Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dopustila-li se pak vláda na dělnické třídě těžkého bezpráví, hnala-li k této anarchii, dopustila se ještě většího způsobem, jak jí chce čeliti. Když jsem na tomto místě 16. září 1924 hájil zprávu výboru sociálně-politického o sociálním pojištění, řekl jsem mezi jiným: "Bylo celým národem uznáno, že pojistiti dělníka v době, kdy je neschopen výdělku bez vlastní viny, je povinností společnosti organisované ve stát." To jsem neřekl jako soukromá osoba, nýbrž řekl jsem to za všeobecného souhlasu sněmovny a uvedl jsem, že jsme si ovšem vědomi toho, že jako každé lidské dílo, není ani tato osnova prosta vad a chyb. Byli jsme si docela dobře vědomi závad tohoto kompromisního díla, které spočívalo právě v kompromisním rázu. Ale věděli jsme také, že budou v zákoně i jiné závady nebo přímo nesprávnosti a neúplnosti, že tam snad budou nějaké obojaké výrazy, které se teprve v praksi objeví a které bude nutno ze zákona odstraniti. To nepovažuji za žádnou chybu a hanbu. Každý velký zákon musí se teprve obrousiti praksí a musí teprve ukázati, zdali tak, jak byl dělán u zeleného stolu, může býti úplně vpraven do praktického života. Tyto dny nám už byla předložena novela k zákonu daňovému, který ještě vůbec nezačal působiti, a byly již shledány na něm závady. Kdyby byly na př. zákony o pozemkové reformě bývaly prováděny s takovým odporem, kdyby byly bývaly narazily na tolik nepřátelských činitelů a kdyby byla vláda vycházela těmto nepřátelským činitelům tak vstříc, jako vycházela vstříc nepřátelům zákona o sociálním pojištění, pak by byl nebyl rozparcelován ani jeden velkostatek, a té poslední aféry, kterou se naše veřejnost tolik zabývala, nebylo by bývalo.

Byli jsme si vědomi toho, že zákon bude musiti býti za určitou dobu novelisován a ukázali jsme v návrzích, které podaly různé socialistické strany, jakým způsobem by asi měl býti novelisován. Ve všech návrzích najdete na př. požadavek, aby bylo zavedeno nemocenské ošetřování důchodců, aby byly poskytnuty důchodcům, kteří jsou úplně bezmocni a odkázáni na cizí pomoc, vyšší dávky než minimální dávky stanovené zákonem, aby byl opravdu zaveden vdovský důchod, který jsme tenkráte z příspěvku, jenž nám byl vyměřen, nemohli poskytnouti, aby byla zkrácena čekací doba, a mimo to aby byly odstraněny různé závady, které se efektivně v praksi objevily. Avšak na odstranění těchto závad nezáleželo vládě ani vládním stranám. Osnova, která je nyní, jak to už soudr. Bechyně řekl a jak to ostatně všichni pozorujeme v denním veřejném životě, střediskem politického zájmu a která bude tak dlouho střediskem politického zájmu, dokud bude existovati a dokud eventuelně její následky budou existovati, naprosto se nestará o to, aby byly tyto závady odstraněny, nýbrž jde jí o tři věci: Aby bylo - jak se přiznává - pojištění zlevněno, aby bylo - jak se již nepřiznává - zbyrokratisováno a aby bylo - jak se již teprve nepřiznává - odevzdáno do nadvlády buržoasie.

