Oceňuji podněty a práci ministerstva obchodu,
jak o nich pan ministr obchodu referoval v rozpočtovém
výboru, směřující k úpravě,
to je k uskutečnění živnostenských
požadavků. Míním omezování
práce řemeslné v trestnicích, rozšíření
živností koncesovaných, určení
živnostenských oprávnění, řešení
otázky učňovské, pokračovací
školství živnostenské a tak dále.
Cením si této práce tím více,
že ministerstvo obchodu se nevyhýbá v úpravě
těchto otázek součinnosti kruhů živnostenských,
a jsem přesvědčen, že nyní, kdy
byla pro živnostenské věci v ministerstvu obchodu
utvořena zvláštní sekce, budou oprávněná
přání živnostenských kruhů
ještě bedlivěji sledována a respektována.
Máme ještě mnoho doháněti.
Kol. Pekárek ve schůzi rozpočtového
výboru při debatě o ministerstvu školství
a nár. osvěty se přimlouval za postátnění
odborových škol, jak žádá naše
strana jménem živnostnictva. Zdůrazňuji
žádost kol. Pekárka poukazem, že
živnostenské podnikatelství prosperuje proti
hromadné výrobě a velkoprůmyslu specialisací
a kvalifikovanou výrobou. Také obchod ve velikých
městech, kde jde o tuhou konkurenci, se specialisuje, to
jest zabývá se jediným artiklem, který
nabízí v největším možném
výběru a ve všech cenách, nebo se zase
specialisuje naopak - prodává všechno možné
za jednotnou cenu (obchody storové) na splátky.
Druhý způsob specialisace není u nás
zaveden a nelze zatím říci, že by vyhovoval
potřebě a vkusu našeho obecenstva. Budiž
však tomu jakkoliv, je nepochybno, že specialisace v
živnostech i v obchodech vyžaduje cviku rukou i hlav.
Odborné školství jako školství
vůbec se vyplatí a přinese dobré plody,
uvážíme-li, že živnostenské
dílny dodávají průmyslu kvalifikované
dělnictvo. Čím má stát zdatnější
a větší výrobu, tím více
musí věnovati na školské vzdělávání
svého obyvatelstva. Ostatně zřizování
živnostenských odborových čili specielních
škol vyžadují také důvody sociální.
Důkladné vzdělání pro zaměstnání
jest největším a často jediným
majetkem, se kterým mladí lidé vstupují
do života. Nezapomínejme kromě toho, že
moderní doba stále více a více zrušuje
dřívější rodinný vztah
mezi učněm a zaměstnavatelem. Moderní
vedení obchodu a živnosti řemeslné bere
mnoho času mistrům a šéfům, takže
se nemohou svým svěřencům věnovati
úplně jako dříve. Jejich osobní
součinnost se zmenšuje. Tu však musí nastoupiti
se svými úkoly škola. Poukazuji, abych uvedl
konkretní případ, na specielní školy
učňovské v Německu, které vynikají
mezi odbornými školami vůbec. Tak v Berlíně
působí přes 20 let škola Hermanna Tietze,
vzdělávající obchodní prodavačky.
Škola ministerstvem schválená je postavena
na roveň městským. Má dva semestry
a vzdělává letošního roku v 77
třídách přes 2000 prodavaček.
Vyučuje v ní 52 profesorů, kteří
mají vzdělání pedagogické a
akademické. Vystudovali všichni vysokou akademii a
musili se vykázati, nežli mohli vyučovati,
praktickou činností buď v obchodě nebo
v bance. Tito profesoři však - a to jest velmi důležito
- musejí nejen učit ve škole, nýbrž
musejí 12 hodin týdně prodávat v obchodě,
oni musejí sami ještě dnes, kdy jsou již
profesory, býti v živém styku s obchodem, aby
naprosto dokonale ovládali všechno, čeho nová
doba od obchodu žádá. Přeji si, aby
jak živnostnictvo, tak příslušné
orgány státní věnovaly pozornost specialisaci
maloživnostenské výroby i vzdělání,
neboť věřím, že touto cestou může
drobné živnostnictvo podniknouti úspěšný
zápas s velikým podnikáním a ukázati,
že i v naší době může řemeslo
míti zlaté dno.
