A praví se dále: "Pro
sledování těchto zjevů jmenuje vláda
poradní sbor, do kterého navrhují po dvou
členech ministři financí, průmyslu,
obchodu a živností a zemědělství."
Tento druhý odstavec §u 7 je významný
především pro dělnictvo a zaměstnance
vůbec. Mluví se zde o pracovní době,
mluví se zde o sociálních podmínkách,
tedy jinými slovy o sociálním dumpingu. A
tu jistě zaměstnanecké kruhy mají
věcné právo žádati, aby spolurozhodovaly
v tomto poradním sboru, aby své zkušenosti
a svou bohatou praksi dovedly uplatňovat před forem,
které je povoláno sledovat mimo hospodářské
otázky také zjevy sociální a hlavně
sociálně-politické. V
zákoně není opatření,
aby také dělnictvo, zaměstnanci mohli býti
v tomto poradním sboru náležitým způsobem
zastoupeni. Kvituji velmi rád, že pan zpravodaj výboru
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti,
p. kol. dr. Zadina, umožnil
přijetí resoluce, ve které sněmovna
ukládá příslušným ministrům,
aby dbali také návrhů dělnických
zájmových korporací. Ovšem doufáme,
že přijatá resoluce bude resortním ministrem
také respektována, neboť není možné,
aby v poradní korporaci, která také bude
jednati o sociálních otázkách,
nebyly zastoupeny kruhy zaměstnanecké.
Pokud pak se zde objevilo slovo poradní sbor, svádí
nás to k tomu, abychom upozornili naši sněmovnu
na to, že máme sice dostatek poradních sborů,
máme zejména vrcholný poradní sbor
pro otázky hospodářské, ale nemáme
přece jen oficielní forum pro studium hospodářských
záležitostí našeho státu i studium
otázek mezinárodních, které by poněkud
jiným vlivem působilo na utváření
hospodářských otázek a poměrů
v našem státě. Několikráte jsem
vytkl, že poradní sbor pro
otázky hospodářské, je sice vážným
sborem, pokud jde o jeho složení a osoby, které
tento sbor representují, ale přece jen práce
tohoto sboru nejsou nikým respektovány. Jedna slabina
tkví v tom, že tato korporace je přičleněna
pouze ministerstvu obchodu. Bylo by
lépe, kdyby byla přičleněna ministerské
radě; podle stanov nemůže poradní sbor
prakticky nic vykonávati, teoreticky dělá
mnoho, prakticky neznamená nic, poněvadž ani
ministr, ani nikdo jiný není povinen respektovati
usnesení poradního sboru. Ve
výboru živnostenském jsem poukazoval
na německý Reichswirtschaftsrat, o který
jeví zájem nejen dělníci a úředníci,
ale i stát representovaný dočasnou pravicovou
vládou německou. A tento Reichswirtschaftsrat v
Německu jest takovým hospodářským
parlamentem, který používá
velké důvěry a váhy ve veřejném
životě německé republiky. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Daleko více působnosti má známá
Národní rada hospodářská Francouzské
republiky, která dokonce ve své ústavě
má možnost dovolati se práva sněmovny,
a sněmovna je povinna legislativně projednávati
práce a výkony této Národní
rady hospodářské.
Máme-li tyto dva příklady z republiky Francouzské
a Německé na mysli a porovnáme-li s nimi
působnost a účinky našeho poradního
sboru pro otázky hospodářské, shledáváme,
že jsme na tomto poli nikterak nepostoupili příliš
kupředu, a bylo by jistě na místě,
aby republika Československá, jako stát,
který jest výsostně interesován na
poli dovozu a vývozu také pamatoval na to, aby zde
nějaká vážná hospodářská
korporace ovlivňovala i politický
parlament. Doznávám zcela otevřeně,
že některé předlohy rázu hospodářského
jsou příliš často ovlivňovány
politikou majority, která ve státě vládne,
a není to ku prospěchu hospodářských
problémů.
Bylo by lépe, kdyby zde bylo
vedlejší forum, které by nebylo zatíženo
politickými povinnostmi jako parlament a senát,
aby rozhodovalo tam otázky z čistě věcných
hledisek, které jedině pro takové důležité
problémy musí býti rozhodnými. Proto
reklamujeme reorganizaci poradního sboru pro
otázky hospodářské a žádáme,
aby vláda pamatovala na korekturu stanov poradního
sboru tam, kde se zejména pociťují slabiny,
když práce, usnesení a elaboráty poradního
sboru nejsou nikým respektovány.
