§ 341, podle kterého dohody sjednané, aby přímou
daň nesla místo poplatníka zcela nebo částečně
jiná osoba, nejsou právně účinné,
odsuzujeme tudíž s těchto dvou hledisek a budeme
přirozeně působiti k tomu, aby tento paragraf
zmizel ze zákona. Že koalice ani ministerstvo financí
nemá čistého svědomí v tomto
směru, dokazují uváděcí ustanovení
v čl. XVI, ve kterém se suspenduje účinnost
§u 17, č. 6, §u 78, lit. e) a §u 341 až
do 1. ledna 1932. Pánové, zkoumejme zase ustanovení
lit. b) a lit. e), kde se mluví o poshovění
účinnosti těchto tří nebezpečných
pro nás paragrafů, a uvidíme, že sice
ministerstvo financí, resp. koalice, dává
nám t. zv. moratorium do r. 1932, ale v takové stylisaci
a formě, že v mnohých a častých
případech zaměstnavatel užije tvrdých
ustanovení těchto paragrafů dříve
a okamžitě poukáže a odvolá se
na ně. A máme proto k očekávání,
že v nejkratší době u většiny
zaměstnanců, kteří dosud požívají
těchto výhod, budou snižovány platy.
Pánové, víte, co to znamená? Ta znamená
v častých případech, že budete
snižovati platy zaměstnancům až o 20%,
neboť vedle srážkové daně, která
u mnohých je nižší, než daň
nynější, objeví se účinky
novelisace pensijního pojištění, kde
premie podstatně stoupnou, poněvadž podle dnešních
zákonů je u Všeobecného pensijního
ústavu nejvyšší platová hranice
9000 Kč a premie odvádí se 90 Kč měsíčně,
z polovice zaměstnavatel, z polovice zaměstnanec,
kdežto nyní při novelisaci pensijního
pojištění má dostoupiti tato hranice
24.000 Kč. To znamená, poněvadž 80·5%
soukromých zaměstnanců je pojištěno
v této XVI. třídě na měsíčních
90 Kč, bude platiti v nejbližší době,
jakmile nový zákon o pensijním pojištění
vstoupí v platnost, obnos daleko větší.
Na to se tak nepamatovalo a tak vidíte, že plným
právem dovoláváme se toho, abyste něco,
co s daněmi nesouvisí, co s daňovou reformou
nemá nic společného, vyškrtli, neboť
co je úkolem daňové reformy? Aby aparát
administrativní se zjednodušil, aby byl levnější,
a úspora aby byla obrácena ve prospěch daňových
sazeb a ve prospěch všeobecnosti. Úkolem daňové
reformy zejména také má býti, aby
stát podchytil zavčas veškeré daně.
To je starostí ministerstva financí, ale proč
se ministr financí stará také o to, kdo mu
to zaplatí, zda-li ten zaměstnanec ze své
kapsy, nebo jeho zaměstnavatel? Jaká pak starost?
Myslím, že nejdůležitější
pro ministra financí i pro státní pokladnu
je, aby zavčas tyto daně dostal - kdo je zaplatí,
ponechte dohodě těch činitelů, kteří
svým životem, povoláním jsou na sebe
odkázáni a kteří se dohodnou. Nedohodnou-li
se, mají jiné instituce. Ponechme ministerstvo financí
z dosahu těchto věcí, které dnes náležejí
odborovým organisacím.
