A co se fakticky při systemisaci stalo? Ze systemisace
stal se bič na státní zaměstnance.
Ne, že by se nemělo nebo nesmělo dbáti
volání a stesků státních zaměstnanců,
ne že by se mohlo vycházeti z názoru, že
státní zaměstnanci nikdy nebudou spokojeni,
nýbrž posuzujeme-li objektivně jejich stesky,
vidíme, jak těžká křivda se jim
stala touto systemisací.
Vezměte na př. stav soudcovský. Dnes u zdejšího
trestního soudu má každý referent snad
dvakrát tolik čísel k vyřízení
ročně než měl před válkou.
Dnes u exekučního soudu není možno vymoci
výkon exekuce a dražbu pro nedostatek referentů
a vykonavatelů. Dnes je líčení v civilních
věcech paskvilem a přímo porušováním
soudního řádu. Ale při tom, když
se od soudců a soudcovského personálu kancelářského
žádá práce do úmoru - kolik už
těch soudců v pravém slova smyslu padlo na
bojišti práce - když se od nich žádá
nadlidská práce, jest odměna, způsobená
špatnou systemisací, neúměrná
této práci. Nebo vezměte si kteroukoliv kategorii
jinou, najdete někde spokojenost, nesetkáte se všude
s oprávněnou rozhořčeností
a nespokojeností?
Mám častěji příležitost
vyslechnouti stesky z řad železničních
zaměstnanců. A nejsou to jen příslušníci
nejnižších kategorií, kteří
si stěžují; tyto stesky jsou dnes všeobecné,
ať jde o zřízence, podúředníka
nebo úředníka, je to jeden hlas: To, co se
stalo v nařízení č. 15 z r. 1927,
jest ještě zhoršení zásad platového
zákona o systemisaci. (Výkřiky čsl.
soc.-demokratických poslanců.)
Když vidíte, že staří, vyždímaní
zaměstnanci, strojvůdci a jiní, když
jdou do pense, dostanou r. 1927 výměr o pensi, a
za rok na to dostanou nový výměr, podle kterého
se jim pense zkracuje o 100 nebo 200 Kč, když vidíte,
jak se ministerstvo železnic přímo rve s každým
železničním zaměstnancem o několik
korun, které finančně nemohou pro hospodářství
železniční nic znamenati, pak si řeknete:
To je úmyslné hledání špendlíčků,
kterými by tito zaměstnanci byli pícháni!
(Výborně!) Pak si teprve vysvětlíte
zoufalou náladu železničních zaměstnanců.
Když vidíte, jak ministerstvo železnic soustavně
pere se s vdovami, které při nějaké
události při dopravě ztratily živitele,
a že jim pod záminkou, že nejde o událost
při dopravě, zkracuje úrazovou rentu a když
vidíte, že rozhodčí soud, ve kterém
mají většinu úředníci
ministerstva železnic, kteří jsou vlastně
soudci ve vlastní věci proti zákonu, dává
tomu za pravdu, pak se nemůžete diviti náladě,
která je u železničních zaměstnanců.
A vy se nemůžete diviti náladě, která
je u státních zaměstnanců vůbec.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Vidíte, to byl jeden z oněch zlatých listů,
které tato koalice přinesla státním
zaměstnancům. Je dnes někdo spokojen platovým
zákonem a systemisací? Neobrátilo se to domnělé
dobro v pravý opak? A jaká nálada musí
býti vyvolána u státních zaměstnanců,
když vidí, že u této koalice nenaleznou
slechu, když slyší z úst náměstka
ministerského předsedy, že systemisace je na
několik let trvalou, že se na ní nedá
nic měniti a že všechny naděje na změnu
systemisace nebo u železničních zaměstnanců
na změnu ominosního nařízení
jsou marné.
