Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): K této čtvrté části rozpravy podrobné, k části finanční, není již nikdo přihlášen, rozprava o ní jest tedy skončena.

Tím skončena jest vůbec rozprava o státním rozpočtu s finančním zákonem a o prohlášení pana ministra financí ze 102. schůze sněmovny.

K státnímu rozpočtu a finančnímu zákonu pro rok 1928 podáno bylo 246 pozměňovacích a 366 resolučních návrhů. Odpovídají formálním podmínkám jednacího řádu a budou tedy předmětem jednání.

Jednotlivě sděliti dám je za hlasování.

Žádám nyní pana zpravodaje posl. dr Hnídka, aby se ujal slova k doslovu.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Debata o rozpočtu na příští rok pohybovala se v obvyklých kolejích jako léta předešlá. Nebylo naprosto žádného rozdílu. Spolu s rozpočtem samým bylo kritisováno, souzeno a mnohdy odsouzeno státní hospodaření se všech stran. Kritika rozpočtu a tím kritika státního hospodářství a těch, kteří státní hospodářství vedou, jest jistě při projednávání rozpočtu na místě. Vždyť zde není snad oboru státní správy, která by na rozpočtu neměla podílu. A je proto, nejen právem, nýbrž i povinností těch, kteří jsou nejvyšší kontrolou státního hospodářství, aby toto hospodářství podrobili kritice. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Kritika tedy byla. Někde kritika velmi ostrá a drastická, ale já pevně věřím, že z největší části byla to kritika dobře míněná, kritika, která není sama v sobě účelem, ale jejíž cílem je blaho státu a jeho prostředků. Byl bych si jen přál, aby rozbor rozpočtu šel do větších podrobností, více do hloubky, ač nemohu si stěžovati, že by nebyla podána spousta pokynů, námětů, výtek atd. Je tedy zcela přirozeno, že není možno, abych se prokousal v pravém slova smyslu celou tou kupou jednotlivostí a zaujal ke všemu stanovisko, eventuelně, abych vysvětlil a obhájil to, co bylo předneseno resp. vytýkáno.

Při debatě byla značná pozornost věnována politice v užším slova smyslu. Je to přirozeno, protože kritika rozpočtu se neobejde bez kritiky vlády, která rozpočtem hospodaří. Ozývaly se tedy v debatě a zvláště v debatě generální silné akordy čistě politické. Při té příležitosti byla proti většině pronesena velmi vážná a velmi těžká obvinění. Měl jsem v úmyslu původně držeti se výhradně jen rozpočtu a nemluviti ve svém doslovu politicky, ale nebylo by na místě mlčeti a nechati bez povšimnutí a odpovědi tato těžká obvinění, neboť zde by mlčeti znamenalo schvalovati.

Oposice nemá důvěry ke vládě a dnešní většině, protože prý je to vláda a většina reakční, většina, která prý ohrožuje životní zájmy lidu, tedy většina protilidová. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Že oposice nemá důvěry ke vládě a k většině, je přirozená věc. Vždyť je to oposice. Nebudu také vládě - není toho třeba - dělati advokáta.

Horší je však obvinění z ohrožování životních zájmů lidu. A tu mohu s plným vědomím odpovědnosti prohlásiti, že ničeho nejsme tak daleci, jako podniknouti něco, co by ohrožovalo existenční zájmy kterékoliv vrstvy, kteréhokoliv národa, kterékoliv společnosti a kterékoliv společenské složky naší republiky. Jsme si plně vědomi své povinnosti, která je nám uložena právě jako většině. Je povinností každé většiny, ať je to jakákoliv, a bohudíky, u nás politický vývoj je už tak daleko, že můžeme a budeme míti několik většin, aby měly na zřeteli všechny vrstvy státu bez rozdílu, a to po všech stránkách vývoje hospodářského, kulturního a společenského. Je to její povinností proto, poněvadž na jejich bedrách je vložena celá tíha péče o stát, a jsme si zcela dobře vědomi, že zde není ta nebo ona vrstva sama, že jenom v harmonickém soužití všech vrstev je možný rozkvět tohoto státu. Této povinnosti také vždycky dostojíme.

