Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: dr Buday, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Špatný, Vávra.
225 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Engliš, dr Gažík, dr Hodža,
dr Nosek, dr Šrámek, dr Tiso,
Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 109. schůzi
poslanecké sněmovny.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. dr Štefan.
Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádosti:
zem. trest. soudu v Praze ze dne 23. listopadu 1927, č.
Tl XIV 1315/27/4, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hakena pro přečin proti bezpečnosti
cti spáchaný tiskem (č. J 467-II),
okr. soudu v Bratislavě ze dne 12. listopadu 1927, č.
T XIII 1836/27/4, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 23. listopadu 1927, č. 10819/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. Majora
pro přečin podle §u 20 zák. čl.
XLI z r. 1914 (č. J 468-II),
kraj. soudu v N. Jičíně ze dne 10. listopadu
1927, č. Nt IX 152/27/2, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Petera pro zločiny podle §§
1, 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky
a přestupek podle §u 491 tr. z. a čl. V zákona
ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 (č.
J 469-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1224) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášeni
ministra financí, učiněném ve 102.
schůzi posl. sněmovny dne 25. října
t. r.
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o
státním rozpočtu, a to o části
druhé, podrobné rozpravy, to jest o části
kulturní a sociální, započaté
ve včerejší 108. schůzi sněmovny.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. dr Schollich,
Gregorovits, Moudrý, Kirpalová,
Jaša, Zeminová, Roscher, Siegel,
Klein, Tučný, Blatná,
Weberová, Johanis, Prášek;
na straně "pro" pp. posl. Doležal,
Hancko, dr Lukavský, Al. Beneš,
Greif, Vičánek, Nejezchleb-Marcha,
Pázmán, Stašek, dr Rehák,
Košek.
Dávám slovo přihlášenému
řečníku na straně "pro",
p. posl. Doležalovi.
Posl. Doležal: Slavná sněmovno! Bylo
již několikráte v této sněmovně
mluveno o našem národním školství,
které bylo význačným činitelem
našeho kulturního života v době předválečné
a stalo se nejvýznačnějším činitelem
v našem samostatném státě. Úsilí
celého národa, všech jeho vrstev musí
se nésti k tomu, aby byla kulturní úroveň
povznesena a aby ve vzdělanosti národ náš
hleděl se nejenom vyrovnati všem okolním národům,
nýbrž je ještě předčil.
Je proto třeba při snaze po snížení
státního rozpočtu všestranně
uvážiti možnost úspor ve školství
a všech institucích kulturních.
Naše strana je proti paušální a šablonovité
redukci rozpočtu školského a proti šablonovité
restrikci počtu tříd a učitelstva,
zvláště na venkově. Jinaký poměr
může býti ve městech. Jestli který
obor státní správy zasluhuje výjimky
a zvláštního postupu při aplikaci zákona
o úsporných opatřeních, pak je to
určitě obor školský a kulturní.
Naše školství národní vykazuje
potěšitelný postup konsolidační.
V prvé řadě lze poukázati k tomu,
jak letošním rokem nastávají příznivější
podmínky pro vnitřní práci školní,
která těsně souvisí s počtem
dětí na třídu. Zákon č.
226/22 dovoluje totiž v §§ 5 a 6, aby letos byly
zřizovány pobočky na jednotřídkách
již při 66 dětech, na ostatních obecných
a občanských školách již při
71 dětech v kmenové třídě proti
dosavadnímu počtu 81 dětí. Ještě
větší úleva nastane od školního
roku 1932/33, pro kteroužto dobu je stanoven nejvyšší
počet pro jednotřídní školy pouze
na 50 dětí, na ostatních školách
obecných a na školách občanských
na 60 dětí ve třídě.
Blahodárný vliv sníženého počtu
dětí na třídu jeví se již
letos na př. v Čechách tak, že v tomto
školním roce nebylo třeba již redukce
škol a tříd, a naopak že bylo od počátku
školního roku 1927/28 podle stavu 1. září
1927 v Čechách otevřeno 398 tříd,
z nichž 225 tříd na školách s vyučovacím
jazykem českým (204 na obecných, 21 na občanských),
173 tříd na školách s vyučovacím
jazykem německým (164 na obecných, 9 na občanských),
ať už šlo o zřízení nových
zatímních poboček, o rozpojení tříd
anebo o zřízení nových škol.
