Posl. Tučný (pokračuje): Máte
na vůli udělat si závěr, jako máme
na vůli my, abychom si závěr udělali
sami. Ale v okamžiku, kdybyste přišli k závěru,
že bylo účelnější, (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.) kdybychom
byli bojovali mimo parlament, tož potom se vás ptám:
Na jakou pomoc s vaši strany mohli jsme spoléhati?
Vy nám můžete odpověděti konkretně
jenom tím: Na takovou pomoc, jakou jsme vám ukázali
v síle osvědčené 6. července.
Já vám, pánové, říkám,
že při takové pomoci vaší nebyli
bychom asi ten boj mimo parlament skončili s těmi
účinky, jako jsme skončili boj v parlamentě.
(Hluk.)
Řekl jsem, že je pro nás v osnově celá
řada nepřijatelných věcí, které
odsuzujeme a ke kterým souhlasu nedáme. Litujeme,
že jsme nemohli až do rozhodování v tomto
okamžiku přesvědčiti koalici a změniti
věci tak, aby mohli býti pojištěnci
do důsledku spokojeni. Dáme také nespokojenosti
výraz hlasováním o zprávě výborové.
Nechci a nebudu operovati tím, co koalice považuje
za kverulantský argument, že desáté
výročí vydobyté samostatnosti bude
provázeno pro dělnictvo projevem takového
nevděku. Já totiž dovedu jinak oceniti lásku
dělnictva k státu, než naše slavná
koalice, která na ni dovede pouze hřešiti.
Jsem přesvědčen, že zejména dělnictvo,
které mám čest zde zastupovati, pro výron
nenávisti koaličního panstva nezanevře
na svoji vlast a nepřestane ji milovati, ale uvědomí
si, že této společnosti nesmí nechati
svůj stát spravovati dále a postará
se, aby včas rozlehlo se po republice pro tuto koalici
poslední zvonění a aby při první
příležitosti, až tato koalice skončí
svoji neblahou správu, vrátilo se to, nač
byla naše republika hrdou a co republice jen přispívalo
k dobré pověsti: Abychom místo politického
sociálního pojištění, jaké
z něho udělal tento vládní návrh,
měli zase, jak se to sluší a patří,
odborné sociální pojištění.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
stran socialistických.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznačeným rečníkom
je pán posl. dr Gáti. Dávam mu slovo.
Posl. dr Gáti: Dámy a pánové!
Je tomu již více než týden, co jsem mluvil
s tohoto místa o policejní trestné expedici
a hanebném bílém teroru, o strašlivých
událostech, které se staly 8. září
v Chustu-Boroňavě na Podkarpatsku. Předložil
jsem fotografie lidí, policií ztýraných,
ke každé fotografii lékařské
vysvědčení, vyložil celou událost
přesně podle protokolů, jež jsem třetí
den po události za přítomnosti posl. soudr.
Chlouby a dvou lékařů sepsal se ztýranými
lidmi. Soudruzi ukázali mezi schůzí fotografie
poslancům jiných stran a viděli je také
novináři. Přes to, že šlo o případ
tak úžasný a tak otřásající
každým, kdo zůstal alespoň trochu člověkem
(Výkřiky posl. Bolena.), ministr vnitra a
zástupce min. předsedy nepřišli do sněmovny,
aby učinili alespoň takové prohlášení,
jaká činí ministři v jiných
kapitalistických státech. Očekávali,
že se podaří i tuto úžasnou událost
stejně umlčeti anebo obhájiti pomocí
lží a nakonec ještě potrestat ztýrané
lidi, jako se to stalo v tomto státě již mnohokráte.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Když jsem mluvil, neodvážil se nikdo z poslanců
vládních stran ani jediným výkřikem
vysloviti pochybnost o tom. že mám pravdu. Materiál
byl příliš usvědčující.
