Pan dr Meissner vyslovil ve své veliké státnické
řeči tuto větu: "Nechceme se vyhýbati
žádnému vyjednávání."
Čeští sociální demokrati nechtějí
se tedy nejprve již v otázce sociálního
pojištění vyhýbati vyjednávání
s českými měšťáckými
stranami a s vládními stranami vůbec. Co
bude důsledkem těchto jednání? Důsledek
toho bude, že čeští sociální
demokrati vstoupí opětně do vlády.
A třebaže snad bylo to poněkud brzo, že
včera pan dr Meissner zpíval již nynějšímu
měšťáckému bloku pohřební
píseň, není přece již tak daleko
doba, kdy čeští soc. demokrati - to již
dostatečně zřetelně vyslovili - budou
se znovu zapřahati k vozu vládní koalice.
Soc. demokrati prohlašuji, že jejich cíl směřuje
k tomu, aby v tomto státě byla obnovena demokracie.
Je možno alespoň tiše pochybovati, zda právě
čeští sociální demokrati, kteří
přece po celá dlouhá léta prováděli
v tomto státě společně absolutistickou
politiku, kteří spolupodpisovali jako odpovědní
redaktoři této politiky, jsou s to, i jestliže
mají vůli, ujmouti se boje za skutečnou demokracii,
strana pana Tomáška atd., tato vyslovená strana
ministrů? Ptáme se: chtějí soc. demokrati
vésti boj za skutečnou demokracii? Ptáme
se dále: mohou se sociální demokrati chopiti
boje za demokracii v tomto státě? Juristickou kritikou,
jako ji pan dr Meissner pronášel o správní
reformě, nezmění se podle našeho mínění
nic. Právě nynější politické
události nám dokazují, že buržoasie
v tomto státě využívá demokracie
k upevnění svého panství, lépe
řečeno k upevnění své nadvlády.
A buržoasie bude bezohledně využívati
demokracie v tomto státě, buržoasie zmodernisuje
opět starý recept knížete Bismarcka,
že masy lidu musejí býti ovládány
a potlačovány krví a železem. A s jakým
cynismem měšťáctvo vesměs zákonitými
prostředky, vesměs t. zv. demokratickými
prostředky pošlapává skutečnou
demokracii a brání každému volnému
vydechnutí lidu, to dokazuje přece neslýchaný
cynismus, jenž mluví z nařízení
ministra vnitra, rakušáka Černého, onoho
Černého, který ve veřejnosti šíří
pověsti, jako by komunisté chtěli provésti
puče, který operuje zcela obyčejnými
a hloupými lžemi o pučích, kdežto
přece ve skutečnosti věc se má tak,
že demokracie v tomto státě vydařila
se již tak dalece, že dělnická třída
nemá již možnosti demonstrovati veřejně
pro politické a hospodářské denní
otázky. (Další slova byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. června
1928 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy Viz str. 65 této
těsnopisecké zprávy.) demonstrace pro
politické a hospodářské denní
požadavky dělníků. Je zde zcela jasno,
že jde o zcela obyčejné klamání
veřejnosti, jestliže měšťácké
třídy a vládní listy tvrdí,
že my komunisté zamýšlíme nějaký
puč. Můžeme pozorovati u vládních
orgánů zaslepenou zuřivost v pronásledování,
můžeme pozorovati, že zvláště
nižší vládní orgány v poslední
době postupují s bezpříkladnou bezohledností,
kterou si nemůžeme vysvětliti jinak, než
že nižší orgány dostávají
shora pokyny nejen proti dělnickým demonstrantům,
nýbrž že se surovost orgánů vybíjí
i na imunních poslancích. Tak na př. v neděli
při naší demonstraci v Horním Litvínově
bylo intervenujícímu poslanci soudruhu Zoufalému,
když se legitimoval, jakýmsi drzým četníkem
řečeno: "Kašlu na vaši legitimaci,
to na mne neplatí." Tak daleko jsme již v tomto
státě došli v demokratických pokrocích,
že již ani nejzákladnější
práva poslancova nejsou respektována podřízenými
orgány úřadů. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Ukazuje se právě nyní, že provozuje
se neslýchaný podvod s pojmem demokracie, s formální
demokracií. Měšťácké třídy
nemají toho dnes již ani třeba, aby zhoršovaly
volební právo do obcí a braly dělníkům
volební právo v obcích. Před časem
žádal ovšem Svaz zemědělců,
který v tom směru kráčí vždy
přede všemi a v čele zpátečnictví
v německém kraji, odstranění volebního
práva žen. Dnes již toho není třeba,
neboť dnes se ta věc má přece tak, že
i tam, kde dělníci získali podle všeobecného,
rovného a přímého volebního
práva většinu v některé obci,
v takové obci diktuje měšťáctvo,
a že tam dává měšťáctvo
prováděti svůj diktát prostřednictvím
byrokratů. Nepotřebujete tedy odstraňovati
volební právo a je zhoršovati, ani tenkráte
ne, zasedají-li dělníci v obecních
síních a mají-li tam většinu,
neboť reformou správy a zákonem o finančním
hospodaření obcí stali se bezprávnými.