K tomu se poznamenává, že proti stavu 1. září
1926 ubylo na občanských školách českých
17.576 dětí, na občanských školách
německých 6616 dětí. Na obecných
školách žactva přibylo, a to na českých
je o 13.700 dětí více, na německých
o 7829 dětí více nežli 1. září
1926.
Ke zmínkám o přeplněnosti tříd,
zejména se strany německé, lze tvrditi, že
jde o nesprávné informace. Zřizování
poboček zákonem odůvodněných
bylo již všude s urychlením provedeno. S druhé
strany je pak blahovolně přihlíženo
k případům, kde počet dětí
na školách poklesl v důsledku úbytku
porodů v letech válečných po případě
ještě i poválečných. Jsou neodůvodněny
zejména nářky na útisk německého
školství národního, když na př.
na německé občanské škole chlapecké
a dívčí v Rosbachu u Aše má 1.
třída chlapecká jen 17 žáků,
I. třída dívčí jen 11 dětí;
ve 3. třídě I. německé chlapecké
školy obecné v Kraslicích je 14 dětí.
ve 4. třídě 24 dětí, ve 3.
třídě II. německé obecné
školy chlapecké v témže místě
je pouze 17 dětí, německá dvojtřídka
v Družcově v okrese českolipském má
v první třídě 15, ve druhé
třídě 24 dětí, v Dörnsdorfu
u Přísečnice má tamní německá
trojtřídka ve druhé třídě
14, ve třetí třídě 16 dětí,
na Trutnovsku je ve druhé třídě
německé obecní školy v Maršově
I. pouze 12, ve třetí třídě
19, ve třetí třídě něm.
obecné školy ve Starém Městě
Horním je 14 dětí, v Poříčí
ve třetí třídě jen 10 dětí
atd. Tedy vidíme, že o útisku německého
školství v našem státě nemůže
a také nesmí býti mluveno.
Zmíněné úlevy v počtu dětí
na třídu jsou významný i pro přijímání
nových sil učitelských a tedy pro odstraňování
nezaměstnanosti učitelského dorostu.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se usilovně pokračuje
v zaškolování dětí dosud do školy
nechodících a ve výstavbě potřebných
budov. Podle usnesení meziministerských komisí,
ustanovených pro urychlení povolovacího řízení,
byly od listopadu 1926 zřízeny na Slovensku a v
Podkarpatské Rusi 102 nové státní
školy lidové, a to na Slovensku 52 školy o 64
třídách pro 2808 nezaškolených
dětí, v Podk. Rusi 50 škol o 55 třídách
pro 2275 nezaškolených dětí. Jest si
jen přáti, aby tento postup urychleným tempem
pokračoval zvláště na Slovensku a Podkarpatské
Rusi.
Žádosti za povolování subvencí
a mimořádných dotací na budování
a vnitřní zařízení škol
byly velmi četné, takže nemohlo býti
všem ani vyhověno, ježto ministerstvo školství
a nár. osvěty bylo vázáno rozpočtovými
částkami, určenými pro r. 1927, a
to pro Čechy, Moravu a Slezsko 1 1/2 mil. Kč,
pro Slovensko 4 1/2 mil. Kč, pro Podk. Rus 2,050.000
Kč. Částka, určená pro Čechy,
Moravu a Slezsko, byla již vyčerpána. Na Slovensku
bylo v 73 případech povoleno 6 1/2 mil. Kč
za kalendářní rok 1927 na stavby národních
škol, nehledíc ani k vnitřnímu zařízení
jejich. Příslušný úvěr
byl tedy vyčerpán a nedostávající
se částka bude uhrazena v příštím,
t. j. v nynějším roce rozpočtovém.
V Podk. Rusi byly subvence povoleny ve 28 případech.
V této zemi se povolují subvence jednak na opravy
školních budov poškozených válkou,
jednak na stavby nových budov a na vnitřní
zařízení školní.
