Avšak včera také pan kolega bývalý
ministr Stříbrný uváděl
číselně platy a počet poddůstojníků
v německé armádě. Zapomněl
jenom totéž u důstojníků, a tu
nacházíme číslice velmi zajímavé.
V československém státě měli
jsme v roce 1925 generálů 74, Německo jenom
46 (Výkřiky na levici: Slyšte, slyšte!),
plukovníků u nás 269, v Německu 117;
podplukovníků u nás 625, v Německu
228, majorů u nás 527, v Německu 475, štábních
kapitánů u nás 1860, v Německu 216,
kapitánů u nás 3382, v Německu 1207,
nadporučíků u nás 1444, v Německu
1348, a tak bych mohl v číslicích pokračovati
ještě dále, abych stejně, jak se o to
včera pokusil pan exministr, podal důkaz, že
jsou na světě ještě jiné číslice
než ty, s nimiž on na tomto místě operoval.
(Výkřiky na levici.) Ovšem náklad
na německé vojsko činí přes
4000 milionů Kč, u nás 1685 milionů
Kč. Při tom však nesmí se zapomínati,
že v Německu jde o pětkráte větší
počet obyvatelstva, že Německo podle mírových
smluv musí udržovati nákladné vojsko
žoldnéřské, při čemž
nesmíme dále zapomínati, že vojenská
břemena v Německu v poměru k nám nečiní
ani jednu sedminu zatížení na hlavu obyvatelstva.
Domnívám se, že tím jsem vyvrátil
část projevů včera zde učiněných.
Nyní mi dovolíte, abych přešel k zákonu,
který dnes projednáváme a o němž
má býti rozhodnuto tempem rychlíkovým.
Tento zákon má veliký význam. Především
znamená úplnou změnu veškeré
vojenské organisace, potom dalekosáhlé změny
dosavadního branného zákona a četná
porušení předpisů ústavních.
§ 10 starého branného zákona mluví
o všeobecně stejných vojenských povinnostech,
v nové předloze mluví se jenom o všeobecných
povinnostech, stejných povinností již není.
Škrtnouti "stejné povinnosti" bylo nutno
proto, poněvadž celá tendence a duch tohoto
zákona opatřuje určitému stavu, především
agrárníkům a částečně
živnostníkům, výsady a zaručuje
zvláštní přednostní práva
při konání vojenské služební
povinnosti, takže nelze již mluviti o stejných
povinnostech. My nejsme naprosto nepřáteli úlev
v branné povinnosti, avšak podle našeho mínění
musí přece býti rozhodnuto, zdali těchto
úlev má se dostati hledíc k důvodům
sociálním, všem lidem anebo zdali jsou jenom
zřejmou výhodou. vyslovenou výsadou určité
třídy, určitého stavu a zda jenom
příslušnost k takovému stavu nese sebou
současně také nárok na úlevu
v branné povinnosti. Takové zřejmé
nadržování jistě porušuje předpisy
ústavních zásad o stejných povinnostech.
Avšak ještě jedno ustanovení jest v zákoně
obsaženo, které jest porušením ústavy.
Podle ústavy je pan president vrchním velitelem
ozbrojené moci, jemu přísluší
právo naříditi mobilisaci a opatřiti
si dodatečně schválení parlamentu.
V novém zákoně vpašovala vláda
v §u 10, oddíl XI, čís. 4 ustanovení,
podle něhož jest vláda oprávněna
svolati brance k mimořádným cvičením,
vyžaduje-li toho obrana státu, t. j. vláda
má právo přes hlavu presidentovu, přes
hlavu a vůli parlamentu provésti skrytou mobilisaci.
Hledíce k tomuto porušení ústavy a na
základě mnoha jiných právnických
kliček, jež jsou v zákoně obsaženy,
podali jsme návrh, aby ústavní výbor
přezkoušel a zjistil, možno-li tento zákon
uvésti v soulad s ústavní listinou čili
nic. To bylo v branném výboru zamítnuto,
rovněž náš požadavek, aby byl zákon
přikázán výboru soc.-politickému,
poněvadž tento zákon přece obsahuje
dalekosáhlé otázky sociální.