Pokud jde o velká břemena daňová a
těžký konkurenční zápas
živnosti obuvnické s velkoprůmyslem obuvi,
připojuji se k návrhu Zemské jednoty obuvnických
společenstev v Praze a v Brně, aby daň z
obratu u obuvi byla paušalována, a to tím způsobem,
že by se paušál vybíral ve formě
přirážky k dosavadnímu paušálu
u koží. Prohlašuji, že daň z obratu
je při živnosti obuvnické největším
břemenem daňovým, který velkou měrou
zatěžuje náklady výrobní a kterou
maloobuvník při dnešní konkurenci započítávati
nemůže a platí tuto daň ze svého
nepatrného zisku. (Výborně! Tak jest!)
U nejmenšího obuvníka předpisuje
se daň z obratu již do několika set korun čsl.
a obnosy tyto se ve velmi častých případech
při nejlepší vůli zaplatiti nemohou,
což má za následek nucené vymáhání
a ochuzování těch hospodářsky
nejslabších. Jest pravda, že i způsobem,
jak návrh uvádí, bude daň z obratu
v míře nezmenšené placena, avšak
bude se tak díti hned při nákupu a tudíž
v menších obnosech podle výše nákupu
a obnosy tyto budou započítány do ceny nákupní,
budou placeny ihned a zatížení toto bude pro
malého obuvníka mnohem snesitelnější.
Jsou však i jiné, nejen pro obuvníky, nýbrž
i pro státní pokladnu a berní úřady
značné výhody, z nichž bude vyplývati
značný prospěch, bude-li v této věci
vše zařízeno tak, jak návrh uvádí,
k čemuž podávám toto dobrozdání:
Jelikož daň z obratu by byla, jak návrh podává,
vybírána přímo od výrobců
koží, tedy paušalována, odpadlo by do
tisíců jdoucí předpisování
platebních rozkazů, dále vymáhání
nezaplacených daní a jiných prací
administrativních.
Dnes možno říci, že značné
procento samostatných obuvníků placení
této daně se vyhne ovšem jen tím způsobem,
že i nucené vymáhání je v četných
případech bezvýsledné.
Dále nutno přihlížeti k tomu, že
daň se předpisuje jen samostatným obuvníkům,
což při nynějším zařízení
nelze ani jinak provésti. Dnes vidíme, že tisíce
fušerů, mezi které zahrnouti možno všechny
dělníky ve svém bytě pracující
(t. zv. štukverkáři), dále osoby, které
se obuvnictví vyučily a jsou v povolání
jiném, tito všichni více méně
hotoví buď obuv novou nebo opravy pro své příbuzné
i jiné osoby a činí mnohdy větší
nákupy koží než některý
samostatný obuvník, při čemž
žádnou daní zatíženi nejsou. Je
samozřejmé, že tyto osoby, jsouce ušetřeny
od placení daní, pracují levněji a
poškozují oprávněné obuvníky.
Bude-li daň z obratu u obuvi paušalisována,
a to tím způsobem, že by paušál
se vybíral ve formě přirážky
k dosavadnímu paušálu u koží, pak
všechny osoby bez rozdílu, ať oprávnění
obuvníci nebo jiní, činíce nákupy,
stanovenou přirážku by platiti musily. (Tak
jest!)
Z uvedeného lze souditi, že nastalo by spravedlivé
rozvržení při placení této daně.
Dále státní pokladna dosáhla by mnohem
většího příjmu na dani z obratu
a bylo by snad možno paušál u koží
do jisté míry snížiti a ulehčiti
tak břemenu daňovému při živnosti
obuvnické, která je dnes nejvíce hospodářsky
ohrožena.
Žádám ministerstvo obchodu jménem veškerého
obuvnictva celé Čsl. republiky, aby učiněný
návrh stal se pokud možno nejdříve předmětem
jednání, aby tak vyhověno bylo dlouholetému
přání celého obuvnického stavu,
malých i středních obuvníků.
Bude-li zničen střední stav, bude zničeno
v dozírné době i soukromé podnikání
velkokapitalistické, poněvadž lidé,
kteří mají býti anebo budou hospodářsky
zničeni a o svou samostatnost připraveni, nebudou
míti ani chuti ani příčiny chrániti
zájem těch, kteří jim hospodářský
pád připravili. Živnostnictvo upozorňuje,
že je si dobře vědomo, že otázka
živnostenská je především starostí
jeho vlastní a proto snaží se všemožnou
konkurencí a dobrou jakostí výrobků
čeliti velkokapitalistické výrobě
tovární. Nežádá tedy nic než
zákonnou ochranu hospodářsky slabých
proti hospodářsky silným jedincům
na spravedlivém podkladě a podle platných
zákonů.
