Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr
Buday, inž. Dostálek, Horák,
Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
197 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman,
dr Srdínko, Šrámek, dr. Tiso.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 77. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem: na dnešní schůzi
posl. dr Dolanskému, inž. Nečasovi,
Tayerlemu pro neodkladné záležitosti;
na tento týden posl. Hauptovi a dr Slávikovi
z rodinných důvodů, posl. Grebáči-Orlovu
pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvil se posl. Buříval.
Lékařská vysvědčení
předložili posl. Surovjak, inž. Kallina,
Kyncl.
Došla oznámení o změnách ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru rozpočtového vyslal klub
poslanců čsl. strany nár.-socialistické
posl. Bergmanna za posl. Buřívala; klub poslanců
"Vereinigter parlament. Klub des Bundes der Landwirte, der
Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei"
posl. Stenzla za posl. Eckerta.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Remeše a soudr. ministru pošt a telegrafů
o zadání dodávky automatických telefonních
stanic,
posl. Simma a druhů vládě o provádění
nutných opatření v jablonecké průmyslové
oblasti.
Předseda: Došel dotaz. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotaz posl. dr Koberga ministru soc. péče o příspěvku
na sanatorní léčení Josefu Kuntscherovi,
oficiálu ve výslužbě z Německého
Jeseníku (č. D 746-II).
Předseda: Přikazuji výborům
zahraničnímu a živnostenskému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
994. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
prozatímní úprava obchodních styků
mezi republikou Československou a republikou Tureckou,
sjednaná výměnou not v Angoře dne
24. března 1927.
Předseda: Přistoupíme k projednávání
pořadu dnešní schůze:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 706) zákona o přímých
daních (tisk 1000).
Rozpočtový výbor, jemuž předloha
tato přikázána byla ve 48. schůzi
poslanecké sněmovny dne 18. listopadu 1926, stanovil
zpravodajem p. posl. dr Hnídka.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl dr Hnídek: Pane předsedo,
dámy a pánové! Přistupujeme právě
k projednávání jednoho z nejdůležitějších
zákonů, který znamená mezník
v hospodářském životě naší
republiky. (Výkřiky posl. Hackenberga.) Jestliže
jsme se věnovali dosud výstavbě našeho
státu po stránce politické v užším
slova smyslu, je nanejvýš nutno, abychom větší
ještě péči věnovali výstavbě
republiky po stránce hospodářské.
Hospodářská politika musí v tomto
období parlamentním býti předmětem
obzvláštní naší péče.
Vždyť konec konců od hospodářské
prosperity státu závisí všechno ostatní.
Co by nám byly platny nejkrásnější
zákony, ať se týkají kulturních
a jiných statků, kdybychom upadali hospodářsky,
kdybychom neměli tolik hmotných prostředků,
abychom mohli ty zákony provádět.
Od hospodářského života závisí
život politický, hospodářský
úpadek je spojen s úpadkem politickým. Řekl-li
jsem, že naše zákonodárství musí
věnovati hlavní péči hospodářskému
životu, znamená to, že budeme dělati zákony,
které naše hospodářství podporují
přímo nebo odstraňují všechno,
co tomuto hospodářství je na škodu.
Netajíme se nikterak, že zákonodárná
práce, která má za předmět
život hospodářský, je obtížnější,
nesnadnější, odpovědnější
než kterákoli jiná, ale zato také je
záslužnější. Zajistiti existenci
hmotnou všech vrstev obyvatelstva jest jistě první
povinnosti státu a sborů zákonodárných.
A dnes přistupujeme v plenu sněmovny k jednomu ze
zákonů, které mají sejmouti s výroby
naší velkou tíhu, která brzdila a znesnadňovala
naši výrobní a konkurenční schopnost,
totiž k zákonu, který má snížiti
veřejná břemena, tížící
naši výrobu veškeru, ať již prvovýrobu
nebo výrobu průmyslovou. Je to zákon o úpravě
přímých daní, dále zákon
o úpravě finančního hospodářství
autonomních svazků a zákon o stabilisačních
bilancích.
První zákon obecně se nazývá
reformou daňovou, ač to není název
přiléhavý a docela správný.