Budu míti pravděpodobně příležitosti ještě na jiných místech se věcí zabývati a budu snad nucen podrobně tak učiniti. Dnes v povšechné rozpravě chtěl bych vytýčiti jen hlavní obrysy: jakým způsobem dociluje vláda toho, aby na pojištění invalidní, starobní a nemocenské nemusel býti vybírán tak veliký obnos, s jakým počítá náš zákon. Žil jsem takřka půl roku v jakémsi zvědavém napětí. My jsme dříve, ještě než nynější zákon byl uzákoněn, předložili svoji osnovu celému odbornému světu k posouzení. A odborníci nejen naši, nýbrž i zahraniční velmi podrobně se naší osnovou zabývali, a vydali jí na celé čáře nejlepší vysvědčení. Proto měli jsme za to, že opravdu byl tento zákon zpracován nejlacinějším a nejúspornějším způsobem. Rozumí se samo sebou, kdybychom byli chtěli dávky snížiti, že bychom byli mohli pojištění udělati lacinějším, ale vládní strany oznámily: Nesnížíme dávky a přece jen uděláme pojištění levnější tím, že se nebude musiti tak veliký obnos na pojištění sebrati, jak zákon nařizuje. Ráčíte chápati, že jsem byl hodně zvědav. Konečně zvědavost byla ukojena, ale když jsem četl osnovu, řekl jsem si, že to, co dovedla vláda v této osnově, byli bychom dovedli také. Jakým způsobem zlevní vláda pojištění? Jedním velmi mechanickým a jednoduchým. (Posl. Procházka: A problematickým!) Ten není problematickým: způsob, o kterém chci mluviti jest velmi reálním a tím by opravdu suma pojistného byla značně snížena. My jsme do pojištění zahrnuli 2 1/2 mil. lidí. Jest docela přirozené, když vláda nyní chytne skupiny, čítající dohromady nejméně milion lidí, a vyhodí je z pojištění, že suma pojistného, která se sejde pouze od 1 1/2 mil. lidí, bude menší než suma pojistného, která se měla sejíti od 2 1/2 mil. lidí. To však svádí k absurdnímu poukazu k tomu, že není pochopitelno, proč vláda nepokračovala v této formě zlevňování pojištění tak daleko, až by celých 2 1/2 mil. lidí bylo z pojištění vyloučeno, poněvadž by potom obnos na pojistném vybraný byl ještě menší, než vláda navrhla. (Posl. Bechyně A to myslí, že dělnictvo bude klidné?)

Nebudu o jednotlivostech vyloučení z pojištění příliš mnoho zde mluviti. Považuji však za svou povinnost říci právě při rozpočtové debatě, že vláda nemá ani představy - anebo má-li představu, tedy ji zatajuje a pravděpodobně úmyslně zatajuje před veřejností o tom, kolik lidí chce z pojišťovny vyloučiti Čteme sice v důvodové zprávě, že osob, které jsou mezi 14 a 16 rokem - jest 144.000 osob. Ale kolik je domáckých dělníků, kteří budou z pojištění vyloučeni, o tom vláda buď neví nebo aspoň nám to neříká, a dokonce naprosto nemá ponětí o tom, kolik těch dělníků, zaměstnaných při tak zvaných sezonních pracích, t. j. podle návrhu vládního u prací, jež nebudou pravděpodobně trvati 90 dní, bude v této skupině z pojištění vyloučeno.

Jenom několik slov dovolte, abych o tom řekl. Včera vedoucí list strany, jejíž předseda je ministrem soc. péče, vykládá, jak vděčni budou zejména, jeho straně domáčtí dělníci, že jsou z pojištění vyloučeni, protože ušetří něco na pojistném. Včera chtěla se však představiti u pana ministra soc. péče deputace domáckého dělnictva z Prostějovska, deputace, skládající se také z organisovaného dělnictva křesťansko-sociálního, která mu chtěla říci, že názor jeho strany, jako by domácké dělnictvo chtělo býti z pojištění vyloučeno, je naprosto nesprávný. Pan ministr soc. péče nebyl sice pro tuto deputaci k nalezení, ale aspoň úředníkům ministerstva soc. péče tato deputace měla příležitost věc vyložiti.

O kolik jde dělníků u domácké práce zaměstnaných? Nemohu se na to ptáti pana ministra. Předně tu není a za druhé, i kdyby tu byl, nemohl by mně na to dáti odpověď. (Posl. Bechyně: To je sociální péče, toho si nevšímá. - Veselost.) Tam jde nejméně o 1/4 milionu lidí. Vedle 150.000 mladistvých dělníků, 1/4 mil. dalších je vyhozeno z pojištění.