Jakmile však se pánové trochu vzpamatovali,
začali vymýšleti již zde ve sněmovně
zcela originelní obhajobu chustecké policie. Agrární
poslanec z Podkarpatska dr Králík prohlásil
soc. demokratickému poslanci dr Dérerovi za
mé přítomnosti, že řádění
policie bylo pouhé provádění "jus
naturale", to jest přirozeného práva.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Když jsme se ptali s úžasem, co myslí
dr Králík tímto "jus naturale"
a v kterém zákoně je obsaženo, dr Králík,
tento representant a ideový obhájce vládní
politiky na Podkarpatsku, se začervenal a utekl. Později,
když zde o téže záležitosti mluvil
soudr. Chlouba, ukazoval soudr. Můňa fotografie
ztýraných lidí ministru dr Srdínkovi.
Pan ministr dr Srdínko přiznal, že většina
fotografií jest zcela jistě správná,
některé však prý budou z části
retušovány. Lékařská vysvědčení,
která jsou ke každé fotografii přiložena,
retušována býti nemohou a pan ministr dr Srdínko,
který je sám lékař, se snad neodváží
podezřívati dva lékaře, z nichž
ani je den není komunistou, že by lékařská
vysvědčení falšovali. Konečně
na tělech lidí rány patrně retušovány
býti nemohou. Pochybuji, že by si pan ministr chtěl
nechat od chustecké policie zretušovat záda
podobným způsobem. Úřední šetření,
o němž již listy přinášejí
zprávu, je také důkazem, že byli lidé
policií těžce zraněni.
Že byl úmysl celou událost umlčet, to
dokazuje také celý tisk. Druhý den ráno
po mé řeči vedle komunistického tisku
přinesla stručnou zprávu jenom "Bobemia"
a ještě stručnější zprávu
"Národní Osvobození". Ostatní
tisk nepřinesl ani řádky a "Právo
lidu" napsalo dokonce, že jsem mluvil obvyklé
komunistické fráze a demagogicky. (Slyšte!
- Výkřiky komunistických poslanců.)
Když však komunistický tisk přinesl
podrobné vylíčení celého případu
i s fotografiemi, najednou nastal u sociálních demokratů
obrat: podávají interpelaci, v níž kladou
především důraz na to, že takové
události, jako je Boroňava, ublíží
pověsti státu a píší stejným
způsobem první článek v "Právu
lidu". V pátek dochází k obratu dalšímu.
"Právo lidu" už ví, že to, co
policie provedla, byla trestní expedice... (Hlas: Teprve
v pátek?) Dnes!
"Právo lidu" tedy již ví, že
to byla trestní expedice, podobná těm, o
nichž jsme dříve čítali ze zámořských
kolonií. Najednou ví, že boroňavský
případ není pouhý policejní
přehmat, ale pouze náhodným vykřičníkem
celého režimu, řádícího
na Podkarpatsku. A stejně si počínají
také nár. socialisté. To už vás
poučili, pánové, vaši dělníci,
že mluviti o bílém teroru a snášet
fakta o řádění policie nejsou fráze
a demagogie?
Také představitelé koloniálního
režimu na Podkarpatsku se brzo přesvědčili,
že strašlivé události v Boroňavě
nelze umlčeti, a proto začali lháti. Již
ve své první řeči jsem pověděl,
že nejen budou lháti, ale také, jak budou lhát.
Ukázalo se, že jsem měl pravdu i v této
věci. Policejní ředitel v Užhorodě,
vrchní rada Vohlídal, dal si zavolati redaktora
maďarského listu na Podkarpatsku "Ujközlöny",
který je dnes udržován za peníze, které
agrárníci vydrou z podkarpatského lidu, a
dal se jím interviewovat. Interview uvádí,
že v posledních letech prý došla od nejvýznačnějších
občanů z Boroňavy oznámení,
v nichž bylo mnoho stížností na komunisty.