Z legislativních opatření ministerstva školství
za dobu uplynulého roku lze poukázati k těmto
případům: Vládním nařízením
č. 224/26 Sb. z. a n. byla upravena školská
správa v hlav. městě Praze.
Vynesením min. školství a nár. osvěty
č. 45.305/27-I (Věstníku str. 169) o prodloužení
školní docházky do škol lidových
a občanských na Slovensku na 8 roků bylo
provedeno ustanovení §u 12, odst. 2 zák. č.
226/22.
Z dalších důležitých věcí
je zmíniti se o škole občanské. Škola
občanská má i do budoucna velikou důležitost
ku povznesení úrovně všech vrstev národa
a je třeba ji nejen zachovati, nýbrž i zdokonaliti
její osnovy a rozšířiti síť
škol občanských stejnoměrně v
celém státě. Kol. dr Štefánek
zmínil se již zvláště o důležitosti
škol občanských na Slovensku, které
v příštích desetiletích musí
býti vybudovány, aby vykonaly svoje poslání
ku zvýšení kulturní úrovně
slovenského lidu. Žádáme o urychlené
zřizování újezdných škol
občanských a dále aby náklad na vydržování
byl přenesen na větší celky, a to v
celém státě jednotně a urychleně.
Reforma školství, o kterou se u nás jedná,
musí míti na zřeteli zájmy jak nejširších
vrstev občanstva, tak nejvyšší cíle
národní kultury a nesmí býti provedena
ukvapeně, ani se nesmí státi předmětem
boje tříd nebo politických stran; zvláště
politické vlivy stranické bychom rádi měli
z našeho školství odstraněny.
Návrh vládního nařízení,
kterým se vydá učitelská pragmatika
podle §u 17 učitelského zákona, je též
v meziministerském jednání a lze očekávati
brzké ukončení příslušných
prací. Při úpravě školské
správy žádáme zachování
dosavadního poměru zástupců učitelstva
k zástupcům občanstva vzhledem ke zdárnému
vývoji národní školy. Tento poměr
se osvědčil a máme přání,
aby zůstal uplatněn v příští
reformě zemských školních rad.
Zástupci učitelstva do místních školních
rad, do okresních školních výborů
i do zemské školní rady buďtež vysílány
volbou a proto třeba uvésti v život opět
okresní a zemské porady učitelské.
Nežli se tak stane, nechť jsou zřízeny
poradní sbory školské a později buďtež
zřízeny komory učitelské jako iniciativní.
Pokud se týče služební pragmatiky učitelské,
uplatňuje § 14 laický živel v kvalifikačních
komisích pro posuzování práce učitelské,
dávaje předsedovi okresního školního
výboru předsednictví a zastoupení
občanským členům okresních
školních výborů. Takové složení
kvalifikačních komisí není v žádném
stavu. Je přirozeným, že odbornou práci
může správně posouditi zase jen odborník.
Proto žádáme, aby § 14 pragmatiky byl
změněn tak, aby zachován a ponechán
byl dosavadní stav, totiž aby předsedal kvalifikační
komisi inspektor a členy kvalifikační komise
byli zástupci učitelstva v okresním školním
výboru.
V souvislosti s tím jest otázka školních
inspektorů. Postavení školních inspektorů
jest třeba upevniti se stanoviska zájmů státních
a osvoboditi školní inspektory odevšech rušivých
vlivů místních i stavovských, a jak
již p. ministr školství a nár. osvěty
zdůraznil, jest nezbytno, aby se stali školní
inspektoři definitivními státními
úředníky, a dále, aby byl jim zajištěn
služební příjem odpovídající
jich postavení. Zdárný rozvoj menšinového
školství, pokrok ve školství na Slovensku
a Podkarpatské Rusi dlužno přičísti
jen samostatnosti okresních školních inspektorů,
kteří jsou od politických správ neodvislí.
Nutno zmíniti se také několika slovy o hmotných
poměrech našeho učitelstva. V prvé řadě
je nutno, aby úprava výslužného pensistů,
vdov a sirotků se stala podle zásad zákona
čís. 104 z r. 1926, a to neodkladně. Co trpce
neseme, jest, aby zrušeno bylo činovné IV.
třídy, jakožto znehodnocení venkovských
škol, poněvadž zde se ukazuje skutečně,
že není na ně brán dostatečný
zřetel.