Ale nejcharakterističtější je skupina třetí. Nevím, o kolik dělníků půjde, zejména nevím, jak dalece si to dá líbiti stavební dělnictvo, aby tato výjimka byla na něm praktikována, nevím, jak dalece dá si to líbiti dělnictvo, zaměstnané při regulacích, bystřin, řek, při úpravách zemních, aby bylo na základě tohoto přímo hnusného ustanovení vyloučeno z pojištění. (Výkřiky posl. Bechyně.) Dělnictvo zaměstnané při cukerní kampani je také ovšem z pojištění vyloučeno.

Také chmelaři, kteří nevědí kam s penězi, budou zbaveni povinnosti pojišťovati své dělnictvo. Ale budu se zabývati pouze jednou skupinou, která do tohoto oboru patří. (Posl. Bechyně: Docela osobni, kapesní politiku ti pánové dělají, každý z nich!) To jsme také konstatovali a budeme to konstatovati při každé příležitosti.

V důvodové zprávě, kterou tato osnova je doprovázena, je při tomto paragrafu řečeno, že jde hlavně o dělnictvo zaměstnané při sezonních pracích v zemědělství. Já bych se ptal pánů z republikánské strany, kteří jsou přece patentovanými zástupci zemědělství, které práce v zemědělství nebudou prohlášeny za práce sezonní. Jistě nemůže býti prohlášen za sezonního dělníka čeledín nebo deputátník na statku, - ačkoliv již i u deputátníka mohou býti pochybnosti. Všichni ostatní dělníci však, zaměstnaní v zemědělství, vykonávají práce sezonní a následkem toho z pojištění invalidního a starobního vypadnou. Kolik je těchto lidí? Podle statistiky, podle posledního sčítání lidu z r. 1921, máme nesamostatných osob zaměstnaných v zemědělství asi 880.000. Kdybych řekl, že 280.000 je čeledínů a služek zaměstnaných na statku - jsem přesvědčen, že je to cifra příliš vysoká, ale dejme tomu, že je jich opravdu 280.000 - vypadlo by ostatních 600.000 zemědělských dělníků z pojištění. Tak máme již vyloučeno z pojištění 150.000 mladistvých dělníků, 250.000 domáckých dělníků a 600.000 dělníků jenom v zemědělství zaměstnaných, čili cifra 1 milion je nejnižší, která odpovídá pravdě. (Posl. Bechyně: 60.000 dělníků ze Slovenska chodí k nám na sezonní práce. Bratři Slováci, již jste je ošmikli!) Ještě je neošmikli, ale chtějí. (Výkřiky posl. Bechyně.)

Při jednání o daňové reformě soudr. Meissner s tohoto místa kritisoval, jakým způsobem jsou výhody této daňové reformy rozděleny mezi jednotlivé stavy. Dovolil jsem si poznamenati: velký klub - malé daně, malý klub - velké daně. Právě tak to bylo praktikováno vládní koalicí při této příležitosti. Malému klubu se vyloučily poměrně malé skupiny dělnictva z pojištění, velkému klubu velké skupiny. Agrární strana, která tvoří opravdovou vládu v této vládě, docílila toho, že až na tu nepatrnou skupinu čeledínu a deputátníků vyloučila efektivně veškeré své dělnictvo, všechen národ, jenž na jejích polích za mizerný plat pracuje, z pojištění. (Výkřiky posl. Hackenberga a Remeše.)

