Prohlašuji tedy, že naše strana žádá
podrobného a obsažného prohlášení
o tomto případu a nespokojí se tím,
že se věc opět prostě ututlá,
nebo sprovodí se světa nedostatečným
prohlášením. Žádáme to tím
spíše, poněvadž právě opět
nyní neočekávaně, avšak právě
včas, byla vytažena opona, tak že můžeme
nahlédnouti do propasti, kde se nám tak řádně
ukazuje, že české vládní strany
ani dnes ještě nemyslí na to, aby nějak
změnily své chování k německému
národu nebo je zrevidovaly. Mám na mysli zprávu
včerejšího "Berliner Börsenkurier"
o proslulé služební knize "Služební
předpisy československé branné moci,
praktická osvětová příručka
pro výchovu vojínů, pomůcka pro vyučující
důstojníky a poddůstojníky",
schválená výnosem ministerstva národní
obrany z roku 1923 a vyšlá nákladem tohoto
ministerstva. Co stojí v této služební
knize a učebné pomůcce, vhání
nám krev pobouření do hlavy. Neboť,
pánové, stojí zde, vyjímám
jen několik míst: "Hlavním rysem charakteru
všech Němců je snaha, ovládati jiné
národy." Mluví o pangermanismu, vychovávaném
Pruskem, který přišel na všechny Němce.
"V Evropě není tak válečného
národa a toužícího více po výbojích
než Němci. Tento ráz germánské
bytosti projevoval se odedávna. Vše, čeho bylo
dobyto od doby Bismarcka, byly násilnosti a byly provedeny
za pomoci lží a nemravných prostředků.
Německá říše strhla Němce
do svého zakletí a hnala je k barbarství.
Od Viléma II domníval se každý Němec,
že jeho národ jest povolán vládnouti
nad jinými, vočkovati jim svou osvětu, organisaci
a zákony. Vojáci, učenci, profesoři,
učitelé, průmyslníci, všichni
rozšiřovali tuto nadutou povýšenost."
A takovýmto tónem to jde dále. Především
musím se ohraditi proti takovémuto pojetí,
proti takovému hanobení a urážení
celého německého národa, proti nestydatému
zkrucování skutečnosti, které tvrdí
právě opak, proti snižování uznání
německých velikánů, jako Fichte, Hegel,
Schopenhauer, Nietsche a Bismarck, jimž malý český
národ nemá rovných. Ohrazujeme se proti tomu,
že německý národ jest líčen
jako mravně méněcenný, že jest
dokonce úředně rozšiřována
stará lež o německých barbarech a že
se tento nesmysl vlévá do hlav českého
dorostu a také německé mládeže,
která se povolává k vojenské službě.
Právě při této příležitosti
prohlašuji tím slavněji a důrazněji:
Hlásíme se hrdě k tomuto německému
národu a jsme ochotni i v těchto dnech českého
otroctví zachovati mu věrnost, nemáme v úmyslu
splynouti a státi se dobrými Čechoslováky.
Poněvadž Češi národně cítí,
musí rozuměti našemu chování
a chápati je. Musí si říci, že
takové instrukce a knihy jsou nesnesitelné pro německé
sebevědomí. Žádáme, aby tato
kniha byla ihned odstraněna a táži se pana
ministra národní obrany, je-li ochoten tuto knihu
ihned vyřaditi, poněvadž sám musí
cítiti, že taková kniha je v dnešní
době nemožná. Tážeme se také
německých vládních stran, postarají-li
se, aby se příště takovéto urážky
německého národa více neopakovaly,
postarají-li se, aby obsah všech úředních
předpisů, nařízení a učebnic
byl v každém směru přezkoumán.
Jest to dost velká ostuda, že si po tolika měsících
česko-německé vlády nikdo nedal tolik
práce, aby přezkoumal obsah knih. Tím více
nelze však ještě pochopiti, jestliže německý
vládní tisk a opět především
"Deutsche Presse", takovéto hanobení německého
národa ještě mlčky trpí, nebo
se je snaží omluviti, jak se to děje v dnešním
čísle s nadpisem "Neobratná obhajoba",
poněvadž německý časopis "Bohemia"
chopil se této věci a přibil ji na pranýř.
Tolik o našem chování všeobecně.
