Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádosti:
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 4. května 1927,
č. TI VIII 74/27/13, za souhlas s trest. stíháním
posl. Čulena pro přečin urážky
na cti tiskem podle §u 488 tr. z. (č. J 378-II)
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 12. května
1927, č. TI 37/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Kaufmanna pro přečin urážky
na cti tiskem ca Josef Jugl (č. J 379-II),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 12. května
1927, č. TI 36/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Kaufmanna pro přečin urážky
na cti tiskem ca "Gewerkschaft deutscher Metallarbeiter und
verwandter Betriebe in der ČSR" (č. J 380-II),
sedrie v Bratislavě ze dne 14. května 1927, č.
TI XIII 21/27/8, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 18. května 1927, čís.
5155/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Tománka pro přečin pomluvy tiskem
podle §u 1, §u 3, odst. II, čís. 1 a 2
zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 385-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 28. května 1927, č.
TI XV 486/27/8, za souhlas s trest. stíháním
posl. Zajicka pro přečin proti bezpečnosti
cti ca Jan Müller (č. J 391-II),
kraj. soudu v Kutné Hoře ze dne 9. června
1927, č. Nt X 71/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro zločin veř. násilí
podle §u 81 tr. z. (č. J 392-II).
Předseda: Odvolány byly tyto žádosti:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádosti:
zemského soudu v Opavě ze dne 17. dubna 1927 za
souhlas s trest. stíháním posl. dr Koberga
pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona
na ochranu republiky (čís. J 368-II-presid. sdělení
75. schůze) (přípis ze dne 9. června
1927, čís. Tk IX 396/27),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 9. prosince 1926 za souhlas
s trest. stíháním posl. Jos. Petera pro
přečin podle §u 14, č. 5 zákona
na ochranu republiky (č. J 306-II-presid. sdělení
58. schůze) (přípis ze dne 8. června
1927, čís. Tk XIV 4231/26),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 18. října
1926 za souhlas s trest. stíháním posl. Jos.
Petera pro přečiny podle §u 14, č.
5 a § 18, č. 1 a 2 zákona na ochranu republiky
(č. J 289-II-presid. sdělení 46. schůze)
(přípis ze dne 8. června 1927, čís.
Tk XIII 3430/26),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 25. ledna 1927 za souhlas
s trest. stíháním posl. Śliwky pro
přečiny podle §u 14, č. 5 a § 18,
čís. 2 a 3 zákona na ochranu republiky (čís.
J 334-II-presid. sdělení 61. schůze) (přípis
ze dne 8. června 1927, č. Tk XIV 362/27),
kraj. soudu v Mostě ze dne 20. července 1926 za
souhlas s trest. stíháním posl. Böllmanna
pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona
na ochranu republiky (čís. J 243-II-presid. sdělení
42. schůze) (přípis ze dne 13. června
1927, č. Tk 1480/26-3),
sedrie v Baňské Bystřici ze dne 27. srpna
1926 za souhlas s trest. stíháním posl. Kopasze
pro přečin pomluvy podle §u 1, §u
3, odst. II, č. 1 a 2, §u 8, č. 2 zák.
čl. XLI z r. 1914 (č. J 262-II-presid. sdělení
42. schůze) (přípis ze dne 8. června
1927, čís. Td 306/26),
okr. soudu v Konici ze dne 21. září 1926
za souhlas s trest. stíháním posl. Vrtaníka
pro přestupek podle §u 491 tr. z. a čl.
V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř.
z. z r. 1863 (č. J 278-II-presid. sdělení
42. schůze) (přípis ze dne 10. června
1927, č. Pres. 406-16/27),
sedrie v Banské Bystrici ze dne 1. února 1927 za
souhlas s trest. stíháním posl. Šafranko
pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona
na ochranu republiky, přečin podle §u 14, č.
1 a 5 téhož zákona a přestupek podle
§u 29, č. 1 a 3 zákona o tisku (č. J
345-II-presid. sdělení 63. schůze) (přípis
ze dne 7. června 1927, č. Tk XIII 1368/26),
sedrie v Banské Bystrici ze dne 20. února 1927 za
souhlas s trest. stíháním posl. Macháčka
pro přečin rušení obecného
míru podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu
republiky a přečin podle §u 24, č. 3
zákona o tisku (č. J 348-II-presid. sdělení
63. schůze) (přípis ze dne 7. června
1927, č. Tk XIII 146/27).
