Posl. Doležal: Slavná sněmovno! V několika
dnech bude do prakse uveden nový zákon o přímých
daních a jistě ti, kteří ho tvořili,
chtěli viděti zde veliké dílo, dílo
pro občany této republiky spravedlivé, dílo,
ve kterém mělo býti vše sneseno, aby
břemena, ukládaná každému občanu
byla úměrná jeho únosnosti a aby také
stát dostal od svého občana tolik, kolik
ke svému životu potřebuje.
Slavná sněmovno! My ovšem tento zákon
vítáme, poněvadž vnáší
mnoho jasnosti a mnoho nových poznatků, bych řekl,
do dřívější prakse starých
fiskálních zákonů rakouských.
Chci specielně promluviti k jednomu bodu, a to k odst.
3 §u 47, kde se mluví o zahradnictví z dvojího
hlediska. Starý zákon fiskální, jak
si pak dovolím ještě blíže uvésti,
rozeznával zahradnictví zemědělské,
které nebylo podrobeno dani výdělkové,
a zahradnictví tak zv. umělé a obchodní,
které dani výdělkové bylo podrobeno,
takže musily býti placeny daně dvojí,
t. j. daň pozemková na jedné a daň
výdělková na druhé straně.
Dnes je to odstraněno tím, že zákon
přesně rozlišuje a říká,
že máme zahradnictví zemědělská
a zahradnictví obchodní po živnostensku provozovaná.
Zákon ovšem naprosto nemůže do všech
detailů vyjádřiti všechno to, co pak
v praksi je nezbytně zapotřebí, a proto dovolte
mně, abych zde již pro příští
prováděcí nařízení vzhledem
k těm zkušenostem, které zde tak často
jsou, učinil některá připomenutí.
Nechci říci, že by ty špatné zkušenosti
pocházely z neznalosti úředníka, dokonce
bych byl dalek toho, abych řekl, že by to bylo ze
zlomyslnosti, když častokráte prováděcí
nařízení se nepřidržuje tendence,
úmyslu zákonodárce, který zde měl
úmysl věc správně vyjádřiti
a do prakse uvésti, ale skutečnost ukázala,
že prováděcí nařízení
častokráte nevyhovovala.
Tuto nesnáz jsme obzvláště pociťovali
v dobách starého Rakouska a pociťujeme vlastně
až do dneška, ale doufám, že tím
okamžikem, až zákon bude uveden v praksi, to
zmizí a že zemědělci-zahradníci
nebudou docela klidně považováni za živnostníky
jako dříve, což samo sebou je nesprávné,
což samo sebou není to, co tendence zákona
má na mysli, že totiž výroba, která
potřebuje jenom to, co příroda dává,
vzduch, světlo, vodu, je fakticky prvovýroba. Vymlouvají-li
se často tito páni, kteří prováděcí
nařízení dávají, že se
tu pracuje také jinými prostředky, jako je
na př. skleník, pařeniště atd.,
mohu říci pouze jedno, že tyto prostředky
jsou jenom pomůckou ke zvýšení intensity
produkce a že tu nejde o výrobu, o jaké se
mluví v živnostenském řádu, že
by totiž tím způsobem se to provádělo,
jako na př., když se šije kabát nebo dělá
nějaká truhla. Tomu tak není, nýbrž
příroda sama - jen za pomoci intensivnějších
prostředků - umožňuje získávati
rychleji a dokonce snad lepší produkty. Byl bych rád,
aby také páni z oposičních stran,
kteří tak častokráte tvrdí,
že široké vrstvy dělnické nemohou
si často dopřáti těch různých
požitků, které snad má pořád
podle jejich názoru buržoasie, v tomto smyslu na tuto
věc přihlíželi, neboť čím
intensivněji naše zemědělství
bude pracovati a bude se přizpůsobovati více
cizině tímto pěstováním, tím
více budou takové věci jako je květák
a jiná zelenina i ovoce levnější.
A na tomto místě je nutno konstatovati, jak mrháme
státním majetkem, jak špatnými jsme
národohospodáři. Vezmeme-li statistiku dovozu
zeleniny z r. 1925, je viděti, že česneku a
cibule bylo k nám dovezeno 11,515.100 kg, čili 1151
vagonů, zelí, kapusty a okurek 29,399.400 kg, čili
2940 vagonů, jiné zeleniny, jako květáku,
salátu, chřestu, křenu atd. 20,732.600 kg.