Socialistické strany volají po nových volbách.
Také my, komunisté, prohlašujeme, že se
již dlouhou dobu nynější politická
nálada lidu nekryje s nynějším složením
sněmovny a že provedení nových voleb
by přineslo a musilo přinésti, že by
nynější vládní koalice neměla
již většiny. Avšak my komunisté se
ptáme, co by se změnilo v zásadě v
tomto státě, kdyby byly nové volby provedeny?
Před novými volbami v Rakousku prohlásil
dr Otto Bauer: "Potřebujeme ještě několik
tisíc hlasů, abychom dosáhli zákonité
většiny v Rakousku jako sociální demokrati,
jako dělnická třída ve sněmovně."
Berlínský "Vorwärts" napsal po provedení
voleb do říšského sněmu v Německu,
že výsledkem voleb, vzrůstem soc. demokratických
a komunistických hlasů jest podán nezvratný
důkaz, že socialismus může býti
proveden demokratickou cestou. Podle našeho názoru
mluví právě v poslední době
všechny, ale všechny skutečnosti proti tomuto
sociálně-demokratickému názoru. Podle
našeho názoru je v nynější době
dokázána jen jedna skutečnost, že dělníci
nesmějí spoléhati na formální
demokracii, že dělníci venku v podnicích,
na ulici, musí organisovati boj. Podle našeho názoru
je jen jedno jisto, že nynější demokracie
je měšťáckou demokracií, demokracií
buržoustů, její důsledek směřuje
proti zájmům dělníků. S tohoto
hlediska nespokojíme se jen tím, abychom s této
tribuny vyslovovali svůj protest proti správní
reformě, proti zákonu o finančním
hospodaření obcí, proti celému zpátečnickému
kursu měšťáckého bloku v tomto
státě, nýbrž budeme organisovati boj
lidu ve znamení proletářské jednotné
fronty a jsme přesvědčeni, že odbije
poslední hodina nejen měšťáckého
bloku, nýbrž i poslední hodina buržoasie
v tomto státě. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Koudelka. Uděluji mu slovo.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Ihned, po
nikoli značném, ale přece jenom znatelném
volebním úspěchu stran nynější
vládní většiny v posledních volbách
parlamentních zrodila se v hlavách předních
činitelů těchto buržoasních stran
myšlenka koncentrace buržoasní třídy
republiky bez ohledu na národnost za tím účelem,
aby tato třída stala se suverenním pánem
republiky. Této koncentrace v této sněmovně
bylo dosaženo. Pojítko se snadno našlo. Byla
to společná touha majetných vrstev zbaviti
se nepříjemného, a podle jejich mínění
drahého vlivu socialistického na zákonodárství
a správu státní. Byla to naděje na
podíl z budoucí kořisti, kterou poskytnouti
měla pracující třída republiky.
Stát měl býti ovládnut proti lidu
a proti socialistickému hnutí stranami vrstev podnikatelských,
agrární i ostatní buržoasií,
a socialistické hnutí mělo býti na
dlouhou dobu odsouzeno u nás k bezmoci. Odtud vznik této
vládní většiny.
