Domníváte-li se, pánové, že tímto
zlikvidujete bolševism, jste na omylu. Svým zákonem,
kterým bude postiženo statisíce nájemníků,
zostříte třídní rozpory ve
městě i na vesnici. Provádění
tohoto zákona v praksi zbolševisuje více lidí,
než by dokázaly nejostřejší řeči
a články komunistických agitátorů.
Svou hamižnou politikou, vypočítanou ve prospěch
silných jedinců, rozséváte sémě
odboje a vzpoury do nejširších vrstev národa.
Vy sejete - sklízeti budeme my komunisté! (Potlesk
poslanců strany komunistické.)
Vychováváte lidi pro myšlenku revoluce a připravujete
pád vlastního režimu. Posuzováno s tohoto
hlediska podobáte se Götheovu Mefistu, který
také chtěl zlo a nakonec plodil dobro. Také
vy chcete zdeptati lid pod úroveň němé
tváře, a svými činy, mezi než
v neposlední řadě patří i tento
zákon, dosáhnete, že z lidu, který chcete
ujařmiti, vyroste mstitel, který zničí
váš prokletý režim. (Potlesk poslanců
strany komunistické.)
Vy, pánové, kteří připravujete
jubilejní slavnosti, přejete si, aby chudí,
bytů zbavení nájemníci, oslavovali
10. výročí republiky pod hvězdnatou
oblohou na způsob pravověrných židů,
kteří slaví svůj svátek "pod
zelenou", anebo chcete z proletářů tohoto
státu vychovati kočovníky, kteří
by táhli od místa k místu, od vesnice k vesnici,
od města k městu. Vedle vagonových a barákových
kolonií chcete snad dosíci, aby periferie našich
měst zpestřeny byly stanovým tábořištěm,
neboť lidé za poměrů, které vy
vytvoříte, budou nuceni tábořiti ve
stanech. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Pánové, postrádáme oficielní
statistiky o bytových poměrech v republice a snad
je v tom i úmysl, poněvadž vláda, která
při každé příležitosti sype
písek do očí veřejnosti, zejména
zahraniční, nemohla by potřebovati, aby na
základě bytové statistiky odhalena byla bytová
katastrofa v celé své hrůze. Poněvadž
by tento výkřik nezapadl do rámce vašich
oficielních slavností, vycházíte z
předpokladu, že je lépe bídu a nouzi
krýti, a ukazuje-li se přesto provokativně,
že je nejlépe ji umlčeti pomocí policejních
a četnických orgánů. (Posl. dr
Slávik: To nikto nechce!) My to vidíme, pane
kolego Sláviku, zejména nemluvte o Slovensku,
poněvadž na Slovensku přestává
Evropa a začíná černá Afrika,
tam jsou poměry balkánské, na nichž
také vy, pane kolego, osobně máte značný
podíl. (Výkřiky posl. dr Slávika.)
Pane kolego Sláviku, myslím, že
my známe proletářské Slovensko více,
než je znáte vy, vy znáte Slovensko keťasů,
vyděračů a kolonisátorů, ale
neznáte Slovensko proletářů, robotníků.
Vy neznáte Slovensko chudých zemědělců,
ale toto Slovensko známe zase my! (Potlesk poslanců
strany komunistické.)
Nemajíce oficielní statistiky o bytových
poměrech v republice, můžeme na základě
cifer, které máme k disposici, odhaliti jen malý
cípek veliké bytové mizerie, kterou chudý
lid v tomto státě prožívá.
Podle sčítání lidu provedeného
31. prosince 1921 bylo napočteno v Československé
republice 13,800.000 obyvatel. Podle současných
úředních zpráv překročil
počet obyvatel 14 a 1/4 mil., takže
nám přibylo od r. 1920 asi 1/2 mil.
obyvatel. Avšak podle vládního návrhu
zákona č. 460 bylo postaveno v republice Československé
za pomoci zákonů o podpoře stavebního
ruchu 62.000 nových bytů, t. j. byla získána
nová obydlí pro 1/4 milionu
obyvatel. To znamená, že chybí byty pro další
1/4 milionu obyvatelů, kteří
přibyli od r. 1921, čili jinými slovy bytová
krise v Československu oproti r. 1918 není zlepšena,
ba naopak ještě zhoršena. Sám bytový
referát hlavního města Prahy v podání
adresovaném vládě republiky Československé
z r. 1926 byl nucen konstatovati, že v hlavním městě
desetitisíce lidí bydlí v děrách
a různých peleších, další
desetitisíce v bytech přeplněných
a zdravotně závadných. Nejlepším
důkazem, že bytová krise se nelepší,
je fakt vzrůstu pražských kolonií barákových.