A nyní jsem u velmi důležité otázky, která byla nadhozena. Je to otázka, jak se má projevovat demokracie. Demokracie je vláda lidu. Lid si vládne sám sobě. Nyní je otázkou, jak! Musí míti přece nějaký instrument, nějaký prostředek, kterým by tu vládu prováděl. Dosud však není nalezen jiný prostředek, není nalezena jiná cesta než parlamentarismu. A nyní: na čem musí spočívat parlamentarismus? Od nejstarších dob, dnes i v budoucnosti bude spočívat parlamentarismus vždy na zásadě většiny. Výjimku učinil pouze polský sněm před rozdělením Polsky a ty konce Polsky právě pro to osudné "nie pozvalam" byly hrozné. Následek toho byl konec Polsky a takových konců jistě nepřejeme svému vlastnímu státu.

Každá oposice na celém světě se snaží, aby byla jednou většinou a sama pak převzala vládní veslo do rukou. To vidíme všude, ani Rusko nevyjímajíce. Bylo by tedy osudným neuznávat princip majority, to by znamenalo zneuznávat princip parlamentu, a co by bylo potom? Diktatura? To přece jistě nepřeje si nikdo z nás. Stojíme-li na půdě majority a tím na principu parlamentarismu, a to parlamentarismu pravého, neznamená to, že bychom snad nerespektovali zájmů minority, že bychom snad chtěli ohroziti její životní zájmy. U nás rozvoj hospodářského života, a toho jsou účastny přece všechny vrstvy lidu, je důkazem, že nejsou ohroženy žádné složky obyvatelstva našeho státu ani společensky ani národnostně.

Byla zde vyslovena zásada "žíti a nechat žíti". Já tuto zásadu podepisuji a podle této zásady se také chceme říditi. Bylo by osudným, kdybychom opustili půdu parlamentarismu a přenechali rozhodování někomu jinému a někde jinde. Kolo se snadno roztočí, ale těžko je ho pak zastaviti Zde je třeba oboustranné dobré vůle, chladné krve, vědomí povinnosti a odpovědnosti. Jinak by nastal boj všech proti všem a těch hrozných konců nechci ani domysliti.

Budiž mi prominuto toto politické extempore, které bylo nutné vzhledem k projevům zde učiněným.

A nyní dovolte, abych se zase vrátil k chladným číslicím rozpočtu. Opakuji, že není možno odpověděti a zaujmouti stanovisko ke všemu, co zde bylo nadhozeno. Omezím se jen na nejdůležitější a základní věci.