Tato vládní většina měla uchvátiti
pro třídu buržoasní legislativní
moc republiky. Odtud měla přijíti reparace
zákonů, v nichž projevoval se vliv a síla
socialistických stran z periody popřevratové,
který tak těžko nesla naše buržoasie.
Odtud úsilí po provedení správní
reformy, aby do rukou suverenní třídy podnikatelské
dostala se i administrativa našeho státu.
Na poli ústavním dělati změny podle
přání nových pánů ve
státě nové vládní většině
přece jen dobře nešlo. Jsou zde ustanovení
předpisující kvalifikovanou většinu,
takže přece nebylo radno sáhnouti na princip
všeobecného rovného práva hlasovacího
do sborů zákonodárných. Zatím
tedy proponenti této velké myšlenky vlády
proti lidu a proti socialistickému hnutí musili
se spokojiti s platným právním stavem, na
němž spočívá legislativa tohoto
státu. Zato tím energičtěji šlo
se na naši administrativu. Přejali jsme administrativu
rakouskou. Bylo o ní známo dávno před
skončením světové války, že
vykazuje četné nedostatky, že je zastaralá,
těžkopádná, drahá, příliš
byrokratická. A je také všeobecně známo,
že již v Rakousku zabývali se velmi vážně
reformou veřejné správy. Dalo se tedy čekati,
že v nových státoprávních poměrech,
v Československé republice reforma veřejné
správy bude jedním z nejpřednějších
úkolů správců nového státu.
Vskutku také zákonem župním mělo
býti této potřebě vyhověno.
Župní zákon, ač se mu tak zcela nepodařilo
uplatniti novodobé nazírání na postavení
občana ve státě a veřejné správě,
zajišťoval spolupůsobení laického
živlu, omezoval práva byrokracie a obsahoval značné
prvky demokracie ve správě veřejné.
Není naší vinou, že tento zákon,
ač neodpovídal plně našim hlediskům
zůstal mrtvou literou. Bylo však povinností
každé vládní většiny, každé
vlády, vypořádati se s problémem reorganisace
veřejné správy.
Tato vládní většina mezi prvními
svými opatřeními, která jí
měla zajistiti suverenitu v tomto státě,
odhlasovala nám však zákon o reformě
veřejné správy, který vypustil všechny
dobré stránky zákona o zřízení
žup ním a podtrhl všechny jeho špatné
stránky. A ta ustanovení zákona o župním
zřízení, jež jsme z důvodů
občanské rovnoprávnosti, účasti
laického živlu na správě veřejné
omezení práv byrokracie a z jiných důvodů
ochrany práv občanstva potírali, byla převzata
v míře zhoršené do zákona o správě
veřejné, spočívající
na zřízení zemském.
Velectění, patřilo k tomu jistě velmi
mnoho odvahy a důvěry ve vlastní sílu,
domníval-li se někdo ve stranách vládní
většiny, a byla to ona celá, že bude kdy
možno u nás uplatniti takovou reformu veřejné
správy, která není pokrokem ani proti platnému
stavu, který jsme přejali z Rakouska, nýbrž
krokem nazpět, že bude kdy možno u nás
provésti reformu veřejné správy, která
místo demokracie, rovnoprávnosti občanské
zavádí privilegia, která místo samosprávy
občanstva dává rozšířená
práva byrokracii. Takovouto odvahu a důvěru
v nezměnitelnost panství vládní většiny
pánové měli. Víme všichni, odkud
to plynulo; víme o theoriích, jimiž se zanášeli,
které projevovali v tisku, na schůzích i
zde ve sněmovně, že je totiž konec spolupráce
zástupců socialistického živlu ve státě
se stranami buržoasními, že to byl jen náhodný,
efemerní důsledek zvláštních
poválečných poměrů, jestliže
kde v Evropě bylo možno omeziti tužby buržoasní
po vládě ve státě spoluvládou
se stranami socialistickými. Víme o tom, že
pánové byli přesvědčeni, že
nastává opět zlatý čas parlamentní
diktatury třídy buržoasní, která
se domnívala, že je povolána k tomu, aby převzala
suverenitu nad státem po historické třídě
feudální. Odtud jejich pro nás nepochopitelná
důvěra, že bude kdy v tomto státě
možno provésti zákon podobný zákonu
o správní reformě, který dnes reformujeme.