Rostou stále nové a za posledního 11/2
roku přibylo v nich přes 5000 obyvatelů.
Při tom má papežský prelát ministr
soc. péče Msgre Šrámek ještě
odvahu, mluviti o nutnosti větší populace.
Já nevím, na kolik adresuje to do tábora
katolických kněží, já také
nevím, nakolik se řídí katoličtí
kněží tímto příkazem,
my jen víme, že dnes mají lidé v městech
i na venkově vážné důvody přemýšleti,
je-li rozumné, ploditi kapitalistické společnosti
nadbytek otroků. (Tak jest!) Konečně,
když mluví pan ministr Šrámek o
nutnosti zvýšení populace, měl by se
obrátiti v prvé řadě do hořejších
vrstev, kde tomu dobře rozumějí a kde neplodí
více dětí, než snese jejich majetek.
(Výkřiky posl. Bolena.)
Uvedená fakta, myslím, stačí k oprávněnému
tvrzení, že v republice Československé
jsou nejhorší bytové poměry ze všech
středoevropských států. Chcete-li
řešiti otázku bytovou, řešte ji
tak, že se napřed postaráte o dostatečný
počet laciných a zdravých bytů a teprve
potom můžete pomýšleti na uvolnění
vázaného hospodářství s byty.
Vláda, která by chtěla řešiti
bytovou otázku s hlediska potřeb nejširších
vrstev pracujícího lidu, musila by na základě
sebraného statistického materiálu započíti
s velkorysou akcí pro opatření opravdu laciných
a zdravých bytů. Akce musila by býti vedena
za pomoci státu a obcí a zákonem musily by
býti přinuceny k finanční podpoře
peněžní ústavy a průmyslové
podniky, a takto vedená akce musila by býti pod
kontrolou nejširší veřejnosti, ne tak,
jak se prováděla bytová péče,
z níž vyrostla kolonie na Vořechovce.
Vážení pánové! Také o
této otázce zmínil se ve výboru soc.
politickém pan dr Viškovský, ale nakonec
uznal, že je lépe, jestliže se pomlčí
o minulosti a jestliže celé to svinstvo, které
se provádělo se stavebním ruchem, přikryje
se pláštěm křesťanského
milosrdenství a bude se o tom mlčeti.
Taková akce, o níž jsem mluvil, musila by býti
vedena tak, aby se opatřily laciné a zdravé
byty opravdu chudobným a potřebným, a nikoli
aby akce bylo zneužito ve prospěch vládních
politiků a jejich protekčních dětí,
ve prospěch vysokých byrokratů nebo ve prospěch
spekulace, která zejména letos začla bujeti
měrou netušenou.
Dokud nebudeme míti ve městech i na venkově
dostatek laciných a zdravých bytů, dotud
nejen nemůže býti odbouráván
dosavadní zákon na ochranu nájemníků,
nýbrž v nynější situaci musíme
se dožadovati rozšíření ochrany
nájemníků. K tomu směřují
návrhy našeho klubu.
Ze strany majitelů domů se tvrdí - a ne.
dávno tento názor pronikl i do tisku - že dnes
již bytová nouze přestala, a dokazuje se, že
v Praze a v některých venkovských místech
jsou uprázdněné byty, které nemohou
býti pronajaty. Připouštíme, že
v Praze je několik set bytů, ale současně
je v Praze několik desetitisíc lidí bez bytu,
a ani jeden z těchto nebydlících nemůže
si byt, který je volný, opatřiti, poněvadž
činže v těchto bytech jsou nepřiměřeně
vysoké. Za pokoj s kuchyní žádá
se v nových domech 3000 až 4500 Kč roční
činže. Teď se podívejme, jaké jsou
mzdy dělníků, drobných úředníků
a zřízenců, a máme jasný protějšek
k tvrzení pánů domácích a vládního
tisku, že bytová nouze polevuje.
