Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Velectění, lidé v městech i na venkově, kteří jsou konsumenty cukru, ti si jednou položí otázku: Co že to je za kapitány průmyslu, kteří nám doma, v zemi, která exportuje největší část cukru ze všech států Evropy, prodávají doma dvakrát tak dráže než jako za hranicemi?

Velectění! Se strany zástupců tohoto vládního režimu slyšíme zhusta slova o volné soutěži, o konkurenční způsobilosti, o tom, že se nemá dělník domáhati podpory na státu v době své nemoci, v době své nezaměstnanosti atd. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Ale proč to platí jenom pro ty hospodářsky a sociálně slabé a proč to nemá platiti a proč to neplatí pro vůdce naší největší exportní výroby, proč to neplatí pro jednotlivá veliká produkční odvětví našeho hospodářského života? Cukerní průmysl má doma bezmezný, výhradný monopol, je vyloučena konkurence domácí i konkurence cizí, zahraniční. Jsme obětmi tohoto režimu. A vláda, která by měla respektovati zájmy konsumentské už vzhledem ke zdravému zajištění zdárného vývoje této výroby - dává tomuto monopolnímu průmyslu ještě prémie za to, že takovýmto neschopným a nemožným způsobem si počíná.

Velectění, žádají-li se na nás oběti v této věci, pak pravíme: Ke každé oběti s naší strany, se strany konsumentů, je tu jeden nezbytný předpoklad, aby totiž ani výroba cukru, ani obchod cukrem nebyl výhradní doménou, monopolem uzavřené kasty nečetných domácích a cizích kapitalistů. (Tak jest! Zcela správně!) Požadujeme tu kontrolu široké veřejnosti, požadujeme tu kontrolu lidí objektivních, kteří by byli s to určiti, kdy je oběti veřejnosti ve prospěch udržení nějaké produkce třeba a kdy nikoliv.

S tím koresponduje jiný zjev z politiky této vlády. Je to její počínání na poli naší samosprávy v ohledu politickém i v ohledu hospodářském a finančním. Vláda v jubilejním roce béře lidu práva v jeho obcích a okresích, které on dostal před více než 60 lety za starého, feudálního a absolutistického Rakouska. Jen se jděte podívati do obcí, kde si lidé po celá dlouhá desetiletí samosprávně vyřizovati četné své životní záležitosti, a nechte si vyprávěti dnes o klatbách, kterými stíhají novou úpravu financí svazků samosprávných, podle které tito prostí lidé, nenáročně vykonávající kus veřejné správy dobře, poctivě a svědomitě, jsou dnes vydáni na milost a nemilost rozkazům často nesmyslným, často protichůdným lidí, kteří odpovědnost za obec nenesou, kteří poměry v ní neznají, ale kteří přes to dovolují si poměry svým vrchnostenským právem upravovati. Na místo vděku republiky za poctivé, obezřetné a svědomité obstarávání části veřejné správy v jubilejním roce dostalo se lidu od této vlády nejhoršího nevděku, kurately státní byrokracie.

Soudím, že jednou z hlavních příčin odchodu našeho ministra financí je také nadcházející všeobecný krach československé samosprávy. Už jsou dnes u nás obce, i velké, které zastavily platy jako poslední kridatář. Už je u nás samospráva, která je dlužna řemeslníkům a dělníkům, svým zaměstnancům za jejich poctivou práci, už jsou u nás úřady, které svým zaměstnancům na prvního místo peněz dají poukázky asi té ceny, jako byly válečné poukázky na chleba, mýdlo a jiné životní potřeby, odkazujíce je, aby si na tyto poukázky samosprávných úřadů vypůjčili a z vydlužených peněz vydržovali své rodiny. Velectění, mělo se za to, že toto finanční zaškrcení samosprávy našich obcí a okresů dotkne se především zájmů socialistického lidu. Nikoli, už zastavují samosprávné úřady placení úroků, anuit z komunálních zápůjček. Už se počíná objevovati přízrak velmi těžkých poměrů pro naše peněžní ústavy. Vkladatelé ohrožení na svých úsporách, které byly obcím a okresům půjčeny, ale které dnes samospráva vraceti nemůže, nesmí, brzy odpoví této vládě způsobem takovým, že bude přecházeti zrak i sluch celé této vládě a že státní správa finanční bude míti velmi mnoho práce, aby duchy, jež nesvědomitě a lehkomyslně vyvolala, opět zažehnala. (Tak jest!)

