Posl. Klein (pokračuje): Pokud osnova zákona,
o kterém jednáme, hovoří také
o pojištění, chci připomenouti, že
převody z náhradních ústavů
do všeobecného pensijního ústavu dějí
se namnoze velmi vlekle a že také při určité
neopatrnosti mohou býti pojištěnci namnoze
poškozeni. Reklamuji tedy požadavek v tom směru,
aby onen odstavec zákona, o kterém právě
jednáme, byl opravdu praktikován také ve
prospěch pojištěnců.
Pánové, my předkládáme slavné
sněmovně dva návrhy k této osnově.
Jeden návrh týká se ochrany zaměstnanců.
Máme za to, že nesmí se více opakovati,
aby při splynutí podniků byli propouštěni
zaměstnanci. Já jsem jeden konkretní případ
z Brna již uvedl. Žádáme, aby úlevy
podle tohoto zákona přiznaly se pouze oněm
podnikům, které do nového útvaru právního
převezmou plnopočetně zaměstnance
podniků na splynutí zúčastněných
a které těmto zaměstnancům zaručí
platnost pracovních a mzdových úmluv, jakož
i zvykových práv. Chceme, aby zaměstnanci
v každém případě byli tímto
zákonem chráněni.
Jestliže by snad z důvodů legislativních
byly námitky, aby tento nový § 11 byl většinou
sněmovny přijat, předkládáme
druhý návrh, eventuální, ve formě
návrhu resolučního, který v podstatě
opakuje naše požadavky pro ochranu zaměstnanců.
Hlasujíce pro tento zákon, potvrzujeme snahy pro
oživení naší výroby a tím
pro opatření práce našim zaměstnancům,
v jichž prospěch předkládáme
tyto doplňovací návrhy, a prosíme
slavnou sněmovnu, aby je přijala. (Potlesk poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Kreibich. Dávám
mu slovo.
Posl. Kreibich (německy): Návrh, o
němž nám rozpočtový výbor
podává zprávu, není nic jiného,
než zákon k podporování soustředění
kapitálu. Neboť účelem splynutí
není nic jiného než spojování
závodů, spojování podniků,
není nic jiného než právě soustřeďování
kapitálu ve stále menším počtu
rukou. Toto soustřeďování kapitálu
souvisí s kapitalistickým vývojem a bylo
by jistě chybou stavěti se proti tomuto vývoji
a chtíti tento vývoj zameziti, aniž bychom
chtěli vůbec odstraniti kapitalistické hospodářství.
Také nás ani nenapadá, domnívati se,
že lze zameziti soustředění kapitálu
v kapitalistické společnosti, ale musíme
se postaviti proti tomu, aby toto soustřeďování
kapitálu, které se provádí výlučně
ve prospěch kapitalistického hospodářství,
bylo podporováno na útraty poplatníků.
Musíme se postaviti proti tomu, aby se soustřeďování
kapitálu užívalo k tomu, aby se zhoršoval
stav pracujících tříd, musíme
se postaviti proti tomu, aby se provedlo soustředění
kapitálu proto, aby veškerý hospodářský
život byl vydán všanc neomezenému panství
velkokapitálu. Proč kapitalisté provádějí
toto soustřeďování? Za prvé je
provádějí proto, aby uskutečnili svá
úsilí o monopolisování, aby pomocí
tohoto soustředění monopolisovali výrobu
a podnikatelství v rozličných odvětvích
v rukou několika málo velkokapitalistů, a
za druhé ovšem provádějí toto
soustřeďování také proto, aby
zvýšili zisk. Při tom kapitalisté zcela
samozřejmě sledují politiku soustřeďování
ve svůj prospěch. Uvádějí-li
se pro soustřeďování nebo pro podporu
soustřeďování kapitálu jako odůvodnění
tak zvaná hospodářská hlediska, jest
to starý známý manévr kapitalistů,
že zájmy svého zisku líčí
jako zájmy hospodářské. Logika návrhu
jest krátce řečeno tato: Kapitalistům
má se za to, že provedou opatření, které
má za účel zvýšiti jejich zisk,
tedy kapitalisty obohatiti, dostati ještě darů.
