Pro politiku centralisace a počešťování
není důležité, že zákona
o reformě správy nelze na Podkarpatské Rusi
provésti bez určení rusko-slovenské
hranice, není důležité, že tento
zákon zřejmě porušuje autonomní
práva Podkarpatské Rusi, není důležité
ani to, že tento zákon odňal práva guvernérovi,
jenž podle mírové smlouvy a ústavní
listiny má státi v čele Podkarpatské
Rusi, a to s plnými právy guvernéra, nikoliv
s takovými, jaké má dnešní guvernér
dr Beskid. Pro vládu jest důležité jen
to, aby místo guvernéra vládl na Podkarpatské
Rusi český zemský president s ohromnými
policejními právy, s diktaturou české
agrární strany, aby všechen český
úřední aparát hleděl potlačiti
autonomní hnutí teroristicky, aby zajistil importovaným
sem Čechům služby a blaho na zemi a aby příští
zemské a okresní volby byly připraveny a
provedeny tak, aby české vládní strany
dostaly většinu.
Místo uskutečnění zemské autonomie
Podkarpatské Rusi očekává nás
ještě více absolutistický režim
než dosud. Viceguvernér Antonín Rozsypal -
nomen est omen - jenž podle zpráv jest již nyní
určen za zemského presidenta, dokázal svou
dosavadní správou, že se nehodí na místo
zemského presidenta v autonomní Podkarpatské
Rusi. Především jest Čech, agrární
šovinista, jenž po 4 léta ničil Podkarpatskou
Rus po stránce kulturní a politické a nepovažoval
za nutno naučiti se na Podkarpatské Rusi slovem
a písmem rusky. On zde zakořenil diktaturu jedné
politické strany, české strany agrární,
za níž užívá veškeré
úřední moci. S jinými stranami Rozsypal
se nikdy ani nestýká.
Pod režimem Rozsypala byl zaveden do všech úřadů
Podkarpatské Rusi český jazyk jako úřední,
byli propuštěni ze služby domácí
ruští úředníci, pod jeho režimem
byly otevřeny české školy v ruských
obcích. jichž jest nyní 90. a od září
1928 budou čeští učitelé jmenováni
i na ruské obecné školy.
Pod Rozsypalem pouze jediný karpatoruský správní
úředník dosáhl postupu na správního
radu. dr Alexandr Beskid, ale čeští úředníci,
kteří v letech 1919 až 1921 ukončili
právní fakultu na universitě, nápadně
rychle probíhali hodnostními třídami,
na příklad totumfaktor Rozsypala dr Šroněk,
a z ukrajinských emigrantů Turžanský,
mladý úředník, již se stal vrchním
správním radou, dr Kočerhan a dr Sirotjuk
se již také stali rady.
Politikou Rozsypala jest odstraňovati domorodé karpatské
Rusíny, kteří mohou věčně
sloužiti jako komisaři a vrchní komisaři.
Pod režimem Rozsypala dosáhla korupce nepravděpodobných
rozměrů. Rozsypal korumpoval židovské
strany při volbách za 100.000 Kč. Vláda
dobře ví o četných úředních
zpronevěrách, kde vyšší a nižší
správní úředníci, za něž
odpovídá viceguvernér jako přednosta,
ukradli veřejné peníze a tím způsobili
státu milionové škody. Někteří
z těchto zločinců utekli, na př. Kossler,
jiní byli potrestáni, ale proti odpovědnému
přednostovi, viceguvernérovi, nebylo zavedeno disciplinární
vyšetřování, ačkoliv se krade
jen tam, kde není dostatečné kontroly.
Pod režimem Rozsypala hlavní město nemělo
po tři leta autonomního městského
zastupitelstva, hlavním městem vládl český
komisař Jan Hrbek, svévolně hospodařil
a uvedl město do ohromných dluhů, a také
úplatky způsobil městu veliké škody.
Nuže, komisaře Hrbka kontroloval sám viceguvernér
Rozsypal.
Hospodářský a sociální stav
chudého karpatoruského lidu se pod režimem
Rozsypala nepolepšil, naopak se zhoršil. Daně,
dluhy, nezaměstnanost, nespravedlivá výměna
peněz, pohromy přivedly náš lid do krajní
nouze. A kukuřici, brambory a oves na výpomoc rozdává
viceguvernér prostřednictvím notářů
a zemědělských instruktorů pouze členům
své české agrární strany.
