Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Buday,
inž. Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.
237 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Beneš,
dr Gažík, dr Nosek, dr Srdínko,
Šrámek, dr Tiso, Udržal;
za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 72. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes
der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen
Nationalpartei" vyslal do výboru ústavně-právního
posl. Halke za posl. Zierhuta.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Dotazy:
posl. Koczora ministru spravedlnosti o nariadení bratislavskej
súdnej tabule čís. 5079-23-i-211 (č.
D 682-II),
posl. dr Jos. Nováka a druhů ministru obchodu o
zařazení politického okresu chotěbořského
mezi kraje a místa, jejichž obyvatelé požívají
zvláštních úlev co do podomního
obchodu (č. D 701-II).
Předseda: Počátkem schůze byla
tiskem rozdána zpráva.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
958. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 920) zákona o
poplatkových úlevách při splynutí
(fusi) nebo přeměně právního
útvaru některých podniků.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem tuto žádost:
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Žádost okr. soudu v Dačicích ze dne
20. března 1927, č. T 106/27-1, za souhlas s trest.
stíháním posl. Janalíka pro
přestupek proti bezpečnosti cti (č. J 357-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání 1. odstavce pořadu,
jímž je:
1. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 941) zákona o ročním
kontingentu branců, o náhradní záloze
a o některých změnách branného
zákona (tisk 954).
Zpravodajem je p. posl. Pekárek. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno!
Předložený vládní návrh
zákona o kontingentu nováčků, náhradní
záloze, povyšování branců během
presenční služby na důstojníky,
jakož i o některých změnách branného
zákona jest jednou z osnov, která v souboru těch
vojenských osnov, jež jsme v minulých dnech
projednávali, jistě bude takovou, jež nenarazí
na odpor ani oposičních stran a jež u každé
strany, která akce své řídí
rozumovými úvahami, musí dojíti plného
pochopení. Proč? Poněvadž bezesporně
předložená osnova o náhradní
záloze přináší podstatně
velmi hluboké úlevy v plnění branné
povinnosti.
Dosavadní zákon o výhodách v plnění
branné povinnosti, čís. 370 z r. 1922, umožňoval,
aby za určitých předpokladů nejvýše
4000 branců mohlo požívati úlev v branné
povinnosti. Předloženou osnovou zákona zavádíme
náhradní zálohu, tedy instituci, která
již v době předválečné,
za bývalého Rakouska velmi dobře se uplatňovala
a o níž lze právem souditi, že vzhledem
k výhodovému zákonu vykoná plně
svoji povinnost. Ročním kontingentem branců,
kterým se stanoví povinnost, aby 70.000 nováčků
sloužilo presenčně a zbytek, který bude
odveden nad tuto číslici, aby byl zařazen
v náhradní záloze, se umožní,
aby právě vzhledem k citovanému mnou zákonu
čís. 370 mnohem větší počet
osob nežli 4000 se dostal do náhradní zálohy
a požíval výhod v plnění branné
povinnosti.
Doposud podle výhodového zákona bylo možno
propouštěti z presenční služby
po 6 měsících výcviku. Náhradní
záloha tak, jak ji zavádíme, umožňuje
daleko větší výhodu, že totiž
branci budou podrobeni výcviku toliko 12týdennímu
čili ani ne výcviku tříměsíčnímu.
Podle výsledků odvodních za poslední
léta lze si učiniti přibližně
představu o tom, jaký počet osob asi by mohl
požívati výhod plynoucích z nového
zákona o náhradní záloze.
Výsledky odvodní ukazují, že to bude
nejméně 8000 osob, ale že to může
býti ještě daleko větší
počet branců, bude-li se přihlížeti
i docela k nejostřejšímu, nejpřísnějšímu
prohlížení branců po stránce
jejich schopnosti ke službě vojenské. Tedy
vidíme, že předložený zákon
po této stránce je nepopiratelným pokrokem
v ohledu sociálním a je také nepopiratelným
pokrokem v ohledu hospodářském, poněvadž
tisícům lidí bude umožňovati,
aby po tříměsíčním výcviku
se navrátili do svého civilního povolání
a dále v koloběhu hospodářského
života se uplatňovali, pracovali a vytvářeli
hospodářské statky nutné k existenci
našeho národa a našeho státu.