Byla zde opět nadhozena otázka výše našeho rozpočtu. Znovu zde bylo řečeno, že náš rozpočet nečiní půl desáté miliardy, ale že k tomu musíme připočítati ještě těch 8 miliard, které vyžadují státní podniky, takže dohromady by byl rozpočet asi 17¹/₂ miliardy. Nemohu jinak než opakovati, co jsem řekl již ve svém úvodním slově. Bylo by tomu tak, kdyby všechny tyto výdaje, tedy i výdaje státních podniků, byly hrazeny veřejnými břemeny, ale tomu tak není. Všechny výdaje státních podniků nejsou hrazeny z veřejných břemen, nýbrž státní podniky si hradí samy své investice, zkrátka své potřeby, částečně také hradí i potřeby svých centrál. Nejlépe nám vynikne tato otázka, jestliže si ji postavíme tak, kolik vlastně bude potřebí výloh na jednu hlavu obyvatelstva. Vynikne nám, že není možno počítati s rozpočtem 17¹/₂ miliardy, nýbrž, že musíme počítati s rozpočtem, který je právě dán, totiž s rozpočtem 9¹/₂ miliardy, a že nemůžeme shrnovati dohromady s ním státní podniky. Na jednu hlavu připadá u nás okrouhle 700 Kč administrativního rozpočtu, ve Švýcarsku 542, v Maďarsku 879, v Italii 725, v Anglii 2953 a v Belgii 870. Jest ovšem nesporno, že obnos 700 Kč na jednu hlavu jest velmi veliký a hodně tíživý. Já přiznávám, že bude nutno tento obnos ještě snížiti, jak jen to půjde. Ostatně se již také snižuje. R. 1925 připadlo, na jednu hlavu 740 Kč, r. 1928 jenom 700 Kč, takže jest zde jisté snížení viděti. Na druhé straně musím, přiznati, že tento rozpočet je přece jen méně tíživý, než byly rozpočty předcházející. Bude to ovšem tvrdým oříškem pro ministra financí, jakým způsobem by se dal snížiti ještě tento rozpočet. Navrhován byl zde jeden způsob, totiž ten, že by se měla zdvihnouti rentabilita, že by se měly zdvihnouti zisky státních podniků a v důsledku toho, že by toto břemeno, které je na veřejnosti, poněkud kleslo. A bylo zde poukazováno mezi státními podniky na státní statky a na státní lesy. Je pravda, že mimo tabákovou režii státní podniky vynášejí málo. Já to připouštím, ale na druhé straně musíme přiznati, že výnosnost státních podniků je brzděna veřejnými potřebami. Tak na př. p. ministr železnic si stěžuje, že musí voziti poštu skoro zadarmo, že musí poskytovati snížené jízdné atd. Pan ministr pošt si zase stěžuje, že musí dovážeti za snížené porto poštu atd. Tedy obtíže, se kterými je zápasiti státním podnikům, jsou veliké a je to nejlépe viděti na státních statcích a lesích, na které bylo právě v debatě poukazováno. Výnos státních lesů a statků je preliminován částkou 53,371.590 Kč. Posuzuje-li se však prosperita lesů a statků soukromých, prokáže se, že výnos státních lesů a statků je značně vyšší. Je značně vyšší proto, poněvadž ve výdajích rozpočtu zahrnuty jsou platy, jež nejsou v pravém slova smyslu platy provozovacími a jež by soukromý podnik naprosto nebo zcela nebo z největší části nezatěžovaly. Na př. jsou to tyto platy:

Platy státnímu pozemkovému úřadu za statky převzaté podle zákonů o pozemkové reformě, a to: úroky z nabývací ceny 14.138.200 Kč, splátky na nabývací cenu a na fondy Státnímu pozemkovému úřadu 8,936.600 Kč, splátky na 15% příspěvek na dávku z majetku a přírůstku podle §u 5 zákona č. 323 z r. 1921 13,487.600 Kč. Celkem činí tedy platy Státnímu pozemkovému úřadu 36,562.400 Kč.

Dále jsou to úroky z investičních nákladů do r. 1925 6,538.500 Kč.

Za třetí: náklady pensijní 12,596.900 Kč. K tomuto poslednímu výdaji nutno podotknouti, že podnik převzal bez náhrady výplatu zaopatřovacích požitků všech pensionovaných zaměstnanců státních lesů a statků, ač pensijní příspěvky jich plynuly po celou služební dobu do státní pokladny.

Za čtvrté náklady patronátní, jež uvedeny jsou přímo ve výdajích hospodářství lesního a polního 3,634.850 Kč.

Za páté voluptuary, t. j. náklady na udržování zámků a parků v Ploškovicích, Konopišti, Židlochovicích a Topolčiankách 856.720 Kč. Úhrnem činí tyto mimořádné platy a náklady 60,189.370.

Z uvedeného jest zřejmo, že v rozpočtu na rok 1928 preliminován jest výnos státních lesů a statků, snížený nejen o břemena, jež soukromý podnikatel buď vůbec nenese anebo jen měrou daleko menší, ale že výnos státních lesů a statků dále srážejí úroky z nabývací ceny za objekty pozemkovou reformou získané, jakož i značné splátky na tuto cenu, obě ve výši 36,562.400 Kč. Bez těchto mimořádných platů a břemen činil by výnos státních lesů a statků 113,560.960 Kč. Při výpočtu průměrného výnosu na 1 ha lesní půdy není ovšem správné posuzovati tento výnos podle celkové výměry státních lesů v celé republice, ježto státní lesy na Podkarpatské Rusi a z části i na Slovensku nejsou pro nedostatek peněžních prostředků na nutné investice ještě tak vybaveny, aby mohlo býti náležitě využito dřevních zásob, jako je tomu v zemích českých. Také nelze bráti v úvahu pozemky neplodné, pastviny a poloniny, jichž výnos (nepatrné nájemné) stačí sotva k úhradě daní a dávek.