Rozsypal má pouze jedinou zásluhu: umístil
české úředníky v přepychových
budovách, jež stály miliony, dal službu
každému Čechu, který přišel
na Podkarpatskou Rus, podporuje židovský tisk, jenž
ho neustále chválí, bezohledně provádí
počešťování autonomního
ruského území a pronásleduje straníky
autonomie Podkarpatské Rusi.
Volby do Národního shromáždění
a obecní volby, jež provedl viceguvernér Rozsypal
na Podkarpatské Rusi v letech 1924, 1925 a 1927 odhalily
stranictví, teror a korupci tohoto důvěrníka
vlády. Když se na jeho rozkaz okresní náčelníci,
obecní notáři a okresní zemědělští
inspektoři stali zřejmými agitátory
české agrární strany, a sami sestavili
kandidátní seznamy agrární strany
v obcích, zničili kandidátní seznamy
autonomního zemědělského svazu, všelikými
pohrůžkami, trestními příkazy
a exekucemi terorisovali protivníky rozsypalovské
agrární strany a značné výdaje
této úřední agitace hradili z peněz,
jež dostali od viceguvernéra z neznámých
zřídel, tehdy každý občan Podkarpatské
Rusi, jenž se nechce vzdáti své samostatnosti
a svého svobodného přesvědčení,
vidí, jakým způsobem bude Rozsypal jako zemský
president prováděti zemské a okresní
volby na Podkarpatské Rusi.
Ostatně pražská vláda považuje
Rozsypala z a skutečného a věrného
představitele své protiautonomní a nenárodní
politiky a nedůvěřujíc způsobilým
ruským lidem, jež jsou povoláni státi
v čele správy Podkarpatské Rusi, chce se
odměniti Rozsypalovi za jeho stranicko-politické
služby, když ho bude jmenovati zemským presidentem.
Se zřetelem na výše uvedené příčiny
já jménem ruského autonomního zemědělského
svazu, jménem uvědomělých ruských
občanů Podkarpatské Rusi protestuji co nejrozhodněji
proti jmenování Antonína Rozsypala zemským
presidentem, neboť jeho pětiletý absolutistický
režim na Podkarpatské Rusi s počešťováním,
terorem a korupcí nedává žádné
záruky, že bude spravovati Podkarpatskou Rus demokraticky,
spravedlivě a konstitučně. Naopak on by pouze
pokračoval v této pražské politice,
jež oddaluje Podkarpatskou Rus od její svobody, od
jejích práv, od její autonomie.
Se zřetelem na to, že provedením zákona
č. 125/1927 Sb. z. a n. na Podkarpatské Rusi bude
hrubě porušena autonomie Podkarpatské Rusi,
zajištěná mírovou smlouvou a ústavní
listinou, dále se zřetelem na to, že provedením
tohoto zákona byla by autonomie Podkarpatské Rusi
odložena do neznámých dob a místo autonomie
by se pokračovalo v dosavadním škodlivém
režimu s českým úřednictvem,
s českým úředním jazykem a
s počešťováním škol, jménem
důstojnosti, cti práv a svobody karpatoruského
národa protestuji proti provedení tohoto zákona,
a žádám, aby československý stát
a jeho vláda neprodleně splnily své svaté
povinnosti, jež vzaly na sebe podpisem mírové
smlouvy v Saint-Germain dne 10. září 1919
a jež závazně vložily do ústavní
listiny Československé republiky.
Karpatoruský národ nechce býti dále
předmětem stálých pokusů, nebude
hráti roli zkušebního králíka,
nýbrž jako svobodný a rovnoprávný
národ spolu s Čechy a Slováky chce užívati
svých práv, která jedině mohou zajistiti
jeho národní, politickou, kulturní a hospodářskou
přítomnost a budoucnost.
Na prahu jubilejního roku republiky prohlašuji, že
ruský národ bez své autonomie se nemůže
účastniti jubilejních slavností s
radostným srdcem, naopak, bude-li proveden zákon
č. 125/1927 Sb. z. a n., budeme ve smutku oplakávati
svou svobodu, svá práva.
Na ochranu autonomních práv Podkarpatské
Rusi ruský národ se dovolává pravdymilovnosti
a cti československého národa, aby nedovolil
dále porušovati práva Podkarpatské Rusi,
neboť klidné a solidární spolužití
národů ruského, českého a slovenského
v Československé republice může býti
uspokojivě zajištěno jen vzájemnou úctou
práv a jen na základě rovnoprávnosti.
