kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 14. srpna 1928, č.
Nt XIV 17/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Petera pro přečiny podle §u
14, č. 5 a §u 18, č. 2 a 3 zákona na
ochranu republiky a zločin podle §u 15, č.
3 téhož zákona (č. J 614-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 31. července 1928,
č. Nt XIV 12/28, za souhlas s trest. stíháním
poslance Jos. Petera pro přestupek proti bezpečnosti
cti podle §u 491 tr. z. a čl. V zákona č.
8 ř. z. z r. 1863 a zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a posl. Śliwky
pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona
na ochranu republiky (č. J 615-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. července 1928,
č. Nt XIV 16/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Petera pro přečin podle §u
14, č. 5 zákona na ochranu republiky a přestupek
podle §u 491 tr. z. a čl. V zákona č.
8 ř. z. z r. 1863 (č. J 616-II),
okr. soudu v Ivančicích ze dne 15. srpna 1928, č.
T 548/28, za souhlas s trest. stíháním posl.
Buriana pro přestupek podle §u 3 a §u
19 zákona č. 135 ř. z. z r. 1867 (č.
J 617-II),
sedrie v Bratislavě ze dne 13. července 1928, č.
Tk XIII 1801/28-2, předloženou hlav. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 13. srpna 1928,
č. 6397/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Majora pro přečin podle §u 14,
č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 618-II),
okresního soudu v Karlíně ze dne 16. srpna
1928, č. Nt VII 109/28-1, za souhlas s trest. stíháním
posl. Štětky pro přestupek podle §u
312 tr. z. (č. J 619-II),
okr. soudu v Nýrsku ze dne 10. srpna 1928, č. Nt
109/28-1, za souhlas s trest. stíháním posl.
Zierhuta pro přestupek proti bezpečnosti
cti podle §u 488 tr. z. ca J. Wastl (č. J 620-II),
sedrie v Bratislavě ze dne 31. července 1928, č.
Tl 7/28-7, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 6. srpna 1928, č. 6235/28 za
souhlas s trest. stíháním posl. Čillika
pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst.
II, č. 1 a 2, §u 8, č. 3 zák. čl.
XLI z r. 1914 (č. J 621-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 31. července 1928,
č. Nt XIV 13/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Petera pro přestupek podle §u 14,
§u 19 zákona shromažďovacího, přestupek
podle §u 491 tr. z. a čl. V zákona č.
8 ř. z. z r. 1863, přečin podle §u 14,
č. 1 a 5 a zločin podle §u 15, č. 3
zákona na ochranu republiky (č. J 622-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 1. srpna 1928, č.
Nt XlV 48/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky, přečin podle
§u 18, č. 1 a 2 téhož zákona a
přestupek podle §u 312 tr. z. (č. J 623-II),
okr. soudu v Žilině ze dne 25. července 1928,
č. T VI 520/28-4, předloženou hlav. stát.
zastupitelství v Bratislavě ze dne 30. července
1928, č. 6091/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Kubiše a Surovjaka pro přestupek
útisku podle §u 4 zákona č. 309/1921
Sb. z. a n. (č. J 624-II),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 31. července
1928, č. Nt XIII 94/28-2, za souhlas s trest. stíháním
posl. Grünznera pro zločin podle §u 15,
č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 625-II),
kraj. soudu v Liberci ze dne 27. července 1928, č.
Nt IX 71/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Zoufalého pro zločin podle §u
81 tr. z., přečin podle §§ 283, 284 tr.
z. a přestupek podle §u 491 tr. z. a čl. V
zákona č. 8 ř. z. z r. 1863 a §u 19
zákona č. 135 ř. z. z r. 1867 (č.
