Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Že stát jako takový nesmí se oddalovati svou finanční podporou od výstavby těchto hlavních zdrojů, ukazuje se čím dále tím jasněji. Jest však podpora takováto tím nejúčelnějším podporováním výrobní schopnosti v naší republice a dobře vynaloženým penízem, který ponese správné úroky. Snad nebudou tyto úroky hned jasné a hmatatelné, ale národohospodářský význam provedených investic a jich národohospodářské výsledky budou jistě znamenati zúročení značně vysoké, které volá po nejrychlejším provádění naznačených podniků.

V těchto několika svých vývodech ke kritice hospodářství našeho státu volám po investicích, volám po vydávání peněz na tyto účely, ale volám po této činnosti z toho důvodu, poněvadž jsem přesvědčen informacemi z nejpřednějších míst o správnosti tohoto postupu, o správnosti tohoto podnikání, které nelze ani dosti doceniti.

Prohlašuji, že naše strana bude hlasovati pro uzávěrku rozpočtu za r. 1924. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pí posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Od dob nebývalých bouří sněmovních v červnu 1926, kdy místo rozumovými důvody pomocí parlamentní stráže a později státního návladního prosazovány byly násilím smutně proslulé stavovské požadavky kněžské a vysokých agrárních cel, jako by československo-německo-reakční koalice v hospodářských věcech oněměla.

Za spoluvlády socialistů každý druhý týden vyvolávala se v parlamentě hospodářská diskuse. Ale nyní, když stavovská pýcha a třídní sobectví kněží a agrárněklerikálních zemanů bylo nasyceno, je ticho po pěšinách vládní majority o následcích nedomyšlených zákonů. Pánové mají zlé svědomí, proto se jakékoliv zmínce o kruté drahotě, povážlivé nezaměstnanosti, bídě starých, nezaopatřených dělníků, trvalé hospodářské krisi a jiných povážlivých problémech, doprovázejících sobecký jejich režim, povážlivě vyhýbají.

Italie, Německo rychle skočily na naše tržiště v Rakousku, Jugoslavii, Maďarsku, Rumunsku a Švýcarsku. Použivše našich sporů o obchodní smlouvy, vyvolané agrárními cly, začaly postupně a bohužel vítězně vytlačovati náš textil, kovoprůmysl, sklo, uhlí, průmysl oděvní atd. Nezaměstnanost rostla, bída stoupala.

Národní demokracie a političtí živnostníci přihlíželi k tomuto zjevnému debaclu našeho průmyslu sice s ohromením, ale naprosto bezmocně. Stali se vinou svého vedení pouhou přípřeží vítězného reakčního triumviriátu: dr Hodži, Šrámka a Hlinky. (Výkřiky posl. dr Jurigy.) Všechny naše věcné, odůvodněné návrhy na odčinění nesnesitelné tísně hospodářské, všechny naše naléhavé interpelace v tomto směru jsou ve výborech i v plenu sněmovny ignorantsky zamítány.

A nyní dopustila se vládní majorita beztaktnosti i k Nejvyššímu účetnímu úřadu. Z rozpaku, protože ani mezi sebou měšťanské strany nejsou dohodnuty o různých zákonech a otázkách. Dostalo se nám vybídnutí, abychom si při předložení účetní státní uzávěrky z r. 1924 vyřídili t. zv. hospodářskou debatu. Máme všechnu úctu k obětavé a ohromné práci úřednictva při Nejvyšším kontrolním úřadě účetním a dáme tomuto svému uznání také výraz kladným hlasováním. Ale pro tíživou naléhavost hospodářských problémů chápeme se dané příležitosti, abychom k nim zaujali stanovisko.

Že naše stísněné poměry na pracovním a cenovém trhu těžce dolehnou na většinu národa, ne pouze dělnictvo, prohlašovali jsme dávno. Tenkráte se nám posmívali nejen lidovci a nár. demokraté, nýbrž i političtí živnostníci, a nyní právě obchodníci a živnostníci všeobecně naříkají již od podzimu a od vánoc, že tak špatné obchody a odbyt, jako mají nyní, neměli již po řadu let.

Co jim bude platna daňová reforma beztak dělaná pro bohaté, když se nic neutrží a když statisíce mistrů krejčovských, truhlářských, zámečnických, obuvnických a jiných nemají práci, zrovna tak jako ohromné procento dělnictva a desetitisíce nezaměstnané inteligence.