Také jsem vytýkal ve výboru živnostenském,
že zákon celní nepamatuje všude na příslušné
zastoupení zaměstnanců a na jejich součinnost,
především že ministerstvo soc. péče
není jmenováno v případech, kde by
mělo s hlediska sociálního rozhodovati, a
zde máte právě v §u 7 věci, které
zasahují ministerstvo soc. péče,
neboť sociální dumping, pracovní dobu
a sociální otázky vůbec nemůže
řešiti ani ministerstvo financí ani ministerstvo
obchodu, nýbrž povahou věci náležejí
ministerstvu soc. péče. To jest jedna otázka,
která se týká resortního ministerstva,
ale pokud se týče zaměstnanců
samých, vytýkám předloze, že
nerespektuje zastoupení a spolupráce zaměstnanců,
kteří by velmi rádi pomáhali při
různých otázkách hospodářského
významu, ale kteří jsou, myslím, ke
škodě věci vyloučeni.
V §u 12 mluví se o finanční stráži.
Ve včerejší schůzi posl. sněmovny
byla rozdána odpověď na moji naléhavou
interpelaci ve věci poměrů pohraniční
finanční stráže. Jsem tomu rád,
že ministerstvo financí odpovědělo na
naléhavou interpelaci, protože poměry v řadách
pohraniční finanční stráže
stávají se neudržitelnými. Nejen že
v určitém období najde se zoufalec, který
si vezme život, poněvadž nevidí jiného
východiska, ale zejména je nutno pamatovati na poměry
na Slovensku. Aby se dosáhlo nějaké hlídky
nebo domova pohraniční finanční stráže,
musí se jíti pěšky 70, 80 km,
poněvadž není komunikace, a je přirozeno,
že lidé konající tak důležitou
službu státu nejsoucí uspokojeni ve svých
služebních a hmotných požadavcích,
že v té své samotě jsou sváděni
k tomu, že sahají dokonce i na vlastní život.
Ovšem odpověď, která byla dána,
není úplně uspokojující. Zase
velmi rád kvituji, že ministerstvo financí
je ochotno důležité věci, týkající
se služebních a existenčních poměrů
pohraniční finanční stráže,
řešiti v dohodě s organisacemi pohraniční
finanční stráže. Tuto dohodu v jiných
případech postrádám. Ovšem ministerstvo
financí odvolává se především
na schválení tohoto zákona, který
teprve má umožniti ministerstvu, aby požadovaná
úprava byla uskutečněna. Prosím ještě
jednou ministerstvo financí, aby v nejkratší
době snažilo se neudržitelné - podtrhuji
- poměry pohraniční finanční
stráže upraviti. Nic by se nestalo, kdyby pan ministr
financí povolal zástupce finanční
stráže k anketě, která měla býti
svolána a která se měla díti především
s hlediska čistě služebního. Bylo by
dobře, kdyby také legitimovaní mluvčí
pohraniční finanční stráže
řekli ministerstvu své požadavky. Lituji, že
požadovaná anketa je v odpovědi na interpelaci
odmítnuta a zaměstnanci jsou odkázáni
pouze na vzájemnou dohodu mezi příslušnými
odděleními ministerstva financí a zástupci
organisací pohraniční finanční
stráže.
Celní zákon dotýká se také
v jednom ustanovení celního sazebníku. Pravil
jsem v úvodu, že my, sociální demokraté,
snažíme se, aby byla celní hranice odbourávána,
aby cestou mezinárodní dohody se dospělo
k volnému obchodu. Zejména bylo by také třeba,
aby pomocí celních unií, ať již
je to celní unie středoevropská nebo celní
unie některých států hospodářsky
vzájemně se doplňujících, nebo
prostě celní unie evropská, dospělo
se k dohodě, a ta nemůže
býti jiná, než odbourávání
a snižování celních předpisů
a celních závazků. Snad by to byla jedna
z cest, které mají vésti k volnému
obchodu.
Ale zase přirozeně není to věc, která
může býti řešena v rámci
jednoho státu, nýbrž musí býti
řešena mezinárodně. Proto si musíme
vytvořiti nový celní sazebník, který
znamená unifikaci poměrů, ovšem bude
třeba, aby nový celní sazebník reparoval
to, co nám přivodila nešťastná
agrární cla. My jsme se už tehdy vyslovili
pro to, aby parita mezi clem agrárním
a clem průmyslovým byla učiněna tak,
že by se provedla revise cel průmyslových výrobků
a že není třeba, aby se proto zvyšovala
cla produktů zemědělských.
