Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek, dr Buday, Horák, Slavíček, Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.
192 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík, dr Hodža, dr Mayr-Harting, dr Nosek; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 146. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem na dnešní schůzi pp. posl. Geyerovi, Chalupovi, Geršlovi, Chalupníkovi, Školovi a Čermákovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvil se p. posl. Haupt.
Došly naléhavé interpelace. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Naléhavé interpelace:
posl. inž. Záhorského, Procházky a druhů vládě o opatřeních k zajištění veř. a osobní bezpečnosti při provádění obtížných novostaveb,
posl. dr Dérera, Bečku a súdr. vláde o pomocnej činnosti, ktorú poskytli vládni poslanci Hlinka a Tuka protištátnej akcii lorda Rothermera,
posl. Kleina, dr Czecha, Svobody, Tauba a soudrministrovi vnitra o zákazu demonstrací soukromých zaměstnanců.
posl. Zeminové, Buřívala, Bergmanna, Červinky a druhů vládě o zbytečné benevolenci předsednictva min. rady o zvláštních výhodách platových účastníkům orelské parády v Bratislavě, jakož i o neochotě ministerstva železnic a vlády poskytnouti výhody účastníkům velkolepého sjezdu čsl. hasičstva v Praze.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1580. Interpelace: I. posl. Schmerdy a soudr. vládě o surovém postupu četnictva ve Frývaldově proti stávkujícím dělníkům a o stranickém chování okr. politické správy,
II. posl. Elstnera a soudr. min. vnitra o neslýchaném zabavení časopisu "Vorwärts" v Liberci,
III. posl. dr Koberga a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o postupu četnictva v Cukmantlu,
IV. posl. dr Koberga a druhů min. vnitra, že krnovská stát. policie zabavila leták,
V. posl. Matznera, Nitsche a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu "Sudetendeutscher Bauernführer" ze dne 5. května 1928,
VI. posl. Krebse, Simma a druhů min. vnitra o zabavení neperiodického tiskopisu "Pamětní řeč ke dni 4. března",
VII. posl. Knirsche a druhů min. spravedlnosti stran zabavení periodického časopisu "Der Tag",
VIII. posl. Krebse a druhů min. pošt a teegrafů, jak se získávají členové Československého Červeného kříže mezi poštovními úředníky a zaměstnanci,
IX. posl. Mondoka a soudr. min. spravedlnosti o bezprávném zabavení 20. čísla "Karpatské Pravdy",
X. posl. Kříže a soudr. vládě o tom, že správa arcibiskupských statků v Týně n. Vlt. neplní podmínky dané jí při propuštění pozemkového majetku ze záboru a že vandalsky ničí objekty, propuštěné ze záboru jako krajinné krásy,
XI. posl. Sladkého a druhů vládě o přeřazení města N. Jičína s přilehlými obcemi Šenovem, Žilinou a Loučkou do vyšší skupiny činovného (z C do B),
XII. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti o přeložení trestnice z Mírova do Illavy a Leopoldova,
XIII. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti o provokativním zájmu svršků a devastování soukr. majetku při soudní exekuci v Mor. Berouně,
XIV. posl. Knejzlíka a druhů min. zemědělství o subvencování Landwirtschaftliche Flachsverarbeitung v Mor. Berouně,
XV. posl. Chlouby, Mikulíčka, Jurana a soudr. min. zemědělství o zákazu ředitelství lesního velkostatku v Adamově vstupovati do tamějších stát. lesů, sbírati houby a lesní plodiny a o zdražení stavebního materiálu.
Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost soudní stolice v Berehově ze dne 15. června 1928, č. Nt IX 11/28-3, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 19. června 1928, č. 5251/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Mondoka pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky a přestupek podle čl. C, č. 2 výnosu uherského ministerstva vnitra z 30. září 1913, č. 7430 B. M. (č. J 586-II).
Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 1591) zákona, kterým se osvobozují věnování na oslavu desetiletého trvání republiky Československé od kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové (tisk 1621).
Zpravodajem jest p. posl. dr Matoušek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Matoušek: Vážená posl. sněmovno!
Předmětem mého referátu je zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se osvobozují věnování na oslavu desetiletého trvání republiky Československé od kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové.
