Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Pravý obraz o státním hospodářství
nepodává nám vlastní rozpočet,
ježto rozpočet obsahuje toliko předpokládané
příjmy a předpokládané výdaje.
Pravý obraz o státním hospodářství
nám podává teprve účetní
uzávěrka za ten který rok. Podle účetní
uzávěrky teprve přesně víme,
jaké byly výdaje v tom kterém roce a jaké
příjmy. Z toho můžeme potom usouditi
na konečný resultát hospodářství
státního v tom kterém roce a pak můžeme
teprve posuzovati hospodářství státní,
můžeme je kritisovati a kontrolovati. Při rozpočtu
povolujeme toliko určité částky, kdežto
při účetní uzávěrce
parlament provádí to největší
právo, které má, totiž kontrolu státního
hospodářství.
Zákonem o nejvyšším kontrolním
úřadu jest nejvyšší kontrolní
úřad povinen účetní uzávěrku
předkládati do 18 měsíců po
uplynutí rozpočtového roku. Nejvyšší
kontrolní úřad v prvních letech ovšem
poněkud se opozdil s předkládáním
účetní uzávěrky, ale již
r. 1924 přišel nejvyšší kontrolní
úřad s uzávěrkou dříve
o 2 měsíce, ba dokonce předložena byla
slavné sněmovně účetní
uzávěrka za r. 1925, která ještě
nebyla předmětem projednávání
rozpočtového výboru. Mimo to nejvyšší
kontrolní úřad předložil rozpočtovému
výboru dokonce již měsíční
účetní uzávěrky za r. 1926,
takže nejvyšší kontrolní úřad
plní vzorně svoji povinnost a také včasně.
Nejvyšší kontrolní úřad
ve své účetní uzávěrce
formálně provedl některé změny.
Běží hlavně o změny ve vysvětlivkách.
V dřívějších účetních
uzávěrkách bývaly vysvětlivky
k těm kterým položkám uvnitř
při jednotlivých položkách, kdežto
nyní pro větší přehlednost nejvyšší
kontrolní úřad přesunul vysvětlivky
do zadu. Jest to jen nepatrná změna proti dřívějšku.
Nyní co se týče věci samé.
Řekl jsem, že správný obraz o státním
hospodářství nám podává
teprve účetní uzávěrka. Účetní
uzávěrka za r. 1924 nám dává
přesný a jasný obraz, jak se hospodařilo
s preliminovanými obnosy povolenými v rozpočtu
na r. 1924. Podle rozpočtu na r. 1924 byly státní
výdaje 16.993 miliony. Proti tomu byly preliminovány
příjmy 16.391 mil., takže jevil se deficit
přes 602 mil. Kč. To byl vlastně deficit
očekávaný. Ve skutečnosti však
mělo se to jinak, tento očekávaný
deficit byl menší. Přihlédneme-li totiž
k náležitostem účetní uzávěrky,
vidíme, že náležitost výdajů
byla vyšší, 18.544 mil., naproti tomu náležitost
příjmu byla 18.007 mil., takže deficit podle
účetní uzávěrky nebyl 602 mil.,
nýbrž 536 mil., tedy menší. Srovnáme-li
však rozpočet s náležitostmi, vidíme,
že rozpočet na r. 1924 byl překročen,
srovnáme-li náležitost 18.544 mil. proti rozpočtu
16.993 mil., asi o 1.550 milionů Kč. To je podle
rozpočtu, ve skutečnosti však toto překročení
nebylo tak velké, poněvadž v náležitostech
jsou uvedeny výdaje hrazené mimo rozpočet,
které činily 1.107 mil. Odečteme-li nyní
těchto 1.107 mil. od náležitostí ve
výdajích, vidíme, že překročení
nebylo 11/2 miliardy, nýbrž
menší, asi necelých 443 mil. Odečteme-li
však ještě od výdajové náležitosti
18.544 mil. výdaje uhrazené mimo rozpočet,
to je těch 1.107 mil., tedy skutečná náležitost
není celých 18 miliard, nýbrž jen 17.436
mil. Srovnáme-li nyní příjmové
a výdajové náležitosti, vidíme
zvláštní obraz. Totiž při tomto
účetním úkonu již nám
mizí deficit a objevuje se najednou přebytek skoro
570 mil. proti předpokládanému deficitu.