J 627-II),
okr. soudu v Prešově ze dne 30. června 1928,
číslo Nt 21/28-1, předloženou hlav.
stát. zastupitelstvím v Košicích ze
dne 27. července 1928, č. 6239/28, za souhlas s
trest. stíháním posl. Kubicsko pro
přečin ublížení na cti podle
§u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 ca dr A. Maibaum
(č. J 628-II),
sedrie v Rimavské Sobotě ze dne 15. srpna 1928,
č. Nt III 31/28-2, předloženou hlav. stát.
zastupitelstvím v Košicích ze dne 31. srpna
1928, č. 6913/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Šafranko pro zločin podle §u 15,
č. 3 zákona na ochranu republiky a přečin
podle §u 14, č. 5 téhož zákona
(č. J 629-II),
okr. soudu v Táboře ze dne 24. července 1928,
č. T 337/28-1, za souhlas s trest. stíháním
posl. Cibulky pro přestupek podle §u 3 zákona
shromažďovacího (č. J 630-II),
okr. soudu v Lučenci ze dne 24. července 1928, č.
Nt V 66/28-2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 27. července 1928, č.
6010/28, za souhlas s trest. stíháním posl.
Pázmána pro přečin dvojnásobné
pomluvy podle §u 1 zák. čl. XLI/1914 ca Jos.
Nosál (č. J 631-II),
okr. soudu v Chrastavě ze dne 14. srpna 1928, č.
T 235/28, za souhlas s trest. stíháním posl.
Haiblicka pro přestupek podle §§ 2 a 19
zákona shromažďovacího (č. J 632-II),
kraj. soudu v Liberci ze dne 6. srpna 1928, č. Nt X 83/28,
za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka
pro přečin podle §u 279 tr. z., přestupek
podle §u 312 tr. z. a §u 15 zákona na ochranu
republiky (č. J 633-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. července 1928,
č. Nt XIV 14/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Śliwky pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky (č. J 634-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 14. srpna 1928, č.
Nt XIV 18/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Śliwky pro přestupek podle §u 491
tr. z. a čl. V zákona č. 8 ř. z. z
r. 1863 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona
na ochranu republiky (č. J 635-II).
Předseda: Odvolána byla žádost
imunitní. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Krajský soud v Jičíně přípisem
ze dne 14. července 1928, č. Tk XII 820/27-17, odvolává
žádost ze dne 25. srpna 1927 za souhlas s trest. stíháním
posl. Vávry pro přestupek podle §u 4
zákona č. 309/21 Sb. z. a n. (č. J 425-II,
presid. sdělení 102. schůze).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o návrhu
posl. Pekárka, Ostrého, Náprstka a druhů
(tisk 1294) na vydání zákona, kterým
se živnost dekoratérská prohlašuje za
součást řemeslné živnosti čalounické
(§ 1 živn. řádu a § 1 živn.
zákona pro území Slovenska a Podkarpatské
Rusi) (tisk 1599). (Výkřiky poslanců
strany komunistické.)
Zpravodajem jest p. posl. František Matoušek.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno!
Páni posl. Pekárek, Ostrý,
Náprstek a druhové podali iniciativní....
(Výkřiky poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Fr. Matoušek (pokračuje):...
návrh tisk 1294, jehož obsah sleduje cíl prohlásiti
dosud svobodnou živnost dekoratérskou za živnost
řemeslnou jako součást řemeslné
živnosti čalounické.
Při jednání o tomto návrhu bylo posouditi
dvě zásadní otázky: a) je-li stav
živnosti dekoratérské takový, aby změna
ze živnosti svobodné na řemeslnou byla tomuto
povolání prospěšnou, a je-li v důsledku
toho možnou; b) zdali sloučení živnosti
čalounické a dekoratérské povede k
cíli sledovanému pp. navrhovateli.
K prvé otázce lze zaujmouti stanovisko též
s hlediska zásadního, protože uplatňují
se v našem hospodářském řádě
směry protichůdné.
Prvý žádá nutnost řádné
přípravy pro každé povolání,
zvláště pro povolání řemeslné,
druhý směr zastává naprostou svobodu
živností a obchodu.
Živnostenský řád, platný v historických
zemích, a živnostenský zákon pro Slovensko
a Podkarpatskou Rus rozeznávají až dosud živnosti
svobodné, řemeslné a koncesované.
Neuzavírají se však event. změnám
v rozdělení živnosti, jak bylo provedeno v
§§ 1 jmenovaných zákonů. Také
připravovaná novelisace a unifikace živnostenského
práva sleduje zásady, které ovládaly
dosavadní živnostenské právo.
