Že ministerstvo veřejných prací je jenom
výkonným orgánem vůle kapitalistů
a rozpočet je sdělán v jejich zájmu,
toho důkazem je stanovisko k sociální péči
o horníky a k sanaci bratrských pokladen. Je faktem,
že bratrské pokladny nemohou za daného stavu
splniti na ně kladené požadavky a že vykazují
deficit. Jsou to především důsledky
částečného vyvlastnění
jejich následkem inflace a pak dnešní stav,
v jakém horníci jsou. Horník pracuje o 50%
více než v době předválečné
a za to dostává menší mzdy. Horník
je dnes daleko více vyssáván než kdy
jindy před tím. Horníci jsou donucováni
vykazovati nadlidské výkony a důsledky takovéto
racionalisace jsou, že horník předčasně
spotřebuje svoji pracovní sílu a onemocní.
Dnes po odbourání přes 40.000 horníků
je těžba větší než před
tím. Kapitalisté shrabují obrovské
zisky, dělník ztratí své zdraví
a bratrské pokladny vykazují menší příjmy.
Proč se nepoužije části zisků
na sanování bratrských pokladen, proč
stát z výnosu uhelné daně nepřispěje
na úhradu nedostávajícího se obnosu?
Místo toho se má odbourati sociální
pojištění těch, kteří
za nejtěžších podmínek kopou uhlí.
Staropensistům se má vzíti plná třetina
jejich důchodu. Tito lidé, kteří si
skutečně vydřeli nárok na dostačující
důchod, již dnes jenom živoří,
neboť drahota řádí v uhelných
obvodech více než kde jinde. Podívejte se na
chatrný šat těchto lidí a na vyhublé
obličeje, a tu se opováží někdo
vysloviti myšlenku, že důchody mají býti
sníženy?
Postavení vdov a sirotků. V době, kdy uhlobaroni
falšují bilance, aby své obrovské zisky
nějakým způsobem zakryli, má se utrhnouti
kus chleba od úst lidem, kteří po dlouhá
léta byli vysazeni nebezpečí smrti, a když
jí ušli, chcete je nechati pojíti hladem. Přijďte
do hornických krajů se zhoršovacími
návrhy, a já jsem přesvědčen,
že se horník chopí krumpáče a
vymlátí vám tyhle nápady z vašich
neústupných palic. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Nyní několik slov o báňské
inspekci a báňských úřadech.
Pan ministr a tím uhlobaroni jsou činností
jejich spokojeni, ale nejsou spokojeni dělníci.
Počet úrazů se zvyšuje, jak vidno z
této tabulky: R. 1919 počet úrazů
vykazoval celkem 4.115, z toho 349 smrtelných, r. 1920
3581, z toho 176 smrtelných. R. 1921 4.670, z toho 175
smrtelných, r. 1922 5679, 107 smrtelných, r. 1924
7083, 164 smrtelných, r. 1926, tedy po odbourání
40.000 horníků, 6706, 153 smrtelných. Počet
úrazů může se při řádném
provádění inspekce omeziti. Především
je nedostačující počet úředníků
provádějících báňskou
inspekci.
Má-li báňský revírní
úřad ve svém obvodu 15 až 20 dolů
a je-li některý důl tak rozsáhlý,
že na jeho prohlédnutí spotřebuje jednotlivec
2 až 5 dní, lehce si každý spočítá,
kolik pozornosti může býti této tak
důležité otázce věnováno.
Vždyť na báňských úřadech
nebyly ani vybudovány samostatné bezpečnostní
referáty.
Báňské revírní úřady,
pravda, vyšetřují každé zabití,
snad někdy i některá těžká
zranění, ale to nestačí, to je málo.
Proto také ministerstvo ve své zprávě
je tak stručné. Neuvádí počet
vykonaných intervencí ani počet dolů,
kde nebyla za celý rok báňskými úřady
vykonána ani jediná prohlídka bezpečnostních
zařízení, dále neuvádí
počet zákroků proti zaměstnavatelům,
aby bezpečnostní opatření byla dodržována,
a konečně neuvádí, v kolika případech
a jakou měrou byli zaměstnavatelé trestáni
pro obcházení hornicko-policejních nařízení.
S takovouto zprávou nemůže býti toto
shromáždění spokojeno.
Již celá desítiletí dožadují
se horníci reformy dosavadní báňské
inspekce a žádají zřízení
dělnických báňských inspektorů
z řad dělnictva a placených státem.