Desetileté výročí trvání republiky Československé bude jistě u nás různým způsobem oslavováno. I tento vládní návrh má býti jedním prostředkem, jak oslavit tento významný okamžik našeho státního vývoje. Ježto se doufá, že toto významné jubileum bude oslavováno jmenovitě tím, že budou zakládány nadace, různá věnování osvětovým a humanním účelům, chce státní správa naše tyto podněty jednak rozmnožit, jednak účinnost těchto věnování rozšířit. Proto podává vláda Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým se má poskytnouti věnováním k účelům vyučovacím, dobročinným, lidumilným, nebo obecně prospěšným, pokud jimi má býti oslavena desetiletá památka naší znovu nabyté samostatnosti, úplné osvobození od daně z obohacení. Císařské nařízení ze dne 15. září 1915, č. 278, podporuje zřízení nadací a věnování účelům vyučovacím, dobročinným, lidumilným, neb obecně prospěšným tím, že je podrobuje nižší sazbě daně z obohacení než věnování jiného druhu. Tato výhoda činí při věnování do 100.000 Kč 3% místo normální sazby 15 až 27%, při věnování přes 100.000 Kč sazba od 3.5% do 10% místo normální sazby od 30 do 55%. Předloženým návrhem mají takováto darování, pokud jimi má býti oslavena 10letá památka naší znovu nabyté samostatnosti, býti úplně osvobozena od daně z obohacení.
Pokud věnování taková učiněna byla k účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným, nastává osvobození již ze zákona samotného, jak stanoví § 1. Pokud věnování taková směřují k jiným účelům obecně prospěšným, mohou býti tato věnování osvobozena od daně z obohacení jen na základě řádně doložené žádosti, jak předpisuje § 2 osnovy zákona.
Pokud se týče daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové, tu již při projednávání daňové reformy bylo námi navrhováno, aby bezúplatná věnování, o která jde v tomto návrhu, nebyla podrobena dani důchodové a všeobecné a zvláštní dani výdělkové. Finanční správa však tenkráte postavila se na neoblomné stanovisko, že dary, pokud nejsou částí režie výdělečného podniku, nesmí zkracovati daněprostě základ daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové, ježto prý při darování jde jen o určitý způsob konsumace důchodů, a proto nepovolila odčitatelnost těchto bezúplatných věnování od základu zdaňovacího.
My jsme se snažili přesvědčiti finanční správu, že v tomto případě bylo by jistě odůvodněno, aby daň důchodová, daň výdělková, zvláštní i všeobecná byla promíjena, aby to, co je darováno, bylo odčitatelnou položkou při vyměřování daně důchodové zvláštní. S počátku, jak jsem již pravil, finanční správa postavila se proti tomu, ale později slíbila, že požadavkům z parlamentních kruhů vzneseným bude hleděti budoucně vyjíti vstříc.
V tomto návrhu odchyluje se od této zásady a navrhuje podle analogie vládního nařízení ze dne 28. září 1920, č. 550 Sb. z. a n., o národním fondu Masarykovu osvobození darů a věnování učiněných jubilejnímu fondu republiky od daně důchodové všeobecné a zvláštní daně výdělkové. Při tom výše darů a věnování osvobození požívajících jest omezena na 1/5 poplatného důchodu, pokud se týče jednu pětinu bilančního zisku.
S těmito důvody, které jsou uvedeny ve vládním návrhu, sluší jen souhlasiti.
Rozpočtový výbor pojednal dne 21. června o tomto vládním návrhu, uznal důvody ve vládním návrhu uvedené, přijal celou osnovu, jak byla navržena ve vládním návrhu, a já přicházím jako referent, abych doporučil slavné sněmovně, aby osnovu tuto přijala jako zákon.
Při tom ovšem musím referovati o některých změnách, které jsou po výtce stylistického rázu, které byly ve výboru rozpočtovém přijaty.
