Tento požadavek jest absolutně odůvodněný
nejen potřebou náležitého rozvoje stavebnictví
ve věci bytové, nýbrž také už
dřívější metodou, a tradicemi
zákonodárství rakouského. Jak jsem
již poznamenal, už zákony rakouské, řešící
bytovou péči, dávaly družstvům
a obcím možnost, aby použily státní
záruky až do výše 90 % stavebních
nákladů. Teď se ukazuje, že ve svém
vlastním státě jsme horší, než
bylo Rakousko, že hůře se chováme k
svým problémům sociálním, než
se chovali dřívější správcové
Rakouska.
Myslím, že ustanovení o finančních,
berních a přirážkových úlevách,
obsažená v dřívějším
zákoně, zlikvidována byla ne z popudu státních
orgánů a úřadů. nýbrž
že se tak stalo z popudu nynějších vládních
stran. Dřívější zákony
umožňovaly u domů s malými byty a u
domků rodinných státní výhody
berní až na 35leté využití. Tentokrát
pánové zmenšují tyto výhody o
celých 10 roků.
Podle dřívějších výhod
bylo možno vykalkulovati určitou výhodu ve
stavebním podnikání. Tentokrát si
každý stavebník velmi důkladně
rozmyslí, aby se pustil do stavby, která mu bude
velmi nebezpečným risikem. Vládní
strany odůvodňují toto své nepříznivé
stanovisko ke stavebnímu podnikání tím,
že prý se při realisování zákona
o stavebním ruchu velmi hazardovalo, ale při tom
žádného z pánů, kteří
takové výtky činí, nenapadne, aby
vytkl také ministerstvu financí a celé státní
správě realisování zákona odpisového
zvaného lex Rašín. Tam by měli pánové
výbornou a jistě velmi vhodnou příležitost,
aby se podívali na hospodářství, které
se provádělo u kapitalistických podniků
a u kapitalistů ve smyslu tohoto zákona Rašínova.
Několikrát jsme se dožadovali, aby zrovna tak,
jako ministerstvo soc. péče vykazuje, komu a na
jaký domek a k jakému účelu co vydalo,
také ministerstvo financí předložilo
bilanci, kolik který kapitalista si k svému účelu
a prospěchu odepsal. Tam, jak pravím, mají
vládní strany velmi vhodnou příležitost,
aby se přesvědčily o tom. kde a jak se řádně
hospodařilo, či hazardovalo.
Velectění pánové! I mimo lex Rašín
máme možnost se podívati, kdo všecko využíval
zákona o stavebním ruchu, a že právě
příslušníci těch stran, které
vyčítají zákonu o stavebním
ruchu hazardování, velmi tohoto zákona a
jeho dobrodiní využili a už teď postarali
se o to, aby p. sekčním šéfem tak často
tradovaný zájem státu na zpětném
placení státní záruky se jich nedotýkal.
Celá řada zájemníků z řad
majetných vrstev postarala se již o to, aby byly smazány
státní záruky knihovní a aby dům.
postavený pomocí družstva, zlikvidován
byl na prospěch individuálního vlastnictví.
Tedy mám za to, že původní textace zákona
o stavebním ruchu nezaslouží si žádných
výtek. naopak, že bychom se měli zase vrátiti
k původním metodám podpor státu pro
stavební účely, abychom se tak jednou zbavili
těch velikých povinností, které nejsou
jen povinnostmi sociálními a socialistických
stran, nýbrž povinností státu, a abychom
obyvatelům tohoto státu umožnili řádné
bydlení a tím i štěstí a spokojenost
v tomto státě. (Výborně! -
Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické).
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Katz. Dávám mu slovo.
Posl. Katz (německy): Slavná sněmovno!
Předloženými návrhy zákonů
o ochraně nájemníků, o odkladu exekučního
vyklizení místností a o stavebním
ruchu vede se znovu úplně surový útok
na zbývající ještě skrovnou část
ochrany nájemníků, jíž bylo především
chráněno mnoho tisíc pracujících
lidí, byť i jen nuzně. Jest příznačné,
že od té doby, co ministerstvo soc. péče
řídí pan páter Šrámek,
nebyl dosud ještě podán žádný
zákon, který by nebyl diktován oním
protisociálním, reakčním duchem, jímž
jest tato měšťácká vláda
ovládána vůbec. Již onen nedemokratický
způsob projednávání těchto
návrhů, které jsou opět vyřizovány
obvyklým způsobem promrskávání,
jest dalším důkazem, že nynější
vládní koalice nemá ani vážné
vůle, ani hlubšího porozumění
pro to, aby pro celý národ tak neobyčejně
důležitou a palčivou otázku bytové
péče řešila aspoň poněkud
ve skutečně sociálním duchu. Kol.