Listy polské a jugoslavské zabývají se nejenom našimi neutěšenými poměry politickými, nýbrž i rostoucí krisí hospodářskou. Sama polovládní "Samouprava" bělehradská psala nedávno: "Jest pochybno, zda v průmyslové zemi, jakou jest Československo, budou moci agrárníci, kteří nabyli nenormálního vlivu, chrániti jen své zájmy stavovské proti zájmům všech stavů ostatních."

Od doby nastolení reakčně mezinárodní měšťanské majority ceny žita stouply o 80%, brambory zdraženy až o 200%, luštěniny, zejména hrách, stoupl o 150% a vejce, máslo, sádlo, mouka a maso zdraženy o 30, 40, 50%.

Mzdy a platy klesají, drahota stoupá. Roste i nezaměstnanost, a to také u odborů loni krise ještě ušetřených, zejména v kovoprůmyslu. Brno, Plzeň, Rokycany, Bratislava, Praha, Hradec, Ostrava atd. vykazují nové tisíce nezaměstnaných nebo polozaměstnaných. Východ, severovýchod a sever Čech je celý zachvácen krisí v textilu, uhlí a sklářství. Na Tanwaldsku a Jablonecku vypukly právě demonstrace hladových a nezaměstnaných sklářů. Ale vláda místo pomoci a práce posílá na dělnictvo četníky a zavádí výjimečný stav. Jménem strany národních socialistů protestujeme proti těmto brutálním vystoupením se strany vládní moci, poněvadž lid potřebuje více chleba než nějakého sociálního útisku nebo policie.

V samotné Praze máme 36.000 nezaměstnaných, zejména kováků, krejčí, textiláků, úředníků a zřízenců. Počítáme-li je s rodinami, znamená to, že je každý šestý nebo sedmý člověk v hlavním městě bez zaměstnání a bez budoucnosti. A právě v této době vládá, aby ušetřila kapsy bohatých poplatníků, zastavuje jakékoliv investiční práce. Stavby nádraží a tratí drah, objednávky lokomotiv, vagonů a letadel, úprava státních rozbitých a zničených silnic, regulace řek a stavby přehrad, všechno se zastavuje a statisíce dělníků jsou nově vydány nebývalé krisi.

Města i okresy na nátlak socialistů by rády pomohly četnějšími investičními pracemi, zejména v Praze, Kolíně, Pardubicích, Plzni, Prostějově, Náchodě a jinde. Ale už tu spěchá zase starostlivá macecha, měšťácká majorita, aby novým finančním zákonem samosprávu zešněrovala tak, že pro příště z předepsaných 100% zaplatí se sotva nejnutnější poplatky, amortisace, dluhy a že zbude sotva na odměnu obecním metařům, kdežto podnikání investice bude také úplně umrtveno.

V přítomné době jde se velmi příkře proti státním zaměstnancům, zejména železničářům. Na kněžskou kongruu vyplácejí se zálohy již od loňského srpna. Vysokým úředníkům státním dostalo se již desetitisícových odměn, ale vojákům a četníkům se vezme volební právo a železničářům se nadiktují menší základní platy než předpisuje nový požitkový zákon. Kdo nastavuje v těžké práci zdraví, život a štěstí rodiny, ať na vojně, v dolech, na koleji drah nebo v nezdravých továrnách s tím se dnes zachází s nenávistným opovržením. Bohatým děkanům, farářům, fidelně žijícím bankovním ředitelům a velkostatkářům s modrou krví je celý vládní aparát k disposici.

A co je zajímavého, že netrpí dnes jen dělnictvo, státní a soukromí zaměstnanci a malí živnostníci, ale hlad, krise a beznadějnost vnikají hromadně i do vesnic. Projížděla jsem na organisačních cestách po řadu měsíců malá města a opuštěné kraje v Posázaví, na Česko-moravské vysočině, v Podkrkonoší, dole na českém jihu, v pohraničí Moravy a jinde, a všude se ozývá stejný nářek.

Práce žádná, domácí průmysl obuvnický, síťkařský, hračkářský a sklářský je ubit a chleba, brambory, cukr, mouka a tuky jsou čím dále tím dražší. Co byla platna vysoká agrární cla vesnickému lidu v bramborářských krajích? Vždyť si venkovský lid, ošálený zejména lidovci, nemůže koupiti ani petrolej, uhlí, chleba, mouku nebo dětem na šaty do školy. Kouzlo slibovaného celního zázraku lepšího života se nad vesnickými chudáky rozplynulo a zůstala jen bída, starost a nezaměstnanost.