V nadpisu zákona je zbytečně dvakrát uváděno "daně výdělkové", proto slova tato ve druhém řádku nadpisu se škrtají. V §u 1, odst. 4, ve třetí řádce, a v §u 2 v první řádce nahrazuje se slovo "být" slovem "býti". V odstavci druhém téhož paragrafu v poslední větě vloženo za úvodní slova této věty: "Při věnováních učiněných" slova "v roce 1928", a to k vůli jasnosti, aby nebylo pochybnosti o tom, že zákon chce zastihnouti jen darování v roce 1928 učiněná. V §u 3 v prvním odstavci mění se stylisace potud, že se dělí případ slevení daně důchodové od případu slevení všeobecné daně výdělkové tak, že úvod odst. 1 §u 3 bude zníti takto: "Při vyměřování daně důchodové a všeobecné daně výdělkové na rok 1928 budou odečteny od důchodu zásadně dani důchodové podrobeného (§ 7 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních) a od výtěžku podrobeného všeobecné dani výdělkové (§ 55 téhož zákona) dary a jiná bezúplatná..."
Jako referent rozpočtového výboru navrhuji slavné sněmovně, aby návrh vládní tak, jak jsem jej vyložil a jak byl přijat ve výboru, také schválila a přijala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášení řečníci, zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci, a to na straně "proti" pp. posl. Landová-Štychová a inž. Nečas.
Dávám slovo pí. posl. Landové-Štychové.
Posl. Landová-Štychová: Vážená sněmovno! Nikdo z nás, ani vy sami nejste v pochybnostech o falešném pozlátku různých oslav desetiletého trvání Československé republiky, k nimž patří i tato předloha zákona, jehož rubem je zjevná snaha vládnoucích stran všechny jubilejní dary, jimiž zejména lidové peněžní ústavy chtěly obcím umožniti udržení různých, pracujícím vrstvám prospěšných sociálních opatření, soustřediti ve vládním jubilejním fondu, aby zejména obcím se socialistickou většinou byla takto ztížena nebo vůbec znemožněna i sebe skrovnější sociální politika, Leč k těmto problémům vrátíme se v příštích dnech při projednávání otázky odbourání samosprávy okresů a obcí vůbec, a já si dnes dovoluji v souvislosti s otázkou způsobu letošních jubilejních oslav t. zv. osvobození porobených národů, zejména slovanských, poukázati na neslýchané poměry jen jednoho z nich, a to ukrajinského lidu t. zv. Podkarpatské Rusi v naší republice.
Toto Podkarpatsko je sice součástí Československé republiky, ale přes jedinečné své přírodní krásy a překvapující přírodní bohatství, myslím, že je většině českých a německých členů této sněmovny méně známo než na př. Paříž nebo Berlín.
Dovolím si proto, než promluvím specielně o katastrofálních poměrech selského lidu na Vrchovině v desátém roce osvobození, předeslati tento malý úvod:
Tak zv. Podkarpatská Rus v Československu je jednou ze čtyř částí mírovými smlouvami rozčtvrcené Ukrajiny, která měla celkem na 40 mil. obyvatel. Z těch asi 32 milionů žije svobodně ve vlastní republice v sovětském Svazu, 7 milionů žije pod jařmem fašistického režimu polského, ostatní pak z 1/3 v rumunské a ze 2/3 v československé části Zakarpatské Ukrajiny.
Ukrajincům v Rumunsku stejně jako u nás různým způsobem se vnucuje, že jsou Rusíny, a jejich mateřština se podle toho také "upravila" u nás zvláštními učebnicemi. Účelem jest přetrhnouti všechna vlákna sounáležitosti s Ukrajinci sovětskými.
Naproti tomu polská vláda volila jinou metodu. Nechává své Ukrajince, čím jsou, ale snaží se je nejrůznějšími prostředky korupčními i teroristickými přesvědčiti o jejich svaté povinnosti osvoboditi své bratry ze sovětského Svazu.
Také mezi kontrarevolučními živly v Československu našli se výtečníci, kterým se polská metoda lépe zamlouvá, a považují ji za úspěšnější než předělávání Ukrajinců na Rusíny.
To je jistě také jeden z důvodů, proč byla v Ženevě sehrána komedie o urychlení autonomisace Podkarpatska. Neboť podle verse jedněch - má-li připravený již plán válečného tažení kapitalistické Evropy proti sovětskému Rusku býti korunován úspěchem musí být i podkarpatskému lidu takový výpad učiněn aspoň poněkud srozumitelným a sympatickým, a to báchorkou o jeho osvobozenském poslání Vždyť Podkarpatsko je vůbec nejdůležitějším opěrným bodem válečné strategie kapitalistické Evropy proti prvnímu dělnickému státu světa, a každé politické dítě ví, že dokonalé ovládnutí Podkarpatska - ať už jakýmkoli způsobem - má býti prostě klíčem k otevření brány k úspěšnému vpádu do sovětské Unie.