Taub již v soc.-politickém výboru kritisoval
toto nedůstojné projednávání
podaných návrhů a při tom konstatoval,
že na př. v Německu návrh na ochranu
nájemníků byl vyřízen v 33
schůzích výborových a pěti
schůzích ve sněmovně, při čemž
říšský ministr práce několikráte
zasáhl do rozpravy, aby přesně vyjádřil
stanovisko vlády. U nás vyřizují se
tyto návrhy téměř rychlíkovým
tempem, takřka v několika hodinách a ministerstvu
soc. péče vůbec ani nenapadne, aby k tak
důležitým zákonům projevilo svůj
názor. Hájení tohoto hanebného útoku
na nájemníky přenechává se
v soc.-politickém výboru pouze panu dr Viškovskému,
který našel jen několik nenávistných
a úplně odmítavých poznámek
na věcné námitky oposice. Německé
vládní strany ve výboru do jednání
vůbec nezasáhly. Návrhy oposice byly tedy
také úplně bez uvažování
a bez povšimnutí zamítnuty. Zvláště
jest však příznačné, že
to byli právě dva křesťanští
sociálové, jeden z nich dokonce zbožný
služebník boží, kteří se
ve čtvrtek snažili jako zpravodajové odůvodniti
a hájiti útok na nájemníky. Že
při tom šlapou po svých křesťanských
zásadách, o to se nestarají. Pro duchovní
pány jest bytová otázka rozřešena,
oni jsou ve svých farách i se svou domácností
chráněni před bytovou nouzí. Bída
ostatních nechává je úplně
chladnými, ty utěšují velmi úlisnými
slovy o onom božském světě. Věříme,
že také tento podvod, spáchaný na nejubožejších
z ubohých na konec přece jen bude odhalen, čemuž
tito pánové svou bohaprázdnou politikou,
kterou provozují, sami dostatečně přispívají.
Vládní strany jsou prodchnuty jen jedinou vůlí,
totiž zajistiti majetníkům domů na útraty
nájemníků další výhody.
O nic jiného nejde při těchto návrzích,
které obsahují nejen velmi podstatné zhoršení
dosavadních zákonů, nýbrž budují
také podklad pro úplné zrušení
ochrany nájemníků, která sama osobě
již bez toho je ohrožena. Páni z občanského
bloku pracují skutečně skvěle, to
se jim musí přiznati; nejen že dělníkům,
úředníkům, zaměstnancům
a drobným obchodníkům připravili nesnesitelné
živobytí cly a daňovými zákony,
nejen že správní reformou připravili
a ošálili lid o kus politické svobody, a nejen
že novým finančním zákonem odsoudili
obce v každém směru k bezmocnosti a vydali
je na pospas byrokracii, nejen že dělníkům
má býti ukradeno sociální pojištění,
nyní má také býti tisícům
lidí jejich skrovné živobytí proměněno
ve skutečné peklo, tisíce lidí má
býti připraveno o přístřeší,
o něž se dodnes tak velice strachují.
Nynější návrh zákona neznamená
nic jiného než počátek konce ochrany
nájemníků. To také zpravodaj Matoušek
dosti nezastřeně přiznal. Namítá
se, že ke zrušení ochrany nájemníků
dojíti musí, aby se tím nejen mohlo úspěšně
čeliti bytové nouzi, nýbrž i proto,
poněvadž se prý majetníkům domů
daří velmi špatně. Tato věc jest
asi nejtěžší starostí vládních
stran. Jak se však daří pracujícímu
obyvatelstvu a zda takových opatření, která
znamenají pro ně znovu těžké
hmotné zatížení, mohou snésti,
na to se vláda netáže. I když velké
davy lidí zpustly bytovou nouzí a chátrají
zdravotně i mravně, jest to pro ni vedlejší
věcí. Hlavní věcí jest, aby
se zvýšila třikrát svatá dávka
ze zisku. Těmito návrhy zákonů téměř
bez výjimky splňují se jistě nikoliv
neskromné požadavky majetníků domů.
Pomysliti na krutý osud nájemníků,
to nepokládala vláda za nutné. Nájemné
zvyšuje se během jednoho roku o 40%. K tomu dlužno
ještě přičísti přirážky,
jichž může žádati majetník
domu na zvýšení veřejných dávek
nebo na zvýšení způsobené zavedením
nových dávek, na výdaje za osvětlení
schodiště a chodeb, za vodoměry, plynoměry
a elektrické hodiny, za čištění
domovní stoky a žumpy, za vymetání komínů,
za odvážení popela a smetí, všechny
přirážky, jichž mohou majetníci
domů požadovati. To bude činiti rovněž
asi 20% nájemného, takže činže
bude ve skutečnosti zvýšena nejméně
o 60%. Činže se všemi přirážkami
bude činiti, byl-li byt pronajat před 1. květnem
1924, u malých bytů 210% mírové činže,
u středních 230% a u velkých bytů
250%. Byl-li byt pronajat po 1. květnu 1924, u malých
bytů 240%, u středních 260% a u velkých
bytů 270%. Dostali jsme se tedy téměř
již ke 300% mírové činži. S tím
se však domácí pánové stále
ještě nechtí spokojiti a mluví o plné
valorisaci mírových činží, ačkoliv
stálým zvyšováním činží
a přírůstkem hodnoty, jehož nabyly staré
domy, získali již velmi mnoho. Mluví-li se
však o valorisaci, pak myslím, že musíme
také konstatovati, že dělnické mzdy
stále ještě nejsou ani zdaleka valorisovány
a že by bylo povinností, aby vzhledem k tomuto ohromnému
zvýšení činže, jak ještě
podrobněji vyložím, byly také náležitě
zvýšeny mzdy. Nynější úroveň
činí 79% předválečných
mezd. Tyto mzdy nesnesou již žádného zatížení,
nemá-li hospodářská bída stoupnouti
ještě více, než tomu jest nyní.