V Praze i na venkově jest veliký počet dělníků,
úředníků a zřízenců,
jejichž výdělek nepřesahuje 150 Kč
týdně. Je-li takový člověk
zaměstnán plných 52 týdnů,
činí jeho příjem 7800 Kč za
rok. Nechť každý posoudí, zda může
platiti horentní činži 3000 až 4500 Kč?
Tedy napřed vyřešiti otázku laciných
a zdravých bytů a potom zabývati se tím
ostatním!
Klub komunistických poslanců podává
řadu návrhů, v nichž se žádá:
1. Žádné zvýšení činže
nemajetným. Sociální a mzdové poměry
nepřipouštějí dalšího zvýšení
činže nemajetným.
2. Zlepšení ochrany nájemníků
ve smyslu našeho návrhu.
V našem návrhu k §u 1 redukujeme počet
výpovědních důvodů, jichž
je ve vládní osnově 19, ale které
mohou býti libovolně rozšířeny,
na 6. Navrhujeme:
1. Pronajimatelé bytů mohou vypověděti
smlouvu nájemní nebo podnájemní jen
tehdy, prokáží-li souhlas důvěrníka
nájemníků (výboru důvěrníků)
a svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě
je byt.
2. Svolení k výpovědi může dáti
soud pouze z těchto důvodů: 1. nezaplatil-li
nájemník smluveného nebo v přípustné
míře zvýšeného nájemného,
pokud jeho výše není sporná, byv po
uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného
ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty,
kterou mu pronajimatel alespoň na 8 dní od upomínky
povolil. Svolení k výpovědi soud odepře.
zaplatí-li nájemník nejpozději před
skončením jednání dlužné
nájemné, nebo zjistí-li soud, že nájemník
neplatil nájemného z důvodů nezaviněné
nouze, nemoci neb nezaviněné nezaměstnanosti;
2. byl-li nájemník, členové jeho domácnosti
nebo osoby, jež nájemník přijal do bytu
neb do svých služeb, potrestány soudem nebo
jiným úřadem po druhé pro hrubé
porušování pořádku v domě
a je-li nebezpečí, že pořádek
budou porušovati dále; 3. nebydlí-li nájemník
trvale ve svém bytě; 4. prokáže-li pronajimatel
úřední povolení k všeobecně
užitečnější stavbě, zejména
takové, kterou bude opatřeno více bytů,
než jest jich v domě, který má býti
zbourán nebo přestavěn; nepočne-li
pronajimatel se stavbou takovou do tří měsíců
po odevzdání bytů a nepokračuje-li
v ní nepřetržitě, je povinen pronajmouti
nájemníkovi znovu jeho dřívější
byt, zaplatiti mu útraty stěhovací a nahraditi
mu veškerou jinou vzniklou škodu; 5. potřebuje-li
pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li
by značnější újmu, zůstala-li
by nájemní smlouva v platnosti, než-li nájemník,
byla-li by zrušena. Při tom se však ne hledí
k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil
svým jednáním nebo opominutím; 6.
potřebuje-li pronajimatel bytu nutně pro své
ženaté nebo vdané děti, ač nenabyl-li
domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918.
V případech právě uvedených
pod čís. 4 až 6 jest pronajimatel povinen opatřiti
nájemníkovi náhradní byt rovnocenný,
zejména pokud jde o počet místností,
výši nájemného. polohu a rozdělení
bytů, a jest dále povinen dbáti, aby nájemníkovi
změnou bytu žádná škoda nevzešla.
Za místnosti obchodní a živnostenské
budiž rovněž pronajimatelem opatřena rovnocenná
náhrada.
Žádáme zřízení instituce
důvěrníků, případně
zřízení důvěrnických
sborů, bez jejichž souhlasu nemůže býti
dána výpověď.
Dále navrhujeme, aby umožněna byla výměna
bytů, která je přípustná, když
s ní vysloví souhlas důvěrnické
sbory obou domů, v nichž jde o výměnu
bytů.
Žádáme zavedení činžovních
knížek a stvrzování placení nájemného.
Dále žádáme, aby zákonem byla
uložena povinnost, oznamovati uprázdněné
byty obecním úřadům a povinnost tyto
byty za zákonitých podmínek pronajmouti.
Odepře-li domácí bez zákonitých
důvodů byt pronajmouti, provede pronájem
k návrhu obecního zastupitelstva nebo některého
ze žadatelů příslušný soud.
Vedle těchto hlavních návrhů podáváme
ještě celou řadu pozměňovacích
návrhů ke všem třem osnovám.