Pánové byli si tak jisti svou věcí,
že aktivování zákona terminovali přesným
datem, že 1. Července 1928 vstoupí v platnost.
Byli si tak jisti svou silou, že nepamatovali ani na ustanovení
přechodná a že aktivování zákona
zajišťovali si i pohrůžkou, nebudou-li provedeny
volby zastupitelstev okresních a zemských, zákon
nicméně vstoupí v platnost pouze s tím,
že správu okresů převezmou okresní
hejtmani, správu zemí zemští presidenti.
Byli si tak jisti svou mocí v tomto státě
a její neotřesitelností, že se i domnívali,
že je možno v tomto státě v 10. výročí
jeho trvání k parlamentárnímu absolutismu
buržoasní třídy nastoliti ještě
absolutismus byrokracie v okresech, zemích a v celém
státě, i tam, kde župní zřízení,
tato stará instituce samosprávy na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, tak hluboko byla vnikla v právní vědomí
tamního lidu.
Velectěné dámy a pánové! Stačilo
by snad ještě říci k charakteristice
ducha vládní většiny, z něhož
vzešla správní reforma, že z téhož
ducha, z téže snahy po vyloučení lidového
vlivu na správu státu, na legislativu a administrativu
vzešla také novela k zákonu o socialním
pojištění, ta novela, která zásadou
parity měla vzíti dělnické třídě
i rozhodování v ústavech soc.-pojišťovacích,
v jejích vlastních ústavech. Krátce
a dobře suverenita buržoasní třídy,
representované touto vládní většinou,
měla býti upevněna v tomto státě
na všech polích zde v legislativě, v administrativě
státní i v ostatních ústavech, obstarávajících
jiné úkoly, jako jsou třebas úkoly
péče sociální v ústavech nemocenského
a soc. pojištění.
Ti, kteří soudili na nezměnitelnost tohoto
vývoje ve prospěch pravičáckých
stran, dnes mohou se přesvědčiti, jak byli
krátkozrací. Uplynul ledva rok a my reformuje
reformu veřejné správy. Volby okresní
a zemské zůstaly neprovedeny. Co bude s reformou
správy veřejné, sotva by si dnes troufal
kdo říci i z vládních stran.
Smyčka, která byla chystána na krk dělnické
třídě, hrozí zadrhnouti hrdlo této
vládní většině. Ukazuje se, že
přece jen nejde v nových poměrech, v nichž
jsme se ocitli po světové válce a v novém
našem státě, počítati bez lidu,
jíti přes něj k dennímu pořádku,
chtíti v tomto státě uplatniti jednostranné
panství suverenního živlu buržoasního.
Pánové a dámy, co docílili jste během
svého úsilí o reformu veřejné
správy? Zatím nebylo docíleno nic jiného,
než úžasného rozvratu a zmatku ve správě
veřejné. My jsme teď v proudu osobních
i věcných příprav k aktivování
zákona o reformě veřejné správy.
Úřady politické správy mají
příkaz připraviti vše k přejmutí
agendy samosprávných okresních úřadů.
Okresní úřady samosprávné mají
příkazy podobného druhu. Provisorium v politické
správě, provisorium i v okresní správě
samosprávné. Do jakých komických situací
vládní většina dostala naši veřejnou
správu, svědčí na př. to, že
podle rozkazu zemských výborů do rozpočtů
okresních směly býti zařazeny položky,
obsahující gáže okresních úředníků
jenom na dobu do 1. července letošního roku.
Nuže, rozpočtově není v okresech vůbec
pamatováno na to, kdo a z čeho vyplatí gáže
okresních úředníků po 1. červenci.
Měl to býti stát. My tu nyní máme
platnost správní reformy odložiti s 1. července
na konec tohoto roku a okresní úředníci
dnes nevědí, kdo jim vyplatí 1. července
gáži. Okresní správní komise
tak učiniti nemohou, poněvadž nemají
z čeho, státní správa tak neučiní,
poněvadž se postaví na stanovisko, že
dosud nejde o úředníky státní,
nýbrž o úředníky samosprávné.