A dokonce, kdybychom vzali ještě v úvahu některé
položky, jichž krytí bylo opatřeno zvláštními
zákony, pak by se účetní uzávěrka
za r. 1924 jevila ještě v lepším světle
a přebytek by byl ještě vyšší.
Ovšem k tomuto účetnímu úkonu
nemůžeme přihlížeti, nýbrž
výhradně jen k samému rozpočtu, kde
se jeví deficit 536 mil.
V účetní uzávěrce vytýkal
nejvyšší kontrolní úřad
používání t. zv. podmínečných
platebních rozkazů. To jsou totiž platební
rozkazy vydané tím kterým resortem, aby úvěry
povolené v rozpočtu nepropadly, nýbrž
aby se jich mohlo užíti pro dodávky, které
ještě nebyly provedeny. Jsou to tedy prozatímní
platební rozkazy, které pak jsou nahrazeny definitivními
platebními rozkazy, jakmile je dodávka uskutečněna.
Proč? Vysvětluje se to takto: Kdyby tyto podmínečné
platební rozkazy nebyly vydány, co by nastalo? Dotyčné
položky úvěrové by propadly, v důsledku
toho objednávky, které jsou udělány,
by nemohly býti zaplaceny, a dodavatelé, kteří
mají dodávky dodati do konce roku, by musili pracovati
ve dne v noci, aby dodávky uskutečnili, aby mohly
jejich pohledávky býti kryty do konce roku. Tyto
platební rozkazy mohou se omluviti tímto ohledem
na dodavatele, aby nemusili se svojí dodávkou příliš
spěchati a pracovati ve dne v noci.
Co se týče jednotlivých resortů, pokud
překročily preliminované výdaje, je
to především kancelář presidenta
republiky o 2,070.000 Kč, státní dluh o 823,685.000
Kč, zahraniční ministerstvo o 83,581.000
Kč, školství o 301,416.000 Kč, finance
o 322,000.000 Kč, železnice o 131,000.000 Kč
a sociální péče o 350,277.000 Kč.
Nižší výdaje mělo ministerstvo
nár. obrany, ministerstvo vnitra a ministerstvo veř.
prací. Největší rozdíl v příjmech
mezi preliminovanou částkou a skutečnými
příjmy jeví se u ministerstva financí,
totiž přebytek 2.034,000.000 Kč. Nedoplatky
jevily se v tomto světle: nedoplatky u ministerstva financí
činily 3,607.000 Kč, všechny ostatní
nedoplatky všech resortů činily přes
4 miliardy.
Zajímavo je nyní sledovati, kde tyto nedoplatky
se jeví a jaký byl výnos dani r. 1924. Jestliže
rozebereme příjmy v daních, jaký byl
rozpočet, jaká byla náležitost, vidíme,
jak povstaly tyto nedoplatky, ze kterých konec konců
ještě dodnes žijeme. Co se týče
výnosu jednotlivých dani, největší
nedoplatky jeví daň z příjmu, a to
1.025 milionů. Tato daň z příjmu však
jeví také největší rozdíl
mezi rozpočtem a náležitostí. Kdežto
rozpočet byl jen 788 milionů, náležitost
je 1.295 milionů. Jak došlo k tomuto zjevu, že
je takový rozdíl mezi rozpočtem a náležitostí
při dani z příjmu? Vysvětlení
je na snadě, uvědomíme-li si, že daň
z přijmu byla předpisována za několik
let najednou, a proto nemohla býti najednou zaplacena.
Mimo to finanční správa povolovala posečkání
těchto dlužních daní do vyřízení
rekursů. Proto jeví se tak velký rozdíl
mezi rozpočtem a náležitostí, totiž
507,982.000 Kč. Naproti tomu však daň výdělková
jeví nepříznivý rozdíl proti
rozpočtu. Je-li rozpočet 250 milionů, jest
náležitost při dani výdělkové
121 milion, takže jest zde rozdíl 128,954.000. Proč?
Pravděpodobně, jako tomu bylo při dani z
příjmu, poněvadž nemohla býti
výdělková daň předepsána
včas, proto jeví se takovýto veliký
rozdíl. Nedoplatků na této dani je 207,568.000
Kč.