V tisku, zejména oposičních stran, se vyskytovaly
hlasy, že prý osnova o náhradní záloze
je osnovou vyloženě třídní, osnovou,
která byla pořízena jen za tím účelem,
aby určité třídy v národě,
pokud jde o plnění branné povinnosti, byly
privilegovány. Myslím, že pro každého
soudného člověka a tím více
pro zákonodárce je rozhodující mluva
cifer. Vojenská správa je povinna, aby každoročně
předkládala zákonodárnému sboru
výkaz o tom, jak praktikovány byly dosavadní
výhody zákona č. 370. Z této statistiky
je patrno, že na př. r. 1925 a 1926 výhody
podle zákona č. 370 používalo 2940 živitelů
rodin, majitelů zděděných zemědělských
usedlostí 89, majitelů malých živností
a obchodů 20, průmyslových a zemědělských
dělníků 788 a posluchačů vysokých
škol 163. Oposiční tisk zdůrazňoval,
že osnovou zákona mají býti petrifikovány
výhody pro stav rolnický a pro stav živnostensko-obchodnický.
Z předcházející statistiky je patrno,
že na dosavadních výhodách, jež
se týkaly 4000 osob, participovali majitelé malých
a středních usedlostí zemědělských
cifrou 89 a majitelé malých živností
a obchodů dokonce cifrou 20, kdežto živitelé
rodin participovali cifrou 2940. Je také každému
jasno, že pod titulem živitelů rodin jsou zahrnuti
příslušníci všech společenských
tříd; a hlavně těm, kdož měli
příležitost prováděti interpelace,
poslancům a senátorům, je jistě známo,
že v tomto počtu jsou z největší
části zahrnuti příslušníci
těch tříd, jménem jejichž oposiční
strany tyto výtky ve svých časopisech vznášely.
Jistě nelze při klidné a nestranné
úvaze prohlásiti předloženou osnovu
zákona za stranickou, za třídní a
snad za osnovu, která by chtěla upevniti privilegia
určité třídy.
Předložená osnova přináší
však ještě další výhody. Podle
dosavadní zvyklosti jsou to zemská vojenská
velitelství, která rozhodovala o tom, kteří
z branců mají býti po skončeném
6měsíčním výcviku nebo z titulu
tak zv. přebytečných býti propouštěni
do poměru civilního. V tomto systému se děje
podstatná změna. Po vyšetření
u okresních správ politických bude o žádostech
rozhodovati komise smíšená, a ta bude také
povinna, aby pro rozhodný podklad zjednala si dobrozdání
zájmových korporací, tedy těch korporací,
které nejlépe musí býti obeznámeny
s poměry těch činitelů, kteří
se ucházejí o výhodu, aby byli zařazeni
do náhradní zálohy.
Podle dosavadních výhod zákona byly stanoveny
určité termíny k podávání
žádostí. Tyto termíny měly velmi
nepříznivé následky; žádosti
byly podávány v poslední době, nebylo
lze rychle o nich rozhodovati a velmi rušivě zasahovaly
do řádného normálního výcviku
vojenského, působíce ve stavech jednotlivých
vojenských těles ustavičnou fluktuaci. Podle
osnovy zákona, kterou dnes máme projednati, jest
uloženo orgánům, jež o této věci
budou rozhodovati, aby hned po odvodu rozhodly o tom, kdo zařazen
bude do náhradní zálohy a kdo se určuje
k presenční službě, takže ještě
před nastoupením vojenské služby bude
každému známo, je-li v záloze či
je-li určen pro presenční službu, a
tak vojenská tělesa, zejména jejich velitelství
budou míti jasný přehled o situaci, takže
budou moci činiti všechna opatření k
řádnému výcviku nováčků.
Pokud jde o okruh osob, které mají požívati
výhod podle osnovy o náhradní záloze,
přejímá se největší část
ustanovení z dosavadního zákona výhodového,
tedy především přihlíží
se k brancům, kteří jsou živiteli rodin,
pak jsou to branci, kteří jsou majiteli malých
a středních zděděných usedlostí
a konečně branci, kteří jsou majiteli
malých živností a obchodů atd., jak
je určeno v zákoně výhodovém.