O obsahu vojenských návrhů samých
nechci se zmiňovati, poněvadž kolega Keibl
jménem našeho klubu obšírně
k nim promluvil a přednesl naše pochybnosti. Byla
to velká troufalost žádati od německých
vládních stran, aby polkly vojenské předlohy,
a to hned pět najednou, vlastně zítra ještě
šestou - když již jsou tak v tom povolování
- že jste si troufali předložiti německým
vládním stranám tak těžké
návrhy, jejichž účinek bude pro budoucnost
nesmírně těžký. Po všem
tom, co jsme dosud v tomto státě prožili, po
všem tom, co jsme musili po celých osm let zde mlčky
trpěti, co nechceme dnes při této příležitosti
znovu opět s bolestí opakovati, byla to již
mimořádně silná troufalost žádati
od německých vládních stran, které
neustále a neustále prohlašovaly, že trvají
na napravení všech těchto napáchaných
škod, aby se za ně postavily, nežádajíce
napravení oněch škod. Žádalo se
od nich jistě velmi mnoho, když musily polknouti státní
rozpočet s mnoha miliony na protiněmecké
účely, nemohouce na tom změniti ani jediné
položky. Žádalo se od nich mnoho, zvláště
pomyslíme-li na jejich voliče, když musily
mlčky přijmouti daň obratovou a přepychovou,
když musily povoliti fond na vojenské zbrojení.
Avšak, co se zde nyní žádá těmito
vojenskými návrhy, zdá se mi, že přesahuje
přece jen příliš mnoho meze možnosti.
Právě německé aktivistické
strany sledujíce svou politiku, jež přece směřuje
k udržení českého státu -- poněvadž
podle dra Spiny jest nemožno odtrhnouti německá
území a tato území patří
již jednou k sobě - právě ony, myslí-li
to vážně s českým státem,
musí naléhati na omezení českého
militarismu, dobře chápajíce zájmy
státu, neboť duch, který se projevuje v těchto
vojenských zákonech a dochází v něm
výrazu, jest duch ničení, duch, jehož
následky budeme moci pozorovati v nejbližších
desítiletích. Duch ničení, který
se ukazuje v celých dějinách českého
národa, v husitských bouřích, v touze
po ničení, ve zmatcích třicetileté
války. Praktická osvětová příručka
pro výchovu vojínů praví, že
český národ jest povahy holubičí.
Avšak my z dějin a ze zkušenosti víme,
že tomu tak není. Zbrojením o závod
ukazuje Československá republika nejlépe,
jakým duchem je prodchnuta, jakým duchem jest ovládána
a že nepomýšlí na to, aby pokojným
vyjednáváním provedla v budoucnosti jisté
změny mírových smluv v době, kdy dokonce
velmoci musí přiznati, že nelze udržeti
mírové smlouvy v nynější formě
a že musí dojíti k jistým změnám.
Při našem stanovisku k československému
státu mohlo by nám tedy býti úplně
lhostejné, jak se chovají německé
vládní strany. Avšak my tvrdíme, že
není správné, je-li německá
veřejnost klamána o stavu věci, jestliže
se jí mnohé zamlčuje, což by musilo
býti řečeno v zájmu pravdy. Jest jistě
nepříjemné, chce-li se, aby široké
vrstvy schvalovaly dnešní chování a
mají-li se takovéto nestravné návrhy
učiniti stravitelnými. Je zajímavé,
co německé vládní strany, nebo jejich
tisk dovede právě o tom psáti. Lámali
jsme si neustále hlavu, jak to vlastně svým
voličům odůvodní a s úžasem
jsme čtli a slyšeli, že tito němečtí
aktivističtí řečníci na schůzích
venku postavili se prostě na zásadu, kterou kdysi
vytýčil posl. Kunz, že jest samozřejmé,
že strany, které svým vstupem do vlády
uznaly stát, musí mu nyní rovněž
také povoliti daně a vojáky. S úžasem
jsme slyšeli, že jak "Deutsche Presse", tak
také křesťansko-sociální strana
kladou váhu jen na to, aby bylo odstraněno neobmezené
prodloužení 18měsíční
služební doby a žádají jen terminování
na dva roky. Ještě větší podiv
však vzbudilo, když jsme 16. února 1927 čtli
o velkých úspěších, kterých
získala německá křesťansko-sociální
strana při projednávání tohoto zákona,
když jsme totiž 17. února čtli, že
především jejímu vlivu a jmenovitě
jejímu mužnému vystoupení dlužno
děkovati, že padla předvojenská výchova,
a její úspěšné snaze, že
se 18měsíční presenční
služba prodlužuje jen na dva roky, dále že
bude zřízena zeměbrana. "Bude-li tento
projekt uskutečněn, dlužno především
děkovati našim zástupcům ve sněmovně.