Proč uvádím tyto cifry ohledně těchto
několika daní? Uvádím je proto, poněvadž
dnes projednáváme berní reformu, kde tyto
zjevy mají se odstraniti a při projednávání
této reformy bude již postaráno o to, aby byl
do této otázky daní uveden náležitý
pořádek.
V rozpočtu na r. 1924 proti roku letošnímu
jsou uvedeny zvlášť investice. Kdežto v
našem rozpočtu nynějším na r. 1927
není už rozpočet investic zvlášť,
nýbrž je spojen ve vydáních a příjmech
s rozpočtem samým, vidíme na r. 1924 investice
ještě zvlášť preliminovány.
A tu jeví se v této závěrce investic
zvláštní zjev, totiž že rozpočet
investic byl 2.220,000.000 Kč, náležitost však
toliko i 1.321,000.000 Kč, takže se zde jeví
příznivý rozdíl. Proč je tento
příznivý rozdíl v těchto investicích?
(Posl. Patzel [německy]: Ale když není peněz,
aby se to všechno provedlo!) Ale nejen to, ještě
něco jiného, počkejte, pane kolego.
Především v presidiu min. rady jeví
se příznivý rozdíl 1,643.000 Kč.
Vysvětlení je to, že min. rada neobjednala
všechny tiskací stroje, které byly preliminovány.
Ministerstvo pošt jeví příznivý
rozdíl 41,494.000 Kč. Zde jeví se tento příznivý
rozdíl proto, jak vysvětlivky Nejvyššího
kontrolního úřadu praví, že nemohlo
býti dosaženo dlouhodobých úvěrů,
takže nemohly se jednoduše peníze vydati. U ministerstva
železnic jeví se tento rozdíl příznivý
291,728.000 Kč, poněvadž ministerstvo železnic
omezilo se r. 1924 jenom na nejnutnější práce
(Výkřiky posl. Patzela.), tedy nemohlo všechno
provésti. Rovněž je tomu tak u ministerstva
veř. prací, kde jeví se příznivý
rozdíl 907,915.000 Kč.
Nejvyšší kontrolní úřad
ve své účetní uzávěrce
v odstavci o úchylkách rozpočtu vytýká
hojné užívání virementů
r. 1924. Ve finančním zákoně na r.
1924 bylo pamatováno na virementy, ovšem měly
se díti v souhlasu s nejvyšším kontrolním
úřadem. Těchto virementů, přesunů
z jedné položky na druhou, bylo za 312,943.000 Kč.
Nejvyšší kontrolní úřad
vytýká toto přílišné užívání
virementů a proto už v novém finančním
zákoně na r. 1927 je toto užívání
virementů co nejvíce omezeno, takže příště
se nám již nevyskytne.
Přihlédneme-li k rozpočtu, srovnáme-li
příjmy a výdaje, můžeme celkem
říci, že státní hospodářství
bylo v tomto roce dobré, že dálo se úplně
v mezích rozpočtu, takže zde i podle zprávy
nejvyššího kontrolního úřadu
nemůže se státní správě
nějaká výtka dělati a může
slavná sněmovna schváliti účetní
uzávěrku za r. 1924, a to z toho důvodu,
jak jsem již řekl, poněvadž se hospodařilo
v mezích finančního zákona.
Účetní uzávěrka dále
ještě obsahuje státní dluh za r. 1924
a budiž mi prominuto, že o tomto odstavci, o státním
dluhu, nebudu dnes obšírně mluviti, a to proto,
poněvadž jsem podal obšírný výklad
o našem státním dluhu při rozpočtu
na r. 1927, a musil bych se tudíž opakovati a říci
to, co jsem řekl při tomto rozpočtu, kde
bylo také se strany pánů řečníků
o tomto státním dluhu obšírně
mluveno. My se s touto otázkou ještě sejdeme,
až budeme projednávati rozpočet na r. 1925
a až budeme v rozpočtovém výboru projednávati
dílčí uzávěrky za jednotlivé
měsíce r. 1926. Jenom řeknu toto: Státní
dluh r. 1924 byl koncem r. 1924 24.627 milionů. Na začátku
r. 1924 byl toliko 22.218 milionů, takže státní
dluh za tento rok vzrostl.
Účetní uzávěrka dále
obsahuje uzávěrku melioračního fondu.