Nechci zde ovšem autoritativně snad dokazovati, že
je v tom nějaký zlý úmysl, pokud jde
o odborové organisace. Jen jedno bych chtěl říci
v souvislosti s tím: některé berní
úřady a zejména v Praze honí naše
odborové organisace, abychom odváděli obratovou
daň z časopisů, které zdarma rozdáváme
členům organisace, ač většina
časopisů odborových nepřijímá
placených insertů. Naše časopisy jsou
informačním orgánem namnoze orgánem
také bych řekl - zákonodárným,
poněvadž vykládá zákony a pomáhá
úřadům popularisovati zákony, aby
občané poznali svá práva a své
povinnosti, a přesto ukládá se nám
povinnost platiti obratovou daň, a to způsobem tak
nesmírně přísným, že toho
nenalézáme ani u některých továrníků,
kde leží daleko větší peníze
pro stát pod titulem daní, než u odborových
organisací, které dnes převzaly na sebe břemeno
gentského systému a jiné povinnosti a za
to ještě mají platiti obratovou daň
za něco, zač nemají příjmu,
nýbrž jen vydání. A dále přichází
poplatkový úřad a žádá
dva druhy poplatků od odborových organisací,
a zase zcela přísně podle zákona.
Není-li do jednoho dne podáno prohlášení
nebo předložena bilance odborové organisace,
provede se ihned exekuce. Mám čest býti tajemníkem
organisace, která má zastaveny dva psací
stroje pod titulem obratové daně a poplatků.
Nevím, jest-li i zde, kde stát se domnívá
přenést na sebe kus funkce odborové organisace,
není také nějaká souvislost. Není-li
tomu tak, má pan ministr financí dostatek možnosti,
aby poopravil neudržitelnou a nemožnou praksi a aby
uznal, že odborové organisace dnes konají veliké
úkoly v našem hospodářství a
že má se jim co děkovati, že leckteré
nepříjemné události se neobjevily
a že by to náležitě mělo býti
respektováno.
My odsuzujeme, co zde bylo již označeno, jako tendenci
protidělnickou a co je vyjádřeno velmi jasně
v těchto třech paragrafech, a říkáme:
vypusťte to, pánové, nechcete-li se vydati
v nebezpečí, že označíme vždycky
tuto osnovu jako protisociální, protizaměstnaneckou
a protidělnickou.
Myslím, že tím je naše všeobecné
stanovisko, pokud jde o sociální stránku
zákona najmě stránku daňového
minima dostatečně objasněno.
Nyní pokud jde o daňové tabulky. Zajímá
nás především § 30 a jeho tabulky.
Objeví-li se nějaká nová myšlenka
nebo nějaký podnět, vždycky to musí
odnésti ten malý. Doznávám, že
konstrukce srážková, jak byla v původním
zákoně v § 30 obsažena, je co do technického
systému spravedlivá. Není ovšem spravedlivá
v daňovém minimu. O tom jsem již mluvil a nechci
znovu opakovati, co nás vede k opravám tohoto zákona.
Při projednávání v rozpočtovém
výboru nezůstalo však při této
jenerální klausuli, že daňová
srážka činí z požitků vyplacených
ročně a týdně tolik a tolik procent,
nýbrž ministerstvo financí patrně na
přání koalice místo této jenerální
klausule dalo tam tabulky. Kdy by tyto tabulky byly sdělávány
tak, aby nepostihly zase toho nejchudšího, měli
bychom pochopení pro to, když se pravděpodobně
bude odpovídati na naše námitky, že zaměstnavatel,
který nyní bude prováděti srážku
z platů a ze mzdy, bude nesmírně zatížen,
bude-li tabulka ještě o několik stupnic delší.
Jako zástupce kancelářských zaměstnanců
mohu prohlásiti, že tyto námitky pánů
zaměstnavatelů naprosto nesouhlasí. Tomu
oddělení v kanceláři je lhostejno,
počítá-li tu mzdu týdně ze
193 Kč do 194, nebo bude-li to rozpětí, které
jest v této tabulce, od 837 do 838 nebo od 839 do 885 atd.,
poněvadž máme-li tento zákon, zejména
pokud jde o daň důchodovou, poněkud přiblížiti
obyvatelstvu, aby tuto daň pochopilo, ponechme si slov
a dejme mu cifry, neboť cifry poučí občana
nejlépe. Nezáleží na tom, bude-li tabulka
míti o 10 linek více nebo méně, ale
to, co jste po stránce spravedlnosti dali do vašeho
systemu v původní osnově, opustili jste při
vypočítávání těchto
tabulek.