A v této době všeobecné tísně většiny národa jako na výsměch těmto poměrům bylo do bank a spořitelen od podzimu nově vloženo přes 2¹/₂ miliardy Kč.

Národní blahobyt stěhuje se z kapes pracujícího národa na bankovní konta těch, kteří v listopadu 1925 opanovali stát. Kartely, bursy, -bary a fary vesele žijí a ochuzený a popuzený lid dělá hořké výčitky sám sobě, komu že to svěřil otěže republiky do rukou. Po tři roky za ministra zásobování dr Frankeho stál 1 kg cukru 5,20 Kč, ač řepa byla o 30% dražší než posledně. Nynější vláda nechá však kartel cukrovarnický zrovna jako jiné kapitalistické instituce řáditi libovolně. Při neslýchaném útoku mezinárodní lichvy na jaře 1925 vláda na nátlak socialistů hrozila plodinovým bursám rozpuštěním a dávajíc laciné obilí na trh, srážela útoky lichvy dolů. Ale nyní? Za ³/₄ roku měšťácké vlády, udržované zejména klerikály, stojí Československá republika v drahotě na místě druhém v Evropě, ale ve mzdách a platech až na místě čtrnáctém. R. 1914 stál 1 kg brambor 10 hal., r. 1927 1,60 Kč, tedy šestnáctkrát tolik, 1 kg chleba 32 hal., r. 1927 3,80 Kč, tedy dvanáct krát tolik, 1 kg mouky dvojnulky 42 hal., r. 1927 4,60 Kč, tedy jedenáctkrát tolik, 1 kg másla 2,70 Kč, r. 1927 32 Kč, tedy dvanáctkrát tolik, 1 kg hrachu 32 hal., r. 1927 6 až 7 Kč, tedy osmnáctkrát tolik, 1 kg soli 26 hal., r. 1927 2,40 Kč, tedy devětkrát tolik, 1 kg masa 1,70 Kč, r. 1927 15 až 16 Kč, tedy devět až desetkrát tolik, 1 litr mléka 22 hal., r. 1927 2,20 Kč, tedy desetkrát tolik, 1 vejce 5 nal., r. 1927 75 hal., tedy patnáctkrát tolik. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Ceny nezbytných životních potřeb zemědělských i průmyslových stouply průměrně 9 až 18krát. Platy a mzdy nebyly téměř nikde ani valorisovány. Sám ministr financí dr Engliš, když socialisté podávali pozměňovací spravedlivé návrhy na doplnění nového požitkového systému, vzepřel se těmto návrhům s odůvodněním, že může zvýšiti platy státních zaměstnanců nejvýše 4 až 5 a 6¹/₂kráte proti době předválečné.

Co však pobuřuje miliony našich postižených hospodyň, je smutný fakt, že za těžce vydělané peníze dostanou dnes chleba mnohem horší jakosti než byl před válkou, mouky jsou častokráte uměle bílené, mléko a tuky napořád falšované, uhlí na váze šizeno a nápravy za dnešního režimu se nedovoláme.

Přímo sensaci vyvolalo nedávno přiznání ministra zásobování Černého, že odborně školení zaměstnanci protilichevní služby zjistili při revisi pražských mlékáren toto:

Z 1080 vzatých vzorků mléka a smetany jen 23 vzorky byly nefalšovány. Všechno ostatní mléko bylo sebráno, zbryndáno, zfalšováno, uměle pěněno a vody přiléváno 9 až 62%.

To je prostě zločin k neodpuštění. Vždyť mléko je výhradní potravinou malých dětí a v kávě denní snídaní, svačinou a večeří statisíců rodin. Zde se měl mravně rozčilovati Msgr Šrámek nad ubíjením mládeže a depopulací národa, zde mělo pět katolických ministrů žádati za vydáni stanného práva proti nelidským, nekřesťanským zdražovatelům a falšovatelům chudičké výživy většiny národa. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany socialistické.) Ale pan ministr zdravotnictví luďák děkan Tiso ani prstem nehnul, ministr spravedlnosti, německý klerikál Mayr-Harting jako když neslyší a pan ministr soc. péče Msgr Šrámek má jiné starosti, než jak uleviti lidu v jeho nesnázích a tísni. Přemýšlí více na to, jak by opanoval nejen Moravu a Slezsko, nýbrž celý stát.