Tento meliorační fond byl zřízen zákonem
z 19. prosince 1919, č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920. Podle
tohoto zákona každoročně má býti
tomuto melioračnímu fondu přikazováno
15 mil. Kč. Dnešní jmění tohoto
melioračního fondu činí 34,225.747
Kč. Dále obsahuje účetní uzávěrka
také uzávěrku účtu bytového
fondu. Tento bytový fond byl zřízen zákonem
z 20. února 1919, č. 28 Sb. z. a n. Do tohoto bytového
fondu měly býti vkládány ročně
2 miliony až do částky 25 milionů. Základ
pak tvořil 5 milionů. Dnešní stav tohoto
bytového fondu jeví se tak, že pro záruky
jest obnos 15,491.347 Kč a pro přímé
zápůjčky 4,105.198 Kč.
Konečně účetní uzávěrka
obsahuje také výnos dávky z majetku. Na dávku
z majetku bylo zaplaceno r. 1924 2.379,059.768 Kč, mělo
se zaplatiti 4.038,350.646 Kč, takže nedoplatek jeví
se 2.195,456.636 Kč. Celkem bylo zaplaceno v hotovosti
do r. 1924 4.303,535.848 Kč, úroky z prodlení
24,519.796 Kč, tedy dohromady 4.328 milionů Kč,
kdežto náležitost byla 9.051 milionů Kč.
Nedoplatek jeví se 5.115 milionů. Na vkladních
listech bylo zaplaceno 2.105 milionů. Tak jeví se
stav dávky z majetku k r. 1924. Ovšem že tento
obraz se jeví jiný již r. 1925.
Z těchto cifer můžeme říci, a
opakuji to znovu, že státní správa r.
1924 držela se úplně v mezích finančního
zákona, že se v tomto roku hospodařilo dobře,
že deficity neobjevily se větší, nežli
byly deficity preliminované, a proto rozpočtový
výbor navrhuje slavné sněmovně, aby
schválila účetní uzávěrku
za r. 1924. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Dříve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická byla stanovena
na 45 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není, navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni dosud řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Remeš,
Kreibich, Zeminová, Pohl, Bečko,
Karpíšková, Johanis; na straně
"pro" pp. posl. inž. Hrdina a Náprstek.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Remešovi.
(Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.)
Posl. Remeš: Slavná sněmovno! Předložená
účetní závěrka za r. 1924 je
první závěrkou, která ve smyslu §u
10 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175
Sb. z. a n., byla předložena v zákonné
lhůtě 18 měsíců. Jak poměry
známe, víme, že to nebyl Nejvyšší
účetní kontrolní úřad,
nýbrž některé odbory státní
správy, které působily značné
průtahy v předkládání dílčích
závěrek účetních za minulá
léta, jimiž bylo včasné zhotovení
účtů zdržováno. Ani tentokráte
nemohl Nejvyšší účetní kontrolní
úřad ušetřiti mnohé odbory státní
administrativy těžké výtky, že
dodaly své závěrky dílčí
teprve po opětovných připomínkách
a urgencích.
Bylo by již opravdu na čase, aby státní
úřady administrativní uvědomily si
svou povinnost nejen k zákonu, ale především
ke státu. Žádá-li naše administrativa
od občanů přesné plnění
zákona, má sama jíti příkladem
vstříc tam, kde také jí uložena
je povinnost. Působí velmi nepříznivě,
jestliže rok co rok musíme slyšeti stereotypní
žaloby Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu na latentní liknavost
administrativy, která zaviňuje opožděné
zhotovení a předložení závěrečného
účtu, který má býti důležitou
pomůckou při sestavování státního
rozpočtu. Jestliže zákon o Nejvyšším
účetním kontrolním úřadě
vykazuje v ohledu exekutivy tohoto úřadu citelnou
mezeru a nestanoví žádné trestní
sankce na liknavost jednotlivých orgánů státní
administrativy, nemělo by to býti důvodem
k ledabylosti, neboť vedle příkazů psaných
zákonů má působiti především
vědomí mravní odpovědnosti vůči
kolektivu, který propůjčováním
úřadu jednotlivcům svěřuje
v jejich ruce veliké bohatství důvěry,
které nemá býti v žádném
případě a v žádné formě
zneužíváno.