Československá vláda se samozřejmě nevzpírá této hnusné úloze žoldnéře ve službách kapitalistických velmocí evropských, jak o tom svědčí vojenská pohotovost na Podkarpatsku, vzbuzující dojem dokonalého vojenského obležení. Že by to byla pohotovost proti maďarské irredentě, lze velmi vážně pochybovati, poněvadž maďarská buržoasie je v nejpřátelštějších stycích s vojenskými hodnostáři československými a mimo několika ztřeštěných nacionalistů nikdo po Horthyho ráji netouží. Maďarské buržoasii se vede v Československu docela dobře, její třídní zájmy hájí československá policie, četnictvo a vojsko se stejnou horlivostí jako třídní zájem kapitalistů národnosti české, německé a ostatních.
Leč československá vláda ví velmi dobře, proč podkarpatský lid neuvěří báchorce o osvobozenském poslání svém i té válečné fronty proti sovětskému Rusku a proto censuruje nadále co nejpřísněji každou zmínku o "Zakarpatské Ukrajině" - a hájí svou methodu odnárodnění Ukrajinců ze stejných důvodů, ryze imperialistických a sovětské Unii nepřátelských.
Československá vláda chápe, že lid podkarpatský neuvěří té osvobozenské báchorce nejen pro nedodržení slibu autonomie a pozemkové reformy, která v Podkarpatsku vůbec prováděna nebyla, ale hlavně proto ne, že zavedla tu takový koloniální režim, že jsem měla dosti často dojem, jako bychom byli v nějaké pověstné kolonii africké.
Vládní a oportunní strany v Československu snaží se ovšem omlouvati tento režim obtížemi, které se staví v cestu tím, že prý velká část obyvatel musí býti na vlastní samosprávu teprve připravována a lid prý musí býti zvednut z hloubky, kam ho maďarské vlády srážely.
Nuže, pánové a dámy, je pravda - a nikdo to nevyvrací - že Podkarpatsko bylo před válkou jednou z nejzanedbanějších částí bývalého Maďarska. Ale stejně je pravda, že čsl. vlády učinily až dosud velmi málo, aby ponížený lid pozvedly. Zejména neučinily to, co je fundamentem každé svobody a zvýšení úrovně, totiž nedaly lidu půdu, nedaly mu prostředky a možnost naučiti se racionelně hospodařiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Přes půl milionu obyvatel Podkarpatska mohlo by žíti už dnes v blahobytu z nesmírného bohatství lesů, solných dolů, mramorových lomů, jichž mramor předčí, jak jsem slyšela, proslulý mramor kararský. Leží tu ladem nádherné širé pastviny, které by umožnily racionelní chov dobytka, mlékařství a sýrařství. Jsou tu bohaté prameny minerálních vod, bylo by možno zřizovati zde léčebné ústavy, sběrny lesních plodů a léčivých bylin, bylo by možno pozvednouti celou zemi i různými opatřeními pro turisty, na př. zřizováním turistických nocleháren a pod.
Místo toho však slyšíte dnes po 10 letech z Podkarpatska výkřiky svrchovaného zoufalství a bídy a naléhavé volání o pomoc. (Výkřiky komunistických poslanců.) Každého jara až do žní stupňuje se bída Podkarpatska, která na Vrchovině v pravém slova smyslu vrcholí hladem. Komunistická strana Československa každoročně a častokráte do roka tiskem i naléhavými interpelacemi bombarduje vládu a celou veřejnost, aby přispěla ku pomoci.
Komunističtí poslanci v československém parlamentě a senátě neopominou jediné příležitosti, aby nepřipomněli vládě všechny zločiny, které se jejím jménem a pod její ochranou na podkarpatském lidu páší a hromadí. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Také letos v květnu vyslala komunistická strana Československa 3člennou parlamentní komisi do Podkarpatska, a to soudr. Mikulíčka, Mondoka a mne. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Účelem této naší cesty bylo, abychom prostudovali zejména poměry na Vrchovině a podali celé veřejnosti i vládě ověřené zprávy a zjištěná fakta. Navštívili jsme celkem 29 obcí, a to podél užocké trati až do Husni, pak obce v okresu Vereckém a Volovojském až k Hustu, zvláště pak jsme ještě přibrali 5 obcí Pastyljských za Velkou Bereznou přes Černoholovo až do Dubriniče.