Velectění, tato hospodářská politika nynějšího vládního režimu musí ztroskotati. Ona má na mysli jen zájmy poměrně nevelké skupiny, skupinu podnikatelských existencí tohoto s tátu, úplně přecházejíc životní existenční zájmy zdrcující většiny obyvatelstva tohoto státu.

Vy, pánové z vládní většiny, svou politikou staráte se, aby podnikatelé ještě více vydělali. Naším úkolem jest politika, aby lidé pracující poctivě mohli býti živi. V tom je rozdíl mezi koncepcí vaší a koncepcí, kterou zastáváme my. A poněvadž naše politika opírá se o životní zájmy zdrcující většiny obyvatelstva tohoto státu, proto také ona to bude, jež na konec v tomto státě zvítězí.

Právě dnes byla v Německu uzavřena jedna veliká kapitola tamního vnitropolitického vývoje. Vláda občanského bloku podala do rukou presidenta říše svou demisi jako následek voleb, jež vzala vládě organisovaného majetku důvěru a přenesla ji na německou sociální demokracii a levici. I náš občanský tisk pozdravil německé volby jako znamení Německa demokratického, republikánského a mírumilovného. Při jisté společné zákonitosti vývoje politického smíme při dnešní demisi německo-klerikálně-selsko-nacionalistické, protisocialistické vlády říci, že síla rostoucí mezinárodní demokracie tlačí se i na poměry naší republiky a že stíny smrti, jež se položily na protisocialistickou reakci ve Francii a v Německu a snášejí se na reakcionářský režim i jinde, padají i na záštiplný, protidělnický režim spojených občanských stran i u nás.

Je to jistý symbol, že tato schůze slavné sněmovny po tak dlouhé době prázdně začíná v den, kdy v sousední říši odklízejí režim protidělnické politiky a kdy kancléřského úřadu ujímá se vítězná sociální demokracie.

I my chováme přesvědčení, že jsme se dožili dnů, kdy se bude končiti smutná efemera politiky vlády mezinárodně spojené buržoasní protidělnické zášti a kdy tato republika pracujícím lidem vytvořená vrátí se zase na vrcholu svého prvého desetiletí do své demokracie a do spoluvlády československého lidu. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Landová-Štychová. Dávám jí slovo.

Posl. Landová-Štychová: Vážená sněmovno! Budiž mi dovoleno připomenouti při této příležitosti osud naší zimní akce pro obnovení práv politických vězňů a proti persekuční praxi vůbec.

Tehdy hladovka politických vězňů na Pankráci vyburcovala jistou část intelektuálů, že se začali zajímati o temný kout československé trestní praxe a že na Pankráci vystřídala se řada vynikajících osobností, které leccos přiznaly, ale až na čestné výjimky vesměs psaly tak, jako bychom byli ve svých referátech zde přeháněli. A přece naše zprávy nebyly než pouhým konstatováním ověřených fakt, z nichž nejzávažnější byla znovu protokolárně bývalými politickými vězni doložena v kanceláři p. dr Billa v Praze. Nevím, z jakých důvodů "Prager Tagblatt" tento protokol s poznámkami p. dr. Billa neuveřejnil. Leč přes všechno popírání fakt, články a výklady, které pak o obnovení práv politických vězňů jednaly, dávaly tušit, že se během jubilejního roku republiky přikročí k vyřešení této otázky, a to ve smyslu revolučních národních tradic.