Rozdělí-li se tudíž v rozpočtu uvedené čisté výnosy hospodářských odvětví podle jednotlivých oblastí, připadá z preliminovaného výnosu lesního hospodářství per 88,337.610 Kč: 1. na Čechy, Moravu a Slezsko 43,333.260 Kč, což při výměře lesní hospodářské půdy 212.939 ha činí 203 Kč na 1 ha; připočte-li se k tomu výnos lesních průmyslových podniků v této oblasti částkou 5,943.190 Kč, připadá pak na 1 ha 231 Kč. 2. na Slovensko 27,596.950 Kč, t. j. při rozloze lesní hospodářské půdy 237.271 ha 116 Kč na 1 ha a s připočtením výnosu lesního průmyslu, v částce 8,675.970 Kč, 153 Kč na 1 ha, 3. na Podkarpatskou Rus 12,638.800 Kč, t. j. při rozloze lesní hospodářské půdy 309.907 ha a při dosud extensivním lesním hospodářství z veliké části v méně cenných bukových porostech 41 Kč na 1 ha; průmyslových podniků jest v této oblasti málo, jich výnos rozpočten částkou 224.500 Kč. 4. Ze zbytku 4,768.600 Kč připadá na preliminovaný přebytek z lesů, které mají býti v roce 1928 převzaty do majetku státního podle zákonů o pozemkové reformě 3,753.500 Kč, a na příjem z podílů lesního panství oravského 1,015.100 Kč.

Z celkového preliminovaného výnosu hospodářství polního per 16,538.530 Kč připadá: 1. na Čechy, Moravu a Slezsko 14,039.810 Kč, t. j. při výměře polní hospodářské půdy 32.345 ha 434 Kč na 1 ha a po připočtení výnosu průmyslových závodů zemědělských (bez cukrovarů) 2,722.500 Kč, 518 Kč na 1 ha, 2. na Slovensko 2,331.320 Kč a s připočtením výnosu hospodářského průmyslu v částce 1,993.200 Kč celkem 4,324.520 Kč, t. j. při výměře 16.064 ha 269 Kč na 1 ha, 3. na Podkarpatskou Rus 256.400 Kč při výměře 4580 ha hospodářské půdy propachtované, 4. na pozemkovou reformu (směnnou akci) připadá schodek 89.000 Kč, odůvodněný tím, že státní lesy a statky platí za pozemky převzaté státnímu pozemkovému úřadu režijní výlohy.

Hospodářství rybniční vykázáno jest jako samostatné odvětví hospodářské pouze v Čechách částkou 2,610.490 Kč, t. j. při výměře 10.675 ha 244 Kč na 1 ha.

Výnosnost státních lesů a statků nejlépe lze posouditi na základě účetní závěrky za rok 1926, předložené již Národnímu shromáždění. Bilanční zisk státních lesů a statků za rok 1926 činil 74,043.866 Kč; jest tedy o 20,672.276 Kč vyšší než preliminovaný výnos na rok 1928.

Vedle tohoto vykázaného bilančního výnosu byla ještě pro zřízení obnovovacího fondu reservována částka 24,500.000 Kč, čímž byl plně vyvážen vyšší zisk některých lesních správ, docílený na újmu majetkové podstaty v důsledku živelních pohrom.

Tedy zkrátka a dobře, státní lesy a statky vykazují jistě slušné bilanční zisky, takže není možno, aby se tyto nějakým enormním způsobem ještě zvýšily.