Měl jsem osobně příležitost poznati
náladu železničních zaměstnanců
na Slovensku. Tam se stal v pravém slova smyslu lup. (Výkřiky
posl. Procházky.) Tam, prosím, práva
nabytá, slíbená, smluvená, smlouvou
zaručená byla, ne zákonem, ale výkladem
nařízení, výkladem, který nařízení
dalo ministerstvo, přímo vzata. Co dělá
ministerstvo železnic, dělá jistě v
souhlase s celou koalicí, poněvadž kdyby koaliční
strany to netrpěly, pak by to nebylo možné
- za to neodpovídá jen ministerstvo, nýbrž
celá koalice. Je přímo patrno, jak ministerstvo
železnic soustavně vymýšlí si věci,
kterými by železniční zaměstnance
dráždilo. Tak vypadá politika této občanské
koalice v odezvě, jaké se jí dostává
z řad státního zaměstnanectva, a to
nejen socialistického, nýbrž i z tábora
vládního, neboť poslední schůze
železničních úředníků
III. ukázala, že to jsou i příslušníci
vládních stran, kteří byli nuceni
k nejostřejším slovům protestu. (Výkřiky
posl. Bergmanna.)
Většina vládnoucí prohlašovala
za další svůj úspěch zákon
o reformě správní. Dokud předloha
byla předmětem projednávání
ve výboru a v plenu této sněmovny, do té
doby mohly naše vývody býti posuzovány
jen jako samozřejmé vývody oposičníků
a dokud zákon sněmovnami usnesený nestal
se skutkem a nezačal působiti, do té doby
mohla koalice choditi v řadách svých voličů,
vychloubajíc se, že přinela svému voličstvu
veliký úspěch, veliký pokrok, župy
že zrušeny, zemské zřízení
zavedeno a všechno to, co s tím souvisí. Ale
teď již se mi zdá, že v řadách
některých koaličních stran jinak se
soudí o tom, zda bylo moudré ze Slovenska utvořiti
krajinku a dáti veškerou moc krajinskému presidentu
určitého politického směru. Dnes příslušníci
vládních stran cítí na svých
bedrách, jak málo moudrý čin to byl.
P. ministr vnitra Černý měl příležitost
slyšeti kritiku svého činu a činu vládnoucí
koalice ne z úst příslušníků
stran oposičních, nýbrž z úst
příslušníků stran vládních.
To, co mu řekli příslušníci strany
agrární o reformě správní,
to znělo daleko a daleko ostřeji, než jsme
to vyslovili my. Dnes již příslušníci
vládních stran, kdy začínají
pozorovati působení zákona v praxi, přistupují
na naši argumentaci; a teprve se ukáže živý
odpor proti reformě správní, až začne
působiti, až budou zrušeny četné
okresy a až budou působiti zemská a okresní
zastupitelstva v čele s okresním hejtmanem a zemským
presidentem. Co zůstane potom z tohoto zlatého listu?
Budou příslušníci stran většiny
dívati se na tento list očima Krakonošovýma?
Budou v tom viděti zlato, když je to shnilé
listí?
Další veliký úspěch této
koalice bylo finanční osekání samosprávy.
Jak by ne, když bylo možno tvrditi, že toto osekání
samosprávy je namířeno proti socialistickým
správám samosprávných těles.
Jak by to bylo pěkné a snad bychom to potřebovali,
kdyby bylo možno dělati zákony na př.
proti samosprávě, které by mohly působiti
jenom proti socialistům. Ale poněvadž ještě
technicky zákonodárně to není možno,
tedy zákon o finanční úpravě
samosprávných těles, bohužel či
bohudík, působí také proti samosprávám
řízeným občanskými funkcionáři
samosprávnými. A tu již není té
radosti, tu již dostavuje se zklamání a nejen
zklamání, nýbrž roztrpčení.
Co tu bylo spácháno a co bylo spácháno
těžkého a nenapravitelného, o tom nemáme
ještě dostatečného rozhledu. Naše
okresy z velké části zde a hlavně
na Moravě mohly poukázati na svoji zdárnou
činnost při výstavbě a udržování
silnic. Nyní nebudou míti na to peněz. Naše
okresní zastupitelstva v Čechách mohla se
vším právem chlubiti, co vykonala na poli léčebné
péče vybudováním dokonalých
nemocnic, kam mohly si okresy povolati vynikající
chirurgy. Nyní okresy budou zbaveny finančních
prostředků.