Z toho lze vyvozovati možnost, aby jednotlivá živnostenská
povolání s ohledem na změněné
poměry výrobní, pokrok technický a
umělecký, potřebu dostatečné
zručnosti řemeslné atd. domáhala se
přeskupením ze živností svobodných
do živností řemeslných neb koncesovaných.
Jest tudíž návrh tisk 1294 s hlediska živnostenského
práva opodstatněný. Zbývá posouditi,
zda dnešní vývin dekoratérské
živnosti jest na takovém stupni, aby její zřemeslnění
přispělo k dalšímu jejímu rozvoji.
A tu možno konstatovati nepoměrné zvýšení
niveau dekoratérského povolání. Požadavky
zlepšeného bydlení zvýšily též
úroveň práce dekoratérské.
Lze zvláště upozorniti na nedávné
vynikající úspěchy čsl. dekorativní
práce na mezinárodní výstavě
dekorativních umění v Paříži.
Navrhovatelé oprávněně předpokládají,
že prohlášení dekoratérství
za živnost řemeslnou může jen prospěti
dalšímu rozvoji tohoto povolání, neboť
zařadí je do organisace společenstevní
se živnostmi příbuznými, upraví
otázku výuční, praxe pomocnické,
mistrovských zkoušek a pod. Taktéž zabezpečení
řádné přípravy učňů
ve školách pokračovacích a odborných
věnována jest již delší dobu dostatečná
péče.
Sloučení dekoratérské živnosti
se živností čalounickou lze jen doporučiti,
neboť příbuznost obou povolání
pro to sama mluví. Z praxe obchodních a živnostenských
komor lze souditi, že toto sloučení nepřinese
žádných potíží.
Uváživ této okolnosti, usnesl se výbor
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností
dne 13. června 1928 doporučiti posl. sněmovně
návrh posl. Pekárka, Ostrého,
Náprstka a druhů ke schválení
ve znění, jak je obsažen ve zprávě
téhož výboru tisk 1599. (Souhlas.)
Předseda: K této věci jsou přihlášeni
řečníci, zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitky
nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni: na straně
"proti" pp. posl. Hruška, Pohl,
Krebs, Prokeš, Srba, Klein; na
straně "pro" pí posl. Zeminová.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku na straně "proti",
p. posl. Hruškovi.
Posl. Hruška: Program dnešní schůze,
který je předložen, neodpovídá
situaci, která je zde. Úplně bezvýznamné
body denního pořadu ukazují, jak tato vláda
ignoruje potřeby širokých mas lidových,
jak přímo s cynickým a zločinným
klidem hledí, jak cukrovarníci zvyšují
ceny cukru téměř o 80 hal. na 1 kg, a nečiní
úplně ničeho proti tomuto útoku na
kapsy poplatnictva. Taktéž drahota všech životních
potřeb neustále stoupá a vláda v této
době nemá jiného programu, než bezvýznamný
bod denního pořadu s nevyhnutelnými imunitkami.
V posledních 14 dnech stoupla drahota životních
potřeb o 1.7% až 2.7%. Nyní je
cukr zdražován na 1 kg o 12.7%. Za situace,
jaká je, dá se očekávati další
zdražení téměř všech životních
potřeb. Za takového stavu je nutno přikročiti
k nápravě. V tomto případě
podáváme interpelaci, která jedná
o snížení cel na cukr a druhé potraviny.
Je však nutno zvláště snížiti
daň na obilí a na všechny nutné denní
potřeby.
Dělníci všech stran musí sledovati nyní
politiku v parlamentě a musí v závodech o
tomto problému mluviti, musí žádati
zvýšení mezd, aby tak vyrovnali rozdíl
mezi drahotou a svými výdělky. Je nutno v
továrnách budovati jednotnou frontu všech dělníků
na obranu před vzrůstající drahotou,
konati společné schůze v závodech,
kde dělníci bez rozdílu politické
a odborové příslušnosti budou protestovati
proti brutálnímu postupu nejenom cukrovarníků,
ale i všech zdražovatelů a proti vládě,
která na tomto díle všem vykořisťovatelům
a zdražovatelům pomáhá.
