Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové!
Stát zanedbávající své zemědělství,
sám si odzvání. Okolnost, že tento československý
stát dovede si velmi dobře odzváněti,
neskonale by mne těšila, kdyby hrobaři němectví
nezvonili tak prudce umíráčkem německému
lidu. Loni podal jsem při poradě o státním
rozpočtu jménem říšského
zemědělského ústředí
německé národní strany jakož
i jménem slezských hospodářských
sdružení veledůležité návrhy
na zlepšení poměrů v zemědělství
tohoto státu. Loni jako jeden muž hlasovaly proti
každému mnou podávanému návrhu
německé vládní strany, především
němečtí poslanci svazu zemědělců.
Přehlasování více než 40 mnou
podaných návrhů bylo důkladným
zatáhnutím za provazec umíráčku
německého selského a lidového svérázu,
jejž v bratrském souladu hodně svižně
rozhoupali vládní Němci a všečeští
poslanečtí kolegové. Chtějí
nás Němce v tomto českém státě
sezváněti k československému národu.
Z příkazu německočeských, německo
moravských a německo slezských sedláků
podávám k státnímu rozpočtu
daleko více než 40 hospodářských
návrhů a vím již předem, že
"takéselští" poslanci, zastoupení
ve svazu německých zemědělců,
budou proti nim hlasovati, jak to český pán
a mistr poroučí.
Každému jednotlivému státnímu
občanu mělo by býti již zcela běžným
poznatkem, že zemědělství a chov dobytka
tvoří ohromné hodnoty, umožňující
životnost v celém národohospodářském
světě. Takto však vychovávány
jsou miliony lidí v záští proti zemědělství,
poněvadž jednotlivci vystupují jako vůdci
a štváči proti selskému stavu, aby mohli
v nadbytku žíti. Všechna povolání
tvořící hodnoty jsou důležitá,
povolání opatřující potraviny
jest nejdůležitější.
Celková světová sklizeň pšenice,
žita, ječmene, ovsa, rýže a kukuřice
činí 4.869,77 milionů centů. Československo
samo jest nuceno dovozem 4,19 milionů metrických
centů pšenice hraditi domácí spotřebu.
Tažných a užitkových zvířat
jest 1.966,718.913 kusů. Jakého úžasného
množství práce, strastí a starostí
vyžaduje opatrování a péče o
tyto nejdůležitější potraviny,
nemůže nikdo doceniti. Československá
republika mohla by býti vývozní zemí,
kdyby politisující státní vláda
neubíjela zemědělství, hospodářství
tvořící hodnoty, zejména německé
hospodářství. Státní rozpočet
na r. 1929 se nezlepšil ani při německé
spoluúčasti ve vládě. Kapitola "zemědělství"
a "Pozemkový úřad" vykazuje tolik
škod pro německé hospodářství,
že mně jako německému národnímu
sedlákovi jest upřímně líto,
vidím-li a cítím-li bodající
kročeje tak zvaných selských zástupců
svazu německých zemědělců,
postupujících v prvých řadách
německých nepřátel.
Kdyby chtěly německé vládní
strany, musel by býti podniknut útok proti dvojjazyčnosti
zápisů v pozemkových knihách. Takto
však uznávají páni ze svazu německých
zemědělců jazykový zákon k
největšímu gaudiu Čechů. Nebýti
tomu tak, nebyl by připustil svaz německých
zemědělců český procesní
spis proti posl. Mayerovi a posl. dr Hanreichovi.
My němečtí národní sedláci
ohražujeme se proti tomu, jak se vymáhají u
jednotlivých berních úřadů
daně za r. 1927 a 1928, jež vůbec nejsou ani
předepsány. Nechť předem zjedná
finanční ministerstvo pořádek u svých
úřadů, dříve než se týrají
poplatníci vymáháním daní.
Požadovány jsou exekuční poplatky za
vymáhání daní, jež nebyly ještě
vůbec předepsány.
Odhodlal-li se stát svým finančním
ministerstvem k tomu, že dal si odhlasovati tak bídný
zákon o válečných půjčkách,
že tisíce a tisíce lidí jako státních
občanů a poplatníků tohoto státu
bylo ožebračeno odepřením jejich výplaty,
neměl by nikdo z poplatníků poškozených
válečnou půjčkou platiti státu
tak dlouho žádných daní, dokud by dluh
s úroky i s úroky z prodlení nebyl zapraven.
