Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Také požadavkům lékařů se vyhovuje v tom směru, že podle nového zákona, do smluv uzavíraných mezi pojišťovnami nebo jejich svazy a organisacemi lékařskými vnáší se princip rozhodčích soudů, jak tomu je v zákoně německém a rakouském. Otázka organisované volby lékařů, kterou dosavadní zákon nevylučuje, ponechává se dalšímu vývoji, který bude se zajisté ubírati ve směru vzájemného respektování všech zúčastněných zájmů, jak pojištěnců, tak i pojišťoven a stavu lékařského.

Stran ukládání reserv Ústřední soc. pojišťovny podotýkám toto: V zájmu bezpečného a účelného ukládání reserv Ústřední soc. pojišťovny zavádějí se některá nová opatření, jako zvýšená ingerence cedulové banky a ministerstva financí a vedle toho v zákoně výslovně se stanoví, že při poskytování úvěru z těchto reserv má býti sledována podpora domácí produkce a národohospodářské rentability, což zajisté odpovídá intencím výrobních kruhů zemědělců, živnostníků a průmyslníků, aby tímto úvěrem byla podporována domácí výroba.

Pokud se týče státního dozoru, podotýkám, že v zájmu pojištěnců a celé služby sociální činí se opatření, aby dozorčí činnost nade všemi organisacemi byla zesílena. Zajímavý je fakt, že podle dosavadního zákona nemělo ministerstvo soc. péče přímý dozor nad nemocenskými pojišťovnami, tedy byla to mezera v zákoně. Nyní se v zákoně jasně stanoví, že ministerstvo soc. péče, které má také ústavní odpovědnost, má právo dozorčí nad všemi ústavy a institucemi celého sociálního pojištění, ať již v oboru nemocenském nebo invalidním. Poněvadž dozorem nad nemocenskými pojišťovnami je pověřena ÚSP, která nemá však v okresích své vlastní orgány, vložili jsme do zákona ustanovení, že mají ji podporovati v činnosti dozorčí okresní politické úřady, které jistě prohloubí tuto svou činnost nad nemocenskými pojišťovnami ve své bezprostřední blízkosti.

Po provedení novelisace sociálního pojištění dělnického bude nyní důležitým úkolem obrátiti zvýšenou pozornost k zákonu o soc. pojištění osob samostatně výdělečně činných, podle kteréhožto zákona mají býti pojištěni i zemědělci a živnostníci, a to tak, že invalidní a starobní pojištění bylo by obligatorní a nemocenské pojištění toliko fakultativní, dobrovolné. Účinnost tohoto zákona je sice odložena na neurčito, avšak zabezpečení širokých vrstev našich zemědělců pro případ stáří a neschopnosti ku práci s určitým příplatkem od státu, jaký se dostává nyní dělníkům, je důležitým úkolem sociálním, který musí býti jednou definitivně vyřešen. Ale i při té příležitosti podotýkám velmi důrazně, že nebude moci býti uvažováno o nějakém zatěžování těchto vrstev novým břemenem, poněvadž široké vrstvy malých živnostníků a zemědělců nesnesou žádného dalšího zatížení.

Takto jsem provedl posouzení hlavního obsahu novely sociálního pojištění, pokud se dotýká zájmů našich zemědělců a zemědělských dělníků. Konstatuji k závěru, že tato osnova zákonná je dobré dílo kompromisní mezi různými zúčastěnými zájmy, přinášející značné výhody jak pro zaměstnavatele. tak pro zúčastněné dělníky a tudíž odpovídající nejdůležitější a zajisté nám všem společné intenci, aby toto nyní zdokonalené velké dílo sociální služby zdárně a úspěšně sloužilo zdravotním a sociálním potřebám našeho dělnictva a přispělo tak k posílení sociálního míru a hospodářské výkonnosti v našem státě. Z tohoto důvodu bude náš klub republikánských poslanců hlasovati pro tuto osnovu zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Horpynka. Dávám mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Uzavírám nyní v tomto zasedání neblahou kapitolu parlamentní činnosti. Neodvažuji se ani rozhodovati, je-li kdo oprávněn mluviti zde o tom, že se nyní odehrává poslední scéna komedie či tragedie. Jedno jest však jisté: S počátku mnohoslibné vyjednávání o novelisaci zákona o sociálním pojištění prokázalo nyní na konec podivuhodný pokles parlamentarismu v tomto státě a všecky špatné vlastnosti vládnoucího systému jasně a zřetelně. Projednávaný návrh zákona tisk 1777 jeví se nám jako zcela neschopný, uvnitř shnilý kompromis. Jestliže dnes při jednání v plenu sněmovny vládní strany vyslovují nejvyšší chválu, socialistická oposice zničující hanu o témže návrhu zákona, pak je to jen nutný následek toho, jak projednávaný návrh zákona vznikal.