Dělníci a dělnice! Drancují z vašich
kapes 320 mil. Kč. Kartel cukrobaronů v Československu
vydal prohlášení, že zdražuje cukr
na jednom kilogramu o 60 hal., velkoobchodníci o 20 hal.,
takže nyní bude státi v drobném prodeji
7 Kč. (Výkřiky poslanců komunistických.)
V zemi, ze které se ročně vyváží
přes 8 mil. q cukru, nemohou chudí lidé sladiti
a musí kupovati z Německa pašovaný cukerin.
1 kg našeho cukru (Výkřiky komunistických
poslanců.) vezený sta kilometrů po dráze
a po moři, prodává se za hranicemi za 3 Kč;
u nás doma stojí dvakrát tolik. U nás
může býti jeden kilogram cukru za 3 Kč
a ještě budou cukrobaroni vydělávati.
Aby bylo zřejmo, jak "špatně" se
vede našim cukrobaronům, uvádíme bilanci
Schoellerových cukrovarů, z níž vysvítá,
že za minulý rok měla jenom tato jedna společnost
8,200.000 Kč čistého zisku, z něhož
vyplatila 20%ní dividendu. Tato společnost vyrobila
dohromady 1 1/2 mil. q
rafinády a surového cukru. Při celkové
výrobě v Československu asi 12 mil. q, znamená
to 64 mil. Kč čistého zisku cukrobaronů.
Daně na cukr uvalené, a to spotřební,
obratová a vývozní premie činí
celkem 136 mil. Kč. Taková je skutečnost.
V době, kdy cukrobaroni shrabují milionové
zisky, má býti chudým lidem vyrabováno
z kapes nových 320 mil. Kč. Rodiny chudých
lidí mají býti vyhladověny úplně.
Zákeřný čin cukrobaronů nesmí
se ovšem posuzovati sám o sobě. Lupičství
jejich je jenom součástí systému,
který v republice zavládl za panování
agrárně-klerikálně-fabrikantské
koalice. Bez rozdílu národnosti sešli se kapitalisté,
aby vydřeli z chuďasů poslední haléř.
Při stálém zdražování
všech životních potřeb a při výborné
konjunktuře agrárních zemanů i v průmyslu,
mzdy dělníků zůstávají
nezvýšeny, naopak, kapitalistickou racionalisací
se snižují. Veliké hnutí kovodělníků
bylo udušeno čachrováním sociálních
reformistů s fabrikanty. Boj horníků je zadržován.
Zápas stavebníků byl zaškrcen s použitím
ozbrojené státní moci. Za součinnosti
sociálně-reformistických vůdců
zhoršuje se sociální pojištění.
Proto jsou dělníci a stávkové výbory
zavírány do kriminálu, aby kapitalisté
mohli bez obavy rabovati a drancovati kapsy pracujícího
lidu. Proto je konfiskován dělnický tisk,
proto jsou schůze zakazovány a rozpouštěny,
aby se dělníci nemohli brániti proti vydřidušské
buržoasii. Míra trpělivosti přetekla.
Zločinný a pirátský útok buržoasie
musí býti odražen. Vláda a kapitalisté
zaleknou se pouze jednoho: Boje mas. Žádným
handlováním v parlamentě a zákulisním
čachrováním neubrání se dělnická
třída kapitalistickému náporu. Pouze
tenkráte, objeví-li se statisícové
masy dělníků na ulicích měst,
odhodlány jsouce k boji, bude útok odražen
a vybojujeme si lepší poměry. Jednotná
fronta všech pracujících jest zbraň,
kterou si vybojujeme všechno, co budeme chtít. Dělníci
v továrnách, dílnách, na železnicích,
v kancelářích i na poli srazte své
řady! Do boje proti clům na poživatiny a proti
zdražovatelům! Do boje za zlepšení sociálního
pojištění! Do boje proti daňovým
břemenům! Ať žije jednotná fronta
všech pracujících! Dostavte se hromadně
na protestní projev v úterý, dne 11. září
1928 o 1/27. hod. večerní
do velkého sálu Lucerny, Praha, Václavské
náměstí. Vedení I. kraje K. S. Č.
