Otázka posuzování státního
rozpočtu jest otázkou důvěry nebo
nedůvěry k vládě. S tohoto politického
hlediska musím posuzovati rozpočet, vyhovuje-li
všestranným požadavkům autonomní
Podk. Rusi či nikoliv.
Konstatuji, že politika vlády ani o krok nepřibližuje
Podk. Rus k její autonomii, naopak politika centralisace
a počešťování nabyla za poslední
dva roky ostřejšího rázu než před
tím. Již jazykové nařízení
vlády ze dne 3. února 1926 porušilo autonomní
právo Podk. Rusi, když ustanovilo český
jazyk úředním jazykem Podk. Rusi i v autonomních
věcech a přidělilo ruskému jazyku
autonomní ruské země ráz pouze fakultativní,
snižujíc jej na úroveň menšinového
jazyka.
Místo aby uskutečnila autonomii Podk. Rusi, vláda
a její strany oktrojovaly na autonomní Podk. Rus
zákon o reformě státní správy,
v němž není ani stínu autonomie. Aniž
byly předběžně určeny spravedlivé
rusko-slovenské národopisné hranice a ruské
části východního Slovenska byly připojeny
k Podk. Rusi, aniž 200.000 podkarpatských Rusínů,
žijících na území nynějšího
Slovenska bylo spojeno v jedno tělo se svými ruskými
bratry žijícími na východ od Užhorodu,
aby Rusíni na Slovensku dostali totéž právo
na autonomii jako Rusíni Uže, Berehu a Marmaroše,
zákon o správní reformě přidělil
tyto západní historické ruské kraje
ke slovenské zemi a odsoudil Rusíny k odnárodnění.
Neboť Rusíni na Slovensku nemají ani základních
práv národních menšin, jejich postavení
jest horší než postavení Němců
nebo Maďarů. Rusíni na Slovensku kromě
několika ruských církevních škol
nemají ani jednu ruskou státní školu,
ani jednu občanskou školu, ani jediné gymnasium.
Stává se, že vrchnosti rozkazují odstraniti
i ruské nápisy na ruských církevních
školách, na příklad v obci Veľaty.
Vláda provedla reformu správy na Podk. Rusi s tím,
že zapomněla na guvernéra, jenž podle
mírové smlouvy a podle ústavy republiky musí
býti správcem Podk. Rusi. § 3 úst. listiny
republiky ustanovuje, že v čele Podk. Rusi jest guvernér,
jmenovaný presidentem republiky a odpovědný
sněmu Podk. Rusi. Podle tohoto paragrafu úst. listiny
vláda vydala r. 1920 nařízení č.
356 Sb. z. a n., jímž určila práva guvernéra
takto:
Do působnosti guvernéra Podk. Rusi přísluší:
1. Zastupovati Podk. Rus při jednáních s
vládou;
2. podle ustanovení tohoto nařízení
říditi jednání guberniální
rady;
3. podpisovati nařízení a výnosy normativní
povahy, vydávané civilní správou pro
celé území Podk. Rusi;
4. k návrhu příslušného referenta,
podepsanému též viceguvernérem:
a) jmenovati zaměstnance z oboru církevní
a místní správy, pokud jmenování
nespadá v oprávnění presidenta republiky,
vlády republiky nebo autonomních činitelů
(obcí, měst, církví a pod.);
b) jmenovati osoby učitelské škol nestátních;
c) prováděti jmenování i povýšení
soudců a úředníků státních
až včetně do VII. třídy hodnostní
s platností provisorní pro území Podk.
Rusi, pokud jde o úředníky civilní
správy, tudíž s vyloučením zaměstnanců
úřadů, které nepodléhají
civilní správě, jako úřady
celní, poštovní, železnice a j.;
d) předkládati vládě návrhy
na povýšení a jmenování ostatních
soudců a státních úředníků
civilní správy a úřadů podřízených;
5. guvernér má právo vyžádati
si ústní nebo písemné zprávy
od viceguvernéra a jeho prostřednictvím od
jednotlivých referentů civilní správy
ve všech věcech, týkajících se
Podk. Rusi;
6. civilní správa má povinnost sděliti
guvernérovi všechna zamýšlená závažnější
vládní opatření, zejména jsou-li
povahy politické. Guvernér má právo
zastaviti opatření viceguvernéra, o kterých
se domnívá, že odporují ústavní
listině nebo jiným zákonům nebo poškozují
zájem Podk. Rusi. Viceguvernér v tom případě
učiní jen neodkladné prozatímní
opatření pod vlastní odpovědností.