Naprosto hanebné jest opatření, že se
paušalování osobní daně důchodové
a zvýšení paušálu daně obratové
provádí libovolně. Finanční
ministr dr Engliš prohlásil výslovně:
Úleva pro vrstvy zemědělského obyvatelstva
bude spočívati hlavně v dani důchodové.
Ve skutečnosti došlo však ke zvýšení
pozemkové daně, jež teprve ještě
projeví perné účinky pro zemědělství.
K tomu druží se zvýšení domovní
daně třídní, jediná naděje
skládána jen ještě v úlevu daně
důchodové. Župní svaz hospodářské
organisace "Kuhländchen" podal dne 20. července
1928 finančnímu ministerstvu stížnostní
spis, z něhož vyjímám (čte):
"Nově stanovený výnosový průměr
pociťují těžce zejména obce, zařaděné
do prvé a druhé výnosové třídy.
Podáváme tudíž srovnání
nových sazeb se starými sazbami následovně:
I. Výnosová třída: Výměra
hospodářství 20 ha. Stará sazba: za
prvých 6 ha po 1300 Kč, úhrnem 7800 Kč,
za další 4 ha po 1100 Kč, úhrnem 4400
Kč, za dalších 10 ha po 1000 Kč, úhrnem
10.000 Kč; celkem 22.200 Kč. Nová sazba:
za prvých 10 ha po 1950 Kč, úhrnem 19.500
Kč, za dalších 10 ha po 1800 Kč, úhrnem
18.000 Kč, celkem 37.500 Kč. Zvýšení
celkového důchodu: 15.300 Kč. II. Druhá
výnosová třída: výměra
hospodářství 20 ha. Stará výměra:
za prvých 6 ha po 1200 Kč, úhrnem 7200 Kč,
za dalších 4 ha po 1000 Kč, úhrnem 4000
Kč, za dalších 10 ha po 900 Kč, úhrnem
9000 Kč; celkem 20.200 Kč. Nová sazba: za
prvých 10 ha po 1550 Kč, úhrnem 15.500 Kč,
za dalších 10 ha po 1400 Kč, úhrnem
14.000 Kč; celkem 29.500 Kč. Zvýšení
celkového důchodu 9300 Kč. V dalších
výnosových třídách jest zvýšení
nepatrné a nebéře se proto také v
odpor. K předchozímu srovnání ještě
se připomíná, že obce I. a II. výnosové
třídy leží ponejvíce v zaplavovaném
obvodu Odry a že mimo to v jednotlivých obcích
vyskytují se podstatné výnosové rozdíly
při jednotlivých zemědělských
podnicích.
Na základě předchozích vývodů
navrhujeme, aby 1. sníženy byly paušální
sazby, a to a) v I. výnosové třídě:
Za prvých 10 ha 1450 Kč, za dalších
10 ha 1300 Kč, za dalších 15 ha 1100 Kč,
přes 35 ha 1000 Kč; b) v II. výnosové
třídě: Za prvých 10 ha 1250 Kč,
za dalších 10 ha 1100 Kč, za dalších
15 ha 900 Kč, přes 35 ha 800 Kč".
Toto sestavení platí také pro ostatní
německé obvody v tomto státě, kde
jest často ještě daleko horší nepoměr,
než v obcích shora zmíněných,
poněvadž zeměpisná poloha zemědělství
často nepřipouští přirovnání,
toto naopak mělo by se vždy přizpůsobiti
místním hospodářským poměrům.
Má býti vydán nový zákon, státní
krupobitní a dobytčí pojištění.
K tomu účelu má býti použito
2 milionů Kč z nouzového fondu pro živelní
pohromy. Ať uschne každá ruka, která by
hlasovala pro jediný paragraf takovéhoto zákona.
