Pánové! Uznáváme naprosto souvislost
mezi ochranou nájemníků, podporou stavebního
ruchu a zájmem soukromého kapitálu o stavební
trh, a to také v tom smyslu, že uznáváme,
že nucené poměry na bytovém trhu až
do jisté míry působí jako překážka.
Toto nucené hospodářství jest však
možno upraviti teprve, až nebude hroziti nebezpečí,
až bude vytvořena dostatečná zásoba
bytů, jež by mohli najmouti i sociálně
slabí nájemníci. Proto jsme především
usilovali, abychom povzbudili veřejnou podporu stavebního
ruchu jak státem, tak také zeměmi, okresy
a obcemi. Domníváme se, že bychom se v dohledné
době dostali kupředu, kdyby byla k tomu vůle.
Především musí se stát vzchopiti
k nové. dalekosáhlé podpoře. Peníze
na to nalezne vždy ve svých řádných
příjmech. Nechť jen tyto řádné
příjmy obrátí jednou na národní
hospodářství, místo aby jich užíval
neplodně. Stát musí při nejmenším
vystavěti byty pro své úředníky
a zaměstnance. Nechť tedy především
ustanoví pro sebe stavební povinnost v tomto rozsahu.
Nechť jest pak vydán i nouzový zákon,
podle něhož by větší podnikatelé,
aniž se stali hospodářsky nehybnými,
byli donuceni stavěti byty svým dělníkům
a zaměstnancům. O tom promluvím obšírněji
později. Ustanovme však také stavební
povinnost zámožným soukromníkům.
Až stavební povinnost takto intensivně stoupne,
dostaneme v brzku ono množství bytů, které
bude postačitelné. Snad dokonce nejsme od toho tak
velice vzdáleni. Snad není mínění
o nedostatku bytů správné a jest jen zapotřebí
toto mínění potlačiti. Stalo se totiž
přímo duševní nemocí domnívati
se, že jest málo bytů a že jich nikdy
nebude dosti. Vidím přicházeti čas,
kdy se bude hledati nájemník, jako doba, kterou
dnes prožíváme, jest dobou hledání
bytů. Kdyby hned nyní bylo možno všechny
byty, jež jsou thesaurovány, učiniti přístupnými
bydlení, pokročilo by se podle mého mínění
blíže k rozřešení.
Nepřijatelná jsou ustanovení zákona
o ochraně nájemníků, o zrušení
ochrany nájemníků v obcích čítajících
méně než 2000 obyvatelů. Proti těmto
ustanovením protestujeme jako proti zcela nesmyslným.
Budou-li tato ustanovení prakticky prováděna,
nevytvoří si stát jimi nic jiného
než tisíceronásobný živel nepokoje.
V obcích na venkově dojde přímo ke
katastrofálním bojům.
Dvojího dlužno dosáhnouti: Pokud možno
největším vypětím veřejné
nouzové výpomoci při stavbách a soukromé
stavební činnosti dlužno vytvořiti velikou
zásobu bytů, která by nejen stále
více postačovala potřebě nýbrž
která by ve chvíli postupného uvolňování
závazků na bytovém trhu kromě jiných
zajištění nejvíce znemožňovala
spekulaci vyzuřiti se. Tolik musíme učiniti,
aby v této chvíli nabídka bytů byla
nižší než poptávka po nich. Jak bylo
by zapotřebí, aby tato chvíle mohla býti
určena, bytové statistiky! Podal jsem příslušný
návrh v soc.-politickém výboru, tento návrh
však nebyl ve výboru přijat. Jak jsem se dozvěděl,
byl přijat v rozpočtovém výboru poněkud
změněný. Věci by mimořádně
posloužilo, kdyby návrh, aby se sestavila bezvadná
bytová statistika, přijala sněmovna při
usnesení této předlohy v té formě,
jak jsem jej navrhl a jak si ho přeji.