Tabulky tyto označuji za nespravedlivé, neboť
ten, kdo má menší plat, platí do určité
míry na toho, který má vyšší
plat. Jde-li o to zjednodušiti průmyslníkům,
zaměstnavatelům administrativu, mohou pánové
udělati obráceně. Snad se najde nějaká
methoda, která by této spravedlnosti vyhověla.
Na př. daňová srážka z týdenních
požitků od 193 do 194 - budiž po pravdě
řečeno - činí v dolní hranici
podle starého zákona 36 hal., v hořejší
hranici 38 hal., a bude se vybírati 25 hal. To je to úvodní
cukrlátko, na které se má každý
nachytati. Zkoumejme však dále. Již v příští
hranici vidíme, že je zde rozpětí od
195 do 206 a odvádí se týdně za toto
rozpětí 50 hal.
Podle staré konstrukce by odváděl ten z té
dolejší hranice 195 K pouze 40 haléřů,
on musí však odvésti 50 haléřů,
tedy odvede o 10 haléřů více než
měl původně odvésti, aby ten jeho
kolega, který má větší plat,
který by měl z těch 206 Kč odvésti
62 haléřů, odvedl pouze 50 haléřů.
Tedy ten malý platí současně tu kvotu,
která mu byla předepsána původní
osnovou, plus kvotu na toho lépe placeného. Proč
pánové jste volili tuto nespravedlivou formu? A
zde vidíte, to je čerstvá věc, ten
hospodářsky slabší musí všechno
odnášeti. Což nebylo možno voliti jinou
formu, kterou by se vyhovělo stanovisku spravedlivějšímu?
Neboť půjdeme-li dále, dospějeme k tomu,
že se rozpor ještě zvětšuje, neboť
nejedná se již o 2% daně, ale jedná
se již o 2·5% až 3 1/2%,
přepočítáme-li sazbu podle původní
konstrukce. Ano, je pravda, nejvyšší hranice,
která nám byla dána pro tyto výhody,
byla kolem 20.000 Kč, dnes máme 23.550 Kč,
to doznáváme, ale poněvadž nám
jde o ochranu toho nejchudšího, pak nevíme,
proč má on sanovati vyšší kvoty,
které má odváděti ten, kdo má
vyšší plat. Tak na příklad u týdenní
mzdy 403 Kč do 407 Kč bude se odváděti
podle této tabely 6 K, podle původního propočtu
měl by odváděti ten první, který
má 403 Kč 4·56 Kč a ten poslední,
který má 407 Kč měl by odváděti
4·64 Kč, oba dva, i ti mezi nimi, budou odváděti
6 Kč. Při měsíčních
platech abychom si ujasnili rozpory, je to asi takto: První
hranice začíná od 837 Kč do 838 Kč
a budou odváděti tito poplatníci 1·10
Kč měsíčně, podle starého
propočtu obnášela sazba 1·74 Kč
v této dolejší hranici, v té hořejší
hranici 1·76 Kč; zase velmi pěkný a
slibný úvod do této tabely. A již ta
druhá hranice nás poučuje, jak je zkonstruována
tabela a co je v ní nespravedlivého. Hranice začíná
od 839 Kč do 885 Kč. Toto rozpětí
odvádí 2·20 Kč, podle původního
propočtu se mělo odváděti v dolejší
hranici 1·78 Kč, v hořejší hranici
2·76 Kč. Další hranice 886 Kč do
937 Kč odvádí 3·20 Kč a měla
odváděti v dolejší hranici pouze 2·72
Kč a v hořejší 3·74 Kč.