Ale když se mnozí z pánů dostatečně vypsali, usnula celá věc a přes naše drobné protestní intervence na kompetentních místech režim třídní msty buržoasie se dále vesele rozrůstá a upevňuje.

Tento výraz "třídní msta buržoasie" není nijak přehnaný a docela dobře vystihuje dnešní persekuční řádění u nás. Vezměme případ soudr. posl. Majora a sen. Fialy, o němž obšírněji promluvil sen. Sochor 5. t. m. v senátě a který nejen znamená nejhrubší porušení poslanecké imunity, nýbrž je ukázkou, že komunistický poslanec není ani životem jist, koná-li svou intervenční povinnost oproti rozzuřeným policejním orgánům.

Stejně výmluvný je případ soudr. posl. Steinera, vězněného nyní v Nitře. (Výkřiky posl. Můni.) Posl. Steiner si odpykává za politický delikt trest 8měsíčního žaláře, který mu končí až 1. listopadu t. r. Poněvadž je vážně nemocen - trpí plicní chorobou - zažádal s ohledem na nutné léčení své choroby o přerušení trestu na dobu 6 měsíců. Žádost tato byla dne 5. dubna t. r. zamítnuta "jako zákonně nepřípustná". Jinak bylo v zamítavém spisu podotknuto, že v případě onemocnění bude žadatel podle rozhodnutí lékaře dopraven do nemocnice. Tedy až onemocní! To ovšem znamená, až se mu choroba tak zhorší, že nic jiného nezbude, než jej uložit.

Že to ani dlouho trvat nebude, o tom svědčí zprávy těch soudruhů, kteří nitranské vězení poznali z vlastní zkušenosti. Vyjímám z jejich zprávy toto:

"Ve věznici je strava hrozná a zejména chléb je úplně nepoživatelný. Minulý týden" - dopis je datován ze dne 8. května t. r. - "soudr. Steiner a soudr. Bazala ukázali chléb lékaři a můžete si představit, jaký byl, když sám lékař věznice musil konstatovat, že je nemožno ho požíti; ale přes to se náprava. nestala.

Zacházení s nemocnými je pod kritiku. Dlouhé dni a noci leží choří vězňové bez lékařského ošetření, a i když jim lékař něco předepíše, nikdo se nestará, zdali to nemocný dostane. Zacházení s nemocnými se den ze dne zhoršuje. Už i proto byl soudr. Steiner volán k odpovědnosti inspektorem věznice, že v pisárně málo pracuje. Žádá se od něho, aby celý den seděl skrčený před psacím strojem, přes to, že je vážně chorý. Soudr. Steiner podal si žádost ohledně přerušení trestu na dobu 6 měsíců ze zdravotních důvodů. Na to pod č. Nst II 141/28 byla jeho žádost zamítnuta. Výrok, který byl už 5 dubna vynesen, doručili mu teprve 3. května."

V dopise je ještě mimo jiné připomenuto, že posl. Steiner podal tuto žádost na státní zastupitelstvo, ale tam žádost nebyla vůbec poslána, nýbrž vyřídil ji zamítavě sám státní zástupce v Nitře. (Výkřiky posl. Kollárikové.)

Posl. Steiner se soudr. Bazalem podali si začátkem dubna žádost o úlevy poskytované vrahům a lupičům ve vyšetřovací vazbě, ale žádost tato byla vyřízena po nesčetných naléhavých intervencích teprve až v těchto dnech.