Mzdová úroveň našich dělníků,
s níž stojíme v poměru k jiným
státům na 14. místě, dosáhla
již svého nejhlubšího stupně, jehož
nelze již snížiti. (Posl. Hackenberg [německy]:
A při tom ceny potravin vypadají jinak!) Ano,
o tom budu ještě mluviti. Stačí, budeme-li
se říditi jen daty státního statistického
úřadu, který zjistil, že dělnická
rodina potřebuje k úhradě, byť i jen
nejpotřebnějších předmětů
spotřeby, týdně 312,62 Kč mzdy. Ale
víme, že jen asi 10% všech dělníků
vydělává takovéto mzdy a 90% dělníků
jest nuceno k živobytí pod minimem, zjištěným
státním statistickým úřadem.
A přes to se odvažujete zvýšiti nájemné
během jednoho roku o 60%. Jest to přímo zločinné
jednání, které se ovšem snažíte
odůvodniti. V důvodové zprávě
k zákonu o ochraně nájemníků
se praví, že zvýšení nájemného
lze provésti vzhledem k dobré hospodářské
konjunktuře, kterou nyní máme. Nuž,
pánové, víme přece, že dělníci
dodnes neokusili ničeho z této prý dobré
konjunktury, naopak dělníci zdraženým
živobytím, jehož první příčinou
jsou cla, byli velmi těžce poškozeni. Z této
dobré konjunktury těží jen kapitalisté,
kteří shrabují přímo báječné
zisky, aniž se dělníkům dostalo z toho
náležitého podílu. Máme také
ně kolik měšťáckých vědátorů,
kteří přispěchali hájiti zvýšení
nájemného. Tito vědátoři vždy
velmi ochotně zaskočí, jde-li o to, odůvodniti
vykořisťování lidu. Navrhují,
aby nájemníci zvýšení nájemného
přesunuli na jiné. To lze ovšem provésti
jen tím, zvýší-li se náležitě
mzdy. Jak to vypadá v praksi, pro to jsme získali
názorný obraz ve mzdovém boji horníků.
Horníci pro svůj bídný hospodářský
stav musili přijíti se svými požadavky.
Ačkoliv při jednáních bylo přesně
prokázáno, že ceny nejdůležitějších
potravin stouply o 18% - sám index rostlinných potravin
stoupl z 941 v říjnu na 1001 v prosinci - ačkoliv
tedy potraviny a zvláště nejdůležitější
potraviny, které kupuje dělník, vykazují
znatelné stoupnutí, musili horníci vésti
velmi krutý boj za zvýšení mzdy a dosáhli
v Mostě jen 5% a na Kladně dokonce jen 3% zvýšení.
Chci vám jen zcela krátce vyložiti, jak stouply
ceny nejdůležitějších potravin,
poněvadž se stále mluví o valorisaci
nájemného. Chleba stál r. 1913 - vždy
jeden kg - 29 haléřů, v říjnu
1927 stál již 3 Kč 11 h, mouka stála
r. 1913 41 haléřů, r. 1927 4 Kč 23
h, brambory stály r. 1913 8 haléřů,
r. 1927 69 haléřů. Cena chleba jest tedy
více než desetinásobná. U mouky jest
stoupnutí z r. 1913 do 1927 podobné. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)
Vidíme tedy, že zatím co mzdy dosahují
nejvýše 71/2násobné
výše toho, co vydělal dělník
v míru, ceny nejdůležitějších
potravin stále ještě jsou desetkráte
a jedenáctkráte vyšší než
dříve, a to se ještě mluví o
valorisaci. Horníci nemohli tedy svým zvýšením
mezd vyrovnati ani zdražení potravin a přes
to jsou nyní tito dělníci zatěžováni
60% zvýšením nájemného. Zcela
přesně bylo vypočítáno, že
podmínkou pro 10% zvýšení nájemného
jest 2%ní zvýšení mezd a příjmů.
Horníci tedy, kteří vybojovaným 5%ním
zvýšením mezd nemohli ani čeliti zdražení,
ztrácí nyní zvýšením činže
nejen oněch vybojovaných 5%, nýbrž odnímá
se jim dokonce ještě dalších 7%
z jejich staré mzdy, neboť podle vypočítaného
klíče musilo by 60% zvýšení nájemného
míti v zápětí 12% zvýšení
mezd. Tak tedy vypadá v praksi učenými vědátory
tak vřele doporučovaná teorie o přesunutí.