Když jsme se bránili vysokým zemědělským clům, vypočetl nám p. profesor Brdlík, že připravujeme zemědělství a následkem toho ovšem také celé národní hospodářství o 3 miliardy Kč ročně a že kdyby byla zemědělská cla zavedena, bylo by zemědělství o tyto 3 miliardy Kč ročně bohatší. Agrárníci pak tvrdili, že by mohli provésti úpravu pracovního poměru zemědělského dělnictva, že by mohli rozšířiti úrazové pojištění dělnické i na zemědělství. Máme nyní zemědělská cla tak vysoká, že ani republikánská strana sama tak vysokých nechtěla. Tak vysoko byla konstruována proto, aby měla co slevovati, domnívajíc se, že my budeme s nimi sjednávati nějaké slevy. Máme tedy zemědělská cla daleko vyšší nežli zemědělci očekávali a chtěli. Tedy mluvil-li p. prof. Brdlík pravdu - a páni z agrární strany na něj přísahali - ty 3 miliardy korun, o které bylo zemědělství připravováno za bezcelního stavu, nyní do pokladny zemědělců se dostaly, ale my jsme neslyšeli dosud o žádné úpravě pracovního poměru zemědělského dělnictva ani o tom, že by zemědělské kruhy se snažily, aby úrazové pojištění bylo rozšířeno nyní na zemědělské dělnictvo. Ale tam, kde zemědělské dělnictvo pojištěno bylo, vrhá se nyní tato strana na ně a vylučuje, vytlačuje a vyhazuje je ze sociálního pojištění. A proč? Zemědělské kruhy mají skoro veškeré dělnictvo zaměstnáno v nejnižší třídě. Následkem toho činí pojistné týdně 4 Kč 30 h. To je denně asi 70 haléřů a z toho připadá na zaměstnavatele 35 haléřů denně.

Máme sice ustanovení v zákoně o 8hodinové době pracovní, že se tento zákon s jistými výjimkami vztahuje též na zemědělství. Ale víme, že v zemědělství se nepracuje 8 hodin, nýbrž 10 hodin denně i více. (Posl. Sedláček: A v zimě 4 hodiny!) V zimě nezaměstnáváte tyto dělníky, které vyhazujete teď z pojištění, nýbrž jenom v létě při slunci, při 10hodinové pracovní době, takže vám přijdou 3 až 4 haléře za hodinu na pojištění toho dělníka. 3 miliardy dostali zemědělci podle tvrzení prof. Brdlíka do kapes v podobě zemědělských cel a 3 haléře nechtějí platiti na pojištění dělnictva!

Ale, pánové, že jsou tyto veliké skupiny dělnické, že jsou 2/5 dělnictva vyloučeny z pojištění, není ještě vše. Tím je úplně posunuta pojistně-mathematická základna našeho zákona, tím se všechny výpočty úplně shroutily. Říká-li nynější osnova: "my jsme přijali jinak všechny výpočty, jak byly v původním zákoně, my sledujeme tytéž methody, my používáme týchž čísel" - pak je to dokladem toho, že celá osnova vládní je úplně špatná, úplně nesprávná, poněvadž je založena na číslicích týkajících se 2 milionu pojištěnců za určitého složení věkového, za určitého rozvrstvení v jednotlivé mzdové třídy, a ačkoliv nyní vylučuje milion lidí, jichž věkové složení, jichž mzdové rozvrstvení nebere v úvahu, používá přece jenom dále týchž čísel a method. (Posl. Procházka: Poněvadž mají odborníky v uvozovkách!) Opravdu v uvozovkách. (Posl. Sedláček: Prof. Schönbaum je jediný odborník v republice?) My se ještě, pane poslanče Sedláčku, na ty vaše odborníky zeptáme. (Posl. Sedláček: Druzi mají také odborníky! - Posl. dr Meissner: Tak nám jmenujte ty odborníky, kteří vám to dělají. Lidová strana by měla býti v této věci ticha, poněvadž ona to odnese. Dělníci nebudou k tomu klidni. Zde je třeba skromnosti a politické opatrnosti zejména u lidově strany.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím pány o kľud.

Posl. dr Winter (pokračuje): To byl jeden způsob, jakým vláda zlevnila pojištění. Vyloučila z pojištění milion dělnictva a tím ovšem okamžitě bylo pojištění zlevněno.

Druhý způsob, jakým zlevňuje pojištění je, že snižuje započitatelný příjem do mzdy. (Posl. Roudnický: S tím milionem to také není pravda!) Já jsem vám uvedl cifry a vy nedovedete uvésti žádné cifry proti tomu. Do té doby, dokud toho nedovedete, musíte věřiti nám. Váš ministr nedovedl nám dáti číslice, my je dáváme. (Posl. Sedláček: Okresní úřadovny nemají samy přesné statistiky.) Tak jak můžete dělati zákon? (Posl. Roudnický: Bergmann tvrdí, že je to 500.000, vy uvádíte jeden milion!) Vy jste mne snad poslouchal, pane kol. Roudnický, a mohl jste sledovat, že jsem odůvodnil tento milion. (Posl. Roudnický: Já na to také odpovím!) Prosím.

