Čtvrtek 18. října 1928

Nutnost přijetí naší zákonné osnovy, kterou by zavedena byla stavební živnostenská inspekce u každého politického okresního úřadu, vysvitne jasně, čteme-li zprávy odborníků o úrazech na stavbách. Výstražným a důrazným mementem byla zvláště v poslední době úředně vydaná kniha, obsahující stálé zprávy živnostenských inspektorů. Působí dojmem přímo zdrcujícím, že se v této pozoruhodné publikaci mluví úředně "o podivných pojmech o povinné péči o životy dělníků", a na jiném místě "o trestuhodné bezohlednosti k životu zaměstnaných na stavbě" nebo o "nerozvážné hře s lidskými životy". Tak označují ve svých zprávách nynější péči o ochranu života a zdraví na stavbách ti, kdo jsou povoláni, aby dohlíželi na bezpečnost staveb a starali se o to, co má i ten pracující nejcennějšího - o životy lidské. Naprostý nedostatek sil dozorčích úřadů, starajících se o bezpečnost na stavbách i jiných podnicích, je provázen dále malým vybavením kompetence inspektorátu a naprosto zastaralými předpisy, jež byly snad dobré před 20 lety, ale nevyhovují dnes požadavkům moderní doby. Považte jen, vážení pánové, že dnes živnostenští inspektoři pracují podle vládních nařízení z r. 1907 a 1908. vydaných na podkladě §u 74 starého živn. řádu, tedy na podkladě nařízení více než 20 let starých. Je všeobecně známo, jaký ohromný pokrok učinila v posledním desetiletí právě technika, jak se změnily a zintensivněly methody, jak od základů se často změnily výrobní procesy, při tom však předpisy pro živnostenské inspektory na stavbách zůstávají stále stejné. Jak by se ulehčila práce těchto úředníků a jak by usnadněno bylo řízení, kdyby - uvádím jen namátkou jeden z četných případů, stále se opakujících - bylo přesně stanoveno, kdy lešení zřízeno býti musí a kdy ne. Ve starých předpisech je stanoveno, jaké lešení má být, nestanoví se však. kdy u staveb jedno nebo dvoupatrových býti musí, což zavdává pochopitelně příčinu k častým rozporům mezi podnikatelem a dozorčím orgánem, ke zbytečným odvoláváním, dalším projednáváním atd. Co se pak týče našich dnešních návrhů zákona o přibrání dělnictva a jeho kontroly, upozorňuji na to, že právě ve zprávě pražského živnostenského inspektora výslovně se zdůrazňuje výhoda, vyplývající pro věc z toho, jsou-li dělníci spolukontrolním orgánem na stavbách. Pražský živnostenský inspektorát lituje toho, že dělníci nepřijímali funkce většinou ze strachu před šikanováním a praví doslovně:

"Sluší toho litovat, neboť důvěrníci dělnictva po většině dbali toho, aby dozorčími úřady nařízené ochranné úpravy byly skutečně provedeny, případně upozorňovali sami na různé nedostatky."

Práva důvěrníků mají být naší předlohou zákona chráněna. Žádáme dnes vládu, aby nepřecházela náš návrh o stavební živnostenské inspekci bez povšimnutí, ježto odpovídá potřebám celku i dělnictva.

A nyní k návrhu dozoru na stavbách. Byli jsme dnes zklamáni i v tomto směru dnešním vládním prohlášením, neboť bylo prohlášeno, že se sice uvažuje o tom, zdali by se některé předpisy, týkající se policejních bezpečnostních opatření, měly již dnes vytrhnouti a uskutečniti před vydáním nového stavebního řádu, ale že se potom od toho upustilo. Pan ministr vykládal, proč se tak stalo, že to bylo opatření zatímní atd. Já upozorňuji, že jsme zde již projednávali několik zatímních zákonů, na př. o ochraně lesů. Zde však jde o bezpečnost životů těch, kteří na stavbě pracují a těch, kteří na stavbách bydlí. Nemělo by se tedy sáhnouti k vydání takových provisorních zákonných opatření? Já potom přijdu ještě, až budu pojednávati o kapitole stavebního řádu na to, že náš návrh, aby přece jen byly přijaty určité předpisy zákonné, upravující stavební dozor již nyní, je velmi nutný.