Já připomínám, co znamenal státní
převrat pro naše české menšiny
na poli samosprávy. Ty si vymohly ve smíšených
okresech a obcích, že musely tyto poprvé přispívati
na sociální péči českých
dětí, že do rozpočtů okresních
a obecních zařaděny byly položky na
stravování a ošacení chudé mládeže,
na vánoční nadílky, na jesle českých
dětí. Všechny tyto položky jsou dnes škrtány,
naše české menšiny zbaveny prostředků
ze samosprávných zdrojů na sociální
péči. Dnes se škrtají příspěvky
na Národní jednoty, na Sokol, na tělocvičné
jednoty, na Masarykovou ligu, na jakékoli účely
sociálně-politické a léčebné.
(Výkřiky poslanců čsl. strany soc.
demokratické.)
Těžké důsledky, které z toho
povstaly nejen v ohledu národnostním, nýbrž
také v ohledu sociálním, se už nedají
napraviti. Bude-li za několik let naše samospráva
finančně sanována, pak už nikdo nenapraví
poškozené zdraví dětí a starců
a to, co tímto činem odsouzení hodným
bylo spácháno na naší samosprávě.
Když uvážíme, že tato koalice mohla
jíti před veřejnost triumfujíc, že
prosadila tento zákon, pak nemohu jinak než si vzpomenouti
na triumf tatarských vojsk, která z požehnaného
kraje pálením a loupením učinila poušť.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Naše samospráva - a já nemluvím jen
o samosprávě socialistické, já mluvím
o samosprávě vůbec, poněvadž
tímto zákonem nebyla dotčena jen socialistická
samospráva, nýbrž samospráva bez ohledu
na to, kdo ji řídí - může se
vykázati velmi skvělými úspěchy.
Je to opravdu odsouzení hodno, že v tomto krásném
vývoji byla naše samospráva zastavena. Mohly
býti tu a tam spáchány nějaké
chyby - cožpak ve státě se to také nestalo?
- Naše samospráva byla tedy ve vývoji nadějeplném
zastavena a vržena na leta zpět. Tedy tento zákon
není žádným plus, čím
by se koalice mohla chlubiti.
Jako jeden z největších svých úspěchů
prohlašovala vládnoucí většina
reformu daňovou. Pan řečník, který
mluvil přede mnou, již se dotkl tohoto tématu.
Už dneska nastává v občanstvu rozčarování
a mizí počet těch, kteří věřili,
že daňová reforma znamená výhodu
pro poplatníka, už dnes množí se řady
těch, kteří jsou přesvědčeni,
poněvadž to pocítili na svém těle,
že daňová reforma byla proměněna
v pravý opak, že byla proměněna v metlu
malého poplatníka.
Teď, kdy nastává přeřazování
četných obcí z katastru daně třídní
do katastru daně domovní činžovní,
najednou pozorují chudí domkáři, že
budou platiti ze svého domku několikráte
více, nežli před tím platili. (Tak
jest!) Teď, kdy mají býti prováděny
srážky ze mzdy a odváděny srážkové
daně, kdy zaměstnavatelé, zejména
práv neznalí a nemající dostatek úřednictva
kancelářského, mají každý
měsíc vyplňovati různé přiznávky
a složní lístky pod pokutami, a kdy mají
vniknouti v ty komplikované výpočty daně
srážkové, teprve mění se názor
na tuto daň.
Jak často a velmi důrazně jsme my při
projednávání daňové reformy
upozorňovali vládnoucí strany, aby nevydávaly
poplatnictvo v nebezpečí přijímáním
ustanovení daňové předlohy o řízení!
- Vezměte si stenografické protokoly o jednání
rozpočtového výboru a prolistujte naše
řeči, které jsme měli k partii o řízení,
jak jsme poukazovali na to, že 40% sleva na dani důchodové,
že zdánlivé snížení sazby
daně výdělkové nebude míti
praktického významu, poněvadž se promění
v pravý opak, když budou uzákoněna ustanovení
o řízení. Že řízení
je takového druhu, že nechrání zejména
poplatníka nevedoucího knihy před tím,
aby mu daň byla předepsána z vyššího
příjmu, než skutečně má.
Nám se dostalo tehdy z úst pana referenta velmi
ostrého odbytí (Výkřiky.),
dostalo se nám odmítnutí našich návrhů.