O té věci bylo zde velmi mnoho a velmi často
hovořeno. My spatřujeme v novém celním
sazebníku možnost, aby jednak zde už byl sazebník
kodifikovaný, který by umožnil určitou
jednotnost, a aby bylo napraveno to, co se v hospodářském
životě, ať v průmyslovém nebo zemědělském,
ukázalo jako škodlivé a co nelze v budoucnu
také držeti. Kvituji zde velmi
rád, že výbor zemědělský
umožnil přijetí resoluce, která vybízí
vládu, aby předložila co nejdříve
nový celní sazebník.
Kol. dr. Winter ve výboru
ústavně-právním upozornil na nutnost
nové úpravy důchodkového trestního
řízení. V tomto směru je předložena
posl. sněmovně resoluce, která, doufám,
bude určitě přijata. Stejně tak kvitujeme,
že výbor ústavně-právní
přijal resoluci, která se týká úpravy
celních úřadů, zejména také
v Praze, kde nejsou vhodné místnosti, a je nutno,
aby po této stránce bylo pamatováno
na to, že zejména také zaměstnanci závodů
spedičních a obchodních jsou nuceni velmi
dlouho čekati, než se odbaví na celním
úřadě zboží. Neshoduje se nikterak
s potřebnou rychlostí obchodního života,
aby na celním úřadě tyto věci
se zbytečně zdržovaly. V
tomto směru doufám, že bude také všem
těmto podnětům vyhověno.
Pokud jde o celní zákon, zaujali jsme k věci
samé především hledisko zásadní.
Jsme zásadně proti clům. Chápeme však
obtíže u nás, i obtíže mezinárodní,
které znemožňují, aby tento ideál
byl u nás a mezinárodně vytvořen Přejeme
si však, aby se nalezla cesta k tomuto ideálu, a právě
náš stát má dostatek příležitosti,
aby svým vlivem ve Společnosti Národů
a jiných korporacích ujal se iniciativy a působil
k tomu, aby tyto mezinárodní hospodářské
překážky byly odstraněny.
Patří mezi ně otázka pasových
vis a také otázky jiné. Ty byly projednávány
také na dnešním denním pořadu
- pokud jde o obchodní smlouvu s Estonskem - ale myslím,
že je třeba, aby vláda pamatovala na odstranění
těchto zbytečných formalit, které
podvazují jak domácí, tak i mezinárodní
hospodářský život. To je tedy naše
hledisko zásadní. Pokud však je třeba
tvořiti právní podmínky celní
úpravy, řekli jsme zcela otevřeně,
že jde po stránce odborné o práci dobrou,
ale vytýkáme, že se důležité
funkce v otázkách mimořádných,
v otázkách vážných ponechávají
cestě nařizovací, ačkoli je má
řešiti zákon, Národní shromáždění.
S tohoto hlediska předloženou osnovu zákona
posuzujeme a při hlasování se podle toho
zařídíme. (Potlesk poslanců čsl.
soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Horák
(zvoní): Dalším přihlášeným
řečníkem je pan posl. L. Wenzel.
Uděluji mu slovo.
Posl. L. Wenzel (německy):
Velectění přítomní! Nový
celní zákon, který dnes byl předložen
sněmovně k usnesení, jest všeobecně
shrnutím ustanovení řádu o státních
a celních monopolech z roku 1835, celního zákona
z r. 1916 a četných nařízení
o celním řízení mezi tím vydaných.
Nový celní zákon je podstatně zkrácen,
avšak není ve všech ustanoveních jasný.
Připouštíme, že několik novot
má jisté úlevy, ale trestní ustanovení
byla podstatně zostřena. Z obsáhlého
materiálu této osnovy zákona vyjímám
jen několik takových nesmyslných ustanovení.
V §u 16, odst. 5 je možný výklad, že
tělesná prohlídka žen může
býti provedena také zřízenci celního
úřadu nebo finanční stráže.
V §u 20, odst. 3 je povinnost zřízenců
veřejných dopravních ústavů
k dokonalému hájení zájmů celní
správy příliš dalekosáhlá.