Dohromady činí to 61,674.100 kg, čili 6164
vagonů po 10.000 kg. Toto obrovské množství
docela klidně mohli bychom vypěstovati sami u nás,
kdyby bylo po této stránce o naši potřebu
hospodářskou postaráno a nemusili bychom
toto všechno dovážeti z ciziny a do ciziny vyvážeti
své peníze.
Abych přišel k vlastní věci. Chci zde
poukázati na to, jakým způsobem je a byla
také dříve praktikována věc
ohledně zahradnictví. Předně zahradníka-zemědělce
odvažují se okresní politické správy
nutiti prostě k tomu, aby vždycky přihlašoval
živnost a na základě této přihlášky
přirozeně potom od něho požadují
nespravedlivou daň výdělkovou, nemajíce
dosti na dani pozemkové, která zvláště
pro zahrady je vyšší než pro jiné
objekty a jinou půdu. Já se divím dále
té praksi okresních politických správ,
že prostě, jakmile zemědělec zintensivňuje
své hospodářství tím, že
na svých půdách, které ovšem
musejí v tomto směru býti vhodnější,
počne pěstovati také jiné plodiny
než řepu, ječmen, pšenici, brambory a
pod., hned mají představu něčeho naprosto
jiného a nechápou, že také veškerá
zelenina i květiny ve volné přírodě
na těchto polích nejsou ničím jiným
než prvovýrobou, zemědělským
produktem. Přál bych si, aby v příštím
prováděcím nařízení
bylo pamatováno na tuto okolnost, jak ji zákonodárci
přesně vyjádřili v zákoně,
že zde máme co činiti se zemědělským
zahradnictvím, které této dani nepodléhá,
a s obchodním zahradnictvím, provozovaným
po živnostensku, které ovšem dani výdělkové
podléhá. Rád bych tuto věc osvětlil
detailněji.
Stížnosti zahradníků nesou se hlavně
tím směrem, že posuzování zahradnictví
jako druhu výroby se strany úřadů
není jednotné a přizpůsobuje se mnohdy
stanovisku, z něhož úřad, na př.
berní správa vychází. Poněvadž
tu není přesných předpisů zákonných,
tvoří se platné právo v jednotlivém
případě rozhodnutím třeba I.
instance správní, která ovšem při
svém výroku neposuzuje celou šíři
otázky, nýbrž za podklad rozhodnutí
bere určitý případ a řeší
jej se stanoviska své potřeby. Tím vzniká
množství rozhodnutí, jež si třeba
v názoru na tutéž věc zásadně
odporují a zahradnictví způsobují
veliké ideální škody tím, že
způsobují desorganisaci tohoto oboru. Důsledky
toho pro stav jsou ovšem velké škody materielní.
Jde při této věci o rozhodnutí, má-li
se zahradnictví zahrnovati pod zemědělství,
či a pokud též pod živnost. Otázka
příslušnosti zahradnictví jest řešena
v uvozovacím patentu k živnostenskému řádu
z r. 1859. Tam ve čl. V mezi zaměstnáními
a podniky, na něž se živnostenský řád
nevztahuje, jest citována "zemědělská
a lesní produkce a její vedlejší živnosti,
pokud se tyto vedlejší živnosti co do hlavní
věci zabývají zpracováním vlastních
výrobků."
Nesporno jest, že v době vydání živnostenského
řádu bylo pod zemědělství zahrnuto
též zahradnictví.
Tehdy ovšem ani výroba zemědělská
ani zahradnická nebyla na tom stupni vývoje a intensity
jako dnes. Specielně výroba zahradnická nepoužívala
oněch technických pomůcek a výrobních
prostředků umělých, aby nebyla posuzována
za zemědělství, resp. jeho součást,
spočívající v pěstění
bylin.
Tedy právní názor, že zahradnictví
je zemědělstvím, byl všeobecný
a trvalo hodně dlouho, než se v individuelním
případě vyskytl názor, že určitý
druh zahradnictví spadá pod živnostenský
řád jako živnost.
Teprve později, když výroba zahradnická
přibírala určité vlastnosti, jež
v živnostenském řádu byly označeny
za specielní příznak živnosti, byla
vyvolána některá rozhodnutí nejvyššího
správního soudu, jež v určitých
případech kvalifikovala zahradnictví jako
živnost podle živnostenského řádu.