Velectění, až do těchto komických
situací dostala vládní většina
naši veřejnou správu.
Takový je stav dnes. Ale kdo může říci,
jaký stav bude za 2-3-4 měsíce, kdo nám
dnes může říci, v jakém stavu
ocitne se naše veřejná správa koncem
roku, až vládní většina opět
bude postavena před otázku aktivování
této správní reformy se všemi jejími
stinnými stránkami, se všemi jejími
prokázanými nedostatky, anebo se musí znovu
přijíti s provisoriem, znovu žádati
o odklad aktivování zákona. Velectění,
myslím, že to není nikterak povznášející
v roce jubilejním, kdy vzpomínáme programu,
ducha zahraničního vojenského odboje našeho
národa, kdy vzpomínáme oněch ideí,
které se staly duchovním majetkem zakladatelů
tohoto státu a v jejichž duchu tento stát měl
býti budován. Vládní většina
na Slovensku, kde župní zřízení,
tato jistá forma samosprávy lidové tak hluboko
vnikla do právního vědomí lidu, nastoluje
na místě toho, čemu těšili se
tamní lidé po staletí, holý administrativní
absolutismus.
Nikdo nemůže popříti, - snad to není
ještě zcela známo, ale znatelům věci
je již jasno, že stojíme na počátku
úplného rozvratu a úplného zničení
samosprávy občanstva v obcích a okresích.
Samospráva obcí a okresů, to je jedna část,
jedna polovina veřejné správy vůbec.
Může státu býti lhostejno, jak se poměry
v této polovici veřejné správy vyvíjejí?
Uvidíme brzy, nezáleží-li státní
správě na pořádku a spořádaných
poměrech v naší samosprávě. Bylo
nám namítáno, že zákonem o reformě
veřejné správy, berní reformě
a zákonem č. 77 samospráva občanstva
v obcích a okresech se neničí. Kdo to chce
tvrditi dnes, kdy státní byrokracie poručníkuje
samosprávu způsobem neslýchaným, kdy
obecní a okresní správy, složené
ze zástupců občanstva jsou na rozpacích
v úvaze, co by bylo lépe: trpět tento stav
- či zříci se svých funkcí?
Poměry ve správě obcí a okresů
stávají se prostě nesnesitelnými.
Bylo nám tvrzeno, že mezi samosprávou a vládou
státu nesmí býti antagonismu. Zástupcové
samosprávy tohoto antagonismu nikdy ani nevyhledávali,
ani nepěstili. Byla to bohužel vysoká byrokracie
státní správy, byli to lidé vzpomínající
na svou suverenní moc v dřívější
samosprávě, kteří žárlivě
dívali se na demokratickou samosprávu obecní
a okresní a činili vše, aby ji zdiskreditovali,
aby ji poškodili, aby ve vhodném okamžiku mohli
široké vrstvy lidové, občanské,
v samosprávě rovnoprávné, zbaviti
jejich nového vlivu.
Podařilo se jim to berní reformou, správní
reformou, zvláště pak zákonem č.
77. Samospráva občanstva v obcích a okresech
byla úplně zničena. Mohlo se říkat
ještě do nedávna, že nejde o poškození
samosprávy, že jde toliko o znemožnění
zjevů nehospodářství v samosprávě,
ale dnes proti slovu vystupuje holá, živá skutečnost.
A ta skutečnost je taková, že úžas
obecný jímá každého, kdo sleduje
vývoj těchto poměrů v samosprávě
a kdo dnes už jasně vidí, kam se naše
samospráva řití. Nastává vystřízlivění
i ve velké části voličů nynějších
vládních stran. Mělo se totiž za to,
že všechna tato opatření proti účasti
občanů na správě obcí a okresů
postihnou toliko drobný lid, postihnou socialistické
hnutí. Ukazuje se však, že tomu tak není,
že stejně tak, jako dělnická třída,
postižen je těmito opatřeními proti
samosprávě lidové i třetí stav,
na venkově domkáři, malorolníci, střední
rolníci, v městech drobní úředníci
a živnostníci. A tak tu proti vládní
většině vystupuje těžce poškozený
interes veliké části jejich vlastních
voličů. A v tom je také důvod, proč
tato správní reforma 1. červencem t. r. nebyla
provedena, odtud také čerpáme pevnou naději,
že tato reforma veřejné správy není
poslední.