Nyní k prvnímu dílu zákona. §
1 stanoví výši ročního kontingentu
branců. Podle pravděpodobného úbytku
a přírůstku má roční
kontingent činiti 70.000 mužů. Podle starého
zákona činil roční kontingent v první
polovici periody 100.000, ve druhé 140.000, což se
rovnalo ročnímu průměru 120.000 mužů.
Nyní podle ustanovení tohoto zákona nastává
domnělé obmezení ročního kontingentu
na 70.000. Tato číslice jest zřejmým
uváděním v omyl, ve skutečnosti nejde
o snížení ročního kontingentu,
nýbrž v opaku k názoru pana zpravodaje o značné
zvýšení. Počítáme-li se
70.000 muži a porovnáme-li to s 18měsíční
službou, čímž se v jednom roce počet
zvětšuje o třetinu, dostaneme číslici
105.000. K tomu možno připočítati asi
15.000 déle sloužících poddůstojníků,
a to dá stav 120.000. K tomuto ročnímu kontingentu
přistupuje ještě zvýšení
zavedením náhradní zálohy, jež
má býti vytvořena. Není nikde stanoveno,
jak velký má býti počet těchto
náhradních záložníků.
V zákoně se praví prostě, že
počet, o který uvedené výsledky odvodů
přesahují kontingent stanovený v §u
1 - tedy 70.000 - tento počet má býti zařazen
do náhradní zálohy. To znamená zvyšování
přes 70.000 jdoucí do nekonečna. Pan ministr
nár. obrany ovšem odpověděl, když
jsme v tom směru požadovali v branném výboru
vysvětlení, že pravděpodobný
počet nepřesáhne číslici 8000
mužů. Pravděpodobný počet! Nikde
není stanoveno, jak velký počet to má
býti. Nikde se neuvádí, jaký rozsah
má míti náhradní záloha. Tedy
i § 1 zákona vyvrací ona tvrzení, která
německé vládní strany všude rozšiřují,
jako by se jejich vlivu bylo podařilo snížiti
také vojenská břemena a stav vojska. My jsme
podali také k §u 1 pozměňovací
návrhy, které požadují především
splnění předpisů branného zákona,
tedy v §u 1 přeměnu organisace vojenské
v národní milici. Dále jsme podali návrh
na stanovení ročního kontingentu ve smyslu
mírových smluv, ale byl v branném výboru
zamítnut. Zajímavé jest, dámy a pánové,
dále ustanovení v §u 4 o výběru
těch osob, které mají býti zařazeny
do náhradní zálohy. Tu se praví, že
v úvahu přijdou: za prvé živitelé
rodin, za druhé vlastníci zděděného
hospodářství menšího anebo středního
rozsahu a za třetí branci, kteří zasluhují
zvláštního zřetele z důvodů
rodinných, hospodářských a sociálních.
Navrhovali jsme tu především změnu,
aby toto ustanovení, které mluví o důvodech
hospodářských a sociálních,
bylo položeno před ono ustanovení, jež
jedná o vlastnících zděděného
hospodářství. § 6 tohoto zákona
vysvětluje trochu blíže pojem, co se má
považovati za zděděné hospodářství.
Tam se praví, že za zděděné hospodářství
nutno pokládati také hospodářství
převzaté právním jednáním.