To zdůraznil p. ministr Spina správně, že do jeho kompetence spadá dozor živnostenského inspektorátu a mluvil o jeho kompetenci docela správně, avšak hlavní příčina velké katastrofy bývá právě špatná jakost materiálu, chybné nebo nedostatečně provedené konstrukce, těžké vady v zakládání budov atd. To jsou všechno věci, které nespadají právě do kompetence živnostenského inspektorátu a jež jsou podle nynějších platných zákonů a předpisů svěřeny jednak dozorčím úřadům stavebním, tedy samosprávným úřadům, jednak přenechány jsou odpovědnosti podnikatele, který za ně ručí podle §u 43 stavebního řádu.

Poměry na novostavbách v Praze a celá serie neštěstí, jež se přihodily, nutí k tomu, aby se sáhlo k velké mobilisaci všech technických a jiných potřebných sil a aby v zájmu ochrany dělnictva pracujícího na novostavbách i v zájmu těch, kdo budou v novostavbách bydliti, učiněna byla všechna potřebná opatření zaručující bezpečnost. Je pochopitelno, že se dnes dívá s obavami na každou novostavbu v poslední době provedenou všechno obyvatelstvo a snadno lze si představiti, s jakými pocity nastupují vždy práci dělníci, zaměstnaní na těchto stavbách.

Vidíme zde potřebu zasáhnouti ve příčině dozoru ve dvou směrech. Především je třeba zajistiti zákonným způsobem dozor na stavbách, vyzbrojiti úřady náležitou pravomocí a pak opatřiti tyto úřady také dostatečným počtem odborných sil, které by za všech okolností zvládly agendu v době konjunktury, neštěstí různých katastrof atd.

Předkládáme proto dnes parlamentu zatímní osnovu o dozoru na stavbách, o jejíž projednávání cestou zákonnou žádáme stejně důtklivě, jako jsme to činili u osnovy o živnostenské inspekci. Tato naše osnova je zatímní, neboť bychom si přáli, aby byla převzata ve svých hlavních bodech do nového stavebního řádu. V tisku 1766 z 25. srpna 1928 čteme v odpovědi vlády, že bude jistě pamatováno při uzákonění nového stavebního řádu i na opatření bezpečnostně policejní na rozdíl od starých předpisů tohoto druhu, kterážto bezpečnostně policejní opatření budou moci vykonati jistě příznivý vliv také na prospěch zábrany úrazům dělnictva na stavbách zaměstnaného.

Dnes nás o tom ujistil opět p. ministr ve svém prohlášení, avšak v návrhu nového stavebního řádu, pokud jsme zjistili, nenachází se tato stavebně policejní opatření náležitě vyjádřena.

Jak trapno je dnes, vidí-li se při tak veliké katastrofě, že nejsou úřady opatřeny ani dostatečnou kompetencí, ani že nejsou opatřeny dostatečným počtem zaměstnanců, který by mohl plně dostáti povinnosti a úkolům doby. Uskutečnění námi předložené osnovy znamenalo by značnou odpomoc.

Pan ministr veřejných prací dnes vykládal o tom, jaké bylo ustanovení smlouvy, jež byla uzavřena a povolení, jež bylo firmě uděleno před stavbou. Pan ministr dr Spina zmínil se o tom, že jsou mezi podmínkami povolení, že musí býti statistické výpočty včas předloženy, že se musí stavba říditi - velmi důležitá věc a já k tomu ještě přijdu - podle ustanovení o betonových stavbách z roku 1922, jakož i že založení musí býti takové, aby dovolené zatížení nebylo překročeno. Kdyby byly bývaly tyto tři podmínky dodrženy, nemohlo za žádných okolností ke katastrofě na Poříči dojíti. Z toho vidíme, jak je důležito, aby dozorčí úřady byly vypraveny dostatečnou kompetencí a - to je druhá kapitola, ke které hned přejdu - také dostatečným počtem sil.