A tak, jak se daří horníkům, je to
i se všemi jinými dělníky, tak je to
také s úředníky a zaměstnanci
a malými obchodníky, kteří naprosto
nemohou uhraditi svým nepatrným příjmem
zvýšení výdajů.
Pan ministr dr Spina představil si sice řešení
této otázky velmi jednoduše. (Posl. Schweichhart
[německy]: Jemu se to lehce mluví,
jemu je dobře!) Pravda. Při vyjednáváních
prohlásil, že mzdy nemohou býti zvýšeny
podle životní úrovně. Bylo by daleko
moudřejší, kdyby byl pan ministr dr Spina
použil tohoto receptu tehdy, když rolníci
žádali cla. Pak byli bychom bývali ovšem
ušetřeni mnohého. Se zvýšením
nájemného jest to totéž. Touto novou
symbiosou má býti pravděpodobně také
dnes odůvodněno zvýšení nájemného.
Vědomý úmysl prolomiti ochranu nájemníků
spatřujeme dále v rozšíření
důvodů k výpovědi, tak při
bytech se 4 nebo více pokoji, nejsou-li plně obydleny,
jestliže majetník domu prokáže, že
jich potřebuje pro sebe atd. Dále u bytů
v domě, který patří cizímu
státu a dále, jestliže nájemník
po tři léta po sobě má přes
100.000 Kč ročního příjmu.
Ochrana nájemníků uvolňuje se také
tím, že pro příště mohou
dědicové zemřelého nájemníka
jen tehdy činiti nárok na byt, jsou-li příslušníky
rodiny. Tím bude připraveno o byt tisíce
lidí, kteří jsou nuceni žíti
v jedné společné domácnosti. Vedle
toho se však dostává majetníkům
domů vydatného, mimořádného
výdělku tak zvanou smluvní svobodou, která
se projevuje tím, že přeplatek nájemného
se nemusí vraceti.
Velmi mnoho nájemníků, kteří
již dnes platí vyšší nájemné
než podle zákona, jen aby měli pokoj, nebo
kteří jsou vědomě majetníkem
domu, pokud jde o činži, zkracováni, bude tím
velice poškozeno. Úplné zničení
ochrany nájemníků přináší
však ustanovení, že žádné
nové nájmy ve starých domech nepodléhají
již ochraně nájemníků. Že
tímto ustanovením budou nejkrutěji postiženi
dělníci, kteří musí velmi často
měniti své místo a tedy také obydlí,
nepotřebujeme podrobněji odůvodňovati.
Ale tímto zvláštním ustanovením
budou také majetníci domů znovu povzbuzeni
k dalšímu zvyšování nájemného.
Nátlak na nájemníky, aby je dostali ze starého
obydlí, bude tím větší, poněvadž
zákonem o ochraně nájemníků
jest slíbeno pro stará obydlí vyšší
nájemné. Budou z toho vznikati nejen větší
rozmíšky mezi majetníky domů a starými
nájemníky, nýbrž i pro majetníky
domů a nájemníky bude platiti dvojí
právo a tedy nastane stav, jehož si toužebně
přejí především němečtí
křesťanští sociálové. Oni
především velmi vřele usilovali o smluvní
svobodu. Pan posl. Krumpe napsal v časopise "Deutsche
Presse" ze dne 8. února tohoto roku mezi jiným
výslovně ještě toto: "Smluvní
svoboda záležela by v tom, že všichni noví
nájemníci ve starých a nových domech
nepodléhali by již ochraně nájemníků
a pro celý nájemní poměr byla by rozhodující
jen uzavřená nájemní smlouva."
Zda křesť.-sociální nájemníci
budou míti radost z požadavku p. Krumpe, který
se nyní uskutečnil, jest ovšem pochybné.
Na každý způsob však vím tolik,
že jest velmi mnoho křesťansko-sociálních
nájemníků, kteří jsou proti
každému zhoršení ochrany nájemníků,
ale tito ubozí nájemníci nemají přece
v křesť.-sociální straně "lidové"
žádné váhy. (Posl. Schweichhart [německy]:
Za to kněží!) Zcela správně.
Nájemníci jsou ovečky vedené vysokými
a vysoce důstojnými pány, a tyto ovečky
bohužel ještě ani nepozorují, že
byly zavedeny. Než vláda se stále ještě
nespokojila ani s těmito skutečně ohromnými
zhoršeními v novém návrhu, ona šla
ještě mnohem dále. V §u 31 zavádí
nové ustanovení, podle něhož v obci
s méně než 2000 obyvatelů, jestliže
v den vyhlášení tohoto zákona nepodléhala
zcela domovní dani činžovní, lze zrušiti
ochranu nájemníků, jestliže se obec
pravoplatně na tom usnese a zemská politická
správa toto usnesení schválí. Tímto
ustanovením se neprovádí a nezahajuje nic
jiného než hanebné, surové oloupení
nejméně polovice všech nájemníků
v tomto státě o ochranu nájemníků.