(Výkřiky posl. dr Schollicha.) Zatratiti
přece musíme my Němci v tomto státě
založení jakéhokoliv fondu, již proto,
poněvadž armáda českých úředníků
ve správě fondové spotřebuje z největší
části sama příspěvky k tomuto
fondu, takže se vždy bude nedostávati na podpůrné
účely. Z fondu pro živelní pohromy,
určeného pro zemědělství, nesmí
býti nic vzato, poněvadž ku př. zemědělci
letos v letě živelními pohromami těžce
poškození ponejvíce neobdrželi ještě
docela ničeho, nebo jen zcela málo. Dlužno
změniti ustanovení, že zemědělské
subvence smějí býti vypláceny zemědělským
radám teprve v posledním čtvrtletí
rozpočtového roku. Nelze pokračovati v pracích
na podporu zemědělství, zůstane-li
v platnosti článek X finančního zákona
z 15. prosince 1926, č. 221. Práce na zvelebení
zemědělství ve Slezsku řídí
německá zemědělská a lesnická
společnost v Opavě a česká společnost
tamtéž. Sloučením Moravy a Slezska bude
vůbec ohrožena tato péče o zemědělství,
žádá tudíž mým prostřednictvím
shora uvedená společnost toto: 1. zřízení
expositury moravsko-slezské zemědělské
rady v Opavě, aby se vyhovělo oprávněným
přáním domácího zemědělského
obyvatelstva; 2. převzetí zaměstnanců
německého zemědělství a lesnictví
do služeb moravsko-slezské zemědělské
rady; 3. úhradu režijních nákladů
obou slezských hospodářských společností,
které spojeny jsou s režijním vedením
a s výkonem služby pro zvelebování zemědělství,
a úhradu schodku subvenčního účtu.
Přednáším sice podle své povinnosti
tento požadavek, nesouhlasím však s ním,
naopak ohražuji se jménem veškerého národně
smýšlejícího zemědělstva
proti sloučení Slezska s Moravou a proti zrušení
slezských hospodářských úřadů,
poněvadž těmito opatřeními olupuje
se Slezsko o kus své samosprávy, poněvadž
nám věrným Slezanům hrozí těžká
hospodářská újma, poněvadž
tímto poškozením spolu se usiluje o zpolitisování
zemědělských vrstev. Očekává
se od tohoto politického vybičování,
že bude lze zakrýti nesmírné hospodářské
škody. Rodná země Hanse Kudlicha, osvoboditele
selského stavu, země Slezská musí
zůstati nedělena. Kdo spolupůsobil při
této loupeži svobody, toho nechť stihne kletba
naše i kletba našich dětí.
Zemědělské oddělení vysoké
technické školy v Děčíně-Liebverdě
musí býti vybudováno. Technické oddělení
pro zemědělství na vysoké technické
škole v Brně jest drahnou dobu neobsazeno, německé
vysoké školy lesnické nemáme vůbec,
zřízení německé zvěrolékařské
školy jest naléhavou potřebou. Pro německé
zemědělské školství v tomto státě
jest vůbec velmi málo peněz. Bohužel
však vydává tento stát na neproduktivní
zařízení miliony peněz docházejících
na daních. Jmenuji pro krátkost své řečnické
doby ty četné a četné miliony korun,
jež pohlcuje československá hra na válku.
K tomu prohlašuje ještě pan ministr národní
obrany, že těchto milionů jest ještě
příliš málo, než kolik by bylo
potřebí, aby připravena byla válečná
zdatnost, jak by to rád viděl bratr Francouz.
O českých zemědělcích není
potřebí ztráceti slov. Tito pánové
sedí vesměs na tučné půdě,
tato půda zajišťuje českým zemědělcům
daleko, daleko bohatší výnosy nežli německému
zemědělci, jenž má v pohraničním
horském kraji tohoto státu svoji usedlost, kterou
si jen tak udržuje za nejtěžších
poměrů nanejvýš obětavou a svízelnou
prací. Nehledě k této práci, spojené
s naprostým odříkáním, postupuje
zadlužení německých selských
usedlostí mílovými kroky. Praví se
sice, že český sedlák musí nésti
stejná břemena jako sedlák německý.
Není to však případné srovnání,
poněvadž české vládní
umění, jež s německé strany zůstává
a zůstane nevyšetřeno, přes to že
dva němečtí ministři jsou ve vládě,
může mu poskytnouti vždy ve způsobě
subvencí vydatné podpory v rozmanitých směrech.