Když na podzim 1926 představoval Švehla III. parlamentu svoji novou občansky konservativní a národnostně smíšenou vládu, bylo vládní prohlášení, jako vždycky nic nepravící, brzy doplněno v tisku a na schůzích vládních stran jasně vysloveným ohlášením rozhodně protisocialistického kursu. Nová vláda a většina, o niž se opírá, chtěly prosaditi veškeré zákony, pro které nemohly za účasti socialistických stran ve vládě dostati za normálních poměrů ani jednoho socialistického hlasu, chtěly však též zrušiti veškeré výhody, jež si dovedly výmoci socialistické strany svou dřívější účastí na vládě. Tak byl uveden v činnost stroj na zákony a parlamentu vnucena využitím nepatrné ciferní většiny hlasů bez ohledu na varovné hlasy oposice celá řada zákonů, jako vojenské předlohy, daňová reforma, reforma správní, zákon o obecních financích a jiných více. Brzy musila vládní většina shledati, že tato velkovýroba zákonů k její slávě věnce nepřidá, že tyto zákony mají zapotřebí reformy dříve ještě než vstoupí v platnost. Důkaz toho a vlastní dík za to obdržely vládní strany již v obecních volbách, jež jim nejen nepřinesly očekávaných úspěchů, nýbrž je poučily o pravém opaku. Vše, co kruh kolem Švehly až dosud dělal v parlamentě, prokázaně selhalo. Pro nás Němce byla však největším zklamáním činnost tří německých vládních stran. Jejich vstup do české vlády bez plánu a programu, jejich bezpodmínečné podrobení vládnoucímu systému násilí učinilo je velmi brzy bezvolným nástrojem zotročovací politiky, namířené proti nám Němcům, přinutilo je na rozkaz jejich českých pánů a mistrů jíti přes teorii soužití a oslavování Táboritů do boje proti vlastním soukmenovcům. Tak jdou německé vládní strany vstříc politickému bankrotu a klidí plody setby, již starý politický svůdce zasil při první cestě na Hradčany. Když vládní většina poznala neblahou a pro ni ostudnou velkovýrobu zákonů, vzpomněla si na druhou část programu, na boj proti socialistům. A ministr sociální péče Šrámek propůjčil se k tomu, aby sněmovně předložil s jedné strany od občanských stran stavovských bouřlivě požadovanou, s druhé strany od socialistů za nutnou uznanou novelu k zákonu o sociálním pojištění. Když byl parlamentu předložen vládní návrh tisk 1225 s datem z 25. října 1927, ukázal se, jak při duchaplnosti Šrámkově se ani nedalo jinak očekávat, věcně nemožným a neudržitelným elaborátem, jenž nesl na sobě známku nejzazší sociální reakce. Socialistické strany rozpoznaly velice brzy slabinu koalice, jež přirozeně vyplývá z nestejného složení jednotlivých vládu tvořících stavovských a různonárodních stran, mobilisovaly proti tomuto návrhu zákona ulici, informovaly veřejnost o tom, jak se protisocialistický kurs vlády změnil v protivládní reakci. Vládní koalice, jsouc si vědoma vlastní slabosti a nesena přáním, aby do jubilejního roku nebyl vnesen rozklad a aby české vládní strany utvořily s českou socialistickou oposicí všenárodní český blok, který činí zbytečnou německou činnost ve vládě, počala krok za krokem ustupovati před socialistickou oposicí. V březnu 1928 počala za takových poměrů vyjednávání v sociálně-politickém výboru o vládním návrhu 1225. Nahlížeje neudržitelnost Šrámkova návrhu, dosadil výbor subkomisi, která měla tento návrh teprve přepracovati na basi schopnou jednání. Zároveň se však dobrovolně utvořila, poněvadž ministr Šrámek vždy opovržlivým způsobem nedbal