Jdeme-li do středu, vidíme při platu od 1588
do 1680 Kč, že se odvádí 17·30
Kč a mělo by se odvésti v dolejší
hranici 16·76 Kč, v hořejší hranici
18·60 Kč. Rozpor se objevuje v těchto tabulkách
a proto my z důvodů, které jsem zde uvedl,
nesouhlasíme s tímto rozpětím, nesouhlasíme
se zásadou, která je nespravedliva. Domníváme
se, že při tom dlouhém jednání
ve výboru rozpočtovém, ve kterém naši
zástupci poskytli věcný materiál a
možnost dohody v tomto směru, se mohlo nalézti
východisko a my po té stránce žádáme
sněmovnu, aby uvážila tyto věcné
námitky a zkonstruovala tabulky tak, aby odpovídaly
zásadě naprosté solidarity a spravedlnosti
zaměstnanců.
Vážení pánové! My jsme učinili
opatření, aby to, co se projevuje jako neudržitelné
po stránce hospodářské, bylo v zákoně
opraveno. Litujeme, že sebe věcnější
argument, sebe věcnější návrh
zapadá, že zejména projevy našich zástupců
v rozpočtovém výboru, ačkoliv byly
uznány soudnou veřejností jako skvělé
vývody a jako skvělý materiál věcné
kritiky této reformy, nijak nepromkly do řad koalice
a také i u p. ministra financí nedočkali
jsme se onoho pochopení, kterého bychom jinak od
něho měli právem očekávati.
My jsme si plně vědomi, že kritika daňové
reformy, provedená naší stranou, nezanikne.
Považujeme materiál, který jsme snesli v rozpočtovém
výboru a který sneseme ještě v plénu
i v ostatních fásích našeho boje, za
základnu pro to, co musí po této reformě
následovati. A proto, vážení pánové,
dovolte, abych své vývody končil ještě
některými poznámkami, které mně
byly uloženy jako zástupci soukromých zaměstnanců.
V §u 11 objevuje se slovo "provise". V našem
zákonodárství nemáme ustálený
právní a pracovní poměr zaměstnanců
pracujících na provisi. Judikatura uznává
v některých případech na př.
obchodního cestujícího a zástupce
pracujícího na provisi pro jednoho nebo více
zaměstnavatelů za podnikatele, i když můžeme
prokázati, že jedná se skutečně
o zaměstnance, neboť poměr obchodního
cestujícího a zástupce pracujícího
na provisi rovná se poměru dělníka
akordanta. Oba dva jsou odvislí, oba dva podléhají
rozkazům svých zaměstnavatelů, oba
dva se musí říditi podle předpisů
svých zaměstnavatelů. Jeden musí jezditi
do určitého rayonu, který mu zaměstnavatel
předepíše, druhý provádí
své akordní práce, jako dělník
manuelní, stejně tak podle předpisů,
výkresů nebo jiných proposic podnikatele.
Není mezi nimi rozdílu a stane se, že akordant
má také více zaměstnavatelů,
stejně jako více zaměstnavatelů má
obchodní cestující nebo cestující
zástupce. Pro mne není kriteriem, má-li někdo
jednoho nebo více zaměstnavatelů, pro mne
je kriteriem, v jakém právním poměru
nalézá se ten dotyčný ke svým
zaměstnavatelům. A to je rozhodující.
A proto máme už také část zákonů,
které to poněkud řešily. Jednak zákon
o obchodních pomocnících pamatuje na to,
že v zásadě provise je také součástí
mzdy. Pamatuje také na to, že zaměstnanec může
pracovati současně pro několik zaměstnavatelů,
jen je tam kautela, že musí o tom vyrozuměti
svého původního zaměstnavatele. Máme
zde rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ve věci daně výdělkové,
podle kterého Nejvyšší správní
soud uznal obchodního zástupce pracujícího
na provisi pro několik zaměstnavatelů za
zaměstnance, poněvadž i výlohy, které
on si hradí, telefonní poplatky, porto, event. i
nějakou pomocnou sílu v kanceláři,
pokud jde ovšem o výdělkovou daň, není
kriteriem, které by mohlo označiti ony osoby za
podnikatele, za zaměstnavatele. Podle nálezu je
rozhodující okolnost, nese-li risiko dotyčný
zaměstnanec a pak v jakém poměru, zda odvislém
či neodvislém, se nalézá. My proto
v tomto směru upozorňujeme, že jde o zaměstnance,
pokud prokáží, že jsou v odvislém
pracovním poměru, a tu se mi zdá, že
prakse, která se zde objevila, vytvořila formuli,
že ten, který pracuje jménem a na účet
jednoho nebo více zaměstnavatelů, je zaměstnanec.