Požadavek tento je plně oprávněn právě
se zřetelem na vysoké risiko hornického povolání,
vyjádřené v číslech již
uvedených. U ministerstva veř. prací leží
již několik let návrhy odborových organisací
na zřízení dělnických inspektorů.
Ministerstvo veř. prací přes veškeré
volání celé hornické veřejnosti
po této reformě nevykonalo nic, a zdá se,
že provedení této reformy přímo
sabotuje. Tyto zjevy vzbuzují mezi hornictvem nespokojenost.
Zato však báňské úřady
starají se o věci, do kterých jim pranic
není. Závodní rada dolů v Příbrami
usnesla se vyzvati odborové organisace, aby pracovaly k
vyslání dělnické delegace z řad
horníků do SSSR. Báňský revírní
úřad v Praze zaslal závodní radě
tohoto šimla "Usnesení závodní
rady, aby vyzvala odborové organisace, aby byla vyslána
z řad horníků delegace do sovětského
Ruska, vybočila místně i věcně
ze zákona o závodních radách. Místní
působnost závodních rad sahá, jak
už její titul "závodní rada"
naznačuje, pouze k hranicím závodu."
Co to znamená? Že členové závodních
rad nebudou směti jezditi do Prahy za svými záležitostmi
ve funkci závodních rad, že nesmějí
psáti do jiných míst, poněvadž
tak jako nyní se má znemožniti dělnictvu
informace o poměrech v SSSR., bude se později zakazovati
informovati se o poměrech na druhých dolech a revírech.
Ještě že horníci vědí, co
mají dělati, a nedají si předpisovati
od lidí, kteří se sice nestarají o
poměry na dolech, ale zato mají strach, aby dělník
dělal to, co zájem jeho třídy káže.
Do sociální péče hornické spadá
stavba obytných domů pro horníky. Jako všude
jinde i zde se pracovalo na úkor třídně
uvědomělých dělníků.
Je neslýchaností, že v kladenském revíru
nebyl postaven ani jeden obytný dům, ačkoli
i zde jako v jiných revírech byly pro fond hornický
příspěvky vybírány a vykazují
čistý přebytek 1,106.516 Kč. Zde možno
přímo vycítiti třídní
nenávist vlády vůči uvědomělému
hornictvu revíru kladenského. Protože horník
tohoto revíru stojí v prvních řadách
o své osvobození bojujícího proletariátu,
proto se pro něho nepostaví byty, i kdyby bydlel
hůře nežli dobytek. Avšak i tam, kde se
stavělo, byli stoupenci rudých odborů soustavně
odmítáni. V revíru mosteckém a falknovském
postaveno bylo celkem 812 bytů, ačkoli M. V. S.
- sekce horníků - jest druhou nejsilnější
organisací hornickou těchto revírů
a především tam, kde bylo postaveno nejvíce
domků, přímo dominuje, t. j. na Mostecku
a na Duchcovsku, přiděleno bylo z těchto
812 bytů příslušníkům
sekce hornické celých 39 bytů! Takovouto
demokracii prováděly reformistické odborové
organisace za vedení posl. Brožíka,
Pohla a za sankce rady Holiče.
Podle předpisů o přídělu bytů
měli by byt obdržeti ti nejpotřebnější.
Ve skutečnosti jej dostali ti, kteří byli
u reformistických organisací nejvíce oblíbeni.
Dostalo se bytu i takovým lidem, kteří byt
měli, mnohdy velký pokoj i kuchyň. Za to
byli šmahem zamítáni lidé, kteří
bydlí v nezdravých brlozích, mnohdy až
tři rodiny pohromadě. Tak se dělo především
v Trnovanech. Zde byl zamítnut J. Valach, otec 4 dítek,
který bydlí v podkrovní díře,
o které se lékař vyslovil, že není
na žádný způsob k obývání
způsobilá. Všechny děti jsou nemocny.
Křeček Josef, ženat, otec 2 dítek, bydlí
na dvoře v malé místnosti, pod okny je hnojník
a záchod, močůvka prossává
se do bytu. Dítky jsou nemocny. Šašek Fr., ženat,
bydlí ještě s 2 rodinami v bytě o jedné
místnosti. Celkem tuto místnost obývá
10 osob.