Ve většině obcí, které se mohly
jen ponenáhlu zalidniti průmyslem, ještě
dnes platí se vedle domovní daně činžovní
také domovní daň třídní,
takže tyto obce nepodléhají zcela domovní
dani činžovní. Jest to ovšem velmi strašlivé
ustanovení. Nájemníci ve všech těchto
obcích budou zcela prostě prohlášeni
za nechráněné. Jaký účinek
bude míti toto ustanovení, chci vám ukázati
na příkladu z mého okresu falknovského.
Okres falknovský s 56.000 obyvatelů jest úplně
průmyslový okres. Podle nových ustanovení
uvedeného §u 31 z 56 obcí tohoto okresu bude
podléhati ochraně nájemníků
již jen 15 obcí, ostatních 41 obcí s
asi 25.000 obyvatelů může býti z ochrany
nájemníků vyloučeno. (Výkřiky
posl. Schweichharta.) Jest samozřejmé, že
v obci, kde mají sociální demokrati většinu,
tohoto ustanovení se nepoužije. Ale v obcích,
kde mají většinu občanské strany,
bude ochrana nájemníků zcela určitě
zrušena. Především padne ochrana nájemníků
všude v obcích, kde jsou u vesla členové
Svazu zemědělců, a zemědělští
dělníci budou tím úplně vydáni
svévoli rolníků a musí dovoliti, nebudou-li
chtíti ztratiti přístřeší,
aby se s nimi nakládalo jako s bezvýznamným
heloty. V těchto obcích se pokusí dále
zbaviti se průmyslových dělníků,
kteří jako voliči stávají se
v obcích rolníkům velmi nepříjemnými.
Dnes ještě nelze ani tušiti, jaké následky
bude míti toto šílené ustanovení.
Jedna věc jest jistá, že se tím na tisíce
rodin uvalí nové strasti a nová bída,
že dojde k dalšímu rozvrácení rodinného
života, že vzroste počet nemocných a chorých
dětí a morálka a mravnost poklesne ještě
hlouběji. Kde jsou zde povolaní vědátoři,
aby zde protestovali proti rozvracení národní
lidové síly a lidového zdraví? Kde
jsou oni černí licoměrníci a tichošlápkové,
kteří nemohou ani dosti bouřiti proti mravnímu
zesurovění především mládeže!
Marně budeme je volati! Všechny ohlušila a oslepila
bestie zisku. Další podstatné zhoršení
záleží také v tom, že trvání
zákona jest vymezeno jen do 31. března 1929, což
se stalo jen k tomu účelu, aby po roce byly vůbec
zrušeny poslední zbytky ochrany nájemníků.
V důvodové zprávě snaží
se to sice vláda popříti, ve skutečnosti
však nemá před očima jiného cíle.
Zpravodaj v soc.-politickém výboru prohlásil,
že k definitivní úpravě veškerého
bytového zákonodárství bude nejprve
svolána anketa, k čemuž, poněvadž
zákon pozbývá platnosti již v březnu,
nebylo času. Toto prohlášení jest jen
prázdnou výmluvou, neboť již r. 1925 se
vědělo, že zákon pozbude platnosti 31.
března 1928, takže by bylo bývalo dosti času
velmi důkladně se zabývati bytovou otázkou.
Ale vše bylo vědomě opominuto. Že však
nynější provisorium nepřinese uklidnění,
nýbrž jen novou nejistotu a zanese zmatek do nynějších
bytových poměrů, nemusíme podrobněji
vykládati. Přednost starého zákona
záležela konečně v tom, že platil
tři léta. Stojíme na zásadě,
že ochranu nájemníků lze zrušiti,
až bude dostatek bytů. Ale ani největší
nepřítel ochrany nájemníků
nemůže tvrditi, že to jest již nyní.
U nás nejen že máme bytovou nouzi, nýbrž
nepopsatelnou bytovou nouzi, která dalším zrušením
ochrany nájemníků musí nabýti
ještě větších rozměrů.