Nestačí však sebelepší předpisy, není-li dostatečný počet personálu. U pražského dozorčího úřadu panovala v tom směru taková krise, že naprosto nebylo možno obstarávati dozor v té míře, jak toho bylo třeba. Byly týdny, kdy bylo povolováno až 200 novostaveb, mezi nimi paláce a veliké stavby, jež vyžadují i několik týdnů pouze pro přezkoumání statických výpočtů konstrukcí. Nynější stavební řád, jak byl doplněn zákonem č. 43 z r. 1928 předpisuje však, že do 14 dnů musí býti povolení ke stavbě uděleno. Máme v tom směru pozměňovací návrh, který předneseme při projednávání osnovy zákona o stavebním ruchu.

Předloha zákona, kterou dnes navrhujeme, o dozoru na stavbách, umožnila by rozšiřování dozorčího stavebního úřadu podle potřeby pomocnými silami. Bylo již řečeno, že považujeme za hlavní úkol v dnešní rozechvěné době, aby byly mobilisovány všechny potřebné a odborně kvalifikované síly, jež by obnovily starou bezpečnost a dostály všem potřebám a vymoženostem moderní techniky. Budiž dovoleno učiniti v tom směru také konkretní návrh, který se opírá ostatně i o staré platné zákony. V naší republice a specielně v Praze žije mnoho civilních inženýrů, kteří přes velikou konjunkturu nejsou plně zaměstnáni, neboť právě veliká a překotná konjunktura zavinila, že se dravým způsobem zmocnilo provádění staveb mnoho firem nesvědomitých a že vyřadilo a připravilo o práci právě inženýry svědomité, kteří nechtěli zápasiti se špinavou konkurencí a pracovati s takovými prostředky, jež se pak jeví konec konců v katastrofách.

Pražský stavební úřad, stejně jako všechny stavební úřady, jež toho potřebují, měly by rozšířiti svůj dozorčí aparát o tolik civilních inženýrů, kolik je jich nezbytně třeba. Ve starých předpisech z r. 1860 bylo stanoveno, že pro obstarávání technických záležitostí měst, obcí, okresů a pod. mají býti ustanoveni civilní inženýři, nezávislí na státní stavební službě, kteří by však v případě potřeby mohli býti povoláni také státní stavební správou k zastupování státních stavebních orgánů. Otázka užívání praktických. inženýrů pro státní stavební službu i pro službu u samosprávných korporací je v cizině mnohem lépe upravena a uskutečněna, tak zejména v sousedním Německu, kde pruské ministerstvo soc. péče upravilo nově předpisy, podle nichž se řídí úřední prakse při zkoušení statických výpočtů, jež byly předloženy k žádostem za udělení stavebního povolení. Až do nedávna mohli konati revisi těchto statických výpočtů pouze úředníci stavebně-policejního úřadu, jak tomu je doposud u nás. Podle nového předpisu mohou však vládní presidenti k této činnosti povolati inženýry, kteří nejsou v postavení úředním. Také stavebníci mohou předložiti stavebnímu úřadu statické výpočty, přezkoušené a ověřené těmito praktickými inženýry. Takto ověřené výpočty mají poloúřední ráz a stavebně-policejní úřad se pak omezuje na pouhé přezkoušení statických dokladů. Stavebníci a podnikatelé, kteří nepospíchají se stavbou, mají však právo žádati, aby kontrola statických výpočtů pro jejich specielní případ byla provedena tak, jak se to dosud dálo, stavebním úřadem. Dnes u pražského městského stavebního úřadu je věcí naprosto nemožnou při počtu 23 inženýrů tento aparát by se dal těžko vzhledem k potřebám normální doby na trvalo rozšiřovati o stálé zaměstnance - aby tento úřad prozkoušel včas všechny statické výpočty. Vždyť některé z nich vyžadují, jak bylo řečeno, samy o sobě celé týdny a při neobyčejně velkém rozmachu techniky a stále nově se vyskytujících metodách pracovních, zejména v betonovém stavitelství, je tu třeba i skutečných praktiků a specialistů. Jimi mohou být velmi dobře inženýři, zabývající se příslušnými pracemi.