Branný výbor uvažuje o těchto momentech,
v zásadě vyslovil se pro převzetí
tohoto rozdělení i do nové osnovy, ale pokud
jde o pojem malých a středních usedlostí,
usnesl se také na tom, aby bylo přihlíženo
k poloze usedlostí, jejich výnosu, k jejich zadluženosti,
a pokud jde o malé živnosti a obchody, uvažoval,
že je zapotřebí, aby pojem malých živností
byl rozšířen o pojem středních
živností již také proto, poněvadž
v souběžném projednávání
daňové reformy velmi hluboce se uvažuje o pojmu
malé a střední živnosti a konstatuje
se ustavičně, že střední živnost
je pořáde ještě živností
pracovní, která vyžaduje převážnou
spoluúčast majitele, takže je jistě
spravedlivé a účelné, aby tato věc,
která v minulém zákoně byla vyjádřena,
a podklad k ní činil daňový výměr,
aby byla převzata i do nového zákona s tou
změnou, že jde i o střední živnosti.
Hranicí daňovou má býti asi tatáž
hranice, která bude vyjádřena daňovou
osnovou, tedy že by to byl asi základ 150 K všeobecné
daně výdělkové. V osnově samé
se pojem malé živnosti precisuje tak, že to má
býti živnost, kde její majitel pracuje toliko
s jedním zaměstnancem. Konstatuji, že tím
nemyslí se snad jen jeden pomocník nebo na místě
toho jeden učeň, nýbrž že vedle
pomocníka může to býti též
učeň a že vzhledem k tomu bude zapotřebí,
aby do prováděcího nařízení
dostal se příslušný výklad.
Pokud se týče kontingentu branců, který,
jak jsem řekl, má činiti 70.000 osob, branný
výbor uvažoval, není-li tento kontingent veliký
a je-li přiměřený tomu, aby byla zajištěna
brannost našeho státu. Vzhledem k organisačnímu
stavu naší branné moci došel branný
výbor k názoru, že kontingent 70.000 vojáčků
je postačitelný, že jej však nelze snížiti,
že naopak pro první měsíc bude nutno
počítati asi s kontingentem 72.500, poněvadž
v prvním měsíci vždy lze znamenati určité
úbytky následkem superarbitrace atd., takže
je zapotřebí o něco více určiti
pro presenční službu, aby kontingent 70.000
skutečně byl zajištěn.
Dnešním vojenským řádem zavádí
se novinka: stěžovali jsme si - a jistě právem
- že zejména inteligence po vytvoření
naší vlastní branné moci jevila snahu
s hlediska národního těžko odpustitelnou,
ale s hlediska výše vzdělání
a uplatnění toho vzdělání a
s hlediska nákladu na to vzdělání
vysvětlitelnou, že totiž snažila se vzdalovati
se vojenské služby. Pro armádu demokratickou,
kde jde o to, aby každý její jednotlivý
příslušník byl si vědom svých
povinností, byl myslící jednotkou branné
moci, jest zapotřebí součinnosti inteligence.
Jeví se tedy zcela přirozenou snaha, aby inteligence
byla pokud možno nejvíce připoutána
k činnosti v armádě.
Zavádí se novinka, která má vyhovovati
tomu, co před válkou se rozumělo jednoroční
službou vojenskou, ovšem služba nezkracuje se na
12 měsíců, jak to bylo před válkou,
nýbrž ponechává se dosavadní
18měsíční služba, ale jest možnost,
aby ti branci, kteří v průběhu prvého
roku prokáží teoretickou i praktickou způsobilost,
aby zastávali funkci důstojníků, mohli
býti po uplynutí jednoho roku, resp. v průběhu
presenční služby povýšeni na důstojníky,
resp. na podporučíky a aby ještě řadu
měsíců jako důstojníci vykonávali
službu vojenskou a svému národu a hlavně
branné moci věnovali to, čemu se na školách
naučili a co jim umožňuje, aby snadněji
chápali a prakticky prováděli úkoly
vojínů československé branné
moci.
