Jestliže tyto svazy vydělávají takové
horentní stamilionové sumy a členové
správních rad těchto "všeužitečných"
podniků berou těžké dividendy, je to
novým důkazem kapitalistické dravosti. V
elektrárenských svazech jsou rozhodujícím
činitelem bohatí agrárníci, což
je potvrzením námi zdůrazňované
skutečnosti, že velkoagrárníci přes
Agrární banku a za pomoci státních
financí a státního aparátu zmocnili
se i těch průmyslových odvětví,
která byla obhospodařována finanční
a průmyslovou skupinou s národnědemokratickou
signaturou. Z tohoto příkladu je znova vidět,
že agrární finanční kapitál
vnikl již do všech pórů hospodářských
a že ono bankovní a zprůmyslovělé
křídlo v republikánské straně,
opírající se o vesnici, dovedlo dokonale
využíti nejen masové strany zemědělců,
nýbrž i státních financí a státního
aparátu.
Všimněme si nyní, jaké ceny účtují
elektrárenské svazy za odběr elektrické
energie a jak rozumějí oné "všeužitečnosti",
na níž vydělávají těžké
miliony. Je třeba při tom ovšem předeslati,
jak agrární tisk ventiloval tuto otázku ještě
před dobou existence těch "všeužitečných"
společností. V ročence republikánské
strany z r. 1925 se praví: "Soustavná elektrisace
- má-li toto slovo býti v plném znění
uskutečněno - je jistě myšlena tak,
aby byla zároveň elektrisací všeobecnou,
aby totiž byly elektrisace účastny nejen kraje,
kde je rentabilita tohoto podnikání plně
zajištěna, nýbrž i kraje, kde se staví
provedení elektrisace v cestu největší
hospodářské obtíže tím,
že často neodpovídá rentabilita výši
nákladu. Je však národohospodářsky
důležito, aby právě tam, kde vzdálené
kraje nemohou v důsledku své vzdálenosti
tak rychle pokračovati v hospodářském
pokroku jako kraje příznivěji položené,
byla elektrická energie dodávána za stejných
podmínek jako je k disposic1 v krajích hospodářsky
silných..."
Srovnejme nyní ceny, jak je účtují
jednotlivé elektrárenské svazy:
Západočeský svaz v Plzni, který má
rayon na 483.000 obyvatel, účtuje r. 1925 2.25 Kč
za 1 kwh. Jihočeský svaz elektrárenský
účtuje městům 2 Kč, venkovským
obcím 2.40 Kč za 1 kwh. Středočeský
svaz, který má rayon s 630.000 obyvateli, účtuje
za světlo 4 Kč a za motorickou sílu 2.30
Kč. Jihočeský svaz účtuje za
světlo 4 Kč, za motorickou sílu 2.30 Kč.
Středoslovenský svaz v Žilině (Vrůtky)
účtuje na př. tamějším
státním dílnám pouze 50 hal za 1 kwh,
obci Vrůtky účtuje 1.35 Kč. Co z toho
vychází na jevo? To, že finanční
kapitál využil zde velmi dobře zákona
o "všeužitečnosti" elektrických
podniků, nadaných nejen velikými monopolními
výsadami, ale kromě toho podepřených
ještě státními financemi.
Subvencování místních elektrárenských
družstev a obcí je kapitolou samo pro sebe. Vedle
Státního pozemkového úřadu
mají zemědělské rady nejhorší
pověst, takže se v zemědělském
výboru stalo, že od zemědělské
rady utekly všechny koaliční strany, kromě
národních demokratů a v nich ovšem pašovsky
hospodařících agrárníků.
Podle směrnic, vydaných pro udílení
podpor na elektrisaci venkova, jest žádosti podávati
zemědělským radám, které si
vyžádají odborný posudek projektu po
stránce technické od elektrárenského
odboru "Ústřední jednoty hospodářských
společenstev v Praze" a hospodářský
posudek od družstevního svazu, jehož jest místní
elektrárenské družstvo členem. Jinými
slovy: Technický posudek podávají agrárníci
- hospodářský posudek zase agrárníci.