V zákoně není ani slova o zemědělských
pachtýřích, na ty se patrně úplně
zapomnělo. Velký význam má také
smíšená komise, která má pravoplatně
rozhodovati o osudu tisíců lidí, tisíců
existencí, totiž mají-li býti zařazeni
do náhradní zálohy čili nic. Podle
našeho mínění musela by býti
taková komise vybudována na důvěře
celé veřejnosti, musela by se tudíž
skládati z lidí, kteří skutečně
požívají důvěry veškerého
obyvatelstva. V zákoně se vůbec nic nepraví
o složení a působnosti takové organisace,
říká se jen: Tyto smíšené
komise, jejich organisace a složení budou určeny
vládním nařízením. Můžeme
si představiti, jak toto složení bude vypadati
a jak bude provedeno. Dalším neslýchaným
ustanovením v zákoně jest § 5, který
stanoví, že když otec nebo děd žádají
o úlevu v branné povinnosti pro syna nebo vnuka
z důvodů sociálních nebo hospodářských,
že se mají sami podrobiti u smíšené
komise anebo při odmítnutí u přezkoušecí
komise osobnímu vyšetření. To znamená
tedy, že ti staří, nemocní, neduživí
lidé musí se dostaviti jako rekruti k odvodní
komisi, aby se tam zjistilo, jsou-li schopni k výdělku
čili nic. Tento postup je podle našeho názoru
bezohledný, nelidský a brutální a
jistě nesleduje jiného účele, než
aby byly žadateli způsobeny zbytečné
námahy a šikany, aby takovým způsobem
bylo ztíženo dosáhnouti úlev v branné
povinnosti. Ve výboru branném jsme navrhovali, aby
toto nelidské ustanovení zmizelo a že musí
dostačiti, když úřední lékař
potvrdí u onoho člověka neschopnost k výdělku.
Tento jistě rozumný návrh byl odmítnut
a zůstane osobní vyšetřování
odvodní komisí.
Avšak, vážené dámy a pánové,
zcela jinak se podle tohoto zákona jedná s agrárníky.
Podle odst. 2 §u 6 nepotřebují se agrárníci,
kteří žádají za úlevy
v branné povinnosti pro své syny, podrobovati osobnímu
vyšetření, u nich stačí, když
jsou držiteli zděděného hospodářství
anebo také držiteli hospodářství
takového, které se do jejich držení
dostalo právním jednáním mezi živými;
a mají nárok také, když přešly
do jejich držení třeba jenom díly takového
hospodářství. (Posl. de Witte [německy]:
To je největší švindl, to je výkup
z vojny!) To je jako ve Španělsku, kde se možno
vykoupiti penězi. Vykládací možnost
tohoto zákona jde tak daleko, že velkostatkář,
který má více synů, může
prostě těmto synům připsati určité
díly hospodářství, aniž by se
oni stali vlastními držiteli, a takovým způsobem
může je osvoboditi od 18měsíční
vojenské služby. To je neslýchané nadržování.
Je to přímo pobuřující a vyzývavé,
je to výsadou pro velké sedláky. Malý
sedlák, malý rolník, nemůže své
hospodářství děliti, je při
tomto zákoně podveden a selská politika obrátila
se zase jednou proti malým sedlákům. Právě
tak jest to s ustanovením konečné věty
§u 6. Ta má zřejmé ostří
proti malorolníkům a domkářům.
Tam se stanoví, že když držitel hospodářství
vykonává vedlejší zaměstnání
a hospodářství není jeho zaměstnáním
hlavním, jest vyloučen z výhod. Nesmí
se přece zapomínati, že jsou tisíce,
ba nechybím, tvrdím-li, že jsou desetitisíce
zemědělců a domkářů,
kteří nemohou žíti z výnosu svého
hospodářství, kteří musí
vykonávati vedlejší zaměstnání,
a všichni tito chudáci, i ti nejchudší
z chudých v zemědělství, mají
býti prostě podvedeni o tyto výhody, aby
byly úlevy v branné povinnosti tím vydatněji
umožněny synům velkých sedláků.
Není možno zřejměji a jasněji
ukázati podvod s hájením zájmů
malozemědělců než je to zde vyjádřeno
v zákoně. Avšak také v druhé
části tohoto zákona, který se zabývá
změnami branného zákona, jest mnoho významného.
Tu především v §u 10, oddílu II
má býti doplněn § 9 starého branného
zákona, kteréžto rozšíření
směřuje k tomu, aby výlohy s dostavením
se k odvodu, k nimž náleží také
nutné vyšetření nemocného, nesl
v budoucnosti každý odvodem povinný sám.