Pánové a dámy, už cesty vedoucí do Vrchovinských vesnic jsou prvními svědky bídy, jejíž hrůzu jsme mimo vůdce naší výpravy, posl. Mondoka, sotva tušili. Jsou to cesty krkolomné, na nichž koně i vůz až po nápravy zapadají hluboko do bahna nebo výmolů. Brzy jsme uvykli na nebezpečí převrhnutí vozu nebo zřícení do nějaké rokle, řeky nebo dravého potoka, přes něž vedou můstky ze shnilých dřev. Jen podivuhodné obezřetnosti gazdů a jejich horských koníků děkujeme, že jsme vyvázli se zdravou kůží.
Bylo by ovšem velmi pohodlné, kdybyste vinili obyvatele vesnic a okresů z nedbalosti a lhostejnosti v této věci, neboť ke správě a udržování cest jest třeba prostředků. Nelze je opatřiti obecními přirážkami, neboť není, na kom by mohly býti vymáhány, vyždímány. Někde si gazdové cestu upraví sami trochou kamení z řek a potoků. Ale jak nám sdělili gazdové v Kostryňských Roztokách, musí se tu platiti i za kámen a oblázky z řek a potoků, poněvadž prý to je státní nebo panský majetek. Co jiného zbývá než spraviti nejhorší místa cest jen pokradmu a tudíž špatně. (Výkřiky posl. dr Králíka.)
K bezprostředním nepřátelům podkarpatského lidu patří divoká zvěř, židovský věřitel a český berní exekutor. (Výkřiky.) Podkarpatský lid jich nenávidí, třebaže to nedává najevo, neboť se bojí. A jak se nemá báti, když na př. okresní náčelník v Hustu odsoudí i školní děti na 2 až 4 dny do vězení jen proto, že si v lese uřízly hole, a když nebohé děti musí jíti 20 km cesty pěšky z Lipša Poljany, aby si svůj trest v kriminále odpykaly. (Posl. dr Králík: Snad rodiče těch děti!) Děti, prosím! Když se tu odsuzují do vězení matky kolika dětí jen za to, že mají pec bez komínu, ač jim nikdo nepomůže, aby si ten komín k peci mohly postaviti. Když kde kdo z těch zdejších "kulturträgrů" gazdou okázale opovrhuje jen proto, že primitivně zpracovává svých několik jiter kamenité půdy, kterou musí kypřiti ručně krumpáčem a motykou, hnojivo nositi do příkrých strání na zádech, ne že by neměl smyslu pro moderní hospodaření, ale jen proto, že je tak chudý, a nemá peněz, aby si opatřil nářadí u nás obvyklé, aspoň to nejprimitivnější, a že nikdo nestará se o to, aby mu nějakým způsobem dal nejen poučení, ale také prostředky. To je to hlavní dáti prostředky, aby si nářadí mohl koupiti a mohl tím pracovati.
A uvažme dále, že ten gazda s celou rodinou po celodenní dřině při stravě, které by se u nás ani nejubožejší pes nedotkl, celé noci musí probdíti v kolibách u ohňů a zaháněti divokou zvěř, hlavně vepře, ze státních nebo schönbornských lesů, a to jen holýma rukama a křikem, poněvadž vůči zvěři je gazda vůbec bezmocný. On nesmí míti zbraní, nesmí ani v přímém zápase divou zvěř zabít. Posloužím vám příkladem. My jsme zjistili u Podobovce v okresu Volovoje, že obecní hajník Ivan Balan byl v lese napaden rozzuřeným mladým medvědem, rval se s ním na život a na smrt, potrhán po těle poležel si přes 2 týdny v mukačevské nemocnici a pak si musil ještě dodatečně odseděti 10 dnů vězení a zaplatiti peněžitou pokutu pod hrozbou exekuce. Proč? Za to, že v zoufalém zápase o život medvěda zabil. (Slyšte! Výkřiky.)
Ve všech obcích nám žalovali muži i ženy, jak jim divocí vepři každým rokem ničí satbu i úrodu. (Výkřiky posl. dr Králíka a komunistických poslanců.)