Také to je zásluhou německých křesťansko-sociálních
poslanců, že odvrátili vojenskou správu
od záměru žádati, aby delší
služební doba trvala dále na neurčitou
dobu." Nuže, dámy a pánové, co
je na tom pravdy? Pravda je, že 18měsíční
služební doba nebyla vůbec terminována,
že ministr národní obrany Udržal to
výslovně odmítl a prohlásil, že
na to pomýšlí teprve tehdy, až bude míti
8000 poddůstojníků. Nějaké
záruky dány nebyly. Říkají:
"Kdybychom byli pro to nebyli, byly by pro to hlasovaly české
strany socialistické". Nuže, já myslím,
že německé vládní strany měly
nechati k tomu dojíti, měly udělat s touto
věcí zkoušku. Stejně také zdánlivý
úspěch se zeměbranou je přímo
směšný. Neboť co se nyní stane?
Při ročním odvodu bude prostě odvedeno
o 4000 lidí více a pak po mnohých prosbách
a žádostech bude 8000 propuštěno a to
bude jako zvláštní milost a to bude líčeno
jako zvláštní dar pro tyto samostatné
existence. Jak se to bude prováděti, pověděl
posl. Scharnagl ve 176. schůzi 5. prosince 1922,
když se jednalo o zákoně o úlevách
ve služební povinnosti. Řekl, že Němci
nemohou býti spokojeni, poněvadž již napřed
vědí, že tyto výhody v zákoně
budou na prospěch hlavně národu pánů
a že na německého vojína přijde
teprve na třetím nebo čtvrtém místě
anebo vůbec na něj nedojde. Právě
tak, jako tenkráte bude tomu ovšem i dnes. Právě
tak jest tomu s předvojenskou výchovou mládeže,
neboť pan ministr Udržal výslovně
prohlásil, že byla zatím odsunuta z finančních
důvodů. Ostatně, že padla, nebylo ani
zásluhou německých vládních
stran, poněvadž by se pro tento zákon nenašla
většina, právě tak, jako pro 18měsíční
vojenskou službu. Pravda jest, a to dlužno znovu konstatovati,
že služební doba jest o 4 měsíce
delší a jestliže jest delší, jsou
tím vinny jen německé vládní
strany, poněvadž souhlasily se zákonem a nežádaly
jeho změny.
Zůstává pak do jisté míry jako
jediný úspěch volební právo
vojínů. Avšak také o tom mluvil Udržal
jasně a zřetelně, že to není
ústupek Němcům, že jest to především
v zájmu státu, poněvadž nemůžeme
potřebovati politisující vojsko, jelikož
ztrácí svou zdatnost. Nechci o tom mluviti. Kolega
Keibl zcela jasně vytýčil naše
stanovisko. Jest jen podivu hodné, že německé
vládní časopisy toto vysvětlení
nezaznamenaly a nadávají nám jako dříve,
poněvadž prý chceme zachovati volební
prapory a podobně.
Nuže táži se dále, zda vlastně
máme skutečně tak velký zájem
na zdatném vojsku, na vojsku, které opět
jednou bude povoláno, podle výroku našeho milého
přítele Špačka, aby vytáhlo
proti Německu, zda by nebylo mnohem lepší,
kdyby toto vojsko bylo prosáklé politikou, aby bylo
neupotřebitelné pro tento účel Němcům
nepřátelský. To vše jsou ovšem
následky toho, že německé vládní
strany učinily skok do neznáma, že si dříve
všechny tyto otázky neobjasnily. Ministr Spina
ovšem prohlásil, že se uchopily kormidla.
Vidíme však, že to kormidlo řídí
velmi slabě, že sedí někde v koutku
a musí klidně jeti s sebou, podle toho, jak kormidluje
a se plaví český kormidelník. Jest
však neuvěřitelné, že dnes samy
vše to mlčky ututlávají a přikrývají
to pláštíkem křesťanské
lásky k bližnímu. Čteme-li dnes aktivistické
časopisy, nechápeme, proč nedávají
najevo nevoli výmluvnějšími slovy. Ba,
pan posl. Luschka odvážil se dokonce na své
schůzi v Opavě tvrditi, že povolené
úvěry na zbrojení zaměstnají
především také německý
průmysl a že to přijde takto také ku
prospěchu německým dělníkům.