Dále ještě nutno zmíniti se o některých
věcech týkajících se vzdělání
našeho učitelstva. Žádáme, aby
v nejkratší době upraveno bylo vzdělání
učitelstva tím způsobem, aby zde byla jednotná
střední škola, po níž by bylo pokračováno
ve studiu na vysokém pedagogickém ústavě
s dvěma ročníky. Žádáme
však také, aby i tam nebylo opomenuto všech těch
potřeb, které až dodnes osvědčily
se v každém směru na našich ústavech
učitelských. Je to v prvé řadě
hudba.
Z dalších věcí, které jsou důležity,
jest nutno upozorniti také na to, aby byl umožněn
přestup ze škol odborných, jako jsou školy
hospodářské a pod., na tyto učitelské
akademie. Z nedokončených prací legislativních
podotýkám ještě některé,
které jsou v meziministerském jednání,
jako jsou návrhy zákonů o úpravě
odpočivných a zaopatřovacích platů
některých nestátních zaměstnanců
ve veřejné službě školní
na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dále je jednání
o mateřských školách, o školách
pomocných atd.
A co dále bylo by ještě zde zdůrazniti,
je studie k návrhu unifikačního zákona
o zřizování a vydržování
národních škol a o školní docházce
do nich, která se projednávala v interních
poradách ministerstva školství a nár.
osvěty vůbec. Práce byly přerušeny
až do nové úpravy školské správy,
aby mohly býti náležitě upraveny předpisy
kompetenční.
Pokud jde o pedagogická opatření ministerstva
školství a nár. osvěty, zasluhují
zmínky práce na osnovách pro školy obecné
a pro školy dětí úchylných, zdravotnická
a sociální opatření pro školy,
zvláště mládeže úchylné,
povolení 46 kursů pro další vzdělání
učitelstva národních škol, jež
byly ministerstvem školství a nár. osvěty
též subvencovány. Podpory byly též
udělovány některým učitelům
ke studijním účelům, což by bylo
i rozšířiti, školám na Hlučínsku,
ústavu "Anstalt für Bücherkunde"
ve Svitavách, Pedagogické knihovně Komenského
v Praze, Škole vysokých studií pedagogických
v Praze a v Brně, umožňováno vydávání
dalších obrazů pro vyučování
vlastivědě a obrazů dějepisných
atd.
Je sice zde řada otázek školských, které
by bylo nutno také projednati, ale obmezuji se na to nejnutnější
s poukazem, že letošní rozpočet je sice
v tomto směru, týkajícím se národních
škol, lepší, než byl v předešlých
letech, ale stále ještě nevyhovuje, a proto
nutno v tom směru bráti zřetel, aby naše
školství odpovídalo vyspělosti našeho
státu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Pázmán. Dávám
mu slovo.
Posl. Pázmán: Slávna snemovňa!
Ako zástupca strany, reprezentujúcej Slovensko,
dovoľujem si svoje poznámky urobiť ku kultúrnej
časti štátneho rozpočtu na r. 1928.
Moje poznámky budú sa obmedzovať jedine na
Slovensko a na kultúrne jeho potreby.
Prvou otázkou je, či tento rozpočet dostatočne
hodlá zaokryť kultúrne potreby Slovenska. Keď
uvažujeme, že Slovensko dosiaľ bolo kultúrne
zaostalé a že hoci sa od prevratu veľa stalo,
čo my si dostatočne oceniť vieme, nestalo sa
ale všetko. Za istý čas na slovenské
kultúrne veci musia sa venovať položky značne
zvýšené.
Na našom Slovensku máme i dnes celé vidieky,
kde deti vôbec nevedia, čo je škola. Kým
historické zeme vykazujú analfabetov značne
menšie procento, Slovensko má ich v miere veľmi
vysokej. Tu máme na pr. Detvu, Hriňovú, Detviansku
Huť, Podkriváň atď., kde sa na tisíce
detí poneviera. Hoci sa v Hriňovej teraz už
asi bude stavať, ale po spomenutých lazoch bolo by
treba postaviť blízo 20 ľudových škôl.