Kdyby pak bylo usneseno zvýšení nájemného,
vlastně uvolnění tvoření nájemného,
jak jest to ve státním návrhu a když
většina sněmovny prakticky začíná
prováděti heslo o nutnosti přizpůsobiti
nájemné ve starých domech nájemnému
v domech nových, pak nesmí se zapomenouti na onen
souběžný zákon, který umožňuje
nájemníkům, a to nájemníkům
ve starých domech a také nájemníkům,
kteří se zatím nastěhovali do nových
domů, aby mohli činži platiti. Mluvím
zde za velký dav nájemníků, kteří
chtějí býti nájemníky, kteří
však, uskuteční-li se záměry
vlády, nájemníky býti nemohou, poněvadž
nejsou s to, aby jejich rozpočet vydržel položku,
jakou bude činiti budoucí položka na byt. Zcela
zřetelně poukazujeme na tuto věc: Nejdůležitějším
předpokladem pro zvýšení nájemného,
jak je zamýšlí většina, jest, aby
bylo zajištěno vyrovnání mezd. Nechceme
se dnes příti s těmi, kdo jsou toho mínění,
že postupným zvyšováním nájemného
nevznikne mzdová otázka u těch, kdož
mají plat nebo mzdu, kteří, uvážíme-li
dnešní jejich živobytí, jsou již
blízcí zoufalství. Nebude-li zvýšení
nájemného u lidí, kteří dostávají
mzdu nebo plat, paralysováno, ohlašujeme, že
dojde ke mzdovým bojům, které nebudou nikdy
oprávněnější, než když
jsou vedeny o mzdové vyrovnání z uvedeného
důvodu. Všem veřejným zaměstnancům
budiž přiznáno činžovné
podle toho, jak se bude zvyšovati nájemné,
aby plně uhradilo vyšší zatížení.
Také soukromému zaměstnanectvu budiž
zákonnými ustanoveními v kolektiv ní
smlouvě zajištěno, že se jejich příjmy
zvětší o tento náklad.
Za majetné nájemníky zde nemluvíme.
Oni mají však býti nejen vyňati z ochrany
nájemníků, naopak jim, jak jsem již
dříve naznačil, musí býti uloženo
za povinnost, aby stavěli. Prakticky neprojeví se
totiž zrušení ochrany nájemníků
pro majetné nájemníky nikdy výpovědí.
Je ponechá domácí pán v bytě
za zvýšené nájemné vždy.
V praksi tím na bytovém trhu pro jejich hospodářskou
sílu nedošlo k žádné úlevě.
Mohlo by k ní dojíti teprve, kdyby se tomuto nájemníkovi,
pro případ, že by chtěl zůstati
nájemníkem, uložilo, aby aspoň ve výměře
bytu, který obývá, vystavěl obydlí
pro veřejnost. To jsou zásadní úvahy,
s nimiž dnes přicházíme pro definitiv
ní řešení bytové otázky.
Mohli bychom v nich jíti dále. V praksi musila by
býti v definitivním zákoně také
ustanovena stavební povinnost podnikům.
Jest názor, proti němuž se často brojí,
názor o stavební povinnosti podniků. My pokládáme
povinnost podnikatele vystavěti byty pro své dělníky
a zaměstnance za základní povinnost. Bylo
by klamné tvrditi, že by si ani v jediném případě
podnikatelstvo tuto povinnost nepřipomnělo. Ale
jest jich dobrých 80%, kteří dosud této
povinnosti nedbali, aniž si to v nejmenším kladli
za vinu. Ale kdo to je, kdo nejvíce trpí sociálním
zlem bytové nouze? Jest to právě dělník
a zaměstnanec, kteří hlavně proto,
že pro své nepatrné příjmy nemohou
platiti vysokého nájemného v novostavbách,
octli se v takřka nesnesitelně těžké
situaci. A tu jest možno jen dvojí. Buďto tato
nouze bude těmto pracujícím lidem vyrovnána
ekvivalentem na mírové činže nebo podnikatel
poskytne těmto pracujícím lidem byty. Příliš
málo se uznává, že byty pro dělníky
a zaměstnance podnikatelovy jsou rovněž tak
jeho fundus instruktus jako každá část
závodů. Žádný podnikatel se nevyhne
nutnosti rozšiřovati podnik podle potřeby,
stavěti svá skladiště dostatečně
veliká a podobně. V posledních létech
jsme to také v tisících případech
viděli. Ale aby se vzrůstem podniku byla rozmnožována
také ona část fundu instruktu, jak jsme vylíčili,
pokud jde o byty dělnické a zaměstnanecké,
tato základní povinnost jim ani nenapadne. Nechávají
veřejnost, obce, okresy a stát, aby se o to staraly.