Stejný osud postihuje žádosti jiných soudruhů pro politické delikty vězněných. Včera dne 11. t. m. mi bylo sděleno právním zástupcem Rudé Pomoci, soudr. dr. Bartoškem, že političtí vězňové na Borech v Plzni podali řadu oprávněných žádostí, a poněvadž jich vyřizování se zprvu na dlouho protahuje a nakonec zpravidla zamítá, zahajuje dnešním dnem politický vězeň Jan Vodička 5denní hladovku a také ostatní političtí vězňové - Kratunov, Šimůnek, Paufošima, Skoček a Michal - jsou odhodláni k této hladovce se připojiti. (Slyšte! Posl. Mikulíček: Je to za Masaryka jako za carů ruských! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Při tom je zajímavé, že Jan Vodička z Prahy, československý legionář, několikráte vyznamenaný v bojích za samostatnost československého národa, byl podle svého tvrzení nevinně odsouzen spolu se Šimůnkem a Kratunovem podle §u 6 zákona na ochranu republiky na základě udání provokatéra Bartáka, který inscenoval celou špionážskou aféru, aby dosáhl jako válečný invalida velmi výhodné trafiky poblíže Denisova nádraží v Praze. Dále byl Jan Vodička odsouzen pro přečin podle §u 17 zákona na ochranu republiky (tajné spolčování), jako vedoucí krajské pořadatelské komise, jejíž úkolem bylo organisovati pořadatelské sbory na ochranu majetku komunistické strany proti útokům fašistů. Oba delikty jsou povahy politické za každých okolností, ať už se jich vězeň dopustil, či nikoli, a tedy jemu i ostatním dvěma podle známého císařského rozhodnutí z 28. října r. 1849 a nařízení min. spravedlnosti z r. 1867 náleží práva politických vězňů. Tyto staré výnosy nebyly dosud legálně zrušeny, ačkoli jsou v rozhodném odporu se známými ustanoveními v zákoně na ochranu republiky.

Diskuse právníků vedené o této otázce po známé hladovce politických vězňů na Pankráci vzbuzovaly dojem, že zákon na ochranu republiky bude ve smyslu obnovy práv politických vězňů v dohledné době novelisován. Ale nestalo se nic, ba naopak je tu naprostá libovůle. Proto byla včera jménem redaktora Kozáka podána žaloba Nejvyššímu správnímu soudu v Praze pro odepření výhod politickým vězňům v rozsahu cís. rozhodnutí z 28. října 1849 z důvodů, že pojem politického vězně je pojem právním řádem předpokládaný, poněvadž na příklad zákon o moci soudcovské stanoví, že o zločinu a přečinu politickém mají souditi soudy porotní. Také v mezinárodních smlouvách o vydávání zločinců se pravidelně ustanovuje, že stát nevydá provinilců politických. Jmenují-li se v cís. rozhodnutí z roku 1849 a v min. nařízení z r. 1867 určité trestní činy jako delikty politické, není tento výpočet taxativní, nýbrž platí výhody politických vězňů pro politické odsouzence vůbec.

Je přirozeno, že při novelisaci trestního práva nastupují nové předpisy místo starých, a to i pokud jde o výhody výkonu vazby při politických odsouzencích. Jinak se ocitáme v situaci komicky absurdní, že totiž ten, kdo některý ze zločinů podle §§ 1 až 3 zákona na ochranu republiky úplně dovrší, požívá těchto výhod, kdežto ten, kdo se proviní podle zákona daleko méně, je trestán mnohem přísněji. (Posl. Můňa: Nás zavírají podle §§ 14 a 15 a teď kdyby měli Tuku zavříti podle §u 1, tak mu musí přiznati práva politických vězňů!) Ano!