Vládní většina tím setrvává
na staré zásadě, že dlužno vzíti
chudým, aby se to dalo bohatým. Vládní
většina, která pluje pod klerikálním
vedením, jest tedy jaksi obráceným svatým
Kryšpínem. Tento kradl bohatým kůži,
aby z ní mohl dělati boty pro chudé; vládní
většina okrádá chudé, aby mohla
dávati dary boháčům. Místo
aby chránila lid proti vykořisťování
velkokapitálem, vládní většina
pomáhá svým zákonodárstvím
a prováděním svých zákonů
vydati hospodářský život monopolnímu
velkokapitálu.
Návrh sám jest jen důsledným pokračováním
ve dřívějších opatřeních,
která byla již učiněna ve prospěch
soustředění kapitálu v této
konkrétní formě splynutí, spojování
podniků. Již dříve byla zrušena
daň z obratu, když jeden podnik byl pohlcen druhým.
V daňovém návrhu máme ustanovení,
že se nesmějí zdaňovati zálohy
podniků, které likvidují, aby splynuly s
jinými podniky. Nyní dostáváme vládní
návrh, podle něhož mají býti
poskytnuty kapitalistům zvláštní dary,
pokud jde o poplatky při splynutích. Úplně
souhlasíme s tím, aby spořitelnám
a společenstvům, aby všem podnikům,
které nejsou vedeny s kapitalistických hledisk,
byly poskytnuty všechny možné daňové
a poplatkové úlevy, a ovšem souhlasíme
i s tím, dostává-li se těmto podnikům
takových úlev a osvobození i při splynutích,
což jest konečně částečně
obsaženo i v tomto návrhu. Ale zcela rozhodně
musíme se vysloviti proti tomu, aby akciovým společnostem,
podnikům vedeným s kapitalistických hledisk
dávalo zákonodárství v tomto bodě,
jako v mnohých jiných bodech dary. Akciové
společnosti nejsou sice zplna osvobozeny od poplatků
při splynutích, ale rozličná ustanovení
jsou tak formulována, že z toho de facto vyplývá
osvobození od poplatků. Na př. ustanovení
o emisi nových akcií v souvislosti se splynutím
a ustanovení o emisním kursu akcií a konečně
ustanovení o připočtení dřívějších
poplatků. Jsou taková, že kapitalistům
bude možno rozličnými manipulacemi na burse
a mimo ni dosíci skutečného osvobození
od poplatků. Rozhodně se musíme vysloviti
zvláště také proti §u 10 návrhu,
jímž vládní většina dává
kapitalistům dar na útraty obcí, neboť
tento paragraf obsahuje ustanovení, že při
převodu nemovitosti nebo podílů na nemovitostech
uskutečněném v souvislosti se splynutím
nesmí se předpisovati a vybírati obecní
dávka z přírůstku na majetku. Tento
paragraf jest s to poškoditi obecní finance a proto
musíme býti proti němu. Že vládní
většina nechce vynechati ani této příležitosti,
aby finančně nepoškodila obcí, táž
většina, která nejen v zákoně
o obecních financích, nýbrž také
v daňovém návrhu na několika místech
neúnavně pracuje k tomu, aby obce finančně
poškodila a zhoršila jejich stav proti dosavadnímu,
ukazuje již skorem perversní chtíč vládní
většiny, že při každé příležitosti
pomýšlí na to, aby obce poškodila. Skorem
se mi zdá, jakoby v této vládní většině
byla nějaká zvláštní osmička,
která by neměla jiného úkolu než
přemýšleti při vypracování
každého návrhu, jak by se tam mohlo dostati
zase něco proti obcím. Ustanovení, že
tento zákon má býti platný jen do
31. prosince 1929, činí sice na venek dojem omezení,
ale ve skutečnosti bylo učiněno jen proto,
aby se stálou hrozbou, že zákon automaticky
uplyne dnem 31. prosince, podporovala ještě více
úsilí o splynutí, aby se naléhalo
na to, aby tato úsilí o soustředění
byla urychlena. Neboť kdyby i s koncem roku 1929 neměl
býti soustřeďovací proces ještě
dostatečně ukončen, bude tato vládní
většina a také každá jiná
vládní většina, která bude státi
na kapitalistickoměšťácké půdě
tohoto státu, úzkostlivě pamatovati na to,
aby i dále pečovala o podporu kapitalistického
úsilí o soustředění.