Takovýchto případů bychom mohli uvésti
sta. Rozhodování při přidělování
bytů rozjitřilo do krajní míry dělnictvo
i nekomunistické. Stalo se, že byly zabrány
byty postavené pro horníky pro kanceláře
dolu, který má býti postaven. Což nemá
vláda dosti prostředků, aby si postavila
pro své zaměstnance včas byty? Musí
se bráti byty těm, kteří na ně
nárok mají?
Rozpočet ministerstva veř. prací je tak sdělán,
že znamená výsměch potřebám
pracujících. Neočekáváme nápravy
od této vlády. Chamtivost kapitalistů nezná
mezí a proto rozpočet vykonavatelů její
vůle musí takto vypadati. Ale říkáme
všem pracujícím a utiskovaným: srazte
se v jednotnou bojovnou frontu, vybojujte si politickou i hospodářskou
moc a potom si učiníme rozpočet, který
bude odpovídati našim potřebám a zájmům!
(Potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Pelíšek. Dávám mu
slovo.
Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno!
Jednání o státním rozpočtu
poskytuje poslancům možnost, promluviti v debatě
o našich hospodářských a politických
poměrech. Naše strana chce viděti v rozpočtu
státním výsledek hospodářského
života, který tvoří hodnoty potřebné
ke zvýšení celkového blahobytu. Tato
snaha o zvýšení hospodářské
a kulturní úrovně, tento odvěký
vývoj lidstva znamená pro nás skutečný
pokrok k dosažení úkolů, které
současná generace přijala za svůj
program.
Rozpočet státní má tedy svůj
veliký význam a můžeme podle něho
posouditi svou hospodářskou a politickou vyspělost
v době přítomné, jakož i možnost
vývoje do budoucnosti. Mluvilo se už v generální
debatě o tom, jakým směrem ubíral
se náš hospodářský a politický
vývoj v minulých 8 letech. Bylo zde poukazováno,
že rozpočet náš jest aktivní a
že můžeme vzhledem na svoji stabilisovanou valutu,
na vyřešený zákon celní, na sjednání
obchodních smluv důvěřovati, že
stabilita rozpočtová bude také v budoucnosti
dodržena. K tomuto úsudku opravňuje nás
i ta důležitá okolnost, že kromě
důvodů, které jsem uvedl, mluví ve
prospěch této stabilisace rozpočtové
i důvody jiné, řekl bych především
smysl pro odpovědnost za budoucnost a vývoj tohoto
státu a dále řada důležitých
reforem a zákonů, které tuto stabilitu rozpočtovou
podporují a umožňují.
Dovoluji si pronésti několik poznámek k charakteristice
rozpočtu samého. Není bez zajímavosti,
jak dotována jsou různá ministerstva a jak
jejich rozpočtové položky mají vztah
ke skutečným poměrům, k úkolům,
pro něž ona ministerstva mají pracovati. Vidíme,
že ze 100 Kč státních vydání
připadá na správu vojenskou a zahraniční
19.71 Kč, na správu hospodářskou a
dopravní 10.97 Kč, na správu sociální
17.49 Kč, pokud se týká ministerstva zemědělství,
nejsme a nemůžeme býti spokojeni, vidíme-li,
jakých poměrně nepatrných prostředků
dostává se tomuto ministerstvu na potřeby
zemědělství. Ze 100 Kč státních
vydání jde pouze 2.27 Kč na potřeby
zemědělské. Mluví-li se o tradici
při rozpočtu, prohlašujeme rozhodně,
že bychom byli proti tomu, aby v těch 2.27 Kč
byla tato tradice vyjádřena.
Naším hlavním požadavkem je zvýšena
péče o rozšíření a zvýšení
vzdělání na venkově. Vzdělání
a kultura najdou u nás vždy plné pochopení
a ocenění. Jsem vděčen panu ministru
školství, že vyzdvihl ve svém exposé
význam školy a vzdělání jako
požadavek demokracie a svobody. Je proto naší
povinností pracovati k tomu, aby školství odborné
stálo na výši doby, aby každá hospodářská
škola měla svůj školní statek,
který by vychovával zemědělce nejen
po stránce teoretické, ale také po stránce
praktické. Každý školní statek
má znamenati u hospodářské školy
aktivní položku především po stránce
myšlenkové. To znamená, že hospodářská
škola nejen ve školní síni, nýbrž
i na školním statku má dávati novou
správnou orientaci zemědělské výrobě
a předávati hospodářské praksi
budoucí zemědělce vzdělané
po stránce teoretické i praktické tak dalece,
aby nových poznatků zemědělské
vědy mohli zužitkovati na vlastním statku,
aby přivedli své hospodářství
na stupeň výrobní dokonalosti a intensity.