dobrých zdání odborníků, u Ústřední sociální pojišťovny odborná komise ze zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců, která měla za úkol vypracovati novelu zákona o sociálním pojištění. Objektivně nutno uznati, že elaborát této odborné komise jest vynikající. Uváží-li se, že lidé, kteří přes den musí jíti za svým povoláním, vypracovali tento elaborát ve večerních a nočních hodinách zrychleným tempem, musí se říci, že bylo vykonáno něco skvělého. Cenný je tento elaborát zvláště tím, že představuje kompromis mezi stanoviskem zaměstnavatelů a zaměstnaných o nejdůležitějších problémech sociálního pojištění. Tato odborná komise u Ústřední sociální pojišťovny vykonala daleko více, než odborné ministerstvo pana ministra Šrámka. Návrh tisk 1225 byl sněmovně předložen bez statistických údajů a výpočtů, bez pojistně matematického přezkoušení nynějšího finančního stavu Ústřední sociální pojišťovny, takže tento návrh zákona neodpovídal ani požadavkům § 158 zákona čís. 221 z r. 1924. Naproti tomu však s námahou sehnala a dodala odborná komise Ústřední sociální pojišťovny materiál stojící jí k disposici, doložila a odůvodnila věcně veškeré své požadavky a přání. Náhle se stala vládní koalice nervosní, poněvadž jednak nahlížela svou vlastní neschopnost, aby problém novelisace sociálního pojištění věcně vyřešila, jednak však dostala strach, že důkladným a věcným projednáváním novela by mohla býti protahována a tím poškozeno stanovisko prestiže vládní většiny. Proto byla projednávání v subkomisi náhle přerušena a za parlamentními kulisami se radili plnomocníci čtyř českých vládních stran a dvou českých stran oposičních. Je to pro nás Němce nanejvýš zahanbující, že z těchto vyjednávání byly německé vládní strany úplně vyloučeny. Tak dali Češi Němcům cítit, jak si jejich spolupráce ve vládě cení a váží. Pouze v politické osmičce byli Němci zpraveni o hotových skutečnostech a postaveni před ně. Bohužel, byli i němečtí sociální demokrati přes svůj velmi příznivý poměr ke svým českým soudruhům z těchto porad vyloučeni. Co se tam dálo, nevíme, známe pouze výsledek. Vládní návrh tisk 1225 bez hlesu padl a v sociálně-politickém výboru začalo se jednati o úplně novém vládním návrhu, který nikdy neprošel ministerskou radou, ani sněmovnou, nýbrž který presidium soc.-politického výboru samovládně učinilo podkladem jednání. Ponechávám to úsudku sněmovny, dá-li se tento postup nějak odůvodniti některým ustanovením jednacího řádu. V jednotlivých, nesouvislých částech, na listech psaných na psacím stroji, přišel návrh nového zákona do výboru. Soc.-politický výbor byl při svých pracích úplně závislý na výsledcích porad, konaných za parlamentními kulisami. Práce výboru pro neustálé změny v textu zákona byla trýzní a bylo zmařeno mnoho času; až do posledního okamžiku bylo otázkou, dojde-li mezi českými vládními a oposičními stranami k dohodě. Co dnes sněmovna projednává jako tisk 1777, jest vlastně nalezená kompromisní formulka, v mnohých případech pouze hledaná, mezi třemi elaboráty, mezi propadlým vládním návrhem tisk 1225, mezi elaborátem odborné komise u Ústřední sociální pojišťovny a mezi iniciativními návrhy socialistických stran, které se sice neukázaly přímo, které však byly směrodatné pro požadavky a návrhy socialistické oposice. Z této skutečnosti samotné nedá se odůvodniti, proč tvoří vládní návrh tisk 1777 právě špatný kompromis.