Vždyť pánové, považte, že na př. někteří říšsko-němečtí inženýři, pokud se týče příčin katastrofy na Poříči se kloní k názoru, že hlavní příčina byla veliká chyba ve statických výpočtech a tedy v základech konstrukce, kterážto chyba ušla pak asi pozornosti stavebního úřadu na radnici, která by však nebyla ušla zkušenému praktiku-specialistovi.

V jiných státech jako na př. v Belgii, Francii, Polsku, Švýcarech, Nizozemí, Rakousku, Švédsku, Norvéžsku a Dánsku vznikly organisace poradních inženýrů. Tyto organisace přijímají za své členy pouze takové inženýry, kteří se zavázali, že nebudou se nikdy zabývati podnikatelstvím staveb, nýbrž pouze činností projekční a poradní, aby tak byli stranám zárukou, že budou jim svědomitými rádci, kteří nemají na podnikatelské činnosti žádný zájem a kteří obdrží toliko honorář jako na př. advokáti, lékaři a pod. Tito poradní inženýři jsou sdruženi v mezinárodním sdružení inženýrů poradců "Fédération Internationale des Ingénieurs Consultatifs", sdružení v inženýrské komoře. Dnes se o této věci zmínil také pan ministr veř. prací dr Spina. Tuto část jeho exposé vděčně kvitujeme.

Stěžují-li si státní úřady a hlavně v letošní stavební sezoně pražský magistrát, že nemá dosti technických úředníků pro kontrolu plánů, výpočtů a staveb, jakož i pro vykonávání dozoru, upozorňujeme, že by se mohli povolati dobře k těmto funkcím civilní inženýři, kteří jsou svou úřední přísahou povinni pracovati bez ohledu na osoby, neboť jsou podle čl. 2, odst. 3. vlád. nařízení z 3. února 1926, čís. 17, prohlášeni za úřední orgány republiky. Ovšem rozšiřování stavebního dozorčího úřadu naráží zase na tu nešťastnou věc, na ten zákon čís. 77, tolikrát vzpomínaný při debatě v rozpočtovém výboru. Jistě bude vzpomínán nyní také při téměř všech kapitolách v rozpočtové debatě v plenu sněmovny. Já sám v rozpočtovém výboru měl jsem příležitost při referátě o ministerstvu veř. prací ukázati, co znamená ten zákon pro rozvoj techniky u nás a jak podlamuje náš hospodářský život.

Po katastrofě na Poříči navštívil jsem inženýrskou komoru a předložil jsem tam svůj návrh o nutné mobilisaci technických sil v pražských mimořádných poměrech. Měl jsem tu na mysli hlavně civilní inženýry specialisty, kteří nejsou plně zaměstnáni. Tam se mi dostalo informací, jež potvrdily správnost mého předpokladu a také sdělení, že inženýrská komora nabídla již své síly příslušným úřadům, městu Praze a ministerstvu veř. prací. Se vší důtklivostí upozorňujeme na možnost rozšíření úřadu dozorčího v čase mimořádné potřeby civilními inženýry, jichž přehlížení nebylo správno, jak ukazují poslední katastrofy stavební.

Ovšem sebe řádnější živnostenská inspekce i dozor stavební nezabrání však přece jen nebezpečí katastrof, nejsou-li firmy samy solidní a neprovádí-li práce svědomitě. Již za debaty o neštěstí v Revoluční třídě ukázal jsem na konkurence a dravost firem, jež pak zaviňuje katastrofy. Orgán stavitelů napadl mne pak za mé tvrzení článkem "To už přestává všechno". My tu chceme zdůrazniti, že dobře rozumíme zdravé konkurenci, že si ji ceníme a vážíme jako vzpruhy v hospodářském životě, že však varujeme před takovými extrémy, které mají v zápětí škrcení na mzdách, nedostatečné vybavení bezpečnostních opatření a konečně i vraždění dělníků na stavbách při katastrofách. Strašlivé poměry panující dnes na stavbách v Praze, veřejné doznání stavitelů, že pro velikou konjunkturu stavební a pro chvat bylo užíváno obecně méně cenného materiálu, potvrzují jen oprávněnost všeho toho, co bylo řečeno za debaty o neštěstí v Revoluční třídě.