Tak rozhodnutí, uvedené v Budwinského sbírce
pod č. 4460 z r. 1889 praví, že "školkařství
a pěstování zeleniny jest činností
pouze zemědělskou, děje-li se bez vyškoleného
personálu a bez používání skleníků
k umělému pěstování zvláštních
druhů, určených ku prodeji." Zde již
vystupují 3 znaky, jež správní soud
pokládal za vlastní živnostem: vyškolený
personál, používání skleníků
k umělému pěstování a zvláštní
druhy výrobků, určené ku prodeji.
Další rozhodnutí, obsažené v téže
sbírce z r. 1905, č. 3781, mluví o vedlejších
živnostech při zemědělství a
pro nás je důležité tím, že
všeobecně určuje charakter v výroby
zemědělské. Podle něho ustanovení
živnostenského řádu o vedlejších
živnostech při zemědělství může
se vztahovati jen na ony živnosti při zemědělství,
"welche in der Hauptsache", tedy v hlavním se
tímto zabývají. Shrneme-li to, jsou zde zdůrazněny
tyto znaky: a) zpracování vlastních výrobků
zemědělských, b) technické prostředky
(nástroje, pomůcky), a mluví se s poukazem
na jiné rozhodnutí o rozdělení zahradnictví
na zemědělské, umělé a obchodní.
Dnešní zákon to "umělé"
vypustil. Bylo již na čase, aby se tak stalo. Slovem
"živnostenský" chce zákon charakterisovati
podniky naprosto jiné.
V časovém pořadí přichází
pak stanovisko Obchodní komory pražské, obsažené
v jednacích zprávách této komory z
r. 1913, podle něhož "zemědělskou
výrobou je činnost, směřující
k pěstování hospodářských
bylin a chovu dobytka, nikoliv však přivádění
produktů na trh a jich odbyt, což spadá pod
živnostenský řád; to je nesporno, zřídí-li
se zvláštní prodejní místnost
a sklad a odtud se prodej pravidelně děje."
Zde se zdůrazňuje technika zpeněžovací
jako zvláštní kriterium pro rozlišení
pojmu živnosti. Tím jsou vyjádřeny právní
názory doby předpřevratové.
Také naše republikánské správní
úřady se touto otázkou zabývaly a
dokonce náš Nejvyšší správní
soud rozhodl při příležitosti stížnosti
okresní nemocenské pokladny, že zahradnictví
patří k zemědělství. Nález
je z r. 1922, č. 8655, Bohuslav 1425.
Podle zásad národního hospodářství
spadá v pojem zemědělství, pokud nejde
o podniky, jež by bylo snad posuzovati podle ustanovení
živ. řádu, což stížnost zde
netvrdí, veškeré vzdělávání,
t. j. využitkování půdy k výrobě
rostlinných surovin.
Se zřetelem na tento účel zemědělství
je pro posouzení povahy konkrétního objektu
účelu tomu sloužícího bez jakéhokoliv
významu, zdali rostliny na objektech těchto pěstované
a tvořící tedy jejich výtěžek,
slouží bezprostřednímu hmotnému
zájmu vyrabitele, či prostřednictvím
obchodu hmotným potřebám třetích
osob, nebo zdali se pěstují rostliny, jež takového
užitku neposkytují, nýbrž slouží
k osvěžení, okrase, povznesení zdraví,
tudíž účelům estetickým
a hygienickým, a nezáleží pak na tom,
zdali pěstování rostlin se děje pomocí
zahradnických sil ve školách odborných,
zvláště zdokonalených a po živnostensku
vyučených.
Za těchto okolností jest pak lhostejno, jakého
rozsahu jest plocha, sloužící jednak za park
okrašlovací, jednak k pěstování
rostlin hmotný užitek poskytujících.
Je proto bezdůvodnou i námitka stížnosti,
jež spatřuje podstatnou vadu řízení
v tom, že nebyla žalujícím úřadem
zjištěna výměra plochy obou parků,
sloužící účelům osvěžení
návštěvníků.
Vyslovilo-li tudíž ministerstvo soc. péče
naříkaným rozhodnutím, že dotčené
objekty sluší považovati za podniky čistě
zemědělské, nemohl Nejvyšší
správní soud v tomto výroku spatřovati
nesprávné posouzení věci, ani neshledal,
že by naříkané rozhodnutí založeno
bylo na vadném řízení, a bylo proto
stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Toto rozhodnutí jest pro naše řešení
velmi důležité. Vždyť ono jasně,
třeba v důvodech rozhodovacích, vymezuje
pojem zahradnictví ve smyslu zemědělství
a proto znamená odklon od dosavadního předválečného
názoru právního. Ono také usnadní
a podepírá naši snahu, aby zahradnictví
nebylo posuzováno leč jako intensivnější
způsob výroby zemědělské, pokud
ovšem jde o zahradnickou prvovýrobu.