Tu musí býti uložena jakási povinnost
zákonem, zákonná povinnost, která
dalekosáhlými úlevami pro stavby dělnických
domů musí býti podnikům také
usnadněna. Nebojím se prohlásiti i poslední
nutný důsledek a nemám při tom na
mysli nynější formu hospodářství.
Ale v poměru zisku podnikatele, který podléhá
častým změnám, musí se také
přispěti ke zmírnění bytové
nouze. Zákonná povinnost k tomu může
býti velmi dobře časově omezena. V
zájmu dělníků a zaměstnanců
doporučujeme, aby byla podnikatelům jako ustanovení
definitivního bytového a nájemnického
zákona uložena stavební povinnost.
Žádný činitel, nikdo neselhal, pokud
jde o sociální bytovou péči tak, jako
banky. Nikdy ještě se neukázal tak zřetelně
rozdíl mezi jejich činy, směřujícími
jen k nabytí zisku, a činy spořitelen, které
ještě dnes především jednají
s hlediska obecně-hospodářského. Vím,
že mezi bankami a spořitelnami byl vždy rozdíl.
Spořitelny jsou ústavy poskytující
úvěry převážně hypotekární,
kdežto banky slouží především
obchodu. Ale že banky přešly bytovou nouzi bez
nejmenší účasti, to vybízí
k nejostřejšímu odsouzení a tu jest
také nutno, aby v příštím stavebním
zákoně bylo ustanoveno, že se bankám
ukládá, aby aspoň opatřily byty pro
své vlastní zaměstnance. Pro to, jak banky
selhaly a jak jsem zde vylíčil, chci zde uvésti
zvláštní případ, který
jsem již uvedl loňského roku. Městu
Jablonci byla roku 1923 slíbena státní záruka
na 32 obytných domů se 100 byty. Tento stavební
program chtělo také uskutečniti a požádalo
místní peněžní ústavy
o úvěr, jak spořitelny, tak také banky.
Od spořitelen dostalo sice deset milionů Kč
na stavby, za něž bylo lze vystavěti 22 domů
se 72 byty, ale banky se zdráhaly vložiti, byť
i jen haléř do stavebního programu města
Jablonce. Při tom jest v Jablonci 6 velkobank s ročním
místním obratem 1 miliardy korun, takže 5 milionů
Kč, které od nich město žádalo,
aby mohlo vyříditi poslední část
stavebního programu, bylo by činilo pouze půl
procenta ročního obratu. Opakuji jen myšlenky,
které jsem již pronesl. Víme, že soukromokapitalistické
zájmy nelze přeměniti výhradně
v zájmy sociální. Avšak přece
musí býti možno opatřiti zákonné
prostředky k rozřešení palčivé
denní otázky proti takovémuto 100%nímu
odporu, který se ukázal právě u oněch
činitelů, kteří zajisté čerpají
zlomek svého zisku právě z nouze lidí,
pro něž má býti kousek této nouze
zmírněn. V této souvislosti zmíním
se také o sociálních ústavech, které
pokud možno v největší míře
mohou nahromaděné peníze vraceti hospodářství
právě tím, že se jim uloží
za povinnost podporovati stavbu bytů.
V této věci musíme se zbaviti skepse, která
se nás zmocnila, skepse ve spravedlivé rozdílení
peněz, jimiž přispěli všichni.
Správy sociálních ústavů nechť
se při rozdělování peněz pro
veřejné účely řídí
jen zásadou spravedlnosti.
Při smutném konstatování, že
mnoho činitelů při řešení
bytové nouze selhalo, chci připomenouti ještě
jednu věc: i u nás bylo mnohé vykonáno.
Co vykonaly v oboru stavby bytů dosud obce a okresy, jest
ke cti těmto správním jednotkám. Co
v téže věci, uznávajíce svou
povinnost podporovati stavby bytů, vykonaly spořitelny
a ostatní ústavy poskytující hypotekární
úvěr přes svůj často těžce
poškozený stav - poukazuji jen na škody, které
jim byly způsobeny zákonem o válečných
půjčkách - zasluhuje chvály. Ovšem
také stát poskytl pomoc, i když tato pomoc
podle našeho mínění nebyla vždy
rozdělena stejně a spravedlivě. Tedy také
u nás byla vykonána jistá práce. To
budiž stejně konstatováno jako i, jak jsme
již vylíčili, že bylo lze toto sociální
počínání ještě více
rozšířiti, kdyby jiní činitelé,
jak jsme uvedli, byli poskytli stejnou pomoc.