U nás nemáme pro obraz bytové nouze obsáhlého
materiálu, poněvadž vláda dosud nenařídila
statistického šetření. Ale ve státech,
kde byla tato šetření provedena, byla zjištěna
strašlivá čísla. Tak v Německu
nedostává se asi 400.000 bytů. Vypadá-li
to takto v Německu, oč horší musí
to býti u nás, poněvadž v tomto oboru
jsme proti Německu daleko a daleko pozadu. (Výkřiky
posl. Hackenberga.) Jak řečeno, vláda
neprovádí úřední statistiky
o našich bytových poměrech, poněvadž
nemá o to zájmu. Ale tam, kde jsme prostřednictvím
komunálních korporací zjistili, jak lid bydlí,
opatřili jsme tak strašlivý materiál,
který jest tak hrůzný a tak příšerný,
který jest tak mocnou žalobou na dnešní
náš společenský řád, že
každý, v němž ještě dřímá
jakási jiskřička sociálního
cítění a lidského soucitu, musí
vykřiknouti. Pan dr Gruschka v Ústí n. L.,
který se s hlubokou, věcnou znalostí zabýval
bytovou otázkou, zjistil, že v Ústí
n. L. v 9904 bytech bydlí 10.480 rodin. Z toho bydlí
v bytech o jedné místnosti 16.2%, v bytech se dvěma
místnostmi 40,9%, v bytech se třemi místnostmi
20,5%, tedy v bytech s jednou až dvěma místnostmi
57.1%, v bytech s jednou až třemi místnostmi
76,6% obyvatelstva, u něhož konal šetření.
Z oněch 9904 bytů mělo 1325 rodin 2574 podnájemníků.
Mezi 2186 byty s jednou místností bylo 140 rodin
s 245 podnájemníky, z 4182 bytů se dvěma
místnostmi bylo 408 bytů se 767 podnájemníky,
z bytů o třech místnostech bylo 366 bytů
se 675 podnájemníky. Celkem tedy z 8299 jedno až
třípokojových bytů bylo 914 bytů
s 1687 podnájemníky. Jak to v jednotlivých
těchto bytech vypadá a jaké nebezpečí
po stránce zdravotní a mravní vyplývá
z této bytové nouze pro národ, o tom provedl
nestranné šetření přítel
z naší strany, náměstek starosty Pölzl
z Ústí n. L., šetření, které
nemilosrdně odhaluje hanbu našeho, tak zvaného
kulturního -státu. V několika článcích,
které vyšly v našem ústředním
orgánu s případným nadpisem "Ti,
kteří žijí v podsvětí",
líčí, jak tito lidé bydlí.
Ve sklepních obydlích, v koňských
stájích, v chlévech pro prasata a kurnících,
vlhkých a zatuchlých, kam nevnikne sluneční
paprsek, žije sta rodin a spějí k jisté
zkáze. U nás ve 20. století na "Ostrově
blažených" bydlí lidé dokonce ve
slujích.
Abych vám ukázal jen malou ukázku bytové
nouze, chci vám přečísti jen holé
líčení pisatele o těchto jeskynních
obyvatelích. Píše: "Malou hodinku pěšky
od Úštěku na sever směrem k železniční
trati Velké Březno-Úštěk, v lesnaté
horské krajině, leží německá
dědina Levín. V době od května do
srpna navštěvuje toto místo mnoho letních
hostů a již po léta přicházejí
tam každoročně o prázdninách
děti z Ústí n. L. a okolních obcí
na zotavení. Tato obec, která léto co léto
poskytuje spoustě lidí přístřeší,
nemá místa pro své vlastní obecní
příslušníky a dostane se jí smutné
slávy, poněvadž její zástupci
klidně přihlížejí, jak 9 lidí,
4 dorostlí a 5 útlých dětí
musí bydliti jako zvířata v pískovcové
jeskyni, spějíce za dnešního, Bohem
žádaného řádu pomalu, ale jistě
v náruč choroby a předčasné
smrti. Na tomto bídném, malém kousku země
bydlí rodina, bydlí 9 lidí, mezi nimi 5 drobných
dětí od 2 do 5 let a stojí několik
bídných kousků nábytku, pravý
proletářský nábytek, rozestaveno nesouladně
kolem do kola. Dvě postele, stůl, několik
židlic a kufr zaplňují toto obydlí.
Starý slamník, který jest postaven vedle
vchodu před postelemi, má chrániti před
průvanem vanoucím dveřmi. Kolem dokola v
místnosti vlhká, studená temnota. Bídná
kamna, která si vystavěli obyvatelé z cihel
a bláta sami, zamořují kouřem vzduch
tak, že rozdělá-li se oheň, musí
býti otevřeny dveře, aby se obyvatelé
v místnosti neudusili. Tato rodina žije v takových
ubohých poměrech, že si nemůže
opatřiti ani rouru ke kamnům, kterou by mohli vésti
kouř otvorem ven. Tak vniká kouř z kamen
přímo do místnosti a proniká hluboko
do ostatních jeskyň. V kamnech lze zatopiti jen
tehdy, je-li toho nutně třeba k vaření.
Proto zvláště v nynější
roční době jest v jeskyni vlhká, strašlivá
zima." Bylo třeba, aby bytová nouze v Ústí
a v nejbližším okolí byla takto zdůrazňována,
poněvadž se nedávno v tomto městě
němečtí majetníci domů, kteří
se pravděpodobně také zaklínají,
že jsou dobrými soukmenovci, s frenetickým
potleskem a se souhlasem jednotlivých občanských
stran na schůzi usnesli na rychlém zrušení
ochrany nájemníků. Kdyby byli účastníci
schůze majetníků domů podnikli jen
malou vycházku do ústeckých bídných
bytů, byli by si učinili pojem, za jakých
poměrů musí žíti široké
vrstvy jejich soukmenovců. Kdyby byli měli ještě
aspoň trochu lidského soucitu, byli by pak upustili
od zločinného svého postupu proti nájemníkům.