Z uvedených příčin obuvnictvo a s
ním všechno ostatní živnostnictvo žádá:
1. Přesné dodržování průkazu
způsobilosti při provozování výroby
po živnostensku.
2. Kdo provozuje výrobu po továrnicku, nesmí
provozovati tutéž živnost po živnostensku.
3. V konkretním případě fy. T. a A.
Baťa nechť jsou správkárny obuvi považovány
za živnost provozovanou po živnostensku a v důsledku
toho jejich zřizování zakázáno
a ty, jež jsou již zřízeny, buďtež
úředně uzavřeny, poněvadž
uvedená firma vyrábí obuv po továrnicku
a majitel její Tomáš Baťa není
žádným obuvnickým mistrem.
4. Žádáme zákonnou ochranu malého
živnostnictva proti velkokapitalismu tím, že
zákonem bude omezen počet filiálek a prodejen
maximálně na 10. Zřizování
na sta filiálek neurčuje národohospodářský
důvod, nýbrž velkokapitalistická chamtivost
hospodářsky silného jedince. Sjednocené
živnostnictvo prohlašuje, že boj na ochranu své
existence provede do důsledků, a v případě,
že by mu jeho hospodářská existence
byla znemožněna, nemohlo by plniti vůči
státu, zemi a obci svých povinností, poněvadž
by bylo nuceno své živnosti složiti a živiti
sebe a svoje rodiny způsobem jako tisíce jiných
činí, fušerstvím, čímž
by byl náš stát zkrácen o velmi značný
příjem na daních.
Snažíme se, aby nedošlo k nejhoršímu,
a doufáme, že se nám to podaří,
ovšem jen v tom případě, že dojde
konečně k uskutečnění spravedlivých
požadavků obuvnického těžce trpícího
stavu.
Vážená sněmovno, je mně velice
líto, že musím s tohoto místa žalovati,
poněvadž u nás v republice prosbami se ničeho
nedokáže a poněvadž, kdo nežaluje
a nekřičí, není slyšen. Jako
mistr obuvnický, k čemuž se hrdě hlásím,
jsem zástupcem obuvnického stavu a chci jej do krajnosti
obhajovati a křivdy na tomto stavu páchané
odstraňovati. Obuvnickému stavu v našem státě
se děje bezpráví, které nutno odstraniti,
nemá-li tento stav vůbec vyhynouti. Vážená
sněmovno! Ve starém Rakousku dařilo se obuvníkům
tak, že přes malé výdělky byl
přece jen každý se svým řemeslem
spokojen a rád pracoval. Dokladem toho je obrovské
rozšíření průmyslu obuvnického
vůbec. Každý národohospodář
musil věděti, že jsme měli ve starém
Rakousku téměř 86% obuvnické výroby,
a to hlavně v Čechách a na Moravě.
Těchto 86% obuvnického průmyslu jsme také
převzali při našem osvobození od Rakouska,
a to rovněž měli naši státníci
po převratě věděti a sledovati a jmenovitě
to měl věděti náš první
pan ministr zásobování, (Hlasy: Najman!)
Najman ne, ten to nemohl věděti, on má
železnice.
Ministr zásobování - a měl zaříditi
vše možné, aby tento stav tak početný
nebyl vehnán do slepé uličky, jako se stalo
- ke škodě veškeré výroby a také
státu. Naše malá a střední výroba,
zabývající se zbožím vývozním,
byla za Rakouska odkázána velkým procentem
na vídeňské exportéry, kteří
zboží toto exportovali přes hranice do států
okolních a docela i přes moře. Odbyt tento
byl zastaven tím okamžikem, kdy jsme obdrželi
svobodu a utvořili svůj vlastní stát.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)
A co se stalo? Velkoprůmysl obuvnický, který
do té doby vyvážel většinou svoje
výrobky přes hranice, vrhl se na trh tuzemský,
a byl to jmenovitě závod p. Bati, který spekulativně
zařizoval ve velkých městech svoje prodejny.