Druhý způsob, jakým vláda zlevňuje v této osnově pojištění, je to, že snižuje započitatelný příjem všem zaměstnancům, kteří požívají naturálních požitků jako součástku mzdy a kterým nedovoluje započítávati tuto naturální mzdu vyšší než tak, aby se dostali o jednu mzdovou třídu výše. To znamená, že veškeré dělnictvo, které požívá naturální mzdy v jakémkoliv rozsahu a které z velké části nyní bylo zařazeno do 4. mzdové třídy pro pojištění nemocenské a do B třídy pro pojištění invalidní a starobní, bude nyní zařaděno do 2. třídy pojištění nemocenského a do nově vytvořené nejnižší třídy A pro pojištění invalidní a starobní. A pro tuto třídu vypracovali pochopitelně docela nové pojistné, které je skoro o 42% nižší než pojistné v nejnižší třídě invalidního a starobního pojištění dnes.

To je pravda. Když však se to stane, pak na příklad u pomocnice v domácnosti, která bývá pravidelně pod nadpisem "Proč pláčete, Máry?" zejména u národních demokratů uváděna jako typ osoby, která je sociálním pojišťováním poškozena, bude vypadati výsledek takto: V nemocenském pojištění činí nemocenské, tedy podpora nemocenská ve čtvrté třídě, do níž byla zařazena, teď 10,60 Kč, později bude činiti 5,30 Kč. (Hlasy: To je zlepšení!) Tomu se říká zlepšení. Pro invalidní a starobní pojištění bude důchod této pomocnice v domácnosti po pěti letech nižší o 90,40 Kč, po deseti letech o 230,80 Kč, po dvaceti letech o 511,60 Kč, po třiceti letech o 792,40 Kč a po čtyřiceti letech o 1037,20 Kč ročně. Je pravda, že bude také nižší pojistné. Dejme tomu, že by snížení pojistného znamenalo samo o sobě výhodu pro jednotlivou osobu - totiž samo o sobě by to znamenalo výhodu, jen je to nevýhoda v celku pojišťovacím - ale zajímavé je to, že o tuto výhodu dělí se s pojištěncem zaměstnavatel, kdežto ztrátu blahovolně nechá nésti zaměstnance celou, na tu již nepřiplácí,

Tímto způsobem je snadno možno snížiti pojistné, jen je těžko pochopitelno, jak je možno tvrditi, že je to zlepšení pojištění, a jak mohou pánové míti smělost tvrditi - jako včera učinil v dopise poslaném na kladenskou schůzi p. posl. Ježek - že pojištění bude nyní ve prospěch zaměstnanců zlepšeno.

A nyní třetí způsob, kterým vládní osnova dociluje zlepšení pojištění. My jsme ve svém zákoně vzali za základ výpočtů pro pojistné a pro dávky průměrné 4%ní zúročení jmění Ústřední sociální pojišťovny. To nebylo vzato za základ náhodou, to bylo učiněno na základě zkušeností s veškerým dlouhodobým pojištěním v cizině. Mohli jsme ukázati na statistikách, zejména říšskoněmeckého invalidního a starobního pojištění, které bylo v činnosti už třicet let, že nedocilovalo průměrně vyššího zúročení svého jmění. Ovšem v době, když jsme zákon dělali, byli jsme poněkud v jiných poměrech, než bylo říšskoněmecké pojištění od doby svého vzniku, úroková míra v té době byla opravdu poněkud jiná. Chápali jsme proto - přiznám to beze všeho - že zejména z průmyslu se ozývaly hlasy, že by bylo účelnější vzíti za základ vyšší úrokovou míru a vyžadovaly 5%ní úrokovou míru. Měli jsme dlouhá a častá jednání se zastánci této myšlenky a konečně jsme požádali p. dr Kramáře, aby se zástupci průmyslu a financí vyšetřil, s jakou úrokovou mírou můžeme do budoucnosti počítati. To bylo v době, kdy státní papíry vynášely svým držitelům osmiprocentní a větší zúročení. Po poradách se svými odborníky sdělil s námi p. dr Kramář, že tito odborníci jsou přesvědčeni, že lze počítati v prvních pěti letech po uzákonění pojištění s 5% zúročením, v dalších pěti letech ještě se 4 1/2% zúročením a teprve po 10 letech že již ovšem za vyšší zúročení než 4 1/2% nemohou převzíti záruku.