Pracovní program ministerstva zemědělství
týká se dále hospodářského
výzkumnictví a myšlenky racionelní organisace
středního statku. Naše strana požaduje,
aby naše státní i zemské výzkumné
ústavy byly náležitě vybaveny, tak aby
mohly zdárně plniti svůj úkol.
Souvisí s tím i důležitá otázka
zemědělského poradnictví. A tu si
představuji, aby hospodářské školy
staly se základem pro vyřešení této
myšlenky. Přejeme si, aby hospodářské
školy měly možnost i schopnost, poskytovati žádané
rady a pokyny i výkonným zemědělcům,
aby zde byl určitý program a podklad pro racionalisaci
zemědělské výroby.
Mluvíme o soběstačnosti státu v zemědělské
výrobě. To je velmi důležitá
otázka hospodářská a politická.
Stát náš nemá zrovna nejvýhodnější
položení zeměpisné a proto musí
nám všem, nejen zemědělcům, záležeti
na tom, aby stát náš byl v tomto směru
zajištěn v ohledu výživy svého
obyvatelstva.
Mluvíme-li o státotvornosti, musíme to domysliti
prakticky. Musíme si říci otevřeně,
že náš stát musí míti především
dosti hospodářských sil, aby jmenovitě
v dovozu zemědělských výrobků
nebyl odvislým na cizině. Zbytečnými
těmito dovozy zeslabujeme se finančně - nemáme
jistě příčiny vyvážeti
miliardy za hranice - ale ničíme i zemědělskou
výrobu, která u nás, jako na celém
světě vůbec, představuje základní
kapitál každé státní hospodářské
bilance, kapitál, který má býti rozmnožován
a nikoliv zeslabován.
Velmi důležitou otázkou je záležitost
zemědělského družstevnictví.
Zemědělská družstva mají veliký
úkol před sebou, t. j. obchodní vyřešení
naší obilní sklizně a vytvoření
zemědělského průmyslu. Je potřebí
vybudovati obilní skladiště, dostatek laciného
úvěru, větší porozumění
jak producentů, tak i konsumentů, jakož i dobré
a rychlé cenové zpravodajství. I v těchto
směrech je nutna iniciativa ministerstva zemědělství,
aby naše družstevní organisace vyvíjela
se nikoliv podle nějaké místní nálady,
ale jedině podle pevně stanoveného programu.
V rozpočtovém výboru, tuším,
p. kol. Remeš mluvil o našich družstevních
lihovarech. Lituji, že p. kol. Remeš neměl
snad příležitosti informovati se tak, aby mohl
tyto záležitosti posouditi nestranně a objektivně.
Mluvím o lihovarech združstevněných
v pozemkové reformě. Jsa předsedou rolnického
družstevního lihovaru a znaje poměry družstevních
lihovarů z vlastního názoru, mohu p. kol.
Remeše ujistiti o tomto:
Cena placená za lihovary v pozemkové reformě
nebyla nikterak nízká. Co jsme převzali,
nebyly průmyslové podniky; takové lihovary
velkostatkářské byly stavebně i strojově
zařízeny velmi primitivně, válkou
byly zcela zruinovány, jejich výrobní kapacita
činila nanejvýš 120 až 150 hl. Můžeme
říci, že dnes po necelých třech
letech není z původního strojního
zařízení v družstevních podnicích
vůbec nic. Lihovary dnešní, mající
formu velikých družstevních podniků,
musily býti zrekonstruovány strojně i stavebně,
aby se v nich vůbec dalo pracovati. Jsme právě
v době veliké akce rekonstrukční,
akce nezbytně nutné a při tom velmi nákladné.
A má-li ministerstvo zemědělství porozumění
pro tuto akci, která má na sobě rys všeobecnosti,
plní tím jen svoji povinnost, kterou jistě
má stát k obyvatelstvu těch krajů
nejchudších, a jsem přesvědčen
o tom, že docílené výsledky snesou každou
věcnou kritiku.
Chtěl jsem použíti příležitosti
rozpočtové debaty parlamentní, abych poukázal
na důležité hospodářské
potřeby horských krajů. Horské kraje
jsou vlastní kapitolou v naší hospodářské
politice. Sama příroda určila jim docela
jiné hospodářské poslání,
nežli krajům nížinným. Požadavky
horské hospodářské politiky se domáhají
se vším důrazem svého splnění.