Německé zemědělství nemůže
v drsných horských krajinách pěstovati
obilniny a pícniny, zaručující bohatý
výnos. Zeptejte se jen lnářů, jak
se cítí šťastnými, když všechna
jejich přání a požadavky zůstaly
nepovšimnuty a všechny návrhy, které jsem
podal v zájmu chudého německého horského
zemědělstva, byly v této sněmovně
brutálně přehlasovány, také
od členů svazu německých zemědělců.
Dovozu dobytka a masa z cizích států jsou
dveře dokořán otevřeny. Přes
to, že zavedena jsou cla, upadá chov domácího
skotu a vepřového bravu, dovoz mouky měl
by býti naprosto zakázán a dovoz obilí
jen potud dovolen, pokud toho potřeba vyžaduje. Pak
byly by domácí mlýny zaměstnány
a nepřicházeli bychom o otruby, kterých v
čas nouze tak naléhavě jest potřebí.
Ano, takovéto otázky nedotýkají se
jemnocitu mnohých pánů. Německá
půda jest rozdělena mezi Čechy, naše
nádherné lesy jsou nám uloupeny, a rybnaté
toky a rybníky mají býti státem zabrány.
V tomto státě usiluje vše o zestátnění.
Všichni víme, že podniky státem vedené
jsou silně pasivní. Včera již kol. Nitsch
dobře vylíčil státní hospodářství
v Tatranských lázních. Velmi se obávám,
že v roce oslav desetiletého zestátnění
všech podniků, fondů a pojištění
bude úpadek jejich reflektory ozařován. Pro
nás Němce platí jen jediná výzva:
Býti na stráži! (Souhlas a potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je k slovu přihlášen pan posl.
Scharnagl. Uděluji mu slovo.
Posl. Scharnagl (německy): Slavná
sněmovno! Již minulého roku jsem s tohoto místa
kritisoval pozemkovou reformu, jak se v tomto státě
prováděla a provádí. I letošního
roku nám znovu ukázal president pozemkového
úřadu, pan dr Voženílek, ve svém
exposé v rozpočtovém výboru cesty,
po nichž se chce bráti. Jeho vývody vrcholily
v tom, že stran lesní reformy řekl: Nepodaří-li
se během této lhůty docíliti dohody,
pak bude postupovati pozemkový úřad cestou
donucovací a radikálnějším způsobem.
Nesmí se připustiti, aby oněm majitelům
byly poskytovány prémie, kteří znemožňují
rychlé provedení lesní reformy. Dosavadní
postup ukazuje v hrubých rysech, u kterých majitelů
se docílí dohody a kde bude nutno radikálně
zasáhnouti. Bylo by si přáti, aby majitelé
zabraných lesů přestali ve vlastním
zájmu říditi se radami různých
našeptávačů, neboť na konce odpykají
sami svůj nedostatek prozíravosti. Zkušenosti
z doby zemědělské pozemkové reformy
mohly by jim dostatečně sloužiti za výstrahu.
V předpokladu, že s těmito majiteli do sáhneme
dohody, ponechá se jim určitá výměra
lesa, jež jim dovolí řádné lesní
hospodářství a plnění zvláštních
úloh, jež onen majitel až dosud řádně
plnil a jež mu pozemková reforma nadále uloží.
Prvním nabyvatelem převzatých lesů
bude sám stát. Odhaduji, že stát si
podrží asi 50% všech převzatých
lesů. Tím stoupne plocha státních
lesů asi na 25% veškeré lesní půdy
v republice. V četných případech budou
nabyvateli přidělených lesů obce,
a to zvláště tam, kde jde o hospodářsky
účelné rozšíření
nebo zaokrouhlení dosavadních obecních lesů.