§ 3. Viceguvernér, jejž jmenuje president republiky
k návrhu vlády, zastupuje guvernéra, je-li
guvernér nemocen, nepřítomen nebo zaneprázdněn
nebo je-li místo jeho dočasně neobsazeno.
Zákon o správní reformě zrušil
všechna tato práva guvernéra, a naopak část
jeho práv přenesl na zemského presidenta
a důležitější část
na ministerstvo. Vláda jmenovala zemským presidentem
bývalého viceguvernéra, Čecha, neumějícího
rusky, a bývalou župní správu soustředila
v rukou tohoto českého presidenta a jmenovala pro
něho výlučně české referenty.
Třetí stolice vnitřní správy
jest soustředěna v ministerstvech.
Pánové ministři, táži se vás,
co jest s právy a působností guvernéra
Podk. Rusi? Řekněte nám, jaký úkol
vykonává guvernér, čím se zabývá
on, jenž podle mírové smlouvy a ústavní
listiny má státi v čele Podk. Rusi? Tento
zákon o reformě státní správy
ponížil stolec guvernérův a z guvernérství
udělal titulární sinekuru.
Předválečnou širokou župní
samosprávu nelze ani srovnávati s touto pseudoautonomií,
kterouž při unifikaci státní správy
v celé republice slibuje tento zákon. Poradní
právo okresních a zemských zastupitelstev
s právem veta okresního náčelníka
a zemského presidenta, široké policejní
trestní právo okresního a zemského
úřadu, slovenský úřední
jazyk na Slovensku a český na Podk. Rusi, větší
armáda českého úřednictva,
české policie a českého četnictva
naprosto neospravedlňuje vlády, která tvrdí,
že tento centralistický zákon přibližuje
Podk. Rus k její autonomii a bude školou pro zemskou
samosprávu.
Naopak, tato správní reforma má pouze jeden
účel, posíliti ideu jediného, českého
národního státu s jediným cílem,
a tato idea zřejmě odporuje vší zemské
samosprávě a slouží dalšímu
počešťování a tím i odnárodňování
Podk. Rusi.
Této idei slouží školská politika
na Podk. Rusi. Bezohledné počešťování
škol provádí se intensivně od r. 1926,
to jest pod režimem Rozsypala, nynějšího
zemského presidenta a pod stranickou diktaturou české
agrární strany.
Věci škol a národní osvěty jsou
podle mírové smlouvy a ústavní listiny
autonomními věcmi Podk. Rusi. Jinými slovy
správa škol patří úplně
Podk. Rusi, především ruskému lidu.
A co vidíme?
Správa škol jest již od r. 1920 v českých
rukou, ale do r. 1926 se česká správa obávala
zakládati české školy v ruských
obcích. Naopak, od r. 1926 do dneška vláda
založila na Podkarp. Rusi již 100 českých
státních obecných škol. To se udělalo
v té autonomní Podkarpatské Rusi, v níž
do r. 1919 vůbec Češi nebyli. Vzrůst
českých obecných škol jest úzce
spjat s organisací českého učitelstva
oddělenou od organisace ruské a s českou
školní maticí. Na české školy
jsou jmenováni čeští učitelé
a učí česky. Bylo by to pochopitelné,
kdyby žáci českých škol byli české
národnosti, ale věc má se úplně
jinak. Podle statistiky z 75 českých obecných
škol na Podkarp. Rusi jsou pouze 2 české školy,
v nichž všichni žáci jsou Češi,
totiž v Antalovcích a v osadě Baťovo.
V 9 školách jest většina českých
dětí, v 5 školách jsou všichni
žáci židé, ve 2 Němci, v 48 českých
školách jest židů 70 až 98% a v 18
českých školách nebyl ani jediný
český žák. Ve školním roku
1927/28 bylo na Podkarp. Rusi 2624 českých dětí
školou povinných a v českých obecných
školách bylo v šech žáků 5131,
z nichž české národnosti bylo jen 20%,
židovské 65%, maďarské 7%, ruské
3% a německé 3%.