V §u 22, odst. 2 schází jakékoliv upravené
ustanovení úředních hodin pro celní
úřady. Podle těchto ustanovení může
býti zboží časně ráno
dopraveno přes hranice a zasláno k celnímu
úřadu, aby tam leželo ve skladu až do
počátku úředního jednání.
Naproti tomu by bylo nepřípustné odevzdati
u hraničního celního úřadu
nebo dáti hlídati zboží docházející
po úředních hodinách.
§ 28, odst. 5 obsahuje velkou tvrdost vůči
zřízencům zasilatelů. Trestní
řád je poměrně neupravený.
Podle §u 113 může se podle zkušeností
každý snadno a často proviniti trestným
jednáním, bude-li ustanovení tohoto celního
zákona užíváno doslova. Bylo by tedy
třeba rozhodně odstraniti celní nařízení
jako důvod k vyloučení, jelikož jinak
by to bylo ponecháno libovůli celních úředníků,
může-li nějaký zřízenec
konati službu u celního úřadu či
nikoli. Máme za to, že důvodem k vyloučení
by mohly býti jen celní
přestupky spáchané skutečně
se zlým úmyslem.
K §u 47 bychom poznamenali toto: Ustanovení §u
123/3 a §u 172 byla pro obchodníka často velmi
výhodná, což nyní v novém zákoně
schází. Vybavení podle zásad dovozního
proclení dává obchodníku příležitost
vyříditi své zboží došlé
na hranici hned u hraničního celního úřadu
a dáti do volného oběhu, ale příslušné
celní poplatky zaplatiti teprve později po uplynutí
určité kratší lhůty u celního
úřadu jím označeného. Tím
získává trochu času pro platy
a mohl by vedle toho ještě také využíti
volných peněz podle potřeby na jiném
místě. Bylo by bývalo v zájmu obchodu,
kdyby se nebylo nechalo toto ustanovení padnout. Musíme
i zde konstatovati, že obchodníkům byla v tomto
zákoně učiněna poměrně
místo úlev podstatná
ztížení. (Souhlas na
levici.)
Dále musíme konstatovati, že v §u 58,
odst. 3 se praví: Podnikatel veřejného skladiště
je povinen vzíti do úschovy zabavené zboží,
které mu celní úřad odevzdá,
a pohledávky skladného. Jak k tomu přijde,
že musí platit za toto zboží i pojištění
proti požáru a vloupání? My bychom i
zde očekávali, že nám bude předloženo
lepší znění osnovy zákona v tomto
bodu. Zajímavý je také výklad v §u
87, odst. 1, čís. 4. Tu se praví, že
předměty darované chudým kostelům
se mají propustiti beze cla jen
tehdy, když se zde takové předměty nevyrábějí.
To znamená velké zostření, které
nelze nalézti ve starém zákoně. Jelikož
jistě všechny takové předměty
se vyrábějí také zde, stane se tato
výhoda zajisté brzy chatrnou.
Docela podivným je však
místo v §u 87, odst. 1, čís. 6: Dary
hlav cizích států, v cizině udělené
řády atd., poněvadž jinak by zdejší
obyvatelé mohli takové předměty dovážeti
z ciziny pro podobné účele beze cla. (Výkřiky
posl. Krebse.) V celním zákoně z r. 1906
jsou uvedeny mezi předměty, jež se mají
cestujícím propustiti beze cla, příkladně:
fotografické přístroje, psací stroje,
vozítka, dětské vozíky, lovecké
náboje atd., čímž je zabráněno
sporům při pohraničním odbavování.
Toto vylíčení mělo by býti
pojato z důvodů účelnosti
také do nového zákona. Ale v návrhu
schází. My, kteří bydlíme venku
na hranici a častěji máme příležitost
moci pozorovati proclívací soustavu, víme,
jakou komplikaci může znamenati taková nemoudrost
v návrhu zákona pro celou budoucnost. (Souhlas
na levici.)
Do §u 21 bylo by třeba pojmouti, že mohou býti
bezcelně dováženy nejen květinové
ozdoby a květinové dary, nýbrž i k tomu
patřící stužky na věncích.
Lze čísti v časopisech mezi celními
kuriosy, že lidé, kteří chtějí
dovézti z ciziny pro ty, kdož zde zemřeli,
věnce se stužkami, jsou buď odmítnuti
nebo musí zaplatiti velmi vysoké celní poplatky.