Příděl lesů znamená převážně
akci komunalisace. Tato akce může však býti
provedena pouze s ohledem na osvědčené zásady
lesního hospodářství. Vůči
českému soc. demokratu Koudelkovi, který
prohlásil, že on a jeho strana přejímá
odpovědnost pouze za zákony o pozemkové reformě,
nikoli však za provádění této
reformy, konstatuje dr Voženílek, že žádná
jiná strana nemá tak úzký vztah a
možnost uplatnění vlivu na provádění
pozemkové reformy v pozemkovém úřadě,
jako česká sociální demokracie. Vždyť
zástupce předsedy této politické strany
je zároveň vlivným vicepresidentem státního
pozemkového úřadu. Parlamentem zvolený
správní výbor pozemkového úřadu
je politickým útvarem a v tomto kdysi skoro všemocném
správním výboru měla a má česká
sociální demokracie ze všech politických
stran nejsilnější zastoupení. V úřednickém
aparátu pozemkového úřadu jest obsazena
řada vedoucích míst organisovanými
sociálními demokraty. Z tohoto důvodů
nemůže Koudelka odmítati odpovědnost
za provádění pozemkové reformy. Naopak,
tato strana nese plnou stoprocentní spoluodpovědnost
za provádění. Přezkoušíme-li
rozpočet státního pozemkového úřadu
a k tomu dané vysvětlivky presidenta Voženílka,
pak musím bohužel konstatovati, že tato kapitola
nedává nijakého popudu k jubilejním
radostem. Co vidíme v dosavadní činnosti
státního pozemkového úřadu,
je nevyčerpatelným souhrnem národnostních
a sociálních nespravedlností a hospodářského
nerozumu. Z celkově zabraných 1,229.688 ha zemědělské
půdy zůstávají pozemkovému
úřadu ke zpracování nyní pouze
191.908 ha, tedy sotva 15%, a jest míti za to, že
tyto číslice, počítané podle
stavu z 31. prosince 1927, dnes již jsou předstiženy.
Pozemkový úřad stojí na konci svojí
činnosti a my jsme s to přehlédnouti výsledky
zemědělské reformy.
Hospodářským a sociálním cílem
každé akce pozemkové reformy může
býti jenom to, že v místech a krajinách,
kde velkovýroba příliš převyšuje
malovýrobu, se první omezuje ve prospěch
malovýroby. To předpokládá přesné
studium poměrů, přesné zjišťování
místně různých podkladů a diferencované,
jemnocitné provádění akce, aby se
nezasáhlo do výrobního procesu na škodu
celku. Co pozemkový úřad udělal, bylo
pravým opakem. Pozemková reforma stala se libovolným
rozbíjením podniků se silnou výrobou,
schematickým, národnostní nenávistí
diktovavaným přidělováním a
účinkem nebylo opatření ku povznesení
zemědělské výroby, nýbrž
nejtěžší rána, která mohla
býti vůbec zasazena zemědělství
v našem státě. Výsledek se ukazuje v
klesajícím pohybu osevných ploch a tím
ve zmenšení celkové výroby našeho
zemědělství. Celková osevná
plocha pšenicí, žitem, ječmenem a ovsem,
tedy nejdůležitějšími obilninami,
činila v průměru let 1904 až 1913 v
historických zemích 2,457.400 ha, kdežto rok
1927 vykazoval pro totéž území pouze
1,986.600 ha osevné půdy. Pozemkový úřad
dopracoval to tak dalece, že osevná plocha se zmenšila
o 470.800 ha, tudíž skorem o 20%. Béřeme-li
v úvahu souhrn nejdůležitějších
polních ploch, tedy obilnin, zemáků, cukrovky,
krmiv, okopanin, luštěnin, které činí
v historických zemích 93% osevné plochy,
pak najdeme pro tyto v průměru let 1904 až
1913 celkovou osevnou plochu 3,964.000 ha, kdežto pro stejné
druhy plodin poklesla r. 1927 v témže území
osevná plocha na 3,624.000 ha. Výsledek pozemkové
reformy je tedy pokles osevné plochy nejdůležitějších
polních plodin o 340.000 ha.
Můžeme schvalovati politiku s takovými katastrofálními
následky, spočívá v tom povznášení
zemědělství pozemkovým úřadem?
Co se zde tropí, je neodpovědná hra nejlepšími
silami našeho národního hospodářství,
jest obětování všeobecně hospodářských
hodnot Molochu národnostní a třídní
nenávisti, která pozemkový úřad
ovládá.
Pokles rostlinné výroby neodčiňuje
také ani stoupání výroby živočišné.