Když viděl, že bez překážek
se dílo daří, začal svoje prodejny
zařizovati všude tak, že dnes snad není
městečka a ani větší dědiny,
kde by ničící kořeny nebyl zasadil
k ochuzení a zničení malého a středního
obuvníka. Celý obuvnický stav se udiveně
díval a čekal, co vláda a povolané
úřady učiní ve prospěch téměř
60.000 příslušníků obuvnického
stavu a samostatně výdělečných
mistrů obuvnických a jejich rodin. Nestalo se však
nic se strany úřadů ani vlády. Za
to však Baťa dělal ohromný obrat na základě
své dryáčnické reklamy a mistři
obuvničtí přestali prodávati, neboť
neměli komu. Mnozí výrobci pracovali do zásoby,
jsouce k tomu i úřady nabádáni, a
to prý proto, aby se brzdilo nezaměstnanosti, do
zásob vložili poslední své úspory
v tom domnění, že snad přece svůj
závod udrží. Obuvníci se radili, schůzovali
a svolávali veřejné manifestace, rozesílali
miliony memorand a resolucí a prosebných žádostí
všem poslaneckým klubům a ministerstvům.
Pro chudé ševce nebylo však nikde sluchu, nikde
porozumění, naopak všechny noviny všech
stran přinášely celostránkové
inserty Baťovy za ohromné peníze. A to byl
důvod k tomu, že vedle inserce ocitaly se v těchže
novinách celé sloupce doporučení a
chvály pana Bati a jeho bot. To ovšem se děje
i dnes.
V této insertní a reklamní záležitosti
zachovaly se jedině a správně časopisy
strany živnostensko-obchodnicko-středostavovské
a ani jediný se nepropůjčil za peníze
do služeb Baťových, což naši obuvníci
dobře vědí a jsou za tento postup naší
straně povděčni. Obuvníci vědí,
že jen ona jediná jest, která se za ně
bije a má pro ně porozumění. Avšak
dílo zkázy tímto postupem Baťovým
nebylo ještě dovršeno. Baťa ve své
nenávisti proti všemu obuvnictvu začal zřizovati
správkárny při svých prodejnách.
Že by tak daleko se odvážil, žádný
z obuvníků neočekával, poněvadž
neměl k tomu živnostenské oprávnění.
A proto celý stav obuvnický se proti této
smělosti ohradil a všechny kompetentní úřady
upozornil - mezi nimi hlavně ministerstvo obchodu - se
žádostí, aby zřizování
správkáren firmě Baťa bylo zakázáno.
Zřizování správkáren firmě
Baťa zakázáno nebylo, zato však bylo poraděno
panu Baťovi, aby si podal žádost o dispens, kterou
jistě dostane - a také dostal. A tak se stal pan
Tomáš Baťa mistrem obuvnickým, ovšem
že způsobem zcela neobvyklým a v tomto případě
ojedinělým. Tím se mu dala možnost,
že poslední zbraň obuvníkům z
ruky vyrazil.
To ovšem dokáže v naší republice
jen ten, kdo je bohatým fabrikantem, neboť chudákovi
se tak lehko nepovolí. O panu Baťovi se často
píše a vypráví, že je velice dobrým
vlastencem. A snad tomu dosti lidí věří,
já však tomu nevěřím a věřiti
nemohu, uvážím-li, co podniká proti
našim obuvníkům - těm, kteří
nikdy nezapřeli své národnosti. Kdo to byl,
jenž dobýval našich menšin v uzavřeném
území, ať kdekoliv? Byli to obuvničtí
mistři a jejich dělníci, kteří
se zúčastňovali vždy předních
průpravných prací v ohroženém
území, tedy jistě konali vlasteneckou povinnost.
Jděte a ptejte se v různých městech,
kdo byli průkopníky našich menšin, ze
kterých se namnoze dnes již staly většiny.
To byli ševci, a tito lidé mají býti
úplně vyhlazeni vlastencem Baťou. Baťa
ve svém vlastenectví vyráží našim
obuvníkům poslední skývu chleba tím,
že všude zřizuje správkárny a sběrny.
Velké procento obuvníků živilo sebe
a svoji rodinu pouze jen správkami a tato poslední
výživa se jim béře velkofabrikantem
Baťou. Celý stav obuvnický proklíná
vlastence Baťu a bohužel i republiku. Uvážíme-li
to, pánové, není se co diviti, proklíná-li
některý zoufalec tohoto stavu svoje řemeslo
a všechno to, co jej a jeho rodinu ničí. Uvažoval
jsem o výchově takových rodin neštěstím
postižených a prohlašuji, že není
možné, aby výchova mohla býti vedena
tak, aby náš stát mohl spokojeně uznati
prospěch této výchovy pro republiku.