Uznání činnosti státu, zemi, okresů
a obcí, u znání práce vykonané
spořitelnami nevylučuje však rov něž
i kritiku této práce po stránce technické
jako po stránce kvantitativní. Co chyb bylo spácháno
při vší dobré vůli? Musíme
o nich kriticky pojednati. Veřejná, vlastně
státní stavební činnost provádí
se podle našeho mínění příliš
byrokraticky. Úmysl, který byl vysloven platným
zákonem, nebyl jistě špatný, i když
příliš úzký, ale při jeho
provádění bylo častokráte ono
nepatrné dobré jádro zákona ubito.
Má-li příště stavební
ruch býti podporován a poskytovány úlevy,
byť i jen ve skrovné míře, jak jest
to možno podle tohoto zákona, pak pokládáme
za nutné. aby každá podpora a úleva
byla poskytována sama od sebe bez brzdícího
byrokratického jednání. Domnívám
se, že právě pro příliš
obšírné byrokratické řízení
byly v minulosti většinou vyčerpány
prostředky, které byly k disposici. Z tohoto formalismu
musíme vybřednouti, to patří k hospodárnosti
v provozu. Jest to jedna ze zvláštních mých
myšlenek, které již bájím po léta
a jež jsem vyjádřil také v návrhu,
aby se k hospodárnosti v stavění přihlíželo
právě při stavbách podporovaných,
aby se všechny prostředky, které jsou k disposici,
skutečně také stavebně projevily.
Mluvím-li o hospodárnosti ve stavění,
poukázal bych také rád na způsoby
této hospodárnosti, jak se to provádí
v jiných státech. Také u nás musíme
zavésti praksi hospodárného stavebního
řízení, jak to mají v Anglii, ve Švédsku
a v Německu. Již loňského roku při
projednávání vládního návrhu
o stavebním ruchu poukázal jsem v soc.-politickém
výboru na to, že jsme, vydávajíce naše
peníze, tím že jsme v tomto oboru nedbali zkušeností,
kterých nabyly jiné státy, přišli
o velkou část úspěchu naší
práce. Od převratu vydali jsme v Československu
na bytovou péči podle odhadu asi 4 miliardy korun
a při tom jsme nedosáhli onoho prospěchu,
kterého by bylo lze touto částkou dosíci.
Jest tedy úplně oprávněné,
jestliže kritisují formalismus našeho sociálního
stavebního řízení. Účelem
této kritiky jest přinutiti činitele provádějící
zákon, aby dbali všech podrobností ze zkušeností,
kterých jsme nabyli nejen u nás, nýbrž
i jinde.
Domníval jsem se, že větší péče
o typovou stavbu byla by nám přinesla mimořádné
úspory. Odmítnutí nelze odůvodňovati
tím, že se dva nebo tři pokusy nepodařily.
Domnívám se, že pro okamžitou pomoc nemůžeme
úplně postrádati hospodárných
- a chci býti úplně jasný - levných
staveb. Pro tuto myšlenku bylo na mne dosti útočeno.
Tvrdilo se, že levné stavby nejsou vždy stavby
nejlevnější. Vystavěné domy že
musí míti určitý život a to nejméně
po dobu dvou nebo tří generací. Jsem jiného
mínění. V této chvíli vidím,
že statisíce lidí trpí bytovou nouzi.
Těmto lidem musí býti poskytnuta rychle pomoc.