Tak, jak to p. dr Kramář z této své ankety s odborníky - nikoli našimi, nýbrž svými - přinesl, tak jsme to do zákona pojali. Podle toho byly výpočty znovu provedeny a podle toho bylo také pojistné nově stanoveno a celkově sníženo tímto způsobem o nějakých 13 mil. Kč ročně, možná ještě o něco více. Tak, jak to řekli odborníci, tak jsme to udělali. A nyní tvrdí p. ministr soc. péče v rozpočtovém výboru, že jsme prý i my už počítali se 4 1/2% zúročením. To je příliš - mám všechnu úctu před ministry republiky, i když jsou mými odpůrci a proto nemohu najíti vhodný termín, jak bych charakterisoval toto tvrzení p. ministra soc. péče. Je přece každému jasno, že to není totéž, když počítáme se 4 1/2% průměrným zúročením na dobu 10 let, nebo když s ním počítáme na dobu, která není v zákoně nijakým způsobem ohraničena a omezena.

Je velmi naivní a svědčí to o neznalosti pojištění, domnívá-li se někdo - a já to již také slyšel - že když se to za 10 let neosvědčí, může býti potom vzata nižší úroková míra za podklad, to nejde tak snadno. Tím okamžikem, kdy bude vzata nižší úroková míra za podklad, v ten den už budou scházeti v bilanci pojišťovny miliardy, které by bylo nutno současně s uzákoněním nižší úrokové míry dopláceti. A kdo to bude dopláceti? Vy, jako zaměstnavatelé, nebo budete chtíti, aby to dopláceli pojištěnci, nebo půjdete na stát, aby to doplatil?

V tom právě spočívá veliká přednost zákona, jak my jsme jej udělali, že vylučuje jakoukoli intervenci státu, že nevyžaduje pro celou budoucnost tohoto pojištění nic jiného než jenom stabilitu státu, že počítá s tím, že pojištěnci a zaměstnavatelé udrží docela soběstačně toto pojištění, jež nebude iritovati ani zaměstnavatele, ani pojištěnce, ani stát.

Kdežto vy, když béřete za základ pojistnou úrokovou míru, s jejíž další existencí nemůže nikdo z vás počítati, uvádíte v nebezpečí nejen ústav, nýbrž poněvadž pojišťovna je součástkou celého našeho národního a státního hospodářství, vy uvádíte v nebezpečí a v rozklad i celé státní hospodářství.

My jsme vám řekli, z jakých důvodů jsme se rozhodli pro 4% úrokovou míru, a čekáme od vás, abyste nám řekli důvody, o něž opíráte, řekněme, svou víru, když ne přesvědčení, že můžeme počítati se 4 1/2% průměrným zúročením na trvalo.