Druhá byrokratická kuriosita u nás je ta, že se politickým vězňům zcela libovolně prodlužuje trest, poněvadž se jim bez každé vážné příčiny odpírá: za prvé na Pankráci zkrácení trestu samovazbou, ač tam zřízení samovazební existuje a používá se ho, jak o tom svědčí celá řada případů z poslední doby, za druhé odpírá se politickým vězňům rovněž libovolně zkrácení trestu podmínečným propuštěním, jak o tom svědčí případy všech politických vězňů v Plzni na Borech, kteří v těchto dnech začínají svoji protestní hladovku. Je zajímavo, že když právní zástupce dr Stein nedávno navštívil na Borech svého klienta Kratunova, kterému předtím bylo podmínečné propuštění slíbeno, stejně jako bylo slíbeno i ostatním, když splní podmínky, t. j. budou-li správně dodržovati vězeňský řád, pan řed. trestnice na Borech dr Štefka prohlásil, že ač se Kratunov vzorně choval, nemůže ho doporučiti k podmínečnému propuštění, poněvadž vane dnes shora jiný vítr. Také státní návladní dr Čermák, předseda vězeňské komise, na vývody dr Steina o nedávné ještě zákonné praksi odpověděl, že co bylo dříve, dnes už není, a zmínil se také o tom novém větru shora, argumentuje zamítnutí "povahou činu", což je v rozporu s § 10 zákona č. 562 z r. 1919 o podmínečném odsouzení, podle něhož béře se v úvahu vzorné chování nebo předpoklad vzorného chování - tedy jde o povahu delikventa a nikoli o povahu činu, pro který byl odsouzen. Fakt, že před zamítnutím oprávněné žádosti o podmínečné propuštění dotazoval se pan dr Štefka, ředitel trestnice na Borech, vězně soudr. Kratunova, zda je komunistou, a že v zamítavé odpovědi se pak uvádí, že žádost se pro tentokráte odmítá se zřetelem k povaze činu, pro který byl žadatel odsouzen a poněvadž výkonem trestu nebylo dosud u něho docíleno polepšení, neboť se stále ještě přiznává k zásadám negujícím řádné státní zřízení, znamená, že vězeň přes všechnu napravující vězeňskou torturu zůstal nadále komunistou a proto se mu odpírá, co mu právem náleží a co povoluje se každému lupiči a vrahu, dodržuje-li kázeňský řád, jestliže se dobře chová. Kdyby šli ti pánové v této argumentaci naprosto falešné a za vlasy přitažené do všech důsledků, pak by museli zavříti, a to doživotně, přes milion komunistických voličů a příslušníků komunistické strany Československa. My v této argumentaci vidíme jen jeden z nesčetných důkazů nového větru shora, o kterém nechce ničeho věděti ani pan ministr spravedlnosti Mayr-Harting, ani pan ministr zahraničí Beneš.

Je přece příznačné, když v roce desátého jubilea Československé republiky odhodlávají se političtí vězňové domáhati se hladovkami toho, co se jinak bez ohledu na povahu činu poskytne každému podvodníku, lupiči a vrahu, jestliže se během výkonu trestu podrobil kázeňskému řádu. Je jistě příznačné, jestliže za vlády náměstka ministerského předsedy Msg. Šrámka jsou i vysocí úředníci donucováni k libovolným výkladům zcela jasných zákonných ustanovení, jestliže se vedle nových zákonů persekučních uplatňuje zejména proti dělnictvu v jeho těžkém boji o holý život zbrusu nová justice, vysloveně výhružná a mstivá.

Já si tu dovolím z ohromné spousty materiálu, který se nám hromadí v Rudé Pomoci, uvésti pro krátkost času jen několik běžných případů z posledních týdnů. Případ Jaroslava Martiše z Vysočan. Při protestních projevech 25. května t. r. byl ve Vysočanech všemi policisty zbit starý dělník Souček tak, že klesl k zemi. Projevů zúčastnil se tento stařičký dělník jen pasivně, jako nahodilý chodec. Jaroslav Martiš šel tudíž dobrovolně na policii svědčiti, že jak tento starý dělník, tak i jiní zatčení dělníci, a to Hulík, Vítová, Pivoňková, Janoušková a Šabat, nezpůsobili nijakých výtržností a byli zatčeni naprosto bezdůvodně. Ale co se stalo? Svědek Martiš nebyl vůbec vyslechnut a byl spolu s ostatními uvězněn na Pankráci. Všichni jsou obžalováni pro přečiny, na které jsou tresty od jednoho týdne do jednoho měsíce - leč oni přes naše intervence sedí ve vězení již od 25. května i s tím svědkem Martišem.