My tímto zákonem žádné velké
reformy vlastně neprovádíme. Taková
reforma dnes ještě ani není možna.
Není možna z té příčiny,
že dnes nejsou hospodářské poměry
ještě tak ustáleny, abychom mohli vytvořiti
definitivní zákon o berní reformě.
Nejsou pevně ustáleny hospodářské
poměry světové a následkem toho ani
hospodářské poměry naše. Teprve,
až budeme moci říci, že hospodářský
život je tak ustálen, že nedozná v dohledné
budoucnosti změn, teprve potom budeme pomýšleti
zavést nový systém berní. Zatím
musíme se spokojiti s takovou úpravou berní,
která je nutna pro náš dnešní hospodářský
život, jak se jeví dnes.
Pravé berní reformě je dále na překážku
neustálenost důchodů všech vrstev obyvatelstva,
což ostatně souvisí s neustáleností
hospodářskou. Kdybychom provedli velkou berní
reformu dnes, podle dnešních důchodů,
není vyloučeno, že by ji bylo nutno měniti
při změně výše důchodů.
Musíme se tedy zatím spokojiti s takovou úpravou
berní, která odpovídá hospodářským
poměrům, jak jsou stabilisovány dnes.
Jistě není nikoho tajno, že taková úprava
berní je naprostou nutností. Ovšem připomínám,
že dosud jsme byli zvyklí zjevu, že mluvilo-li
se o úpravě, znamenalo to zvýšení.
Nyní má tomu být naopak, totiž úprava
směrem dolů, totiž snížení.
Příčiny nutnosti úpravy berní
jsou především tyto:
1. Je to přetížení všech výrobních
odvětví veřejnými břemeny.
Srovnáme-li zatížení výrobních
odvětví jednotlivých států,
vidíme, že nejsme na místě posledním.
Nemáme bohužel přesné statistiky, která
by nám řekla, jaké procento z výrobních
nákladů pohltí veřejná břemena.
Není to zjištěno u nás ani v cizině
a proto také nemůžeme si udělati mezi
námi a cizinou přesný poměr, nýbrž
pouze přibližný a srovnati zatížení
naše se zatížením zahraničním;
a tu vidíme, že stojíme právě
uprostřed.
Následek tohoto zatížení pak jest, že
nejsme schopni konkurence se státy, kde je výroba
zatížena břemeny menšími. Jaké
jsou pak další důsledky toho zjevu, nemusím
snad vykládat: nezaměstnanost, snížení
životní úrovně, úpadek kulturní
atd.
Mluvím-li zde o zatížení veřejnými
břemeny, podškrtávám slovo veřejnými.
To neznamená jen břemena, kterými zatěžuje
výrobu stát, znamená to břemena, kterými
je výroba zatížena vůbec, tedy také
autonomními svazky.
Musíme posuzovati všechna břemena jako jeden
celek. Nemělo by přece smyslu, kdybychom chtěli
snižovati břemena státní a nechat beze
změny břemena, která jsou daleko tíživější
břemen státních, totiž břemena,
která ukládají autonomní svazky. Mohli
bychom býti pak svědky zjevu, že stát,
aby podporoval výrobu, zřekne se určité
výše svých příjmů, plynoucích
z daní, a autonomní svazky by pak mohly nejen nesnížiti
přirážky dosavadní, nýbrž
dokonce je zvýšiti. Stát by přišel
o příjmy a výrobě by se nepomohlo.
A musí každý národohospodář
uznati, že státní břemena, zvláště
daně, nejsou daleko tak tíživá jako
přirážky autonomních svazků.
Chceme-li tedy prospěti výrobě úpravou
daní, je naprosto nutno pari passu upraviti přirážky
autonomních svazků.
Jak vzrostla břemena tato, je viděti z těchto
několika cifer:
V Čechách r. 1910 bylo zemských přirážek
95%, okresních 36·5%, obecních 48·8%;
r. 1922 již bylo zemských přirážek
164·3%, okresních 297·6%, obecních 211·7%;
r. 1926 okresních přirážek 296%, obecních
421%. Na Moravě roku 1910 bylo průměrné
procento přirážek zemských 58·3%,
okresních 42·7%, obecních 60·2%; r. 1922
bylo zemských 241·5%, okresních 179·8%,
obecních 211·7%; r. 1924 - z r. 1926 statistiky nemám
- bylo obecních přirážek na Moravě
464·8%. Ve Slezsku bylo r. 1910 přirážek
zemských 71·8%, okresních 30%, obecních
80%; r. 1922 bylo zemských 179·8%, okresních
průměrně 192·1% a obecních 211·7%.