Ľud sám si tu zariaďuje vlastné školy
núdzové, kde sa deti naučia voľačo
čítať, písať a niečo rátať.
Ako zimná hmla prilieha na okolie, tak zaostalosť
a nekultúrnosť, ba môžme povedať,
že stokrát hustejšia je tá hmla, ktorá
zatieni zrak tých duší, ktoré na tomto
okolí bývajú. Rezort školstva nemá
sa považovať za pastorča, najmä ľudové
školstvo nie. Boriť sa treba, aby negramotnosť
a nevzdelanosť už raz zmizla, keď nie celkom, ale
aby aspoň na najmenšie procento klesla.
Pán minister dr Engliš tvrdí, že
náklady kultúrne a školné zvlášte
sú značné, zabúda však pri tom,
že čo dá národ svojmu školstvu,
to sa mu mnohonásobne vracia. Však predsa najväčší
záujem štátu je, aby mal čim väčší
počet vzdelaných občanov a talentov, lebo
vzdelanosť občanov je barometer životaschopnosti
štátov. Pozrime sa na Francúzsko, Nemecko,
či tam nekladú hlavnú váhu na školstvo?
Či sme nemali živý príklad vo svetovej
vojne? A bratské Rusko? Či položenie dnešného
Ruska nie je výsledkom toho, že šetrili na školstve
a nepostarali sa ani o to najmenšie vzdelávanie ľudu?
Od ocele ostrejšia a najosožnejšia obrana je proti
nepriateľovi vzdelaný národ. Vo francúzskej
revolúcii tvrdilo sa najviac, že povinnosť každého
občana je stať sa vzdelaným a učeným.
Tento názor bol a je základom i terajších
demokratických republík, tých republík,
v ktorých pán a sedliak nejestvuje, ale jestvujú
len občania, ktorí tie isté práva
a povinnosti majú a z ktorých každý
rovnako je cenný vlasti. Demokratickej republiky od toho
závisí životaschopnosť, či je vstave
vzdelanosť a vedu spraviť spoločným majetkom
každého občana, či vie všeobecne
obľúbenou spraviť vzdelanosť a vedu. Každá
novo vystavená škola je novo zažatá žiarovka
kultúry, ktorá svojím žiarom odháňa
strašidlá nevzdelanosti, každá novo utvorená
škola z čierneho uhlia brúsi diamanty. Kultúra
ľudu zväčša úzko spojená je
so zemepisnou polohou zeme, na ktorej žije ľud. Kým
na rovinách zväčša viac kráčajú
s kultúrou, zatiaľ na vrchovatých, skalnatých
stráňach zbadáme vždy viac zaostalosti,
ľudia tu žijúci nemajú duševné
schopnosti ani menšie, ani slabšie od tamtých,
ale zaostalosť ich môžeme vysvetliť jedine
tým, že sú od kolísky stále medzi
lesami, žijúc oddialení od kultúrneho
sveta, jedine s pastierstvom, stádochovom a kácaním
stromov sa zaoberajú, v chudobe a najmä v nevzdelanosti
a z nevedomosti s alkoholom ničia svoje schopnosti v tom
presvedčení, že to ich živí a hreje.
Nestavať týmto ľuďom školy, znamená
utláčanie a znemožnenie vzdelávania
sa tým státisícom. Nevzdelaný ľud
nepozná národ, nepozná vlasť. Vatra
rodolásky len vo vzdelanom národe plápolá.
Založme tedy školy všade, kde ich niet. Na zariadenie
a rozšírenie škôl by sa každý
rok po súpise žiactva od každého inšpektorátu
v mesiaci októbri vyžiadať mala zpráva,
či na území inšpektorátu nie
je žiaducné a potrebné stavanie novej školy.
V týchto zprávach tie školy podľa súrnosti
stavania by maly byť vedené. Myslím, že
by vtedy neudalo sa to, ako na detvianskych lazoch a na Podkriváni,
kde na pr. už od prevratu sa jedná o vyvlastnenie
škôl na ľazoch, ale nie sme ani o krok ďalej
teraz, ako sme boli po prevrate. Ba pri terajších
obecných voľbách prívrženci agrárnej
strany s tým kortešovali, že jestli budú
na ľudovú hlasovať, že budú si musieť
školy stavať, deti im budú musieť do školy
chodiť a vtedy kto im bude kravy pásť? Nuž
áno, ľudová strana je za šírenie
kultúry, za vystavanie škôl tam, kde ich niet.