Kraje tyto začínají intensivně pracovati
a hledí dohoniti, co po celá desetiletí bylo
zanedbáváno nevšímavostí veřejných
činitelů.
Když postupujícím světovým vývojem
a vzděláním množily se hospodářské
požadavky a potřeby, objevila se i myšlenka rekonstrukce
horského hospodářství, objevila se
tak určitě a tak výrazně, že
není už nadále možno nezajímati
se o osud těchto rozlehlých, zapadlých krajů,
které až dosud byly odkázány na sebe
a opozdily se poněkud v celkovém hospodářském
pokroku.
Hlavní směrnice pro tuto politiku jsou tři:
technická, finanční a hospodářská.
Po stránce technické voláme po rychlém
provádění meliorací, regulací,
elektrisace a komunikace, po stránce finanční
organisaci peněžnictví, úvěru
a nutné výpomoci z veřejných prostředků,
po stránce hospodářské povznesení
pěstování plodin specielně horských,
hlavně bramborů a lnu.
O melioracích bylo zde již promluveno několika
řečníky z mého klubu.
Pokud se týká elektrisace, byl vydán zákon
o elektrisaci venkova, v němž elektrisace horských
krajů přicházela v úvahu. Těšili
jsme se, že elektrisace horských krajů bude
rychle pokračovati, neboť je známo, že
užitím elektrické energie usnadňuje
se život člověka, odkázaného
na těžkou fysickou práci. Ve skutečnosti
narazila myšlenka tato na veliké obtíže,
neboť elektrárenské svazy dožadují
se státní podpory na pasivní primérky,
a nežli tato záležitost bývá vyřešena
a úředně zjištěna a propočítána,
vyčerpají ostatní podané žádosti
příslušnou roční dotaci na elektrisaci
a obce na horách mohou trpělivě čekati
dále.
Tímto způsobem se celá akce velmi zdržuje
a příslušné obce, jak nám poslancům
nejlépe je známo, jsou čím dále
tím netrpělivější. Prosím
p. ministra zemědělství, aby úřední
jednání bylo zjednodušeno a urychleno, a pokud
se týká horské elektrisace, nebudiž
úzkostlivě počítáno, co to
bude státi, ale především, jakých
příznivých výsledků bude zde
elektrisací dosaženo.
Ještě několik slov o komunikaci. Horské
silnice jsou důležitým problémem technickým
a národohospodářským. Technickým
proto, že technická věda bude míti mnoho
a dlouho co dělati, aby ty svérázné
silnice staršího data uvedla do pořádku,
a národohospodářským problémem
z toho důvodu, že rekonstrukce horských silnic
dalšího odkladu nesnese. Mnoho a mnoho obcí
nemá zde ani spojení silničního, celé
horské kraje jsou bez spojení železničního,
po srázných horských silnicích žene
se jedno nákladní auto za druhým. Přál
bych vám, pánové, viděti, jak taková
silnice za jediný rok vypadá. Horské okresy
správní jsou zde před velikými povinnostmi,
jak udržeti často jedinou možnost silniční
dopravy, ale také před velikými dluhy, které
každým rokem vzrůstají.
Slavná sněmovno! Automobilismus postavil veřejnost
před takové finanční náklady
a požadavky, že zatím žádnému
z nás není jasno, kam až tento účet
vzroste. Nenapadá mi, abych mluvil proti rozvoji automobilismu,
já naopak vidím v něm jedinou možnost,
pomoci krajům bez železničního spojení
aspoň k nějakému spojení, chci však
poukázati, že při veškerém respektu
k zákonu o silničním fondu nemohu se ubrániti
obavě, že ta miliarda úvěru pro silniční
fond zdaleka nestačí na rekonstrukci celkovou -
myslím ten problém v celku - 56.017 km silnic v
naší republice, z nichž jistě plná
polovina za mnoho nestojí a potřebuje úplného
přestavění.
Ministerstvo veř. prací bylo zřízením
silničního fondu postaveno do služeb této
veliké myšlenky, a já bych si přál,
aby nejen ministerstvo samo, ale zvláště silniční
rada, zřízená při tomto ministerstvu
ve smyslu §u 7 cit. zákona, šířily
akci rekonstrukce silnic objektivně a spravedlivě.