V českých obecných školách vyučovalo
do první polovice r. 1923 170 českých učitelů,
na jednoho učitele připadalo průměrně
30 žáků, zatím co v ruských obecných
školách vyučovalo pouze 732 ruských
učitelů a na jednoho ruského učitele
připadalo 80 až 130 dětí. V některých
českých školách počet žáků
nepřesahoval 16 až 22.
České obecné školy na Podkarpatské
Rusi vzrůstají, zatím co na Podkarp. Rusi
i nyní jest asi 30 ruských obcí nemajících
školy, v nichž děti jsou nezaškolené
nebo v nichž není dostatek tříd. Pro
české školy se nebudují místnosti,
nýbrž zabírají se třídy
ruským školám. Pro nedostatek ruských
škol bylo v r. 1928 na Podkarp. Rusi 17.400 ruských
dětí nezaškolených.
Opravdu kulturní ostuda! A vláda, místo aby
doplnila nedostatek v ruských školách a v ruských
učitelských silách, zakládá
spousty českých škol pro ruské, židovské
a maďarské děti a jmenuje sem české
učitele z českých zemí.
Na Podkarp. Rusi a východním Slovensku jsou 3 učitelské
ústavy, v Užhorodě, v Mukačevě
a v Prešově, a jeden ženský učitelský
ústav. Tyto učitelské ústavy mohly
by snadno doplniti nedostatek učitelských sil, ale
vláda zavedla v nich numerus clausus, zakazujíc
při jímati více než 30 kandidátů.
Takové omezení počtu kandidátů
v ruských učitelských ústavech má
pouze jeden účel, doplniti nedostatek v ruských
učitelských silách českými
učiteli. Ale to je ještě málo. Viceguvernér
vyzval svým nařízením ze dne 1. května
1928, čís. 34.645, ředitelství českých
škol v republice, aby se čeští učitelé
hlásili k službě v ruských školách
na Podkarp. Rusi a slíbil jim rozličné výhody.
Že taková školní politika neslouží
zájmům autonomní ruské země,
nýbrž naopak prospívá počešťování,
o tom je zbytečno se šířiti. Zdůrazňuji,
že školní správa, neohlížejíc
se na stálé protesty obyvatelstva, ruských
kulturních ústavů a politických stran
dosud ještě vede svou zvláštní
rusínskou politiku ve věci ruského jazyka.
Mluvnice a učebnice sepsané jakousi smíšeninou
haličsko-polskoukrajinského uměle utvořeného
jazyka jsou schvalovány ministerstvem, ale ruské
mluvnice a učebnice dosud schváleny nebyly. Ve školách
občanských a středních dosud ještě
převládá vliv haličských vystěhovalců
směru ukrajinského, kteří nenávidí
vše, co je ruské. Veškeré tradice karpatoruského
lidu, všichni předváleční spisovatelé
a básníci jeho jsou úzce spjati s ruským
literárním jazykem. proto veliká většina
našeho lidu naprosto nechápe, proč se školní
správa chová odmítavě k ruskému
literárnímu jazyku.
Tyto hlavní odbory autonomních věcí
Podkarpatské Rusi, to jest vnitřní správa
a školství, jsou ve službách politiky,
která zřejmě porušuje práva Podkarp.
Rusi, porušuje i mírovou smlouvu a ústavní
listinu. Této škodlivé politice slouží
i rozpočet republiky, proto já i moje strana chováme
k takové politice vlády velkou nedůvěru.
Vláda a její strany rozvířily na Podkarp.
Rusi otázku nezralosti ruského lidu pro autonomii
a místo provedení autonomie postavily na program
hospodářské a kulturní povznesení
lidu. Zdůrazňuji, že při připojení
Podkarpatské Rusi k Československé republice
pod podmínkou nejširší autonomie nebylo
a nemohlo býti řeči o zralosti nebo nezralosti.