Nejkřiklavějším ze všech je nedávný případ zatčených stávkujících dělníků z Kostelce nad Černými Lesy. Dělníci v cihelně p. Veselého mají "skvělou" mzdu 2·50 Kč za 1 hodinu. Poněvadž situace jejich rodin stala se v důsledku toho nesnesitelnou, domáhali se zvýšení mzdy. Zaměstnavatel odepřel, dělnictvo vstoupilo do stávky a úřady poskytly ubohému kapitalistovi několik desítek četníků na ochranu. Co následovalo, odpovídá v plné míře fašistickým poměrům na Balkáně. V noci s pondělka na úterek z 21. května bylo několik dělníků vytaženo z postelí a druhého dne spoutaní jako nebezpeční zločinci byli odváženi do Prahy. Nejvyšší měrou rozrušené manželky dělníků zastavily auto a prohlásily, že berou-li jim živitele, musejí vzíti s sebou i jejich rodiny. Abyste, pánové a dámy, snad nenamítali, že je v mém líčení něco přehnáno, cituji vám zde další výjev, jak jej v těch dnech otisklo "Právo Lidu". Píše:

"Jeden z četníků vyrval matce 6měsíční dítě a se slovy: "Já vám toho spratka vyhodím" - vyhodil skutečně dítě z vozu. Jen šťastným zachycením dítěte jedním dělníkem bylo dítě uchráněno od úrazu a snad i od smrti. Nad jednáním četnictva, které ohrožovalo ženy bajonety, je v Kostelci značné rozhořčení. Další ostudou jest uvěznění žen stávkujících dělníků na Pankráci mezi sprostými zlodějkami a prostitutkami v jedné cele. Obraz skutečných mravnostních nedostatků v 10. výročí naší samostatnosti." Potud "Právo Lidu".

Bylo zprvu intervenováno soc. demokratickými poslanci, poněvadž jde o příslušníky soc. demokratické strany, bylo několikráte naléhavě intervenováno poslanci komunistickými u samého ministra spravedlnosti, právní zástupce Rudé Pomoci dr Polák dovolával se platných zákonů proti bezdůvodnému držení dělníků ve vazbě, poukazovali jsme na těžké onemocnění z leknutí, které postihlo manželku dělníka Pěkného, a na nemocné dítě, které má býti převezeno do nemocnice, byla podána žádost o vyšetřování na svobodě - marně. Také zde narážíme na ten tajemný větrný proud shora, který svou vůní připomíná slunnou Italii anno domini za vlády Vatikánu ve středověku i dnešní slavné éry Mussoliniho.

Jak intimní je poměr státních úřadů ke kapitalistickým podnikům, zejména za mzdových zápasů dělnictva, o tom svědčí celé haldy dokladů ze Slovenska a Podkarpatska, jak je zde naši poslanci přinášejí. Dovolím si tu dnes uvésti alespoň jeden případ, a to ze stávky zemědělských dělníků na Nitransku.

29. dubna a 2. května bylo komandováno 24 vězňů z nitranské sedrie do dvou dvorů na stávkokazeckou práci. Tito vězňové vrátili se 5. května a praví, že přes celou dobu pracovali na dvorech ve Velkém Kereškýně a ve Velkém Cýteni pod četnickým dozorem. Podle jejich tvrzení byli jak oni, tak i četníci a dozorcové vězňů od velkostatkářů nádherně pohoštěni, každý den dostávali pivo, a když se vrátili, dostal každý vězeň 25 Kč. Z trestanců jeden utekl. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Po celou tuto dobu inspektor věznice a státní zástupce úplně zanedbávali své úřední povinnosti. Inspektor po celé tři týdny nekonal raportu, a měl-li kdo nějakou stížnost, neměl ji komu přednésti, poněvadž správu věznice konali strážníci, kteří každou žádost zamítli s tím, že inspektor to potom vyšetří.