A jak vypadá věc dnes? Dnes začínají
docházeti platební rozkazy a tu už vidí
také ti, kteří platí důchodovou
daň, že tvrzení, že by dosáhli
nějakého zmírnění daňového
břemene, bylo klamné, že se sice 40% na
sazbě slevuje, ale že se daňová base
zvyšuje o více než 40%, o 100 i více
procent.
Nejhůře na tom jsou malí poplatníci
živnostenští. Tito chudáci byli utvrzováni
v přesvědčení, že daňová
reforma jim uleví. Teď daňová base jest
jim zvyšována několikanásobně.
Snížení sazby daně výdělkové,
i když se přihlíží ke snížení
sazby daně důchodové, neprojevuje se nijak
ve prospěch poplatníka, nýbrž naopak
i vzhledem k limitovaným samosprávným přirážkám,
on na výdělkové dani v nejčastějších
případech platí více než před
daňovou reformou. A teď ještě přistoupí
k tomuto zvýšení nepřímé
dávky samosprávné. Teď ještě
následkem zákona o financích samosprávy
jsou obce nuceny zdražovati malým poplatníkům
plyn a elektřinu. Až si tohle všechno poplatníci
sesumírují, až si sesumírují
daň činžovní, výdělkovou,
důchodovou, nepřímé dávky,
různé poplatky obecní, které jsou
zdraženy touto finanční reformou, chytnou se
za hlavu a řeknou si: Jaké jsme to měli zástupce
při projednávání této finanční
reformy. Tvrditi dnes, že koaliční poslanci
byli oklamáni ministerstvem financí, je výmluva
velmi laciná. Řekl bych, je vysvědčením
chudoby, které si dávají sami, neboť
jejich věcí bylo nedati se oklamati a dbáti
varovných hlasů oposičních řečníků,
kteří z důvodů věcných
kritisovali tuto předlohu. (Potlesk.)
Jen všimněte si dobře různých
tajů rozpočtu. Shledáte, že ministerstvo
financí daňovou reformou našim poplatníkům
a zejména malým nejen nic neslevilo, nýbrž
naopak břemeno daňové zvýšilo.
Tvrdilo se, že stát bude míti na financích
vlivem daňové reformy úbytek nějakých
400 mil. Kč. Z tajů rozpočtu můžete
čerpati, že tato cifra byla klamná. Dnes ještě
nikdo neví, kolik výdělková daň
vynese. Rozpočet nám nemůže býti
směrodatný a zprávy z oblastí jednotlivých
berních správ ukazují k tomu, že výdělková
daň nevynese méně než před 2
léty, nýbrž více, poněvadž
se z těch nejmenších poplatníků
více vyždímá. Ministerstvo financí
nebude míti - tvrdím já - vůbec žádného
úbytku, naopak, myslím, že nejsem pravdy dalek,
tvrdím-li, že p. ministr financí má
v reformě daňové onu reservu, kterou potřeboval,
aby uhradil platy učitelské.
Slevilo se, je pravda, ale komu se slevilo na dani výdělkové?
Na zvláštní dani výdělkové
se slevilo akciovým společnostem několikanásobně
nejen v sazbě, nýbrž také při
způsobu, jak se přihlíží k investicím
a k odpisům. Slevilo se, ale komu? Slevilo se bankám,
když se z daní vyprošťuje portefeuille akcií
průmyslových, slevilo se těm největším
nejen na státní dani výdělkové,
ale také na samosprávných přirážkách,
a to, co státu ušlo při průmyslových
podnicích a bankách, to si stát nahradil
na nejmenších poplatnících. Za krátkou
dobu - nebude to sice, jak slíbil pan ministr dr Engliš,
v měsíci březnu - budou doručovány
platební rozkazy, a pak by měla nastaviti vládní
koalice ucho a měla by poslouchat odezvu své finanční
reformy, pak by měla jíti mezi své voliče,
honosit se svým dílem a otázati se svých
voličů, zdali je finanční reforma
dílem, kterým se mohou honosit?