A nyní si ještě přimyslete agrárníky
obhospodařované zemědělské
rady a ministerstvo zemědělství. Všechno
je tu poagrárničeno. Jak vypadají ty "odborné"
agrárnické posudky a kam prší subvence,
jaký cíl se tím sleduje, jest dostatek známo.
Ve směrnicích pro udělování
subvencí, agrárním ministerstvem vypracovaných,
se mezi jiným dále praví, že "subvence
udílejí se pravidlem řádně
ustaveným místním elektrárenským
družstvům - t. j. zpravidla agrárním
družstvům - a toliko je-li nesporně prokázáno,
že v obci, o niž jde, je utvoření družstva
z jakýchkoliv příčin na dohlednou
dobu vyloučeno, může býti subvence výjimečně
udělena obci, avšak zpravidla jen za podmínek,
že se jí dostane příspěvků
také z jiných veřejných fondů".
Jinými slovy, že takového výjimečného
případu nebude vůbec, neboť kde by nyní
po oněch černých činech, kterých
se spojená buržoasie na samosprávných
svazcích dopustila, vzaly tyto svazky peníze na
fondy? Proto se podpor dostává pouze místním
družstvům, a to ještě takovým,
které bez odporu zaplatily příslušnému
elektrárenskému svazu keťasské ceny
za instalaci.
Proti zemědělským radám - tradici
Antala Zázvorky a Karla Práška - pracujícím
tak skvěle na heslo "Z cizího krev neteče",
jest všeobecný odpor, a to zejména mezi drobnými
zemědělci. Tak na př. "Svaz horských
zemědělců v Nové Pace" zaslal
agrárnímu sekretariátu v Praze své
doby resoluci, vztahující se tehdy k projednávanému
zákonu č. 139/26, v níž žádal,
aby k zamezení pochybnosti o nesprávném výkladu
byly v prováděcím nařízení
podrobně a přesně vypočteny chudé
horské a hospodářsky zaostalé oblasti,
okresy a obce, pro něž je podpora určena, a
aby oblasti byly rozděleny dále podle tříd
s určitým procentem podpory, poněvadž
udílení podpor není možno řešiti
podle výše nákladů, ale nutno otázku
tuto řešiti individuálně u míst
s menším počtem čísel a konsumentů
na rozdíl od větších obcí a pod.
Horští zemědělci z Novopacka mají
sice pravdu a resolucí chtěli zabrániti protekčnímu
subvencování, ale spletli si adresu, když s
tím šli do agrárního sekretariátu.
Jak asi to subvencování a práce v zemědělských
radách pro drobné zemědělce vypadá,
uvedu příklad, který ve výboru přibil
soudr. Mikulíček. Poukazoval k tomu, že
Syndikát cukrovarů hodonínských, sanovaný
Agrární bankou a nepřímo ministerstvem
zemědělství, který uchvátil
při pozemkové reformě 50.000 měřic
půdy, dostal 160.000 Kč subvence na hospodářské
stroje! Tážeme se, co dostali moravští
malozemědělci?
Posudek koaličníků o zemědělských
radách: Posl. Krejčí, lidovec, v zemědělském
výboru při této příležitosti
řekl: "Dožadovali jsme se několikráte
reorganisace zemědělských rad ovšem
marně. Nemáme k zemědělským
radám důvěry." Uvedl, že v Milevsku
byla dvě družstva, jedno se třemi, druhé
s 20 mil. provozovacího kapitálu, a ukázal,
že družstvo se třímilionovým kapitálem
provozovacím vykázalo - bylo to družstvo agrární
- ztráty asi 6 mil. Kč (Slyšte!), a
to jedině z toho důvodu, aby se jim mohlo dostati
subvence. Ovšem, že tyto věci, které přibil
v zemědělském výboru koaliční
poslanec lidové strany Krejčí, byly
velmi nepříjemné pánům agrárníkům.