Velké a spojené mocnosti na mírové
konferenci přiznaly a zajistily zemskou samosprávu
Podkarpatské Rusi, neboť její obyvatelstvo
považovaly za zralé pro samosprávu. Ostatně
lid, jenž již měl předválečnou
širokou obecní a župní samosprávu
a jenž po připojení k Československé
republice účastní se zákonodárné
moci parlamentu na základě nejširších
demokratických zásad a jejž sama vláda
považuje za zralý pro to, aby se činně
účastnil okresních a zemských zastupitelstev,
ten lid jest rozhodně zralý pro to, aby ve vnitřní
správě, ve věcech školských a
náboženských sám sobě vládl
bez jakéhokoliv poručníkování.
Hospodářské a kulturní povznesení
ruského lidu jen tehdy může sloužiti skutečně
zájmům lidu, jen tehdy může poskytnouti
očekávané výsledky, bude-li se této
práce účastniti sám lid svými
autonomními činiteli. Neboť není pochybnosti,
že svoji bídu, své potřeby a nedostatky
zná nejlépe sám lid a on sám může
nejlépe vybrati způsoby a prostředky, které
jsou nutné k povznesení hospodářského
a kulturního života.
U dosavadní české správy, u českých
úředníků nevidíme té
ochoty, oddanosti a zájmu, jichž rozhodně vyžaduje
všestranné povznesení ruského lidu.
My Rusové můžeme očekávati skutečný
altruismus, přímou věcnou ochotu a upřímnou
bratrskou lásku jen od svých ruských lidí.
Jest tomu tak u každého národa. Pouze v případě
zavedení autonomie vzkřísí se tento
nezištný sociální duch ruského
národa, vzkřísí se i ochota k práci
a k pomoci jak veškerenstvu, tak i sobě samému
a pouze v ovzduší autonomie obrodí se tvůrčí
síly karpatoruského národa.
Kdyby byla autonomie, pak by odbory, na nichž závisí
hospodářské a sociální povznesení
Podkarp. Rusi, byly hojně obdařeny a nikoliv skoupě
jako nyní. V rozpočtu pro r. 1929 věcné
výdaje na příklad ministerstva zemědělství,
železnic, veřejných prací a jiných
jsou rozpočteny, pokud jde o Podkarp. Rus, malými
nebo nepatrnými částkami. Zde dlužno
zavésti spravedlivý poměr, aby se Podkarp.
Rus ne považovala za zkrácenou ve srovnání
s jinými částmi republiky.
U ministerstva zemědělství jest velkým
nedostatkem, že Podkarp. Rus nemá dosud své
zemědělské rady, že na Podkarp. Rusi
vůbec není zemědělského veřejného
orgánu, jehož prostřednictvím zemědělské
obyvatelstvo mohlo by vykonávati vliv na běh zemědělské
politiky. V tomto směru působí některé
organisace, které uchvátila česká
agrární strana do svých rukou a vyloučila
z nich ze stranické nesnášelivosti dobré
a způsobilé pracovníky. Okresní hospodářské
spolky jsou veskrze expositurami agrární strany,
v nichž za pomoci okresních zemědělských
instruktorů vede se agrární stranická
politika.
Mýlil se pan ministr zemědělství když
prohlásil v rozpočtovém výboru, že
úředníci zemědělských
úřadů se politikou nezabývají.
Nuže, na Podkarp. Rusi zemědělský referent
Brandejs jest tajemníkem agrární strany,
agituje na politických schůzích této
strany i ve svém odboru ve svém úřadě
přímo projevuje svou nechuť k těm, kdož
nevstoupili do české agrární strany.
Právě tak působí i všichni zemědělští
inspektoři a instruktoři. Pozemková reforma
na státních pozemcích buď se provádí
nebo zdržuje podle toho, k jaké straně obec
patří. Vydávání obilí
na osivo, hnojiva, klasifikace dobytka na výstavách,
vůbec vše děje se podle libosti agrární
strany, ačkoliv k této straně na Podkarp.
Rusi patří jen jedna osmina všech zemědělců,
a ani desítina zemědělců ruských.
Pozemková reforma mohla by povznésti rolníky,
zvláště ruské, mohla by jim pomoci z
nouze a zajistiti jim lepší budoucnost. Avšak
pozemková reforma právě na Podkarp. Rusi
ukazuje nejméně výsledků, ačkoliv
nedostatek země jest největší zvláště
na Podkarp. Rusi. Ostatně ať mluví číslice:
Podle zákona č. 61/1920 Sb. z. a n. stát
zabral velkým majetníkům půdy na Podkarp.