Když nespokojené hospodyně, které volily z velké části lidovce a luďáky, viděly, že mezi zvolenými 71 klerikálními poslanci není ani jedna žena, ale spousta kněží, použily ústavou zaručeného práva petičního a zahrnuly sněmovnu protesty a peticemi proti drahotě, clům agrárním, pro volný dovoz potravin, zvýšení zaměstnanosti a jiné požadavky.

Ženy-hospodyně sebraly desetitisíce podpisů na petice a čekaly nedočkavě na výsledek. Ale petice, které docházejí po 3 měsíce do kanceláře sněmovny, se neprojednávají. Všechny četné návrhy žen poslankyň ze socialistických stran na obranu proti drahotě, všechny petice nespokojených žen-hospodyň dostal přiděleny posl. P. Stašek, pražský vůdce klerikálů, který je zavřel do stolu a prostě je k projednávání nepřipustí.

Dlouho-li je tomu, co v zapadlých horách a v dělnických čtvrtích měst visely voličské plakáty strany lidové: Vyhublý hoch stál před zamyšleným otcem-dělníkem, spínal k němu ruce a prosil: "Tatínku, prosím Tě, volte s maminkou stranu lidovou, ona nám opatří větší kus chleba". Farisejci! A zatím ten kus chleba lidu vzali! Dne 20. října 1926, když viděli lidovci, jaký strašný následek mají jimi vyvolaná agrární cla na drahotu, napsal ústřední časopis klerikálů "Lidové Listy" toto: "Ceny žita stoupají, u chudých lidí nebude ani na chleba. Musí se sáhnouti třeba k dočasnému snížení cel na žito a mouku." Třikrát jsem v zásobovacím výboru podala návrh na zrušení cla na obilí a mouku a třikrát návrh ten padl vinou klerikálních poslanců, kteří vždy přímo hlasovali proti této úlevě po boku Němců, Maďarů, luďáků a agrárníků.

Stejně se zachovali klerikální poslanci při nesmírně důležitých návrzích zákonů, národními socialisty a druhými socialistickými stranami podaných.

Šlo o zákon na starobní státní rentu 100 Kč měsíčně pro staré, práce neschopné a nemajetné starce a ženy.

Návrh zákona padl ve výboru soc.-politickém, stejně jako novelisace gentského systému o dalších podporách nezaměstnaným vinou česko-německo-klerikální majority. Klerikální poslanci Čuřík a Petr stáli proti rentě přestárlým dělníkům i proti další podpoře nezaměstnaným. (Slyšte! Slyšte!)

O děkany, faráře a probošty jste se postarali, ale dělnictvo a chudé ženy, tyto hlavní voličské kádry lidovců, vydali jste svojí reakční politikou hladu na pospas.

Utrpení pracujícího lidu má býti ještě rafinovaně stupňováno. Soukromým zaměstnancům porušuje se nedělní klid, 8hodinová pracovní doba stává se pomalu unikem. Dobré zákony jsou buď rušeny nebo zhoršovány, práva politická, sociální i hospodářská oklešťována. Národní demokraté, lidovci, živnostníci a česko-němečtí agrárníci netají se úmysly, že letos ještě několikráte udělají průlom do ústavních práv, svobody a ochrany lidu nejen ve smyslu politickém, nýbrž i sociálním.

Ústava republiky v §u 126 stanoví mravní i právní zásadu a jistotu: Manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů. Ale dnešní protinárodní vláda a proti ústavě a lidu stojící majorita chystají se docela bezohledně zrušiti ochranu mateřství v sociálním pojištění, snížiti renty vdov a sirotků po hornících, zhoršiti podpory válečným poškozencům a po obecních volbách odstraňovati ochranu nájemníků. (Slyšte! Slyšte!) Agrární "Venkov" hádá se již, kdože vlastně více bude pomáhati domácím pánům na nohy. Sám o sobě každý jednotlivý zákon byl by zločinem na národu a republice. Že se tím lid žene do zoufalství, že se tím podvratné živly ve státě vyvolávají k odvetě, je 100%ním vlastencům jedno.

Co se nadělá hluku a reklamy s daňovou reformou! Pan dr Engliš slibuje, že bude poplatníkům velmi uleveno, ale zatím to vypadá takto: Přímé daně se sníží prý o jednu polovinu miliardy Kč, ale v době necelého posledního roku nových nepřímých daní reakční koalice odhlasovala téměř za 1¹/₂ miliardy Kč!