Při této příležitosti je nutno
říci, jak buržoasní režim, který
je representován nynější vládou,
podniká stále brutálnější
útoky proti pracující třídě.
To dokazuje rozpouštění stávkových
výborů v Liberci, v Něm. Jablonném,
v Košicích, to dále dokazuje zakazování
protestních projevů třídním
organisacím.
Z těchto útoků buržoasní vlády
jest viděti, že i v období určité
stabilisace kapitalismu a hospodářské konjunktury
buržoasie nepovoluje ani nejprimitivnějších
práv dělníkům, aby jich využili
ve svůj prospěch, aby pomocí těchto
nedostatečných práv se bránili proti
kapitalistickým dravcům, proti racionalisaci, snižování
mezd, zhoršování pracovní doby atd.
I nejprimitivnější koaliční práva
dělníků jsou anulována rozhodnutím
policejního ředitelství nebo okresní
politickou správou. Co znamená tento policejní
zákrok? Znamená to, že buržoasní
třída za pomoci vládních orgánů
mění hospodářské boje mezi
zaměstnavateli a dělníky v boje politické,
znamená to, že hospodářský boj
i sebemenších rozměrů je veden zaměstnavateli
politicky. Proč? Protože kapitalisté, sami
na sebe odkázáni, boj by nevyhráli a proto
při mzdových bojích volají vždy
ku pomoci státní aparát, policii, četnictvo
atd. To bylo dosud viděti ve všech stávkách,
které zde byly, ať to byli textiláci, horníci,
kovodělníci, stavebníci; vždy bylo viděti
policejní aparát v činnosti. Dělnická
třída musí se z tohoto postupu buržoasie
učiti. Dělnická třída, chce-li
svoje hospodářské boje vyhráti, musí
také každý svůj hospodářský
boj změniti v politický boj; teprve potom takovýto
boj jest účinným prostředkem k porážce
buržoasie. Velká část dělnictva,
která dosud věří reformistickým
vůdcům a reformistickým metodám, podléhá
také dosud jejich názoru na hospodářský
boj, což jest velká chyba. Zde jest nutno upozorniti
dělnictvo reformistické, že reformističtí
vůdcové odborových organisací jsou
zároveň vůdci politických organisací
soc.-demokratické nebo česko-socialistické
strany a že následkem toho nedělají
v odborových organisacích politiku reformistickou,
nýbrž reakční. Proto také tito
vůdcové nebudou nikdy raditi dělníkům,
aby hospodářský boj změnili v boj
politický. Proto také dosud reformističtí
vůdcové soc. demokratů a českých
socialistů nenapsali ani řádku, ani neprotestovali
proti porušení koaličního práva
a práva na stávku, radují se prostě
z toho, že tato persekuce stíhá odborově
organisované dělníky v MVS, a proto mlčí.
Vedle tohoto porušení samozřejmého koaličního
práva vládními orgány jsou zde ještě
jiné případy politického rázu.
V Prešově na Slovensku byly zakázány
v období voleb do obecních zastupitelstev veřejné
schůze naší straně, což je skandál
nejvyššího řádu. Na moji intervenci
byla mně řečena panem dr Polákem charakteristická
poznámka: "To jsou přece Uhry!" My jsme
mysleli, že je Prešov na Slovensku a pan dr Polák,
šéf V. oddělení u ministerstva vnitra,
říká, že Prešov je v Horthyovských
Uhrách. Takto vládní orgány překročují
zákon o shromažďovacím právu, protože
jde o komunistické schůze, které se musí
znemožniti, aby strana nemohla projeviti svoji sílu.
Naproti tomu z komunistické strany vyloučený
pro korupci posl. Kubicsko může volně
agitovati proti straně. Ačkoli strana před
rokem Kubicsko vyloučila, žádala, aby
byl zbaven mandátu, volební soud dosud tak neučinil,
ačkoli patří, aby za korupční
činy byl posazen do žaláře. Zde je viděti,
jak buržoasie nadržuje vyloženým gaunerům,
korupčníkům, a na druhé straně
jak znemožňuje každý projev s naší
strany.
Dalším příkladem persekuce a útoku
proti dělnickému hnutí je souhlas zemského
trestního soudu k zastavení "Rudého
Práva" a "Rudého Večerníku".