Rusi 260.115 ha půdy. Do první polovice r. 1928
bylo přiděleno rolníkům, bezzemkům
osadníkům a zbytkovým statkářům
17.000 ha. Skutečně malý výsledek
při porovnání s jinými částmi
republiky, máme-li na zřeteli, že na Podkarp.
Rusi veškerá půda činí 1,267.243
ha, z nichž 30% připadá na stát, 20%
na velké majetníky půdy, 25 % na obce, urbarie,
kostely a prostřední statkáře a pouze
25% na drobné zemědělce, kteří
činí 80% veškerého obyvatelstva Podkarp.
Rusi.
Při takovém nespravedlivém rozdělení
pozemkových majetků může pomoci jenom
radikální a spravedlivá pozemková
reforma. Pří. děl během 8 let 17.000
ha a to pouze na území 140 obcí, především
v okolí řeky Tisy a jižní Latorice,
jen nepatrně zmírnil nedostatek půdy.
Na horách, kde nedostatek půdy jest největší,
pozemková reforma téměř nebyla provedena.
Bez rozsáhlé lesní reformy, bez obrácení
lesní kultury v zemědělskou tam, kde jsou
pro to podmínky, vrchovinské chudé části
zůstanou dále v chudobě, zůstanou
v otroctví velkého pozemkového majetku, který
patří samému státu, samému
lesnímu eráru. Tyto dny prohlásil přednosta
státního pozemkového úřadu
v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny,
že při provedení lesní reformy 50% zabraných
lesů bude vyvlastněno ve prospěch státu.
Jinými slovy stát, jenž nyní má
na Podkarpatské Rusi 363.000 ha, dostane ještě
asi 70.000 ha lesní půdy.
Místo aby se provedla pozemková a lesní reforma
v takovém rozměru, jakého vyžadují
zájmy chudých, během století vykořisťovaných
drobných zemědělců a bezzemků
na Podkarpatské Rusi a tím aby se předešlo
pauperisaci, přiděleno českým kolonistům
a zbytkovým statkářům několik
tisíc hektarů, a většina velkostatků
Schönbornových, asi 100.000 ha, byla vládou
pronajata na 40 let zahraničnímu kapitalistickému
konsorciu. Při racionální pozemkové
a lesní reformě vláda by se musila starati,
aby i obce dostaly půdu, pastviska nebo lesy, aby hlavní
město Užhorod, jež má nedostatek pozemkového
majetku, obdrželo také půdu a lesy, aby i sama
podkarpatoruská země jako právní osoba
stala se majetníkem zvláště většího
prostranství lesů, co by usnadnilo její hmotné
postavení.
Mluvíme-li o hospodářském povznesení
karpatoruského národa, pak dlužno vésti
takovou politiku, která by skutečně povznesla
Podkarpatskou Rus a její obyvatelstvo.
Pohlédneme-li na investice na Podkarp. Rusi, musíme
konstatovati, že většiny investovaných
milionů bylo užito na přepychové obytné
paláce českých úředníků,
na kasárny, vězení a státní
úřady a jenom málo se obrací na všenárodní
účely. Župní a vicinální
cesty jsou v mizerném stavu, mosty jsou zničeny
nebo jsou již nevhodné a nebezpečné
pro veřejnost. Na příklad most přes
řeku Už v Dubriniči, jenž spojuje státní
silnici s obcemi Pastelky, Černoholova, Smerekova, Pukovec,
Holjatin, Kvasy, Dolha, jest uzavřen již několik
let, ačkoliv obce již přispěly na stavbu,
mosty a cesta z Majdanu do Holjatina jsou úplně
zničeny, most přes Tisu u Vyškova a velký
most u Bílek čekají na stavbu již od.
r. 1920. Úprava řek a potoků se provádí
hlemýždím krokem, opakující se
povodně zničily velké plochy úrodných
pozemků, na př. u Králova nad Tisou.