Proč jménem? To je otázka odvislosti. On
nemá práva svým jménem ujednávati
obchody. Proč na účet? Poněvadž
živnostenský řád má na mysli
moment výdělkový, poněvadž ten,
kdo sám účtuje, má možnost tvořiti
ceny, jednou nižší, jednou vyšší,
kdežto pracuje-li někdo jako zaměstnanec podle
určitých direktiv a účtuje-li zaměstnavatel,
je tato možnost výdělková pomocí
tvoření cen libovolných u zaměstnanců
vyloučena.
A proto bude nutno, pokud snad provisní zástupci
zaměstnanci nebudou podléhati srážkové
dani, aby v §u 11 bylo velmi jasně pak také
vysloveno, co je to provise.
Především domáháme se toho pomocí
vlastních návrhů, že nemá obsahovati
provise, ta část, která se má zdaniti,
náhradu služebních výdajů. Dále
se dožadujeme toho, aby při posuzování
daňové základny pamatovalo se na to, aby
diety, cestovné a jiné výdaje, které
jsou spojeny s povoláním tohoto zástupce,
nebyly zdanitelny, neboť to je ten provozovací kapitál,
kterého každý potřebuje, i ten zaměstnanec,
který je odsouzen k cestování, a bylo by
jistě nespravedlivé, kdyby se zde postihoval také
v tomto směru tento nesporně ve služebním
a pracovním poměru stojící zaměstnanec.
Prosím proto, pokud snad není možno přijmouti
naše opravné návrhy, které mají
ten význam, aby v zákoně to již bylo
vyjádřeno, aby alespoň v prováděcích
nařízeních bylo na to pamatováno,
neboť zde jde opravdu, pánové, o kategorii,
která byla jaksi sesílena, pokud jde o počet,
nynějšími desolátními hospodářskými
poměry, pokud však jde o její existenci, je
zdecimována, poněvadž je jich příliš
mnoho. A jestliže hospodářský a obchodní
život u nás klesá, první, který
to pocítí, je právě ten obchodní
zástupce, který pracuje na provisi, poněvadž
neučiní-li obchod, nemá výdělku,
ačkoliv riskuje cestu, diety a jiné výdaje.
A co se týká obchodních cestujících,
týká se i jiných kategorií našich,
jako na př. montérů, kteří
svým povoláním jsou nuceni jíti na
cesty a pod. Domnívám se, že je to požadavek
velice spravedlivý a že by měl býti
respektován touto slavnou sněmovnou.
A ještě maličkost, pánové, která
je vyjádřena maličkou číslicí,
to je ten 1/2% paušál.
Ve starém Rakousku byl sice již v platnosti nynější
poplatkový zákon, poněvadž ten pamatuje
několik generací a několik vlád, ale
tam nikdo nepraktikoval u zaměstnanců, že najednou
předepisovali 2% poplatek ze 3 ročních příjmů
zaměstnancových. To jsme v Rakousku vůbec
nezažili, to nám bylo vůbec neznámo,
neboť podle výkladu zákona postačí
jen ústní smlouva: Já vás přijímám.
Touto ústní smlouvou odvede 2% z 3ročního
obnosu poplatkovému úřadu a jestliže
zaměstnanec mění svého zaměstnavatele
třebas druhý nebo třetí měsíc,
měl odvésti další 2% ze tříročního
platu. Některý zaměstnanec byl ve stadiu
odvádění poplatků, aniž by také
pamatoval na to, že má nějaký plat.