Není pochyby dnes už o tom, že administrativní
suverenita občanstva v obcích a okresích
je úplně zničena. Tato samosprávná
tělesa veřejné správy octla se úplně
pod komandem byrokracie. Jsou zde opuštěny úkoly
této veřejné správy, na něž
není ani prostředků a na jichž řešení
není už ani chuti za těchto poměrů.
Jsou tu uzmutá práva, která znechucují
občanstvo, jemuž se za poctivou starost a péči
o úkoly veřejné dostalo takovéhoto
černého vděku.
Byla zničena finanční samospráva občanstva
v obcích a okresích. Takový je dnes stav,
že četné obce a okresy stojí před
prohlášením své insolvence. Zastavení
platů četnými obcemi a okresy bude na denním
pořádku. Přijdou žaloby, přijdou
exekuce a my se můžeme dočkati toho, že
v jubilejním roce v exekuční dražbě
budou prodávány obecní radnice.
Není už prostředků finančních
ani na nejnutnější. Je tu ohrožení
(Posl. Remeš: Nemají čím vypláceti
zaměstnance!) - ovšem - komunálních
zápůjček, a pánové, kteří
byli tak málo citliví tam, kde šlo o právo
občanstva na správu jeho vlastních záležitostí
v jejich vlastních dědinách, budou snad míti
porozumění pro to, až ústavy peněžní,
poskytnuvší komunální zápůjčky,
nyní k 1. červenci nedostanou ani úroků,
ani anuit a bude tím ohrožena bezpečnost vkladů
těchto peněžních ústavů.
Mám za to, že se páni přesvědčí,
zejména z okresních hospodářských
záložen brzy, že se takto lehkomyslně
s miliardovými hodnotami investovanými v naší
samosprávě obecní a okresní zacházeti
nesmí.
Hospodářský rozvrat samosprávy nastal
a vzbuzuje úžas, hrůzu, zoufalství.
Přál bych vám, velectění, viděti
jeden takový rozpočet obce nebo okresu, vrácený
zemským správním výborem a upravený
jím podle práva, které mu vládní
většina dala. Stačí říci,
že rozpočtový schodek okresní - mám
na mysli konkrétní případ - činící
z celkového vydání okresu 5 mil. 21/2 mil.,
byl odstraněn škrty v rozpočtu. Dovede si někdo
představiti okresní hospodářství
takto upravené? (Posl. Hackenberg: My máme okresy,
kde udělali přebytek z původního deficitu!)
Prosím, páni u zeleného stolu v Praze
rozhodují o tom, které úkoly a do jaké
míry samosprávný sbor má plniti. Nebudeme
se nad tím rozhořčovati jen my, oposiční
činitelé, brzy ozve se z kruhů naší
samosprávy jednomyslný odpor a budeme viděti,
zdali pánové z vládní většiny
najdou slova vysvětlení - nikoli omluvy pro tento
stav, do něhož naše samospráva byla jimi
vržena.
Je jisté, že nejdříve z rozpočtu
zmizí výdaje na péči sociální
a zdravotní, ale, velectění, snad jedině
v těchto výdajích na péči sociální
a zdravotní je podíl chudého lidu na správě
veřejné. Autoři zákonů na zardousení
samosprávy zapomněli totiž na jedno: že
naše správa veřejná jenom v malé
míře slouží bezprostřednímu
interesu chudého člověka. Chudý člověk
od obce a okresu toho mnoho nemá. Rozhodující
většina výdajů obecních a okresních
jsou výdaje, na nichž má zájem střední
stav a velký poplatník, tedy voličové
vládní většiny. Není pochyby,
že na péči sociální, zdravotní
a kulturní nemá buržoasie valného zájmu.
Ale to jest snad také to jediné, kde může
býti postižena dělnická třída.