Stěžovatelé byli příslušníky
strany agrární a strany Kurťakovy. Aby
docílil ještě většího dojmu,
vykládal policejní ředitel, že chustská
policie zatkla kdysi šestičlennou bandu lupičskou,
která ohrožovala obyvatelstvo a útočila
na ně puškami a ručními granáty.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Chustský sborový soud odsoudil tuto bandu dohromady
na 25 let. Uvedl dále, že do chustského komisariátu
se dostavila před několika dny deputace "význačných"
občanů z Boroňavy - byli to 4 předáci
agrární strany - kteří si stěžovali,
že v obci jsou tak hrozné poměry, že klidní
občané se musí stěhovati pryč,
protože tu nejsou již ani jisti životem. A do tohoto
hnízda "násilníků a lupičů",
kteří jsou patrně podle úředních
názorů vesměs komunisty, poslal 8. září
policejní komisariát chustský silný
policejní oddíl pod vedením policejního
inspektora. Policisté byli v občanských oděvech,
aby expedice nebyla nápadná. (Výkřiky
komunistických poslanců.) A když tito nenápadní
ochránci veřejného pořádku
a bezpečnosti přišli tiše a nevinně
do obce, část obyvatelstva, t. j. ti komunističtí
loupežníci a násilníci, je přepadla
a házela na ně kamením. Teprve nyní
prý byla policie nucena se hájiti obušky. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Byl-li při
tom někdo zraněn, nebylo prý možno zjistiti.
Policejní ředitel říká pak
doslovně: "Útočníci utekli do
polí, odkud byl najednou slyšet křik a volání
o pomoc ve chvíli, když policie byla na silnici ve
vnitřní části vsi. Přirozeně,
že druhá část obyvatelstva napadla útočníky
a zbila je do krve. Policejní oddíl spěchal
tam, odkud vycházel křik, protože však
bylo temno, nenašli nikoho. Později slyšeli křik
v jiném směru, ale nepodařilo se jim nikoho
zatknouti. Jakmile se vše uklidnilo, odešel policejní
oddíl ze vsi a vrátil se do Chustu. O tom, že
někdo byl zraněn, nevím, protože se
žádný zraněný nedostavil na policii
a nepodal žádného oznámení, ani
při vyšetřování v obci se nám
nepodařilo zjistiti, byl-li někdo zraněn.
"Konečně poznamenal policejní ředitel
Vohlídal, že v Chustu přijal dne 10. září
20člennou deputaci, která mu předala seznam
škod, dříve spáchaných, a žádala,
aby policie chránila obec proti teroru. Ve stejném
smyslu informovala také ČTK o událostech
v Boroňavě zvláštní zprávou
všechen tisk. Víme, kdo je vlastním autorem
interviewu policejního ředitele Vohlídala
i těchto zpráv ČTK. Policejní ředitel
Vohlídal sám konstatoval, že opakoval jen to,
co mu policejní komisariát z Chustu dodal.
Tyto zřejmě lživé, hloupé a směšné
smyšlenky československý tisk dokonce otiskl.
(Výkřiky posl. Bolena.) Ještě
včera je otiskuje "Venkov" (Výkřiky
posl. Bolena.) pod názvem: "Interpelace továryše
Gátiho o bílém teroru na Podkarpatské
Rusi." (Výkřiky posl. Bolena.) Konstatuji,
že jsem až dodnes žádnou interpelaci nepodal
a tak "Venkov" lže na kvadrát. V týž
den, kdy "Venkov" otiskuje ještě staré
lži a smyšlenky, přinášejí
"Lidové Noviny", zpravidla dobře informované,
z úředních míst na Podkarpatsku tuto
zprávu (Výkřiky komunistických
poslanců.):
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Prosím o kľud.