Jinak nelze mluviti o konsolidaci vzájemných poměrů.
Prohlašuji, že bude-li tento škodlivý zákon
č. 125/1927 Sb. z. a n. proveden i na Podkarpatské
Rusi, karpatoruský národ bude nucen obrátiti
se na Společnost národů, jako k nejvyššímu
mezinárodnímu orgánu, aby Společnost
národů, jež bdí nad přesným
plněním mírových smluv, učinila
všechna opatření, aby se neprodleně
uskutečnila zemská samospráva Podkarpatské
Rusi.
K vyvarování tomu vyzývám vládu
a navrhuji, aby zákon č. 125/1927 Sb. z. a n. o
organisaci státní správy nebyl proveden na
Podkarpatské Rusi a místo toho aby vláda
neprodleně určila plebiscitem a na základě
§u 3, odst. 9 ústavní listiny spravedlivou
a definitivní západní hranici Podkarpatské
Rusi a spolu s guvernérem Podkarpatské Rusi postarala
se o to, aby byl svolán zemský autonomní
sněm Podkarpatské Rusi k uskutečnění
zemské autonomie.
Jen tímto jediným způsobem může
býti učiněna přítrž již
9letým pokusům a provisoriím, jen touto cestou
může se vláda vyvarovati porušení
mírové smlouvy a ústavní listiny a
jen tento způsob může zabrániti evropské
ostudě, jež jest nevyhnutelná v případě.
budou-li práva Podkarpatské Rusi dále přehlížena.
Prohlašuji, že budu hlasovati proti návrhu zákona.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Keibl. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Keibl (německy): Pánové!
Když neblahý zákon o správní
reformě ze dne 14. července 1927, č. 125,
jednou byl přijat, čeká po více než
půl roku celá veřejnost v tomto státě
na volby do okresních a zemských zastupitelstev.
Z předloženého návrhu zákona
se dovídá, že ještě dále
bude museti čekati po několik měsíců.
Jsou to prý především potíže
technického rázu, které činí
nutným odsunouti počátek účinnosti
tohoto zákona, technické obtíže, ačkoliv
zcela dobře víme, že to, co obsahuje důvodová
zpráva k tomuto zákonu a co nám včera
a dnes vyprávěl pan zpravodaj, neodpovídá
nikterak skutečnosti, že vláda již před
dlouhou dobou učinila všechny přípravy,
aby uvedla tento zákon skutečně v platnost.
Jsou již vypracovány prováděcí
předpisy všeho druhu a politické úřady
prvé a druhé stolice neměly již po dlouhou
řadu měsíců před nynějškem
ničeho jiného na práci, než stále
opět a opět svoji činnost zařizovati
podle možnosti, že tento zákon o správní
reformě vstoupí skutečně nyní,
dne 1. července, v účinnost. Musí
zde býti tudíž zcela jiné věci,
jež nepřipouštějí, aby tento zákon
vstoupil v platnost, potíže politického rázu,
vláda a většina musí býti v politických
rozpacích. Tento zákon není tudíž
ničím jiným než pokusem, aby zákonitou
formou vybředlo se z politických rozpaků.
Především víme, že se vyskytují
i osobní potíže. (Posl. dr Schollich [německy]:
Snad německý zemský president ve Slezsku?)
Také na Moravě, a vrabci na střechách
cvrlikají o těchto potížích.
Ať nám ale nikdo nenamlouvá, že pro všechny
tyto věci jsou rozhodnými věcné úvahy.
Jen to jedno bychom rádi věděli, proč
právě 1. prosinec je považován za onen
den, kdy všech těchto potíží již
nebude, proč tento den má býti obzvláště
vhodným, aby tento zákon nabyl platnosti. Včera
jsme se dotázali pana zpravodaje a zástupce vlády,
jak se přišlo k tomu prvnímu prosinci, avšak
ani zde nebylo možno dostati odpověď. (Posl.