Za lepšie a užitočnejšie uznáva,
keby pán finančný minister dr Engliš
tých zbytočných 5 milionov určené
na pražskú mincovnu venoval radšej na stavbu
týchto ľazovských škôl, poneváč
mincovňu v Kremnici máme dostatočnú,
v ktorej sa i medaile môžu raziť. Dajme tomu ľudu
aspoň minimum tej kultúry, aby okusiac jej ovocie,
sám za ňou túžil. Toto som držal
za nutné predniesť o stavaní nových
škôl.
Ale nemôžeme bez slova nechať ani to, čo
sa nás učiteľov veľmi boľne dotýka,
že v terajšom rozpočte ešte vždy sa
nemohol zaradiť úplný plat a penzia neštátnych
učiteľov do rozpočtu ministerstva školstva
a nár. osvety, a čo najvrelejšie si želáme,
aby osnova zákona o neštátnom učiteľstve,
taktiež osnova zákona o definitíve školských
inšpektorov čím skôr zákonom zabezpečená
bola. Nech sa na spomenuté naše potreby v budúcom
rozpočte lepšie pamätá.
Pri tejto príležitosti nemôžem zamlčať
otázku, či naše školy na Slovensku zodpovedajú
požiadavkám, ktoré si slovenský národ
právom môže, ba musí nárokovať.
Chcem odpovedať na otázku, či naše, zvlášť
stredné školy zodpovedajú požiadavkám
slovensko-národným, jazykovým a nábožensko-mravným.
Naše školy z predošlého socialistického
režimu priniesly akýsi medzinárodný
ráz, žiactvo vychovávajú v ľahostajnosti
k národným záujmom. Kým v Čechách
tento smer vidí sa byť menej uplatňovaný,
na Slovensku ako keby bol umele propagovaný a posilňovaný.
Naše stredoškolské žiactvo nemá národného
idealizmu. Nevie sa zapaľovať za národ a za jeho
ideály. Čo tomu môže byť asi príčinou?
Tu verejne vyhlasujem, že československou ideou a
husitizmom nikdy nebudete vedieť oduševniť slovenského
žiaka. Poneváč ho nezapálite Štúrom,
Hurbanom-Vajanským, a vašimi, od jeho srdca ďaleko
stojacími heslami ho zapáliť neviete, jeho
duša ostáva prázdna, nevyplnená. Darmo
sa robia proti rothermereovské demonštrácie,
jestli nevychováte na Slovensku slovensky cítiacich
a uvedomelých žiakov. Darmo mu budete kázať
milovať štát československý, keď
mu nemôžete a nechcete prízvukovať, že
je to štát aj slovenský. Naši páni
profesori na Slovensku sa boja tohoto epiteton ornansu: slovenský.
Veľmi nás bolí to, že kým školy
v susedných štátoch vychovávajú
mládež v duchu krajne národnom - pozrime si
len Maďarsko - u nás ju vychovávajú
v národnej ľahostajnosti. Profesor, ktorý obchádza
všetko, čo je slovenské, ktorý zazlieva
žiakom, keď prízvukujú slovenskosť,
ktorý ničí zo srdca svojich poslucháčov
slovenský národný idealizmus, na Slovensku
miesta nemá. Nech sa ministerstvo nár. osvety postará,
aby naše stredné školstvo, na ktoré len
príkre povieme, že je naše - bolo pretvorené
na slovenské školstvo. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Po prevrate sme cez dlhé roky museli byť bezmocnými
svedkami toho, ako sa naša milá slovenčina
plánovite zo škôl ako aj z verejného
života vôbec vytíska. Náprava sa stala,
ale nie v takej miere, že by sme ako-tak uspokojení
byť mohli. Mnohí stredoškolskí profesori
si i dnes za misiu považujú češtiť
na slovenských stredných školách. Posielaní
sú na naše stredné školy profesori, ktorí
slovensky ani slova nevedia. V Rožňave vo všetkých
vyšších triedach tamojšieho gymnázia
slovenčinu vyučuje profesorka, ktorá len
teraz opustila českú univerzitu, nevie nič
po slovensky. Takíto profesori sú sami v najkritickejšom
položení, dávajú si slovenské
úlohy opravovať iným profesorom, slovenské
výrazy žiakov opravujú na české.