Osnova musí ovšem míti svůj reflex i
v dosavadním branném zákoně. Kromě
toho dosavadní branný zákon při svém
praktikování ukázal, že je zapotřebí
v mnohém směru jej doplniti. Osnova o náhradní
záloze, kontingentu vojáčků, umožnění
jmenování důstojníků za presenční
služby přináší proto také
jisté změny v branném zákoně.
O těchto změnách pojednával branný
výbor velmi podrobně a uznal je všechny za
účelné.
Vzhledem k tomu, co jsem uvedl a co tvořilo podklad jednání
branného výboru, dovoluji si slavné sněmovně
navrhovati, aby po provedené debatě předložený
vládní návrh, doplněný návrhy
branného výboru, učinila předmětem
hlasování a přijala jej jako další
základní předpoklad vývoje naší
branné moci. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K tomuto odstavci
pořadu jsou přihlášeni řečníci.
Dříve než zahájím rozpravu, navrhuji
podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla 30 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Jsou dosud přihlášeni řečníci:
na straně "proti"pp. posl. Heeger,
Geršl, Matzner, Koudelka; na straně
"pro"pp. posl. Hýbner a Bezděk.
Dávám slovo prvému řečníku
zapsanému na straně "proti", jímž
je p. posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
Prohlášení, které učinily ve
včerejší schůzi německé
vládní strany, obsahuje řadu nesprávností,
jež by mohly uvésti veřejnost v omyl. I jinak
svým obsahem vyzývá k nejostřejší
kritice. Klub německých sociálně demokratických
poslanců považuje tudíž za nutno opraviti
nepravdivá tvrzení a konstatuje:
"Proti tvrzení německých vládních
stran, že zachování 18měsíční
služební doby jest ustanoveno jenom na krátký
čas, konstatujeme, že ani v zákoně není
obsaženo takové ustanovení, ani v důvodové
zprávě, anebo i jen v prohlášení
ministra nár. obrany nebo zpravodaje nebyly dány
sliby v tomto směru. Jediné, co vyslovil pan ministr,
je naděje, že bude možno přikročiti
ke zkrácení služební doby, až bude
opatřen kádr aspoň 8000 déle sloužících
poddůstojníků. Po opětovných
zkušenostech, jež jsme učinili se sliby československé
vlády, musíme býti připraveni i po
uplynutí dvou let na prodloužení služební
doby. Zjišťujeme dále, že je naprosto nesprávné
tvrzení, jako by při odstranění volebního
práva vojáků šlo jenom o to, aby bylo
zamezeno národnostní jeho zneužívání
při obecních volbách, neboť, kdyby to
bylo pravda, nesměly by německé vládní
strany za žádných okolností souhlasiti
s protiústavním odnětím volebního
práva vojákům do Národního
shromáždění. Avšak bylo by možno
také potírati zneužívání
volebních praporů tím, že by se obnovil
původní volební řád do obcí
a nebylo k tomu nutno oloupiti vojáky o nejdůležitější
z politických práv.
Je dále nesprávno, že utvoření
náhradní zálohy znamená ulehčení
branné povinnosti pro všechny hospodářsky
slabé vrstvy, naopak jest to třídní
výsadou a kromě toho zřejmým rozmnožením
stanoveného kontingentu vojska a tím i posílením
militarismu, který se stává ještě
nebezpečnějším, že vládě
se dostává zmocnění k mimořádné
mobilisaci. Jest konečně nesprávno, že
zatímní odvolání návrhu o vojenské
výchově mládeže jest úspěchem
německého aktivismu. Naopak prohlásil ministr
doslova, že předloha ztroskotala o technické
a finanční obtíže, jmenovitě
pro neproveditelnost na Slovensku. Proti prohlášení
německých stran, že tím padla vojenská
výchova mládeže, konstatujeme, že byla
od počátku zamýšlena jenom v souvislosti
se zavedením 14měsíční služby
a že od ní podle přesného prohlášení
ministra národní obrany nebylo definitivně
upuštěno. Nakonec zjišťujeme, že prohlášení
vládních stran úplně mlčí
o zákonu o certifikatistech, čímž se
přiznává, že tu jde o opatření
počešťovací, což ostatně je
na bíledni při národnostním složení
poddůstojnického sboru.