Jest jistě kuriosním, když v roce, kdy pořádáme
výstavu soudobé kultury, z příkazu
státní politiky škrtají se v samosprávných
rozpočtech všechny výdaje na kulturu, výdaje
na lidovou osvětu, krátce a dobře všechny
výdaje, které mají náš malý
národ, jistě v postavení exponovaném,
učiniti jak nejvíce lze odolným v tom těžkém
příboji světa, v němž tato naše
malá republika kolotá.
Ale jakmile přejdeme na pole činnosti hospodářské
v samosprávě, vidíme již jiný
obraz. Prosím, pánové z agrární
strany na př. měli za to, budou-li škrtiti
kulturní výdaje samosprávy, že postihne
to jen školy národní, obecné, měšťanské,
především tedy zase drobný lid, ale
budou míti o věci patrně nyní jiné
ponětí, když se z důvodů úsporných
škrtají již také výdaje na vydržování
škol hospodářských a zemědělských.
Jest jistě už co říci, že za dnešního
kursu v této republice nalezne se odvaha jíti také
na tyto výdaje. Prosím, škrtají se výdaje
na úkoly politiky živnostenské. Patrně
je to v programu jedné ze součástek této
vládní většiny, kterou tvoří
strana živnostníků.
Tyto dny bude se v Praze konati veřejná manifestační
schůze motoristů a bude požadovati zlepšení
stavu našich silnic, které jsou postrachem mezinárodního
automobilového hnutí. Co však říci
tomu, když proti minulým letům na polovic snížený
náklad na udržování okresních
silnic škrtem péra referenta zemského výboru
snížil se o další polovinu. Kdyby tak
učinil technik podle osobního seznání
stavu těch silnic, podle seznání komunikační
intensity na těchto silnicích, a kdyby pod odpovědností
svého odborného vědění tak
učinil, dalo by se proti tomu snad málo namítati.
Jestliže však tak činí účetní
úředník, který o udržování
silnic nemá ani potuchy, jenom aby mechanicky srazil rozpočtový
schodek, pak každý si na prstech vypočte, v
jakém stavu ocitnou se naše komunikace za těchto
poměrů za několik krátkých
let. Jen ať páni pokračují na tomto
poli, brzy uvidí, že to nebude jen odpor z našich
vlastních řad, nýbrž odpor i jejich
voličů, který je poučí, že
se takto s velikou a důležitou částí
naší veřejné správy zacházeti
nesmí.
Prosím, aby mi bylo prominuto, jestliže k vývodům
přítele kol. Remeše řeknu ještě
několik doplňujících vět, týkajících
se nepřímých dávek obecních,
zaváděných nyní k sanaci obecního
hospodářství. Také tu mělo
se za to, že tyto dávky nepostihnou voliče
vládních stran, nýbrž chudáky,
dělnickou třídu, ale zkušenost brzy
pány vyvedla z omylu. Pravda, že dělnická
třída bude těžce postižena, ale
bude postižen také střední stav a prospěch
z nové úpravy finanční svazků
samosprávných shrábne jenom velký
podnikatel. Podívejte se, jaký je v tom rozum, jestliže
stát dnes podporuje - ať přímo nebo
daňovými úlevami, nebo převzetím
státní záruky - stavební ruch, aby
byla zmírněna bída bytová, když
tatáž státní správa nařizuje
obcím zavádění nových těžkých
dávek, činžovních, dávek investičních,
které musejí nezbytně zdražiti stavby
a tím také bydlení. Zavádějí
se u nás četné dávky, které
musejí míti v zápětí zdražení
živobytí, dávky nápojové, dávky
potravinové, zavádějí se u nás
dávky z úředních úkonů
v samosprávě. Za každý podpis starostův,
za každou komisi, za každé škrtnutí
pérem v úřadech samosprávných
bude se platiti poplatek. Postihne to chudáka, ale postihne
to také - o tom není pochyby - značnou měrou
i vrstvy střední. Dočtli jsme se, že
pp. kolegové ze strany živnostenské pořádali
protestní projevy proti autonomní dávce z
reklamy. Každý plakát, každá litera
reklamy obchodní či jiné bude podrobena obecní
dávce z reklamy. A páni kolegové se strany
živnostenské, kteří pro zákon,
podle něhož se tak děje, zde hlasovali, byli
potrestáni za svoji neprozíravost tím, že
musili vésti deputace pražských obchodníků
a živnostníků na ministerstvo financí,
aby od této dávky bylo upuštěno. Proti
dávkám na chudáky neměli by nic, ale
proti dávkám, které ztěžují
existenci jejich vlastních voličů, troufají
si protestovati - ovšem marně. My jsme tu v tyto dny
odhlasovali zákon, kterým se zajišťuje
podpora soustavné elektrisace venkova. Věc užitečná.