Sami žiaci nie sú na čistom, ako majú
slovensky písať, lebo páni českí
profesori požadujú od nich pravopisné zásady,
aké sú v slovenčine neprípustné.
Takíto profesori nie sú auktoritou pred žiakmi,
lebo im v slovenskom slohu nevedia dať pokyny. Stalo sa,
že istý profesor Čech povedal žiakovi
Slovákovi: Vy neumíte slovensky, vy ste Maďar
čo? - Ale, pane profesor, vôbec maďarsky neviem,
pochádzam z rýdzeho slovenského kraja, povedal
žiak. Pýtam sa pána ministra, či má
vedomosť o tom, že na Slovensko sú posielaní
profesori, ktorí ani slova slovensky statočne prehovoriť
nevedia, ktorí azda ani len nepočuli nikdy slovensky
hovoriť, a títo majú vraj slovenskú
mládež slovenčine vyučovať! (Posl.
Moudrý: Vždyť vám napsali vaše učebnice,
vy byste si je ani nenapsali!) Ale, pane kolego, prosím
vás, ráčte len počúvať.
Pamätáme sa dobre že slovenské stredné
školy po prevrate boly javiskom bezuzdných protináboženských
štvaníc. Mnohí z pánov, ktorí
si vytýčili cieľ nivočiť city najkrajších
ideálov v útlej duši mladíka, sa tejto
diabolskej práci ani dnes nevzdali, predtým sa pracovalo
verejne, teraz však pracuje sa potajmo. Učiteľ,
učiteľského ústavu v Lučenci,
Polivka dvanástich žiakov naviedol, aby vystúpili
z cirkvi, sám išiel s nimi na okresný úrad
ich odhlásiť; nech sa pán minister informuje,
vec je už i referátom zistená. Jeden z nich
sa uchádzal na Drávsko na rímsko-katolícku
školu t. r. Tu ale ho cirkevná vrchnosť v Rožňave
potvrdiť nemohla, lebo nemal známku z náboženstva.
Teraz chce z náboženstva si dať vyplniť
dodatočne maturitné vysvedčenie, ale dosiaľ
nieto paragrafu na to. Nech sa teda pán minister nediví,
že nemáme príčiny oduševňovať
sa za českých profesorov. Ináč prízvukujem,
že sú i takí českí profesori,
za ktorých sa skutočne oduševňujeme,
ale títo sú umele odstrkovaní. Na pr. do
Rožňavy sme chceli za riaditeľa prof. Andela,
skutočne výborného pedagoga, muža vážneho
a odborníka. Jaj, ale má jednu chybu, je veriacim
katolíkom. Keby bol vystúpil z cirkvi, už by
bol riaditeľom býval zaiste. (Výkřiky
posl. Moudrého.) Potom hrozné, Čech,
ktorého ľudová strana podporuje, to a priori
musí byť nebezpečným človekom.
Nech preberie pán minister náboženskú
štatistiku českých profesorov na Slovensku,
koľko ich je bez vyznania, alebo lepšie rečeno,
koľko ich nájde pozitívneho náboženstva.
Je to smutná kapitola našich slovenských stredných
škôl, pre čo sú rozchýrené
ako hniezda nevery a povrchnej mravnej výchovy. (Posl.
Moudrý: Vždyť nemáme ještě
konkordát, nemáme ještě církevní
školu, vždyť profesor má svobodu jako každý
jiný člověk!) Ale na Slovensku musí
ináč svoje veci prednášať ako inde.
(Posl. Moudrý: Proč by profesor nemohl býti
bez vyznáni, vždyť to má zákonem
zaručeno, to je pěkná svoboda, kterou vy
si přejete!) To nemá! My na Slovensku si musíme
pekne vindikovať naše veci.