To jsou průměry. Ovšem že v některých
obcích přirážky byly daleko nižší,
v některých obcích dokonce nebylo přirážek
žádných. Zato však v některých
jiných obcích pohybovaly se přirážky
kol 1000% a dokonce nad 1000%, tak na př. v severočeských
okresích Most, Chomutov, Horní Litvínov.
Tam je řada obcí, které mají 1300%,
1400% až 1500% veškerých přirážek.
Tak na př. v Kopistech bylo veškerých přirážek
r. 1926 1713%, v Rosenthalu 1951%, v Chudeřině 1568%
atd. atd.
Ovšem nemělo by smyslu, kdybychom prostě omezili
autonomní přirážky a nechali nepovšimnuty
příčiny vzrůstu těchto přirážek.
Chceme-li odpomoci zlu, musíme léčiti příčiny
zla.
Nesmíme zapomenouti, že při změně
volebního řádu do obcí bylo změněno
též částečně obecní
zřízení a podle něho měly některé
obory obecní správy přejíti na stát.
Stát však nemohl, jak se později objevilo,
tato břemena převzíti, ta zůstala
obci všechna a důsledek pak se musil nutně
dostaviti ve formě zvýšení obecních
přirážek.
Mimo to rozličné zákony naložily obcím
různá břemena platová a nepostaraly
se o úhradu, a ta ovšem se hledala zase v přirážkách.
Některé obce ovšem snažily se všemi
silami, aby za nesnadných poměrů hospodařily
dobře a šetrně. Vidíme dokonce, že
některé i s velkým sebezapřením
snižovaly přirážky, jen aby podniky v
nich umístěné mohly vyráběti
a tím obyvatelstvu poskytovaly existenční
podmínky; ale na druhé straně byly obce,
které beze všech ohledů pouštěly
se do podniků velmi nákladných, a následek
této nešetrnosti jevil se pak v tisíciprocentních
přirážkách. V těchto obcích
pak to došlo tak daleko, že podnikatelé musili
zastaviti výrobu, poněvadž se ztrátou
pracovati nemohli.
Tyto zjevy nutno odstraniti, upraviti, a to je úkolem zákona
o hospodářství autonomních svazků,
který bude projednáván současně
se zákonem o úpravě berní.
Tíživost veřejných břemen mohli
bychom nejlépe posouditi srovnáním výše
břemen předválečných s břemeny
dnešními. Ovšem srovnání toto je
velice nesnadné, poněvadž neznáme dobře
poměru důchodu předválečného
k poválečnému. Důvodová zpráva
k vládnímu návrhu pokouší se
udělati takovéto srovnání aspoň
k r. 1922. Podle této zprávy připadlo na
jednu hlavu veřejných břemen všech,
státních i samosprávných, v celé
republice 786 K papírových.
Předválečné břemeno v letech
1911 až 1913 činilo v celé republice 75. Srovnáme-li
nyní tato břemena tak, že převedeme
břemeno z r. 1922 na břemeno z r. 1911 až 1913
podle indeksu velkoobchodního, přijdeme k výsledku,
že zvýšení břemene je asi o 6%.
Vezmeme-li v úvahu ještě dávku z majetku,
je zvýšení 20%ní.
Převedeme-li břemeno z r. 1922 na břemeno
z r. 1911 až 1913 podle indeksu životních nákladů,
je zvýšení o 46%, s dávkou z majetku
o 65%. Srovnáním prostých cifer 786 Kč
poválečných a 75 K před válkou
vidíme, že je zvýšení desetinásobné.
K tomuto výsledku dojdeme podle důvodové
zprávy k vládnímu návrhu, měříme-li
zatížení indeksem cenovým, ať podle
indeksu cen velkoobchodních nebo podle indexu cen životních
nákladů.
Ale toto srovnání tíživosti poválečné
a předválečné není správné.