Celá sněmovna jest jednomyslná v náhledu,
že to, co se zde investuje, národohospodářsky
velmi dobře bude se rentovat. Ale, velectění,
co to je za politiku, která jednou rukou dává
státní veřejné peníze na podporu
soustavné elektrisace, ale druhou rukou béře
z prostředků těch, kteří elektrisují,
t. zv. elektrisační dávku. Podle nového
zákona č. 77 zavádí se totiž
i dávka elektrisační, která se vyměřuje
podle počtu světelných bodů v chalupě.
Tedy my dáváme podporu soustavné elektrisaci
ze státních prostředků, ale jiným
zákonem těm lidem zase peníze z kapsy béřeme.
Co jest to za logiku a rozum, to věru nepochopuji. Pes
na vesnici, který není jistě z důvodů
zbytečných držán, stal se také
objektem této zdaňovací morálky. Ale
nejen to, pánové nařídili i dávky
z míst na hřbitově. Ani umřít
nesmí nikdo zadarmo! A je to dávka ne malá
- 100 až 500 Kč z jednoho hrobu.
Jen tak pokračujte! Uvidíte brzy, jak splnila tato
vládní většina své sliby dané
lidu při projednávání berní
reformy, že chce snížiti břemena daňová.
Venkovskému drobnému poplatnictvu snížili
jste nepatrně jeho pozemkovou daň. To snížení
u velkého majitele pozemků činí tisíce,
u malého pár korun. Vy jste však malého
poplatníka zatížili velikým seznamem
různých konsumních nepřímých
dávek, které mnohonásobně mu vezmou
z kapsy to, co získá na snížení
pozemkové daně.
Počet jest snadný. Rozpočtové schodky
samosprávné v Čechách činí
800 mil. Kč. Výnos těch důchodů,
které plynou do t. zv. vyrovnávacího fondu,
činí 150 mil. Kč. Velectění,
i když ta částka rozpočtových
schodků bude snížena z 800 mil. Kč na
nějakých 500 mil. Kč násilnými
úsporami, bude rozdíl hrazen výnosem těchto
nepřímých dávek, který bude
muset činit sta milionů, a to znamená sta
milionů nových berní, které touto
cestou na chudý lid a střední stavy vaším
přičiněním byly navaleny.
Ale již nastává jasno v této situaci.
Dokud jsme mluvili proti tomu zákonu jen my, nevěřilo
se nám. Dokud jsme mohli proti němu uvésti
jen slova, bylo možno zalhávati pravou jejich podstatu.
Ale dnes - řekl jsem to již - proti slovům,
jimiž tyto zákony byly hájeny, vyvstává
v celé své hrůze živá, nahá
skutečnost.
A mám za to, velectění, že brzy se pozná
i u veliké části voličů vládních
stran, že při těchto zákonech nešlo
a nejde o úspornost a šetrnost ve správě
veřejné, nýbrž o zcela něco jiného,
že vlastní cíl je: k suverenitě třídy
buržoasní na poli legislativním nastoliti její
suverenitu i na poli administrativy naší republiky.
Tato snaha však musila ztroskotati. Nemáme pochyb
o tom, že zákony o berní reformě, o
veřejné správě, zákon č.
77, budou museti býti brzo ve svých podstatných
rysech novelisovány, aby byl zajištěn průchod
myšlenkám občanské rovnoprávnosti,
demokracie a rozumné účasti lidu na veřejné
správě. Každá politika proti demokracii
v tomto státě musí ztroskotati. My důvěřujeme
více lidu, o jehož politické zralosti pro úkoly
veřejné administrativy jsme z hloubi duše přesvědčení,
zato však méně důvěřujeme
byrokracii, byť to byla byrokracie československá.