Posl. dr Gáti (pokračuje): Zpráva
zní: (čte):
"Zemský úřad v Užhorodě
zahájil vyšetřování o případu
v Boroňavě, kde minulé soboty bylo občanstvo
bez výstrahy přepadeno a ztrýzněno
oddílem policie z Chustu. Při vyšetřování,
jež vedli vrchní rada Toupalík a vrchní
komisař Bartoš z Užhorodu, bylo zjištěno,
že kromě četných lehce raněných
bylo těžce zraněno asi 10 osob (Slyšte!)
a že mezi ztrýzněnými jest i 12leté
děvče. (Výkřiky posl. Bolena.)
Proslýchá se, že případ má
býti urovnán propuštěním několika
policejních strážníků. Takovýto
postup, jímž má býti odpovědnost
za to, co se stalo, svalena na lidi nejméně vinné,
sotva by došel souhlasu veřejnosti, jež si zakročení
policie vykládá jako opatření vyšších
míst úředních."
Tato zpráva by stačila sama k tomu, aby každý
věděl, že prohlášení policejního
ředitelství užhorodského a zpráva,
rozšířená ČTK, byla naprosto
vylhána. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Mám však mnoho dokumentárních důkazů
pro to, že původní informace policejního
ředitelství užhorodského byly naprosto
lživé. Tyto důkazy dnes neuvádím,
protože vím, jak se na Podkarpatsku opatřují
falešní svědkové, jak se lidé
zastrašují a co dovedou ti, kteří mají
v rukou moc, když jde o jejich kůži. Ponechávám
si tyto důkazy proto, abych jimi odpověděl
na definitivní vládní prohlášení,
které bude sestaveno po vyšetřování,
o němž "Lidové Noviny" přinesly
první zprávu. Chci jen doprovoditi prohlášení
policejního ředitele Vohlídala, to jest,
obhajobu policejního komisariátu v Chustu, těmito
několika poznámkami:
1. Policejní ředitel Vohlídal mluvil všeobecně
o zločinech, které prý páší
komunisté, neuvedl však žádný konkrétní
čin, ani jméno jediného člověka.
2. Zatkla-li před časem chustská policie
nějaké lupiče, kteří byli na
léta odsouzeni do vězení, jsou tito lupiči
ve věznici a nebylo třeba, aby policie dělala
proti nim výpravu do Boroňavy. Konstatuji ještě,
že tito lupiči z Boroňavy nebyli. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
3. Mohu dokázati, a dokáži i u soudu, že
v okamžiku, kdy přišla policie do Boroňavy,
byli na ulici pouze 3 nebo 4 lidé, kteří
přece nemohli ohrožovati 18členný, řádně
ozbrojený policejní oddíl. Dokáži
také, že žádný kamením neházel,
že policie vnikla do domů a z domů vyvedla
spoutané lidi, jež pak ztýrala. (Výkřiky
komunistických poslanců: Fuj! Hanba! Skandál!)
Obyvatelé vesnice nebyli na útok policie připraveni,
a kdyby byli připraveni, byl by ovšem výsledek
policejní expedice jiný. To dokazuje také
fakt, že ani jeden z 18 policistů nebyl škrábnut.
(Stálé výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Prosím o kľud a pána rečníka
prosím, aby pokračoval.
Posl. dr Gáti (pokračuje): 4. Prohlášení
mluví nejprve o tom, že se vážení
občané Boroňavy báli komunistického
teroru tak, že si ani nebyli jisti životem a prosili
policii o ochranu. A tito vážení občané
napadli podle téhož prohlášení
policejního presidenta Vohlídala 8. září
rozehnané útočníky, komunisty, kteří
jsou většinou obyvatelstva. Ty, jichž se dříve
báli, ztýrali do krve. (Výkřiky
na levici.) Fotografie zraněných lidí,
které jsme předložili, ukazují však,
že všichni lidé byli ztýráni týmž
způsobem a stejným nástrojem. Jak je možné,
aby k takovému naprosto stejnému ztýrání
došlo při náhodné rvačce v poli?
A konečně, jak bylo možno, že tito vážení
občané čekali už na komunisty v zahradách,
když přece policie nemohla je předem požádat,
aby se na ztlučení komunistů připravili?