Jelikož zde nejde o zboží v obchodě obvyklé
a důkaz o určení účelu je ponejvíce
lehký, bylo by třeba stanoviti osvobození
od cla také výslovně pro stužky na
věncích. Ve věci §u 112, odst.
4 nelze nahlédnouti, proč nemá býti
dána na každou stížnost odůvodněná
odpověď. Zákon dává právo
podati stížnost, ale neodpovídá se na
ni.
Proč má dále platit v §u 115 pro účastníka
přestupku tentýž trest, jako pro pachatele,
a to bez zmírnění? Toto znění
je přece docela podivné.
V §u 119, odst. 3 bylo by dlužno vytknouti, že
v dnešní osnově zákona činí
nejvyšší trest 200.000 Kč, kdežto
dosud platný peněžitý trest činil
pouze 20.000 korun. (Posl. Krebs [německy]: Všechno
se valorizuje, jen pense staropensistů ne!) Ovšem.
Tento nejvyšší trest je nespravedlivě
vysoký.
V §u 138, odst. 3, bylo by třeba se zmíniti,
že platný důchodkový trestní
zákon z r. 1835 bere zřetel také na osoby
slabomyslné, opilé a takové, které
jednají z neodolatelného donucení a vyjímá
je z potrestání. Zde v návrhu nového
zákona nebere se zřetel ani na slabomyslné
a opilé, kteří překročují
hranici. Musíme dále konstatovati, že návrh
zákona směřuje velmi ostře proti zřízencům
zasilatelů a že, jak dnes před
sněmovnou leží, nepřináší
vůbec žádných úlev obchodu a
zasilatelské živnosti. Z uvedených důvodů
bude národně-socialistická strana hlasovati
zásadně proti této osnově. (Potlesk
poslanců něm. nár.-socialistické strany.)
Místopředseda Horák
(zvoní): Dalším řečníkem
je p. posl. dr. Gáti.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Gáti (maďarsky):
Colný zákon, ktorý pripravuje teraz vláda
Československej republiky, znamená zákon
rámcový, ktorým rámcovým zákonom
sa nove upravuje colné pokračovanie.
Zákon sám je pekný, jeho
definície sú právnicky precízne, avšak
za jednotlivými paragrafy zákona skrýva sa
nebezpečný cieľ, a to je, že republika
Československá v dôsledku svojej prípadnej
kapitalistickej tendencie môže zahájiť
colnú váľku proti štátom i vtedy,
keby sa takáto colná váľka
diametrálne protivila záujmom proletariátu
Československej republiky.
Že nového zákona bolo treba, je cele prirodzené,
lebo tá veľká hromada starých predpisov
100- až 150ročných už v prítomnosti
nemôže vyhovovať. Vláda je tu reprezentantom
panujúcej triedy a jej výkonní
orgánovia samozrejme vypracovali zákon v záujme
ochrany colnej.
Druhý odst. §u 4, ktorým sa vláda zmocňuje,
že za účelom plnenia medzinárodných
záväzkov môže byť dovoz alebo vývoz
nariadený, zakázaný alebo obmedzený,
ukazuje na reštrikčnú alebo amplifikačnú
moc nariadenia, čo je mementom obzvlášte v
dnešných dobách, keď na príklad
Anglicko na príkaz spoločnosti národov zjednocuje
blok protisovietský; i keď netvrdím, že
by zahájilo váľku proti sovietskemu Rusku,
lebo veď sa bojí od proletariátu
sveta, ale predsa vlády všetkých kapitalistických
štátov boly by oprávnené zahájiť
colnú váľku proti sovietskemu Rusku. Je pravda
síce, že takéto nariadenie bude treba do 14
dní predložiť Národnému zhromaždeniu,
avšak vieme z praxe, čo znamená
takýchto 14 dní: i keď vláda predloží
to nariadenie do 14 dní, dostane sa ono k pojednávaniu
až za 3 až 4 mesiace, čo potom urobí naprosto
zbytočným každé pojednávanie,
lebo veď nariadenie vlády už dosiahlo svojho
cieľa.
My komunisti nie sme zásadne ani pre
colnú politiku ani proti nej, avšak naše obchodné
zásady nám diktujú, aby prevádzaná
bola taká colná politika, ktorá vyhovuje
záujmom proletariátu. V prítomnej dobe je
len jeden proletársky štát, ktorého
zahraničný obchod je štátnym monopolom,
lebo vláda proletárov
môže chrániť záujmy konzumentov
len tak, že učiní zahraničný
obchod štátnym monopolom. Sme presvedčení,
že by to bolo tiež záujmom pracovného
ľudu Československa, avšak sme tiež presvedčení,
že sa to tu teraz nemôže uskutočniť.