To je vrchol persekuce proti třídnímu dělnickému
hnutí. Při projednávání námitek
vydavatelstvem těchto časopisů byly zkonfiskovány
řeči soudr. Chlouby a moje, ačkoli
byly prosloveny proti důvodům státního
zástupce. Soudr. Chlouba řekl v podstatě
toto: Návrh státního návladnictví
o zastavení "Rudého Práva" vychází
z častých konfiskací, jež jsou však
rázu čistě politického. Konfiskační
praxe proti nekompromisnímu tisku revolučního
dělnictva československého stává
se nyní důvodem pro návrh státního
návladnictví na zastavení "Rudého
Práva", ke kterémužto kroku buržoasie
sahá jedině proto, aby komunistické straně
Československa bylo násilně bráněno
v jejích projevech a v její politické činnosti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Toto opatření je čistě politickou
persekucí strany a nikoli faktickým opatřením
trestním. Předseda senátu napomíná
posl. soudr. Chloubu a volá, že takovýto
obsah odůvodnění nemůže připustiti
pro jeho politický obsah. Soudr. Chlouba pokračuje
a znovu zdůrazňuje, že na tuto persekuci ústředního
komunistického orgánu nutno se dívati jedině
jako na věc politickou, neboť jestliže na př.
je konfiskováno v "Rudém Právu"
již i pouhé konstatování o rozpuštění
spolků (okresů Federace proletářské
tělovýchovy), jejichž majetek byl také
policejně konfiskován, že to jsou věci
čistě politické a že potom i návrh
státního návladnictví na zastavení
"Rudého Práva" a "Rudého Večerníku"
děje se logicky z pouhých příčin
politických. Státní návladní
dostal rozkaz od vrchního státního návladnictví,
to pak od ministerstva spravedlnosti. Předseda opětně
přerušuje a napomíná soudr. Chloubu
a prohlašuje, že takový tón nepřipustí,
aby se držel věci samé. Soudr. Chlouba
uvádí pro své tvrzení řadu
dalších faktů a prohlašuje, že soud
podléhá zásahům vyšším,
čemuž nasvědčuje i před časem
konaný sjezd soudců, který sám v resoluci
mimo jiné uvedl, že pořádek soudnictví
je toho druhu, že soudcové musí porušovati
trestní řád. Z tohoto doznání
soudců soudr. Chlouba opětně dovozuje,
že jsou tu příčiny politické,
že tu existuje zásah s vyšších míst
na soud, že soudcové ve zmíněné
resoluci sami ukazují na neudržitelné poměry
v soudnictví a jejich lepší část
že tu sama doznává, že by jednala mnohdy
jinak, ale že na nátlak a zásah s vyšších
míst podle svého volného soudcovského
uvážení jednati nemůže. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Ve svém závěru pak soudr. Chlouba
prohlásil: Nebude-li tisku legálního, bude
tisk illegální, nekonfiskovaný, a nynější
persekuční tažení buržoasie proti
komunistické straně Československa, ať
již jde o persekuci strany nebo masových organisací
nebo persekuci tisku, nasvědčuje jedině tomu,
že doba, kdy otázka moci stane se žhavou aktualitou,
blíží se mílovými kroky. Soudruh
Hruška za "Rudý Večerník"
zdůraznil proti státnímu zástupci,
že persekuci strany komunistické a jejího tisku
dlužno posuzovati v prvé řadě s hlediska
třídní msty a zaujatosti k revoluční
straně. Předseda napomíná řečníka
a žádá, aby se držel věci, načež
soudr. Hruška prohlašuje: "Já svoje
tvrzení, pane předsedo, také prokáži."
Ukazuje na známý případ pražského
policejního ředitelství v případě
povolení lehkoatletických závodů FPT.
Tyto závody pražské policejní ředitelství
3. července povolilo, ale hned den na to, 4. července,
když to bylo v "Rudém Večerníku"
oznámeno, pražské státní návladnictví,
ačkoli výměr policejního ředitelství
o povolení závodu měla FPT v rukou, suché
toto konstatování zkonfiskovalo. Ať někdo
tudíž popírá, že by tu nezasahovaly
a nerozhodovaly vnitřní zájmy politické!
