění a nechtějí úrazové pojištění, poněvadž vy jim vždy namlouváte, že to příliš mnoho stojí. (Různé výkřiky.) Prohlašuji výslovně, že dnes zemědělská rada, německá stejně jako česká, je nástrojem agrárníků a ničím jiným. Zemědělské radě byl také dán neobyčejně veliký obor působnosti a důležitá práva. Chci zde uvésti nyní několik případů, jakou moc agrárníci mají. (Hluk.) Jsou na př. zastoupení v ústřední železniční řadě, v železničních radách ředitelství, v uhelné radě... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Leibl (pokračuje): Jsou dále zastoupeni v tarifním výboru, v dopravní komisi, v mzdové komisi, dávají dobrá zdání při celních opatřeních. (Výkřiky na levici.) Tu mají zemědělské organisace mnohem větší rozhodující vliv než sněmovna a poslanci ve sněmovně. Ustanovují, kdo má dostati subvence při elektrisaci, při melioracích, při vodních stavbách, krátce, všecko závisí na doporučení zemědělské rady. (Posl. Gläsel [německy]: Jako člen zemědělské rady máte právo říci své mínění!) Já tam dělám také svou povinnost. (Výkřiky posl. dr Czecha, Schweichharta, Gläsela a Weissera.)

Největší ostudou je, že všechny žádosti v tom směru zemědělských organisací a také obcí musí jíti okresním spolkem zemědělců, činí-li si nárok na podporu a subvenci. (Výkřiky.) Ministerstvu zemědělství a zemské správě je dáno k použití pro rok přes 300 milionů. Ústřední organisace německých malorolníků a domkářů dostala dosud pouze 44.744 Kč, to není ročně ani 12.000 Kč. (Posl. Gläsel [německy]: Leibl není přece rolníkem! - Výkřiky posl. dr Czecha.) Musím se proti tomu ohraditi, jestliže se výkřikem praví, že nejsem rolníkem. (Výkřiky na levici.)

Místo podpory zemědělství žádají agrárníci ochranná cla, a to v neslýchané formě. Neuváží, že máme obchodní smlouvy, že by nejprvé muselo dojíti k revisi obchodních smluv, že se setkáváme s obtížemi při vývozu, že na konec nastane nezaměstnanost, že obyvatelstvo je pak v celku málo schopno kupovati a že zemědělství má nepřímo škodu. To vše se neuváží. Žádají však, jak jsem již řekl, úpravu cel na potraviny všeobecně ve formě zcela neslýchané. Konstatuji, že ze zemědělců má sotva 80% zájem na clech, přede vším ne všichni rolníci na horách, rovněž ne drobní rolníci ve vnitru země. (Posl. Weisser [německy]: Všechna cla mají býti odstraněna!) Toho názoru byli zemědělci dříve, že souhlasí s odstraněním cel. Dnes však již své mínění změnili. Přečtu vám krátký odstavec, jak psala "Landpost" ještě r. 1922: "Opravdová svoboda a sociální cítění přikazují, že každému jednotlivci musí býti možno, aby mohl koupiti všechny předměty potřeby, jichž potřebuje tam, kde je dostane nejlepší a nejlacinější. Jen tím se umožní přivésti lidi na vyšší stupeň vzdělanosti, poněvadž jednotlivec bude světovou soutěží donucen poskytnouti to nejlepší, což pak samozřejmě může býti pro další rozvoj lidstva jen ku prospěchu. Mělo by se již konečně přestati s onou falešnou sentimentalitou a klamnou humanitou, jež vždy předstírá, že chrání hloupé a líné." To jsou ti, kdož chtějí cla, to jsou ti "hloupí a líní," tak píše "Landpost". Pak se tam píše: "Svět nemá místa pro lenochy a hlupáky, a vysoce nadaní národové se vyvinuli jen tam, kde se taková přítěž odstraňuje." Tak psali pánové z německého svazu zemědělců před 6 roky. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) My drobní zemědělci stojíme ještě dnes na tomto stanovisku. To dokazuje resoluce, kterou přijal jednomyslně ústřední svaz německých malorolníků a domkářů a kde žádáme, což má mnohem větší cenu než cla, dovoz krmiv. Avšak agrárníci vědí, že dovozem krmiv se prolomí celý jejich celní systém; bez ohledu na tisíce a tisíce existencí drobných zemědělců žádají ochranná cla. Naši páni z německého svazu zemědělců bojí se dovozu dobytka z Německa. Německo dovedlo opatřiti zemědělcům levná krmiva. Všechny kapacity a odborníci v zemědělství jsou za jedno, že levná krmiva jsou prvním a posledním v zemědělství. Tak píše profesor Aeraboe, který také přednášel při velikých schůzích německého svazu zemědělců, oni však vždy tento příznačný oddíl potlačili, tyto výroky tohoto profesora nepřišly do protokolu. Pravil: "Celní svoboda pro jadrná krmiva znamená podporu dobytkářství a zlevněnou výrobu stájové mrvy. Ta však vyvolává opět zvýšení hrubého výnosu při všech polních plodinách, hlavně však při cukrovkách a bramborech, poněvadž jsou nejlepšími zužitkovateli stájové mrvy. Levné krmivo dává přímo i nepřímo chléb. Poněvadž zvýšenou a zlepšenou výrobou stájové mrvy mohou býti také rozšířeny osevné plochy polních plodin, roste se zlevněním jadrného krmiva zároveň potřeba pracovních sil. Celý provoz stává se intensivnějším. Celní svoboda pro jadrná krmiva může tedy býti pro podporu zemědělské výroby cennější, než jsou obilní cla. Při drobném provozu, ba až do řad velkorolníků, je v převaze pak přirozený zájem na nízkých cenách jadrných krmiv. Levné jadrné krmivo znamená však nepřímo také zvýšenou dodávku na trh chlebovin středním a drobným provozem."