Za devět let stát nevybudoval ani jediné
nové železnice, ačkoliv Podkarp. Rus má
pouze jednu hlavní trať z Čopu do Jasiny. Tato
železniční trať vede kolem maďarských
a rumunských hranic; v případě jakéhokoliv
mezinárodního nedorozumění bude tak
ohrožena, že přestane býti spojovací
cestou mezi Podkarpatskou Rusí a západními
částmi republiky. A přece stavba nové
železniční trati Užhorod-Mukačevo-Bilky-Chust
i nyní jest pouze hudbou budoucnosti, na tuto novou trať
není v rozpočtu zařaděn ani haléř.
O úzkokolejných horských železnicích,
které by spokojovaly vzdálené vrchoviny s
jižními středisky Podkarp. Rusi, není
ani řeči.
Stát nevybudoval dosud ani jedné obecné školy,
gymnasií a občanských škol rovněž
málo a stavba budov ruského gymnasia očekává
svého uskutečnění. Soudní sedrie
v Užhorodě také nemá své budovy,
pracuje v místnostech okr. soudu a okresní soud
ve starých těsných jizbách bývalého
županátu.
Pomoc zemědělcům, kteří utrpěli
povodněmi, mrazy a krupobitím, poskytuje se jen
po kapkách a ještě pozdě. Stejně
jest tomu s tak zvanou nouzovou akcí, když se kukuřice
a brambory vydávají vrchovinským obcím
prostřednictvím okr. úřadu podle stranického
vylíčení. Nouze obyvatelstva využívá
agrární strana, isoluje oposiční strany
a státní pomoci užívá ke stranické
agitaci.
Letošní rok jako i minulá léta způsobila
chudšímu obyvatelstvu Podkarp. Rusi těžké
hospodářské pohromy, jež jen zvyšovaly
krisi, do které se dostalo obyvatelstvo po světové
válce. Podkarp. Rus, která byla jevištěm
válečných operací velké války,
ve které zvláště Vrchovinci byli hmotně
zničeni, nedostala náhrady válečných
škod. Po válce rumunské panství sebralo
všechno, co válka nechala. Potom přišla
nespravedlivá výměna peněz - 315 milionů
bylo odňato karpatoruskému obyvatelstvu - neúrodná
hospodářská léta, a v takovém
stavu následovalo vymáhání daní
a dávek z majetku. V těchto exekucích se
pokračovalo nemilosrdně tak, že konečné
účty ministerstva financí za rok 1927 uvádějí
o 124 miliony příjmů více kromě
zařaděných v rozpočtu 69 milionů.
Na dávce z majetku a přírůstku na
majetku Podkarp. Rus zaplatila do r. 1928 asi 40 milionů
Kč, ale nedoplatky činí ještě
66 milionů Kč, i když nemluvíme o značných
nedoplatcích daní. Moravským zemědělcům
odepsáno na daních 18 milionů Kč.
Se zřetelem, že Podkarp. Rus nejvíce strádala
za války i po válce, se zřetelem, že
nebyla sanována, táži se vlády, je-li
ochotna odepsati značnou část daňových
nedoplatků zvláště chudšímu
obyvatelstvu, aby jubilejní rok republiky aspoň
takovou úlevou potěšil obyvatelstvo Podkarp.
Rusi. Amnestie dávek a daní zbavila by obyvatelstvo
těžkých starostí a poskytla by základ
rychlejšímu ozdravění, konsolidaci hospodářského
stavu obyvatelstva.
Příčinou hospodářské
krise jest i stálá nezaměstnanost. Pomoci
v tomto směru může jen povznesení průmyslu,
industrialisace, cílevědomá organisace práce
a ulehčení v pohybu pracovních sil na Podkarp.
Rusi. Pro tento účel obsahuje rozpočet pouze
nepatrné částky. Kvetoucí před
válkou družstevní průmysl zvláště
v župě berežské a marmarošské
jest téměř úplně zničen,
neboť vláda nepřihlíží k
tomuto domácímu průmyslu. Tento domácí
průmysl, jenž byl před válkou populární,
neboť národ ukájel a projevoval jím
svůj pří. rodní vkus, byl před
válkou značným pramenem příjmů
pro sedláky.