Z věznice bylo 5. května propuštěno 12 důvěrníků, kteří následkem stávky byli pochytáni. Statečné a za práva a za chléb dělnictva bojující dělníky tedy pozavírali a lupičů, vrahů a podvodníků používali na stávkokazeckou práci. Také střelba do dělníků v Dol. Kereškýně, které vedle četně zraněných padl za oběť také lidský život, svědčí o faktu, že dělnictvo v Československu bez rozdílu stran, nejen komunistické, jest dnes už mimo zákon, mimo jakoukoliv možnost ochrany proti vražednému. vykořisťovatelskému systému. A jeho životy jsou vydány na pospas při sebe menším pokusu o obranu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ba zdá se, že se u nás začínají uplatňovati fašistické metody i v jiném směru. Svědčí o tom případ dělníka Havlíka z Ml. Boleslavě bytem u pí. Klotové na Nov. Městě. Tento dělník jel před 14 dny v pondělí na nějakou schůzi do Katusic, kde měl spor se správcem Janem Vrzlinkem o správcově teroristickém postupu vůči dělníkům, organisovaným u Mezinárodního Všeodborového svazu. Je zjištěno, že cestou z Ml. Boleslavě do Katusic zmíněný dělník Havlík zmizel, a přes intervence u příslušných úřadů není dosud vypátráno, kde se nalézá. Správce Vrzlink při dotazech dělníků prý se vyslovil, že se Havlíkovi vede špatně. Výrok tento, jakož i fakt, že Havlík je dosud nezvěstný, vzbuzují vážné obavy. Neučiní-li úřady svou povinnost a neohlásí-li znepokojené dělnické veřejnosti, kde se Havlík nalézá, nedivte se, pánové, jestliže jeho soudruzi zahájí pátrání po něm na vlastní pěst, a bylo-li Havlíkovi jakkoliv ublíženo, že z toho pak dělnictvo na Mladoboleslavsku vyvodí také své důsledky. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Vážená sněmovno! Podívá-li se z vás kdokoliv nezaujatě na souhrn těchto nesčetných fakt, porovná-li události posledních měsíců, ať už se týkají nesmyslného zákazu druhé Spartakiády, i toho, co mu předcházelo, se způsobem, jakým si počíná policie a četnictvo při veřejných projevech dělnictva, nebo s nervositou policejních komisařů na našich schůzích a s hysterickým řáděním censury v tisku, bude vám jasna souvislost všech těchto reakčních zjevů s křečovitou snahou kapitalistů a jejich exponentů ve vládě o udržení dosavadního hospodářského systému, který si přece denně vyžaduje tolik nevinných obětí na existencích i životech lidských. A bude vám také docela jasno, co znamená dokument o chystaném rozpuštění komunistické strany, který byl soudr. posl. Sternem předložen v zahraničním výboru a který byl bez jediného slova vysvětlení k úžasnému rozmachu reakce v jubilejním roce republiky označen za mystifikaci.

Tisk socialistických stran a tisk pokrokový se osudně mýlí, jestliže zavírá stále oči před skutečností a jestliže bezvýhradně a se zjevným uspokojením přijímá oficielní popření pravosti dokumentu. I kdyby, pánové - připusťme takovou pohádku - šlo o nějakou mystifikaci v této věci, byla by to mystifikace velmi dobře promyšlená jako pokusný balonek, zdali jsme my komunisté opravdu tak osamoceni, jak dokument praví, že by ostatní dělnické strany při eventuelním zákroku proti komunistické straně zachovaly se naprosto pasivně. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Vy, pánové z buržoasních stran, se velmi mýlíte. Je možné, že pasivní by byla vedení socialistických stran, že by se těšila na přírůstek, který by zvětšil tyto strany o naše bolševické dělnické elementy, které by tam konečně vykonaly také kus vděčné práce, ale, pánové a dámy, 6. červenec vám ukáže, že veliký vůdčí význam komunistické strany velmi dobře oceňují i dělnické masy všech ostatních socialistických stran v Československu, a Rudý den bude mohutnou manifestací proletářské jednoty, síly a revoluční pohotovosti nejen dělnictva komunistického, nýbrž i dělnictva socialistického se všemi ostatními vrstvami vykořisťovaného pracujícího lidu - bez rozdílu stran, bez rozdílu národnosti, ba i bez rozdílu náboženství - proti společnému sjednocenému nepříteli, kterého representuje tato vláda mezinárodního kapitalismu a reakce. A tento Rudý den bude předzvěstí toho, co vám nedávno zazpíval Ladislav Dymeš v básni "Revoluce v Praze", pro kterouž jste ho na Pankráci zavřeli. [Báseň byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pánové a dámy! Ještě něco málo k této písni mladého romantika, kterého jste chtěli na Pankráci napraviti; jeto malý citát z Havlíčkova článku z 31. května 1849, který napsal za stavu obležení nad Prahou. "Protidespotické, zákony samovolně rušící vládě ovšem ale musí býti podle každého práva dovoleno též násilí užívati, jak to také i historie dokazuje, a tu právě i nejšlechetnější občané chopili se zbraně a bojovali o svobodu." Toto mohl napsati Havlíček r. 1849 za stavu obležení a nebyl konfiskován. Zkuste vy, páni žurnalisté, napsati podobnou polemiku dnes a přesvědčíte se, jak chutná napravovací systém věznic a trestnic demokratické republiky.