Příznačné pro tento návrh a
také pro celou vládní většinu
jest, že v návrhu není ani slova o tom, jak
dlužno chrániti dělníky a zaměstnance
podniků, které splývají, proti poškozování
souvisícímu s provedením splynutí.
A přece víme ze zkušenosti, že každé
takové splynutí bylo dosud vždy opatřením,
které bylo provedeno na újmu dělníků
a zaměstnanců. Víme, že takovými
splynutími, pokud byla dosud provedena, bylo již tisíce
dělníků a sta zaměstnanců zbaveno
chleba. Také zde se právě znovu ukazuje,
že každé opatření, které
činí kapitalismus v hospodářském
- jak se vyjadřuje - oboru, za účelem zvýšení
jeho zisků, za účelem - jak zní tato
fráze - podporování hospodářství,
provádí se vždy na útraty dělníků,
takže každé z těchto opatření
jest vždy spojeno s těžkým poškozením
pracujících tříd. Nesmíme se
tomu ovšem diviti. Neboť diviti se tomu, že se
kapitalisté chovají k dělnictvu nepřátelsky
a říkati, že organisace průmyslníků
jest velice krásná věc, že však
má jednu chybu, totiž že jest k dělnictvu
nepřátelská, jest právě tak
duchaplné, jako kdyby někdo řekl: Tygr jest
docela krásné zvíře, ale má
chybu, totiž, že má zuby. Bylo by mnohem lepší,
kdyby se někdo, místo aby se divil, vyslovil pro
to, aby moc dělnických organisací a také
jejich taktika, jejich energická vůle k boji proti
podnikatelům byly utvářeny tak, aby tajemník
podnikatelů na nejbližší valné
hromadě Svazu průmyslníků musil říci,
že by odborové organisace byly hezkou věcí,
že však mají jednu chybu, totiž že
jsou nepřátelské vůči podnikatelům,
že mají příliš mnoho chuti k útokům
proti podnikatelům. Bylo by mnohem lepší, kdybychom
sami vycenili zuby než abychom se divili tomu, že jiní
mají v ústech zuby. Že tato stabilisační
opatření, k nimž patří také
úsilí o soustředění kapitálu,
o splynutí podniků, se provádějí
tak, že při každé z těchto příležitostí
se cení zuby na dělníky, tomu bude vždy
tak, dokud bude existovati kapitalistické hospodářství
a dokud se kapitalistům přenechá provádění
opatření - jak se praví - "ku podpoře
hospodářského života". Logika,
kterou dělnické strany musejí z toho vyvozovati,
může býti jen ta, že nelze poskytovati
kapitalistům žádných zákonů,
žádných výhod, žádných
předností, pokud jde o provedení jejich stabilisační
politiky, byť zákon byl sebe krásnější,
právě proto, poněvadž kapitalisté
mají provedení vždy v rukou a využijí
ovšem všech těchto opatření proti
pracujícím třídám.
Vytýkal-li jsem návrhu chybu, že neobsahuje
ustanovení na ochranu dělníků a zaměstnanců
proti následkům splynutí, a poukázal-li
jsem při tom na dosavadní zkušenosti, rád
bych na tomto místě zvláště konstatoval,
že právě tato otázka hraje dnes velkou
úlohu ve hnutí bankovních úředníků
Československé republiky. Jest to tím důležitější,
když právě vláda a její většina
se snaží podporovati splynutí se zvláštním
zřetelem na bankovní kapitál. Také
z důvodové zprávy a ze všeho, co dosud
o této otázce splynutí psaly a mluvily měšťácké,
vládní strany, vyplývá, že si
vláda přeje především soustředění
bankovního kapitálu a že je chce podporovati.
Pohlížíme-li na to s hlediska domnělého
"všeobecného hospodářství",
kterého ve skutečnosti není, neboť jest
jen kapitalistické hospodářství -
jest to zajisté lákavá myšlenka, že
místo mnoha bank má jich býti jen několik.
Ale prakticky, v konkrétních poměrech kapitalistického
hospodářství neznamená soustředění
bankovního kapitálu nic jiného, než
že celý náš hospodářský
život, celá naše výroba, především
veškeré naše úvěrnictví
a peněžnictví má býti podřízeno
finančnímu kapitálu, panství několika
velkobank, několika bankovních velikánů.
To může jedině býti politickým
výsledkem soustřeďovacích snah v bankovnictví
v kapitalistickém státě.