Tedy z těchto uvedených bilančních výnosů je zřejmo, že prosperita státních lesů a statků je daleko vyšší, než by se zdálo podle rozpočtu, ale zároveň je také viděti, jak těžko se těchto zisků dosahuje. Bude tedy nutno, když nebude možno zvýšiti zisk na tomto poli, hledati jiné cesty, kterými by se mohlo dojíti ke snížení státního rozpočtu. Připomínám na př. jen reformu veřejné správy.

Byla zde také dotčena věc, která má eminentní důležitost pro náš hospodářský život, a proto nutno se touto věcí také obírati. Škoda, že nebyla tato věc v debatě šíře rozvedena. Jsou to totiž vklady v peněžních ústavech, v našich bankách a záložnách prý je dnes uloženo na 40 miliard Kč, z nichž část je vykázána dvakráte. Opravdový roční přírůstek našeho národního jmění se prý odhaduje na 3 miliardy. To prý jsou peníze, jež tento režim odebírá z kapes pracovníků a dává na větší hromadu zámožných vrstev. Taková konsolidace nemůže býti snad ideálem vrstev privilegovaných, totiž oposice ji však za skutečnou konsolidaci ve státě pokládati nemůže. Připomínám především, že není možno zjistiti vůbec, jak velký je obnos vkladů v peněžních ústavech, ať jsou to banky, záložny, spořitelny atd., poněvadž některé vklady se prolínají, jsou počítány dvakráte, takže není možno určiti přesnou cifrou přibližný počet, který se určuje asi na 35 miliard Kč. A podobně také není možno, zjistiti přesně přírůstek vkladů za jediný rok, který se právě zde uváděl na 3 miliardy Kč. Snad by se mohl přibližně tento přírůstek odhadnouti tím způsobem, že by se srovnávala konečná salda k určitým časovým bodům, k určitým měsícům atd.

Dále musím konstatovati, že není a nebude u nás žádných vrstev privilegovaných. Není a nebude privilegovaných vrstev ani ve většině ani v oposici.

Otázka přírůstku národního jmění nesmí nám býti lhostejnou a proto se jí třeba důkladně obírati. Já aspoň přikládám této otázce velkou váhu, poněvadž, od ní závisí hospodářská rovnováha jednotlivých vrstev našeho státu a také jejich blahobyt. Nebylo by jistě hospodářsky zdravým, kdyby se hromadil kapitál v některých rukou a aby na druhé straně snad některé vrstvy strádaly. Záleží tedy velmi mnoho, na tom zjistiti, na které hromadě jsou ty tři miliardy Kč.

To nám nejlépe poví statistika vkladů u peněžních ústavů a tu přijdeme k zajímavým výsledkům.

Roku 1925 bylo u spořitelen spořitelních vkladů do 500 Kč 1,427.110, od 500 do 1000 Kč 342.812, od 1000 do 2000 Kč 351.637, od 2000 do 4000 Kč 344.423, od 4000 do 6000 Kč 200.953, od 6000 do 8000 Kč 123.325, od 8000 do 10.000 Kč 86.230. od 10.000 do 20.000 Kč 166.535, od 20.000 do 50.000 Kč 76,573, od 50.000 do 100.000 Kč 16.072 a nad 100.000 Kč 5967. Tedy vidíme zde nejlépe, u kterých vkladatelů bylo, nejvíce těchto vkladů totiž u těch nejmenších. Přibližná výše vkladů byla v milionech korun: do 500 Kč 428 mil., od 500 do 1000 Kč 257 mil., od 1000 do 2000 Kč 527 mil., od 2000 do 4000 Kč 1033 mil., od 4000 do 6000 Kč 1004 mil., od 6000 do 8000 Kč 863 mil. Dohromady tedy obnosy dělaly, 41 57% veškerých vkladů.

Ještě zajímavější je pak statistika vkladů peněžních ústavů za r. 1926, a tu u bank, jichž bylo počítáno 34, stav vkladů na knížky obnášel r. 1926 ke 31. prosinci 8730 mil., u spořitelen 13.615 mil., u záložen 7972 mil., u kampeliček 3709 mil., u okresních hospodářských záložen v Čechách 2625 mil., u peněžních ústavu na Slovensku a Podkarpatské Rusi 2487 mil.