Příčinu nedokonalosti a vadnosti tohoto návrhu zákona jest konečně hledati ve stranicko politickém prestižním bludu, který bohužel nebyl vyřazen a také v těchto poradách měl velmi veliký význam.

A konečně bylo hlavní tendencí a konečným cílem všech porad vedených za kulisami: "Nesmí býti poražení, pouze vítězi". Tak došlo k návrhu zákona tisk 1777 v jeho nynější podobě. Agrárníci prosadili v poměru ke své moci a své důležitosti skoro veškeré požadavky své stavovské skupiny, dr Kramář utrpěl sice v otázce závodních nemocenských pokladen porážku, podržel však pro stranicko-demagogické účely směšný výplod své nemocenské pokladny služebných pro Velkou Prahu. Živnostenské strany, jež, to nutno říci, nebyly žádnou stranou podporovány, prosadily pouze polovinu svých přání a socialisté mohou pyšně na to poukazovati, že nakonec bylo uskutečněno 70% jejich požadavků. Tak mohou všecky na poradách zúčastněné strany jíti s pýchou před své voliče a vypočítávati úspěchy, jež si přinášejí z bitvy. Když bylo tohoto stavu dosaženo, ztratily české vládní strany zájem na dalším jednání, aby se dosáhlo dohody, použily náhle bezohledně jednacího řádu a zakončily projednávání v sociálně-politickém výboru. Patrně nebylo toto přerušení porad, nedosažení dohody, socialistickým stranám také tak nepříjemným, poněvadž tím nabyly příležitosti, aby proti tomuto zákonu při projednávání v plenu obstruovaly, což potřebují jako protiváhu proti demagogickému tlaku komunistů. Historický vývoj a dějiny, jak tento návrh zákona povstal, dokazují již dostatečně a vysvětlují, proč tento návrh zákona se stal tak špatným kompromisem. Pro úplnost mělo by se na všech 138 paragrafech novely zákona ukázati, jak dosažený kompromis působil škodlivě a zhoubně na znění mnohých ustanovení. V rámci rozpravy v plénu s omezenou řečnickou dobou je to nemožno a proto vyberu pouze některé typické případy, při čemž budu postupovati tak, že vezmu právě ony případy, kde nesouhlasím s některými názory socialistické oposice. Přede vším chci objektivně prohlásiti, že všechny části návrhu zákona nejsou vadné, pochybné tak, aby musil býti zamítnut celý. Celá řada ustanovení jest cenná, se sociálního a hospodářského stanoviska spravedlivá a účelná. Jestliže však jeden z pánů řečníků přede mnou pan kol. Schubert to zapsal jako zvláštní zásluhu k dobru vládních stran, pak musím prohlásiti, že tato cenná a přijatelná ustanovení, jsou veskrze taková ustanovení, jež byla socialistickými vyjednavači vydobyta na českých vládních stranách při vyjednávání, jež byla vzala z elaborátu odborné komise Ústřední sociální pojišťovny. Politická "osma" směla s milostivým svolením pana ministra Šrámka tyto úmluvy schváliti, poněvadž jí nezbývalo nic jiného. Kdyby se byla postavila na opačné stanovisko, kdyby byla tyto úmluvy odmítla, byla by proti sobě pobouřila celé veřejné mínění. A tak se stalo, že z návrhu zákona tisk 1225 nezbylo skorem ani věty, která byla převzata do vládní předlohy tisk 1777. Jestliže na tomto místě projevuji naději, že se nyní neprojednává v parlamentě poslední novelisace sociálního pojištění, pak chci tím především pouze vyjádřiti, že bohužel důležité problémy, jako převzetí do pojištění osob starších 60 let, spravedlivá úprava vdovských pensí, nemocenské pojištění osob, žijících z důchodu, otázka tak zvaných přestárlých, pokud spadají pod zákon č. 221 z r. 1924, nebyly vyřešeny, ačkoliv odborná komise vypracovala vhodné návrhy, o nichž by se dalo při nejmenším jednati. Prestiž vládních diktátorů nutila ke spěchu a věcné projednávání těchto problémů bylo bohužel nemožné. Vedle uznání hodných dobrých změn, a oněch, jež by byly bývaly rovněž dobrými, ale nebyly provedeny, jest v projednávaném návrhu zákona řada při nejmenším sporných ustanovení, které prokazují vadnost dosaženého kompromisu nebo které se tam dostaly diktátorskou cestou, poněvadž se kompromisu nedosáhlo. Především byla to otázka pojišťovací povinnosti mladistvých. Má strana hájila již 1924 stanovisko, že se sice nesluší vylučovati učně z povinného sociálního pojištění, že mají však býti ponecháni v sociálním pojištění za nepatrnou uznávací prémii na ulehčenou průmyslu a obchodu. Tento návrh nebyl nikdy vzat vážně v úvahu. Nyní požaduje obchod a průmysl z hospodářských důvodů vyloučení učňů do 16. roku věku. Připouštím, že dá se uvésti celá řada oprávněných důvodů pro tento požadavek. Zaměstnavatel nese sám sociální břemena za učně. Ne všichni mladiství vstupují do učení ve 14. roce věku. Celá řada jich dává přednost tomu, že prodělala rok až dvě léta vzdělání na odborné škole. Proto jest jen spravedlivým, jestliže učňové a z odborných škol přicházející, vstupují ve stejnou dobu a ve stejném stáří do povinného sociálního pojištění. V tom okamžiku však, kdy bylo vyloučení učňů z povinného sociálního pojištění uznáno oposicí za spravedlivé, musil kompromis vyloučiti i mladistvé tovární dělníky mladší 16 let, neboť žádným zákonným ustanovením se nedalo zabrániti tomu, aby materiálně založení průmyslníci, nadaní jistým egoismem, obratem ruky, takřka přes noc, nevytvořili nový stav, stav továrních učňů, kteří na místě bytu a naturální stravy, obdrží relutum v penězích, jinak však jest je ze sociálního pojištění vyloučiti jako učně obchodní a živnostenské. Zastávám stanovisko, že schválí-li dnes parlament vyloučení mladistvých až do dokončeného 16. roku věku, že nedopustil se tím daleko žádného protisociálního činu. Německo, jež se nám dává v otázkách sociálního pojištění vždy za vzor, má stejné ustanovení, jako my nyní máme obdržeti.