Je pochopitelno, že i zesnulý ministr financí
dr Rašín, který byl jinak přísný
a šťastný, když mohl postihnouti i u těch
maličkých něco pro státní pokladnu,
uznal, že je to neudržitelné. Představte
si, když najednou personál na př. firmy Schiller
na Příkopech dostal předpis poplatků
na 60.000 Kč, jak běhal zaměstnavatel a běhali
zaměstnanci. Co je to? Vždyť jsme to jakživi
neviděli. To, pánové, v rakouském
ministerstvu neprováděli, ale v československém
ministerstvu financí se najednou ten prach setřel
a začalo se to praktikovati. Z velkého boje, který
jsme vedli proti poplatku, vyšel tento půl procentní
paušál. To znamená, že z každého
měsíčního příjmu odvádí
1/4% zaměstnavatel
a 1/4% zaměstnanec.
Pánové, prohlašuji vám, že upomínání
a vymáhání tohoto paušálu bude
dražší než obnáší paušál
sám, poněvadž jestliže někdo nerad
platí daně vůbec, to jest jaksi v krvi občanů
a to je ta morálka, o které by měl hovořiti
p. ministr dr Engliš, tím méně
rád platí tento půlprocentní paušál,
který nikomu nepřirostl k srdci. Ale, pánové,
o co vlastně jde? Vy jste dali zaměstnancům
novou důchodovou daň, zdaňujete čtvrt
procentem jejich důchody. Přiznávám,
že tu jde o haléře, ale jde tu také
o zásadu. A jestliže zaměstnavatel odvádí
snad tu a tam to celé půl procento za zaměstnance
- vkalkuluje toto půl procento do mzdy také, neboť
objeví-li se potřeba zvýšiti mzdy, přichází
zaměstnavatel a říká: musil jsem odvésti
tolik set nebo tisíc korun za vás pod titulem půl
procentního paušálu a proto nemohu vaše
požitky zlepšiti.
Pánové, očekávali jsme, že sami
přijdete a zrušíte tento, odpusťte, nemorální
zákon. Bude zde jedna kategorie, to jsou soukromí
zaměstnanci, kteří vedle této důchodové
daně budou ještě jednou platiti důchodovou
daň půl procenta nebo čtvrt procenta, a nevím,
proč mají odváděti dvojí druh
daně. Stejně zde mluvíme o zaměstnavateli;
ani ten nemá to odváděti, poněvadž
to není mravně odůvodněno. Když
tedy reformujete zákon a stanovíte nové sazby
a zásady, zrušte to, co již je nemožné,
neudržitelné a s našeho hlediska také
nemorální.
Vážení pánové, končím,
ač bych mohl o této věci říci
ještě více. Kolegové z klubu ještě
leccos doplní. Naslouchal jsem řečem kolegů
z vládních lavic a řeknu vám, vážení
pánové, že tento zákon nenalezl nijakého
vřelého přijetí. Je málokterý
zákon, za který se koalice tak málo postavila.
Zdá se mně, že dokonce některý
vládní poslanec byl proti tomuto zákonu oposičnější,
než sami oposiční poslanci. Tedy vidíte,
pánové, k čemu máte zapotřebí
dělati tak špatnou věc, za kterou není
ani vláda? Nechci volati sem p. ministra financí,
který by zde měl seděti, když se dělá
finanční ústava tohoto státu. Nevím,
zdali jeho odchod ze sněmovny není v souvislosti
s řečí dr Meissnera. Nechci viniti
p. ministra ze zlého úmyslu, vím, že
má ještě jiné práce, ale zdá
se mně, že i on těžko poslouchá
ty výtky, zejména také z řad vládních
poslanců. Řekl-li jeden kolega s tohoto místa,
když hodně zcuchal tu reformu: "My považujeme
tuto reformu za vhodnou reformu pro příští
reformu", pak já vám říkám,
pánové: Tuto reformu, budete-li hlasovati pro návrh,
jak je zde předložen, připravujte ještě
dnes. (Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Doležal.