Předseda: Zápis o 82. schůzi byl ve
sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen,
a poněvadž nebyly proti němu podány
písemné námitky, jest schválen podle
§u 73 jedn. řádu, byl podle téhož
paragrafu vytištěn a počátkem schůze
tiskem rozdán.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
I. Zpráva výboru zemědělského
o vládním návrhu (tisk 222) zákona
o zatímní ochraně lesů (tisk 977).
Zpravodajem jest p. posl. Nejezchleb-Marcha, který
svoji zprávu přednesl již v 84. schůzi
dne 9. června t. r.
K této věci jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Řečnická lhůta stanovena byla v 84.
schůzi na 40 minut.
Přihlášeni jsou řečníci:
na straně "proti" pp. posl. inž.
Nečas, Schweichhart, dr Gáti,
Siegel, Fedor, Mikulíček, Koudelka,
Matzner, Čulen, A. Chalupa;
na straně "pro" pp. posl. Mikuláš,
Böhm, Kvasnička, Křemen.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti" p. posl. inž. Nečasovi.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Projednávaná osnova zákona o zatímní
ochraně lesů náleží k nejdůležitějším,
jež dosud v parlamentě byly projednávány.
Od řádné ochrany lesů závisí
u nás rozvoj dřevoprůmyslu, který
v poválečné době začíná
zaujímati u nás stále význačnější
místo. Při těžké krisi textilu
a stále vzrůstající konkurenci třtinového
cukru výrobě cukerní není vzdálena
doba, kdy dřevo přijde v našem zahraničním
obchodě se vší pravděpodobností
na místo první. Jak důležitým
a vzácným statkem jsou pro naši republiku lesy
a jak je třeba položiti zvláštní
váhu na jejich ochranu, ukazuje statistika našeho
zahraničního obchodu v posledních letech.
Vyplývá z ní, že pravdu mají
odborníci naši, milující své
lesy, kteří tvrdí, že "lesy jsou
nejen páteří naší republiky,
nýbrž i její míchou."
Lesy zaujímají jednu třetinu rozlohy republiky
a celkový roční přírůstek
dřeva činí 14 až 15 mil. m3.
Rozloha zabraných lesů rovná se ploše
Moravy a Slezska dohromady.
Dřevo, polotovary a hotové výrobky ze dřeva
přispívají k aktivitě našeho
zahraničního obchodu těmito sumami: R. 1920
1.251,651.000 Kč, r. 1921 1.185,994.000 Kč, r. 1922
1.520,204.000 Kč, r. 1923 1.438,818.000 Kč, r. 1924
1.344,362.000 Kč, r. 1925 1.281,245.000 Kč.
Podle státního statistického úřadu
činí toto právě uvedené aktivum
r. 1920 29·9% celkového aktiva naší bilance
zahraničního obchodu ve volném oběhu,
r. 1921 24·3%, r. 1922 28·2%, r. 1923 61·20%, r.
1924 331·5%, r. 1925 259·5%.
S hlediska ochrany lesů nutno však k tomu poznamenati,
že v letech 1921 až 1925 činila nadvýroba
dřeva, tedy mimořádná těžba
u nás, přes 16 mil. m3, z čehož
na nadvýrobu a nad vývoz zaviněný
kalamitou mniškovou počítá státní
statistický úřad v letech 1918 až 1925
14,181.925 m3. Jiné vícetěžby
dělí se pod titulem obstarávání
příspěvků na fond umělých
hnojiv, zaplacení dávky z majetku a daní
atd. Nehospodařilo se tu dobře lesním majetkem
republiky, neboť v četných případech
nebyla vinna ani mniška, ani dávka z majetku, nýbrž
obava před pozemkovou reformou, která vedla k vícetěžbě
a devastování lesů.
Ochrana lesů měla by míti především
za účel omezení jakýchkoliv vícetěžeb
v budoucnosti.
Pro ochranu lesů republiky je důležitý
poměr vývozu dřeva nezpracovaného,
polotovarů a tovarů, neboť zpracování
dřeva znamená jeho ekonomické využití.