Solidní stavitelé nemusejí se báti přísných předpisů ani dozorů, ani stíhání trestního, neboť zpřísněním dosavadních opatření znemožněna by byla špinavá konkurence firem nesvědomitých, které už předem kalkulují s velmi nízkými cenami a značnými při tom výdělky tím, že spoléhají na nedostatek dozoru, tím, že počítají už předem s užíváním méněcenného materiálu se slabším dimensováním, s užíváním nedostatečně kvalifikovaných, ale při tom lacinějších sil atd. atd.

Protože nesvědomitostí těchto podnikatelů padají za obět lidské životy, je třeba, aby bylo vhodným způsobem pamatováno na náhradu škody pro nešťastné oběti, ať již zabité nebo zmrzačené, nebo pro jejich pozůstalé.

Otázka této náhrady není platnými předpisy náležitě řešena, neboť dosavadní zákonodárství určuje, že podnikatel, který své zaměstnance pojišťuje proti úrazu, dále za nic v případě nehody neručí. V jediném případě učiněna jest výjimka, která ovšem v praxi se zřídka vyskytuje, že totiž podnikatel zavinil úraz úmyslně. Úrazová renta činí u zraněného při úplné neschopnosti k výdělku 2/3 ročního výdělku, při částečné neschopnosti mnohem méně, pro vdovu zabitého 20% a za každé dítě až do jeho 15. roku 15% posledního výdělku. Při tom však renty vdov a dětí nesmí přesahovati 2/3 výdělku zesnulého. Nevýhodou jest dále, že při výdělku větším než 12.000 Kč, nesmí býti částka nad 12.000 Kč vůbec započítána. To znamená tedy, že nejvyšší renta, která dnes může býti pozůstalým i s více dětmi vyplácena, nesmí přesahovati částku 8000 Kč ročně..

Z toho je vidno, jak je potřeba změny našeho zákonodárství, aby obětem práce nebo jejich pozůstalým byla zaručena slušná existence, když již byli zmrzačeni nebo usmrceni. Je toho třeba tím více" že se v mnohých případech hazarduje přímo s lidskými životy. Proto žádáme dnes v souhlase s míněním jistě velké části veřejnosti, a musíme radostně pozdraviti, že i orgány některých buržoasních stran se staví za tento požadavek, žádáme dnes vládu, aby připravila osnovu zákona o povinném ručení podnikatelů a majitelů závodů, kterou by bylo umožněno těm, kdo utrpěli úraz, anebo jejich pozůstalým, domáhati se náhrady škody bez ohledu na omezující ustanovení zákonů sociálně pojišťovacích, zjistí-li se, že nehoda stala se zaviněním podnikatele nebo majitele závodu. U staveb by šlo o povinné ručení stavitele a projektanta, projektanta proto, že za dnešních poměrů zasluhuje provádění projektu veliké pozornosti, neboť předpisy o provádění projektů a zodpovědnosti projektantů jsou více než liberální. Souhlasíme s názory p. ministra veř. prací, který v dnešním svém prohlášení na tuto věc, na odpovědnost projektantů, položil důraz.

Uctili bychom památku padlých na bojišti práce na Poříči, kdyby v krátké době byl tento zákon uskutečněn a kdyby jak těm, kdo v budoucnu utrpí úraz, tak i pozůstalým po zabitých, byla zajištěna náhrada od těch, kteří dokazatelně nehodu způsobili.

Nestačí však pouze peněžní potrestání nesvědomité firmy a uzákonění předlohy o povinném ručení na stavbách. Bylo by spravedlivo, aby se zakročovalo i trestně proti těm, o nichž se dokáže, že nesvědomitě nebo ze ziskuchtivých důvodů způsobili katastrofy na stavbách.

Když stavitelská firma dodává na př. stavebníku materiál méněcenný a předstírá vůči němu, že materiál dodává podle smlouvy a že odpovídá všem předpisům, pak tu je případ předstírání, které je způsobilé přivoditi stavebníku škodu tím, že dostane méněcennější stavbu, než jakou podle smlouvy dostati má.