Předseda tentokráte řečníka
nezakřikuje, ale pouze podotýká, že
s touto věcí nemá soud co dělati a
že proto prý nemůže již také
dále námitky takového druhu připouštěti.
Soudr. Hruška z tohoto případu dovozuje,
že jde skutečně jen o persekuční
rány proti revolučnímu dělnickému
hnutí ČSR a jeho třídnímu nekompromisnímu
tisku a že soud, chce-li působiti aspoň zdání
objektivnosti, nesmí podléhati politické
autoritě státní.
Tyto řeči byly zkonfiskovány, aby byla dokumentována
měšťácká demokracie. Z těchto
persekučních zákroků proti dělnické
třídě je zřejmo, že buržoasie
v této době zesiluje stále svůj útok
proti komunistické straně, revolučním
odborům a tudíž proti celé dělnické
třídě. Buržoasie to dělá
v době, kdy je určitá stabilisace a hospodářská
konjunktura, a z toho je viděti, že i v období
určité konsolidace buržoasního řádu
i hospodářské konjunktury zostřují
se třídní rozpory mezi buržoasií
a proletariátem. Buržoasní třída
v tomto období počítá: Nyní
jest určitá hospodářská konjunktura.
Dělníci, i když mají nedostatečné
mzdy, mají zaměstnání. Nejsou tudíž
tak revoluční jako v období deprese, kdy
není výdělku. Nyní je pro buržoasní
třídu příhodná doba, může
jíti persekučními zákroky proti revoluční
straně a revolučním odborům. Buržoasie
si myslí, že nyní může tyto organisace
ochromiti, aby v období deprese hospodářského
úpadku snáze mohla dělníky skoliti.
Při tom také tímto postupem připravuje
si situaci pro válečné nebezpečí.
Buržoasie dobře ví, tak jako my, že určitá
konsolidace kapitalismu i hospodářské konjunktury
připravuje válku, připravuje boj o trhy.
Československá buržoasie jest už nyní
a bude ještě více v příští
válce velice závislá na buržoasii západních
států, protože existence československého
státu je spjata se zájmy kapitalistické třídy
západu, a jaké požadavky budou západní
kapitalisté na ČSR klásti, ty také
bude československá buržoasie ochotně
plniti. Právě podepsaný pakt Kellogův
o zavržení válek to dokazuje. S tímto
pacifistickým švindlem o znemožnění
válek sype také písek do očí
důvěřivým lidem československá
buržoasie. Zatím co podepisují zástupci
15 zemí pakt proti válce, v téže chvíli
se tvoří nové válečné
skupiny v Evropě proti sobě: na jedné straně
Amerika s Německem proti Francii a Anglii, které
mají podporu v Malé Dohodě. Italie, ač
podpisuje pakt, prohlašuje otevřeně, že
tento pakt nezabrání válce, Anglie, aby získala
pro sebe Francii, opouští Italii, oslabuje její
vliv na Balkáně a takovýmto způsobem
mírový pakt, který je s bombastickou slávou
proveden, stává se v téže chvíli
nepotřebnou úmluvou. S tímto paktem nezmění
se nic na válečném nebezpečí,
spíše je válečné nebezpečí
větší nežli bylo předtím.
Prozatím vychází z tohoto manévru
jako zdánlivý vítěz Amerika. Amerika
po světové válce strhla na sebe finanční
moc, stala se evropským věřitelem, za evropské
peníze upevnila si svoji politickou moc a svým průmyslovým
rozvojem stává se nejnebezpečnějším
protivníkem nejsilnějším státům
Evropy. Chtějíc udržeti hegemonii finanční
i průmyslovou, diktuje evropským státům
svůj pakt proti válce. Zástupci evropských
kapitalistů přistupují k paktu, vyhrazují
si své požadavky, které znamenají svobodné
rozhodování v různých otázkách,
napalují tak protektora paktu. Vyhrazují si: 1.
Poměr ke koloniím, 2. k uzavřeným
vojenským smlouvám, 3. svobodu jednání
na obranu svého území atd.