Víme již, že majetníci domů na
své ústecké schůzi jen proto mohli
tak nenávistně mluviti proti nájemníkům,
poněvadž mohli očekávati, že nynější
občanská vláda náležitě
splní jejich přání. Stačí,
pročteme-li jen podrobně návrh o ochraně
nájemníků, a ihned poznáme, že
vláda většinou vzala požadavky majetníků
domů za své. Proto právě stojí
v čele ministerstva soc. péče zbožný
kněz, který výroku: "Pojďte ke
mně všichni, kdož jste obtíženi"
úplně mylně používá na
supy číhající na činži,
ale nájemníky odbývá biblickou kletbou:
"Vaše obydlí bude pusté, aby bydlení
stalo se vám hořem." (Souhlas na levici.)
Na ústecké schůzi majitelů domů
mluvil také zástupce Svazu zemědělců
p. posl. Fischer. Podal důkaz nejen o reakčním,
nenávistném a nájemníkům nepřátelském
chování své strany, nýbrž i o
inteligenci ovládající tuto stranu, která
se vždy uplatňuje, jde-li o hájení prospěchářských
zájmů. O nízkém nadávání
nájemníkům, jež p. Fischer, jak
známo, opsal prohlásiv, že "ochrana nájemníků
chrání jen ničemy", promluvíme
si s ním ještě také mimo sněmovnu,
poněvadž pochází z našeho volebního
kraje. (Posl. Hackenberg [německy]: To je učitel!)
Ano, je to vzdělavatel lidu, učitel, který
používá takových výrazů.
Ale právě p. Fischer měl by nejmenší
příčinu usilovati o zrušení ochrany
nájemníků, neboť kdyby byl nalezl jen
trochu porozumění pro utrpení svého
národa, bylo by stačilo, kdyby se byl poohlédl
jen ve vlastním volebním kraji, ba dokonce i ve
svém vlastním nynějším bydlišti,
nebo kdyby se byl dal aspoň informovati, a byl by zvěděl,
jak tito ničemové - nájemníci bydlí
a žijí. Snad bych mu při tom mohl poněkud
pomoci. Bytová nouze v našem kraji přiměla
okresní správní komise v Karlových
Varech, v Mar. Lázních, v Chebu, ve Falknově
a Lokti, aby zřídily vlastní bytové
referáty, jejichž činnost záleží
ve zjišťování bytové nouze. Právě
tak jako v Ústí, také zde v těchto
okresech byla zjištěna hrůzná data,
která, a to zdůrazňuji výslovně,
nebyla zjištěna sociálními demokraty,
nýbrž občanskými stranami. V městě
Karlových Varech, jež vláda tak ráda
nazývá oknem do republiky, a o němž
křesťanští sociálové, němečtí
nacionálové a živnostníci nedávno
tvrdili, že v něm není bytové nouze,
bylo napočítáno 159 obydlí s jednou
místností, v nichž žilo 733 osob. Ona
obydlí jsou ovšem většinou ve sklepích
a také na půdách a bydlí v nich vesměs
dělníci. Tato obydlí jsou přímo
ostudou. Jsou to vlhké díry bez světla, v
nichž pobyt se stává trýzní.
V okrese karlovarském bydlí v 1935 obydlích
s jednou místností 10.098 lidí. To jest 13%
veškerého obyvatelstva. Totéž vidíme
v okrese Mariánské Lázně, o němž
se rovněž tvrdí, že v něm není
bytové nouze. Tam jest 157 bytů o jedné místnosti
s 842 osobami. V okrese falknovském jest 430 bytů
s jednou místností a obydlených 2580 lidmi.
Ve 23 případech bydlí 3 rodiny v jediné
místnosti. Velmi špatné poměry jsou
také v okrese loketském, kde v 953 obydlích
s jednou místností bydlí 5459 osob. Netřeba
zvláště zdůrazňovati již
smutně proslavených chebských kasáren
jako typické známky bytové nouze. v nichž
jest 72 bytů s 500 osobami. I v samotném bydlišti
pana posl. Fischera, ve starém Hor. Slavkově,
natropila bytová nouze strašlivé spousty. Tam
je 40 bytů s jednou místností a bydlí
v nich 231 osob. Tamější městský
lékař dr Singer zdůrazňuje ve svém
posudku, že bytové poměry v Hor. Slavkově
jsou nesmírně špatné a zvláště,
že jest tam mnoho bytů příčících
se zdravotním předpisům. Namítá-li
se, že ve venkovských obcích není bytové
nouze nebo že bytová nouze není tak křiklavá,
řeknu vám jen, jak se projevuje bytová nouze
na příklad v mém okrese. Přečtu
vám jen posudek obvodního lékaře z
mého okresu. Tento lékař píše:
"Na svých služebních cestách ve
svém zdravotním obvodu měl jsem příležitost
pozorovati v jednotlivých místech přímo
neutěšené bytové poměry. Platí
to zvláště o osadách, v nichž bydlí
téměř vesměs dělníci.