Organicky prováděná pozemková reforma
musila by na místo dobytkem skoupěji hospodařícího
velkoprovozu vsaditi dobytkem intensivněji hospodařící
maloprovoz. Podle výkazů státního
statistického úřadu stoupl počet krav
z 31. prosince 1925 vůči 1910 pouze o 2.9%. Uvážíme-li,
že toto stoupnutí šlo na úkor bonity,
pak jest i zde zřejmý pokles. Jediným druhem
dobytka, který vykázal největší
rozmnožení v tomto časovém úseku,
jest koza, jichž počet vzrostl z 654.440 na 1,146.237
kusů tudíž více než o 75%. Nahrazení
vysocecenného mléčného a krmného
dobytka a nahrazení našeho kdysi vysocenného
chovu ovcí, který skorem zcela vymizel, kozou, je
typickým pro zproletarisování našeho
zemědělství jako následek pozemkové
reformy. Nejdeme ku předu, nýbrž nazpět.
Může býti také jinak, když jsou
známy četné případy, že
po zabrání dvorců, v nichž stávalo
30 až 50 kusů vysocecenného dobytka, slavili
čeští majitelé zbytkových statků
svůj vjezd s několika málo kusy hovězího
dobytka a koz? Pozemková reforma na zemědělské
půdě jako hospodářské opatření
utrpěla úplné fiasko. Nekonstatujeme to dnes
ponejprv. Hned na počátku akcí a při
jich postupu jsme opětovně poukazovali na jejich
nebezpečnost a naléhali na jejich zastavení.
Nejsou-li ředitel pozemkového úřadu
a tamtéž odpovědní funkcionáři
raněni slepotou, musejí sami připustiti hospodářské
fiasko. Jestliže se přes to nepohnutě pracuje
se vší energií na pokračování
pozemkové reformy, pak musíme hledati pro to důvod
nikoli v hospodářských opatřeních,
nýbrž na jiném poli. Opakuji zde věc
dávno známou, jestliže znovu konstatuji, že
pozemkové reformě jest v první řadě
rozuměti jako národnostnímu bojovému
prostředku češství proti jinojazyčným
národnostem stát obývajícím.
V rozpočtové debatě minulého roku
poukázal president Voženílek na to,
že příděl pozemků Němcům
mohl býti jen proto prováděn v docela mizivě
nepatrné míře, poněvadž se němečtí
státní občané proti pozemkové
reformě opřeli a proto nebyli hodni, aby požívali
jejích výhod. Na to odpovídám důrazně,
že pozemková reforma od prvopočátku
byla myšlena jako národnostní bojový
prostředek. Proto uvádím jako první
příklad výroky prvního presidenta
pozemkového úřadu dr Viškovského
v parlamentním výboru pro pozemkovou reformu
z 22. července 1919, tudíž v době, kdy
byly vytvořeny zákony o pozemkové reformě:
"Příděl má se díti tím
způsobem, že určité okresy se osídlí
s ohledem na národnostní a politickou stránku
pouze lidmi, kteří politicky odpovídají
našim požadavkům." Neznamená to od
prvopočátku vybudovati pozemkovou reformu jako bojové
opatření? Může se očekávati,
že my Němci to nadšeně pozdravíme?
Dnes stojíme na konci zemědělské pozemkové
reformy a můžeme přehlédnouti, do jaké
míry se nacionalisační a odnárodňovací
tendence staly skutkem. Do konce 1927 změnilo prostřednictvím
státního pozemkového úřadu
740.000 ha zemědělské půdy svého
majetníka. Z této zabrané plochy dostali
Němci nanejvýše 20.000 ha, tedy sotva 3%, zatím
co procentní podíl německého obyvatelstva
v republice, podle výsledků sčítání
lidu, námi opětovně vyhlašovaného
za nesprávné, činí 25%. Kdyby se bylo
národnostně správně postupovalo, pak
by byli Němci musili dostati ne 20.000 ha, nýbrž
200.000 ha, při čemž vůbec nebéřu
v úvahu, že daleko větší část
zabrané půdy byla v rukou německých
než českých. Reforma pozemková stala
se akcí na vypuzení německého lidu
s pozemků a pracovního místa. S tím
spojeno jest i odškodnění, které vyvlastněnému
přiznává sotva 1/8 pravé ceny. Soukromohospodářsky
řečeno, vede to k částečné
konfiskaci jmění, která postihuje právě
jen jeden stav, velkostatkáře, a proto nedá
se morálně ospravedlniti. Národohospodářsky
řečeno, znamená zábor německého
majetku a jeho převod do českých rukou těžkou
újmu německého národního majetku.