Velectění, jen tak mimochodem se praví: Vojenská
správa může na žádost povoliti
eventuální výlohy cestovní. Ti lidé
tedy jsou voláni k povinnosti, ztratí svoji existenci,
své zaměstnání, musí sloužiti
18 měsíců státu a musí ještě
z vlastního nésti výlohy s cestou k odvodu,
jež jsou jim touto povinností ukládány.
Právě tak rozšiřuje zákon i §
17 starého branného zákona, kde se praví,
že lidé vzdělaní na státní
útraty k vojenským službám z povolání,
anebo ti, kteří k takovému účelu
dostali stipedium, jsou povinni sloužiti delší
čas, než je předepsaná činná
služba. V novém zákoně rozšiřuje
se tento předpis v tom směru, že nejen ti,
kteří byli na státní útraty
vzděláni, kteří dostali na vzdělání
stipendia, nýbrž že i oni přijdou v úvahu,
kteří na vlastní útraty žádají
za přeložení do hudební školy,
k letectví - praví se pak: "a t. d." -
takže možno je doplniti slovy "k technickým
sborům". Pro všechny tyto lidi může
býti zvláštním předpisem ministerstva
nár. obrany stanovena delší než 18měsíční
služební doba. To znamená, že týž
pan ministr nár. obrany, který německým
vládním stranám prohlašuje, že
služební doba 18měsíční
má platiti jenom na 2 léta, může prostě
podle svého uvážení stanoviti delší
než 18měsíční službu pro
celé vojenské oddíly.
Je dále zajímavo, že má býti
změněn § 18, kde se mluví o povinnosti
dosluhovati promeškanou presenční službu.
Ve starém branném zákoně bylo ustanovení,
že voják musí dosluhovati, když vazbou
anebo trestem promeškal služební dobu ve výměře
30 dnů. V novém zákoně není
o tom vůbec ustanovení, nýbrž voják
jest povinen dosluhovati, zcela lhostejno jakou dobu služební
trestem nebo vazbou zameškal. (Výkřiky na
levici: Slyšte! Slyšte!) Dráždí
a přímo pobuřuje další ustanovení
této předlohy, jež praví, že i
oni vojáci jsou povinni dosluhovati, kteří
se svémocně vzdálí, kteří
překročí dovolenou a oni, kteří
potřebují zdravotní dovolené anebo
dovolené pro nemoc. Pro ty tedy, kteří ve
vojenské službě onemocněli, kteří
obětovali své zdravé údy, kteří
jsou tedy obětmi tohoto militarismu a musí se snad
celé týdny potloukati po vojenských nemocnicích,
pro tyto politováníhodné lidi vyhražuje
si ministerstvo nár. obrany právo stanoviti nařízením,
jakou dobu mají dosluhovati za nemoc anebo z celkové
zdravotní dovolené. Jest tedy, pánové,
něco pravdy na tom, když vojáci zpívají:
"O, jaká radost býti vojákem v československé
armádě!"
Předloha obsahuje také změny trestních
ustanovení §§ů 47 až 58 starého
branného zákona. Ve starém branném
zákoně byly pro všechny tyto delikty stanoveny
jenom nejvyšší tresty. V nové předloze
jsou stanoveny kromě nejvyšších trestů
také tresty nejnižší, což znamená,
že voják musí býti odsouzen, nejnižší
trest pro delikt jest dán. Tím má býti
vzato vojákům právo odvolací, jest
to tedy neslýchané zhoršení starého
branného zákona v době, kdy byste si měli
ještě vzpomenouti na to, že se dříve
nejen mluvilo o demokratické vojenské organisaci,
nýbrž bylo dokonce úmyslem přeměniti
ji v lidovou milici.
Další zhoršení obsahuje předloha
tím, že obce jsou povinny z vlastního nésti
všechny výdaje, které souvisí s provedením
tohoto zákona. Ve starém branném zákoně
byly tyto výdaje omezeny jenom na část administrativních
prací. Podle nového návrhu má býti
obec odsouzena nésti všechny náklady související
s provedením tohoto zákona a to v době, kdy
se pomýšlí na to, vzíti obcím
možnost k životu, když se jim odnímají
prameny příjmů a nutí se snižovati
přirážky a přikazují se jim práce
přenesené působnosti. V době, kdy
proslavenou státní politikou blíží
se obce bankrotu, pomýšlí se na to, aby se
na ně přesunuly také výlohy odvodních
komisí.