My musíme tíživost měřiti násobkem
důchodu. A, jak už jsem řekl, v tom spočívá
velká obtíž. Nemáme totiž potřebných
statistických dat, abychom toto srovnání
podle násobku důchodu mohli provésti. My
totiž nevíme, mnoho-li ze svých důchodů
poplatník odváděl na daně před
válkou a mnoho-li po válce. Ale i při tom
můžeme bezpečně usuzovati, že daně
absorbují po válce daleko větši procento
důchodu, nežli před válkou. A v tom
je právě ta tíživost veřejných
břemen.
Úprava veřejných břemen musí
pak spočívati v tom, že upraví se výše
jejich tak, aby neodčerpaly z důchodu více,
než je snesitelno, aby neodčerpaly více, než
co může poplatník bez ohrožení
životní existence postrádati.
2. Druhá příčina nutnosti úpravy
berní spočívá v legislativní
neuspořádanosti této otázky:
Máme takové množství zákonů
a předpisů daňových, že je jakákoliv
přehlednost úplně vyloučena. Jednak
máme množství zákonů a předpisů
starých - na př. u činžovní daně
je jich 540 - i nových, již této daně
se týkajících, je 73. Tyto zákony
a předpisy jsou tak rozptýleny i po zákonech,
týkajících se i materií jiných,
že nelze jich ani dobře najíti.
Dále nesmíme zapomínati, že u nás
platí o berních zákony rakouské, uherské
a německé. Z toho vyplývá nutnost
unifikace a kodifikace těchto zákonů. Je
nemyslitelno, aby u nás platilo trojí právo,
rakouské, uherské a německé. Je proto
nejvyšší čas, aby byla provedena unifikace
a kodifikace těchto zákonů.
3. Konečně třetím důvodem úpravy
berní je nutnost uvésti v soulad zákony berní
s novými hospodářskými poměry.
Je nesporno, že válka rozrušila celý hospodářský
život celé Evropy a tedy také u nás.
Nastaly veliké změny, kterým neodpovídalo
staré zákonodárství. Je nutno tedy
zákonodárství přizpůsobiti
novým hospodářským poměrům.
My můžeme přikročiti dnes již k
úpravě daňové, poněvadž
máme splněnu jednu nevyhnutelnou podmínku
pro tuto úpravu - máme totiž stabilisovanou
měnu. Bez této podmínky nebyla by vůbec
jakákoliv úprava berní možna. Neděláme
úpravu proto, jak je řečeno v důvodové
zprávě k návrhu vládnímu, že
máme ustálenou měnu, ale můžeme
ji dělati proto, poněvadž máme měnu
stabilisovanou. Příklad máme na dávce
z majetku a z přírůstku na majetku. Také
tento zákon měl míti jako předpoklad
stabilisovanou měnu. Ale poněvadž jí
nebylo, dostavily se zhoubné následky, které
jsme musili korigovati novelou zákona o dávce z
majetku a přírůstku na majetku.
Důležitým předpokladem úpravy
berní je to, čemu říkáme čistý
stůl. Já pokládám tento čistý
stůl za jeden z nejdůležitějších
předpokladů. Bez něho nebyla by nám
vůbec úprava jakákoli naprosto nic platna.
Co by nám byla platna úprava, kdybychom se brodili
dále v těch stálých nedoplatcích,
dodatečných předpisech, rekursech atd., krátce
v tom administrativním chaosu berním?
Vždyť ta administrativní neuspořádanost
jest také jednou z příčin, proč
se volá po berní reformě. Ta nejistota a
neuspořádanost nejvíce tíží
a také vyvolává u poplatnictva nejvíce
nespokojenosti a zlé krve.
Dodnes neví poplatník, kolik a nač, na které
daně má zaplaceno, a kolik má vlastně
ještě platiti. Příčinou tohoto
zjevu je, že nebyly daně á tempo předpisovány,
zůstávaly stále resty, a dále že
rekursy proti daňovým předpisům nebyly
včas vyřizovány. To mělo pak za následek
naprostý zmatek poplatnictva.