dr Schollich [německy]: Vánoční
nálada!) Ano. Zdá se vůbec, jako by také
tento 1. prosinec nebyl vůbec tak vážně
brán, jako by bylo toto datum libovolně vybráno
v předtuše, že ani toto datum nebude moci býti
dodrženo a že pravděpodobně bude opět
a opět prodlužováno, až konečně
tento zákon nebude lze uvésti v platnost právě
tak, jako starý zákon o župách. A nebyla
by to také, Bůh ví, žádná
škoda. Ukazuje-li se tedy již nyní, než
ještě tento zákon vstoupil v platnost, že
hromadí se potíže jedny na druhé a že
není možno se z nich dostati, ukáže se
to teprve, až by tento zákon skutečně
měl nabýt účinnosti, že tato
slátanina z minulého roku je vůbec neproveditelná
a že jsme my, oposice, měli pravdu, když jsme
v minulém roce prohlašovali, že o tomto zákoně
není vůbec možno mluviti a že ho není
možno přijmouti. Nemáme tedy v zásadě
ničeho proti tomu, že počátek účinnosti
správní reformy se odsunuje, naopak, přejeme
si, aby tento zákon se všemi těmi mnohými
jinými zákony, na kterých se nynější
vládní většina loni na jaře usnesla,
vzal čert a s radostí bychom souhlasili s návrhem,
který správní reformu odsunu je na neurčitou
dobu.
Vlastně musela by vláda a strany, které za
ní stojí, trnouti hrůzou, kdyby rozvážily,
co vše v minulém roce natropily a bylo by jen zcela
pochopitelným, kdyby nyní v poslední hodině
hledaly lhůtu, aby alespoň to nejhorší
opět napravily a nejen správní reformu, nýbrž
kdyby chtěly tu celou změť zákonů
z minulého jarního zasedání, podle
skutečných potřeb a poměrů
přiměřeně změniti, je to práce,
která se přece jednou bude musiti vykonat. (Posl.
dr Schollich [německy]: Počněme s
tím krysím ocasem od převratu!) Je to
celá havěť. Také dnes ještě
jsme přesvědčeni, že branné zákony,
finanční reforma, zákon o finančním
hospodaření obcí a správní
reforma tvoří politickou jednotku, poněvadž
všechny systematicky sledují jeden cíl, aby
německý národ v tomto státě
byl zotročen, rozdrcen a potlačen a aby zároveň
připravován byl boj proti nenáviděnému
sousednímu Německu. Mluví-li se tedy zde
o jednom z těchto zákonů, musí se
také opět jednou promluviti o ostatních,
a to tím více, že se již přespříliš
jasně ukazují neblahé důsledky a účinky
mnohých z nich, následky tak strašného
rázu, že již nikým v tomto státě
nemohou býti přehlíženy nebo popírány
a které také - a to je příznačné
- postihují stejnou měrou všechny národnosti
v tomto státě.
O branných zákonech nechci zatím ani mluviti,
poněvadž to bude vyžadovati ještě
určité doby, než si široké vrstvy
obyvatelstva plně uvědomí jejich příkrých
ustanovení. Avšak nebude to již přespříliš
dlouho trvati, pak pozná hospodářský
život, co to znamená, při obsazování
uprázdněných míst úřednických
býti vázán na spolupůsobení
správních úřadů a pod jejich
měkkým tlakem, kterému však nesmí
býti nerozuměno, museti dosazovati certifikatisty,
kde by naléhavě bylo třeba školených
a zdatných pracovních sil. Také zákon,
který je určen, aby upevnil kázeň
československého vojska, počíná,
jak se zdá, působiti. Více než v posledních
letech slyšíme o špatném zacházení
s nováčky, ba dokonce o zlém nakládání
s vojáky. A tyto žaloby nepřicházejí
snad jen ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kolonie tohoto
státu, ne, také z tak zvaných historických
zemí. Teprve před nedávnem bylo mně
se strany úplně důvěry hodné
oznámeno, že mužstvo je v Terezíně
špatně ubytováno a že zacházení
a zvláště stravování u tamního
zákopnického oddělení je přímo
naprosto nevyhovující. Případy, i
které kol. Kallina v minulém týdnu
s tohoto místa sněmovně oznámil. patří
sem rovněž.
Více již než o následcích branných
zákonů víme dnes o následcích
finanční reformy.