Právě takovou jest změna §u 66 starého
branného zákona. Tento § 66 stanovil osvobození
od kolků při všech vojenských žádostech.
V budoucnosti podle nové předlohy, stane-li se zákonem,
bude každý museti platiti kolkový poplatek,
kdo podá nějakou žádost k vojenským
úřadům, ať o dovolenou, ať k vůli
nemoci, ať o osvobození anebo o odklad vojenského
cvičení. Víme, že podle nového
zákona o úředních poplatcích
všude tam, kde se mají platiti kolky, vybírají
úřady také poplatek za úřední
jednání. Také tu je tedy velmi značně
finančně zatížen na základě
nového zákona právě nejchudší
z chudých, ten chudák.
Pánové! Tento návrh zákona, který
podle zprávy zpravodaje a podle vývodů v
prohlášení, jež zde učinily včera
německé vládní strany, má se
státi zákonem, který přináší
hospodářsky slabým sociální
úlevy, jest při bližším přezkoumání
opakem toho. Není ulehčením, není
výhodou pro sociálně a hospodářsky
slabé, jest ve skutečnosti naopak zakrytým
zvýšením ročního kontingentu
a skrývá v sobě pobuřujícím
způsobem zvláštní výsadu, zřejmé
nadržování agrárníkům.
Tato skutečnost dráždí k nejostřejšímu
odporu a my tudíž i tento zákon odmítneme.
(Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Geršl.
Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Nejdříve
chtěl bych říci několik slov k řeči
p. posl. Stříbrného, zde včera
pronesené. Pan kol. Stříbrný mluvil
zde včera o tom, že některé strany prohlašují
o sobě, že jsou státotvorné, avšak
nemají odvahy postaviti se za armádu. Prohlašuji
jménem čsl. soc.-dem. strany dělnické,
že si v této věci pro recept k panu posl. Stříbrnému
nepůjdeme. Čsl. soc. demokracie postupovala
vždy ve věcech branných v duchu svých
zásad a v duchu svého programu bez ohledu na to,
zdali se to komu líbilo čili nic.
Pan kol. Stříbrný mi promine, když
prohlásím, že byl ve zdůrazňování
obrany státu poněkud jednostranný. Bezpečnost
státu nelze vložiti podle našich názorů
jen do rukou ministra nár. obrany, nýbrž, a
to hlavně, také do rukou min. zahraničí.
Pan kol. Stříbrný zde vyslovil včera
přání, aby naše zahraniční
politika bylo cílevědomou a sebevědomou politikou
slovanskou vůči slovanským národům
a státům, hlavně vůči Rusku,
Polsku a Jugoslavii. Mám za to, že náš
ministr zahraničí tuto politiku provádí,
což dokazuje, že se snaží prosaditi uznání
Ruska de jure, kteréžto uznání musí
býti provedeno předem v naší vnitřní
politice.
Ale strana nár. demokratická, za niž včera
p. dr Kramář p. kol. Stříbrnému
gratuloval, tuto politiku dr Beneše potírá
a za tuto politiku našeho ministra zahraničí
nenávidí. Pan posl. Stříbrný
v tomto rozsévání nenávisti nár.
demokratům pomáhá nejen ve svém listě,
nýbrž i na svých schůzích. My
čsl. soc. demokraté budeme nejen podporovati cílevědomou
a sebevědomou politiku ministra zahraničí
vůči Rusku, Jugoslavii, Polsku a ostatním
slovanským národům, nýbrž budeme
usilovat o to, aby zahraniční politika byla cílevědomá
a mírumilovná vůči všem našim
sousedům a vůči všem národům.
V této politice budeme na rozdíl od p. posl. Stříbrného
podporovat našeho ministra zahraničí dr
Beneše v důvěře, že jeho
zahraniční politika je současně politikou
našeho velkého presidenta, že je to politika
míru a rozumu.