Jestliže německé vládní strany
povolujíce šest vojenských předloh prohlásily,
že jsou ochotny dáti státu, čeho potřebuje
ke svému klidnému a pokojnému vývoji,
pak není to jenom v křiklavém odporu se skutečností,
nýbrž jest to přímo posměchem
obyvatelstvu. Německé vládní strany
povolily rychle po sobě třímiliardový
fond na zbrojení, souhlasily se zachováním
18měsíční služby, s utvořením
kádru déle sloužících poddůstojníků,
s náhradní zálohou, se zhoršením
vojenského kárného práva. Tím
uvalily na obyvatelstvo hrozná břemena, rozmnožily
hrozivým způsobem zbrojení a zvětšily
stav vojska. Podle prohlášení pana posl. Špačka
mimo sněmovnu Československo samozřejmě
nepovede válku s Portugaly anebo s Řeckem, a z jeho
včerejšího rozvláčného,
krouceného, avšak nic neříkajícího
projevu vychází zřejmě na jevo, že
tím nepřítelem jest Německo a tímto
projevem jest také nepopiratelně potvrzena tendence
takového zbrojení, k němuž pomáhají
německé vládní strany. Činíme
německé vládní strany plně
odpovědnými za takovou politiku těžce
ohrožující mír a životní
zájmy pracujících vrstev a zjišťujeme,
že jest nepravdivé jejich tvrzení, že
chtějí uvésti dějinné národnostní
vyrovnání mezi národy v této zemi
na rozumnou cestu a tak přispěti k upokojení
země. Ohlašujeme zpátečnickému,
imperialistickému a národnostnímu systému
a stranám, které jej podporují, nejostřejší
boj." (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců. - Posl. Windirsch [německy]: To
vydržíme!) Nevím, zdali jej vydržíte.
V souvislosti s tímto projevem chci říci
toto: Zatím co pan ministr zahraničí na všech
mezinárodních konferencích a zasedáních
mluví o odzbrojení a o vůli k míru
(Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.), zatím co československý vyslanec
v Berlíně dělá návštěvu
panu říšskému presidentu Hindenburgovi,
vyslovuje přání šťastného
zdaru německé říši a ujišťuje,
že se všemi silami vynasnaží, aby dále
udržel tak šťastně již existující
styky, je zdokonalil a upevnil, právě v téže
chvíli je v československém parlamentě
hlasy německých vládních stran odhlasováno
ne méně než šest vojenských předloh,
které posilují v tomto státě militarismus
a podporují horečku ve zbrojení, a to děje
se bez zřetele k ústavním předpisům.
Slova pana zpravodaje kol. Špačka, který
na odůvodnění těchto vojenských
předloh výslovně uváděl, že
jediný nepřítel, který vedle Maďarska
přichází v úvahu pro československý
stát, jest sousední Německo, tyto vývody
pana kol. Špačka byly zesíleny řečí
dalšího člena vládních stran
pana kol. Ježka, který rovněž odůvodňuje
stejnými argumenty přijetí vojenských
předloh. Všechna tato tvrzení. všechny
tyto důvody odrazily se bez účinku o německé
vládní strany. To, co řekli kol. Špaček
a Ježek, nevykládají tak jenom oni
sami, nýbrž jest to myšlenkový postup
také rozhodujících vlivných osobností
v tomto státě. Se souhlasem dnešního
ministra národní obrany byla, jak známo,
r. 1923 vydána osvětová pomůcka pro
důstojníky a poddůstojníky, jejíž
obsah měl býti mužstvu vpraven ve školách
a kursech. Nestojí za to, abychom se blíže
zabývali nesmyslnými údaji a falšováním
dějin, jež jsou obsaženy v této pomůcce.
Avšak nutno zdůrazniti, že podle jejího
obsahu má se vojákům vpraviti do hlavy, že
Němci jsou národem mravně méně
cenným, že všechno zlé ve světě
pochází jen od Němců, že nikoho
nenechají na pokoji, že jsou panovační,
krvežízniví, kdežto, tak se praví
v knížce dále, český národ
jest podle své povahy mírumilovný, miluje
nade všechno svobodu a jest tedy jeho posláním,
aby svoji kulturu uplatňoval vůči těmto
německým barbarům. To je dosti jasné
a potvrzuje dostatečně, co zde veřejně
vyslovili páni kol. Špaček a Ježek.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.)