(Posl. dr. Slávik: A preto dávate
koncesie!) Proto dáváme
koncese.
V našich pozmeňovacích návrhoch kladieme
hlavnú váhu na to, aby najdôležitejšie
články životnej potreby dostaly sa lacnejšie
do obchodu a lacnejšie boly dovážané z
cudziny. K tomu účelu podali sme k príslušným
miestam pozmeňovacie návrhy.
Jestliže zákon dáva vláde ďalekosiahlejšie
a prenikavejšie právo v tom ohľade, že môže
vydávať nariadenia, vtedy požadujeme, aby pred
vydaním nariadenia vyslyšala nielen reprezentačné
kruhy záujemcov, ale hlavne v záujme pracovného
ľudu vyslyšala tiež odborové organizácie,
odborové družstvá, jednotu zemských
závodných rád a rôzne družstevné
ústredne, ktoré by mohly veľmi dobrými
radami poslúžiť v záujme konzumentstva.
Tento návrh zákona znamená
oproti starému systému úľavu:
to uznávam, lebo za starého rakúskeho režimu
prevádzané colné šikanerie nielen že
sú nedôstojné demokratického štátu,
ale v konečných výsledkoch chránia
len veľmi nepatrné hmotné záujmy štátu.
Oproti tomu veľkopašeráctvo bují a proti
tomu neposkytuje ani tento zákon
ochrany práve tak, ako ten starý. Len príkladne
chcem sa zmieniť o pašeráctve prevádzanom
na rumunských hraniciach, kde sa špiritus preváža
v hektolitrových massách bez cla. Toto colné
úrady prehliadajú. Za účelom zabránenia
pašovania liehu nečinia
úrady nič: cele verejne preváža sa lieh
cez colné hranice rumunské v známych rumunských
nádobách alebo sudoch. Avšak malého
pašeráka, toho chudobného človeka, ktorý
si prenesie múku alebo cigaretky, alebo ktorý za
niekoľko korún sa podujme pašovania,
toho chytia; ale veľký pašerák, majiteľ
veľkej pašeráckej firmy je neviditeľný,
tomu ani na stopu neprijdú. (Výkřiky.)
Zákonom týmto má byť finančným
orgánom daná možnosť, aby i naďalej
mohli rozkazovať v malom pohraničnom styku. Aby som
sa vrátil k naším návrhom: podali sme
doplňovací návrh tiež k §u 6, v
ktorom hovoríme:
" (2) Na potraviny a předměty
denní potřeby pracujících vrstev smí
býti uvaleno dovozní clo jen za souhlasu odborových
ústředen zaměstnaneckých, Celostátního
dělnického výboru, jako ústředny
závodních rad a výborů, a konsumních
družstev."
Toto ustanovenie mala by vláda prijať, jestliže
je pravdou § 1 ústavného zákona, že
tu panuje ľud; lebo veď je to v záujme ľudu,
je však samozrejmým, že vládna väčšina
to zavrhla.
Z §u 13 a z paragrafov následujících
možno vidieť, akú ukrutnú plnú
moc dáva zákon finančným orgánom.
Ani my nie sme ochránci pašeráctva - ba naopak
- avšak s takou plnou mocou, ktorá prevyšuje
obor sudcovskej pôsobnosti, ktorá pripúšťa
domové pre hliadky, dovoľuje prehliadky
osôb v tak zv. prípadoch "odôvodneného"
podozrenia. Toto "odôvodnené" podozrenie
je pojmom veľmi širokým a v danom prípade
bude toto pokračovanie vždy odôvodneným.
Faktom je, že tejto plnej moci zneužije - poneváč
môže ju zneužiť - colný úrad,
avšak je tu ešte podozrenie, že táto ohromná
plná moc nesmeruje len proti pašerákovi, ale
môže dať podnet k obchádzaniu zákona.
I to má svoje pozadie. Pozadie to je, že finančný
úrad môže prehľadávať ľudí,
preskúmať ich šatstvo, môže vchádzať
do ich bytov a môže pátrať
kedy koľvek, vo dne i v noci. Pátrať bude po
emigrantoch i vtedy, keď bude pátrať po pašerákoch
a ak nájde leták, knižku, spisy, vtedy prejde
tiež v činnosť policajnú.