A tu musíme, bohužel, konstatovati u nás neustálé
zhoršování, neboť z celkové hodnoty
úhrnného vývozu připadalo r. 1920
na nezpracované dříví 15·8%,
r. 1925 46·1%; na polozpracované dříví
r. 1920 32·7%, r. 1925 21·8%; na polotovary r. 1920
13·1%, r. 1925 11·1%; na tovary r. 1920 38·4% a
r. 1925·21%.
Z těchto letmo přednesených dat vidno, jak
důležitá je pro celé naše národní
hospodářství řádně a
účelně provedená industrialisace lesní,
jejímž základem pro budoucnost naprosto nezbytným
je regulovaná ochrana lesů. Již po čtvrté
dovoluji si s tohoto místa jménem soc. demokracie
upozorňovati na to, že industrialisace lesní,
účelně a poctivě provedená,
je jedině s to zachrániti od chronického
hladovění celý východ republiky. S
hlediska celostátního a s hlediska ochrany lesů
nutno položiti mimořádně veliký
důraz na to, aby z republiky nebylo vyváženo
ve stavu nezpracovaném dřevo, které podle
loňského konstatování mezinárodního
lesnického sjezdu v Římě bude po řadu
let v dohledné době surovinou stále více
potřebovanou a tím i v ceně stoupající,
nýbrž aby bylo dřevo vyváženo ve
stavu zpracovaném.
Je proto nezbytně nutno postarati se, aby pro dřevoprůmysl
bylo výhodnější vyvážeti
z republiky dřevo zpracované na řezivo, polotovary,
chemické produkty, než jako kulatiny. Značný
pokles vývozu řeziva v posledních letech
při poměrně vysokém vývozu
kulatiny je nebezpečným mementem. Třebas
i část nezpracovaného vyvezeného dřeva
nutno přičísti na účet kalamity
mniškové, jsou přec jen příslušná
čísla vývozu dřeva zpracovaného
a nezpracovaného až zarážející.
V posledních dvou letech činil vývoz dřeva
nezpracovaného r. 1925 292.627 vagonů, zpracovaného
58.200 vagonů, r. 1926 nezpracovaného dřeva
173.272 vagonů, zpracovaného 44.385 vagonů.
R. 1926 činil tedy podíl zpracovaného dřeva
z celkového vývozu jen 20%. Tato skutečnost
ukazuje, jak jsme ještě vzdáleni stavu pro
ochranu lesů a pro všeobecné zájmy hospodářské
tak žádoucího, aby totiž bylo dřevo
zpracováno u nás v míře co nejvyšší
na hotové výrobky a na polotovar. Vývoz zpracovaného
dřeva r. 1926 klesl podle uvedených čísel
o více než 1/5, při čemž
necitelnější ztrátu znamenáme
právě u našeho největšího
konsumenta Německa, kamž se vyvezlo od nás
r. 1925 zpracovaného dřeva 29.423 vagonů,
r. 1926 však již jen 17.812 vagonů. Jak nezdravě
se vytvářela r. 1926 situace na našem dřevařském
trhu, dokazuje okolnost, že do naší průmyslové
Československé republiky, kde mnoho dřevařských
závodů zahálelo a kde se trpělo nezaměstnaností
dřevoprůmyslu v četných oblastech,
dovezeno bylo z Rakouska a Polska 35.000 vagonů dřeva
nezpracovaného a 9000 vagonů dřeva zpracovaného
v ceně 150 mil. Kč vedle určitého
kvanta dříví severského.
Dnes, kdy před námi leží bilance zahraničního
obchodu republiky za první čtvrtletí 1927,
musíme s pozorností sledovat náš dřevoprůmysl
se zvláštním zřetelem k vývozu
dřeva zpracovaného. Vyžaduje toho zájem
výroby, zájem dělnictva a celého našeho
hospodářského života. V době
po zavedení cel zdůrazňovaly listy měšťanských
stran zvýšení aktivity našeho zahraničního
obchodu, z nich vyplývající. Dnes měly
by tím více příčin ke spokojenosti
se svého stanoviska, neboť za první čtvrtletí
letošního roku bylo docíleno v našem zahraničním
obchodě aktiva 935 mil. Kč, tedy téměř
1 miliardy, 298 mil. Kč více než za první
čtvrtletí loňského roku. Tato velká
aktivita naší bilance zahraničního obchodu
je však pro výrobu a tím i pro celek darem
danajským, neboť správně bylo řečeno,
že republika bude se s takto vzrůstající
aktivní bilancí podobat lakomci, kterému
přibývá stále peněz do měšce,
který však při tom umírá hlady.