Musí se přikročiti k hromadnému stavění
domů, které, byť i neposkytnou byt třem
generacím, ušetří nynější
generaci, žijící, fysického i duševního
rozkladu. Nedal jsem se však klamati, že stavební
činnost v Československu jest taková, že
by nemohla rozřešiti otázku pomoci nynější
generaci. Ve svém někdejším návrhu
na stavbu rodinných domků pro dělníky
průmyslové a zemědělské uvedl
jsme čísla rozhodná pro naši stavební
činnost a domnívám se, že mohu tvrditi,
že jsem také ukázal cesty, po nichž kdyby
se bylo šlo, nebyly by nechaly uvedený návrh
utopii. Musíme vybřednouti ze své úzkoprsosti,
musíme se přizpůsobiti a poněkud velkoryseji
se chopiti této otázky. Prohlašuji to, aniž
jsem při tom opominul mysliti na peníze, které
máme k disposici. Tyto mé vývody mají
dokázati, že s penězi, které máme
k disposici a s penězi jinými, které bychom
opatřili, bylo by se dalo více vykonati a v budoucnosti
bylo by lze ještě více vykonati než vykonáno
bylo a bude. Když jsem vylíčil reformní
plány tohoto druhu, které by měly býti
pojaty do definitivního zákona, nemohu skončiti
tuto část svých vývodů, aniž
bych poukázal znovu na potřebu reformy celého
stavebního práva. Také po této stránce
nezůstala moje strana pozadu s podněty, s podněty,
jejichž uskutečnění bylo by bývalo
levnější než levné, bylo by bývalo
zdarma a bylo by přineslo mimořádný
užitek. Uvádím jen návrh kol. Wenzela,
aby byl vydán zákon k zajištění
stavebně-právních pohledávek. Tento
zákon mohl by v dobrém smyslu v oboru stavby bytů
způsobiti přímo revoluci. (Souhlas na
levici.) Snad právě to, že takovýto
zákon nemáme, jest důvodem, že stavební
činnost dosud byla téměř výhradně
veřejnou nouzovou pomocí, že soukromohospodářská
svépomoc selhala. Nechci tvrditi, že se soukromé
hospodářství nepokusilo použíti
spekulativní prakse i pokud jde o otázku bytového
hospodářství. To nemohu tvrditi, poněvadž
to nesmím učiniti s dobrým svědomím
znaje charakter soukromého hospodářství.
Ale nelze popříti, že soukromý kapitál
zdržoval se důsledně bytového trhu,
vlastně stavby bytů, částečně
také vzhledem k risiku jeho uložení, tedy nejen
proto, že by se nevyplácel. Přímo po
převratu byl to ztracený stavební náklad,
s nímž musil soukromý kapitál počítati,
dnes jsou to jen organisační chyby ve stavebním
právu, pro něž trvá risiko ztráty
uloženého kapitálu nebo práce při
stavbách dále. Stavební řemeslník,
který vloží do stavby domu svou práci,
materiál, nemá žádné jistoty
pro tento svůj náklad a to jen pro organisační
chybu, kterou bylo by lze napraviti zákonem o zajištění
stavebních pohledávek. Tyto myšlenky vyžadují
objasnění na příkladu. Dejme tomu,
že byl vystavěn tříposchoďový
dům za 700.000 Kč, stavba tohoto domu jest financována
tak, že hranice zadlužení pro prvou hypoteku
jest rozšířena většinou jen do
40% stavební a bytové hodnoty, poskytnutí
druhé hypoteky až do hranice 60%. Zbývajících
40% vloží do stavby domu z vlastního kapitálu
stavebník napřed anebo to učiní stavební
řemeslník, který poskytne pro stavbu úvěr
na svou práci a materiál. Tyto pohledávky
stavebního řemeslníka jsou nezajištěné
a v krajním případě uvedeného
příkladu činí 280.000 Kč. Na
tento úvěr může si ovšem stavební
řemeslník jako věřitel opatřiti
zajisté záruku, ale jen zdlouhavým, nákladným
knihovním řízením. Zákon o
zajištění stavebně-právních
pohledávek usiluje o zajištění jednoduchým
způsobem a při tom pokud možno bez nákladu.
Má postačiti pouhá stavební poznámka
v pozemkových knihách, aby stavební pohledávky
byly zajištěny, to jest, aby jim bylo vyhrazeno zástavní
právo. Takový zákon mají v Severní
Americe již přes 60 let, v Německu od r. 1919.
Když v Americe o bytové nouzi téměř
nevědí, lze-li ji v Německu organisovaněji
potírati, neposlední příčinou
toho jest právě existence takového zákona.
Při ohromném rozvoji amerických měst
lze stálé potřebě bytů téměř
vždy okamžitě vyhověti. V Americe jsou
města, která mají připraveny pro každoročně
přicházející desítitisíce
rodin byty a stále je rozšiřují. Po
tomto zajištění, jak je žádáme
v zákonném zajištění stavebně-právních
pohledávek, může v nejhorším případě
nastati ještě risiko ztráty hodnoty, ale to
při stavu stability poměrů neznamená
takové risiko, aby to odstrašilo soukromníka
uložiti ve stavbě bytů jeho práci, jeho
materiál, tedy jeho majetek. Přemýšlejme
o takových reformách v oboru stavebního zákonodárství
a snažme se je aspoň částečně
zhodnotiti v připravovaném stavebním zákoně.