Nuže, je zajímavé, poukázati zde na
rozpor. Pánové vždy prohlašovali, že
nemohli již změniti poslední špatný
a hanebný rozpočet s mnoha miliony na účely
nepřátelské Německu, poněvadž
byl tenkráte již vypracován úřednickou
vládou a nebylo již lze prováděti na
něm změny. Dnes tvrdí poslanec Luschka
na schůzi v Opavě, že časopisy a
strany koalici nepřátelské zamlčují,
jakého velkého úspěchu dobyly aktivistické
strany tím, že tyto výdaje na zbrojení
byly v rozpočtu sníženy o čtvrt miliardy
a že jen jim dlužno za to děkovati. Vidíte
tu rozpor, který se zde ukazuje, poněvadž se
nyní snaží všechny tyto věci ututlati
a okrášliti, místo aby čestně
a přímo přišly k obyvatelstvu a řekly
mu pravdu. Proto nalézají dokonce obhajobu pro naprosto
Němcům nepřátelský zákon
o certifikatistech; má-li býti zrušena 18měsíční
vojenská služební doba, musí býti
postaráno, aby tu byly déle sloužící
poddůstojníci, což dříve socialistické
strany zanedbaly. Jest směšné přicházeti
s takovýmito výmluvami. Stačilo by, kdyby
mnoho německých poddůstojníků,
kteří byli při převratu vyhozeni na
dlažbu a s rodinami vydáni na pospas bídě,
bylo opět ustanoveno a přijato do služby a
měli bychom výborný materiál, který
by zajisté vykonával službu velmi dobře.
Právě mezi tyto vrstvy bylo vnešeno mnoho bídy
neodpovědným postupem české vlády.
V prvé chvíli nechala tyto déle sloužící
poddůstojníky sloužiti dále, poněvadž
věděla, že konají službu řádně,
právě tak jako němečtí úředníci.
Když jich pak již nepotřebovala, přestože
vyplnili přihlášky a splnili všechny předpisy,
vyhodila je bez smilování na dlažbu a nestarala
se, zda se budou moci chopiti něčeho jiného
v občanském životě. Většině
nebylo ani dáno odbytné. Tu a tam dostali jednotlivci
pár haléřů, uvážíme-li
tehdejší cenu peněz, maličkost. Musili
se však výslovně zavázati, že vrátí
ustanovovací dekret pro toto místo certifikatisty
a podepíší revers, jímž se provždy
zříkají jakéhokoliv nároku
proti českému státu. Pak jim bylo vyplaceno
pár haléřů. Ministerstvo národní
obrany vydalo vedle toho roku 1925 výnos, jímž
dokonce vědomě obešlo jasná ustanovení
služební knihy B 14. Pokud vím, československá
vláda převzala v mírových smlouvách
závazek, že příště splní
nároky déle sloužících poddůstojníků
a důstojníků. Zde by měly německé
aktivistické strany přímo příležitost,
aby pomohly a žádaly, aby tito poddůstojníci
byli reaktivováni, aby jim zůstala jejich hodnost
a aby, pokud nemohou již sloužiti, byli přeloženi
do výslužby ve své hodnosti a aby se jim započtla
celá služební doba, nebo aby dostali náležité
odbytné ve zlatých korunách. Víme
však, že všechny pokusy, které byly z této
strany po léta činěny, zůstaly dosud
úplně marné, právě tak, jako
pokusy, aby se dopomohlo restringovaným německým
důstojníkům k jejich právu.
V této souvislosti, abych uvedl jen jeden případ,
poukazuji na osud majora Schorsche z Rybář u Karlových
Varů. Jest československým státním
občanem a má 40 let započitatelné
služební vojenské doby. Všechny jeho pokusy,
aby dostal odbytné, nebo aby byl přeložen do
výslužby, byly dosud marné. Obrátil
se v této věci dokonce na nejvyšší
správní soud a jeho žádost byla zamítnuta
usnesením ze dne 16. prosince 1925 s odůvodněním,
že podle revolučního zákona ministr
války má na vůli, převezme-li bývalé
důstojníky nebo je bez odůvodnění
odmítne. Tento člověk pro své stáří
žádal o superarbitraci, poněvadž podle
zákonných předpisů patří
mu zaopatřovací platy bývalého důstojníka.