Pana Bati bychom si velice vážili a za vlastence považovali,
kdyby to, co se v jeho závodě vyrobí, dovedl
z vlasti naší vyvézti a naši republiku
cizí valutou obohatiti. To by byl vlastenec, ale z vlastenecké
lásky ničiti celé rodiny, ba celý
stav, to se přece nemůže nazvati vlastenectvím.
Vážená sněmovno, měl bych mnoho
vyprávěti o obuvnickém stavu. Jelikož
rovněž i mne je vyměřena doba, omezím
se na nejnutnější a prosím, aby mi ještě
bylo dovoleno ke konci zmíniti se o tom, co se mohlo státi
a na co máme ještě dnes právo se tázati.
R. 1919, kdy byla nouze o kůži, byly zřízeny
létací komise, které prováděly
revise, a tam, kde byl nadbytek kůže, byla tato jistým
procentem zabavena a rozprodána ve prospěch státu
malým a středním obuvníkům.
Do detailů nebudu to probírati, je to úřední
akt, ale prohlašuji, že v roce 1919 bylo zabaveno komisí,
o čemž byl sestaven protokol, 40% zásob, o
kterých žádný neví, a máme
také právo dnes se ještě tázati,
kam těch 40% přišlo. Zde mám opis tohoto
protokolu (čte):
"Protokol sepsaný komisí vyslanou podle usnesení
ministerské rady ze dne 17. října 1919 intimovaným
výnosem presidia ministerské rady ze dne 18. října
t. r., č. j. 20.848/19 m. r. u firmy T. A. Baťa, továrna
na kůže a obuv ve Zlíně, za účasti
podepsaných:
Fa. T. A. Baťa učinila přihlášku
ve smyslu nařízení ze dne 27. května
1919, čís. 267 Sb. z. a n. ku dni 28. května
1919. V přihlášce této hlásila
sklad kůže spodkové, kůže svrškové,
obuvi v díle se nalézající a obuvi
hotové. Kůže surové a kůže
v díle se nalézající hlášeny
nebyly.
Prohlídkou záznamů shledáno, že
dne 28. května 1919 nalézalo se v díle: 18.729
hovězin, 5737 teletin, 560 kusů konin.
Podrobnou prohlídkou bylo zjištěno, že
v době od 28. května do 30. září
t. r. firma prostřednictvím svých prodejen
v různých místech republiky se nalézajících
a pokoutních činitelů v 92 případech
nakoupiti nechala surové kůže hovězí,
telecí a koňské za ceny při teletinách
až za 63 Kč za kus, při hovězinách
až 6 Kč 50 hal. za 1 kg."
Podrobnou prohlídkou celého závodu zjištěno
bylo zboží, které nebudu podrobně předčítati,
poněvadž bych tím jen prodlužoval svůj
referát, ale ještě jednu větu si dovolím
pře čísti, která zní: "Ve
smyslu plné moci udělené vedoucímu
komise zabavuje se 40% nalezeného hotového spodkového
zboží, jakož i 40% svrškového materiálu."
Staral jsem se o to, abych se dověděl kam přišel
tento materiál, ale nemohl jsem to vypátrati a plným
právem žádám, aby povolané úřady
vyšetřily, kam to zboží přišlo.
Spis je kolkován a ověřen soudně a
prosím, aby bylo vzato na zřetel, že to není
jen osobní poznámka.
Ke konci oznamuji, že vzhledem k tomu, že počítáme,
že na naše požadavky bude vzat zřetel, mám
prohlásiti, že naše strana bude hlasovati pro
rozpočet. (Potlesk poslanců čsl. strany
živnostensko-středostavovské.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Korláth. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Korláth (maďarsky): Dámy
a pánovia! Pán posl. Nečas vo svojej
reči minulého týždňa útočil
na Sdruženie maďarských strán v Podkarpatskej
Rusi preto, lebo Sdruženie sa nezúčastnilo
v akcii proti Rothermereovi. Nezamýšľam u tejto
príležitosti zabývať sa touto otázkou
detailne, lebo veď môj kol. dr Szüllö
vyložil tu už po tejto stránke zahranično-politické
stanovisko maďarských strán a s týmto
stanoviskom i ja, vzhľadom na Podkarpatskú Rus, v
plnej miere sa ztotožňujem. Len skrovne chcem poznamenať,
že ako sa domnievam, pán zahraničný
minister Beneša celá vláda dnes už
ľutuje toho, že aranžovali demonštráciu
proti akcii Rothermereovej, lebo veď tieto demonštrácie
napriek použitiu najväčšieho násilia
a teroru doznaly hanobnú porážku, o čom
sa anglickí záujemci, ktorí tu boli, priamo
presvedčili, a zaiste odvodia dôsledky ohľadom
tých dôverných prejavov, ktoré na rozkaz
dali notári a učitelia podpisovať školskými
dietkami, alebo správnejšie rečeno, boli by
ich dali podpisovať, keby na niektorých miestach tieto
boly vedely písať. Taktiež mohli si vytvoriť
priame predstavy o tých "oduševnelých
demonštráciach", ktoré v nedostatku iného
obecenstva aranžovali medzi obecenstvom vychádzajúcim
z kostolov. Nepomohlo tu ani vydávanie výhodných
železničných lístkov za polovičnú
cenu.