Geografické položení Československé
republiky je toho druhu, že sebe větší
a školenější armáda nemůže
poskytnouti republice té bezpečnosti, jakou jí
může poskytnouti vědomá práce
zahraničního ministra v přátelských
smlouvách a svazcích států a národů
celé Evropy.
Naše armáda má býti podporovatelem a
strážcem této mírumilovné politiky
zahraniční, jak to její nejvyšší
velitel v projevech o naší čsl. branné
moci již několikráte prohlásil. V tom
je rozdíl mezi námi a posl. Stříbrným.
Nyní k předloženému zákonu o
ročním kontingentu branců, o náhradní
záloze a některých změnách
branného zákona.
Prohlásil jsem již v debatě o přijatých
vojenských předlohách, že tato předloha
nese třídní ráz. Přináší
totiž výhody určitým stavům,
jako zemědělcům, obchodníkům
a živnostníkům a pak také ještě
protekčním dětem zvláštního
zřetele hodným, na něž zvláště
pamatuje § 7 této předlohy. Ale nejen to, tato
předloha ruší také dosavadní
dva zákony, zákon o úlevách v plnění
branné povinnosti ze dne 7. prosince 1922, č. 370
Sb. z. a n., ale co horšího, ona ruší
také dosavadní zákon, jímž se
stanoví mírový počet vojska a dává
ministru nár. obrany úplně na vůli,
aby mírový stav armády rozmnožil náhradní
zálohou podle libosti. Předloha zavádí
skutečné zvýšení stavu armády.
Podle §u 1 jest stanoveno 70.000 mužů pro zákonitou
presenční službu, tedy pro presenční
službu 18měsíční.
Podle §u 2 všichni ti, kteří budou přes
tento počet 70.000 odvedeni, budou zařazeni do náhradní
zálohy. Kolik jich bude každého roku odvedeno
a do náhradní zálohy zařaděno,
předloha nestanoví. Podle prohlášení
zástupce ministerstva nár. obrany v branném
výboru bude jich každý rok odvedeno tolik,
kolik zdravých a schopných mužů půjde
k odvodu, neboť jest podle našeho branného zákona
všeobecná branná povinnost. Podle této
zásady budou tedy odvedeni všichni zdraví muži,
i kdyby jich byl sebe větší počet, třeba
i o 20.000 více, než stanoví dosud zákon
o mírovém počtu vojska.
Tu se táži, kde zůstaly ony argumenty ministerstva
nár. obrany pro tuto novou část československé
armády o udržení potřebné úrovně
výcviku, které byly sneseny proti 14měsíční
službě vojenské. Ministerstvo nár. obrany
pro prodloužení presenční služby
ze 14 na 18 měsíců v důvodové
zprávě uvádí: Všeobecně
se uznává, že výcvik vojína je
dnes daleko složitější než dříve,
takže k jeho zdolání a udržení
na potřebné výši nelze za daných
poměrů pokládati presenční
službu 14 měsíční za postačující.
Nelze souhlasiti s tvrzením, že vojína možno
vycvičiti v několika měsících.
Říci, že nováčka možno vycvičiti
ve 14 nebo méně měsících, znamená
tolik, jako tvrditi, že po 14měsíční
službě dosáhne takového stupně
výcviku, jejž možno již jen bezvýznamně
zlepšiti, což jest pojetí zcela nesprávné.
To uvádí ministerstvo nár. obrany jako hlavní
důvod při předloze zákona pro delší
presenční službu vojenskou.
Dejme tomu, že každého roku bude zařazeno
do náhradní zálohy nejméně
10.000 mužů. Bude tedy za 10 let v náhradní
záloze 100.000 mužů s výcvikem 12týdenním.
Stačí-li pro selské synky, synky obchodníků
a živnostníků a jiné protekční
děti, kteří do náhradní zálohy
budou zařaděni, výcvik 12týdenní,
může postačiti pro všechny brance výcvik
14měsíční.