A p. posl. Tománek, luďák, mezi jiným
řekl o činnosti zemědělské
rady v Bratislavě, že činnost slovenské
zemědělské rady jest vůbec pode vši
kritiku, že tam překročují se rozpočty,
že tam samovolně svým protekčním
lidem upravují platy jak chtějí, a že
je tam veliký deficit, že nejsou asi po 4 roky uzavřeny
účty. Vedle toho řekl dále, že
takový úřad patří do střední
Afriky a že proto nemají k tomu nejmenší
důvěry a že nedostane-li se mu garancie v nápravu,
že půjde "prosím pekne s opozíciou".
A zemědělský výbor ve své velké
většině postavil se proti této subvenční
politice s korupční tendencí a s korupčním
ovlivňováním. Situace byla pro agrárníky
velmi zlá toho dne a proto bylo nutno proti revoltujícím
luďákům a lidovcům zakročiti.
Jak? Dostali státotvornou injekci. Tománkovi
vstřiknul na chodbě injekci agrární
poslanec Bistřický a posl. Krejčího
zpracovávali druhý den v agrárním
klubu. Účinky injekce se plně dostavily.
Posl. Tománek se vrátil za malou chvíli
do zemědělského výboru a naladil:
"Prosím pekne, nechcem robiť potíže
a poneváč, prosím pekne, sa nám dostalo
sľubu, že bude zrobená náprava v zemedelskom
výboru v Bratislave a poneváč sme, prosím,
dosiaľ ešte členy koalície, budeme prehlasovať
pre návrh vládnej väčšiny."
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Taková je, prosím, morálka a manévr
koaličníků. Mají dvojí tvář,
jednu pro voliče, důvěřivé
lidi, a jednu pro sebe v koalici. Navenek vedou kritické
řeči, házejí řeřavé
uhlí na hlavy agrárníků, aby si to
mohli dáti do novin a tak dále klamati své
příslušníky - ale naposled vždycky
podají si ruce a dělají vše po starém.
Koaličním machrům nutno ponechati tu čest,
že dovedou s rafinovanou a bezohlednou demagogií klamati
masy drobných a středních zemědělců.
Tento manévr luďáků a lidovců
a stejně ovšem agrárníků nutno
neustále odhalovati a demaskovati je před drobnými
zemědělci.
A nyní, proč jsou favorisována elektrárenská
družstva a proč se obce vylučují? Poněvadž
ve družstvech elektrárenských jsou po většině
velcí sedláci, kteří provozují
motorisaci a dají si to platiti malými lidmi a obcí,
která jest na místní elektrárenské
družstvo odkázána.
Uděláme-li bilanci o tom, co přinesl zákon
čís. 139 z r. 1926 o finanční podpoře
elektrisace venkovských obcí, seznáme, že
opětně jako ve všech jiných případech
zemědělské politiky stala se i elektrisace
a elektrifikace objektem kapitalistického vykořisťování
a zisku. Částky 10 mil. Kč, určené
na podporu chudých horských obcí bylo tu
použito úplně stranicky po agrárnicku
na podporu agrárních elektrárenských
družstev se zřejmou tendencí korupčního
vlivu. Pokud pak se týče těch t. zv. "všeužitečných"
elektrárenských společností, nadaných
zákonem zvláštními výsadami a
výhodami, bylo těchto výhod i státní
podpory využito k snazšímu a většímu
kapitalistickému zisku.
Elektrárenské svazy, jich hospodářství,
jich enormní zisky jsou klasickým dokladem, kterak
agrární kapitál za pomoci agrární
strany a s použitím státního aparátu
zmocňuje se jednoho odvětví výroby
po druhém a maje takřka monopol na použití
státního aparátu, zneužívá
tu všechna možná družstva pro svůj
finanční kapitál. Zprůmyslovělé
a bankovní křídlo republikánské
strany je v čele dobyvačných organisací
průmyslu, je v čele kartelářské
politiky.
Jaké poučení z toho plyne? Že za kapitalistického
systému a v kapitalistické společnosti jest
zisk hlavní a jedinou zásadou veškerého
podnikání a že proto východiskem z tohoto
pekla kapitalistického vykořisťování
je: organisovati a zesilovati velký, na nejširších
základech založený boj všeho pracujícího
lidu proti tomuto systému a kapitalistickému vykořisťování.