Podíváte-li se totiž na cifry, z nichž
vyplývá miliardová aktivita prvního
čtvrtletí 1927, vidíte, že docíleno
jí bylo zvýšením vývozu surovin
od nás (letos za 987 mil. Kč, loni za 637 mil. Kč)
a současným, mimořádně velkým
snížením dovozu surovin k nám (letos
za 1692 mil. Kč, loni za 2006 mil. Kč), kdežto
hodnota vývozu hotových výrobků zůstala
téměř nezměněna, 2768 mil.
Kč letos, loni 2750 mil. Kč. Tato čísla
jsou ukazovatelem velké hospodářské
krise u nás a velkou, hrozivou prognosou do budoucnosti.
Tak přímo katastrofální pokles dovozu
surovin k nám a stoupnutí vývozu surovin
od nás - obé dohromady proti loňsku za první
čtvrtletí 1927 činí 664 mil. Kč
- znamená krisi průmyslu u nás, nezaměstnanost
a všechny s tím souvisící neblahé
zjevy.
Dřevoprůmysl přispěl, bohužel,
v posledních letech k těmto zjevům podstatným
dílem. A přece právě v dřevoprůmyslu
naskýtá se poměrně nejlepší
a nejrychlejší možnost nápravy, jíž
by se měla věnovat pozornost jak s hlediska průmyslu
a výroby, tak i s hlediska ochrany lesů.
Analysujeme-li dnes příčiny krise v dřevoprůmyslu,
najdeme je především v nešťastných
celních hradbách mezi námi a ostatními
státy, hlavně Německem, naším
největším konsumentem dřeva. Odborné
kruhy správně ukazují, kam musí vésti
dosavadní stav, kdy clo ve výši 50 Kč
na 1 m3 řeziva činí nepřekonatelnou
téměř překážku vývozu
do Německa. Dochází pak k přímo
paradoxálnímu zjevu, že Německo konkuruje
s úspěchem na našem trhu s výrobky,
zhotovenými z naší suroviny, přes značné
náklady dopravní. Clo na kulatinu na německé
hranici činí za 1 m3 6 až 7 Kč,
naproti tomu clo na řezivo 48 Kč, tedy 8krát
tolik. To jest stav jistě pro budoucnost nemožný,
podlamující náš dřevoprůmysl.
Při právě nyní započatých
jednáních o obchodní smlouvu s Německem,
musí býti této věci věnován
patřičný zřetel, neboť jinak
páchali bychom na sobě v tomto směru sami
hospodářskou sebevraždu.
Oprávněnou žádostí dřevoprůmyslu
je však dále - a tu přicházím
k starým bolestem dřevoprůmyslu slovenského
a podkarpatského - postátnění drah
a propočítání tarifů lokálních
drah, jakož i změna tarifní politiky vůbec.
90% lesů Slovenska a Podkarpatské Rusi leží
v obvodu místních drah a dřevařské
kruhy ukazují, že ročně propadá
tam zkáze kolem 100.000 vagonů dřeva jenom
proto, že se nesnesou vysoké tarify. Při náležitém
propočítání měla by sice železniční
správa jistý úbytek, který však
by byl vyvážen zvýšením množství
dopravovaného dřeva, zaměstnaností
průmyslu a hospodářským rozvojem krajů
dnes vegetujících. I státy, proti naší
republice v hospodářském směru zaostalejší,
Rumunsko, Polsko a Jugoslavie jsou v tom ohledu před námi.
K jakým zjevům dochází za nynější
tarifní politiky ukazuje fakt, že dřevo z oblasti
naší republiky na východ od Košic je dopravováno
do Rakouska, Švýcar a Francie o 400 Kč levněji
přes cizí půdu od slovenského Nového
Města do Hegyeshálom než přes trať
na vlastní půdě, Vrútky - Žilina
- Marchegg. Jiný nezdravý zjev je povolení
značných výhod Polákům při
transitu dřeva v naší republice na trati Petrovice
- Cheb a Petrovice - Děčín. Pro vlastní
dřevo na vlastních drahách se výhody
té neposkytlo a následkem toho náš průmysl
z lesnatého východu republiky zbaven byl možnosti
konkurence na části německého trhu.