5. V prohlášení není ani slova o tom,
proč vlastně policie do Boroňavy přišla
a co tam dělala. Je podivné, že policie prý
zůstala na ulici, když přece nevěděla,
kdo křičí v tom poli, zda komunista anebo
některý vážený občan?
Nikoho nezatkla, žádného oznámení
neučinila, a když se vše uklidnilo, šla
zase pokojně domu. Přišla snad policie si jen
poslechnouti křik ze zahrad?
6. Není vůbec pravda, že pan Vohlídal
14. září, když byl interviewován,
nevěděl o žádném zranění.
Já sám jsem mu již 14. září
celou věc oznámil a řekl jsme mu, že
mám fotografie ztýraných lidí a lékařská
vysvědčení. Je to příliš
naivní, chce-li pan policejní ředitel Vohlídal,
aby lidé policií ztýraní, šli
policii oznamovat, že je ztýrala. (Výkřiky
poslanců strany komunistické.)
7. Řekl jsme také policejnímu řediteli
ještě před tím, než přijal
v Chustu deputaci asi 20 vážených občanů,
že policejní komisariát si večer před
tím tuto deputaci objednal, aby pomocí její
výpovědi zakryl zločin policejního
komisariátu v Chustě.
Kdo zná poměry na Podkarpatsku, nebude se diviti
tomu, že policejní úředníci chustští
zůstali po krvavé události v Boroňavě
na svých místech. (Výkřiky poslanců
strany komunistické.)
Co však znamená, že zůstává
moc v rukou těchto lidí, třebas i jen jediný
den, to dokázal sám policejní komisař
Slováček z Chustu v neděli, týden
po tom, co došlo k násilnostem v Boroňavě.
Policejní komisař Slováček šel
v neděli 16. t. m. večer do Rakasovy krčmy.
V krčmě se setkal se šoférem Alexandrem
Szerem, bratrem tajného policisty Szera, a za chvíli
se dostali do sebe. Slováček šoféra
fackoval, šofér uhodil Slováčkem o zem
a bil jej. (Čujte!) Rvačka trvala dost dlouho,
až jí ostatní šoféři udělali
konec. Komisař Slovaček, ochránce bezpečnosti
a klidu v Chustu, odjel pak ve svém autu do jiné
krčmy a z ní do kavárny "Koruna".
Jeho automobil čekal venku. Protože luxusní
auto komisaře Slováčka konkuruje autodrožkám,
někdo auto najal a auto odjelo. Když Slováček
zjistil, že auto na něj nečeká, šel
do kavárny a křičel, že šoféra
zabije. Pokladní z kavárny Nagyová Elsa šla
dolů a když se auto vrátilo, upozornila šoféra,
že ho komisař chce zabít. Šofér
s autem odejel. Když se Slováček dověděl,
že Nagyová šoféra upozornila, skočil
k ní a dal jí veřejně několik
facek. (Hluk. Výkřiky.) Pokladní chtěla
utéci a běžela do kuchyně, obhájce
pořádku běžel za ní a křičel:
"Ty smradlavá komunistko, já seřežu
všechny komunisty". Nato vytáhl nůž
a chtěl bodnouti Nagyovou, kterou v poslední chvíli
zachránil kapitán 35. pluku pan Stůj. Kapitán
Stůj vzal Slováčkovi nůž. Slováčkovi
to všechno nestačilo. Šel do pokoje služky
Ilony Duhaničové, která spala. Za chvíli
jiná služka Helena chtěla vzbuditi Duhaničovou
a když vešla do pokoje, našla tam Slováčka.