Mluvě o hospodářském povznesení
karpatoruského lidu, nemohu pominouti mlčením
otázky církevních naturálních
dávek, tak zvané kobliny, rokoviny, denníka.
Obracím pozornost vlády na tuto otázku, která
silně znepokojuje věřící řeckokatolické
církve a stejně i duchovenstvo.
Je známo, že tyto zbytky předválečných
feudálních církevních daní
byly zákonem republiky č. 290/1920 Sb. z. a n. slavnostně
zrušeny a odstraněny tím, že "náhrada
duchovenstvu poskytne se za pomoci státu", takže
výměr peněžní výměny
kobliny a denníka ustanoví budoucí autonomní
sněm a na Slovensku vláda.
Výměr státní výměny
dosud nebyl určen, naopak viceguvernér vydal v květnu
t. r. nařízení adresované církevním
radám řeckokatolických obcí aby závazně
určily do 15. června, kolik věřící
chtějí dáti svému knězi místo
kobliny a denníka, a to pod hrozbou, že neuposlechnou-li,
civilní správa rozpustí církevní
obce.
Zákon č. 290/1920 Sb. z. a n. byl županskými
úřady a okresními úřady ve
všech obcích Podkarp. Rusi slavnostně veřejně
vyhlášen a lid se radoval, že jest osvobozen
od nenáviděných starých feudálních
břemen. A nyní se obnovuje, co zákonem republiky
bylo již zrušeno. Není to nic jiného,
než nový příklad těch pokusů,
které karpatoruský lid pro nedostatek samosprávy
musí snášeti na svém těle.
V předvečer prvního jubilejního roku
svobodné a šťastné Československé
republiky ruský národ závidí českému
národu, jenž po dlouhém utrpení, neodolném
boji a národním uvědomění dosáhl
své státní samostatnosti. Avšak do radosti
jubilejního roku mísí se hořké
slzy karpatoruského lidu, jenž marně očekává
provedení své autonomní samostatnosti.
Devět let uplynulo od připojení Podkarp.
Rusi k Československé republice, devět let
plných nadějí a rozčarování.
Zachvěla se víra v sílu saint-germainské
smlouvy a rovněž. sílu ústavy. Karpatoruský
lid, jenž byl přesvědčen, že užívaje
své samosprávy zajistí a rozvine svůj
ruský národní život a postaví
základy svého hospodářského
blahobytu, dostal se do poručníkování
silnějšího národa, jehož synové
našli na Podkarp. Rusi krásnou existenci. Nechci zde
mluviti o tom, jaké nežádoucí výsledky
přineslo neustálé ničím neodůvodněné
odkládání autonomie Podkarp. Rusi, nechci
se dotknouti nebezpečných předchozích
případů v mezinárodním životě,
že nebyla splněna mírová smlouva, jež
obsahuje záruky národní svobody slabšího
národa, pouze prohlašuji, že základem
konsolidace, základem slovanského bratrství
jest především upřímná
úcta k právům, národním citům,
jazyku a národní důstojnosti.
Ruský národ Podkarp. Rusi jest stejným svobodným
a rovnoprávným národem jako Češi
nebo Slováci, neboť tyto tři národy
utvořily Československou republiku nikoliv silou
bodáků, nýbrž svým souhlasem.
Klidné a solidární spolužití
těchto národů jest zajištěno
jen vzájemnou úctou. Stranický útisk,
krutosti správy, pronásledování, ponižování
jen kazí konsolidaci. Ve slavnostní chvíli
jubilejního roku napomínáme vládu,
aby splnila všechny ty závazky, které vzala
na sebe republika jak mírovou smlouvou tak ústavní
listinou.
Přihlížeje k tomu, že vláda nejen
nezamýšlí uskutečniti autonomii Podkarp.
Rusi, nýbrž přímo porušuje smluvní
a ústavní práva karpatoruského lidu,
přihlížeje k tomu, že vláda pokračuje
v dosavadní počešťovací politice
v ruské zemi a ve věci hospodářského
povznesení Podkarp. Rusi nebéře dostatečného
zřetele na těžký hmotný stav
obyvatelstva, nemám k vládě důvěry
a nepřijímám předloženého
státního rozpočtu. (Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
panu posl. Zápotockému.