Při tom tratili jsme stejně valutovým dumpingem
polským na trhu německém i maďarském
a také naše tuzemsko na východním Slovensku
a Podkarpatské Rusi stalo se dokonce částečně
odbytištěm polského dříví.
Transporty polského dříví přes
Podkarpatskou Rus jdou neustále do Maďarska. Přes
značné protesty dřevoprůmyslu, nebyly
výhody, udělované polskému dříví,
stále ještě úplně odbourány,
a ve výjimečných případech
se Polákům povolují i dále tyto specielní
tarify. Oprávněné je žádání
dřevoprůmyslu v Československé republice,
aby pro dřevo povoleny byly zvláštní
exportní tarify stejně, jako je tomu u celé
řady důležitých a jiných exportních
předmětů (železo, sklo, pivo atd.).
Zvláště dřevoprůmysl slovenský
a podkarpatský zasluhují zvýšené
podpory pro svoji nevýhodnou geografickou polohu a celou
řadu jiných, průmyslem samým nezaviněných
příčin. Již vývoz kulatiny ze
Slovenska a Podkarpatské Rusi do českých
zemí je zjevem nezdravým. Samy české
lesnické odborné kruhy na to poukazují. Bylo
by logické a přirozené, kdyby přebytečné
podniky z historických zemí byly nahrazeny v dřevoprůmyslu
podniky na Slovensku a Podkarpatské Rusi u samých
zdrojů suroviny, která by se pak nemusela tak daleko
dopravovati. Nynější stav rozdělení
dřevoprůmyslu v historických zemích
a na Slovensku i v Podkarpatské Rusi je nenormální.
Třeba uvážiti také, že v historických
zemích připadá dnes na jednoho obyvatele
pouze 0·237 ha lesa, potřeba však je 0·300
ha, takže se dnes již nedostává na jednoho
obyvatele 0·063 ha lesa. Tato čísla vybízejí
výmluvně k industrialisaci právě Slovenska
a Podkarpatské Rusi.
Zvýšená pozornost musí se věnovati
také zhospodárnění našeho dřevoprůmyslu.
To platí pro dřevoprůmysl stejně jako
pro všechna ostatní odvětví. Socialistické
a dělnické kruhy mají ovšem na tuto
racionalisaci svůj názor, podstatně odlišný
od názorů kapitalistických kruhů.
Odmítnouti musíme hlasy z kruhů podnikatelů
dřevařských, které volání
po modernisaci výroby v dřevoprůmyslu a po
zlepšení výrobní a technické
organisace v tomto odvětví označují
za demagogické heslo od zeleného stolu politiků.
Samy některé pokročilejší kruhy
průmyslníků připojily se ke zvláštní
akci v Masarykově akademii práce, jež pracuje
v jedné své sekci specielně ke zhospodárnění
výroby v dřevoprůmyslu. Četné
staré, dnešním požadavkům nevyhovující
rámovky a pak závody špatně položené
a strojově nehospodárně zařízené
budou musiti ovšem ustoupiti, chtějí-li v budoucnosti
obstáti v soutěži, zvláště
německé, tak vyspělé ve všech
směrech. To se týká zvláště
dřevochemických továren, jež náležejí
na východě republiky k největšímu
odvětví průmyslovému v zemi. Říšsko-německá
konkurence je v tomto oboru tak vyspělá, že
se průmyslové kruhy obávají nutnosti
velkého omezení výroby dřevochemických
továren v republice. Nedávno zbudovaná dřevochemická
továrna Hnúšta-Likier na Slovensku přeměňuje
už svoji výrobu na celulosu a podkarpatské
dřevochemické závody zastavují již
výrobu acetonu a omezují se na výrobu dřevěného
uhlí a prvních derivátů z toho získaných.
Počet dělnictva stále klesá. Bantlinovy
závody zaměstnávající kdysi
tisíce dělníků, měly v prosinci
1926 ještě 900 dělníků, nyní
už jen 600. Co to znamená pro zem, jejíž
hospodářské pozdvižení a možnost
lidského živobytí pro masy lidu leží
především v industrialisaci lesní a
její prosperitě, je na bíledni. Zatím
co říšsko-německý průmysl
s našimi surovinami a polotovary a při největším
využití pokroku techniky a organisace správy
v dřevochemickém průmyslu po válce
rozvíjí, vegetují stále více
a upadají naše továrny tohoto odvětví,
ač to na nejzazším východě republiky
byl dříve jediný dobře prospívající
průmysl.