Finanční reformou docílilo se jednoho - nevím,
byla-li si toho koalice vědoma, chtěla-li to - docílilo
se při celkovém zvýšení příjmu
od osob platících všeobecnou daň výdělkovou
toho, že na toto břemeno zaplatí státu
více než před tím a samosprávným
sborům méně. Když vniknete ve finesy
konstrukce všeobecné daně výdělkové,
pak shledáte, že obsahuje převalení
z příjmů samosprávných sborů
do pokladny státní. Proto bylo nutno limitovat přirážky,
proto bylo nutno samosprávným sborům brát
ne s ohledem na malého poplatníka, který
to z platí jinak, nýbrž proto, že daňová
reforma chtěla zvýšiti příjem
státní na úkor financí samosprávných.
A když se teď ještě vmyslíte v sociální
důsledky této daňové reformy, když
se vmyslíte v to, nač zvýšený
příjem z daně výdělkové
bude státem používán a nač by
ho byla používala samosprávná tělesa,
když uvážíte, že se tyto zdroje příjmů
vzaly nejchudším lidem, jimž se přispívalo
na léčebnou a sociální péči,
a daly se do státní pokladny, kde se neužívají
k tomuto účelu, pak si uvědomíte nejen
finanční a hospodářské důsledky
této reformy, nýbrž také soc.-politické.
Opět, prosím, jeden z činů, který
měl býti veden dobrou vůlí a který
se proměnil ve zlo. Vezměte ještě v
souvislosti s tím v úvahu, co způsobil zákon
o stabilisačních bilancích. Bursa jest dobrým
měřítkem našich poměrů
a dokladem toho, kterému oboru podnikání
se dobře vede, čili k prosperitě kterého
podnikání se připínají určité
naděje. Vidíme, že po daňové
reformě, po zákonu o stabilisačních
bilancích, potom co se rozdávají gratis akcie,
stouply akcie různých podniků horentní
měrou. Bursa tu ukazuje, komu finanční reforma
prospěla, a kdyby na burse mohly se také prodávat
akcie malých živnostníků a dělníků,
tak za ně na burse nedá nikdo ani krejcaru na doklad
toho, že finanční reforma znamená ochuzení
dělníků a ochuzení malých živnostníků.
(Výborně! - Potlesk.)
Já se opravdu často táži, jak je to
v Čsl. republice možno dělati takovouto politiku.
Vy vidíte průvody různých stran a
vidíte, že tyto průvody plní lidé
chudí. Kdyby u nás byla dělána přirozená
politika, pak by to mohla býti politika jen chudých
lidí. Ani ve vládních stranách nemohla
by se prosaditi politika lidí bohatých, ale vy přesto
vidíte, že tato koalice může dělati
finanční zákon, který znamená
velký prospěch a užitek nejbohatších
podniků a těžké zatížení,
nesnesitelné, pravím - a ukáže to budoucnost
- právě těch nejchudších.
Když už mluvíme o úspěších
vládní politiky této koalice, pak ovšem
nemohu nedotknouti se jednoho zvlášť vynikajícího
úspěchu, toho nejkrásnějšího
a nejvíce se třpytícího zlatého
listu Krakonošova, a to je velké vítězství,
které koalice utrpěla v otázce cukerní.
Koalice dostala zde těžkou morální ránu.
Nevím, zdali by byla možna tato rána, kdyby
byl v aktivní činnosti min. předseda Švehla.
Koalice prohlásí jeden den, že nepřipustí
žádného zdražení cukru. (Posl.
Myslivec: Že tak vysoké zdražení je neodůvodněně!)
Pan náměstek ministerského předsedy
s tohoto místa prohlásil, že zdražení
cukru je neodůvodněné, a strana, k níž
patří pan posl. Myslivec a která patří
mezi vládní strany, se usnesla, že cukr vůbec
nesmí býti zdražen. A místo toho...
(Posl. Myslivec: Vy místo abyste nám pomáhali
v tom boji, jste nám vpadli v týl! - Veselost.)
My jsme vám chtěli pomoci a proto jsme podali
návrh na okamžité zrušení cla na
cukr, aby sem z ciziny mohl levný cukr, a kdybyste pro
tento návrh hlasovali, měli jsme většinu
a pomohli jsme vám tím. (Výborně!)