Stejně by tomu bylo v případě slabšího dimensování atd.

V takovém jednání nutno spatřovati jednání vědomé a úmyslné, čili zlomyslné. Když pak s tímto jednáním jest ještě spojeno nebezpečí zvláště značné, čili, jak praví § 85, lit. c) tr. zák., když bylo spácháno za okolností zvlášť nebezpečných, pak by bylo povinností stát. zastupitelství uvažovati, zda nejde v podobných případech o zločin podle §u 87 tr. zák.

Přáli bychom si, aby ve všech případech neštěstí na stavbách, u nichž bude zjištěna vina stavitele tím, že dával materiál méně. cenný, že nedimensoval patřičně atd., aby bylo proti nim postupováno se vší přísností podle §§ 85 a 87 trest. zákoníka. Předpokládá to ovšem vyšetřování a zjištění viny. Bylo by záhodno, aby se sáhlo k této praxi, neboť by pak stav podnikatelský byl očištěn od živlů nekalých, zavládla by větší bezpečnost a zjednána by byla zadost spravedlnosti. Taková praxe byla by také v souhlase s míněním ohromné většiny obyvatelstva.

Budiž dovoleno věnovati dále pozornost otázce kvalifikovaných sil, jež byla po katastrofě všude přetřásána. Nedostatek kvalifikovaných sil přispívá jistě k zhoršení kvality práce a může být jednou z bezprostředních příčin neštěstí stavebních. Za nynějšího chvatu a tempa pracovního je nedostatek kvalifikovaných sil a je pochopitelno a přirozeno, že se tento nedostatek cítí hlavně u staveb železobetonových, protože tu jde o stavby i stavivo poměrně mladé a v mnohých směrech zvláštní dovednosti vyžadující. Na tuto okolnost kladly velikou váhu po katastrofě na Poříči všechny vídeňské noviny. Kvalifikovaných sil je u betonu třeba, jak u sil vedoucích, tak i u betonářů pouze ručně pracujících. Odborná literatura ve stavbách železobetonu je nyní ohromná a přináší stále novinky, jež vyžadují pilného studia teoretického i praktických důkladných vyzkoušení. Také dělníci potřebují stálého zvláštního školení v tom oboru.

Považuji za cynismus jistě ve shodě s většinou této sněmovny a veřejnosti, že vyskytly se hlasy, jež chtěly katastrofy využít k tomu, aby byly znovu zavedeny pracovní knížky, ten zaostalý způsob starých časů, který otročil dělníky a řádnému zaměstnavateli nepomáhá. Jak možno přijíti s takovými návrhy ve dny, kdy desítky dělníků konajících rozkazy nadřízených zahynulo v tomto hrozném železobetonovém hrobě na Poříči! Nepovažuji za možné, aby se o podobném návrhu vážně debatovalo a jednalo a přecházím jej proto odsouzením.

Povinností všech, kdo konají železobetonové stavby a zvláště velké a smělé konstrukce je, aby byli vyzbrojeni především dobrými, na výši doby stojícími vedoucími silami, které ovládají teoreticky i prakticky svůj obor. Je jistě dnes velikou anomalií, jestliže se upírá na př. inženýrům, kteří musí na technice řešiti právě nejtěžší konstrukce a mají nejvyšší teoretické vzdělání, prováděti v praksi konstrukce železobetonové v pozemním stavitelství. Podle platných zákonů rozhodl tak Nejvyšší správní soud nálezem č. 6177 z 25. března 1926. Teoreticky nejkvalifikovanější odborníci jsou tedy dnes u nás vyloučeni z provádění železobetonových staveb, což je neudržitelným stavem, uváží-li se, že zaveden byl na vysokém učení technickém i nový odbor inženýrů konstruktivních. V tom směru je třeba nápravy. Na druhé straně jest si vřele přáti, aby bylo dbáno hlasů inž. Havleny, který na včera konané schůzi stavitelů v Avioně, ukazoval na nedostatek školní průpravy stavitelského dorostu v moderních konstrukcích a který zdůrazňoval, že se nepřednáší o železobetonu. Zákon z r. 1893 nepředpisuje z něho stavitelům zkoušku. Je dále povinností firem, aby si vždy opatřily dobré dělnické kvalifikované síly pro betonové sazby - kdo by chtěl dnes u nás pochybovat, že úroveň českého nebo německého dělníka není dobrá? - a ne si vypomáhat lacinými nezkušenými a nekvalifikovanými dělníky. Velké firmy mají své zaměstnance od architektů a polírů až k dělníkům stále vychovávat a udržovat na výši doby. Hlavní pak věcí je, aby zaměstnanci na stavbách byli spokojeni a pracovali svědomitě a s chutí. Spokojeni budou, budou-li slušně placeni a bude-li s nimi lidsky zacházeno. Na svědomitosti všech zaměstnanců od architekta po políra a dělníka velmi záleží stejně jako na předpisech samých. Stojí-li veliká a těžká budova z armovaného betonu na několika sloupech, pak musí býti tyto nejen z výborného materiálu, ale též pečlivě a svědomitě stavěny.