Víme, že tyto návrhy budou zamítnuty.
(Posl. dr Slávik: Prečo je teda podávate?)
Vám by se ovšem nejlépe hodilo, kdybyste
tady měli sněmovnu plnou mameluků, kteří
by jen kývali ke všemu, co vládní většina
sněmovně předloží. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
My víme, že vládní většina
není přístupna rozumným důvodům
a víme, že na sebe věcnější
argumenty odpovídá: "Mluvte si, co chcete,
my máme většinu." Alfou a omegou je většina,
kterou máte zde, ale kterou jste svým režimem
ztratili již venku mezi masami národa. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Není úkolem komunistických poslanců
přesvědčovati v parlamentě poslance
vládní. To by byla práce marná a zbytečná.
Naším úkolem je, přesvědčiti
venku masy pracujícího lidu ve městech i
na vesnicích. Vy máte většinu zde, my
se snažíme získati si většinu mezi
pracujícím lidem. Váš režim přesvědčil
již mnohé, kteří kdysi stáli
proti nám, že jedině komunistická strana
jako předvoj dělnické třídy
hájí neústupně zájmy pracujícího
lidu. Myšlenka jednotné fronty, která byla
odmítána posměchem, razí si pozvolna
cestu i přes sabotáž reformistických
vůdců. Věříme, že jednotnou
frontu vybudujeme, a to bude znamenati počátek konce
vašeho režimu. Hospodářské boje
dělníků, jichž jsme svědky, veliký
zápas horníků, který byl skončen,
a veliký zápas kovodělníků,
před nímž bezprostředně jsme,
ukazují, že nástup reakce bude zastaven a že
pracující třída pod vedením
komunistické strany přejde od obrany k útoku,
že vyžene vás všechny i s vaším
násilnickým a korupcí udržovaným
režimem a že počne dělati zákony
ve prospěch pracujících, poněvadž
vaše vláda a váš režim nechtějí
a nemohou ve prospěch pracujícího lidu nic
vykonati. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Simm. Dávám mu slovo.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno!
Přes to, že jak kol. Krebs, tak i já
přednesli jsme v sociálně-politickém
a rozpočtovém výboru stanovisko naší
strany k vládním návrhům o stavebním
ruchu, o odkladu exekučního vyklizení místností
a o ochraně nájemníků, používám
okolnosti, že tyto návrhy jsou na denním pořadu
dnešní schůze sněmovny, abych přednesl
mínění své a své strany. Nebude
to prosté opakování slov pronesených
ve výborech před větším forem,
naopak vynasnažím se, abych stanovisko k bytovým
otázkám, v poradách výboru velice
zhuštěně podané, poněkud rozvedl.
Ve výboru nebylo lze obšírněji o tom
mluviti, poněvadž musila býti vyřízena
pilná práce. Sociálně. politický
výbor měl dva dny, rozpočtový výbor
jeden den k vyřízení bytových návrhů,
k poradám o zákonech, které v jiných
státech s úplným zřetelem k jejich
významu jsou projednávány celé měsíce.
Ale u nás jsou zákonodárné sbory přepadeny
v poslední hodině tak důležitými
věcmi, jakými jsou bytové návrhy a
pak jsme nuceni proti své lepší vůli
tyto návrhy podceňovati. Vlastně jest to
ve sněmovně stejné jako ve výboru.
Neboť dva nebo tři dny projednávání
ve sněmovně nejsou pranic delší než
dva dny porad výborových.
Pravil-li jsem na počátku, že se přes
to budu ve sněmovně zabývati těmito
návrhy podrobněji než ve výboru, jest
to možné proto, poněvadž ve sněmovně
není zapotřebí jistých formalit při
poradách o podrobnostech, jelikož tyto podrobnosti
jsou vysvětleny. Zbývá tedy více času
k obšírnějšímu projevu zásadního
stanoviska než ve výboru. Zásadně bych
ještě opakoval o formě porad, jichž se
ve sněmovně znovu dostává bytovým
návrhům, že podceňování
těchto věcí parlamentem nemůže
býti dosti odsuzováno, zvláště
hřešíme-li tím proti nejpalčivějším
národohospodářským otázkám
státu.