Náš dřevoprůmysl stěžuje
si také, jak to je dnes všeobecně u průmyslu
v Československé republice zvykem, na velká
sociální břemena. Tu platí všeobecně,
co u všech odvětví: Proti okolním státům
jsou naše sociální břemena nižší.
A jak si počínají v Americe k dělnictvu
lesnímu - v zemi tak ohromného lesního bohatství
- ukazuje článek inž. Gutha v "Dřevařských
listech" z 26. listopadu 1926, kde je obsaženo líčení
života dělníků a drvoštěpů
v Americe: "Postaví se jim ubikace. Jídlo dávané
společností je velice vydatné a prvotřídní,
na př. snídaně má 5 chodů.
Společnosti si uvědomují dobře, že
je v zájmu jich samých míti dobré
lidi, a k tomu je vydatná strava prvním prostředkem.
Na jihu Ameriky vydělá k tomu drvoštěp
2 až 21/2 $,
na západě 6 až 8 $
denně." To zní jako pohádka našim
lesním dělníkům a dřevorubcům,
zvláště chudákům v karpatských
lesích, kteří za pár korun pracují
za těžkých poměrů, bydlíce
při tom v chatrných kolibách, živeni
stravou chudou a nepostačitelnou. Mluviti u nás
v dřevoprůmyslu o sociálních břemenech
náleží k stereotypnímu obyčeji,
který prozrazuje nedostatek sociálního cítění
a jenž při cestách k nápravě
a odstranění krise zanedbává příčiny
veliké a hlavní a obrací pozornost k vedlejším,
při čemž chce se hojiti především
na dělnících snižováním
jejich stejně už velmi nízké úrovně.
Se stanoviska prospěchu celého našeho hospodářského
života a se stanoviska výroby musí nám
ležeti na srdci prosperita dřevoprůmyslu. Za
přímou povinnost státu považujeme, aby
i státní správa věnovala dřevoprůmyslu
zvýšenou pozornost, neboť lesy náležejí
k nejdrahocennějším statkům republiky.
Těm, kdo tak horují o aktivitě naší
obchodní a platební bilance, zdůrazňujeme,
že v případě dřevoprůmyslu
jde o položku cennou, ježto suroviny dodává
tuzemsko, takže aktivum dřevoprůmyslu je aktivem
čistým - a může tu jíti o zvýšení
aktivity stamilionové až miliardové, z níž
na rozdíl od současné aktivity, má
prospěch výroba, dělníci a celek.
Rozvoj dřevoprůmyslu neznamená pak jen zaměstnanost
dělnictva lesního, pil a různých závodů
na výrobu polotovarů a hotového zboží,
jakož i výrobků chemického průmyslu,
nýbrž podporuje se i všechen veliký průmysl,
který závisí na dřevoprůmyslu
(strojařské firmy, rafinerie olejů atd.).
Z prosperujícího dřevoprůmyslu má
také velké příjmy státní
železniční správa. Řádné
vybudování dřevoprůmyslu, především
odvětví zpracujících hotové
výrobky, znamená - jak již bylo řečeno
- i velikou úsporu na spotřebě surového
dřeva. To znamená ekonomické využití,
to znamená ochranu lesů a zaměstnanost velikých
tisíců, a to zrovna těch, kteří
trpí dnes největší krisí. V době
zoufalé hospodářské krise Slovenska
a Podkarpatské Rusi, kdy hlavním východiskem
je právě industrialisace lesní, je přímo
státní nezbytností, aby se stát postaral
o investici potřebných kapitálů pro
pozdvižení dřevoprůmyslu. To platí
ovšem především o vlastních státních
lesích. Tato investiční povinnost vystupuje
nyní tím více do popředí, když
v našich bankách zahálejí sta milionů.
Předkládá-li tedy dnes vláda návrh
zákona o zatímní ochraně lesů,
musíme nezbytně věnovat pozornost celému
dřevoprůmyslu, účelné industrialisaci
lesní a s tím souvisícímu úspornému
hospodaření ve státních lesích,
musíme však dále věnovat zvýšenou
pozornost i hlasům, volajícím po lesní
reformě. V případě ne dosti pečlivého
uvážení a zašantročení třeba
jen části lesů jednotlivcům pod různými
tituly, na př. pod titulem družstev, může
znamenati pro hospodářský život republiky
pohromu, jejíž dosah si dnes ani neuvědomujeme.