Jsou tam obydlí 1.50 m vysoká s jedním oknem
a bez kamen. Dlouhá jsou často jen 3 m, široká
21/2 m. Bydlí tam často 4
až 5 osob. Nehledě k nedostatečnému
prostoru, jsou tato malá obydlí vlhká a zatuchlá,
čímž se podporuje vznik nakažlivých
nemocí, jako chřipky, černého kašle,
záškrtu a tuberkulosy." Občanský
referent přichází ve svých obšírných
úvahách k tomuto úsudku. "V takovéto
strašlivé bytové nouzi musí se na konec
zhroutiti odolnost i nejzdravějšího dělníka
radujícího se ze života co nejvíce.
Dlužno si jen představiti, když místo,
aby si dopřál po denní práci v bytě
klidu a zotavení, najde rodinu na společném
loži nejhoršího druhu a v zatuchlém, dusivém
vzduchu těchto bytových slují nalézá
sotva místečka, kde by si odpočinul. Velmi
brzy pro tyto nezdravé byty děti onemocnějí.
Nemusí se zde dostaviti roztrpčení myslí
a nemusí se zde každá radost ze života
změniti v záští a nenávist. A
bezmocnost, že nelze této situace změniti,
rodí tupé zoufalství. A nejsou to jen jednotlivci,
kteří žijí v takovéto bídě,
nikoliv, dnes jsou to již široké vrstvy pracujícího
obyvatelstva. Odpovědní činitelé nechť
si připomenou, že tato otázka bude stále
vážnější a nebezpečnější.
Neboť široké vrstvy obyvatelstva, které
musí trpěti bytovou nouzí, jsou si dnes již
dobře vědomy, že to není přechodný
zjev, na dohlednou dobu, nýbrž že tento osud
jest vyměřen dělníku, který
dnes jest v nejlepších letech své výkonnosti,
až do jeho smrti, která se za takovýchto poměrů
musí brzy dostaviti. Právě tato beznadějnost
žene pak masy neboť nejsou to již jednotlivci -
ke krokům, jichž nemůžeme dnes ještě
vůbec ani předvídati. Nesmíme se dáti
klamati ani tím, že tito zoufalí lidé
jsou tiši. Častokráte postačí
pak zcela nepatrný podnět, aby doutnající
oheň vzplanul. Neřekne si pak takový člověk,
žijící v takovýchto poměrech:
Co mohu ztratiti, mám-li doma jen nouzi, nemoc a zoufalství?"
To prohlašuje občanský bytový referent,
a to by si měl také pročísti pan posl.
Fischer. To říkají lidé, kteří
se ovšem nepotácejí životem se zavřenýma
očima a kteří také ze záští
proti chudým a trpícím lidem neztratili v
sobě lidského hnutí ani sociálního
cítění. Bytová nouze u nás
je a nemůže ji se světa zprovoditi ani nějaký
Fischer nebo nějaký Viškovský
nenávistnými řečmi. (Posl.
Hackenberg [německy]: Kdyby musil žíti ze své
pense, mluvil by snad také poněkud jinak!) To
je pravda. Venku na venkově je to právě tak
jako zde v Praze. V Praze - jak poznamenal již kol. Hackenberg
svým zvoláním - nedostává
se ještě 20.000 bytů a při zadávání
bytů dochází k zoufalým bojům.
Doporučil bych také nepřátelům
nájemníků, aby si v Bratislavě prohlédli
tak zvanou Prkennou Vesnici, v níž bydlí 23
rodin, které si vystavěly z prkének z beden
od cukru baráky, v nichž bydlí s dětmi.
Při tom musí tito lidé neustále ještě
žíti v úzkosti, že jim tyto bídné
baráky budou odplaveny častými povodněmi
na Dunaji. Tak tedy, pane Fischere, bydlí a žije
národ ničemů. Ovšem chápeme.
že také drobní majetníci domů
těžce trpí ustanoveními ochrany nájemníků.
Tito majetníci domů nejsou však katy nájemníků,
znají jejich hospodářský stav, poněvadž
většinou také sami jsou příslušníky
dělnické třídy. Katy jsou agrárníci-majetníci
domů, kapitál majetníků domů,
který chce míti zrušením ochrany nájemníků
volnou cestu k vykořisťování nájemníků.
Jest to čiré šílenství za nynějších
poměrů chtíti provésti zrušení
ochrany nájemníků, poněvadž tím
tisíce lidí bude vehnáno v zoufalství
a zkázu. Musíme se tedy co nejostřeji postaviti
proti jakémukoliv zhoršení ochrany nájemníků.