I při domovní dani činžovní lze
provésti reformu. Jest to nesmysl v době, kdy nájemníci
úpí pod tíží zvýšení
činží a kdy si na druhé straně
domácí pán stěžuje, že z
domu nemá užitek, aby stát zvýšil
své příjmy z domovní daně činžovní
nebo vůbec z domovní daně činící
46 milionů roku 1921 na 100 milionů roku 1928. (Posl.
L. Wenzel [německy]: A k tomu ještě dávka
z nájemného!) Ano. Tato čísla
jsou vzata z příslušných závěrečných
účtů státu, ze závěrečných
účtů, k nimž také příštího
týdne zaujmeme zde ve sněmovně stanovisko.
Kdyby se stát zřekl této částky
jako příspěvku k řešení
bytové nouze, vedle 120 milionů Kč státní
záruky a poskytl ji, aby se ulehčilo majetníkům
domů, nebylo by také třeba příliš
ostrého postupu proti nájemníkům ve
formě zvýšení základního
nájemného. V Německu se ustanovuje, že
všechny příjmy z domovní daně
musí připadnouti jen pro účely stavební.
Myslím, že jsem se správně informoval,
že veškeré peníze ze státních
daní, činžovní a domovní nesmí
býti vynaloženy na ostatní státní
správu, nýbrž do posledního haléře
musí zůstati vyhrazeny pro podporu sociální
stavební činnosti, tedy veškeré peníze
z činžovní daně nebo domovní
daně musí býti vynaloženy k rozmnožení
bytů. Nemohu si v této chvíli vzpomenouti,
jak ta částka je vysoká. Také u nás
lze provésti tuto úpravu bez velkých potíží.
Definitivní stavební zákon, jehož se
při tomto projednávání zcela zvláště
dožadujeme, a v němž mají býti
obsaženy všechny podrobnosti řešení
velkého bytového problému, tento definitivní
stavební zákon, jak si přejeme, měl
by obsahovati všechny naše návrhy na snesitelné
řešení problému bytového. Stran
tohoto definitivního zákona bychom si ještě
přáli - a doufáme, že toto přání
bude splněno - aby jeho základní rysy byly
včas oznámeny poradním sborům a ne
jako tento návrh, který se předkládá
v hodině dvanácté před uplynutím
nynějších provisorií a musí býti
spěšně projednán. Má-li onen
budoucí velký zákon býti zákonem,
který má vzniknouti takřka z celé
účasti všech vrstev obyvatelstva státu,
musí býti včas připraven. musí
býti zvláště včas předložen
příslušným odborovým organisacím,
aby k němu mohly zaujmouti náležité
stanovisko. Jako prvou věc, aby bylo lze zjistiti výměru
sociální činnosti v oboru bytové péče,
která má býti ještě provedena,
bude třeba provésti řádnou statistiku.
Předložené návrhy zákonů
tisky 1473, 1474 a 1475 jsou pro nás nepřijatelný.
Vysvítá to již ze zjištěného
počtu nedostatků návrhů. Přáli
bychom si jen, aby příští definitivní
zákon přihlížel k našim návrhům
takovou měrou, abychom také my mohli zde ve sněmovně
pro nějaký zákon hlasovati. Pro projednávané
návrhy hlasovati nemůžeme. Snažíme
se jen, abychom tyto návrhy, které jsou ovšem
jen provisorii, opravili našimi návrhy. Prosíme
vás, abyste k těmto návrhům přihlíželi.
(Potlesk poslanců něm. strany národně
socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Přerušuji projednávání pořadu
schůze a skončím schůzi. Sděluji,
že z důvodů formálních, aby mohly
býti přikázány výborům
vládní návrhy dnes tiskem rozdané,
bude nutno konati dnes ještě jednu schůzi,
i žádám paní a pány poslance,
aby ze zasedací síně neodcházeli.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala dnes za 20 minut, to jest v 18 hodin 55 minut
s
Nevyřízené záležitosti pořadu
133. schůze.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.