Sem patří také dnešní způsob
účtování daní. Dnes se totiž
účtují všechny daně, mimo daň
obratovou, najednou dohromady. Platby na jednotlivé daně
se nerozlišují, takže vlastně poplatník
neví, kterou daň má zaplacenu nebo kolik
má na kterou ještě platiti.
Poplatníci dostávají šeky, na kterých
je vyznačena jednou cifrou suma všech daní
i přirážek. Tím ztrácí
poplatník nutnou evidenci o svých daních
a dále též o přirážkách.
Dnes vůbec nikdo neví, kolik platí přirážek,
a pak odnáší to stát, jakoby všecky
ty obnosy připadly státu, a zatím daleko
větší část z této sumy,
na šeku označené, připadne autonomním
svazkům, menší část státu.
Tím se poplatnictvo zbytečně mate a vyčítá
státu vysoké daně, ovšem neprávem.
Zmínil jsem se již, že velkým zlem byly
resty v předpisech daňových. Do letošního
roku byly předpisovány daně za několik
let najednou, a tu ovšem objevily se na platebních
rozkazech sumy, nad kterými se poplatníkům
v pravém slova smyslu točila hlava a které
najednou zaplaceny býti nemohly bez ohrožení
existence. Bylo proto třeba zvláštního
zákona o úlevách daňových.
Velký zmatek byl vyvolán nedostatkem kontaktu mezi
berním úřadem a berní správou.
Berní úřad posílal šeky bez ohledu
na platební rozkazy, a často se stávalo,
že buď poplatník měl přeplaceno
anebo se objevily velké nedoplatky, ač poplatník
řádně platil.
Krátce a dobře v dnešních poměrech
berních dosud existuje největší chaos,
který musí býti odstraněn ještě
dříve, nežli zákon o úpravě
přímých daní bude uveden v život.
Tento chaos má kořeny své v přetížení
úřednictva, kterého po převratu bylo
užíváno ke všemu jinému, jenom
ne k předpisováni daní.
S tím souvisí dále nejistota obcí
o přirážkách. Obce na př. projednaly
rozpočty na základě určité
přirážkové base. Ale během roku
byly daně některým podnikům snižovány
podle zákona o úlevě daní a následek
byl, že musely obce přirážky, namnoze
již vybrané, vracet.
Nebo nemohly být přirážky ani stanoveny,
poněvadž daně, zvláště podnikům
novým, nebyly po kolik let vůbec ještě
předepsány.
Dále se berní úřady zdráhaly
vyplácet obcím a okresům přirážky
s odůvodněním, že daně z té
které obce nebo okresu nejsou přirážkami
zaplaceny. Tedy i zde byl chaos.
Jak již řečeno, tento chaos musí býti
odstraněn, a to co nejdříve, musí
býti odstraněn. mají-li podle nové
úpravy berní nastati normální poměry.
Nesmíme dále také zapomenouti, že máme
nedoplatků na daních podle poslední uzávěrky
úřední za r. 1924 kolem 4 miliard. Ovšem,
že tyto 4 miliardy bude těžko vymáhati,
že něco se musí sleviti, ale přece jen
tato otázka musí býti chtěj-nechtěj
vyřešena.
Jsem si ovšem plně vědom obtížnosti
tohoto úkolu a finanční správu čeká
ještě mnoho práce, ale je to práce nutná,
která musí za každou cenu býti provedena.
Výměry daní jsou již skoro úplně
hotovy a letošního roku budou vyřízeny
také rekursy, takže můžeme doufati, že
příštím rokem už se dostaneme do
normálních poměrů, co se týče
předpisování daní. Ministr financí
pak slíbil upraviti také otázku vyúčtování
daní, takže každý poplatník koncem
roku dostane od berního úřadu konto, ze kterého
bude přesně věděti, kolik má
platiti na kterou daň, kolik na přirážky
a kolik již zaplatil. Bude míti tedy přesný
obraz své povinnosti. Toto opatření o vyúčtování
daní opírá se o § 273 společných
ustanovení.
Až bude všechno staré uspořádáno,
pak teprve bude cítiti novou úpravu daňovou.
Bez tohoto uspořádání úprava
ta vůbec by pociťována nebyla.
Po tomto úvodu budiž mně dovoleno, abych přešel
k výkladu zákona o přímých
daních.