Slováček se rozčílil a křičel:
"Proč mne špehujete?" Když Helena utekla
před ním do baru, Slováček po ní
skočil a bil ji. Podle lékařského
vysvědčení, které mám zde,
(Ukazuje lékařské vysvědčeni.)
má tato služebná (Hluk. Výkřiky.)
na čele 7 cm dlouhé a 4 cm široké
zranění a na boku 8 cm dlouhou a 6 cm širokou
skvrnu. Za velikého lomozu a křiku dostavil se do
baru majitel hotelu Ludvík Mandel a žádal Slováčka,
aby byl klidný a neobtěžoval personál.
Policejní komisař Slováček chytil
židli a chtěl ji hoditi na majitele. Byl to opět
kapitán Stůj, který majitele hotelu zachránil.
Ráno v 8 hodin odešel z kavárny (Výkřiky
posl. Bolena a Můni.) a řekl číšníkovi:
Teď jdu do obecního domu a tam naučím
toho podstarostu Barabáše. Já tomu komunistovi
ještě ukáži, jestli mi bude tak zatápět.
V obecním domě se setkal s notářem
a obecními strážníky. Pokřikoval:
"Kde je ten svinský Barabáš?"; když
však viděl, že v úřadovně
Barabáše je více lidí, kteří
nebyli ochotni klidně přihlížeti k tomu,
jak by Barabáše tloukl, sebral se Slováček,
který přílišnou statečností
nevynikal, a odešel. Podstarosta Barabáš ihned
nato odejel do Užhorodu a oznámil nové hrdinné
činy komisaře Slováčka policejnímu
ředitelství. Nevím, zda byl již Slováček
suspendován. Ale je to také vedlejší,
protože na Podkarpatsku není jen jeden Slováček,
ale celý režim je slováčkovský.
(Potlesk komunistů. Posl. Můňa: Černý
je takový Slováček ve státním
formátě!)
Jak temná je tato nejvýchodnější
československá kolonie, o tom svědčí
ještě další případ, o němž
předkládám sněmovně důkazy.
Na Podkarpatsku v několika obcích se začíná
vybírati "rumunština". V obcích Bílkách,
Imstičevě, Lukově, Dubrovce a Roztokách
dostali nejchudší lidé toto vyzvání
(Ukazuje výtisk.), na jehož styl poukazuji
(čte):
"Vyzváne. Na osnovo príkazu hlavnoslúžnovský
úřad v Iršavě vyzývajú
Vás Zekan Johanko Imstičevo č. 46, že
za tri dni po vyzvání majete zaplatete na notársky
úrad v Bílkách sumu 85 Kč složne
poplatek na rumunštinu. Jestli poplatek nezaplatete budút
vám zabrány jesli keltségi a exekucy.
Bílky 8./8. 1928.
Nečitelný podpis.
Razítko notářského úřadu
v Bílkách."
Prosím, toto vyzvání předkládám
sněmovně v originále. (Ukazuje sněmovně
toto vyzvání Výkřiky posl. Bolena.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Prosím pána posl. Bolena, aby nevyrušoval
rečníka.
Posl. dr Gáti (pokračuje): Už
jazyk sám, jímž je vyzvání psáno,
ukazuje, jak barbarský režim vládne na Podkarpatsku.
To není ani ukrajinština, ani čeština,
ani ruština, ani maďarština, ačkoliv ze
všech těchto jazyků se v tomto vyzvání
jakési prvky vyskytují.
Ubozí lidé v chudých horách, kterí
nemají býti z čeho živi, jež pověstný
proces komposessoriátu bíleckého úplně
zničil, když dostanou takové vyzvání,
pláčí a naříkají, ale
na konec, co jim zbývá v zemi, kde vládnou
Slováčkové? Přijde exekutor a zaplatit
se musí. Předkládám zde potvrzenku
notářského úřadu v Bílkách
úředně vystavenou a orazítkovanou
(ukazuje stvrzenku), kde se potvrzuje (čte):
"Šlachta Petro č. 99 Imstičevo rumunščenu
zaplativ 42 korun slovom sorokdva koron. Bílky 30./8. 1928".
Na potvrzence je podpis a razítko.