Již v minulém roce bylo nám jasno, že
musí býti a zůstati zbytečnou námahou
ministra financí, aby přizpůsobil finanční
zákonodárství hospodářským
poměrům v tomto státě, jež přece
musejí býti označeny jen jako špatné,
jestliže výdaje, které stát z důvodů
zahraniční politiky pokládá za nezbytné,
nemohou býti vůbec nebo jen neznačně
sníženy. Tak na př. byl stanoven úvěr
ročních 305 milionů na vojenské investice
pro řadu let jednou pro vždy. K tomu přistupují
náklady přijatých branných zákonů,
jež ovšem budou vyšší, než jsme
si představovali, a k tomu ještě způsob,
jak vůbec se zachází v ministerstvu národní
obrany se zbraněmi! Vždyť se povídá,
že ministerstvo národní obrany letos svůj
rozpočet značně překročilo
a že to je jedním z mnoha důvodů, jež
pohnuly pana ministra financí dr Engliše, aby
v úprku, takořka za noční mlhy, opustil
svůj úřad. Za takových poměrů
musí zůstati každá finanční
reforma klamáním veřejnosti a také
jím zůstala. Snížila daň z příjmu
v dolních stupních, avšak za to zvýšila
daň výdělkovou, způsob jejího
ukládání zhoršila a velikým akciovým
podnikům otevřela zcela netušené možnosti,
aby dříve zatajené zisky byly zajištěny,
takže ministerstvo financí vidělo se pak nuceno
zabrániti výkladem příslušného
místa zákona pro budoucnost podobným přesunům,
při čemž je ještě velikou otázkou,
zda se mu to také skutečně podařilo.
Škodu nese však vydělávající
střední stav, drobný řemeslník
a živnostník, jednotlivý podnikatel, jehož
hospodaření je bez rozvahy obětováno
bankovnímu kapitálu. Malý člověk
je berním exekutorem hospodářsky do krve
vysáván, bankovní kapitál může
nepokrytě dále lichvařiti. To, co zákon
na jedné straně slevuje na daních, přináší
opět na druhé straně desateronásobně
nelítostný berní šroub. Příjmy
plynou bohatěji než dříve, státní
a nestátní pijavici v hospodářském
životě neděje se újma.
Avšak i v tomto státě myslí se na šetření
- ovšem na nepravém místě. Státní
staropensisté musejí se spokojiti s žebráckým
grošem, doufá se, že brzy vymrou a že tak
zbaví vládu další péče.
Stejně tak nakládá se v této zemi
s válečnými invalidy, jak jsme mohli teprve
v minulém týdnu zjistiti. Zákon o pojištění
soukromých úředníků někde
spí, poněvadž by to mohlo na konec něco
státi, že však zatím venku staří
soukromí úředníci, vdovy a sirotci
hladovějí, o to vládnoucí, jak se
zdá, se vůbec nestarají, ačkoliv v
jejich řadách je celé množství
mužů, kteří na svůj prapor napsali
křesťanskou lásku k bližnímu. A
co mají říci státní zaměstnanci
všech kategorií, kteří po a následkem
famosní systemisace vidí se po dlouholeté
službě hozeni zpět o jednu nebo více
platových stupnic a namnoze také ztratili možnost,
aby kdy znovu nabyli, o co přišli. Ať se nenamítá,
že t. zv. vyrovnávací přídavek
je chrání před jakoukoliv škodou. To
ovšem platí pro chvíli. Vstoupí-li však
do výslužby, ztratí tento vyrovnávací
přídavek. A nejen to, ve většině
případů je přímo drobným
úředníkům zabráněno
vydělati si vlastní čestnou prací,
jež v pozdním stáří přichází
dvojnásobně za těžko, něco z
toho, co jim po právu náleží, po právu,
poněvadž po dlouhou řadu let platili příspěvky
na daleko vyšší výslužné.
A co mají, říci vdovy a sirotci, kteří
jsou odbyti jen zlomkem snížené pensijní
základny svého živitele? Co se však stane,
jestliže stoupne index mnohých životních
potřeb, jestliže nepřímé daně
v budoucnosti budou na každého státního
a soukromého zaměstnance, jakož i na dělníka
více doléhati než dosud? A to vše musí
přijíti a přijde jako nevyhnutelný
důsledek zákona o finančním hospodaření
obcí, který je úzce spřízněn
se správní reformou, a vlastně tvoří
její doplněk.
Zákon ze dne 15. července 1927, č. 77, o
finančním hospodaření obcí
a okresů je to, jehož následky jsou dnes již
snad každému zřejmy. Bůhví, že
to není mistrné dílo jinak jistě jako
národohospodáře zdatného pana prof.
dr Engliše a bojím se, že ještě
příliš brzo nadejde doba, kdy by rád
vůbec zapřel toto své duševní
dítko.