Z jiných zákonů je to zákon o všeobecné
dani z výdělku ze dne 25. října 1896,
č. 220 ř. z., který mluví o zahradnictví
jako o součásti zemědělství,
ale také obsahuje pojmy zahradnictví umělecké
a obchodní. Je to § 2, dle něhož nejsou
všeobecné dani z výdělku podrobeny:
provozování polního a lesního hospodářství.
čítající v to i zahradnictví,
honbu a rybářství. Avšak v tomto osvobození
nejsou zahrnuty honba na cizím pozemku a rybářství
ve svobodných nebo zpachtovaných, jakož i ve
veřejných vodách, rybářství
námořské, dále výdělek
z pachtu pozemku a hospodářství s výhradou
ustanovení v §u 3, čís. 2 učiněných
a zahradnictví umělecké a obchodní.
Za náležející k polnímu a lesnímu
hospodářství pokládají se:
a) "Vedlejší živnosti polního a lesního
hospodářství, pokud ze zásady směřují
ke zpracování plodin vlastních, v čemž
však nejsou zahrnuty pivovary, lihovary, podrobené
dávce konsumní, cukrovary a jiné podniky
zjevně a převážně průmyslové.
Aby předpisu zde vytčeného bylo užíváno,
není na překážku ta okolnost, když
výjimečně v rozsahu, jehož je třeba,
aby pravidelné provozování bylo udrženo,
se přiberou ke zpracování plodiny poplatníkem
samým nevyrobené.
b) Využitkování podstaty pozemků parifikačních
(§ 16 zákona ze dne 24. května 1869, č.
88 ř. z.), pokud k němu nepřistupuje žádné
zpracování další.
c) Prodej plodin z vlastního polního a lesního
hospodářství nabytých, vyjímaje
drobný prodej po živnostensku provozovaný v
trvale otevřených, k tomu ustanovených krámech
nebo skladištích na jiných místech nežli
v sídlech, kde polní nebo lesní hospodářství
se provozuje."
V zákoně samém však nejsou pojmy "obchodní"
a "umělé" nijak vyloženy.
Právní předpisy nám tedy neodpovídají
dosti jasně na otázku právní příslušnosti
zahradnictví. Živnostenský řád
je zahrnuje v zemědělství, mimo svoje předpisy,
pozdější vývoj právního
nazírání však projeveného v rozhodnutích
nejvyšších správních stolic sice
nejednotně a mnohdy ve vzájemném odporu,
však přece stanoví určité znaky
a podmínky příslušnosti k živnostem.
Zákon o dani výdělkové pak přejal
již pojmy vyskytnuvší se v jednom správním
nálezu a vyřazuje je ze zemědělství
a stanoví pro ně daň výdělkovou
(obchodní a umělecké).
Náš nový zákon tomuto stanovisku se
vyhnul tím, že tento pojem vyjadřuje přesně
pravě, že zde jde pouze o zahradnictví po živnostensku
provozované.
Horší ještě než různost a
nejednotnost názoru o příslušnosti zahradnictví
je nejednotnost a protichůdnost správní prakse
našich úřadů a nejednotnost zahradníků
samých, pokud jde o názor o příslušnosti
zahradnictví k zemědělství. Nejednotnost
správní prakse se projevuje v tom, že často
dva sousedé týchž podmínek výrobních
a odbytových bývají posuzováni odchylně,
jeden jako zemědělec, druhý jako živnostník
se všemi důsledky: přihlašováním
u nucených společenstev živnostenských,
otázkou učňovskou a povinnou návštěvou
živnostenské školy pokračovací,
dání výdělkovou atd. Ani zahradnické
organisace samy nemají jednotného názoru
a společné vůle a tříští
se v různých názorech, protože nedoceňují
význam a potřebu jednotného postupu a výhody
a nevýhody jednotlivého způsobu řešení.