Při nadhození otázky o povinném ručení stavby provádějících a projektantů dotkl jsem se již problému projektantů u nás. Odbornými kruhy je jistě správně zdůrazňováno, že mnohé neštěstí ve stavebnictví je zaviněno nedostatečnými předpisy o projektech a odpovědnosti projektantů. Je tu třeba zostření předpisů a také přezkoušení projektu třeba věnovat pozornost zvýšenou.

Za jednu z dalších pravděpodobných hlavních příčin katastrofy na Poříči - podle našeho názoru je možno, že zde nebyla příčina jedna, nýbrž že mohlo býti zde několik složek najednou - neštěstí v Libni a všude jinde udává se hlavně také špatný materiál, špatně míchaný beton s méně kvalitativními součástkami, zejména cementu a písku, špatné cihly v Libni atd. Na Poříči bylo užíváno podle výpovědi i podle zjištění cementu různé jakosti, rychle i pomalu tvrdnoucího. Výpovědi bratra podnikatelova o méněcennější jakosti části cementu - jsou-li správna v tom směru sdělení denních listů - jsou pozoruhodné. Budiž mi dovoleno vysloviti tu domněnku, že nebylo dbáno asi té okolnosti, že radotínský cement, sám o sobě dobrý, náleží k cementům pomaleji tvrdnoucím, že je tu třeba delší doby odbednění než u cementů jiných, na př. králodvorského. Není vyloučena možnost a je dokonce pravděpodobno, že nebylo asi všude dbáno z úsporných důvodů kardinálního požadavku betonových staveb, správného míchání betonové směsi a že také armování betonu železem nebylo všude provedeno tak, jak toho vyžadují předpisy a bezpečnost. Jak otázka jakosti betonu, jeho součástek a poměrů míchání, tak i množství použitého železa a jeho způsob uložení při stavbě paláce na Poříči bude jistě jednou ze závažných okolností při vyšetřování viny na katastrofě. Otázka ta náleží do kapitoly o stavebních hmotách u nás, do té kapitoly, kterou můžeme dnes nazvati nejhanlivější kapitolou našeho hospodářského života z posledních let.

Posloužilo by dnes k posouzení poměru, kdyby se vzaly stenografické protokoly sněmovních schůzí a přečetly v nich stížnosti poslanců o nesmírné lichvě se stavebními hmotami. Za klub soc. demokratický upozorňoval jsem sám několikráte sněmovnu při debatách o stavebním ruchu a ochraně bytové péče na neudržitelné a trestuhodné poměry na trhu se stavebními hmotami.