Ale právě u bank se ukazuje, jak banky, podnikatelé,
kapitalisté chtějí využíti této
příležitosti, aby zbavili chleba sta zaměstnanců.
V jednání mezi organisacemi bank a bankovních
úředníků žádaly banky,
aby směly dáti výpověď 10%
definitivních zaměstnanců, a to nejvýše
do 5 služebních let, a tento požadavek, jenž
má významný úkol při jednání,
Svaz bank zaostřil ještě požadavkem, aby
i nad to mohli býti propouštěni starší
definitivní úředníci s delší
dobou činné služby než pětiletou,
nastane-li splynutí nebo zruší-li se odbočky.
Zde tedy vidíme, jak se již dnes bankovní kapitál
v poměru ke svým zaměstnancům připravuje
na tato splynutí a předkládá-li nám
dnes vládní většina takový zákon,
jímž se tato splynutí podporují dary
poskytovanými kapitalistům, a nenachází-li
tato vládní většina ani v zákoně,
ani v důvodové zprávě, ani ve zprávě
referentově slůvka o osudu dělníků
a zaměstnanců splynulých podniků,
ukazuje to jasně a zřetelně, že tato
vládní většina jest jednoho smýšlení
s kapitalisty, kteří chtějí využíti
splynutí, aby tisíce dělníků
a zaměstnanců zbavili chleba a že tato vládní
většina jest především jednoho
smýšlení se Svazem bank, který již
zamýšlí propustiti sta zaměstnanců,
budou-li provedeny soustřeďovací snahy v bankovnictví.
To nehledě k jiným zásadním hlediskům,
nutí nás, abychom proti tomuto návrhu, proti
tomuto daru kapitalistům hlasovali a protestovali. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Návrh posl. Patzela a druhů:
Navrhujeme, aby zpráva rozpočtového výboru
tisk 958 k vládnímu návrhu tisk 920 byla
vrácena rozpočtovému výboru, aby znovu
o ní pojednal.
2. Doplňovací návrh posl. Kleina a
soudr.:
Navrhujeme zařadění nového paragrafu
za § 10 osnovy (§ 11):
"Úlevy podle tohoto zákona přiznávají
se pouze podnikům, které do nového útvaru
převezmou plnopočetně zaměstnance
podniků na splynutí zúčastněných
a které těmto zaměstnancům zaručí
platnost pracovních a mzdových úmluv jakož
i zvykových práv."
3. Eventuální resoluční návrh
posl. Kleina a soudr.:
Nebude-li přijat navržený nový §
11, navrhujeme resoluci:
Vláda se vybízí, aby, provádějíc
zákon o poplatkových úlevách při
splynutí nebo přeměně právního
útvaru některých podniků, působila
k tomu, aby úlevy byly poskytnuty pouze podnikům,
které do nového útvaru převezmou plnopočetně
zaměstnance podniků na splynutí zúčastněných
a které těmto zaměstnancům zaručí
platnost pracovních a mzdových úmluv jakož
i zvykových práv.
Předseda (zvoní): Tyto návrhy
mají dostatečný počet podpisů
a jsou předmětem jednání.
Dávám slovo p. zpravodaji posl. dr Samkovi k
doslovu.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Oba pp. řečníci "proti" vytkli
sice osnově jistou tendenci, kterou nemohli schvalovati,
ale nezamítali tuto osnovu a priori a zcela.
Pan posl. Klein uznal, že tato osnova má také
dobrou stránku, a otevřeně to přiznal.
Ovšem připojil k tomu určitá přání
a zejména naznačil, co by podle jeho mínění
mělo býti opatřeno, aby to, co je dobře
zamýšleno, nezvrátilo se v něco, co
by dobrým již nemohlo býti nazváno.
Pan posl. Kreibich vyslovil se, jestli jsem mu dobře
rozuměl, v tom smyslu, že by nezamítal tuto
osnovu, kdyby úlevy byly rozděleny: pro jedny by
si přál těch úlev, pro druhé
nikoli; čili jinými slovy, on by rozvrhoval podniky
societní na dvě části, na hodné
a méně hodné, ovšem se stanoviska svého
politického názoru. Ty kapitalistické - mohu-li
tohoto označení užíti - to jsou ty nehodné
a ty druhé, které nejsou kapitalistické,
to jsou ty hodné. Hodným by úlev přál,
druhým nikoli. Mám za to, že jsem tomu dobře
rozuměl. (Posl. Kreibich: Výklad do čítanky
pro obecnou školu! - Veselost.) Dobře.