Nikoliv fatalistické smuteční prapory, vyvěšované
na znamení, že obce jsou v bankrotu, že zastavují
platy zaměstnanců. Ne resignace na funkce obecních
starších, ne fatalistické stanovisko, nýbrž
veliký jednotný odpor ze zdola proti tomuto řádu
a proti těm, kdož jej drží. (Souhlas
komunistických poslanců.)
Z obcí, uvržených do finančního
bankrotu mezinárodně spojenou buržoasií,
jednu velikou základnu pro odboj, ve spojení s dělníky
a pracujícími zemědělci. V jednotné
frontě proti spojené buržoasii! Proti rdoušení
samosprávy a proti oklešťování
samosprávných svazků! Proti zhoršení
a za zlepšení sociálního pojištění.
Proti chystaným zákonům o polním pychu
a zemědělské stráži! Proti zvyšování
daní, proti berním exekucím! Proti mezinárodně
spojené buržoasii - mezinárodně spojení
dělníci a pracující rolníci!
Dělníci a pracující rolníci
mohou se jak v mezinárodním, tak i ve státním
měřítku na poměrech v Československé
republice přesvědčiti, že jediným
a neochvějným zastancem v boji za práva všeho
pracujícího lidu je komunistická strana.
Mohou se také přesvědčiti o tom, že
všude tam, kde byly komunistické strany zničeny
pomocí bílého teroru, jako je tomu na Balkáně,
v Bulharsku, v Rumunsku a v Jugoslavii, došlo v zápětí
na pracující rolníky. Ať jde o masové
vraždy rolníků v Bulharsku po éře
a pádu Stambolijského, ať jde o terorisování
dělnických a rolnických elementů v
Jugoslavii nebo o rdoušení selského hnutí
v Rumunsku, vždy přes dělníky a komunistické
strany došla řada na rolníky. Všechny
tyto věci jsou pro pracující zemědělce
velkým poučením, jako je pro ně velkým
poučením střelba fašistického
poslance v srbském parlamentě a smrt dvou zástupců
chorvatských zemědělců.
A co činí na obranu rumunských, bulharských
a jugoslávských rolníků proti bílému
teroru zelená internacionála s byró v Praze?
Dr Hodža, hlavní mluvčí zelené
internacionály ve sjezdových dnech agrární
strany, mluvil o velké agrární internacionále,
budované od Baltu až k Černému moři,
jako o veliké moci na ochranu zemědělců.
Nuže, co činí ta agrární internacionála,
vybudovaná od Baltu až k Černému moři
na obranu rumunských, jugoslávských a bulharských
zemědělců? Nic! Držitelé moci
na Balkáně, blízcí dr Hodžovi,
Viškovskému a spol., jako v Československé
republice zprznili agrární reformu, desetitisíce
sedláků odehnali tím od velkostatkářské
půdy jako zde, brutálně tam vyhlazují
dělníky a rolníky a agrární
internacionála a její byro v Praze ke všemu
mlčí. Tak agrární buržoasie,
která se vnutila drobným a středním
rolníkům za vůdce, odhaluje se jak ve státním,
tak i v mezinárodním měřítku,
že jí masy drobných zemědělců
jsou pouze objektem politického a hospodářského
vykořisťování.
Ať se však agrární buržoasie neklame,
že drobní zemědělci budou její
zálohou, ať se neklame o konservativním charakteru
pracujících rolníků. Právě
nynější dělnická a rolnická
hnutí na Balkáně, násilím a
bílým terorem potlačovaná, velké
masové hnutí v Rumunsku, přiostření
národních protiv a velké zostření
rolnického hnutí nyní v Jugoslavii jsou dokladem,
že na Balkáně dozrává velká
politická a sociální krise, která
může býti východiskem spontánního
dělnického a rolnického hnutí.
A zase z toho plyne poučení, že jednotná
fronta dělníků a pracujících
rolníků je dějinnou nutností.
Vše pro velké masové hnutí dělníků
a pracujících rolníků. (Poslední
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 50 této těsnopisecké zprávy.)
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Mikulíček. Dávám
mu slovo.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové!