Neschopnost kompromisu uvědomujeme si však správně teprve potom, jestliže uvažujeme o otázce, jež vlastně nesnese kompromisu, k jejímuž zodpovědění by bylo zapotřebí buď úplně jasného "ano" neb "ne". Míním v tomto případě zřizování neb ponechání gremiálních a společenstevních nemocenských pokladen. Agrárníci dovedli si zajistiti své zemědělské nemocenské pokladny a páni dr Zadina a Schubert velebili zde prosperitu těchto nemocenských pokladen. Tím byla vlastně již ukázána cesta, chtěl-li kdo být spravedlivým, ke zřizování celé řady jiných, zvláštních nemocenských pokladen. Socialistické strany bránili se právem všemi možnými prostředky proti tříštění nemocenského pojištění s poukazem na změněnou výkonnost všech takto se vyskytujících nemocenských pokladen. Následkem těchto naprosto opačných stanovisek musilo se tudíž přirozeně dojíti k řešení střední cestou. A co se stalo? Na jedné straně se zakazuje existence a zřizování závodních a spolkových nemocenských pokladen, za to se však na druhé straně povolují gremiální a společenstevní nemocenské pokladny, povoluje se jejich trvání a nové zřizování, toto zřizování se však váže současně na nespočetné ztěžující podmínky, takže žádná strana nemůže se tím spokojiti. Otázka zůstává tudíž bez odpovědi a vyžaduje konečného vyřešení, které snad bude následovati až po létech, až se nabude přesných zkušeností.

K jakým nesmyslným chybám může však vésti hledání nezdravých kompromisních řešení, jest viděti u otázky parity ve správách nemocenských pokladen. Dojista nesouhlasím se socialisty, stojícími na stanovisku, že zavedení parity porušuje nedemokratickým způsobem samosprávu nemocenských pokladen. Vidí porušení tohoto principu v tom, jestliže dělníci nespravují si sami instituci, která byla pro ně zřízena. Zaujímám zde jiné stanovisko a jsem toho názoru, že samosprávní princip jest také úplně zachován, jestliže takové instituce jako nemocenské pokladny, jsou rovnoprávně spravovány oněmi, jimž náleží nésti stejná břemena při zřizování a udržování těchto institucí a kteří jsou stejně interesováni na zdárném prospívání těchto ústavů. Avšak rozdíl mezi těmito oběma názory je úplně bezvýznamný pro rozbor tohoto ustanovení zákona. Poněvadž na jedné straně občanské stavovské strany bezpodmínečně požadují paritu, na druhé straně socialistické strany ji odmítají jako nepřijatelnou, musila se nalézti střední cesta, která ze zákonně technické stránky vnesla do tohoto zákona naprosto nemožné ustanovení. Tvořeno tu "představenstvo" z devíti zástupců zaměstnaných a tří zástupců zaměstnavatelů a "dozorčí výbor" ze tří zástupců zaměstnaných a devíti zástupců zaměstnavatelů. Aby aspoň zdánlivě byla při takovém složení zachována parita, musila býti samozřejmě zavedena společná zasedání představenstva a dozorčího výboru. A § 41 novely zákona popisuje přesně kompetenci těchto společných zasedání. Resultát, k němuž při tom dochází, jest: existuje dozorčí výbor, který je rozhodujícím orgánem ve správě nemocenských pojišťovacích ústavů a který na sebe jako dozorčí výbor v této svojí činnosti sám dozírá a sebe kontroluje. Pánové, řekněte sami, není-li to čirý nesmysl, ukažte mně stanovy některé akciové společnosti, ukažte mně stanovy některého klubu kuželkářů, kde přichází takové ustanovení.