Vidíme z toho nad slunce jasněji, že tyto peníze dnešní režim nedává na větší hromadu zámožnějších vrstev, nýbrž je to hromada právě malých lidí. Je přece známou zkušeností národohospodářskou, že kapitalisace ve formě úsporných vkladů je většinou tvořena úsporami malých, drobných vkladatelů. Tuto skutečnost nelze sice přesně statisticky doložiti, avšak možno souditi z některých okolností, že je tomu tak, a také ze statistiky, o které jsem právě mluvil. Dále možno usuzovati na to z povahy ústavů, jež se zabývají klientelou mezi drobným lidem. Je známo, že v bankách ukládá obchodnický stav, ve spořitelnách střední vrstvy, drobní vkladatelé městští, v záložnách střední vrstvy venkovské, v kampeličkách drobné vrstvy venkovské, v hospodářských záložnách střední venkovské vrstvy, při čemž ovšem dlužno si uvědomiti že stav vkladů nelze ani percentuelně vymeziti, ježto drobné ústavy ukládají své kasovní přebytky u bank a spořitelen.

Je logické, že tak zv. plutokracie, podnikatelé, obchodníci, spekulanti atd. nespokojují se malým ziskem úroků, nýbrž že svůj kapitál mají - mají-li jej v bance vůbec - na běžném účtě, ale většinou jej právě obracejí ve výrobě a obchodě.

Je známo, že tento kapitál je tak mobilní, že v případě hospodářského úpadku, kdy ztrácí prosperitu, plyne i ze země. Právě největší kapitalista hledá nejvyšší dosažitelnou výnosnost kapitálu třeba i za hranicemi.

Vzrůst vkladů úsporných je v teorii i v praxi považován za neklamný doklad zvýšeného blahobytu širokých vrstev, neboť ty to jsou, jež nemohou vyhledávati jiné rentability než jakou poskytují vklady, nemajíce tolik hospodářské síly ani rozhledu a tudíž podnikavosti jako velký kapitál.

Ostatně těch 40 miliard nedošlo do peněžních ústavů ve dvou letech dnešního režimu, když ročně přibývají 3 miliardy. Přišly tam tedy většinou za režimů dřívějších, Ale to není jejich hanou, ani dnešního režimu, právě naopak je to zdravým zjevem našeho hospodářského života, že se šetří. Hůře by bylo, kdyby peněžní ústavy místo vkladů vykazovaly dluhy, ač i zde zadlužení hypotekární povážlivě stoupá.

Můžeme proto ze vzrůstu národního jmění o 3 miliardy spíše míti radost, protože to nejsou peníze vydřené na pracujícím lidu, nýbrž jsou to peníze pracujícího lidu, v čemž právem můžeme viděti opravdovou konsolidaci našeho státu.

Bylo by jistě lákavé pustit se do jednotlivostí a do jednotlivých otázek, kterých je řada, bohužel, není to ani fysicky možno. Jsem však přesvědčen že vláda vezme v úvahu všechno to, co bylo zdůrazněno v debatě o rozpočtu a že splní všechny oprávněné požadavky, pokud naše prostředky na to, stačí. Jistě budou splněny požadavky staropensistů, přestárlých, požadavky o jmenování zaměstnanců, o regulacích a melioracích atd. Na dobré vůli naší jistě neschází; nikdo nebude pochybovat o dobré vůli pomoci ku příkladu, jak bylo v debatě důrazně žádáno, přespolním listonošům, zvláště tak zv. neplně zaměstnaným, jichž plat za 1 hodinu práce, obnáší 1,20 až 1,40 Kč a kteří mají velmi namáhavou a odpovědnou, službu, která není náležitě oceněna a někdy pracují i zdarma; zde jistě ministerstvo pošt, plně vyhoví. Dále vláda jistě urychlí úpravu poměrů soc. pojištění pro ty obyvatele Hlučínska, kteří na základě říšsko-německých zákonů nabyli nároků na pojistné dávky, jak žádal p. posl. Kunz.