Nuže, co dělají vážení kolegové
z německých vládních stran? Oni nečiní
svůj souhlas s vojenskými předlohami závislým
od toho, aby rozhodující místa kategoricky
vyvrátila tyto názory, oni se toho dokonce zřekli
(Výkřiky na levici.), aby s tohoto místa
vášnivě protestovali proti takovémuto
tvrzení, oni se spokojují s ubohým prohlášením
a postačí jim prázdný projev zpravodajův,
který, mimochodem řečeno, se ještě
posmíval německým stranám, neřekl
ani slova omluvy a ještě si se své strany stěžoval,
že se mu vlastně děje bezpráví.
To všechno přijaly německé vládní
strany bez námitek, hlasovaly pro vojenské předlohy
a daly si líbiti kopanec, posměch a pohrdání.
Páni kol. Ježek a především
dřívější ministr Stříbrný
pokusili se také bohatým ciferním materiálem
dokázati, jak nebezpečným nepřítelem
jest Německo, jaká tam vládne ozbrojovací
horečka, uváděli číslice, kolik
jest tam poddůstojníků atd. Řeknu
tudíž jenom: Abychom nepřišli do podezření,
že my bychom mohli jako němečtí sociální
demokraté pro jakýkoliv militarismus najíti
nějaké omluvné slovo, nutno konstatovati,
že jsme zásadními odpůrci militarismu
vůbec, zcela lhostejno, jde-li o militarismus československý
anebo německý. Právě to, že sociální
demokraté v německé říši
odmítli vojenský rozpočet, dává
nám morální právo projeviti názor
o tom, co zde s tohoto místa bylo včera řečeno
o Německu a co z těchto slov je pravda.
Kol. Ježek pokusil se uváděje bohatý
ciferní materiál dokázati, že se v Německu
veřejně a tajně zbrojí. Vypravoval
dále o různých vojenských výdajích,
které jsou skryty v jednotlivých kapitolách
německého rozpočtu a vybásnil si přímo,
že částky, které byly určeny
pro účely zcela jiné, jsou výdaji
vojenskými, aby tak dosáhl obnosů. o nichž
s parlamentní tribuny vyprávěl. (Výkřiky
na levici.) Panu kol. Ježkovi stal se jenom zcela
malý omyl. Zaměnil totiž Německou říši
se státem československým. (Souhlas něm.
soc. demokratických poslanců.) Co tvrdil o Německu,
to je doopravdy ve státě československém.
Třeba vzíti do ruky jenom rozpočet na r.
1927 a najdeme tam v kapitolách jednotlivých ministerstev
velmi značné výdaje na militarismus. Tu máme
na příklad na vojenské oddělení
pana presidenta 320.000 Kč, na podporu mezinárodních
mírových akcí 200.000 Kč, výdaje
při cizích návštěvách
300.000 Kč, na publikace 5.000.000 Kč, na propagační
fond 1,800.000 Kč; k tomu přijde 1.370 milionů
ministerstva nár. obrany, 315 milionů činí
nekontrolovatelný fond na výzbroj, na policii 132.000,
na četnictvo 220.000, na policii v Podkarpatské
Rusi 7 milionů, na četnictvo 17 milionů,
na vyživovací příspěvky 4 miliony,
na chov koní 22 milionů. V kapitole "ministerstvo
veř. prací": ústavy pro zkoušení
střelných zbraní 127.000 Kč, zkoušení
dusíkatých látek 600.000 Kč, na vzduchoplavbu
29 milionů, opevnění hranic 2 miliony, silnice
a mosty k účelům vojenským 39 milionů,
mimořádné výdaje 36 milionů,
plavba lodní 11 milionů a stavby silnic 9,800.000
Kč. Již z těchto číslic jest
zřejmo, že kol. Ježek nemá naprosto
příčiny poukazovati na Německo, že
se měl trochu blíže podívati na vlastní
rozpočet, aby odkryl to, co tvrdil o Německu. (Souhlas
něm. soc. demokratických poslanců.)