Račte se podívati na snahu, kterou sleduje naše finanční správa, naše ministerstvo financí a naše cedulová banka, snahu, kterou my, pokud naše slabé síly na to stačí, podporujeme, snahu, aby byla úroková míra co nejvíce sražena. Vy všichni, kteří pracujete, ať v zemědělství nebo v průmyslu nebo v živnosti, víte, co to znamená, když úvěru je možno dosáhnouti pouze za vysokou úrokovou míru. Je proto opravdu státní potřebou, kterou finanční správa sleduje cíl, aby úroková míra byla snížena. A v té době, kdy ministr financí, guvernér a ředitelé národní cedulové banky se namáhají, aby úroková míra byla snížena, odvážíte se předložiti návrh na dlouhodobé pojištění založené na 4 1/2%ní úrokové míře. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) My jsme řekli, proč počítáme se 4%ním úrokováním. Vy jste ještě neuvedli žádného důvodu - a já jsem o to prosil dvakráte veřejně v tisku a opakuji to s této tribuny: Máme různé vysoké školy, na nichž se vyučuje národnímu hospodářství a finanční vědě. Máme tam řadu profesorů, máme úřadujícího ministra financí a řadu ministrů financí odstoupivších, máme guvernéra cedulové banky a řadu ředitelů cedulové banky. Máme velké peněžní instituce v čele s řediteli, z nichž všichni se ovšem neosvědčili, ale aspoň někteří se osvědčili. Máme veliké průmyslové koncerny, které jsou řízeny lidmi, pravděpodobně schopnými. Prosil jsem a prosím, aby byli tito pánové vyslechnuti, aby byli požádáni, aby se veřejně ovšem, pod kontrolou nejen naší, nýbrž i zahraniční - vyslovili o tom, může-li se dlouhodobé pojištění postaviti na základnu 4 1/2%ního zúročení. Jestliže tito pánové, které musíme považovati za odborníky již na základě jejich úředního postavení, nám to na svoji vědeckou a úřední odpovědnost potvrdí a bude-li jejich prohlášení také potvrzeno kritikou odborné veřejnosti naší i cizí, neřekneme už ani slova proti základně 4 1/2%ního zúročení. Ale přesvědčeni musíme býti a nikoliv znásilněni 4hlasovou většinou. (Výborně! - Potlesk.)

Ještě bych připomenul k tomuto bodu jeden moment. Nemáme pojištěny jen dělníky, které pojišťujeme z donucení, máme pojištěny také soukromníky. Vždyť pojištění nezačalo u dělnictva, nýbrž u zámožnějších lidí jako pojištění soukromé, máme celou řadu pojišťoven v Československé republice činných, které mají veliký obor působnosti a veliké spousty pojištěnců. Tyto pojišťovny jsou podřízeny dozoru ministerstva vnitra. Všechny pojišťovny mají nařízeno, že musí počítati se 4%ním zúročením svých kapitálů. Některé z těchto pojišťoven mají dokonce ještě nižší úrokování než 4%ní. Žádná z těchto pojišťoven nepočítá s vyšším zúročením než 4%ním. Dokud pojištění soukromé, které pojišťuje kapitalisty, nedovolujete založiti na vyšším zúrokování nežli 4%, dokud nevěříte u pojištění soukromého, tedy kapitalistického, že by bylo možné ze zúrokování vyššího nežli 4%ního udělati pevnou základnu, dotud jsme oprávněni říci, že jste frivolními hazardéry s dělnickým pojištěním, chcete-li toto pojištění postaviti na tuto nejistou základnu. (Potlesk. - Výkřiky posl. Bechyně a Pika.)

To byl důvod, který vláda přiznává jako důvod pro novelisaci soc. pojištění - zlevnění, které naznačeným způsobem má býti prováděno. Druhé důvody, jak jsem řekl, již nepřiznává a musíme si je odvoditi z osnovy samotné.

Jako druhý důvod jsem označil snahu po zbyrokratisování tohoto pojištění. Na jiném místě jsem již řekl, že jsme se snažili učiniti administrativu pojišťování co možná nejjednoduší a nejlacinější. Následkem toho jsme odstranili systém tří instancí a zavedli jsme důsledně instance dvě. Následkem toho jsme také vyloučili zasahování politických správ, ke kterému politické správy byly dosud oprávněny, ale nemohly je prováděti účinně, v poněvadž neměly k tomu potřebného aparátu. Ponechali jsme dozor nadále politickým správám jen potud, pokud šlo o volby do orgánů pojišťoven, poněvadž ty nemají s pojišťováním přímo co činiti.