Budiž mi dovoleno, abych trochu obšírněji
mohl reagovati na to, co pan posl. Kreibich řekl,
pokud se týče podniků první kategorie,
které on nazývá kapitalistickými.
Nikde na celém světě, ani kdybychom předělali
celé zřízení na komunistické,
nemůže hospodářství bez kapitálu
vůbec býti. Tedy jestli tyto podniky nazýváme
kapitalistickými, či nenazýváme, je
to hádka o slovíčko a podstata věci
tím není žádným způsobem
měněna. Je docela jasno, že i v takovém
zřízení, jako je komunistické, bude
dána přednost většímu podniku,
jen když bude lépe plniti svůj hospodářský
úkol, před roztříštěnými
a neekonomickými podniky. Mohu prokázati - ostatně
je to všeobecně známo - že ani v sovětském
Rusku myšlenka lepší organisace a koncentrace
velikých podniků, velkých hospodářských
celků se nezamítá. Tento zjev čistě
hospodářský není jen u nás,
nýbrž i jinde, v Rusku. (Posl. Bolen: U nás
je nezaměstnanost!) Tuto otázku jsem ještě
nezkoumal a dám se od vás poučiti, jestliže
máte možnost dokázati, že tam je lepší
zaměstnanost než u nás. Prozatím vím,
že není lepší, a tedy nemůžete
mě tím přesvědčiti.
Chci říci dále, že pan posl. Kreibich
poznamenal, že touto osnovou se vlastně podporuje
koncentrace kapitálu, vývoj kapitalismu k velkokapitalismu,
tedy k něčemu, co se má se stanoviska jeho
politických názorů potírati. Ale ovšem
musí také doznati, že konec konců nestane
se žádné neštěstí, jestliže
ten vývoj půjde o něco rychleji, než
de facto se děje. Panu posl. Kreibichovi podle jeho
opakovaných tvrzení ten vývoj od soustavy
kapitalistické k té nové lepší
soustavě nejde tak rychle, jak by bylo žádoucno.
Jestliže by tedy bylo možno touto osnovou trochu ten
vývoj popostrčiti, aby šel rychleji, nemusil
by pan posl. Kreibich se svého stanoviska býti
proti tomu, naopak měl by říci: Zaplať
pánbůh, ti kapitalisté to sami urychlují
a já budu pro to hlasovati. (Veselost.) Tedy i z
tohoto druhého důvodu vlastně by mohl pan
posl. Kreibich osnovu doporučiti. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Nyní pokud se týká vývodů pana
posl. Kleina. S povděkem a zadostiučiněním
konstatuji - a myslím, že jsem dobře rozuměl
- že pan posl. Klein vyslovil názor, že
na rozkvětu a rozvoji podniku záleží
nejen podnikateli, nýbrž i zaměstnanému
a že je to eminentní otázkou státní,
je-li možno nalézti vhodný prostředek,
aby podniky naše, ve kterých nejen zaměstnavatel
má svou existenci a nachází své štěstí
vezdejší, nýbrž i zaměstnanec možnost
své obživy a dosažení relativně
co největšího blahobytu, prosperovaly, aby
se ho užilo, aby tento účel byl splněn.
Prosím, to je věc, se kterou mohu na celé
čáře souhlasiti. V této otázce
nemůže býti mezi námi rozdílu,
poněvadž není zajisté účelem
žádného člověka jen nashromažďovati
kapitály a neuměti těchto kapitálů
užíti způsobem, který bych já
nazval společensky kulturním. Je jasno, že
i kapitalista nebo podnikatel, ať ho nazýváte
tak či tak, každý podnikatel dnes dobře
cítí a ví, že podnik a jeho zdar je
zajištěn nejen jeho odpovědností, jeho
zkušeností a dovedností, nýbrž
i tím, jestliže zaměstnanec v jeho podniku
spolu s ním dohromady cítí a ten jeho podnik
quasi považuje za svůj.