Zajímavé je, pánové, také,
na jakém papíře je tato úřední
potvrzenka vystavena: na hlasovacím lístku do obecních
voleb obce Bílky, na němž je kandidátní
listina komunistické strany. To je, prosím, úřední
potvrzení!
Co je tato rumunština? Doznávám sám,
že nevím. Proto jsem se šel ptát tento
týden k zemskému presidentovi Rozsypalovi, který
je již 40 let úředníkem, aby mi vysvětlil,
co je to "rumunština", na základě
jakého zákona se vybírá, jaký
je to poplatek a proč sbírají v těchto
obcích na bíleckém okruhu 53.400 Kč
na tuto rumunštinu? Zemský president Rozsypal, hlava
vší správy na Podkarpatsku, otevřel
ústa, ale odpověděti nedovedl. Nevěděl
také nic a šablonovitě sliboval, že věc
vyšetří. Snažil jsem se sám opatřiti
si nějaké informace. Lid uvádí tento
poplatek v souvislost s obsazením této části
Podkarpatska rumunským vojskem r. 1919. Tehdy Rumuni uložili
obyvatelstvu tohoto obvodu značnou kontribuci, která
byla vybírána na rozkaz hlavního slúžného
Buzinkaye a notáře Ambruše Nyergese. Chudí
lidé museli tehdy odevzdávati nejen svůj
dobytek, nýbrž i košile i prádlo Rumunům,
kteří kraj dokonale oloupili. Lid se domnívá,
že však to všecko bylo Rumunům málo.
Lidé myslí, že byli tehdy Rumunům také
dány peníze z veřejných pokladen obecních
nebo státních a že tyto peníze mají
nyní rumunštinou zaplatiti.
Nevím, je-li tomu opravdu tak. Ví však každý
právník, že vybírání poplatků,
které nebyly povoleny způsobem zákonem předepsaným,
je protizákonné a že zde nemůže
jíti o nic jiného, než že Československo
pokračuje v loupeži, kterou Rumuni začali.
Ministr zahraničních věcí ujišťuje
často veřejnost, že Československo je
v nejlepším poměru k Rumunsku. Bylo by jedině
správné, aby ministr zahraničních
věcí se postaral, aby spřátelený
stát rumunský vrátil chudému obyvatelstvu
podkarpatskému to, co jeho vojáci na Podkarpatsku
nakradli. Místo toho se však olupuje podkarpatský
lid dál. Vybírání rumunštiny
právě ve dnech, kdy chustská policie zavádí
na Podkarpatsku rumunské metody, vyvolává
dojem, jakoby lid měl ještě zaplatiti policii
sobotales za to, že se na něm učí těmto
rumunským metodám. Proto se patrně jmenuje
tento poplatek rumunština.
Nejsou tyto případy naprosté libovůle
na Podkarpatsku důkazem toho, že tam je nejstrašnější
koloniální režim? Myslíte si, pánové,
že bude podkarpatský lid dále trpěti,
aby trestní expedice policejní krvavým písmem
zapisovaly do kůže lidu, že Podkarpatsko je zemí
nevolníků, kde mohou beztrestně řáditi
obhájci dnešního režimu? Myslíte,
že bude tento lid vedle těžkých daní,
které mu ukládáte zákony, platiti
ještě rumunštiny? Myslíte, že bude
klidně přihlížeti k tomu, jak pronajímáte
velikou část země cizím kapitalistům,
kteří se z Podkarpatska obohacují, zatím
co lid na Verchovině umírá hladem? Myslíte,
že bude klidně přihlížeti k tomu,
jak lesy i půdu vykořisťuje pro sebe exponent
koloniálního režimu na Podkarpatsku, agrární
strana, a jak pomocí tohoto bohatství země
korumpuje kde koho? Myslíte, že bude tento lid trpěti,
aby ve službách agrárníků řádil
v celé zemi ke všemu schopný státní
aparát? Myslíte, že tento lid bude trpěti,
abyste z něho učinili cizince v jeho vlastní
zemi? Myslíte, že dovolí, abyste dělali
z celého Podkarpatska středověké panství
bývalého špicla a dnes agrárního
poslance Štefana a posl. Králíka?