Před rokem, dne 15. března 1927, když jsme
projednávali ve sněmovně zákon o podpoře
stavebního ruchu pro rok 1927/28, použil jsem této
příležitosti, abych odhalil stránku
bytové otázky, mající vliv na stav
národa. Tehdy jsem pravil doslova: "Zbídačení
rodinného života, podmíněné bytovou
nouzí, okolnost, že rodinný život byl
těmito poměry namnoze vůbec znemožněn,
skutečnost, že směstnáno bývá
nepřirozeně mnoho lidí v nedostatečných
místnostech, rozrušila nejzákladnější
význam bytu co do rozplozování a vyvolala
již v přítomné době úžasný
úbytek lidnatosti; právě vylíčené
jednotlivosti jsou také důvodem aneb aspoň
jedním z hlavních důvodů hlubokého
duševního, duchovního a mravního úpadku
převážné většiny lidu."
Tato slova, jež jsem vyslovil zde ve sněmovně
vloni, dne 15. března, při poradách o těchto
návrzích, platí dnes více než
v době, kdy byla vyslovena po prvé. Tím větší
jest tedy nastávající pohroma, když
státní správa beze všeho omezování
dále ignoruje nebo podceňuje tyto otázky,
a pro sociology a národní hospodáře,
kteří vidí konečný výsledek
strašných následků bytové nouze
a napomínají k nápravě, zbývá
jí pouze úsměšek. Statistiky dokazují,
že pro špatné byty jen v Německu umírá
ročně 100.000 lidí na souchotiny, kterýžto
účinek se zesiluje ještě tím,
že v domech četně obývaných se
tato nemoc přímo přenáší
na všechny žijící. Statistika dále
dokazuje, že s příšernou rychlostí
vzrůstá počet zločinů proti
klíčícímu životu a nechybíme,
budeme-li míti za to, že i toho hlavní příčinou
jest, že základní funkce bytu, totiž rozplozování,
jest bytovou nouzí porušena. Podle statistik, jež
mám před sebou, jest ohromné procento vyhnání
plodu v zemích s nedostatečnými bytovými
poměry. V Československu není tomu jinak
než jinde. Ovšem v Československu působí
tyto věci bohužel nejvíce na německou
část. V jednom z posledních čísel
časopisu "Nové Čechy" píše
E. Čapek pod nadpisem: "Jak kolébka vítězí
nad politikou" o stálém úbytku sudetsko-německého
živlu ve státě. Uvádí číslice,
o nichž předem nechceme vůbec pochybovati.
Naopak, jsou i pro nás důkazem, i když po méně
potěšitelné stránce než pro pana
Čapka. Vidíme z těchto číslic
svůj úpadek a zcela logicky jej vysvětlujeme.
Poválečné poměry jako i válečné
poměry dotkly se hůře sudetských Němců
než Čechů. Jaký tedy div, že došlo
k prázdným kolébkám Němců.
Každé sociální zlo působí
na nás více, také bytová nouze. Vyvozujeme-li
důsledek z Čapkových číslic,
pak jest to ten, že jest nutno, aby stát lépe
přispíval na větší nesnáze
našeho národa než dosud.
Při sociální předehře své
řeči k bytovým zákonům zajisté
uznávám, že na četné škody
na obyvatelstvu mají vliv i jiné vývoje,
ale bytová nouze jest nepochybně hlavní jejich
příčinou. Chceme-li tedy čeliti úplnému
úpadku, musíme najíti východisko z
bytové nouze.
Již hodně dlouho tísnila nás zvláště
starost o rozřešení této otázky.
Čím více z úvahy o tomto vývoji
vzrůstal také náš pocit odpovědnosti,
pokoušeli jsme se i my stále více a více
vzbuditi pocit odpovědnosti celé veřejnosti.
Při tom postupovali jsme tak věcně, jak je
to vždy jen naším způsobem. Mám-li
se i dnes vyjádřiti o druhu práce k uvedenému
účelu, může se to státi znovu
jen tak. S demagogií nelze zde pracovati, rovněž
nikoliv s jednostranným uvažováním.
Tato otázka týká se tak dalece veškerenstva,
že v ní lze dospěti kupředu jen tehdy,
uvažuje-li se o společných zájmech.
Zde může býti východiskem uspokojení
hmotného zájmu jednotlivcova mnohem méně
než u všech jiných otázek. Spekulativní
směr nesmí přece míti vliv na práci
k rozřešení této otázky. My,
strana, jejímž mluvčím jsem zde ve sněmovně,
budeme nejrozhořčenějšími protivníky
každého nevěcného, demagogického
nebo hmotně ovlivňovaného druhu řešení.