Když pročítáme projevy za zřemeslnění
výroby zahradnické, máme dojem, že jen
snaha, býti něčím více nebo
něčím jiným než zemědělcem,
je tu motivem. Naproti tomu v poslední době se množí
stále více hlasy zahradníků, projevující
názor, že zahradnictví je zemědělstvím;
tito oceňují volnost podnikání výroby
v rámci zemědělství a uvádím
na důkaz správného pochopení situace
brožuru Jana Mládka, vydanou v Praze 1923 pod titulem
"Otázka zahradnická".
V této situaci, kdy ani dosavadní zákonodárství
neřešilo otázku, ani tu není jednotné
vůle u nositelů této výroby, nutno
postupovati přísným šetřením
a uvažováním všech předpokladů
de lege ferenda.
Bezesporným jest, že zahradnictví jako pěstování
rostlin je součástí prvovýroby zemědělské.
Má s ní společné znaky: půdu,
práci, odvislost od podnebných vlastností.
Liší se jednak větší intensitou
výrobní, (více práce, hnojiv, dokonalejší
technické prostředky výrobní), ale
tvrdím, že půda a přirozené světlo
sluneční, tedy přírodní podmínky
jsou hlavními podmínkami jejími. Stejně
u zemědělství. Tedy o tomto druhu zahradnictví
není ani de lege lata ani de lege ferenda rozporu; ono
je zemědělstvím.
Spíše bude účelno věnovati pozornost
oněm důvodům, jež citované nálezy
uváděly jako rozhodující pro označení
zahradnictví jako obchodního a uměleckého
a oněm skutečnostem, jež by de lege ferenda
toto rozlišování odůvodňovaly
a tím dávaly podnět k posuzování
jeho jako živnosti.
Uvedli jsme již z citovaných nálezů
tyto znaky: 1. Vyškolený personál, 2. používání
skleníku k umělému pěstování,
3. zvláštní druhy výrobků, určených
k prodeji. 4. zpracování nejen vlastních
výrobků, nýbrž též jiným
vypěstovaných, 5. používání
technických prostředků (nástrojů),
6. prodejní (zpeněžovací) technika.
Vyškoleným personálem se rozumí odborně
vyučený a případně též
určitou odbornou školu absolvovavší pomocník
zahradnický. Názor, že podnik, který
používá vyškoleného a odborně
vyučeného personálu, nabývá
tím vlastnosti živnosti, je následkem analogického
užití předpisů živnostenského
řádu, §§ 73, 100, ovšem mylný.
Dnes totiž není používání
vyškolených a vycvičených sil privilegiem
živností. ba můžeme říci,
že prosté zemědělství snaží
se dosáhnouti v tomto směru stejného kroku
bez obligatorních předpisů, jako mají
živnosti s těmito předpisy. Nejen množství
zemědělských škol a jich návštěva
je toho dokladem, nýbrž i instituce zemědělského
učňovství, jež k nám byla přenesena
z Dánska, provádí se důsledně
v Německu a je tam o ní veliká literatura.
Přirozeně, že specielní obor zemědělství,
zahradnictví, jež jde v určitých otázkách
do hloubky znalostí odborných, vyžaduje více
než zemědělství ostatní učení
a školení odborného, aniž by ovšem
tím měnilo charakter zaměstnání.
Tedy používání cvičeného
a školeného personálu netvoří
ještě ze zahradnictví živnost.
Používání skleníku k umělému
pěstování má za účel
opatřiti výhodnější podmínky
teploty, ochranu před větrem, a jest jakýmsi
způsobem, jímž mají býti zmírněny
nepříznivé podmínky podnebné
a povětrnostní.
Není z příslušného nálezu
jasno, proč tento výrobní prostředek
má býti posuzován za odcizení tomuto
zemědělskému rázu výroby: zda
pro svoji umělou konstrukci nebo pro snahu vyhnouti se
přírodním vlivům, či pro svoji
vlastnost intensivního hospodářského
zařízení. Však ať tak či
onak, pokládáme skleník, pařeniště,
atd. za vyspělou technickou pomůcku výrobní,
jež na podstatě výroby zemědělské
ničeho nemění. Naši národohospodáři
shodně s vývojem předpovídají,
že intensita výrobní, zvláště
v zemědělství, bude stále stoupati
a pozemky kolem větších konsumních středisk
budou intensivněji obhospodařovány, aby vzrůstající
populace těchto středisk měla zásobovací
protiváhu. Skleníky a pařeniště
nejsou zvláštností ani u zemědělců,
všimneme-li si na př. okresu brandýského,
všetatského, kde intensita výrobní již
dosáhla vyššího stupně.