Opakuji, pánové a dámy, že ve všech obcích nám žalovali muži i ženy, že jim divoká zvěř každým rokem ničí satbu i úrodu. My jsme jim radili, aby si podali žádost k vládě o náhradu škod. V rozpočtu ministerstva zemědělství je přece k těmto účelům velmi vysoká položka asi 50 mil. Kč, ze které se může ta úhrada poskytnouti. Ale jim už se dostalo názorného poučení o té upřímnosti agrárního hesla "venkov jedna rodina". Bylo to před 3 roky. Gazdové z Roztok-Pastel s notářem ve Velké Berezné všechny škody pěkně sepsali, každý gazda chudák vyklopil 17 Kč prosím 17 Kč pro podkarpatského gazdu jest ohromný obnos, větší než pro nás 100 Kč i více - a na vyřízení té žádosti čekají dodnes. Také loni sepsal notář veliké škody, které způsobili divocí vepři na polích vrchovinských gazdů, ale zase nic, ani odškodné, ba ani odpověď nepřichází a ženy i gazdové při hovoru s námi žalují: "Není spravedlnosti pro nás." Pánové, kolik hořkosti bylo v těch několika slovech!
Také při živelných pohromách zůstává podkarpatský lid naprosto bez pomoci. Zejména na Verchovině nelze vůbec ani mluviti o nějaké regulaci řek a potoků. Lid mimo to má zde nejnevýhodnější příděly.
O té otázce zemědělské bude míti příležitost promluviti soudr. Mikulíček, který byl s námi v té komisi.
Chudičká pole na stráních i v nížinách jsou stále ohrožována buď z jara povodněmi nebo v létě prudkými lijavci a průtržemi, jimiž bývá mnohdy odplavena nejen setba nebo úroda, ale i prsť, a nebohý gazda se ženou a dětmi musí začíti znovu. Viděla jsem v chyších vepříka nebo krávu, koně a pár slepic a myslila jsem si zprvu s jakýmsi pocitem úlevy - poněvadž ta bída je tak strašlivá, že člověka deprimuje na každém kroku - že přece jen není ještě nejhůře, když mohou míti vepříka nebo kravku. Ale ve všech 29 obcích jsme slyšeli totéž vysvětlení. Vepříka krmí kdo může, a to lépe než sebe a rodinu, jen proto, aby ho prodal a mohl zaplatiti daně a spláceti dluhy buď u místního židovského obchodníka nebo v bance. Kravka dá trochu mléka, slípka pár vajec a za to koupí gazdina sůl a petrolej. Lacino musí prodat pánům, tři vejce za 1 Kč a draze kupuje. Za 1 kg hrubé, skelnaté, nečisté soli platí 3 Kč 60 hal., za 1 litr petroleje 2 Kc 40 hal., za 1 kg kukuřičné mouky 2 Kč 50 hal. atd., tedy v naprostém nepoměru ke své kupní schopnosti.
Míti dobytek, pole nebo chyši s místním židovským obchodníkem na polovic, patří k dalšímu stupni bídy. Věřitel dá satbu, gazda dá pole a práci. Urodí-li se, dostane věřitel svou porci satby zpět a vedle toho jako úroky i polovinu úrody. Dělí se o úrodu, ale nikoli o práci a risiko. Neurodí-li se nic, zůstává gazda po veškeré lopotě dlužníkem za satbu i úroky. Výsledek musí býti: notorická chudoba, pozvolný hospodářský úpadek, hlad, nemoci, degenerace. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Tuto strašlivou bídu dovršuje berní exekutor. Zlověstně ho předchází exekuční komise. Poněvadž jsme byli po městsku oblečeni a mluvili jsme česky, byli jsme považováni zprvu za takovou komisi. Lidé před námi zavírali, plakali, utíkali a schovávali se do lesů. (Výkřiky komunistických poslanců.)