Poškození téhož prováděním
zemědělské pozemkové reformy jest,
počítáno z diference mezi skutečnou
cenou a cenou přejímací, kterou státní
úřad pozemkový platí vyvlastněným
majitelům velkostatků, okrouhle 3 1/2 miliardy
Kč. Možno od nás vůči těmto
číslicím a skutečnostem žádati,
abychom pozemkovou reformu schvalovali? Jak by mohla pozemková
reforma skutečně vypadati, jest viděti na
jednom výtečném příkladě.
V řadě zákonů o pozemkové reformě
jest pouze jediný, který zná právní
nárok na příděl a neponechává
celou záležitost volnému uvážení
pozemkového úřadu. Jest to zákon o
zajištění půdy pro dlouholeté
malé pachtýře, který každému
dlouholetému pachtýři, který nemá
v nájmu více než 8 ha od 1901 ze zabraného
velkostatku, vyslovuje právní nárok na příděl
těchto pozemků ve vlastnictví, při
čemž provedení následuje bez pozemkového
úřadu soudně. Na základě tohoto
zákona bylo přiděleno 80.895 ha. Z toho dostali
němečtí uchazeči 31.172 ha, t. j.
38%, kdežto při ostatním přídělu,
jak jsem svrchu uvedl, dostali Němci pouze 3%. Nutno zde
přibíti jedinečnou skutečnost, že
ve státě, činícím si nárok,
že je demokratickým právním státem,
státní pozemkový úřad, onen
úřad, který jest vybaven největší
pravomocí, spatřuje svoji úlohu v tom, že
poškozuje jednu kategorii státních občanů
na prospěch druhé. Shrneme-li, pak musíme
konstatovati, že zemědělská pozemková
reforma proti všem ostatním opačně znějícím
tvrzením hospodářsky úplně
selhala a národnostně vedla k těžkému
poškození německého národa, ke
zmenšení národního majetku a ke ztrátě
německé půdy a německého pracovního
místa. Co se zde stalo, nemůžeme nikdy schváliti
a neschválíme.
Nezadržitelně pokračuje však státní
pozemkový úřad ve svojí ničivé
činnosti a počíná nyní svoji
činnost rozšiřovati v první řadě
na les. V lesní reformě stojíme více
méně na počátku akce. Celková
lesní půda v republice činí 4,662.790
ha, tedy okrouhle třetinu celkové plochy. Z toho
je 52,6% nebo 2,453.465 ha zabráno. Podle údajů
státního pozemkového úřadu
byla i u lesní půdy až dosud provedena u 360.528
ha změna majetníka, tudíž zbývá
pozemkovému úřadu ku zpracování,
nehledě k nárokům majetníků,
1,610.937 ha, číslice které samy postačí,
aby osvětlily celohospodářský význam
tohoto opatření.
Z hospodářského stanoviska pozorován
vypadá problém reformy lesního majetku jinak,
než onen agrární reformy v užším
slova smyslu. Jestliže u posledního šlo o to,
aby od velkopodniků byly kusy odděleny, aby malopodniky
byly zvětšeny a takové samostatně nově
zakládány, pak nespočívá zde
problém ve zmenšení velkopodniku, poněvadž
les zná zásadně pouze jeden výrobnětechnicky
správný způsob, velkopodnik.
Dlouhé trvání užitkových period
v lesním hospodářství, zpravidla 80
až 100 let, připouští řádné
obhospodařování jen tehdy, jestliže
velikost plochy umožňuje každoročně
stejnoměrně se opakující užívání
a připustí-li velikost podniku, aby se rentovalo
použití kvalifikovaných sil k vedení
lesního hospodářství. K tomuto názoru
se přiklonil i státní úřad
pozemkový a vyhlásil minulého roku úředně,
že provádění lesní reformy nesmí
vésti k rozkouskování jednotně vedeného
hospodářství. Příděl
lesa nebude se tudíž nikdy prováděti
v malém, nýbrž pouze ve velkém. Reforma
lesního majetku má tudíž jen zřídka
vésti ke změně velikosti podniku, nýbrž
pouze ke změně v osobě majetníkově.