My podali sme pozmeňovaní návrh, podľa
ktorého colné pokračovanie nemôže
byť rozšírené v prenasledovanie politické
proti jednotlivcom, ktorí na pr. nemali po prípade
legitimácie alebo spáchali snáď iný
trestný čin. Po tejto stránke nech zakročuje
súd, avšak zástoj súdu nech nepreberá
colný úrad.
Dôležitým je ďalej pri dôchodkových
priestupkoch právo používať zbrane. Viem
najmenej o 12 prípadoch, v ktorých financi na colných
hraniciach Podkarpatskej Ukrajiny zastrelili ľudí
a deti len preto, lebo na výzvu, aby stáli, nezostali
stáť. Často nerozumeli ani jazyku, ako sa to
stalo na pr. vo Vyške, kde len
maďarsky hovoria, lebo nevedeli, čo znamená
slovo "stůj"; nezostali
stáť a preto boli zastrelení. Takéto
prípady udaly sa aj inde.
Je bez pochyby, že pašerákov nutno prenasledovať,
avšak netreba prenasledovať malé existencie,
a nie zbraňou, lebo keď niekto prchá, vtedy
je ešte iný spôsob k jeho prenasledovaniu; zbrane
bolo by lzä použiť len v krajných prípadoch
sebaobrany.
Zaujímavý je § 87, ktorý hovorí
o tom, ktoré predmety môžu občania preniesť
cez hranice bez cla. I tu sme podali pozmeňovací
návrh, podľa ktorého bez cla bolo by možno
preniesť literárne produkty, knihy a tedy vedu, ako
na pr. knihy lekárske alebo sociologické. Zákon
obsahuje len toľko, že vedecké ústavy
sú oprávnené dovážať takéto
vedecké prístroje alebo knihy
bez cla. My nemôžeme tomu porozumieť, prečo
sa dáva toto právo len vedeckým ústavom?
Človek chudobný, ktorý sa chce učiť,
nemôže si tu za drahé peniaze opatriť potrebné
knihy, a preto navrhujeme, aby si ich mohol doviezť bez cla.
Ďalej navrhujeme, aby lieky mohly
byť cla proste dovážané, lebo sú
lieky cudzozemské, ktoré sa len clom zdražujú.
Toto je dobré pre továrnika, ktorý lieky
vyrába tuná, a je ľahostajné pre toho,
kto má peniaze ku zaplateniu drahých liekov; avšak
chudobný človek ak sa chce uzdraviť, dostane
od nemocenskej pokladne aspirín alebo nič, lebo
účinlivý cudzozemský liek nemocenská
pokladňa pre clo ani si neopatrí. Avšak v §e
87 činí cla prostými predmety, dary atď.
hláv cudzozemských štátov. Navrhujeme,
aby to bolo vymazané, lebo hlavy štátov
majú také platy, aby mohli platiť clo, a na
miesto toho navrhujeme, aby "věci
dovážené pro konsumní a výrobní
družstva dělníků, zaměstnanců,
malozemědělců a maloživnostníků,
jež jsou předmětem jejich družstevního
podnikání", boly cla sprostené.
Čo by to znamenalo, keď na pr. naše družstvá
mohly by dovážať tovary bez cla? Je bez pochyby,
že by drahota uľavila a za žiadnych okolností
by sa nedotýkala finančných záujmov
štátu. Zákon dovoľuje, aby hlavy cudzozemských
štátov mohly prevážať svoje dary
alebo vyznamenania bez cla. Takýmto
veciam venuje občianska kapitalistická trieda pozornosť
(Výkřiky posl. dr. Slávika.), avšak
neberie zreteľ na záujmy spotrebných družstiev
a tunajších konzumentov.
V obchodnej zmluve medzi Československom a Maďarskom,
pojednávanej posledne, tvorí ohromnú časť
pohraničný styk. O malom pohraničnom styku
obsahuje táto zmluva zákoné ustanovenia,
lebo Československá republika nemá spoločné
hranice len s Maďarskom a tisíc záujmov pohraničného
obyvateľstva viaže toto obyvateľstvo ku
obyvateľstvu za hranicami. A podľa dnešných
zemských hraníc je pohraničný styk
veľmi nesnadný.