Rovněž tedy tuto okolnost není možno pokládati
za specifickou vlastnost určující živnost.
Zvláštní druhy výrobků určených
k prodeji. Vycházíme-li ze znění definice
zemědělství a specielně zahradnictví
jako záměrné činnosti, spočívající
v pěstování rostlin, zdá se nám,
že nezáleží na druhu výroby, jestli
jsou to ovocné podložky nebo hyacintové cibule
nebo konečně zvláštní druhy tropických
květů (orchidejí). To se týká
zvláštních druhů. Určení
účelové pak jest u všech druhů
zahradnické produkce totéž, totiž zpeněžení.
Mimo tento rozbor možno se dovolati k potvrzení tohoto
závěru všeobecné definice zemědělství
nebo zahradnictví, která nechává tuto
otázku účelovou nepovšimnutu. Vidíme
z toho, že ani toto kriterion dosti neodůvodňuje
názor správního soudu.
Zpracování nejen vlastních výrobků,
nýbrž též jiných, jinými
vypěstěných, poskytuje v určitém
smyslu zvláštní kvalifikaci, jež má
v živnostenském řádu význam pro
posouzení druhu činnosti jako živnosti. Ta
však může se uplatniti jen v případech,
kde tuto činnost není možno posuzovati jako
vedlejší zaměstnání při
zahradnictví jako pěstování rostlin,
tedy děje-li se v rozsahu velikém, převažujícím
charakteristiku výrobní (pěstitelskou), nebo
má-li charakter zpracování a upravení
cizích výrobků pro trh (prodej). Tu jest
podle našeho názoru podklad pro zahradnictví
jako živnost obchodní.
Používání technických prostředků
(nástrojů) kryje se s tím, co jsme řekli
o sklenících. Zpeněžovací technika
je charakteristikou takové živnosti obchodní,
kde mimo závod výrobní, vlastní zahradnictví,
je zvláštní prodejna mimo tento závod,
v níž se mimo vlastní výrobky nabízejí
a prodávají jiné téhož oboru
a druhu. To jsou na př. květinářské
závody ve velikých městech. Ale i tu bylo
by teprve úlohou v každém individuelním
případě zkoumati, pokud zahradní výroba
a květinářský obchod nejsou dva podniky
téhož třebas subjektu, jeden zahradnictví
jako součást zemědělství, druhý
jako obchod.
Tím jsme zaujali stanovisko ke charakteristikám,
jež uvádějí nálezy správních
stolic jako příznaky odlišného charakteru
zahradnické výroby. Vidíme, že při
srovnání s národohospodářskou
definicí zahradnictví a vývoje zemědělství
ztrácejí na své síle a že stanovisko,
vyjádřené v nálezu našeho Nejv.
správního soudu, jednotně a jasně
stanovící definici zahradnictví v souhlase
se živnostenským řádem, může
býti pro nás jediným přijatelným
řešením této otázky. V rozboru
také vidíme, že jen pojem obchodního
zahradnictví byl by snad odůvodněn v případě,
který jsme vylíčili. Je třeba, abychom
ještě věnovali trochu uvažování
pojmu obchodního zahradnictví po živnostensku
provozovaného, a tu prostě se musíme přikloňovati
k tomu, jak jsem to již před tím vyjádřil,
že tímto zahradnictvím po živnostensku
provozovaným mohou býti jen prodejny výrobků
zahradnických, které se na jiných místech
zpeněžují než v zahradnictví výrobním.
Takto se díváme na tuto otázku a bylo by
dobře, kdyby i ministerstvo financí při sdělávání
prováděcích nařízení
vzalo všechny ty to otázky v úvahu, aby přestalo
už stálé šikanování našich
zemědělských zahradníků se
strany okresních politických správ, aby přestala
už, bych tak řekl, určitá nepřesnost,
která zatěžuje těžkým způsobem
naše úřady, jestliže to všemi instancemi
má proběhnouti, než určité vysvětlení
v té věci dojde.
Já také doufám, - poněvadž osnova
o přímých daních, která je
předložena, nyní jasně praví,
že všeobecné dani výdělkové
nejsou podrobena zemědělská a lesní
hospodářství, zahrnuje v to i zahradnictví
atd. a praví dále, že z daňové
povinnosti nejsou vyňata konečně obchodní
zahradnictví provozovaná po živnostensku.