Zvýšená daň z cukru vynese roku 1927 ohromný obnos 600 mil. Kč. Cla, letos podepřená novými cly agrárními, vynesou hodně přes miliardu. Zvýšená daň z lihu, dále z masa a nápoj § vynese přes miliardu. Zvýšené daně dopravní a zdražení jízdného preliminují se ve výši přes miliardu. Neslevená daň obratová s přirážkami má vynésti téměř 2 miliardy. 6 roků žila a rostla strana politických živnostníků jen z agitace protidaňové. A jen vlezli panové do vlády a majority, a div se pro nové daně neuhlasují. Při tom mají ještě tu prapodivnou odvahu tvrditi, že jen oni platí dané, ačkoliv nepřímé daně, placené nejvíce širokými vrstvami pracujícího lidu, činí ³/₄ státních daňových příjmů, kdežto daně přímé jen ¹/₄.

Svatá koalice slyší ovšem temný hluk nespokojenosti nad svými činy. Aby měla pokoj, zabavuje oposiční noviny, vysílá policii na veřejné projevy lidové, žaluje nepřetržitě oposiční poslance a senátory a zostřuje starorakouský Prügelpatent. Kdo nebude poslouchat, zavře se.

Starý Österreich oživuje v dnešní koalici v celé kráse a spanilosti. Důležité pro lid výbory sněmovní, sociálně politický, zdravotnický a zásobovací scházejí se jednou za uherský měsíc, kdežto výbor rozpočtový a ústavně-právní jsou téměř v permanenci. Jenže to, co výbor ústavně-právní pod tlakem reakční majority provádí, není ani ústavní, ani právní. Po zločinném vzetí volebního práva vojákům a četníkům, které těžce zaplatí naši hraničáři ztrátou národních posic, po porušení ústavních svobod a průlomu demokratických práv chystá se další útok na svobodu a práva lidu ve formě prosazované reformy veřejné správy.

Zástupci socialistických stran, zejména dr Patejdl a dr Meissner skvělými právnickými, vědeckými a politickými důvody potírají reakční vládní předlohy. Ale vládní majorita všechno ignoruje, vládní referenti na žádné sebe věcnější výtky neodpovídají, a aby byla ostuda parlamentarismu větší - za pohodlné a věci snad neznalé pány vládní poslance a referenty odpovídají a vysvětlují vše ministerští úředníci.

V Berlíně, ve Vídni a v Pešti si staří "přítelíčkové" našeho národa libují, že se republika vnitřním vedením a správou státu dostává pod vliv německo-maďarsko-klerikálního bloku. Vatikán, vida svoje černé a věrné u vesla, docela drze se dožaduje satisfakce prý za ublížení nebožáku Marmaggimu, a přečetná, nevyhladitelná rodina Habsburských s radostí počítá, na které to vládní strany by se u nás mohla spolehnouti při puči v Pešti nebo ve Vídni... Klerikálové všech odstínů a národností byli a zůstali monarchisty. (Tak jest!) Za agrárníky, ne snad všech odstínů, jasně loni na podzim prohlásil sen. děkan dr Krojher - tentýž, který svého času krotil nespokojené československé kněžstvo v jeho odporu proti Římu - na táboru lidu na českém jihu: "Nežli bychom připustili vládu socialistů v tomto státě, raději ať se vrátí vláda starého Rakouska a Švarcenberského rodu nad námi!" Pan děkan a senátor se tím bez mučení přiznal, že mu byl milejší nebožtík starý Franz Josef a latifundista Švarcenberk, než zástupci milionů českých dělníků, zřízenců, domkářů, živnostníků, učitelů a jiných poctivých pracujících lidí a socialistů.