Projednávaný návrh zákona má
svoji zvláštní historii. Léta uplynula
od doby, kdy oposice, včetně komunistů, navrhovala
v podstatě totéž, co se žádá
dnes projednávanou předlohou, totiž, aby rozhodování
o podpoře elektrisace vzato bylo z kompetence ministerstva
zemědělství, které v mnohém
nelze rozeznati od výkonného výboru agrární
strany, a předáno bylo do rukou ministerstva veř.
prací, a aby obnos 10 mil. Kč ročně,
k podpoře elektrisace věnovaný, byl zvýšen.
Tehdy se to vládní koalici nehodilo do jejího
politického rozpočtu, návrhy oposice zamítla,
aby po čase, když poměry ji k tomu donutily,
přišla se zamítnutými návrhy
sama.
Je viděti, jak páni z vládní koalice
se přičiňují o to, aby nejen byli
nenáviděni, ale jak se dělají přímo
směšnými.
Komunistická strana je v zásadě pro elektrisaci
co nejširší, a také tam, kde komunisté
převzali moc do svých rukou, ve SSSR., byly v poválečné
době postaveny největší elektrárny.
Komunistická strana je také pro největší
využití vynálezů na poli vědy,
techniky a chemie, vynálezů, které v socialistickém
právním řádě by byly pro pracující
třídu opravdovým požehnáním,
neboť by dělníku a pracujícímu
rolníku pomáhaly při výrobě
nutných životních potřeb a musily by
automaticky snižovati pracovní dobu, kdežto v
právním řádě kapitalistickém
jsou vymoženosti vědy, techniky a chemie jenom ku
prospěchu bohatých, kteří využívají
racionelního využití moderních vynálezů
sobecky jen pro vlastní měšec, k ubíjení
a ničení hospodářsky slabší
konkurence a k hotovému zotročení námezdně
pracujícího dělnictva.
A tak i elektrisace a elektrická energie, kterou v kapitalistickém
státě ovládli buďto silní jedinci,
kapitalisticky vedené elektrárenské svazy
nebo družstva, která si navenek dokonce dávají
charakter t. zv. "všeobecně užitečná"
a jejichž hospodářství jest vedeno tak,
aby bilanční zprávy vykazovaly co největší
zisk, tedy tato elektrisace nemůže pracujícímu
lidu venkova i měst přinésti tolik užitku
a ulehčení při výrobě, kolik
bylo od ní očekáváno.
Na podporu elektrisace dává se ze státní
pokladny 10,000.000 Kč ročně a podle přijaté
resoluce v rozpočtovém výboru má býti
napříště tato podpora ztrojnásobena.
Rozpočet státní je sestaven tak, že
státní příjmy jsou více nežli
z 80% vymačkávány z pracujícího
lidu ve formě daně z důchodu a daní
spotřebních. Mělo by tedy také státní
podpory na elektrisaci v tomto poměru býti využito
ve prospěch pracující třídy.
Leč denní zkušenosti potvrzují pravý
opak. Moravské elektrárny, které mají
monopol na zásobování elektrickou energií
v určitých krajích a při tom charakter
"všeobecně užitečný",
prodávají proud za takovou cenu, že vykazují
milionové zisky. Tak na příklad Západomoravské
elektrárny, akciová společnost v Brně.
Mám zde zrovna dnešní Lidové Noviny,
které píší: "Západomoravské
elektrárny, akciová společnost v Brně,
konala dnes - to je včera 25. června - v zemské
sněmovně valnou hromadu." Nebudu se jí
podrobně zabývati. Zajímá nás
pouze bilance. "Valné schůzi byla podána
také bilance za r. 1927, která po odpisech podle
stanov ve výši 5,827.224 Kč a po mimořádných
odpisech ve výši 8,187.652 Kč se končí
čistým ziskem, který s převodem z
r. 1926 ve výši 95.700 Kč činí
3,083.185 Kč. Revisoři účtů
navrhli, aby schválena byla bilance a 5% z tohoto zisku
přiděleno obnovovacímu fondu t. j. 154.000
Kč, aby na výplatu 5% dividendy použito bylo
1 1/2 mil. Kč, správní
radě na tantiemy 60.000 Kč, revisorům 9000
Kč, a konečně aby přidělen
byl záloze daňové 1 mil. Kč. Dále
navrhli, aby zbytek 110.000 Kč přenesen byl na nový
účet."