V předcházejícím dovolil jsme si tuto
věc osvětliti a je nyní na našich demokratických
úřednících, je nyní na našich
úřadech, aby našly v prováděcím
nařízení takový způsob, aby
nedošlo více k tomu, co předcházelo,
k té nejasnosti zákona z doby předpřevratové.
Pokud se týče zahradnictví, zmíním
se ještě o jednom důležitém zemědělském
odvětví, které u nás v Československu
má velikou důležitost a potřebovalo
by se strany úřadů co největší
podpory. Máme zde vinařství. Chci zde upozorniti,
že lépe a správněji měly by býti
praktikovány tyto body: odpis pozemkové daně
z vinic, poškozených různými škodlivými
činiteli, jako chorobami, krupobitím, mrazem a pod.
a to bez omezování snad podle toho, jaký
je celkový pozemkový majetek jednotlivce, resp.
celková výměra vinic a výměra
poškozené části. Dále daň
z obratu, paušalovanou 40 h z 1 litru vína, třeba
snížiti na 15 haléřů, což
by bylo poměrně správné vzhledem k
nynějším cenám vína u producenta
se zřetelem na obrat. Dále ochrana proti konkurenci
ciziny omezením dovozu vína a hroznů; za
tím účelem zvýšiti clo a snížiti
dovozní kontingenty; toto bych považoval za jednu
z nejdůležitějších podmínek
pro zdárný vývoj našeho vinařství.
Dále podpory na pořádání kursů
v oboru vinohradnictví a sklepního hospodářství;
revise předpisů o víně k zabezpečení
účelné kontroly vína k ochraně
čsl. vinařství, solidního vinného
obchodu, a tím i konsumentů; dále podpory
na budování vinařského družstevnictví
k zabezpečení odbytu; podpory na zbudování
sklepního hospodářství k zabezpečení
nejúčelnějšího zužitkování
vinné sklizně.
K tomu poznamenávám, jak velký význam
národohospodářský by tato věc
měla, uvážíme-li, že celková
rozloha vinic je asi 17.000 ha. Z toho připadá 9000
ha na Slovensko, 4500 ha na Moravu, 3000 ha na Podkarpatskou Rus
a asi 400 ha na Čechy. Následkem révokazové
nákazy, kterou zničeny byly rozsáhlé
vinice, leží při nejmenším 15.000
ha vysloveně viničných pozemků ladem.
Révokazová nákaza znemožňuje
jednoduchý způsob pěstování
révy pravokořenné, vinařství
na americké podložce je složitější,
obtížnější a daleko nákladnější.
Také trvanlivost vinic na americké podložce
je daleko menší, než u vinic pravokořenných.
Bez vydatné podpory není rekonstrukce viničné
plochy révokazem zničené možna. Neprovede-li
se rekonstrukce, znehodnotí se viničné pozemky,
které jiným způsobem obhospodařovati
nelze, aby skýtaly majitelům obživu jako dříve
před révokazovou kalamitou. Jest v zájmu
státu, aby rekonstrukce byla provedena. Rekonstrukcí
lze docíliti skoro zdvojnásobení plochy nosných
vinic, a tím i zdvojnásobení vinné
sklizně. Rekonstrukcí vinic o 15.000 ha dospělo
by se k soběstačnosti ve víně i v
hroznech. To znamená, že by odpadl dovoz vína
a hroznů z ciziny, kterým se ztěžuje
stát v posledních letech ročně asi
65 mil. Kč.
Slavná sněmovno! Nebudu dále vyčerpávati
tento program, poněvadž myslím, že již
těmito několika slovy podal jsem stanovisko, které
je nutno v prováděcím nařízení
našim úřadům zaujmouti, aby nedošlo
k tomu, k čemu až dosud dochází. Vítáme,
a naše strana zvláště, novou osnovu o
přímých daních. Budeme pro ni hlasovati
proto, poněvadž víme, že toto dílo
je, pokud naše síly stačily, nejdokonalejší,
že právě se strany zemědělství
konečně dočkali jsme se alespoň trochu
větší spravedlivosti, než jak tomu bylo
dříve. Doufám, že také touto
novou osnovou zákona o přímých daních
bude znemožněna různorodá praxe úřadů
správních, berních a pod., která až
dosud byla.
Budeme pro tuto předlohu hlasovati, poněvadž
víme, že hlasujeme jen pro dobro státu. (Potlesk.)