Ku konci dovoluji se přednésti jménem komunistické frakce poslanecké návrh, aby se náměstek předsedy vlády a ministr vnitra dostavili do schůze sněmovny, v níž bude tento návrh usnesen, a podali zprávu, jaké plány a cíle sleduje vláda svým provokačním postupem proti komunistické straně Československa, proti Mezinárodnímu všeodborovému svazu, proti Federaci proletářské tělovýchovy a proti jiným složkám revolučního dělnického hnutí v Československu.

Ve schůzi zahraničního výboru posl. sněmovny dne 8. června 1928 odhalil posl. Stern na základě úplně spolehlivých informací plány vlády, týkající se zostřené persekuce a rozpuštění komunistické strany Československa, Mezinárodního všeodborového svazu, Federace proletářské tělovýchovy a jiných složek revolučního dělnického hnutí a dělnických organisací. Vláda a odpovědný resortní ministr nezmohli se při tomto odhalení svých plánů na nic jiného, než že ústy ministra zahraničí prohlásili stručně dokument, kterým dokládal posl. Stern své odhalení, za nepravý, dále že toto ubohé dementi dali rozšířiti ve stručné zprávě tiskové kanceláře a celou část řeči posl. Sterna, pronesené ve sněmovním výboru, která odhalovala plány vlády, bez jakýchkoli skrupulí a ohledů na imunitu, v tisku pro větší jistotu zkonfiskovali. Tento trik vlády, která prostě dementuje pravost dokumentů, ale o vlastní podstatě a obsahu svých plánů, jež byly námi odhaleny, zbaběle mlčí a pomáhá si na jedné straně nezákonným potlačováním poslaneckých řečí a na druhé straně pokoutně rozšiřovanými zprávami o znepokojování širokých mas obyvatelstva komunistickou stranou, je příliš průhledný. Vláda chce zostřenou persekucí komunistické strany a celého revolučního dělnického hnutí usnadniti další provádění svých vykořisťovatelských plánů vůči dělnictvu a všem pracujícím vrstvám, přípravy války a bojíc se při předčasném odhalení svých plánů plným právem živelného odporu pracujících mas, snaží se všemi prostředky své pravé úmysly zatajiti, ač celá její prakse a persekuční postup vůči komunistické straně Československa ukazuje její plány v pravém světle.

Proto navrhujeme:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Poslanecká sněmovna vyzývá podle §u 46 jedn. řádu posl. sněmovny Národního shromáždění náměstka předsedy vlády a ministra vnitra, aby se dostavili do dnešní schůze posl. sněmovny a podali zprávu o tom, jaké plány a cíle sleduje vláda svým provokačním postupem proti komunistické straně Československa, proti Mezinárodnímu všeodborovému svazu, proti Federaci proletářské tělovýchovy a proti jiným složkám revolučního dělnického hnutí v Československu. (Potlesk komunistických poslanců.)