Koalice prohlásila tedy, že zdražení
cukru je vůbec neodůvodněno a cukrovarníci
jako justament za dva dny na to zdraží cukr o 60 hal.
a koalice docílila toho velkého "úspěchu",
že se teď cukr "zlevnil" a že bude dražší
v drobném prodeji jen o 30 hal. Nyní se koaliční
strany mezi sebou prou, které z nich patří
zásluha o toto "zlevnění". My chceme
býti rozhodčími v tomto sporu: zásluha
patří všem solidárně a bylo by
dobře, aby se jim za zásluhu o takové zlevnění
dostalo správné odpovědi od voličů.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Co znamená pakt uzavřený s cukrovarníky,
o němž se vypráví, že přišel
k místu cestou neústavní, že nebyli
k usnášení se ani zváni všichni
odborní ministři, zejména ministr, který
by byl vznesl své veto? Je to doklad, jaké poměry
jsou v lůně koalice. Co to znamená, když
jedna kategorie průmyslníků smí se
odvážiti vůči slavnostnímu prohlášení
vládnoucí koalice a náměstka min.
předsedy provésti pravý opak způsobem
demonstračním a když za tuto svou aroganci
je ještě odměněna? To znamená,
že autorita státu, vlády a většiny
byla skloněna před autoritou jedné kategorie
kapitalistů. (Výkřiky poslanců
čsl. strany soc. demokratické.) To znamená,
že tato majorita necítí dostatek síly
v sobě, aby postupovala... (Posl. dr Kramář:
Ale nemluvte tak!) To je správné, pane doktore,
že tato většina nemá dnes v sobě
té mravní síly, aby vystoupila právě
proti té nejvýbojnější části
průmyslníků Československé
republiky.
Ale bude to míti i své důsledky hospodářské
a na poli sociálně-politickém. Vláda
koncedovala cukrovarníkům okrouhle ročně
90 mil. Kč. Pak se nemůžeme diviti, že
táž vláda a koalice prohlašuje státním
zaměstnancům, jichž postavení vzhledem
k trvající a stoupající drahotě
je neudržitelné, že jim nemůže dáti
jubilejního daru. Státní zaměstnanci
ať se nediví. Nejdříve přicházejí
strádající cukrobaroni a pak teprve za nimi
státní zaměstnanci. Můžeme se
pak diviti, že předloha, o přestárlých
bude vypadati tak, že těm, kterým podle našeho
návrhu a návrhu odborné komise mělo
se dostati pojištění, dostane se roční
almužny 500 Kč? Jak by to stát mohl dáti.
Vždyť těch peněz nebude míti, potřebuje
jich ročně, aby slevoval cukrovarníkům.
To je jedna z nejtěžších morálních
porážek této koaliční většiny.
Zde vidíme, jaká pevná, dobrá je konstrukce
stavby této většiny.
Dneska neozývá se proti ní odpor jenom ze
řad dělnictva a ze řad stran oposičních,
nýbrž proti této koalici jako útvaru
- já tu nemluvím o jednotlivých stranách
- ozývá se velmi ostrý a oprávněný
odpor i ze řad stran, které tvoří
tuto koalici. Já netvrdím, že by tento odpor
musel se nutně vyjadřovati v odporu proti jednotlivým
koaličním stranám, netvrdím, že
by tento odpor proti koalici jako útvaru musel se také
vybíjeti v odporu proti vlastní straně, nýbrž
já připouštím, že při nespokojenosti
příslušníků vládních
stran proti této koalici může tu býti
věrnost k vlastní straně, a že jednotlivá
koaliční strana může i vzrůstati.
Ale to nemění nic na faktu, že dnes i uvnitř
koaličních stran začíná převládati
přesvědčení, že tato občanská
většina, jak vypadá, není vnitřně
dosti silná a konsolidovaná, že není
prospěšná, zejména méně
zámožným vrstvám, a že konec konců
může býti veliká otázka, zdali
je prospěchem státu...
A tu jsme u psychologického momentu, který znamená
nejtěžší slabost této koalice.
Ona nemá už pevné opory v přesvědčení
příslušníků majoritních
stran a tím také pevné opory a obhájce
v koalovaných vládních stranách samých.
Za takového stavu věci zve nás pan náměstek
min. předsedy ke spolupráci a ke vstupu do vlády.