Ovšem kritika, kterou věcně provádíme,
nesmí býti s druhé strany označována
za demagogii, jak to učinil pan dr Viškovský
- jeho jméno zde v rozpravě již bylo vysloveno
- v sociálně-politickém výboru, pan
dr Viškovský, jenž tam ve své polemice
proti řečím oposičních stran
uváděl, že provozujeme demagogii, že ji
provozujeme snad se svým věcným stanoviskem
k vládním návrhům. Kdyby tento pán
s vládní strany byl praktičtější,
vzal by naši kritiku za základ definitivního
rozřešení bytové otázky, jak
ji většina přece za krátko bude musiti
vyříditi, neboť tato věcná kritika,
kterou oposice provozovala v sociálně-politickém
výboru při poradách o bytových návrzích,
rovněž jak i v rozpočtovém výboru
a i zde ve sněmovně, obsahuje mnoho pozoruhodného
pro většinu k účelu konečného
rozřešení této otázky. Voláme
po bytovém zákonodárství, které
by vyhovovalo doktrinám sociálního pochopení
na všechny strany, kde tohoto pochopení jest zapotřebí.
Žádáme v praxi toho a jen toho, co právě
jmenovaný pan dr Viškovský označil
jako znamení příštího bytového
zákonodárství: Sociálního kompromisu.
Víme zcela podrobně, jaký užitek z toho
vyplyne, dojdeme-li těmito návrhy zákonů
ke stavebnímu zákonu zbudovanému na sociálních
poznatcích, jenž bude obsahovati vyřešení
všech podrobností bytové otázky. Když
jsme se po roce 1924 dostali do stavu ex lex v oboru bytového
zákonodárství, jenž bohužel trval
příliš dlouho, viděli jsme, že
čím déle tento poměr trval, tím
více zmíralo to, co vážného bylo
na stavebním ruchu v letech 1920 až 1924. Základem
toho byl stavební zákon, jenž jistě
byl také nedostatečný, ale byl přece
základem, na němž mělo býti jen
dále budováno. Ale bohužel nedostali jste se
dále, v zákonodárství jste dokonce
proti tomuto průměrnému stavu poklesli. Připomínám
při této příležitosti naši
loňskou práci. Chtěli jsme tehdy, aby zvláště
rok 1927 neměl téhož úkolu jako léta
1926 a 1 925. Chtěli jsme rok 1927 učiniti rozhodným
v oboru stavebnictví. Měl býti podniknut
všeobecný útok proti bytové nouzi. Zlo
mělo býti zbaveno větší části
svého ostří. Byli jsme, když jsme tyto
myšlenky často rozšiřovali na svých
vlastních poradách jakož i v tisku, vedeni
úmyslem způsobiti, aby Československo v téže
míře jako jiné státy ukázalo
svou péči k nejpalčivější
sociálně-hospodářské otázce.
Jiné státy - a na to jsme právě poukazovali
při loňských poradách o tomto zákonu
- chopily se právě v této době této
otázky z jiné stránky. Domníváme
se, že definitivní rozřešení bytového
zákonodárství jest sociální
státní nutností. Proti tomu nemůžeme
nic namítati, naopak, bylo by nutno uznati to za úplně
oprávněné a ve smyslu sociální
státní nutnosti. To však přes to nepřekáželo
tomu, že nás vlády častovaly provisoriemi.
Znovu projednáváme dnes provisorium. To jest způsob,
jímž se ušetří prohloubení
otázek. Proto se ochotně přijímá,
že každoročně na jaře, když
se končí lhůty usnesených provisorií,
rozštěpuje se obyvatelstvo tohoto státu na
dva tábory, nájemníků a pronajimatelů,
které ve svém zoufalství stále prudčeji
na sebe útočí. Správně se táže
dr Binder ve svém věcném článku
o ochraně nájemníků: "Kam to
povede?" Tímto způsobem nerozřeší
se podle našeho mínění tyto věci
a nedojde se nikdy k možnosti zavésti svobodný
bytový trh. Byli bychom blíže cíle národohospodářů,
kdyby se bylo v letech, kdy byl na to čas, postupovalo
promyšleně, aby se tím získal také
větší výsledek, a to sociální
veřejnou stavební činností. Promluvím
o této části obšírněji
později.
Vloni jsem se dotazoval ve dvou svazových státech
Německa na jejich stavební úmysly. Dověděl
jsem se, že se Prusko usneslo na stavebním programu
pro rok 1927, podle něhož musilo býti v tomto
roce vystavěno 150.000 až 200.000 bytů. Bavorsko
podalo v tomto roce svým sněmem vládě
návrh, podle něhož k pokračování
ve stavbě bytů bylo povoleno v roce 1927 37,2 mil.
marek, tedy 300 mil. Kč, z kteréžto částky
poskytnuté státní stavební půjčky
a tak zvané zaměstnanecké půjčky
ke stavbě dělnických bytů činí
33 milionů marek. To vykonaly oba největší
svazové státy Německa r. 1927. Rozvíjí
se tam soukromá stavební iniciativa, podporována
dobrými stavebními zákony, souběžně
s veřejnou stavební činností. Tak
bylo lze v Německu v roce 1927 vyřešiti ohromné
části bytové otázky a tím se
Německo stále více přibližuje
k době normálních poměrů na
bytovém trhu. Snad jest nutno, abychom zde poznamenali,
že Německo od převratu, dokonce ve smutné
inflační době, vykazovalo podivuhodnou soustavnost
při nouzových stavbách. To nejlépe
dokazuje počet bytů, jež v Německu byly
od převratu vystavěny, aby se vyřešily
poměry. V Německu bylo od převratu z veřejných
prostředků vybudováno daleko přes
milion bytů, ovšem částečně
bytů nouzových.
Několika slovy o možné stavební podpoře
rád bych ještě jednou, snad nadbytečně,
zdůraznil, jaký jest předpoklad k tomu, aby
na bytovém trhu došlo ke zrušení nucených
poměrů a aby se nyní i budoucně stupňovala
stavební činnost, jíž by se vytvořila
zásoba volných bytů, která, když
existuje, dovoluje pronajímati byty jako předmět,
jehož zadržování - vloni jsem mluvil o
thesauraci jest neužitečné a nevýhodné.
Mohu skromně poukázati na to, jak jsem právě
v posledních letech usiloval, abych těmto myšlenkám
dal praktickou formu v návrzích. Budiž zde
učiněna zmínka jen o mém stavebním
návrhu z let 1923 a 1925 na stavbu rodinných obytných
domků pro dělníky v průmyslu a v zemědělství.
Ale právě zákon o podpoře stavebního
ruchu pro rok 1928/29, tedy zákon o podpoře stavebního
ruchu, o němž dnes v této sněmovně
jednáme, ukazuje, jak se zde špatně jedná,
poněvadž se zneuznává nutnost oněch
věcí. Musili jsme již zákon o podpoře
stavebního ruchu pro rok 1927/28 označiti za špatný.
Ale jeho nástupce, dnešní zákon, jest
horší než jeho předchůdce. "Ale
vždyť je to zase jen provisorium!" Tak nás
utěšují. Ale když toto provisorium proti
provisoriu z loňského roku již něco
ruší, jak bude vypadati konečný zákon,
jenž nám jest slíben pro rok 1929? Hrozí
nebezpečí, že s četnými návrhy,
jež podaly nikoliv v poslední míře německé
oposiční strany zde v této sněmovně
k vyřízení konečného velkého
bytového a nájemního zákona, které
jsou často velmi cenné, naloží se při
vyjednávání vládní koalice
stejně jako s četnými jinými návrhy
v minulosti a že jen to bude považováno za cenné,
příště právě jako minule,
co nic nestojí. Ale co nic nestojí, to také
nemůže za mnoho státi, to jest všeobecně
známá věc. Letošní zákon
o stavebním ruchu ustanovuje ve své šesté
hlavě o daňových a poplatkových úlevách
dočasné osvobození od domovní daně
s přirážkami pro stavby uvedené v §u
134 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na 15 let a pro
stavby domů s malými byty uvedené v §u
136 citovaného zákona na 25 let. Loňský
zákon obsahuje jako rovnoběžnou dobu osvobození
rozpětí 25 a 35 let. Od obecních dávek
jsou uvedené stavby osvobozeny podle §§ 134 a
136 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na dobu 10 a 20
let. Dosud platilo, že i osvobození od obecních
dávek má časově trvati tak dlouho,
jako osvobození od domovní daně. Pánové,
dlužno hluboce toho litovati a toto mínění
zcela zvláště zdůrazňuji, že
právě tato nejnepopíratelnější
část loňského znění
zákona o stavebním ruchu byla v jeho letošním
znění zúžena. A pak přichází
jen jako pouhý vývěsný štít
znovu 120milionová státní záruka za
půjčky. To platí pro půjčky
až do 40%, s připočítáním
půjček v pořadí předcházejících
nanejvýše do 75%, jde-li o stavbu rodinného
domku a půjček do 40% a s připočtením
půjček v pořadí předcházejících
nejvýše do 85% řádně zjištěného
stavebního nákladu, jde-li o stavbu činžovního
domu, svobodárny nebo noclehárny obce nebo obecně
prospěšného stavebního družstva.
Omezení státní záruky na tak směšnou
částku 120 milionů Kč musí
bohužel. v nás vzbuditi domněnku, že při
tomto ustanovení jde pouze o to, aby se umožnilo několik
koncesí protekčním dětem. Nároku
na státní záruku nemá přece
podle ustanovení zákona nikdo. K tomu byl vytvořen
protějšek v bodu 2 §u 30 zákona. Dále
dlužno se obávati, že přes nynější
formu vlády nebude mezi těmito protekčními
dětmi ani dost málo Němců. Musíme
si bohužel stále znovu stěžovati na nespravedlivý
poměr při rozdílení veřejných
peněz. Tomu není jinak u podpory stavebního
ruchu než v jiném oboru. Uvádím sněmovně
na vědomí jen příklad "Prvního
německého obecně prospěšného
stavebního družstva" ve Chvalšinách
u Krumlova, jež se již dlouhou dobu domáhá
jen uznání svých stanov v tom smyslu, aby
bylo oprávněno činiti si nárok na
státní záruku. Tyto stanovy nebyly mu dosud
povoleny. Neustále rozhodují nicotné důvody
pro odmítavé vyřizování žádosti
tohoto stavebního družstva.
Dnešní zákon o podpoře stavebního
ruchu chci kritisovati jen v jeho podstatných částech.
Ale již z této kritiky všichni pochopí,
že zákon, na němž se dnes máme
usnésti, neposkytuje ani možnosti, aby tyto reformy
v oboru bytovém byly byť jen zahájeny. Jednou
z nejspornějších otázek, jež se
ovšem neprojevuje tak dalece v zákonu o podpoře
stavebního ruchu, nýbrž v druhém zákoně
o ochraně nájemníků, o němž
se dnes jedná, jest otázka, jak se vytváří
nájemné. Zde podle mínění širokých
vrstev jest chorobný celek. Dovozuje se takto: Nemůže-li
převládati veřejná nouzová
výpomoc v bytové otázce, musí-li býti
k tomu přibrán soukromý kapitál, dlužno
tomuto soukromému kapitálu jeho účast
v této práci učiniti lákavou. To se
může státi, tak se praví dále,
jen tím, že se mu ponechá svoboda při
utváření činží a to nejen
činží v novostavbách, neboť ta
zde ve skutečnosti jest, nýbrž také
ve starých domech. Žádá se, aby pokusem
byla vytvořena poptávka po bytech i v novostavbách.
Tímto pokusem má býti zrušení
omezeného nájemného ve starých domech.
Tak má býti způsobeno oživení
na bytovém trhu. Nájemníci ve starých
domech. kteří dnes po mnohé stránce
používají výsad, opustí tyto
domy, přestanou-li tyto výsady. Tak se dovozuje
v širokých vrstvách. Stejným způsobem
zaměstnával se i poradní sbor pro otázky
hospodářské již loňského
roku otázkou utváření nájemného.
Své rozhodnutí opírá tento poradní
sbor podle důvodové zprávy ke svým
návrhům zvláště o tyto body:
1. Nízké činže ve starých domech
působí, že není dosti silné a
solventní poptávky po bytech v novostavbách.
2 Ochrana nájemníků ztěžuje opatření
kapitálu potřebného pro novostavby, poněvadž
peněžní ústavy poskytujíce peníze
určují výnosnost novostaveb podle výnosnosti
podobného starého domu a podle toho vyměřují
půjčky v prvém pořadí. 3. Ochrana
nájemníků omezuje také trh nemovitostí
a to jak u starých tak i u nových domů. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)