Tyto motivy vedly pravděpodobně také Nejvyšší
účetní kontrolní úřad
k tomu, aby ve 76 smyslu §u 12 zákona čís.
175 z r. 1919 vypracoval jednací řád, který
byl již r. 1925 předložen vládě.
Žel však, do dnešního dne nebylo dosaženo
dohody, aby řád mohl býti předložen
Národnímu shromáždění.
Zdá se, že vláda nemá naspěch.
Nač také! Lépe se to hospodaří
volně, beze všech řádů a omezení
kontrolních. Vláda a administrativa dívají
se beztak na Nejvyšší účetní
kontrolní úřad jako na trpěné
zlo a zařízení, které netřeba
respektovati. A kdyby to šlo, byl by tento kontrolní
orgán nejraději poslán někam na Kamčatku.
Při nejmenším dopadlo by to s ním tak,
jako s úspornou parlamentární komisí,
která raději svou činnost zastavila, nechtěla-li
se nalézati v trvalém otevřeném boji
s vládou a různými úřady, jimž
byl tento kontrolní orgán solí v očích.
A kdyby parlament uvědomil si plně svůj kontrolní
úkol, musel by se s daleko větší váhou
postaviti za Nejvyšší účetní
kontrolní úřad a zjednati mu více
moci a vlivu, nežli jej dnes vůči administrativě
může uplatniti. Kontrola bez exekutivní moci
a bez náležité opory parlamentární
je rybářskou bárkou bez vesel na rozbouřeném
moři.
Vláda cítí se sice oprávněnou,
vyhlašovati svoji kuratelu nad jinými, jak je to vidno
z předlohy na okleštění samosprávy,
ale že by sama měla dbáti pravidel, jež
chce uplatniti jinde, to jí ani ve snu nenapadne. Parlament
měl by si uvědomiti, že Nejvyšší
účetní kontrolní úřad
jest jediným úřadem, od něhož
se zákonodárné sbory něco kloudného
dovědí o státním hospodářství
a měl by jej proto podle jeho významu nejen hodnotiti,
ale také vyzbrojiti takovou pravomocí, aby měl
jistotu, že státní zájmy neutrpí
následkem nedostatku exekutivní moci tohoto úřadu
hmotné ani mravní škody.
Finančním zákonem pro rok 1924 stanoveny
byly státní výdaje částkou
16.993,976.905 Kč a státní příjmy
16.391,293.591 Kč. Na státní investice stanovena
byla potřeba částkou 2.229,230.000 Kč.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji 603,000.000
Kč měl ministr financí opatřiti úvěrem.
Rovněž tak investice měly býti kryty
úvěrem do 2.230,000.000 Kč.
Sotva však byl rozpočet parlamentem povolen, počalo
se s hospodařením nad rozpočet ve smyslu
čl. I finančního zákona. Zvláštními
zákony povolena byla celá řada nových
úvěrů. Tak na schodky košicko-bohumínské
dráhy a místních drah povoleno bylo dodatečně
r. 1924 celkem 270 milionů, na stavbu domů pro státní
zaměstnance 600 milionů, na výkup místní
dráhy v údolí Borže 2,891.376 Kč,
k podpoře nezaměstnaných 80 milionů,
k úhradě příspěvků zvláštního
fondu pro zmírnění ztrát poválečných
poměrů a jiné 50 milionů, k provádění
zákona o válečných poškozencích
375 milionů, celkem 1.377,891.376 Kč.
O většině těchto výdajů
se vědělo před sděláváním
rozpočtu. Vědělo se zejména o tom,
že zákonné nároky invalidů jsou
o 375,000.000 Kč větší, nežli bylo
do rozpočtu vloženo. Ministerstvo soc. péče
vřadilo celou částku, vypočítanou
na základě zjištěných nároků
válečných poškozenců, muselo
ji však na příkaz ministra financí inž.
Bečky o tuto částku zmenšiti,
aby pak stoupenci a listy strany, k níž náležel
i p. ministr financí, na ministra soc. péče
strkali psí hlavu za to, že nepostaral se o krytí
nároků invalidů, a žádali, aby
byl vydán v obžalobu, když žádal
povolení samozřejmých dodatečných
úvěrů. Nejinak bylo tomu i s ostatními
během roku povolenými úvěry. Nebyly
do rozpočtu zařazeny jen proto, aby p. ministr financí
mohl se pochlubiti rovnováhou rozpočtu. Toto hospodářství
nad rozpočet svědčí jen o nepřesném
prelimináři na r. 1924. Také zálohové
hospodářství na platy učitelům
zemí je dokumentem, potvrzujícím tuto skutečnost.