A při tomto ohromném zisku, který se tu projevuje
okrouhle 17 mil. Kč, prodávaly Západomoravské
elektrárny 1 Kw hodinu ještě o 70 hal. laciněji
nežli Středomoravské elektrárny v Přerově.
Při tom mně prozradil jeden doktor z Přerova,
že ředitel Středomoravských elektráren
p. Němec přiznal ročního příjmu
přes 180.000 Kč. Kromě tohoto sdělení
nemám pro tento vysoký plat důkazů,
ale bylo by jistě žádoucím, aby věc
byla nestranně vyšetřena, a jestli se moje
slova potvrdí, aby nápis "všeobecně
užitečný" byl přemalován
na "Společnost pro vydírání těžce
získaných korunek z kapes drobných konsumentů".
A jak se na př. ve Středomoravských elektrárnách
k všeobecnému užitku hospodaří,
dokazuje fakt, že 1 Kw hodina prodává se drobnému
konsumentu na osvětlování za 4 Kč
kdežto válečnému zbohatlíku,
mnohonásobnému milionáři Baťovi
ve Zlíně, prodávají Středomoravské
elektrárny 1 Kw hodinu za pouhých 85 hal. Pak takový
kapitalista může velmi lehko lacinou výrobou
ubíjeti nejen všechny drobné obuvníky,
ale také menší podniky tovární,
neboť kromě ohromného náskoku při
obratové dani z polotovarů, kterou drobný
živnostník musí platiti až 5krát,
a Baťa, poněvadž si polotovary vyrábí
ve svých továrnách, jenom jednou, kromě
těžkých milionů, o které mu byly
sníženy daně, hlavně daň z důchodů
zákonem o berní reformě, dodávají
jemu prý "všeobecně užitečné"
Středomoravské elektrárny energii, potřebnou
k výrobě, za jednu pětinu částky,
kterou musí platiti drobný konsument. A tomuto krajně
nespravedlivému systému slouží také
páni ze živnostenské strany, kteří
na druhé straně roní krokodilí slzy
nad 30.000 drobných obuvníků, které
Baťa svojí konkurencí ubíjí.
Musím se u tohoto typu moderního vykořisťovatele
pozastaviti poněkud déle. Po nedělní
návštěvě presidenta Masaryka rozepsal
se veškerý měšťácký
a soc. patriotický tisk o tom, jak se president s Baťou
bavil. Ovšem v zaplaceném zanícení pro
Baťovu reklamu uklouzne novinářům také
taková satira, kterou vložili do úst presidenta:
"Ukazují mně na výstavě v Brně,
že jakési hovado je 30.000 let staré, a na
tom Baťa." To bylo podařené a také
se to tam hodilo. (Veselost.) Je ironií osudu, že
president Tomáš Masaryk v 10. výročí
republiky musí dělati dnes reklamu kapitalistovi,
který k celému revolučnímu konání
Masarykově v době války měl
stanovisko naprosto zamítavé, neboť Baťa
až do poslední chvíle staral se o zásobování
rakouské armády obuví, za což měl
slíbený titul barona a nemile nesl, že jeho
baronství znemožnila nacionální revoluce.
A dnes tyto dvě ve válce naprosto protichůdně
pracující individuality tisknou si v zájmu
Baťovy reklamy ruce a noviny o tom pějí chvalozpěvy.
Bylo to ironií, když jsem v neděli viděl
ve Zlíně, jak Tomáše Masaryka doprovázel
páter Šrámek, člen té
strany, jejíž 330 katechetů denuncovalo Masaryka,
pročež byl také Masaryk odsouzen. Jest
ironií osudu, že my, internacionálně
organisovaní, jsme stáli v r. 1907 a 1911 za Tomášem
Masarykem a že jsme ho chránili před
nájezdy a násilím černé i červenobílé
reakce. Vždy je v dobré paměti případ
v Lounech, kde vlastenci měli na něho nachystaný
koňský trus a bejkovce a my jsme ho chránili,
a dnes, když se tento muž dopracoval k moci, tlačí
se mu tam, kde pro důstojného člověka
místo nemá býti.