(Posl. Bechyně: Jo, to on je takový žertovný
pán!) Pan náměstek loňského
roku a letos prý opět po všem tom co ministerstvo
soc. péče dělalo při novele soc. pojišťovací
zve nás, abychom šli spoluobývati tu budovu,
jejíž základy a konstrukci jsem právě
teď vysvětlil. My děkujeme, ale my se do domu,
postaveného podle zásad, na kterých byl zbudován
dům v Biskupské ulici, stěhovat nemíníme,
tam ať zůstanou ti, kteří si tuto stavbu
provedli.
Když srovnám, s jakým elánem tato většina
vstoupila v život, s jakou agresivností (Výkřiky
posl. Zeminové.) vystupovala proti dělnictvu,
když si vzpomenu, jak ona přejímala vládu
a moc v této republice se snahou na trvalo se zde usaditi,
udržeti a provésti vládu svou, pak budiž
mi prominuto, že učiním tu srovnání
s armádou Napoleonovou - bez Napoleona, podotýkám
- složenou z různých národností,
spolu vnitřně nesouvisící, jenom svoji
početní sílu dávající
na váhu, když táhla r. 1812 do Ruska, aby tak
upevnila světové panství Napoleonovo. Taková
situace asi byla před dvěma lety a před půldruhým
rokem, když byla uzákoňována daňová
reforma a zákon o reformě správní.
Nebudiž mi zazlíváno, budu-li v tomto porovnání
pokračovati a řeknu-li, že se mi zdá,
že koalice v nynějším svém stavu
už se nepodobá té armádě jdoucí
za vítězstvím nad Ruskem a tím nad
celým světem evropským, nýbrž
že více se podobá Napoleonově armádě
po zapálení Moskvy a před bitvou u Bereziny,
před nastávajícími krutými
mrazy a těžkou porážkou. Také ta
armáda neskončila brzy a rychle. Po Berezině
nenásledovalo Lipsko za hned několik málo
dnů, ale nutně logicky následovalo.
Naše postavení k této armádě
vládní koalice není poslechnouti volání,
abychom vstoupili a posílili tuto rozloženou armádu,
která se nachází na ústupu, nýbrž
naopak abychom proti ní bojovali. Podle našeho názoru
tato vládní koalice je nejen škodou pro dělnictvo,
nýbrž je také nebezpečím pro
stát a naše stanovisko k ní může
býti toliko zápas. (Výborně! -
Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Hajn. Dávám mu slovo.
Posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno! Paní
a pánové! Jako již jednou, tedy i teď
při této příležitosti chci vzdáti
nejprve všechno své uznání ministerstvu
financí v čele s ministrem za tak neobyčejně
včasné dodání aktivního rozpočtu
a dále vedle rozpočtového výboru s
jeho předsedou také generálnímu zpravodaji
za to, že opětně ke své podrobné
zprávě přidal tak závažnou, cennou
i zajímavou látku.
Ovšem hned se také namane otázka popularisace
této látky, kterou neváhám označiti
za státotvornou. Tuto otázku šťastně
rozřešil na př. u jedné části
svých publikací náš Státní
statistický úřad. Je-li toto pouhou otázkou
popularisace, pak, paní a pánové, budeme
postaveni před hotový problém popularisace,
jestliže se skutečně provede úmysl ohlášený
již předem v novinách, že naše předsednictva
Národního shromáždění
a vláda vydají několik foliantových
jubilejních spisů.
Vyžaduje úcta a šetrnost, abych přede
vším ostatním materiálem, ctěná
sněmovno, promluvil o naší státní
vlajce. Zdá se mně, že v desátém
roce naší obnovené samostatnosti není
posud vypěstěna úcta, ba ani pouhá
šetrnost ke státní vlajce ani měrou
aspoň postačující. K tomuto pěstění
úcty jsou ovšem povoláni občané,
rodiny, společenský a veřejný život,
ale také školy, úřady naše a v
čele těch státních úřadů
zase státní úřady - v čele
a jako příklad. Tu jest mi, bohužel, zde veřejně
vysloviti stesk a rozhodný nesouhlas s taktikou, s jakou
již několikráte naše státní
úřady spojily vyvěšení státní
vlajky s vyvěšením barev velkoněmeckých.