Do rozpočtu zařazeno 85 mil. Kč, ačkoliv
bylo vyplaceno 391,548.395,03 Kč. Státní
správa finanční účtuje tyto
výplaty zálohou, ačkoliv ví, že
od zemí ničeho dostati nemůže, poněvadž
země jednak ničeho nemají, z čeho
by tento dluh zaplatily, a jednak ho neuznávají,
poněvadž na vydání tom se samy neusnášely
a nebyly brány v potaz, když toto břemeno bylo
na ně uvalováno.
Nelze přejíti mlčením onu skutečnost,
že podle usnesení min. rady ze dne 20. listopadu 1924
vyplaceno bylo ve věcných výdajích
pomocí t. zv. podmínečných platebních
rozkazů 419,448.189.21 Kč až r. 1925. Na této
částce participuje samo ministerstvo nár.
obrany 411,644.722.65 Kč. Tato výplata je vyloženým
porušením čl. VIII finančního
zákona pro r. 1924. Tam se praví doslovně:
"Všech pro r. 1924 povolených úvěrů
výdajových smí býti použito jen
do 31. prosince 1924.
Toto ustanovení nevztahuje se k částkám,
určeným na zapravení stálých
platů, totiž služného, pensí atd.
nebo na splnění takových dávek, které
se zakládají na právním titulu, jako
jsou úroky ze státního dluhu atd. Tyto částky
mohou býti požadovány až do uplynutí
lhůty promlčecí."
Ustanovení toto je tak jasné, že k němu
není třeba žádných komentářů.
Usnesení min. rady je naprosto protizákonné
a proto právem bránil se Nejvyšší
kontrolní úřad jeho provedení. Velmi
správně ukazuje kontrolní úřad
k tomu, že finanční zákon nezná
žádné prolongace úvěru po uplynutí
rozpočtového roku a že každé vázání
v částce úvěru pro splnění
závazků z objednávek a dodávek dokončených
teprve v roce následujícím vyžadovalo
by novelisaci finančního zákona.
Překročí-li obyčejný smrtelník
zákon, je za to volán k odpovědnosti a potrestán.
Co by se mělo státi oněm právníkům,
kteří v ministerské radě vyložili
finanční zákon tak, že je možno
přenášeti věcné úvěry
do nového roku a po 31. prosinci je vypláceti? Je
to vědomé porušení zákona, za
něž měl by parlament volati k odpovědnosti
ty, kdož se tohoto porušení dopustili. Nečiní-li
to parlament, vydává si smutné vysvědčení
slabosti. Parlament měl by věc pozastaviti již
proto, že kontrolní úřad, nemaje dostatek
exekutivy v tomto zápase o právo, proti administrativní
svévoli podlehl.
Jestliže si již poměry vynucovaly nějaké
mimořádné opatření, neměla
vláda sahati k nezákonitostem, nýbrž
postarati se buď o změnu rozpočtového
roku nebo předložením dodatečného
rozpočtu opatřiti si povolení potřebných
úvěrů. To by byla ústavní cesta,
proti níž nemohl by nikdo ničeho namítati.
Jestliže však bylo sáhnuto k porušení
zákona, je to se stanoviska respektu k platným zákonům
čin nejen velmi odvážný, nýbrž
i mimořádně nebezpečný.
Je-li po stránce věcné celkový výsledek
hospodaření na rozpočet proti předvídanému
schodku příznivější, lze to přičísti
na vrub citelnému předanění poplatníků,
z nichž státní berní šroub vymačkal
na dani výdělkové, dani z příjmu,
válečné dani, na úrocích z
prodlení, na clech, na dani obratové, z tabáku,
loterie atd. daleko více, nežli mohl podle rozpočtu
očekávati.