Baťa jest jeden z nejbezohlednějších kapitalistů,
který u svých zaměstnanců netrpí
žádných dělnických obranných
organisací. Zákon o osmihodinové době
pracovní se překročuje téměř
každodenně. O tom se může každý
přesvědčiti. Intervence jsou bez účinku.
Nesčetnými intervencemi obrátil jsem se na
ministerstvo sociální péče a na ministerstvo
vnitra, na okresní správu politickou, na živnostenského
inspektora, ale kdepak. Zlatému teleti nikdo nesmí
drbnout do rozčeřeného zlatého ocasu.
Staly se mně případy, že právě
v době, kdy živnostenský inspektor kolaudoval
podnik za 2 miliony postavený v mé obci, vyhozen
byl legionář Jan Kozel se dvěma kamarády
od Bati proto, že nechtěli pracovati třináct
až čtrnáct hodin denně, od 7 hodin ráno
do 7 hodin večer. Nestalo se nic, naprosto nic. Baťa
dělá reklamu pro sebe tím, že policajtům,
kteří chytili Leciána, dá po 5000
Kč. Pozůstalým po vojínovi Kisovi,
který padl při pokusu, kdy chtěl Lecián
s Kašpaříkem utéci, dá odměnu,
ba dokonce si vzpomene, že by to byla světová
reklama, kdyby financoval slečnu Běhounkovou, aby
našla svého bratra na ledovcích. Ale chtěl
jsem předevčírem, a to byl také hlavní
můj úmysl, předvésti před presidenta
Tomáše Masaryka dvě zničené
existence, aby nehleděla hlava státu jen na líc
věci z reklamních důvodů pro určitý
podnik, který ubíjí všechno kolem sebe,
nejen ševce, ale i krejčí, pekaře a
obchodníky, zkrátka všecko. Nepodařilo
se mně přivésti ty dva chudáky; jeden
se jmenuje Josef Hübner, 4 roky pracoval v tomto podniku
jako strojník, a jak řekli, 36 hodin musil nepřetržitě
pracovati pod hrozbou ztráty zaměstnání.
3 roky již churaví, poněvadž dostal tuberkulosu,
dny jeho jsou sečteny, 2 roky s pětičlennou
rodinou jest bez jakýchkoli prostředků k
živobytí.
Je tam druhý případ, kdy po 25leté
práci cvikař, který cviká na stroji,
měl zlámané nohy Baťovým jeřábem.
Poněvadž r. 1902, kdy občanský zákoník
spatřil světlo světa, nebylo u nás
takových pojízdných jeřábů,
dalo se sice do občanského zákoníku
ustanovení, že když padne z domu cihla, květináč
atd., majitel domu je odpovědný za škodu vzniklou,
ale o pojízdném jeřábu tam není
ničeho. Dotyčný dělník po 25
letech práce se zlomenýma nohama je vydán
všanc bídě. Pro policii, která chytala
Leciána a pro slečnu Běhounkovou, aby to
dělalo reklamu do světa, má Baťa peněz
dost, ale pro dělníka, který si zničil
zdraví tím, že byl překročen
zákon o pracovní době, pro druhého,
kterému zničil stroj úplně zdraví,
nemá krejcaru a soudí se s těmi lidmi. Jděte
a suďte se, a uvidíte, jak to vypadá! Já
jsem to tu již jednou řekl, když tu byla moje
imunitka v záležitosti Baťově. Bývalý
starosta Novák, který má 120 dělníků,
měl soud s Baťou pro urážku na cti. Nebyl
nikdy trestán, ale přes to soudce přiřkl
mu nepodmínečný trest, poněvadž
si dovolil slovem uraziti Baťu. A v důvodech bylo
uvedeno, že dotyčný - který byl 4 léta
starostou města Zlína - jest notoricky nepolepšitelný;
pořád šťárá do toho vydřiducha,
dostal tedy nepodmínečný trest.