Vládu jsme upozorňovali zvláště na nesmírnou lichvu a zločinné přímo výdělky cementáren. Bez jakéhokoli přehánění možno říci, že v čele lichvářů a zdražovatelů v republice jsou kartely výrobců a dodavatelů stavebních hmot, zvláště cementáren. Ve schůzi 16. března a 21. června této sněmovny žalovali jsme na těžké nepřístojnosti v té věci a dožadovali se obnovení cenových a lichevních soudů u nás a zostření praxe, zvláště proti podnikatelům se stavebními hmotami. Dosud nehnulo se v té věci ani prstem a poměry se v posledních měsících naopak zhoršily. Vlivem vystupňované stavební konjunktury a hrozného chvatu při stavbách a následkem velkého množství spotřeby dodával se na stavby materiál nejšpatnější jakosti a ihned se zpracovával za cen stále stoupajících. Odborné kruhy i známé prohlášení stavitelů po katastrofě to přiznávají. Ceny stavebních hmot jsou nyní u nás nejvyšší, jaké kdy byly, jakost materiálu snad nejšpatnější. V cihelnách pracují dnes dělníci za velmi těžkých poměrů, o nichž podrobná data přednesena byla ve 145. schůzi posl. sněmovny. Od té doby se poměry pro dělníky v cihelnách nijak nezlepšily. Majitelé cihelen a podnikatelé prosperují však stále více a více. Kdežto před válkou byla cena cihel 15 až 18 K, je třeba platiti nyní cihly za 320 Kč loco cihelna, na staveništi samém v Praze pak dokonce 420 Kč, ba i 490 Kč. A často nemožno jich ani dostati a musí se na cihly čekati, až kartel dodá potřebné množství. Kartely cihelen působí stejně jako všechny ostatní zkartelované podniky se stavebními hmotami velmi neblaze na ceny stavebnin a bylo by dobře a účelno podívati se na tyto kartely a učiniti konec jejich řádění. Lichva s cihlami zakrývá se dnes tím způsobem, že majitelé cihelen prodají výrobu povozníkům, kteří se pak dělí s podnikateli o zisk, a vina z abnormálně vysoké ceny se svaluje na dovoz. Bylo již citováno, jak v dopravě stavebních hmot jest velká krise na nádražích v Praze. I v tom směru je třeba odpomoci a rychlé nápravy.

Velmi zlé jsou dnes poměry v cementárnách a vápenkách. Konjunktura podnikatelů je teď přímo skvělá, avšak dělnictvo a konsumenti z ní nemají nic. Před válkou prodával se cement v továrně za 3,50 Kč, i laciněji, letos v březnu prodával se za 29 až 33,50 Kč, nyní pak již za 35 Kč až 40 Kč. Při tom mzdy cementářského dělnictva neodpovídají ani zdaleka těžké a nezdravé práci, o níž také podrobně bylo promluveno ve 145. schůzi této sněmovny. Dělníci jsou s majiteli cementáren stále v těžkém mzdovém boji, podnikatelé jim stále hrozí propuštěním z práce, omezením práce atd. A při tom právě cementárny prosperují tak, že jejich zisky volají přímo po trestech a po zakročení. Byla již několikráte citována v této sněmovně data o králodvorské cementárně a voláno po zakročení, avšak marně. Králodvorská cementárna je nejdůležitější ze všech podniků, ano reguluje jako rozhodující faktor na trhu cementu, ceny cementu v naší republice. Je zajímavo sledovati roční bilanci této cementárny za poslední léta. Podle bilance z r. 1928 se zisk proti r. 1925 zdvojnásobil. R. 1925 činil 28,445.000 Kč, r. 1927 57,373.000 Kč, při čemž ještě velká část zisků ukryla se do investičních nákladů, jimiž byla továrna zmodernisována a ve všech směrech dobře vypravena. Mimochodem podotýkám k tomu, abych charakterisoval ducha naší poslední daňové reformy, že položka "daně a veřejné dávky" poklesla u této výborně prosperující a své dělníky, zvláště sesonní, mizerně platící cementárny z 8,6 mil. Kč na 5,5 mil. Kč. Dividenda činí r. 1927 stejně jako v předešlém roce 50%, cifra, která volá jistě do nebe, uvážíme-li, že mnoho zisků jest ještě utajeno a uloženo jinak. Není divu při tomto anarchistickém soukromo-kapitalistickém podnikání, že kurs cementárny, který činil r. 1920 pouhých 750, stoupl ke dni 1. března 1928 na 4545 Kč, tedy šesteronásobně.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP