Máme otázku zprostředkování
práce; od r. 1921 žádáme, aby byla upravena.
Zákon o závodních radách zmiňuje
se o úřadech pro zprostředkování
práce, ale nemůžeme se k nim dostati jen z
toho jediného důvodu, že majitelé dolů
jsou proti nim a že si nechtějí dáti
vzíti svobodné rozhodování o pracovním
trhu. Prosím: Jak působí tento nedostatek,
že nemáme řádného zprostředkování
práce nebo aspoň takového, do něhož
by mohli mluviti také horníci, pokud jde o pracovní
poměry v hornictví? V letech 1924, 1925 a 1926 ubylo
v československém hornictví 17.000 horníků
smrtí nebo invaliditou; z jiných příčin
67.000, úhrnem asi 85.000. V téže době
přibylo jich 75.000 a z toho 34.000 bylo nově přijato
do dolů. Dámy a pánové! Snad široká
veřejnost nepochopí, co se skrývá
v těchto číslicích. V těchto
číslicích se kromě mnohých
jiných věcí skrývá ještě
to, o čem ještě promluvím, a především
to, že majetníci dolů libovolně rozhodují
o pracovních místech, skorem, nebo snad již
lze říci přímo, že této
věci zneužívají. Dnes již není
možno, aby horník s několika dětmi dostal
někde práci. Podle mzdové smlouvy musí
podnikatel vypláceti také přídavek
na děti 1,50 Kč za směnu a proto se táže
horníka hledajícího práci: "Máš
děti a kolik?" A má-li horník děti,
není pro něho místa. Účinek
úplného vlivu podnikatelů na pracovní
trh a na pracovní místo projevuje se však ještě
po jiné stránce, a to v ohromném vzrůstu
důchodců bratrských pokladen. Mezi propuštěnými
85.000 lidí jsou lidé, kteří v hornictví
ztrávili 25, 30 a 35 let, kteří se ještě
úplně hodí k mnohým pracím,
kteří jsou však také v takovém
stavu, že když se j i m práce odpírá,
nemůže jim býti odepřen důchod.
Nechci vás obtěžovati číslicemi,
ale uvedu vám dvě číslice: Počet
provisionistů činil v československých
bratrských pokladnách r, 1920, a to řádných
členů, kteří byli ve stadiu provise.
25.000. Tato číslice stoupla r. 1926 na 43.000 a
úhrnný počet důchodců na 88.000.
Můžeme klidně tvrditi, že těmito
libovolnými a úmyslnými manipulacemi majetníků
dolů byly bratrské pokladny zničeny a uvedeny
na kraj propasti a nyní, když se to stalo, přicházejí
majetníci dolů a přichází vláda
a praví: Sanace se musí provésti na útraty
důchodců, na útraty horníků.
A stále ještě stojí vláda na
svém stanovisku, že horníci-provisionisté,
kteří po 30leté činnosti v dolech
dostávají pensi 9 04 Kč, mají příliš
mnoho, že jim má býti vzata třetina,
že jejich pense má býti snížena
nebo stlačena na 6 Kč 2 h (Výkřiky
na levici.), že dlužno práva činných
členů snížiti o 40%, že pojem "neschopnosti
k práci", jenž jest tak starý, jako hornické
a bratrské pojištění, musí býti
zrušen, hranice stáří zvýšena
a že vdovská pense musí býti rozhodně
snížena. K tomu přichází československá
vláda v době, kde skorem všude okolo nás
byly v posledních letech důchody pojištěnců
v hornictví zvýšeny. Tak v minulých
letech usneslo se rakouské Národní shromáždění
na zákoně, že provise rakouských členů
bratrských pokladen se zvyšují skorem o 40%.
Tak činí důchody říšských
bratrských pokladen třikráte nebo čtyřikráte
tolik, co činí dnes naše důchody z bratrských
pokladen. Československá republika a nynější
vláda přichází se svým úsilím
o konsolidaci a setrvává do dneška na návrhu,
že důchody mají býti sníženy
o jednu třetinu. Mohl bych uvésti ještě
mnoho věcí, kde sociálně-politické
zákonodárství v hornictví vykazuje
ještě mnoho nedostatků. Všem lidem jest
jasno, že zákon o závodních radách
dlužno novelovati. Znovu obsahuje odepření
práva. Máme na příklad od roku 1922
spor o otázku, kterou zákon řeší
zcela jasně, zdali totiž majetník dolu má
poskytnouti závodním radám závodní
kancelář či nikoliv. Jest to v zákoně.
O tomto právním sporu radil se nejvyšší
správní, soud již třikráte, nejvyšší
soud jedenkrát a příslušnostní
soud k vyřízení negativního sporu
o příslušnost také jednou, a to s tím
výsledkem, že se všechna tato nejvyšší
justiční místa prohlásila za nepříslušná.
Táži se: Kde na celém světě jest
ještě možná taková ostuda, aniž
vláda nebo příslušné úřady,
v tomto případě ministerstvo veř.
prací a ministerstvo spravedlnosti, nezasáhly a
neučinily nutná zákonitá opatření,
aby odstranily tento ostudný stav, aby jej napravily? Snadno
lze také porozuměti, že se při těchto
sociálně-politických zaostalostech a nedostatcích
vykonává podstatný vliv na postavení
horníků. Ministr veř. prací prof.
Spina při poradách o rozpočtu sice
prohlásil v rozpočtovém výboru, že
poměry dělníků v hornictví
jsou dostatečně konsolidovány. Proč
pak? Poněvadž prý v roce 1926 nebylo v hornictví
skoro vůbec stávky. Také důvod státníka!
Pan ministr při tom docela zapomněl, že horníci
již v letech 1925 a 1926 k vyrovnání svých
ohrožených životních zájmů
byli nuceni vznésti mzdové požadavky, a že
jen se zřetelem na obranu proti navrhovanému zhoršení
pojištění nezahájili v lednu skutečný
boj. To věděla sice celá veřejnost,
jen ne pan ministr veřejných prací, neboť
by byl nemohl v rozpočtovém výboru takto
mluviti. Jak jest tomu nyní? Musíme vyjíti
od r. 1923, neboť v tomto roce byly sníženy mzdy
s odůvodněním, že musejí býti
sníženy ceny uhlí, aby klesla také cena
i jiných předmětů potřeby.
Od té doby úřední životní
index stoupl z 889 na 940. To jsou průměrné
číslice. Pokládám za povinnost podle
cen několika důležitých potravin vylíčiti
stoupání cen, z něhož seznáte,
že praktický účinek zdražení,
které mezitím nastalo, jest ještě mnohem
větší. Chléb stoupl od r. 1923 skorem
o 50%, mouka o 33%, brambory o 13%, cukr o 21%. Při tom
jsem ještě nepřihlížel k poslednímu
zvýšení cen, jež nám uštědřily
poslední dny. Uzená slanina stoupla o 16%, hrách
o 18%. Seznáváte z toho, že zdražování,
způsobené zvýšením cel, dá
se nejsilněji cítiti právě v nejchudších
hospodářstvích, poněvadž byly
podstatně zdraženy nejprostší a nejnutnější
potraviny. Naproti tomu mzdy, když jsme při výdajích
na živobytí mluvili o úředním
indexu 940, stouply proti předválečné
době v severozápadních Čechách
průměrně na 734; proto jejich kupní
síla rovná se proti předválečné
době sotva 80%. Podnikatelé tvrdí opak. Mzdy
jsou prý vysoké a ostatně prý jsou
sociální břemena tak veliká, že
se tím výrobek velice zdražuje. Poukázal
jsem na to již v rozpočtovém výboru
a musím zde ve sněmovně veřejně
opakovati, že to jest naprostá nepravda. Mzdy a sociální
břemena činily r. 1913: v moravsko-ostravském
revíru 47%, v mosteckém revíru 43 hodnoty
vyrobeného zboží, r. 1927 v ostravském
revíru o 16% méně, v mosteckém o 11%
méně, tedy jen 33%. Vývoj mzdy klesl z 54
Kč průměrného výdělku
za směnu na 39 60 Kč za směnu, při
čemž dlužno ještě přihlížeti
k tomu, že se horníku sráží týdně
průměrně 18 až 19 Kč na pojištění.
Jak jest tomu s podnikateli? Můžeme zjistiti, že
zisky podnikatelů nebyly v žádné době
tak veliké jako v posledních letech. Vykázané
zisky nejdůležitějších hornických
podniků, které r. 1923 činily 41 milionů,
stouply zatím do r. 1926 na 64 miliony. To jest tedy zisk
majetníků dolů z akce r. 1923. To jsou jen
vykázané zisky. Nevykázané, k nimž
jsem při tomto vylíčení nepřihlížel,
jsou ohromné reservy a odpisy, které každoročně
lze konstatovati.
R. 1927 byla usnesena berní reforma, jejímž
otcem jest ministr financí prof. dr Engliš.
Tato berní reforma umožnila průmyslníkům
a podnikům povinným veřejně účtovati,
aby podnikali jisté manipulace. A tu jsme znovu zpozorovali,
že mezi všemi průmyslovými podniky jsou
majetníci dolů na prvém místě,
pokud jde o poukazování reservním fondům,
vydávání bezplatných akcií,
valorisaci akciového kapitálu, čeho nelze
v tomto státě zjistiti u žádného
jiného stavovského odvětví, ani u
jiného kapitalistického odvětví. Majetníkům
dolů byly jejich hodnoty zvalorisovány, skorem bychom
mohli říci, zlatem vyváženy. A jediné
v tom není stále ještě pravý
zisk. Časopis "Wirtschaft" poskytl nám
před několika dny způsobem uznání
hodným výkaz, jak se vyvíjely kursovní
ceny jistých akciových podniků r. 1927. A
tu nalézáme, že největší
hornické společnosti v republice, Severní
dráha, Česká obchodní společnost,
Západočeská uhelná společnost,
Báňská a hutní společnost atd.
vykazovaly r. 1926 hodnotu akcií 1,2 miliardy korun a že
cena těchto akcií koncem r. 1927 stoupla na 1,9
miliardy. Toto ohromné stoupnutí ceny akcií
neprojevuje se ani ve stabilisačních bilancích
ani jinde a vlastně přesahuje, počítá-li
se úhrnná částka a přihlíží-li
se k ní, zhodnocení na paritu zlata. Viděli
jsme pány při jejich dovozování. Živě
se pamatuji při tom na debatu, která se konala dne
7. ledna 1927 a kterou tehdy ministr veř. prací
Spina zprostředkoval mezi námi a majetníky
dolů, když majetníci dolů dali prohlásiti
prostřednictvím presidenta svazu: "Pánové,
uznáváme, že horníci něčeho
potřebují, ale stav hornických podniků
jest takový, že nejsme naprosto s to, abychom něco
dali. Znamená to, že všichni musíme těsněji
utáhnouti řemen." Jak vypadá toto utažení
řemene, právě jsem vám vylíčil.
Mohl bych vám pro každý jednotlivý případ
uvésti něco zvláštního, než
to by vedlo příliš daleko.
Pánové stále slyší o snižování
mezd, které jest nutné v zájmu výroby.
Pokud jde o hornictví, mají odpovědní
ředitelé těchto podniků obrovské
platy a vedlejší požitky, které činí
10kráte až 100kráte tolik než roční
důchod horníkův. Ale aby sami těsněji
utáhli řemen, nenapadlo jim ani r. 1927 opravdu
ani v nejmenším. Vzhledem k těmto poměrům
vznesli horníci koncem r. 1927 k majetníkům
dolů zcela skromný, se zřetelem na velkou
nouzi více než skromný požadavek, aby
jim byla vyplacena jednorázová drahotní výpomoc
400 Kč ženatým a 300 Kč svobodným.
Majetníci dolů ve všech revírech zamítli
tento požadavek, poněvadž prý mzdy horníků
jsou i tak dosti vysoké. Se zřetelem k ziskům
posledních let, jak jsem vylíčil, a k tomu,
že lze očekávati, že zisk r. 1927, kdy
se teprve řádně bude moci projeviti hodnota
stabilisačních bilancí, bude ještě
mnohem větší, musíme toto chování
majetníků dolů považovati za zcela nesrozumitelné,
ba za výsměch horníkům.
Nato horníci, prozatím v jednom revíru, vypověděli
mzdovou smlouvu a oznámili podnikatelům, že
jsou ochotni vyjednávati o novou mzdovou smlouvu na základě
žádaného zvýšení mzdy. 13.
t. m. zaujali majetníci dolů stanovisko k této
otázce a usnesli se, že dají tuto otázku
prostudovati, aby v nejbližších týdnech
byla o ní podána zpráva. Prohlásil-li
jsem, že horníci jsou ochotni vyjednávati,
při pojil bych k tomu s tohoto místa beze vší
hrozby i to: Ačkoliv horníci jsou rádi ochotni
vyjednávati, nechť si dají pánové
říci, že horníci jsou právě
tak hotovi k činu a nejsou ochotni pracovati beze smlouvy.
Z toho ovšem povstává kritický stav.
My, a zvláště já, nejsme zde proto,
abychom někoho vyzývali, aby se uchopil iniciativy.
Nikoliv, k tomu nemám plnomocenství jménem
horníků, ale zkušenosti, jež jsme loni
učinili s ministerstvem veřejných prací,
nejsou podle toho. (Posl. Hackenberg [německy]: Ministerstvo
i dnes projevuje skutečně nepatrný zájem.
Ani jeden ministr není přítomen!) Snad
přijdou do 4 neděl, nevím. Ale chci připomenouti,
jak postupovalo ministerstvo veř. prací, totiž
způsobem, jenž ovšem podporuje vyzývavé
chování majetníků dolů a přímo
je provokuje. Dne 6. prosince 1926 dostavili se k panu min. dr
Spinovi zástupci horníků a žádali
ho, aby prostředkoval při požadavcích
horníků. Pan ministr to výslovně a
slavnostně slíbil. Co se stalo? Žádali
od nás písemné podání. Bylo
jim předloženo. A tuto žádost zaslal nyní
pan ministr prostřednictvím svého odborového
přednosty svazu majetníků dolů. Po
několika dnech bylo naléháno, aby se svaz
o ní vyjádřil. Svaz majetníků
dolů vyjádřil se pak právě
tak odmítavě, jako před 14 dny k nám.
Nebylo lze nic jiného očekávati. Nato nám
pan ministr poslal tuto odpověď, abychom ji vzali
na vědomí. To bylo slíbené prostředkování.
Ale, pánové, přijde ještě něco
hezčího. Dne 30. prosince 1926 zástupci horníků
ještě jednou osobně upozornili pana ministra
na kritický stav a žádali, aby pan ministr
zahájil nějaká vyjednávání
o prostředkování. Pan ministr prohlásil,
že jest k tomu ochoten. Strany byly obeslány na 7.
leden. Pan ministr dal se omluviti a poslal svého odborového
přednostu, který zahájil vyjednávání
a udělil stranám postupně slovo. Když
páni majetníci dolů prohlásili, že
horníci musejí tedy silněji utáhnouti
řemen, pan odborový přednosta rychle jednání
ukončil a skončil prohlášením,
že podá zprávu panu ministrovi. Zdali a jak
podal zprávu a co dále učinil pan ministr
po této zprávě, na to nám pan ministr
až do dneška zůstal dlužen odpověď.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.)
Když tedy pravím, že se blížíme
ke kritickému stavu, jistě neříkám
příliš mnoho. Nouze horníků jest
tak veliká, že nepřeháním, pravím-li,
že v jednotlivých případech činní
ženatí horníci, provozní dělníci
při částečné nezaměstnanosti
musejí doslova své děti mimo práci
posílati na žebrotu. Vy se zde divíte, když
se právem mluví o kritickém stavu, ježto
v tomto státě schází to, co jest v
Německu, v Rakousku a ve všech jiných státech:
nadřízené místo, které by po
případě dalo podnět k vyjednávání?
Pochopíte, že se již nikdo z horníků
nemůže odvážiti po zkušenostech z
let 1926 a 1927 žádati ministerstvo o vyjednávání?
Neúčast vlády jest nejen neúčastí,
nýbrž podporováním úsilí
majetníků dolů. Jistě právem
prohlašuji: Vykonává-li se takto prostředkovací
činnost, pak by snad dělníci byli bez ní
při vyjednávání o velký kus
dále. Tyto poměry dohánějí
ovšem ke srážce, a to jest velice pozoruhodné
se zřetelem na všeobecné hospodářské
poměry.
Ukončili jsme jeden rok a teprve několik dní
jsme v novém roce. Ke konci loňského roku
pěli zaměstnavatelé, státníci
tohoto státu a měšťácké
noviny chvalozpěvy, jak dobrým rokem byl rok 1927.
Skutečně byl dobrým rokem pro ně,
ale na útraty všech pracujících lidí
a tedy také na útraty horníků. Rokem
1928 zahájili jsme prý jubilejní rok desítiletého
založení státu a slavnosti přece již
začly.
Pánové, nejsme ani na chvíli v nejistotě
o tom, co přinese pracujícím třídám
i rok 1928: Pokračování toho, co pánové
v roce 1927 tak úspěšně pro své
kapsy vydřeli z kapes pracujícího lidu. Mezi
účastníky slavnostního roku budou
i horníci a budou musiti připomenouti pánům
z vlády a českým vládním stranám,
co všichni vespolek slibovali horníkům v roce
1918 a co jim bez výjimky zůstali dlužni. Zůstali
dlužni proto, poněvadž naše sociálně-politické
zákonodárství, poněvadž sociální
stav horníků jest horší než ve
kterémkoliv okolním státě. Horníci
použij í každého podnětu, aby připomenuli
pánům, jakých slibů se jim od nich
tehdy dostalo. Mohu si ještě živě představiti,
jak první ministr veř. prací republiky, pan
Staněk, jezdil po hornických revírech
a sliboval horníkům modré s nebe, tedy příslušník
strany, jejíž předseda jest v čele této
vlády, která chce zahájiti a provésti
v plném rozsahu sociální reakci a působiti,
aby se zvláště u horníků projevila
a vybila. Pravím-li: "Zůstali jim všechno
dlužni," není to, co jsem vypočítal,
ani zdaleka to, co skutečně zůstali dlužni.
Pro tento návrh zákona budeme hlasovati, poněvadž
napravuje starou křivdu na slovenských a podkarpatoruských
hornících, ale rozhodně nemůže
býti splátkou na všechny dlužné
sliby horníkům. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Přerušuji rozpravu, jakož i další
projednávání pořadu této schůze.
Učiním ještě některá presidiální
sdělení.
Dovolené udělil jsem na dnešní schůzi
posl. Haiplickovi, Elstnerovi, Wünschovi;
na tento týden posl. Vološinovi - vesměs
pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se posl. Schuster na dnešní
schůzi, posl. dr Czech na tento týden,
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal
do výboru sociálně-politického
posl. Ježka za posl. Kvasničku; do výboru
zdravotnického posl. dr Reháka za
posl. dr Hajna.
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru rozpočtového
posl. dr Hallu za posl. dr Zocha, posl. E. Vencla
za posl. Doležala; do výboru ústavně-právního
posl. dr Slávika za posl. dr Hallu; do výboru
zahraničního posl. dr Hallu za posl.
dr Zadinu; do výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností posl. Zemana za posl.
Žalobina; do výboru pro veř. zdravotnictví
posl. Honzla za posl. Chlebounovou; do výboru branného
posl. Mašatu za posl. dr inž. Botto.
Místopředseda Stivín: Došel dotaz.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte): Dotaz posl. Gregorovitsa ministru zemedelstva
o parcelácii pusty Kováč, patriacej ku Schoellerskému
panstvu v Leviciach (č. D 973-II).
Místopředseda Stivín: Došly odpovědi
na dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpovědi:
min. vnitra na dotazy: posl. dr Koberga, že bruntálská
okresní politická správa zakázala
rozšiřovati letáky (č. D 912-II),
posl. Brodeckého, že četnickým gážistům
nepřiznává se právo na započtení
roku 1919 jako roku válečného (č.
D 930-II);
min. školství a nár. osvěty na dotaz
posl. dr Daňka a druhů o agitaci pro odhlašování
dětí z náboženské výchovy
ve škole (č. D 908-II).
Místopředseda Stivín: Mezi schůzí
byl tiskem rozdán vládní návrh.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1413. Vládní návrh zákona, kterým
se mění § 2 a § 5 zákona ze dne
19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích
nárocích bývalých vojenských
gážistů a § 3 a § 16 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně
některých předpisů o zaopatřovacích
požitcích vojenských osob a pozůstalých
po nich.
Místopředseda Stivín: Mezi schůzí
byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1290. Naléhavá interpelace posl. Kršiaka, Šafranko,
Čulena a soudr. ministrům vnitra a spravedlnosti
o zmučení Ignace Petényho košickou policií
a o způsobu jednání státního
zástupce Martínka.
1295. Naléhavá interpelace posl. Majora, Šafranko
a soudr. ministru spravedlnosti o opětovném zabití
člověka policií na Slovensku.
1303. Naléhavá interpelace posl. Zeminové,
Bergmanna, dr Patejdla a druhů vládě republiky
Československé pro bezodkladné zavedení
placených dvojsvátků s právy klidu
nedělního, o vánocích, velikonocích
a letnicích.
Místopředseda Stivín (zvoní):
Přikročím k ukončení schůze.
Sděluji, že z důvodů formálních,
aby mohly býti přikázány výborům
vládní návrhy dnes tiskem rozdané,
bude nutno konati dnes ještě jednu schůzi,
i žádám, aby paní a páni poslanci
ze zasedací síně neodcházeli.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala dnes za 15 minut, t. j. v 6 hod. 35 min.
s
Nevyřízené imunitní záležitosti
pořadu 120. schůze.
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.