Musím s tohoto miesta odmietnuť tvrdenie pána
posl. Nečasa, podľa ktorého vraj Sdruženie
maďarských strán, ako rusínsky exponent
režimu Horthyho, rozširovaním poplašných
zpráv hatí konsolidáciu. Práve tak
sa musím ohradiť proti tej zabalenej pomluve, podľa
ktorej vraj Sdruženie maďarských strán
pod mojím vedením vydržuje bez akýchkoľvek
príjmov obrovskú administráciu, lebo tvrdenie
toto chce povedať toľko, že ja operujem neprípustnými
maďarskými konexiami.
Vážený pane posl. Nečas! Čo
ste tu povedali, to nie je pravda. Ani vláda ani štátne
zastupiteľstvo neostýchaly sa túto otázku
voči mne už vyšetriť. Dva týždne
som bol pre podobné pomluvy zavretý, a v tejto dobe
len v Užhorode vykonali po dobu môjho vyšetrovania
na 12 miestach vopred stanoveného dňa, hodiny a
minúty domové prehliadky a rovnako tak postupovali
v tejže hodine v ostatných mestách Podkarpatskej
Rusi. Všade zhabali knihy našej strany, prevádzali
inkvizíciu proti darcom a na koniec po dvoch týždňoch
pustili ma zo žalára na slobodu.
Ctený pane Nečas! Po takomto jednaní
nemajte mi za zlé, že od týchto čias
knihy nevediem a tak nemôžem uspokojiť vašu
zvedavosť, z čoho my naše organizácie
vydržujeme. No a ostatne, veď my, ako viem, ani nie
sme v tak dobrom pomere, aby som ja voči vám alebo
niekomu inému účtoval, lebo ja účtujem
len voči tomu a o tom, kto koľko môže alebo
mohol k pokračovaniu nášho obranného
boja dať zo svojich peňazí, zbyvších
mu po vašej daňovej politike.
Obidve tvrdenia pána posl. Nečasa sú
obžalobou z vlastizrady, i keď nie otvorenou, tak aspoň
obžalobou zaobalenou. Nie je to obžaloba prvá,
avšak ani nie posledná, a to nielen voči mne,
ale voči všetkým maďarským politikom,
ba čo viac, proti univerzálnemu celku Maďarstva,
lebo veď nielen tuná, ale zaiste i vo všetkých
nástupníckych štátoch vyhadzujú
to každému Maďarovi na oči. A tieto obviňovania
budú trvať dotiaľ, kým pomery Maďarov
nebudú usporiadané nielen v štátoch
nástupníckych, ale v celej strednej Europe.
Avšak, dámy a pánovia! Či môže
byť Maďar v štáte nástupníckom
dnes vlastizradcom, jestliže vy mu nedovolíte, aby
tu mal vlasť a domov? Nuž čože môže
zapredať? Nuž či vari nečiníte
Maďara vy v jeho vlastnej domovine "vogelfrei",
ktorého slobodno a možno čo len z osobnej chúťky
obrať o majetok, ktorého budovy ešte i v desiatom
jubilárnom roku možno zhabať, ako sa to stalo
mne pred troma týždňami, ktorého možno
s 12hodinovou lehotou z domoviny vyhostiť, ako to urobili
pred dvoma týždňami s Ľudvikom Szabóvom,
dekanom a farárom v Mukačeve. A všetko to musíme
vytrpieť len preto, lebo sme Maďari. Avšak takto
zachádzate vy s každým. Keď nie dnes,
tak zajtra, keď nie tak, tak onak, bez ohľadu na to,
či je to človek malý alebo veľký,
či politizuje a či mlčí.