My víme, že zaměstnanci naši skutečně
z převeliké většiny tento názor
mají, víme, že se těší,
jestliže se podniku dobře daří, ba co
více, oni se dovedou tím pochlubiti, ačkoliv
jim podnik nepatří, a jsou hrdi na to, jestliže
podnik, ve kterém oni pracují, jest podnik vynikající,
ne zkomírající nebo malicherný. Oni
mají radost, mohou-li říci: "My jsme
zaměstnáni v podniku dobrém, náš
podnik je vyspělý, je na výši doby,
my něco dokážeme" a pod.
To je po mém soudu stanovisko zdravé, prospěšné
našemu podnikání a jest si jenom přáti,
aby toto stanovisko, tento správný názor
dělnictva a zaměstnanectva veškerého
se udržel a našly se cesty a prostředky, aby
tento názor čím dále tím více
se projevoval v přesvědčení, že
konec konců nejlepší mzdovou politikou je vždycky
dorozumění a nikoli boj.
Pan posl. Klein, když pojednával o tomto zákonu,
který nezamítal a jehož tendenci, zlepšiti
a zdokonaliti organisaci podniku, uznával, přešel
k politice průmyslové, později obchodní
a konec konců také k politice, která leží
vedle, řekněme, k politice mzdové v bankách.
Je to vskutku velmi lákavé o této věci
trošičku obšírněji se zmíniti,
jenže nechci zneužíti příležitosti
při jednání o osnově, jejíž
působnost a účel týká se malého
výseku hospodářského.
Je pravda, že politika průmyslová musí
míti zření nejen k poměrům,
které jsou na trhu světovém, mezinárodním,
že musí dovésti se vypořádati
se světovou konkurencí, nýbrž že
politika průmyslová nesmí přehlížeti
ani zjevy, které jsou způsobilé, aby na výkonnost
a i na náladu, smýšlení a chuť
k práci dělnictva a zaměstnanectva měly
vliv. O tom není naprosto sporu. Jestliže by skutečně
poměry byly takové, že by náš průmysl
nemohl nalézti jinou cestu než tu, o které
mluvil pan posl. Klein, pak ovšem jsme ve zlé
situaci, ale konec konců jako ten, který skoro zoufá,
musíme říci: Je to špatná politika,
ale je vlastně ještě lepší nežli
politika žádná.
My si nepřejeme, aby byly poměry tak desolátní
a tak špatné, abychom musili až k tomuto nejkrajnějšímu,
jak se říká, sahati, ale přece jen
je pravda, že za žádných okolností
nemůžeme dopustiti a připustiti, aby konečně,
z důvodů těch nebo oněch, nám
naše podniky, naše hospodářství
odumíralo nebo vůbec nebylo schopno života,
poněvadž odumíráním se ovšem
situace nezlepší, nýbrž naopak se zhorší.
Do jaké míry jest možno nalézti cestu
k našemu dělnictvu, k našemu zaměstnanectvu
dorozuměním, jakými prostředky dojíti
k tomu, aby schopnost, dokonalost a vyspělost našich
podniků se zvýšila a povznesla na takovou výši,
na jaké musí býti zejména se zřetelem
na konkurenci zahraniční, jest ovšem otázka.
Bylo by nutno tuto otázku řešiti od oboru k
oboru a někde od podniku k podniku a trochu ji také
prozkoumati, poněvadž víme, že jsou podniky
stejné kategorie, ve kterých zaměstnavatel
dovede dělati divy se svým dělnictvem, a
jsou podniky téže kategorie, dobře vybavené
kapitálem, a přece to nejde ku předu. V této
věci je dobře ne příliš generalisovati,
nýbrž trochu více individualisovati a trochu
více se všímati těch podniků.
Jest možno, že mnozí zaměstnavatelé
dobře si nevšímají ani svých
dělníků, jest možno, že některý
zaměstnavatel, bohužel, i když rozhoduje o důležitých
otázkách svého zaměstnanectva a jejich
poměrech, snad nemá ani dostatečné
vědomosti o těch věcech a jejich poměrů
nezná. Dokud byly poměry mezi zaměstnancem
a zaměstnavatelem, řekl bych, bojovné, skoro
nepřátelské, dokud proti sobě stál
tábor organisovaný proti organisovanému,
dokud bylo vyloučeno, aby kdokoliv mimo organisaci s druhým
přátelsky promluvil, nebylo ovšem možno
nalézti vhodnou cestičku k zlepšení
poměrů. Tuto dobu máme již za sebou
a dnes je možné - jak máme již řadu
zkušeností z politického života po převratu
- aby všichni, jimž na zdaru podniku záleží,
ať jest to zaměstnanec či zaměstnavatel,
přátelsky si spolu pohovořiti o věcech,
které jsou jim společné.