Pozoruhodnou je číslice nedoplatků státních
příjmů, kteréžto nedoplatky koncem
r. 1924 dosáhly výše 4.115,876.565 Kč
40 hal. Z toho nedoplatky daňové činí
3.519,642.272 Kč 45 h. Zbytek připadá po
většině na dávky. Bylo by velmi zajímavo
zvěděti, jaká částka z této
sumy jest nedobytná. Pohledávky povstaly zejména
prodlením vyměřovacích úřadů,
které zaměstnávaly se jinými pracemi,
zejména předpisováním dávky
z majetku. Při této příležitosti
napadá myšlenka, kolik nám dávka z majetku
skutečně vynesla, jestliže do konce r. 1924
činila včetně vkladních listů
4.328,055.824 Kč, tedy asi právě tolik, kolik
zůstalo venku na pohledávkách v dlužných
daních. K tomu nutno připočítati samosprávné
přirážky a shledáme, že dávka
z majetku nevyrovnává ani zdaleka onen majetkový
přesun, jehož byli jsme svědky za války,
zejména když na druhé straně stát
i samospráva u těchže vrstev obyvatelstva ztrácejí
na nedobytných pohledávkách jistě
dohromady tolik, co činí celá dávka
z majetku. Nedoplatky obecních přirážek
jdou u větších obcí do milionů.
Tak na př. jen obec Plzeň má na nedoplatcích
přirážek od poplatníků dostati
přes 11 milionů Kč. Částka
ta bude až na menší zlomek jistě z valné
části nedobytná. Nejinak je tomu u měst
ostatních. Do této situace připravila obce
státní správa finanční a při
tom se obcím nemůže přijíti na
jméno. Jsou osočovány proto, že vysokými
přirážkami zatěžují poplatníky.
Kdyby se byla státní správa starala o včasné
předpisování daní, jejich inkaso,
jakož i inkaso přirážek, mohly by přirážky
obecní býti mnohem nižší, než
tomu namnoze v četných obcích jest. Nemuselo
býti nepořádných poplatníků
a pořádní nebyli nuceni platiti za nedbalce
a nepoctivé. Jsou to nejen daně přímé,
nýbrž zejména daň obratová, která
vykazuje ku konci r. 1924 nedoplatky v částce skoro
půl miliardy Kč. To je daň, která
byla konsumenty zaplacena při nákupu rozmanitých
životních potřeb a bude z valné části
zpronevěřena.
Vzestup nedoplatků daňových je přímo
horentní. Tak r. 1919 činily nedoplatky 638,736.011
Kč 57 hal., r. 1920 činily 1.182,085.768 Kč
12 hal., r. 1921 2.020,658.611 Kč 88 hal., r. 1922 o něco
poklesly na 1.903,528.966 Kč 69 hal., r. 1923 opětně
vzrostly na 2.558,638.873 Kč 16 hal. V r. 1924 pak činí
3.519,642.272 Kč 45 hal.
Neméně zajímavé je zálohové
hospodářství mimo rozpočet, o němž
učinil jsem již zmínku při zálohách
na platy učitelské. Na tomto oddílu vydáno
bylo na zálohy 2.753,867.314 Kč 15 h, přijato
však jenom 726,454.406 Kč 18 h, takže ze zálohového
hospodářství resultuje r. 1924 schodek 2.027,412.907
Kč 97 h. Jenom schodky košicko-bohumínské
dráhy samy o sobě činí 919,611.891
Kč 89 h.
Nejvyšší účetní kontrolní
úřad konstatuje v závěrce, že
na t. zv. účinech průběžných
vyúčtovány byly četné účiny
působivé, preliminované nebo nepreliminované,
ač byl znám účel položky a tím
i zúčtovací odvětví, a že
sám hleděl tyto nedostatky odstraňovati.
To, co zde kontrolní úřad konstatuje, je
závada, která se u žádného řádného
hospodářství nemá vyskytovati. Čím
více záloh, tím více průběžných
položek a proto tím více nepořádků
v administrativě a účtování.
Velmi zajímavým oddílem účetní
uzávěry je seznam aktiv a pasiv státních
a odůvodnění jich stoupnutí nebo klesnutí.
Tak zvaná aktiva resultující z různých
půjček a záloh vzrostla r. 1924 o 856,400.202
Kč 60 h a činí koncem r. 1924 2.509,986.343
Kč 13 h. Zde nejde jen o zálohy státním
podnikům a jednotlivým oddílům státní
správy poskytnuté, nýbrž také
o půjčky různých korporací
a dokonce soukromých osob.