Zde musíme si předložiti otázku, zda
dosavadní majitelé tak špatně hospodařili,
že by nesměli dále spravovati svůj lesní
majetek v zájmu celku. Četné důkazy
mluví proti tomu. Soukromé lesní hospodářství
v republice jest daleko široko známé jako prvotřídní,
co zde majetníci lesů vytvořili, platí
za příklad pro celý svět. To, jak
se zdá, však nikomu nevadí a i zde zdá
se býti směšné odškodnění
pohnutkou, aby se ruka vztáhla po cizím statku.
Právě u lesa jest odškodnění
ve výši 1/10 skutečné ceny tím
nemorálnější, že zde nejde o to,
aby malý člověk dostal svoji hroudu proto,
aby mu byla dána možnost vlastního majetku
jako u zemědělské pozemkové reformy.
Byla-li tam vyjádřena příliš
tendence poděliti co největší počet
půdou, a vedl-li tento úmysl k přílišnému
rozkouskování a nezdravému vytváření
podnikových velikostí, pak podle dosavadních
plánů nebudou při lesní reformě
profitovati mnozí málo, nýbrž několik
málo tím více. Dar, který chce učiniti
státní pozemkový úřad velkoryse
novým nabyvatelům na úkor řádného
majetníka, je v poměru k daru při zemědělství
pozemkové reformě mnohonásobný.
Užitek z toho má zde míti stát. Důvodová
zpráva k letošnímu státnímu rozpočtu
dává prosvítati, že stát má
málo lesů, a uvádí se srovnání
s Německem, s jeho 34.7% státních lesů
při 15.8% státních lesů v Československu.
Srovnání v tomto směru je nepřípustné.
Státní lesy v Německu jsou produktem staletého
vývoje a nikoli resultátem násilného,
zákonům spravedlnosti a hospodárnosti odporujícího
zásahu do privátního majetku. Státní
lesy v Německu jsou vzorně obhospodařovány.
Odpovídají požadavkům, jež jsou
kladeny na moderní lesní hospodářství,
předpoklad, kterého u našeho státního
lesního majetku není. Nad to operuje důvodová
zpráva stále plochou státních lesů
15.8% lesní plochy, což odpovídá šetřením
r. 1920. Od té doby se poměry podstatně změnily.
Stát má v majetku následkem pozemkové
reformy o 216.257 ha lesa více, jež jsou částečně
ve správě ministerstva zemědělství,
částečně ve správě ministerstva
národní obrany. K tomu přichází
ještě 95.871 ha, jež podléhají
správě státního úřadu
pozemkového, takže celý majetek státní
činí nyní 1,027.298 ha čili 22.03%
zalesněné plochy republiky. O této skutečnosti,
že dnes má stát v majetku daleko více
než 1/5 lesa, že tedy státu náleží
více než každý pátý strom,
není nikde řeči, a skorem to dělá
dojem, jakoby státní pozemkový úřad
a ředitelství státních lesů
a statků chtěli svůj plošný majetek
zatajovati, aby se další nároky zdály
ospravedlněné.
Výnosy státních lesů neodpovídají
ovšem daným předpokladům výnosového
hospodářství. Výnos státních
lesů činí i při blaho volném
propočtu po srážce výdajů v roce
1929 na ha 98,80 Kč. Výtěžek nemůže
uspokojiti. Cena výrobní hodnoty zůstává
národohospodářsky za hodnotou výroby
soukromého hospodářství a zestátnění
vede ke značnému poklesu celkové výroby
v lesním hospodářství, jemuž
by se bylo zásadně vyvarovati. Ještě
politováníhodnější je tento úkaz
okolností, že byl vykoupen zásadní nemorálností
vývojem záboru za zlomek pravé ceny a že
tato oběť nad to jest vykupována sociálními
následky nejhoršího druhu. Potřebujeme
se jen tázati obyvatelstva v okolí dnes zestátněných
lesů, abychom slyšeli jejich nářky na
zakázaný vstup do lesa, zakázané sbírání
roští atd. Je nesrozumitelné, že stát
své nově získané právo majetkové
začíná vykonávati tím způsobem,
že oklešťuje prastará a dosud neomezená
práva všeobecnosti.