Když tento zákon v minulém roce byl projednáván
v této sněmovně, ukázali jsme na všechny
jeho nedostatky. Bylo to marné. To, co jsme tvrdili, již
větším dílem nastalo. Nikdo v této
sněmovně nemůže o sobě tvrditi,
že mu škodlivé následky nebyly známy.
V minulém roce jsme prohlásili, že tento zákon
znamená finanční shroucení obcí
a okresů, že je činí neschopnými
plniti své úkoly, že ve spojení se správní
reformou rovná se odstranění samosprávy.
A je tomu také tak. Z nesmírně velikého
množství materiálu, který mám
po ruce, chci zde uvésti jen něco málo: Městská
obec Trnovany u Teplic měla následkem odnětí
řady daní a omezení přirážek
v rozpočtu schodek 3,438.740 Kč, o jehož krytí
dotačním fondem muselo býti žádáno.
Zemský správní výbor odmítl
prostě rozpočet s příkazem, aby byla
provedena veškerá opatření k snížení
schodku rozpočtu. V dotyčném výnosu
praví se mezi jiným: "Jako taková opatření
nutno především zavésti nové
dávky a poplatky a zvýšiti již zavedené
dávky a poplatky. Jako nové dávky a poplatky
nutno zavésti dávku z elektrické energie
na svícení, dávku ze hry karet, kulečníku
a kuželek, poplatky za zvěrolékařsko-policejní
prohlídku zvířat a masa a poplatky za používání
veřejného obecního statku podle předpisů
o vybírání obsažených ve vládním
nařízení z r. 1928, č. 15 Sb. z. a
n. Až do nejvyšších přípustných
sazeb uvedených ve svrchu zmíněném
vládním nařízení dlužno
zvýšiti poplatky za připojení ke kanalisaci
(čl. 2), dávku z piva (čl. 4) a dávku
z nájemného (čl. 6). Rovněž je
nepřípustno, že obec nevybírá
všechny již povolené stavební poplatky,
jakož i dávku ze psů v nejvyšších
již povolených maximálních sazbách."
V praxi má tento výnos tyto výsledky: dávka
ze světla (10 hal. za kilowattovou hodinu při elektrickém
světle a 5 hal. za krychlový metr plynu) vytáhla
by z kapes obyvatelstva neméně než 40.000 Kč
ročně. Dávka ze hry karet, domina a kulečníku
25.000 Kč ročně. Prohlídky masa vyšší
výtěžek o 3.000 Kč. Dávka za
používání veřejného statku
nedá se okamžitě ještě vůbec
vypočísti, je však jisto, že živnostníci
museli by za své firmy, výkladní skříně
atd. platiti rovněž těžce. Nejtíže
však postihuje obyvatelstvo chystané zvýšení
dávky z nájemného, jež činí
25% nájemného. Ze základny činžovní
daně 2,834.352 Kč dostala obec Trnovany podle dosavadního
výpočtu přirážek částku
291.000 Kč. Tato částka má býti
nyní podle nových předpisů zvýšena
na ročních 724.000 Kč. Kanalisační
poplatek byl by zvýšen z 83.830 Kč na 144.825
Kč. Pivní dávka (2 hal. z litru) vynesla
by zvýšení o 24.000 Kč. Víno
za to zůstává prosto zvýšení.
Poplatek za úřední úkony mohl by činiti
asi 5.000 Kč. Obec Trnovany má již beztoho
nejvýše přípustné vodné.
Výnos žádá však, aby vodné
bylo zvýšeno dokonce přes výměru
nejvýše přípustnou.
Poněvadž tato náhrada přirážek
stále ještě nestačí, aby schodek
byl kryt, všechny započtené výdaje na
prý "nerentabilní investice" se prostě
škrtají a zakazují. Musí tedy v Trnovanech
přestati: dláždění, válcování
a stavba starých silnic, kanalisační práce,
a to také i v nových ulicích, rozšíření
polohopisných plánů, nástavba německé
občanské školy. novostavba městského
domu atd. To znamená zničení silnic, nebezpečí
nákaz, brzdění rozvoje občanské
školy a mimo to nezaměstnanost. (Posl. inž.