Vidíte, že také vědci a theoretikové, kteří vykonali již veliké služby zemědělství, stojí na stejném stanovisku, jako my drobní zemědělci. Avšak naše vláda činí opak; zavádí cla na krmiva a povoluje vývoz; jak nyní slyšíme, mají býti melasa a brambory vyváženy již ve větších množstvích, přes nouzi o píci. Vše v zájmu velkoagrárníků. Praví-li ministr financí na př., že se tato akce nemůže prováděti z důvodů finančních, poznamenáváme, že to není naprosto správné, že je to také malicherné, neboť ministerstvo financí a vláda vynaložily již na jiné věci mnohem větší peníze. Pod titulem "účely sanační" dali jste velmi vysoké částky, tak zemědělským družstvům 170 milionů, agrární bance 101 milion, moravsko-slezské bance 118 milionů, moravské agrární bance zápůjčku na 28 let na 1%, to jest také skoro jako darováno, ve výši 207 milionů, téže bance na sanaci 120 milionů. Jediný takový dar hradil by úbytek cel.

A co je konečně výsledkem této celní politiky, co je důsledkem, že agrárníci dovedou všemi prostředky zabrániti, aby krmiva byla volně dovážena? Výsledek je, že drobní zemědělci, desetitisíce jich, musí nouzově prodávati, avšak na počátku polního hospodaření v příštím roce musí opět nakupovati dobytek, který cly hrozně v ceně stoupne, a konečný výsledek je opět zadlužení drobného majetku. To je ten výsledek!

Agrárníci však dovedou uchopiti se ve všech oborech iniciativy - ovšem, majíť nyní moc - zvláště ve věcech daňových. Je přímo neslýcháno, co se zde udělalo. Řekne se, že přicházejí volby a že je to jen fráze, co pravím, je však pravda, že drobný zemědělec je mnohem výše zdaněn než velký majetek pozemkový. (Posl. Schweichhart [německy]: Zvláště při dani z přijmu!) Ano, právě při výpočtu daně z příjmu jsou často ti malí dvojnásobně až trojnásobně výše zdaněni, než velký majetek pozemkový. Výtěžek malorolníkův je prý poměrně třikráte tak veliký než velkorolníkův. Uváží-li se, že malorolník musel koupit ten kousek pole, který nikdo nechtěl, který možná leží ještě na vršku, takže má dlouhé cesty sem a tam, musí se přece uznati, že jeho výtěžek musí býti rozhodně nižší než výtěžek velkostatku. Avšak oni mají právě moc, ve všech daňových komisích jsou zastoupeni páni agrárníci. Dali jsme si práci, byli jsme u ministerstva financí, u zemského finančního ředitelství, s počátku přistoupili páni odboroví přednostové na naše vývody, avšak, jakmile opět začli agrárníci pracovati, byly naše návrhy opět odloženy stranou. Tak se stává, že v německém kraji rozhodují u všech berních správ zástupcové německého svazu zemědělců a politické organisace a v českém kraji ovšem organisace českých agrárníků. Letošní předpisy jsou tyto: Vypočtlo se, že na př. statek s 3 ha v první bonitní třídě má čistý příjem 1500 Kč - nechci přečítati další stupně - při 40 ha vynáší hektar podle tohoto výpočtu již jen 600 Kč; ve čtvrté bonitní třídě, tedy v horské poloze, 1100 Kč na hektar v malém provozu a 450 Kč při velkovýrobě. Je to pravda, pane Gläsele, či není? To nebudete přece moci popříti, to leží u berních správ a naše návrhy byly bohužel odmítnuty. Namítnete že malorolník přece nedosáhne zdanitelného příjmu. Jsou však dělníci, kteří mají ještě několik grošů vedlejšího výdělku, jsou také válečné vdovy a invalidé, kteří takto přijdou o svou rentu, poněvadž právě čistý výnos z tohoto kousku pole, mají-li nějaké, se příliš vysoko ocení, překročí existenční minimum, takže v mnohých případech ztrácejí důchod.

To je ovšem také tak při dani z obratu. Drobný zemědělec se špatnou bonitou musí platiti právě tolik, jako majitel panství za své prvotřídní louky. (Posl. Schweichhart [německy]: A co je při domovní dani třídní?) Ano, totéž platí také o domovní dani třídní. Všechna zařízení ve státě nesou charakter agrárníků.

Ve sněmovně byla podána předloha o pojištění proti krupobití a o pojištění dobytka. Vím bezpečně, třebaže i čeští agrárníci tento návrh podali, že nestane se zákonem, poněvadž myslí, že pojištění dobytka je pro velkostatky zatížením. Má-li tento zákon míti nějaký smysl, musí býti přirozeně brán zřetel také na hospodářsky slabší. To však agrárníci nechtějí, to již jednou zmařili a přichází to opět tak daleko, že agrárníci jsou proti pojištění dobytka, a to spravedlivého pojištění, při kterém máme spolusprávu. Je ovšem ilusorní ve chvíli, kdy bude opět vydáno do rukou agrárníkům. Rovněž jsou agrárníci proti zestátnění požárního pojištění, poněvadž jejich vůdci zasedají jako správní radové ve společnostech pojišťovacích proti požáru a tyto pojišťovací společnosti platí německému svazu zemědělců - u Čechů bude to ovšem právě tak - velké podpory na politické organisace. Proto nežádají také postátnění požárního pojištění.