Podle mého úsudku už dnes, třebaže
je na programu rekonstrukce silnic státních, je
nutno, aby ministerstvo veř. prací mělo k
disposici materiál o potřebných rekonstrukcích
silnic okresních, aby v době nejkratší
za pomoci silničního fondu odstraněny býti
mohly ty nejkřiklavější závady.
Upozorňuji zde především na ony okresy,
které nemají spojení železničního
a jsou vlastně dnes finančně vyčerpány,
takže další prodlužování tohoto
velmi nepříznivého stavu bylo by hospodářskou
a sociální křivdou.
Na konec dovolím si prohlásiti, že rozpočet
státní na r. 1928 sleduje správnou vývojovou
tendenci, vnáší do státu poměrný
pořádek a poměrnou rovnováhu a z těchto
důvodů prohlašuji, že budeme také
pro tento rozpočet hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Netolický. Dávám mu slovo.
Posl. Netolický: Slavná sněmovno!
Jednotlivé resorty ministerské jako složky
našeho státního hospodářského
života jsou ceněny podle výše dotací,
na které v rozpočtu je pamatováno a mohou
také podle těch prostředků, které
jsou jim dány k disposici, konati své úkoly
a povinnosti. S tohoto hlediska je nutno poukázati, že
resort ministerstva obchodu, průmyslu a živností
je dotován co nejméně a také samozřejmě
svým úkolům může dostáti
pouze podle svých prostředků.
Již od počátku vzniku našeho státu
ministerstvo obchodu bylo jedním z těch, na které
nebylo pamatováno v rozpočtu částkou
takovou, aby mohlo konati velké povinnosti, které
vůči průmyslu, obchodu a živnostem jsou
mu uloženy. V prvé řadě vidíme
nedostatek v tom, že následkem nedostatečného
dotování i samotná administrativa v ministerstvu
obchodu není vybavena tak, jak bychom si přáli,
není vybavena tak, aby z ministerstva obchodu jednotliví
úředníci mohli býti rádci a
učiteli zvláště hospodářsky
ohroženého stavu obchodního a živnostenského.
Po té stránce daleko lépe jest na tom ministerstvo
zemědělství, byť i řečník
přede mnou poukázal na to, že dotace, počítá-li
se ze sta 2.27 Kč vydání na zemědělství,
je nedostatečná. Pokud se týká ministerstva
obchodu, průmyslu a živností, tento poměr
jest ještě daleko horší.
Stěžujeme si, že právě pro tuto
nedostatečnou dotaci nebyl vychován dostatečný
počet úřednictva, které by se bylo
věnovalo tomuto poslání, aby poučovalo
a vychovávalo a náležitým způsobem
připravovalo a umožnilo existenci malých obchodníků
a živnostníků.
Pokud se týká legislativní činnosti
ministerstva obchodu, můžeme poukázati, že
v posledním roce ministerstvo toto plnilo tuto svou povinnost
a že má před sebou veliký úkol
revise živnostenského řádu. Revise živnostenského
řádu je nutna, protože dnešní vývoj
hospodářských poměrů děje
se tím směrem, že živnostenský
řád nynější naprosto nestačí.
Podal jsem se svými klubovními kolegy návrh
na reformu společenstevní organisace. Tento návrh
ovšem doposud nebyl projednán a dovoláváme
se toho, aby k projednání jeho došlo. K podání
tohoto návrhu vedlo nás poznání, že
nynější společenstevní organisace
je naprosto nedostatečná hlavně z toho důvodu,
že není v zákoně kladen náležitý
důraz na organisace odborové. Snad tu i tam jsou
učiněny návrhy, aby společenstva byla
zřizována na podkladě různých
odborů, ale to jsou jen počátky, kdežto
živnostnictvo potřebuje, aby ze zákona byla
zde povinnost, aby byl zřízen pokud možno největší
počet odborových společenstev.
Je potřebí také společenstevní
organisaci doplniti. Máme sice dnes jednotná společenstva,
okresní jednoty a zemské svazy, to však k úplnosti
společenstevní organisace nedostačuje, poněvadž
zde není jednak organisace vrcholové, jednak zde
není žádného vyvrcholeného orgánu
společenstevního, který by k řízení
společenstevních záležitostí
živnostenských byl vítán a který
by byl také žádoucí. Vedle toho dosavadní
nedostatek tkví v tom, že společenstevní
organisace jest rozdělena na zemské svazy podle
národností a ne podle odborů a podle potřeby
stavu.