Tuto zásadu však ministerstvo nár. obrany nechtělo
uznati. Tato předloha není nic jiného než
nové zavádění starorakouských
výsad pro synky zámožných a uvalení
větší povinnosti branné pro brance chudé.
Tento zákon otevírá dokořán
dveře protekci. § 7 projednávané předlohy
je přímo sdělán pro protekční
děti. Praví se v něm: "Branci, kteří
z rodinných, hospodářských, sociálních
a jiných důvodů zasluhují zvláštního
zření, mají býti zařazeni také
do náhradní zálohy."
Jaké jsou to "jiné důvody", jež
zasluhují zvláštního zření,
nevysvětlil v branném výboru nikdo. Pan zpravodaj
této předlohy prohlásil zde, že také
má býti brán zřetel na ty brance,
kteří věnují se studiu. Mám
za to, že pan zpravodaj měl býti upřímnější
a měl prohlásiti, že v tomto paragrafu skryty
jsou výsady hlavně pro theology, bohoslovce, kteří
příště budou podle toho paragrafu míti
v armádě své starorakouské výsadní
postavení.
Avšak daleko nebezpečnější ustanovení
chová § 10 v oddíle XIV na změnu §u
27 dosavadního branného zákona, kde se připojuje
nové ustanovení tohoto smyslu: V mimořádných
případech může president republiky po
slyšení vlády naříditi též,
jsou-li pro to naléhavé důvody, aby byli
povoláni příslušníci určitých
speciálních služebních odvětví
k výjimečné činné službě
v míru na dobu nezbytné potřeby, bez rozdílu,
ke kterým ročníkům zálohy neb
náhradní zálohy dotčení příslušníci
patří.
Kdo nám ručí za to, že tohoto nového
ustanovení branného zákona nebude zneužito?
Kdo ručí za to, že tohoto nového ustanovení
nezneužije dnešní vládní majorita
a její vláda, když politická moc této
vládní většiny bude se kymáceti
na př. při volbách? Nebude také vláda
považovati takovou situaci za "mimořádný
případ", a nebude naléhati na presidenta,
aby povolal po dobu voleb takový počet voličů
do zbraně, jenž by umožnil nové vítězství
této reakční majority? Mám dojem,
že toto ustanovení je přímým
opatřením proti hospodářským,
sociálním a mzdovým bojům civilních
zaměstnanců ve státních podnicích.
Vláda může v době mzdového hnutí
na železnicích nebo ve zbrojovkách, ale také
i u podnikatelů soukromých dáti povolati
zaměstnance do zbraně.
Vám, pánové z vládní většiny,
dnes nikdo nevěří. Včera jste zde
porušili v tomto domě ústavu tím, že
jste odňali vojákům, četníkům
a důstojníkům volební právo
ústavou jim zaručené. Této vládní
majoritě není nic svato. Byla-li schopna porušiti
ústavu, bude schopna i zneužíti těchto
ustanovení §u 27 branného zákona. Snad
ani si mnozí poslanci z vládních stran neuvědomili,
co tato oprava §u 27 branného zákona znamená.
Nasvědčuje tomu zejména způsob, jakým
tato předloha byla vládní majoritou v branném
výboru prosazována a projednána. Způsob
tento stal se přímo ostudou celé sněmovny.
(Slyšte!) Tato vládní předloha
čítá 17 tiskových sloupců na
17 stranách. Z těchto 17 tiskových stran
bylo v branném výboru přečteno a projednáno
6, a 11 nebylo přečteno a projednáno vůbec.
Celý § 10, jímž se doplňuje a mění
18 paragrafů dosavadního branného zákona,
se vůbec v branném výboru nečetl.
Každý poslanec dbalý důstojnosti tohoto
zákonodárného sboru musí se za takové
dělání zákonů styděti.
Bránili jsme se kvapu a způsobu vpašování
zákonů takovýmto způsobem do zákoníku
naší republiky. Nebylo však našeho hlasu
dbáno. Proto navrhujeme, aby předloha tato byla
vrácena k novému, jednacímu řádu
odpovídajícímu projednání,
výboru brannému, výboru ústavně-právnímu
a výboru rozpočtovému.