S tím však ministerstvo soc. péče není spokojeno a srozuměno. Ono chce rozšířiti obor své působnosti, a tak řada paragrafů osnovy obsahuje ustanovení, jež mají umožniti zásahy jednak politické správy II. stolice, jednak ministerstva soc. péče. Osnova vyhrazuje ministerstvu schválení vzorných služebních řádů pro zaměstnance nemocenských pojišťoven, schválení úředníků, jmenovaných do nemocenských pojišťoven Ústřední sociální pojišťovnou, vyžaduje předkládání každé změny stanov, vyžaduje předkládání účetních závěrek, přehledů o pohybu členstva, o nemocích a úmrtích, o počtu dní nemocenských, o pojistném a dávkách, o výši a uložení reservního fondu. Vyhrazuje ministerstvu schválení výše pojistného pro pojištění nemocenské, vyhrazuje mu schválení pro souhlas, aby čtvrtina volného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, vyžaduje schválení ministerstva pro vzorné stanovy nemocenských pojišťoven a pro úpravu stanov každé jednotlivé nemocenské pojišťovny.

Všechnu tuto agendu ponechává náš zákon Ústřední soc. pojišťovně, která jest interesována na hospodářství nemocenských pojišťoven prostě proto, že nemocenské pojišťovny vybírají pro ni pojistné a která proto musí si vytvořiti kontrolní aparát oproti nemocenským pojišťovnám, aparát, který nemůže býti jednoduchý a laciný.

Ale v téže osnově, ve které vláda říká: "My navrhujeme zrušení Svazu nemocenských pojišťoven, aby byla administrativa ulehčena a zlevněna", navrhuje tato opatření, která, bude-li je nutno prováděti, budou vyžadovati, aby ministerstvo soc. péče, jež jest míněno jako orgán, udávající směrnice pro politiku pojišťovací, vytvořilo si samo také onen veliký aparát kontrolní, jejž, jak jsem řekl, musí míti Ústřední sociální pojišťovna. A v době, kdy ministr financí snaží se šetřiti s každým krejcarem, kdy celý svět jest ovládán snahou po zjednodušení a zlevnění správy, v té době dovolí většina této sněmovny, aby aparát, který již jednou je, byl zduplován v ministerstvu soc. péče, aby jedna a táž věc musila býti dělána dvakráte. (Posl. Bechyně: To si tam pan ministr soc. péče vsunul bez vědomí ostatních ministrů! To je již všeobecně známo!) Na osnově jest ovšem vedle p. ministra soc. péče podepsán také p. předseda vlády, tedy pravděpodobně aspoň ten o těchto úmyslech p. ministra soc. péče věděl.

A třetí účel, který vůbec není doznán, pro který je tato osnova předkládána, je snaha, aby buržoasie mohla pojištění úplně ovládnouti.

Velectění pánové! Já jsem při jednání o soc. pojištění a při sporech, které byly vždycky při takovýchto příležitostech o správu nemocenských pojišťoven, upřímně doznával, že v určité době byly nemocenské pokladny dělnickému hnutí nápomocny při organisování dělnictva. V době, kdy buržoasie úplně ovládala celý stát, všechny jeho instituce, celé jeho finančnictví, celé jeho hospodářství, ponechávala nemocenské pokladny dělnictvu, aby dělnictvo je ovládalo. A přiznával jsem, že zaměstnanců těchto pojišťoven dělnické hnutí používalo pro své organisování. Jsem přesvědčen, že se to dálo nejen v zájmu dělnického hnutí, nýbrž v zájmu celého státu.

Ale poměry se změnily. Změnily se ve dvou směrech. Změnily se především potud, že vzrostla agenda a vzrostly úkoly nemocenských pojišťoven. My již dnes nemůžeme potřebovati pro dělnictvo institucí, které se omezovaly na to, že budou v sobotu vypláceti u svých okének několik krejcarů na nemocenských podporách. My chceme míti z nemocenských pojišťoven instituce, které za svoje hlavní úkoly budou považovati - a považují již dnes z velké části - uzdravování chorého dělníka a zabraňování nemocem. K tomu je třeba poněkud jiného aparátu, nežli bylo potřeba dříve, a k tomu účelu se musí zaměstnanci nemocenských pojišťoven věnovati úplně nebo skoro úplně svému úkolu, takže jim na jinaké práce nezbývá příliš mnoho času.