Nemohu se ovšem pouštěti do rozboru, co pánové
tak ze široka o mzdové, cenové, obchodní
a celní politice projevovali, ale opakuji, že za všech
okolností dáváme přednost dohodě,
a to dohodě přátelské mezi jednou
a druhou kategorií, před bojem, neboť beztak
nejprudší boje končívají dohodou
a o každé dohodě a smíru je známa
stará pravda, že lepší hubený smír
než vyhraná bitva, poněvadž konec konců
vždycky někdo musí útraty takových
bitev zaplatiti.
Pokud se týče podaných pozměňovacích
návrhů, chtěl bych poznamenati:
P. posl. Patzel navrhuje, aby se zpráva vrátila
rozpočtovému výboru k novému projednání.
Důvod pro to není uveden, nemohu tudíž
s jeho návrhem projeviti souhlas.
Pp. posl. Klein a soudr. navrhují, aby návrh
vládní podle znění zprávy výborové
doplněn byl ještě novým §em 11:
"Úlevy podle tohoto zákona přiznávají
se pouze podnikům, které do nového útvaru
převezmou plnopočetně zaměstnance
podniků na splynutí zúčastněných
a které těmto zaměstnancům zaručí
platnost pracovních a mzdových úmluv jakož
i zvykových práv".
Nemohu tento návrh doporučiti ku přijetí,
a to z těchto důvodů: Jest možné,
kdyby tento pasus do zákona byl přijat, že
by byl překážkou fuse nebo přeměny,
ačkoliv z důvodů hospodářských
by bylo takové fuse naprosto potřebí již
proto, poněvadž kdyby se neprovedla, podnik po případě
by zahynul. Mám-li na vybranou podnik udržeti ve výkonnosti,
ne pro původní počet zaměstnanectva,
nýbrž třeba jen pro počet zaměstnanectva
menší, a má-li ten menší počet
zaměstnanectva v podniku jistou obživu, jest mi to
milejší, než abych možnost fuse a přeměny
vůbec znemožnil a po případě
přivodil, že by žádný ze zaměstnanců,
poněvadž by podnik dále existovati nemohl,
zaměstnání pak neměl.
Opakuji, že provádění tohoto zákona
nemá naprosto žádné tendence protizaměstnanecké,
protidělnické, k tomu účelu, aby kapitalistům
nebo podnikatelům dávala se do ruky zbraň
nebo záminka, aby mohli zaměstnance propouštěti
a pod. K tomu účelu se zákon nedělá,
já to výslovně prohlašuji a popírám,
že zákon má takovou tendenci, jak se domníval
p. posl. Kreibich. Ale ovšem, jestliže by v konkrétním
případě skutečně došlo
k tomu výsledku, že by ve fusionovaném podniku
bylo méně zaměstnanců, nelze také
tomu brániti, jakmile tento menší počet
dělníků v novém podniku může
býti zaměstnán.
Pokud se týče eventuelního resolučního
návrhu pp. posl. Kleina a soudr., který vyslovuje
tuto podmínku, ovšem jinou formou, aby totiž
vláda sama při provádění tohoto
zákona činila podmínkou poskytnutí
těchto úlev, jestliže podniky převezmou
do nového útvaru plnopočetně zaměstnance
podniků na splynutí zúčastněných
a těmto zaměstnancům zaručí
platnost pracovních a mzdových smluv, jakož
i zvykových práv - je to vlastně totéž,
vysloví-li se to v zákoně nebo uloží
se vládě, aby takovým způsobem postupovala.
Tedy z téhož důvodu, ze kterého jsem
se nemohl přimlouvati za pojetí nového §u
11 do zákona, nemohu se také přimlouvati
za resoluční návrh, ale opakuji velmi důrazně,
že při předložení tohoto zákona
nebylo zamýšleno, aby provádění
jeho bylo podmínkou, pohnutkou nebo popudem k tomu, aby
se proti zaměstnancům prováděla politika
jim nepřátelská. (Výborně!)