Což se již nestalo několikráte, že
v tom okamžiku, kdy státní úřad
učinil svolení k vyvěšení velkoněmeckých
barev závislým na současném vyvěšení
státní vlajky, bylo upuštěno od vyvěšení
těch velkoněmeckých barev, jen aby nemusila
býti vyvěšena i naše státní
vlajka? (Tak jest!) Státní vlajka v každém
jiném státě jest něco platnosti nekompromisní,
nepodmíněné, absolutní. Žádná
jiná vlajka, žádné jiné barvy
nemohou a nesmějí býti činěny
rovnocennými a jakékoliv nivelisování
znamená pohanění, odstrčení,
snížení státní vlajky.
Nebudu se zabývati zde rozpočtem našeho zahraničního
ministerstva. Měl jsem již před časem
možnost tak učiniti po dvakráte v zahraničním
výboru. Budu se zabývati jen některými
momenty z debaty v rozpočtovém výboru o zahraničním
ministerstvu. Mohu tak učiniti tím spíše,
že jsem v mnohém souhlasil s vývody řečníků.
Ruská emigrace je mezinárodním faktem a na
poměru jednotlivých stran k ní můžeme
odhadovati pravou jejich orientaci. Jestliže vystupují
strany proti ruské emigraci na základě cifer
z důvodů spořivosti, jest to pouhá
maska, ve skutečnosti odpor proti ruské emigraci
koření docela někde jinde. Zde, řekl
bych, ukazují strany a jednotliví jejich exponenti
a řečníci svou pravou barvu.
Poznámky, kterými odpověděl na některé
námitky a protivná stanoviska p. zahraniční
ministr, ale i poznámky, kterými odpověděl
sám p. gen. zpravodaj, ačkoliv jinak rád
kvituji jejich obhajobu, mají mě k tomu, abych zde
předvedl ve vší stručnosti jeden velmi
závažný fakt z historie, která, jak
se zdá, jako by již nebyla v paměti. Bylo to
1. července 1921, kdy jsme podali ve věci ruské
emigrace interpelaci na zahraničního ministra a
na celou vládu. Které to byly strany, povědí
vám podpisy poslanců, kteří ji podali:
Hajn, Kramář, Udržal,
Stříbrný, Hudec, Mlčoch
a Šrámek. V záležitosti této
ruské emigrace byla podána ještě jedna
interpelace se strany soc. demokratické téhož
požadavku, z důvodů taktických samostatně,
podepsaná posl. Němcem. Ve společné
interpelaci bylo konstatováno nejprve, že Společnost
Národů již vyřídila otázku
ruské emigrace po stránce hmotné i po stránce
jejího právního postavení. Dále
bylo uvedeno v ní, že "Sojuz ruské pracovní
inteligence v Československu" podal vládě
memorandum, ve kterém se dožaduje úpravy, aby
na místo čistě filantropické akce
soukromé nastoupil sám stát a aby se z této
otázky ruské emigrace stala otázka mezinárodní,
mezi národem naším a mezi národem ruským
tak, aby všechny ty náklady měly povahu úvěru,
který poskytuje naše republika veškerému
ruskému národu. Toto stanovisko bylo podnětem
k interpelacím. Když jsme se ptali celé vlády
a zahraničního ministra, jak tuto otázku
chce řešiti, zahraniční ministr odpověděl
hned na místě na tuto interpelaci, jak na společnou,
tak i na interpelaci soc. demokratických poslanců.
V úvodě hned praví, že vláda
československá úplně sdílí
názor vyslovený v interpelaci, aby se věci
ruské emigrace ujal sám stát. Dále
konstatoval, že již dříve vyjednával
se sekretariátem Společnosti Národů
a že také oficielně jménem svým
a jménem vlády Společnosti národů
oficielně zaručil podporu, a končil: "Ministerstvo
zahraničních věcí se ujímá
jménem státu iniciativy a práce plnou měrou
v této humánní akci a chce ji prováděti
s největší energií, řídíc
se zásadou, že se zde jedná výlučně
o poměr celého čsl. státu k celému
ruskému národu, nehledíc k žádnému
příslušenství stranickému."