U Velké Berezné na př. provázela náš vůz gazdina a s nepochopitelnou nám úzkostí ptala se nás, kam a proč jedeme. Zvali jsme ji na vůz, poněvadž jsme se domnívali, že se chce s námi svézt, neboť cesty jsou tu nejen neschůdné, ale i nebezpečné. Ale šlo jí o něco jiného. Viděli jsme, jak se jí ulevilo a vrátila se ihned zpět, když zjistila, že nejedeme exekvovati. Prosím, česky mluvící člověk na Podkarpatské Rusi znamená člověka, který béře to poslední, co tomu nešťastnému lidu ještě zbývá. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Jiné tři ženy v lesích utíkaly před námi do houštin v domnění, že jim sebereme vejce a trochu másla, které nesly na trh. Rozplakaly se, když jsme je zavolali zpět a soudr. posl. Mondokovi se ztěží podařilo je uklidniti. Zase tentýž důvod: česky mluvící lidé, slušně oblečení, jistě jdou nám sebrati to poslední, co máme. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Že, páni a dámy, nepřeháním, o tom vás už tento případ přesvědčí. Vdova Rac Michajlová od Dubriniče měla zaplatiti z malého neúrodného pole daň; neměla peněz a berní exekutor zabavil jí jediné dvě slípky, které měla a od nichž vejce měnila za sůl a petrolej. Zoufalá ztrátou běžela sněhem bosa za exekutorem - marně ovšem. Má tři děti, které trpí podvýživou, ona sama má jednu ruku ochromenou reumatismem. Nebylo slitování. Berní exekutor jí přes to jediné dvě slípky odnesl.
O koloniálních poměrech na Podkarpatsku svědčí zejména tento obrázek: Jeli jsme z Černoholové na stanici v Dubriniči. Před samou obcí u zříceného dřevěného mostu stojí bezradní gazdové s dobytkem a poněvadž zase viděli městsky oblečené lidi, kteří mluví česky, obrátili se na nás s prosbou, abychom se přimluvili, aby směli přes most druhý s úzkokolejkou, vedoucí od pily ke stanici dráhy. Tento most je totiž uzavřen na rozkaz správce pily a jen "páni" mohou přes něj, nebo jen ten, kdo má protekci a dovede si to opatřiti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ostatní musí buďto zpět, nebo se broditi řekou, nejméně 1 m hlubokou a prudkou, se zrádnými výmoly, kde dobytek i lidé jsou v nebezpečí života. A také několik případů neštěstí se tam již stalo. Po deštích stoupá voda až 3 m vysoko. Uvážíme-li, že gazdové sem vodí dobytek na prodej z vesnic 30 km i více vzdálených, nelze zákaz přechodu přes most nazvati jinak, než nejpustším cynismem. Nelze však svésti vinu pouze na jednotlivého nafoukaného přistěhovalce, nýbrž na celý ten afrikánský režim, který se tu za těch 10 let tak dokonale vžil. (Výkřiky posl. Mikulíčka a Můni.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Landová-Štychová (pokračuje): Bídně vybavené chyše a nádoby s potravou jsou dalšími odstavci spravedlivé obžaloby nejen dřívějšího režimu maďarského, ale i tohoto dnešního režimu "osvobozenského". Mladí gazdové, kteří za války uviděli kus světa, přiznávali nám, jak rádi by zcivilisovali své domácnosti, vyhodili pece bez komínů, zvětšili okna a mnoho ostatního změnili a zlepšili. Ale při beznadějné práci a stabilní nuzotě smělé plány se rozpadaly. Dnes jde opravdu jen o uhájení holého života.
Pánové a dámy! Není slov, kterými by se dala vylíčiti v plné ničivé hrůze svrchovaná bída podkarpatského lidu. Viděla jsem přece už velmi mnoho, už tolik bídy po světě - ať v proletářských čtvrtích Prahy nebo na periferiích Berlína, Hamburku, Paříže - viděla jsem ponižující bídu v černošské a čínské čtvrti New Yorku, viděla jsem odpornou bídu lidu zemí balkánských, viděla jsem veliké ponížení vyvržených v cikánské machale Sofie, hlav. města Bulharska, kde bůh bydlí v chrámech, zdobených zlatem a drahokamy a kde se cikánské děti rvali na hnojištích s vepři a se psy o odpadky - ale bídu tak truchlivou a bezmocnou jako na Verchovině v Podkarpatsku jsem neviděla nikde. (Posl. dr Viškovský: To musíte jiti do Ruska! - Výkřiky komunistických poslanců.) Já jsem viděla Rusko, tam není bídy, to se, pane dr Viškovský, mýlíte! (Výkřiky posl. Mikulíčka, Můni a posl. dr Králíka.)