Na Zlínsko by neměl jezditi p. president jen po
měsíčním ohlášení.
Ale na Zlínsko měli by se přijíti
podívati aspoň poněkud objektivně
posuzující lidé, je-li tam vůbec nějaký
právní stav. Uvedu příklad: Velkostatkář
Haupt prodal městu Zlínu komplex lesních
pozemků, aby tam mohlo město Zlín vybudovati
vodovod a sad. Baťa byl v Indii, když to Haupt prodával.
Přijel z Indie a hned si dal, musím to bez nadsázky
říci, svými roboty v obecním zastupitelstvu
odhlasovati, že obec ten komplex prodává T.
A. Baťovi, který jej obci úplně zdarma
vrátí za 99 roků zpět. Ovšem
našli se ještě občané, kteří
proti tomu protestovali bez bázně a zemský
výbor musel toto usnesení, výslovně
ve prospěch kapitalistického podniku učiněné,
zrušiti. Platnosti nemá. Baťa znemožňuje
každou konkurenci. Nedaleko obchodního domu Baťova
má pozemky velkostatkář Haupt. A. Haupt není
žádný komunista ani náš přítel,
my se s ním rveme hospodářsky a politicky
jako s každým vykořisťovatelem. Já
jen přibíjím na pranýř, jaký
právní stav je ve Zlíně. Před
obchodním domem Baťovým, ve kterém dostanete
všecko od jehly až po hotový stroj jakýchkoli
rozměrů, bylo by dosti místa pro drobné
živnostníky a obchodníky, kteří
by se živili prodejem různých drobností.
Poněvadž se Haupt s Baťou soudí, Haupt
to Baťovi neprodá, nýbrž chce to prodati
drobným živnostníkům. Co udělalo
městské zastupitelstvo, kde má Baťa
ze 30 členů 25 svých lidí? Udělalo
plán, že z celého Hauptova komplexu se udělá
městský park. Pozemky kolem továrny vyvlastňují
se prý ve prospěch "obecně užitečného"
parku, cest atd. Obrana proti tomu byla marná. Již
několikráte různé věci rozhodl
nejvyšší soud, ale Baťa, který při
svém vydřidušství a schopnosti velkopodnikatelské
vydělá za týden asi 2 mil. Kč, žene
spory do krajnosti. Stal se velmi řídký případ,
jako s cihelnou Baťovou, aby rozhodnutí nejvyššího
soudu bylo revokováno, a spor povstal od začátku.
Baťa dnes dostal schválení z ministerstva školství,
že si může zřizovati i svou školu.
To je již jistě stát ve státě.
Zlín před 30 lety, kdy měl 2500 obyvatel,
postavil 16 tříd školních, a dnešní
Zlín, který má 16.000 obyvatel, má
tutéž školu a nic více. Baťa říká:
Já postavím Zlínu školu z cementu jako
tovární krabice, která bude jeho vlastnictvím;
a nikdo neví, zdali toho Baťu nepotká jednou
osud Stinese, nikdo neví, jestli zítra nebo pozítří,
já si toho nepřeji, poněvadž si přeji,
aby ten podnik byl zdravý k sesocialisování,
ale nepřeji si, aby ten kraj byl ožebračen
a aby ten Zlín stihl osud Krompachů. Ale může
se to státi, a teď v konkursní podstatě
bude ve vlastnictví Baťově zabrána též
škola a 16.000ový Zlín zůstane bez školy
a bez prostředků, aby si druhou školu postavil.
A když přijdou do ministerstva vyjednávači
Baťovi, tak pan ministr Hodža, který je
přece, pravda, (obrácen k agrárníkům)
příslušníkem vaší strany,
kteří vykládáte, že jste pokrokovým
živlem, Baťovi zřízení školy
povolí a nechá takovému kapitalistovi i tu
školu ve psí. Měli jste se podívati,
v jakých místnostech tuto zimu školní
děcka nachladla, poněvadž byla cementová
podlaha. Baťa přeložil jako předseda školního
výboru vyučování pěti ročníků
té staré školy do své budovy a do staré
školy městské dal vyučování
mladých mužů, které učí
svému systému.