Tu jde o životní zájmy republiky a všeho
jejího obyvatelstva.
Budiž dovoleno, abychom se zabývali při debatě
o zákonu o zatímní ochraně lesů
také dosavadním hospodařením v lesích
republiky - především státních.
Toto hospodaření bylo podrobeno již několikráte
kritice ve výborech i v plénu sněmovny.
V poslední schůzi zemědělského
výboru odpověděl p. gen. ředitel dr
Šiman na příslušný dotaz kol. Mikulíčka,
že čistý zisk státních lesů
činil r. 1925 93·5 mil. Kč, a dovolával
se při tom na nedávno parlamentu předloženou
účetní uzávěrku za r. 1925.
Proti tomu však musíme namítnouti to, co učinily
již odborné kruhy, že z čistého
výnosu musíme odpočítati výnos
půdy zemědělské, čímž
docházíme k závěrečnému
výsledku, že po odečtení sumy určené
na investice a režii vyneslo 350.000 ha lesa v historických
zemích jen 33·6 mil. Kč, čili 90·79
Kč za 1 ha - výnos tak nízký, že
překvapuje, a to tím více, že, jak známo,
hospodaří stát již v převzatých
lesích a z nich těží kromě normálního
etatu a reservy, výtěžek tento dává
již do bilance, kdežto vůbec nepočítá
s tím, co je za převzaté lesy dlužen.
Zvláštní pozornost musíme dále
věnovati Slovensku a Podkarpatské Rusi, v nichž
je státního lesního majetku nejvíce.
Známy jsou v tom směru zvláště
protesty z Podkarpatské Rusi, která sama má
státních lesů 307.290 ha, kdežto všechny
ostatní země republiky mají dohromady 379.112
ha. Když se na Podkarpatské Rusi ve velkém
kácelo a prodávalo dřevo ze státního
lesního majetku za snížené ceny politickým
agitátorům a spekulantům, upozorňovala
na tuto okolnost strana soc.-demokratická a protestovala
jak v ministerstvu zemědělství, kde za tehdejšího
režimu ministra dr Hodži právě
došlo k zneužívání státního
majetku ve velkém měřítku, tak i u
min. předsedy Švehly. Ač se ku protestům
připojila i strana trudová (čsl. socialistů),
strana lidová a nár. demokratická, nedošlo
k nápravě a vysvětlení věci.
Tisíce kubických metrů byly prodávány
za snížené ceny a rozdíl mezi cenou
dřeva, prodávaného chudině a obyvatelstvu
karpatských hor za běžné ceny, a agitátorům
a spekulantům dostupoval statisícových sum.
Odpověď, která soukromě byla v té
věci ministerstvem zemědělství zaslána,
svaluje všechnu vinu na kalamitu mniškovou a na větrolomy.
Tato paušální odpověď nekryje se
se skutečností; to dokazuje dobře známý
fakt, že o "kubíky", jak lid nazýval
kubické metry dřeva ze státních lesů,
byl pravý boj. Fronty uchazečů čekaly
před lesním ředitelstvím a mohl bych
uvésti případ lidové dřevařské
bursy, kde ti, jimž se dostalo dřeva za snížené
ceny, prodávali dřevo ihned dál se ziskem,
aniž by vůbec dřevo viděli. To jsou
v kraji všeobecně známá fakta. Vracím-li
se k nim ještě jednou, činím tak proto,
že v rozpočtovém výboru za debaty o
rozpočtu pro r. 1927 zabýval se touto věcí
posl. Remeš, který přednesl všechna
fakta, doložená přesně daty a čísly.
Odpovědi dostalo se mu za to ne od vlády, nýbrž
ve "Venkově", orgánu, který v této
věci měl jistě nejvíce příčiny
k zachování reservy, takového rázu,
že posl. Remeš podal na "Venkov" žalobu
pro hrubé utrhání na cti. Tak byly prozatím
vyřízeny všechny oprávněné
stížnosti týkající se zneužívání
státního lesního majetku na Slovensku a Podkarpatské
Rusi.