Dala by se vypočítati celá řada takových příkladů a ustanovení, jež nutno naprosto odmítnouti. Nejtěžší škodu však způsobilo nám Němcům svéhlavé stanovisko ministra Šrámka, této nejnesympatičtější postavy ministerské lavice, zrušením svazů nemocenských pokladen. Toto zrušení svazů nemocenských pokladen událo se za semknutého odporu veškeré oposice a pan posl. Tichý, zástupce jedné vládní strany, zde s tohoto místa sám prohlásil, že ani jeho strana není srozuměna se zrušením těchto svazů. Bylo by zbytečné vypočítávati nyní zásluhy svazů nemocenských pokladen, jež si získaly zřizováním léčebných ústavů, právní poradnou nemocenských pokladen, sjednocením a zjednodušením účetnictví, zřízením odborných a pokračovacích kursů pro pokladní úřednictvo, retaxací léků a lékařskou kontrolou. Svazy nemocenských pokladen se osvědčily, nemocenské pokladny měly k oněm svazům, k nimž se mohly dobrovolně připojiti, největší důvěru. Ústřední sociální pojišťovna má zapotřebí prostředníka mezi sebou a nemocenskými pokladnami. Ústřední sociální pojišťovna má sice pouze omezený zájem na pořádku ve správě nemocenských pokladen, poněvadž pro ni má význam pouze jako sběrna a průběžné položky celkového jmění Ústřední sociální pojišťovny. Avšak svazy, jak až do dnešního dne existovaly, byly laciné. Byly sice udržovány příspěvky nemocenských pokladen, tyto však se zaplatily samy úsporami, které vynesly nemocenským pokladnám retaxací a lékařskou kontrolou. Jen z toho důvodu, že jeden ministr svéhlavě trvá na stanovisku prestiže, musí svazy padnouti. Zákon sám uznává potřebu takových svazů nemocenských pokladen, neboť ve chvíli, kdy je zákon zrušuje, nahražuje je novou institucí zemských úřadoven. § 60 vládní předlohy, praví ve druhém odstavci: "Ze zmocnění Ústřední sociální pojišťovny může Zemská úřadovna zejména... " A nyní vypočítává tento paragraf zákona celý okruh působnosti svazů nemocenských pokladen. Ba, ještě více. Zákon chce dokonce pověřiti náhradní instituci zemských úřadoven za svazy nemocenských pokladen ještě širším okruhem působnosti. Neboť ve čtvrtém odstavci téhož paragrafu se praví: "Podrobná ustanovení o působnosti Zemských úřadoven budou vydána vládním nařízením". Co se děje? Osvědčené, zapracované a vývoje schopné instituce svazů nemocenských pokladen se bourají a nahrazují novými, nezapracovanými institucemi, které se teprve musí vžíti. Zemské úřadovny budou mimo to podle sestavy, již mají obdržeti, daleko dražšími než bývalé svazy nemocenských pokladen a jich udržování, které dříve u svazů nemocenských pokladen šlo zcela na vrub nemocenských pokladen samotných, přechází nyní úplně na Ústřední sociální pojišťovnu, jejímiž podřízenými orgány Zemské úřadovny budou. Jest to ekonomicky míněno a jednáno?

A aby tomuto nesmyslnému dílu byla nasazena koruna, dekretuje se, že při likvidaci svazů nemocenských pokladen jest jejich jmění rozděliti na jednotlivé nemocenské pokladny přihlášené ke svazům nemocenských pokladen. Ptám se: Jak chcete rozděliti knihovnu? Chcete dáti stu nemocenských pokladen jednotlivé knihy anebo knihovnu střeliti, při čemž přirozeně získáte pouze desetinu kupní ceny a těch pár grošů rozdělíte mezi svazy nemocenských pokladen? Chcete vydati podílní listy po 100 Kč, nebo jak chtějí nemocenské pokladny těchto léčebných ústavů, jež podědí po svazech nemocenských pokladen, úspěšně využíti a dále je vésti?