Nejubožejší úlohu v reakční mezinárodní koalici dnešní mají vedle politických živnostníků národní demokraté. První slouží aspoň za politickou diškereci, jak řekl jeden z oposičních poslanců, druzí však vůbec zadarmo, jen ze šílené nenávisti k pracujícímu lidu. Národní demokracie není ani národní, ani demokratickou. Vydává se za pokrokovou a vášnivě usilovala o vstup nejreakčnější strany v parlamentě, luďáků do koalice a vlády. Vydává se za národní, ale s Němci a Maďary se nepřetržitě v koalici paktuje. Vydává se za demokratickou, a nikdo tak neusiluje o zničení demokratických volebních řádů, jako ona. Národní demokracie 4 měsíce volala po rozpuštění komunistické strany, protože za peníze její zrazovali vojenská a státní tajemství v Rusku. Ale nacionální list polský "Kurjer Poznaňský" vytýká našim 100%ním vlastencům nepřímo totéž, když nedávno napsal: "Je to osudná chyba, že ze slovanských nástupnických států Československo první přibralo Němce do vlády a zasvěcuje v době evropské krise Němce a Maďary do všech svých státních a vojenských tajemství a smluv." Před půl rokem, když bylo třeba sypati veřejnosti písek do očí na zastření protilidové politiky celně-kongruové a hledalo se heslo na chytání fašistických stoupenců, národní demokracie vykřikla heslo: "Němci do vlády, národní demokracie do revoluce." A ejhle, Němci v této vládě už sedí, usazují se v úřadech, sabotují pozemkovou reformu, posmívají se jazykovému zákonu, berou české majoritě vojska a četnictva volební právo, připravují si autonomii - a národní demokraté si s Němci a Maďary leží v koaliční náruči. Národní demokracii nestačí, že vzetím volebního práva vojákům a četníkům připravila národ o řadu československých mandátů v parlamentě i v obcích, národní demokracie přímo s mladickým zápalem bojuje za podezřelou správní reformu, omezující znovu politickou demokracii. Ale jistě že za nejpovážlivější a lidu nejnepřátelštější považujeme pokusy a propagaci národně demokratickou za rušení všeobecného rovného a tajného volebního práva do obcí. Již správně připomněl nedávno kol. Špatný, že již r. 1923 před volbami do obcí vydali heslo: "Co nám byl čert dlužen?" A odpovídali sami: "Všeobecné rovné volební právo." (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Dne 21. listopadu 1926 pořádala nár. demokracie v Praze svůj samosprávný sjezd. A generální řečník pan dr Kramář touhu po zrušení politické demokracie opatrně vtěloval do těchto vět:

"Nebylo nic nepředloženějšího, než zavésti všeobecné hlasovací právo také do obcí... Byl jsem pro zavedení všeobecného volebního práva pro stát, ale je to na pováženou v obci... Ten přechod ze tří volebních sborů byl příliš náhlý... O obecních věcech jsme uvažovali s dr Rašínem již v žaláři a tu zejména dr Rašín dospěl k názoru, aby sice měli v obcích všichni volební právo, ale v několika skupinách..."

Národní demokracie ať se za dr Rašína neskrývá! My všichni víme, že kdyby mohla, zrušila by všeobecné, rovné volební právo do obcí i parlamentu ještě dnes. Milostivě by ponechala všeobecné právo hlasovací, ale rovnost by se utopila ve sborech a kuriích předválečné ráže. Nic by fašistickým vlastencům nevadilo, že by odstranění rovného volebního práva zabilo československou majoritu v tisících obcích a stech městech, jen když by kapitál a privilegie boháčů byly chráněny!

A jako má dvojí tvář a politiku národní demokracie v otázkách národních, stejně neupřímnou úlohu hraje v otázkách hospodářských. Strana průmyslníků a konsumentů svým vlivem vybojovala agrární cla. Viděl svět větší nesmysl? Dnes ovšem, když stoupenci nár. demokracie, ať gážisté, pensisté, živnostníci a jiní naříkají nad hroznou drahotou, zrovna jako socialisté, předáci a noviny národní demokracie docela vážně tvrdí, že tou drahotou jsou vinni socialisté a někdy i docela ještě rudozelená nenáviděná koalice z r. 1920.

Průmyslníci národní demokracie touží po uznání Ruska de jure, aby si nahradili úbytek vývozu na Balkán a do okolních států. Ale duch svatý nár. demokratické strany to zakázal, proto nesmí žádný z průmyslníků s touto otázkou ve veřejnosti prorážeti. A to se dělá i nyní, v době nepopíratelného stoupnutí vlivu Ruska nad ohromnými rozlohami a státy v Asii. Kdyby seděl v Moskvě dnes car, třebas by se nazýval Ivan Hrozný nebo byl obklopen německými příbuznými a jenerály, v Lützowově ulici by tančili nadšením, kam až se to ten baťuška dostal.

Mluvilo by se o historických dnech Slovanstva, o splnění starého snu Napoleonova, o velikých perspektivách našeho průmyslu v Číně, Malé Asii nebo Indii. Fašistická Italie, deroucí se na slovanský Balkán i za cenu trvalé války, je národními demokraty modloslužebnicky uctívána. Slovanské Rusko, vedené diktaturou zrovna jako Italie, ovšem protikapitalistickou, je národní demokracií proklínáno jako vrah Slovanstva.