Kallina [německy]: To dokazuje moc živnostenské
strany ve státě!) To jsou opravdu "úspěchy
šetření", kterými německé
vládní strany sklidí málo slávy.
V prosinci minulého roku schválila správní
komise okresu falknovského jednohlasně, tedy také
hlasy vládních stran, rozpočet pro r. 1928.
Zemský správní výbor škrtl nyní
v řádném rozpočtu asi 2 1/2
milionu, v mimořádném však 3/4
milionu. Ne méně než 97% oněch výdajů,
jež byly zařazeny na péči o sirotky,
na ochranu dětí a péči o mládež,
pro nebydlící, pro churavé a stárnoucí
lidi, bylo škrtnuto. Odůvodněním pro
to je, že tyto požadavky nejsou "podle své
povahy nezbytně nutnými a konečně
nezakládají se ani na právním titulu,
ani na nějakém zákonném zisku".
(Posl. inž. Kallina [německy]: Vždyť
přece jde jen o německé děti!) Tak
jest. Odborná škola pro ženská povolání
v Horním Litvínově ocitla se následkem
zákona o finančním hospodaření
obcí ve svrchovaně tísnivém postavení
a chystá se její zavření. Dne 15.
června konal se u okresního soudu v Horním
Litvínově exekuční prodej kancelářského
zařízení, poněvadž ústav
nebyl s to, aby zaplatil dluh 935.86 Kč u zemské
úřadovny všeobecného pensijního
ústavu. Škola není také s to, aby vyplatila
platy, neboť podle výnosu zemského správního
výboru byla zakázána výplata obecních
subvencí. Rodinná škola v Horním Litvínově,
jež se u obyvatelstva těší veliké
vážnosti, je nyní obětí zákona
o finančním hospodaření obcí.
Z rozpočtu okresu benešovského škrtla
zemská správa všechny subvence a výdaje
na sociální účely v celkové
částce 200.000 Kč. Tak celou částku
na veřejnou bezpečnost Kč 9455, na zdravotnictví
4100 Kč, na zemědělství 18.175 Kč,
na péči o mládež a humanitní
ústavy, celou částku na školství,
zvláště na slepeckou školu, na živnostenské
školy pokračovací, na ústavy pro hluchoněmé
a na okresní osvětové výbory, na sestry
sociální péče, na lékařské
vyšetřování školních dětí,
na volné lůžko v domově mrzáků,
všechny částky na hasiče, župní
svazy v Benešově a Verneřicích, na zemědělskou
pokračovací školu, na zvěrolékařské
prohlídky, na hubení ondater a na pohodného.
Škoda, že pan kol. Böhm, který v
Benešově nad Ploučnicí nebo v blízkosti
Benešova bydlí, zde není. Bylo by zajímavo
zvěděti, jak si jako člen vládní
strany představuje, že jeho vlastní domácí
obyvatelstvo má býti na příště
chráněno před takovými škodami.
Městské obci Duchcovu bylo v březnu poukázáno
na přirážkách pouze 7441 Kč.
U městské obce Trmic činí celkový
úbytek, který nastal škrty v rozpočtu,
700.000 Kč. Nemůže tedy již vyhověti
svým závazkům. Její inventář
byl zemskou úřadovnou II. všeobecného
pensijního ústavu v Praze zabaven na zaplacení
dlužných pensijních příspěvků
v částce 8000 Kč. Byla však také
již zažalována na zaplacení dlužných
účtů za uhlí v částce
14.000 Kč. Obecní spořitelna hrozila zažalováním
dlužných annuit ze zápůjček ve
výši Kč 30.000. Nemůže však
zaplatiti ani svým úředníkům,
kterým mohla v dubnu dáti pouze 2/3
jejich platu. Okresní správní komise ve Chvalšinách
musela na návrh zemské správy škrtnouti
subvenci pro tamní okresní péči o
mládež. Ze zprávy péče o mládež
v Nejdku možno poznati, že zrušením dosud
obcemi a okresy věnovaných subvencí musejí
býti zastaveny vychovávací příspěvky
na 104 děti v rodinné péči a na 19
dětí v ústavech. Rovněž tak muselo
se přestati dnem 31. května s provozem sirotčince
v Nejdku. V Teplicích musejí býti dnem 30.
června zastaveny po 14 let trvající jesle
pro kojence, v Trnovanech po 12 let trvající opatrovna
pro malé děti. (Výkřiky posl. Horpynky.)