Myslíte, že se lid dá oloupiti i o ta nepatrná
práva, která mu zaručila imperialisty podepsaná
mírová smlouva a která mu zaručila
dokonce i vaše ústavní listina? Můžete
ještě snad nějaký čas pomocí
trestních expedicí, korupcí a násilnictví
udržovati své koloniální panství
na Podkarpatsku. Ale nebude to trvati do nekonečna. I podkarpatský
lid pochopí, že představuje dosti velikou moc,
aby se mohl vzepříti vašemu režimu. I
podkarpatský lid pochopí, že musí sám
jednou řešiti národnostní otázku
a uskutečniti právo na sebeurčení.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Podkarpatský lid už dnes ve své většině
ví, že má nejen v tomto státě,
nýbrž v celém světě jen jednoho
přítele, jen jednoho spojence. (Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 21. září 1928 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 177 této těsnopisecké
zprávy.)
Takový je význam boroňavské události
pro lid podkarpatský. Tato událost má však
také význam pro všechen proletariát
Československa i pro proletariát jiných států.
Vždyť zde nejde jen o koloniální režim,
jde zde o zřejmý projev bílého teroru,
ohrožující celý proletariát Československa.
Každý má právo na sebeobranu. Stará
právní zásada praví: [Dalši
část řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 21. září 1928
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 177 této
těsnopisecké zprávy.] Všechny dělnické
organisace musejí se zabývati boroňavskou
záležitostí a musejí ihned přikročiti
k činu. Svolejte ihned veřejné schůze
proti bílému teroru. [Další věta
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 21. září 1928 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 177 této těsnopisecké
zprávy.] Závodní výbory, postavte
se v čelo akce! Bílým terorem chtějí
udusiti váš boj proti drahotě, za zvýšení
mezd, proti válečnému nebezpečí.
Boj proti bílému teroru je součástí
vašich obranných bojů hospodářských.
(Tak jest!) Do jednotné fronty na obranu zájmů
dělnické třídy! (Výborně!
Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Pán posl. dr Gáti vo svojej reči
užil nekoľko urážlivých a neparlamentárnych
výrazov. Volám ho za to k poriadku. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Ke slovu není již nikto prihlásený,
rozprava je skončená.
Prosím o prečítanie podaných návrhov.
(Výkřiky komunistických poslanců.
Hluk. - Místopředseda dr Buday zvoní.)
Prosím o kľud.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
A. Návrhy pozměňovací a doplňovací.
1. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů:
Kde zákon čís. 221/1924 Sb. z. a n. mluví
o "Ústředních sociálních
pojišťovnách", nastupuje na jejich místo
označení "Sociální pojišťovny".
Ke čl. I osnovy:
2. Návrh posl. Štětky a soudr.:
§ 1 pův. zákona se mění a bude
zníti:
Tento zákon upravuje
1. pojištění zaměstnanců
a) nemoc,
b) invaliditu a stáří;
2. zaopatření potřebných osob
a) v mateřství,
b) ve stáří.
3. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u
1 osnovy:
§ 2, odst. 1 pův. zákona se mění
a bude zníti:
Pojištěním povinen a podle tohoto zákona
jest pojištěn, kdo v republice Československé
jest zaměstnán na základě smluvního
poměru pracovního, služebního neb učňovského
(volontérského, praktikantského a pod.),
pokud toto jeho zaměstnání není zaměstnáním
vedlejším nebo příležitostným.
Pojistné povinnosti není však na závadu,
nevykazuje-li poměr pracovní, služební
či učňovský (volontérský,
praktikantský a pod.) náležitostí předepsaných
zákony, poměry tyto upravujícími.