Avšak načo by som o tom toľko hovoril, dámy
a pánovia! Viete to i vy, i my, že my tuná
nemôžeme byť vlastizradcami len z uvedených
príčin, ale i preto, lebo my nedovedieme byť
vlastizradcami, my nemáme k tomu povahy. My trpíme,
pracujeme a nanajvýš si sťažujeme, úprimne,
zo srdca. Ponajprv u vás, snáď že nás
vyslyšíte, potom u každého, kto nás
vyslyší. Len vtedy, keby ste nás ani vy ani
iní nevyslyšali, doviedli by sme sa rozohniť,
avšak dotiaľ pracujeme a ak bude treba, i hrdinsky zomrieme,
ešte i za záujmy cudzie, ako to urobil František
Kiss v Olomúci. Tak tomu bolo vždy, ako v bojoch proti
Turkovi na záchranu Europy, tak vo spojenectve s Rakušanmi
a Nemcami proti celému svetu. Tak tomu bude i na budúce,
v prospech toho, kto sa ujme tohoto národa bez brata. Ťažko
je vyvolať oheň z roztrpčenia maďarského
ľudu, avšak vy i keď znáte túto našu
povahu, nesmiete toho využívať a nesmiete toho
očakávať.
S útoky pána posl. Nečasa na anglických
novinárov nebudem sa zabývať, lebo títo
sú synmi tak mocného národa, že nie
sú odkázaní na moju ochranu a útoky
pána posl. Nečasa veľmi ľahko snesú.
Áno, títo páni boli tiež mojimi hosťami,
avšak nie je pravdou, že by sa boli zúčastňovali
shromaždení. Oni interesovali sa však o našu
situáciu a ja podľa svojho najlepšieho vedomia
a cti vo veľkých rysoch, avšak všetko dátami
som dokazoval, lebo na to som učinil posviatný sľub
mojím voličom a Maďarom. I na budúce
vypoviem každému, koho to bude zaujímať,
všetko, čo nás bolí a čo je nespravodlivé
avšak vždy podľa skutočnosti.
Pane posl. Nečas! Vy viete veľmi dobre, lebo
veď, ak sa dobre pamätám, vy ste práve
vtedy z jara 1922 pracovali v kancelárii pána prezidenta
republiky, že nás v tej dobe asi 250 prišlo do
Prahy z Podkarpatskej Rusi, aby sme prejavili hold pánu
prezidentovi republiky a aby sme mu predniesli naše sťažnosti.
On nás neprijal. V tejže dobe sme prejavili úctu
u tehdajšieho min. predsedu - pána ministra zahraničia,
ktorému sme odovzdali naše sťažnosti vo
forme memoranda a pred ktorým sme prejavili, že nakoľko
sťažnosti tie nebudú sanované, zašleme
ich Spoločnosti národov a pražským zástupcom
veľmocí. Pán dr Beneš nemal času
k tomu, aby naše sťažnosti sanoval, ale mal času
k tomu, aby nám pre tento náš krok pohrozil.
A tak sa stalo, že sme boli donútení, aby sme
našu vec predniesli veľmociam. (Posl. dr Kubiš:
To je vlastizrada!) My nejednali sme potuteľne, my jednali
sme otvorene, poctive v záujme nášho ľudu,
pre ktorý čin nemáte práva na nás
sa ani hnevať, ani nás obviňovať. (Posl.
dr Kubiš [maďarsky]: Ako sa opovážite sťažovať
si u cudzích veľmocí?) Každopádne
sťažujeme si tam, kde možno, a tie veľmoci,
ktoré nás sem poslaly, musia sa postarať, aby
sa nám dostalo spravodlivosti. My už potom nie sme
príčinou toho, že vy sa obávate kritiky
a že vaša demokracia nesnesie kritiky objektívnej
cudziny. (Výkřiky posl. dr Kubiše.)
Áno, dámy a pánovia, títo naši
anglickí hostia sú objektívnymi pány,
ktorí sa nedali do reči len s nami vedúcimi
maďarskými politiky, ale informovali sa u ľudu
priamo o všetkom, vlastnýma očima a ušima
presvedčili sa o všetkom, a boli práve tak
hosťami pána ministra Beneša ako našimi.