Mohu dále rozptýlit obavy Slováků o kremnickou mincovnu. Mincovna v Kremnici zůstane, a v Praze se mincovna ani museum stavět nebude. Tím opravuji také svoji zprávu důvodovou. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Budiž mi laskavě prominuto, že nedotýkám se věcí ostatních, o kterých ostatně jest řeč v důvodové zprávě výborové a která vypracována jest již s ohledem na podrobnosti diskutované v rozpočtovém výboru, z nichž mnohé se opakovaly zde v plenu.

Ke konci budiž mi dovoleno, několik slov o podaných návrzích, a to jak návrzích pozměňovacích a doplňovacích, tak i návrzích resolučních. Bylo již sděleno, že návrhů pozměňovacích a doplňovacích je 246, návrhů resolučních pak 366. Uznávám rád, že mnohé pozměňovací návrhy a resoluce jsou odůvodněny, a nikdo by nebyl radši nežli já, kdybych je mohl doporučiti ku přijetí. Že tomu tak jest, svědčí také, že jsem doporučil ku přijetí 24 resoluce již v rozpočtovém výboru.

Těchto 24 resolucí vytištěno je ve zprávě výborové. Nutno však v první z nich opraviti tiskovou chybu: v poslední řádce má totiž místo "podle § 5" správně státi "podle § 3".

Bohužel - a nebudiž mi to zazlíváno - nemohu, ač rád bych tak učinil, se vyslovit pro pozměňovací návrhy k rozpočtu podané, ani pro přijetí nových ještě resolucí. Příčina je na snadě. Bylo si stěžováno, že rozpočet je veliký, není tedy jej možno ještě zvětšovati bez porušení rovnováhy. Na druhé straně není možno škrtnouti některé položky, k nimž je stát vázán zákonem.

Ke konci prosím, aby slavná sněmovna schválila rozpočet podle návrhu rozpočtového výboru. Konáme zde dnes to největší právo, které je nám dáno, dáváme státu to, co potřebuje k životu. A jsem přesvědčen, že není nikoho, kdo by nebyl prodchnut láskou ke svému státu. Na tento vznešený cit apeluji v této chvíli, kdy máme dáti státu to, čeho potřebuje.

Prosím jménem rozpočtového výboru, aby rozpočet byl schválen. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Míním dáti hlasovati tímto pořadem:

Ježto státní podniky, to jest skupina II státního rozpočtu, souvisí s tou kterou kapitolou, která nad určitým státním podnikem má právo dozorčí, budeme hlasovati o dílčích rozpočtech skupiny I a II pohromadě v pořadí kapitol, tedy o státních podnicích skupiny II při příslušné kapitole státního rozpočtu. (Hluk.)

Prosím o klid.

Skupina IV. Správa státního dluhu, souvisí s kap. 22. Všeobecná pokladní zpráva, a míním tudíž dáti hlasovati o ní při kap. 22.

Po odhlasování kapitol skupiny I se skupinou II a IV hlasovali bychom o skupině III.

Kde jsou podány návrhy pozměňovací, budeme hlasovati nejprve o jednotlivých návrzích pozměňovacích, doplňovacích, nebo na škrtnutí - návrhy pozměňovací a doplňovací budou při tom přečteny - a teprve po vyřízení všech pozměňovacích návrhů k té které kapitole a skupině, hlasovati budeme podle zprávy výborové o celé kapitole - tedy příjmech i vydáních - najednou, ovšem s modifikacemi, které by snad způsobilo přijetí toho nebo onoho pozměňovacího návrhu.

Zamítnutí návrhu na škrtnutí nebude - jak z uvedeného vidno - znamenati přijetí položky, ke které se vztahoval návrh na škrtnutí.

Pokud pozměňovací návrhy budou se vztahovati na státní výdaje, nebude o tom zvlášť činěna zmínka. Budou-li se týkati státních příjmů, bude to vytčeno.

Po odhlasování rozpočtu budeme hlasovati o finančním zákoně, kterým se stanoví státní rozpočet pro rok 1928.