Bude-li 70.000 mužů každého kalendářního
roku odvedeno a zařazeno k 18timěsíční
službě vojenské, jak to nařizuje §
1, a připočítáme-li k těmto
70.000 dosavadní stav důstojníků a
rotmistrů v počtu 30.000 a 8000 déle sloužících
poddůstojníků podle zákona včera
touto sněmovnou přijatého, vidíme,
že tímto zákonem zvyšuje se stav armády,
neboť všichni odvedení přes počet
budou ještě sloužiti 12 týdnů v
náhradní záloze a mimo to budou povinni vykonati
4 vojenská cvičení, tedy o jedno více
nežli dosud. Tímto ustanovením je zvýšen
mírový počet armády o mnoho tisíc
mužů, a jak vysoký bude její stav, bude
záležeti od vůle ministerstva nár. obrany
a snad generálního štábu. Dnes je zjevno,
že mírový stav se zvyšuje na 108 tisíc
každého roku mimo náhradní zálohu.
Proto je nutno, aby rozpočtový výbor posoudil,
do jaké míry tato opatření zvýší
nová vydání na armádu.
Předloha ponechává složení komisí,
jež budou určovati zařazení do náhradní
zálohy, jakož i jiná důležitá
řešení tohoto zákona vládnímu
nařízení. Je to nový způsob
naší vysoké byrokracie, jímž chce
obcházeti zákonodárné sbory, že
všechny nejdůležitější problémy,
které jsou jí obtížné prosaditi
v zákonodárných sborech, nejraději
řeší nařízením. Je to
nemoc našeho parlamentarismu, kterou vládní
majorita tak ochotně zakrývá.
Musím jménem své strany protestovati proti
upírání podpor rodinám narukovaných
záložníků proti výslovnému
znění zákona. Zákon o podporách
rodinám narukovaných jest jasný. Ustanovuje,
že ti, kdož povoláni jsou ke cvičení
ve zbrani, při čemž výživa jejich
rodiny je ohrožena, mají nárok na tuto podporu.
Praxe je však jiná. Mnozí necitelní
starostové strany agrární a lidové,
pak okresní politické správy nechtějí
přiznávati rodinám narukovaných podpory.
Často nutí chudé ženy, je-li narukován
muž, aby opustily své děti, které nemají
komu svěřiti, a šly na výdělek,
neboť vyšetřujícím orgánům
dokazují agrární a lidoví zemani,
že výživa v takových rodinách není
ohrožena.
Velmi často také z politických důvodů
zneužívá se tohoto zákona k trestání
soc. demokratů na vesnicích, když jde o narukovaného
socialistu, který na venkově v obecních volbách
měl tu odvahu, postaviti se proti zemanům agrární
nebo lidové strany. Všichni takoví bývají
pak při narukování trestáni odnětím
podpory jejich rodině. Jménem klubu soc. demokratických
poslanců protestuji proti těmto přehmatům
a žádám p. ministra vnitra, aby nařídil
v každém případě, když jde
o vyšetření a vyplacení podpory narukovaného,
nestranné vyšetření nezávislé
na starostovi obce a aby okresním politickým správám
doporučil liberálnější výklad
zákona o podporách narukovaných.
Projednávaná předloha nese třídní
ráz. Ona zavádí výsady zámožnějším
na úkor chudých. Zavádí protekci v
plnění branné povinnosti pro protekční
děti dnešní vládní majority.
Ona ohrožuje dále dosavadní občanské
svobody doplněním §u 27 branného zákona
a dává vládě možnost v hospodářských
a sociálních zápasech zneužíti
branné moci a branného zákona v tomto státě
proti nemajetným vrstvám národa.
My sociální demokraté vítáme
každou úlevu v plnění branné
povinnosti. Proto podali jsme řadu pozměňovacích
návrhů, které mají tento zákon
zlepšiti. Budou-li zamítnuty, budeme hlasovati proti
vládní předloze. (Potlesk čsl.
soc. demokratických poslanců.)