Zrušení svazů nemocenských pokladen jest však také pro nás Němce těžkou ranou, poněvadž se nám podkopává opět nepatrný zbytek samosprávy. Pánové na české straně, vy vedete proti nám Němcům po léta hospodářskou vyhlazovací válku, víte zcela určitě, že čistě politickými prostředky našich 3 1/2 milionů Němců nesmažete s českého globu. Proto musíme vésti tak těžký zápas o udržení našeho německého pracovního místa, o udržení naší německé državy pozemkové, proto musí také německý průmysl tak těžce zápasiti o svoji existenci. Svazy nemocenských pokladen byly pro nás Němce ještě jakousi baštou, jim děkujeme za to, že v nemocenských pokladnách jsou ještě němečtí zaměstnanci a němečtí lékaři a že německé živnostnictvo jest podporováno tiskovými a jinými zakázkami nemocenských pokladen. Při utvoření jednotných českých Zemských úřadoven je toto vše pro nás Němce ztraceno. Panu Tichýmu se nepodaří nás tím utěšiti, že obdržíme za tuto německou instituci náhradu tím, že do zákona bylo pojato ustanovení, že při sestavování správy příštích Zemských úřadoven musí býti vzat zřetel také na národnostní klíč. Německé vládní strany musí přece věděti z vlastní zkušenosti, že nepostačí býti někde zastoupen, neboť by byla jejich činnost v zájmu Němců v české vládě přinesla daleko bohatší ovoce. Zůstane nám vždy nepochopitelným, jak mohly německé strany dáti svůj souhlas k tomu, že svazy nemocenských pokladen musí býti zrušeny. Jest to o důkaz více, že jsme doznali činností německých vládních stran opět těžkou národní škodu.

Konečně chci se ještě jen zmíniti, že odmítáme poručnictví ministerstva sociální péče a ministerstva financí v celé správě a ve správě jmění Ústřední sociální pojišťovny. Mnohem milejší by nám bylo, kdyby správu jmění prováděl svobodně zvolený nestranný kontrolní orgán jakýmsi finančním výborem. V tomto ustanovení, které dává tak dalekosáhlou moc jak ministerstvu financí, tak ministerstvu sociální péče, vidíme nejhorší poškození principu samosprávy v nemocenských pokladnách.

Bylo mně uloženo prohlásiti, že moje strana bude v prvním čtení hlasovati pro některá ustanovení tohoto zákona, že však zákon jako celek ve druhém čtení odmítne.

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu a projednávání dnešního pořadu.

Učiním ještě některá presidiální sdělení.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Gátimu, Šafránkovi - pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. G. Navrátil.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Dubického za posl. Chlebounovou; do výboru soc.-politického posl. Dubického za posl. dr Viškovského.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. Buřívala za posl. Práška.

Předseda: Pan posl. Schneider oznámil současně s klubem poslanců "Deutsche Nationalpartei", že stal se členem tohoto klubu.

Mezi schůzí byla tiskem rozdána zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1793. Zpráva výboru pro dopravu a veř. práce o usnesení senátu (tisk. sněm. 1749) k vládnímu návrhu (tisk sen. 633 a 682) zákona o cejchování vnitrozemských lodí.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1789. Návrh posl. Pika a soudr., aby neprodleně poskytnuta byla vydatná pomoc pohořelým v obci Věšín u Rožmitálu.

1790. Návrh posl. Remeše a soudr. na poskytnutí příslušné pomoci obyvatelům obcí okresů horšovo-týnského a přeštického, postiženým krupobitím.

1791. Návrh posl. Grünznera a soudr., aby sněmovna vyšetřila příčiny železničního neštěstí u Zaječí.

Předseda: Pan posl. Haken ve své řeči k novele sociálního pojištění ve dnešní schůzi použil v závěru výroků, ohrožujících bezpečnost státu.

Sděluji, že se předsednictvo posl. sněmovny usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu, vyloučiti projev tento ze zprávy těsnopisecké.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek, dne 20. září 1928 v 9 hod. dopol. s

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1225) zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 1777).

2. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 1777).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.