Žádost byla vyřízena a byl pozván
k superarbitraci a dne 1. června 1926 skutečně
také superarbitrován s nálezem: "Ke
službě ve vojsku nezpůsobilý, v případě
války způsobilý ke kancelářské
službě s nezpůsobilostí k výdělku
z 25 %." Na základě tohoto usnesení
žádal znovu o zákonité určení
zaopatřovacích platů. Ministerstvo zamítlo
jeho žádost výměrem z 1. července
1926, číslo 15.459, a zpravilo ho, že v žádosti
není doloženo, že si invaliditu přivodil
v činné službě. Tento major sloužil
činně od svého 16. roku do 50 let, musil
si tedy nemoc přivoditi v této době. Vedle
toho prokázal bezvadně svědky, že jeho
válečné zranění, kýla
a ztráta zubů a pravé ruky jsou následky
války. Na nové podání bylo mu oznámeno,
že tyto nemoce nebyly důvodem jeho superarbitrace,
nýbrž že má jinou nemoc a to zkornatění
srdečnice. Dokladem odborného lékaře
mohl však prokázati, že nemá vůbec
zkornatění srdečnice, že tuto nemoc
vůbec nemá. To všechno mu však nepomohlo,
na svá podání nedostal dodnes žádného
vyřízení, ministerstvo o tomto případě
mlčí úplně. Tak vypadá spravedlnost
a milosrdenství vůči ubohým důstojníkům.
Druhý případ jest nadporučík
Adolf Schindler, nyní v Marzollu u Reichenhallu v Bavořích.
Přišel o pravou ruku. Tento člověk učinil
dodnes 22 podání, aby dostal svou pensi a invalidní
platy. Avšak opavské doplňovací okresní
velitelství vyřízení tohoto případu
neustále odsunovalo a žádalo, aby předložil
průkazy o příjmu za léta 1923 a 1924,
a to odděleně podle měsíců.
Tento člověk třikráte předložil
prostřednictvím českého generálního
konsulátu v Mnichově potvrzení finančního
úřadu v Berchtesgaden, a prokázal, že
vzhledem k poměrům v tehdejších letech
jest naprosto nemožno, aby předložil měsíční
průkazy o svých peněžních příjmech.
Kolega Kallina podal v této věci interpelaci,
avšak pan ministr prohlásil, že nemůže
do věci zasáhnouti, dokud tyto průkazy nepředloží.
Ovšem i zde byl pan ministr klamně informován
jako vždy. Postup opavského doplňovacího
okresního velitelství svědčí
zcela jasně a zřetelně o tom, že chce
onoho člověka prostě ošáliti
o jeho práva a o jeho platy, ačkoliv jeho požadavek
a nároky jsou úplně odůvodněné.
Vidíte tedy: Tu by měly německé vládní
strany široký obor působnosti, tu bylo by pro
české vojsko po ruce dosti poddůstojníků
a důstojníků a bylo by lze ihned provésti
zkrácení 18měsíční služební
doby na 14měsíční.
Poukazuji dále na to, že bezpráví páchané
na válečných poškozencích musíme
pociťovati v této chvíli zvláště
bolestně. V době, kdy se tak štědrou
rukou vydává na vojsko, kdy se povolují tak
rozsáhlé prostředky, kdy jsou poddůstojníci
umísťováni dokonce v soukromých podnicích,
v téže chvíli nemáte odvahu, nemáte
milosrdenství, abyste konečně vydali zákon
o umísťování válečných
poškozenců. Organisace válečných
poškozenců žádala již roku 1920 při
sjezdu svého svazu v Brně o tento zákon a
tyto požadavky neustále uplatňovala v četných
projevech. Konference odborníků pro péči
o válečné poškozence konaná v
září 1923 v Ženevě vytýčila
směrnice pro takový zákon. Na této
konferenci byl také přítomen za české
ministerstvo sociální péče tehdejší
odborový přednosta dr Fleischmann jako oficielní
zástupce vlády a tenkráte prohlásil,
pravděpodobně aby se ukázal před mezinárodním
světem v krásném světle, že Československo
podá co nejdříve zákon o umísťování
válečných poškozenců. To bylo
roku 1923 a dnes píšeme 1927, dodnes však jsme
ještě takový zákon nespatřili.
Pánové! To vše určuje naše stanovisko
k československému militarismu, stanovisko, které
se podobá stanovisku, jaké zaujali Češi
v Rakousku k rakouskému militarismu. Odmítáme
prostředky k vybudování českého
vojska, zvláště pro jasnou protiněmeckou
tendenci a nenecháme pány v nejmenším
v pochybnosti o našich citech, my se neklameme. Časy,
jaké byly kdysi, roku 1866, časy, kdy se prostě
mohlo nedbati našich citů, tyto doby, nechť si
to Češi dají říci, jsou provždy
pryč. Tenkráte se mohlo od nás očekávati,
poněvadž jsme během desetiletí byli
vychováni ve vlastence, v rakouské státní
občany, že půjdeme proti německé
říši, proti vlastním německým
bratřím. Dnes však, pánové, píše
se rok 1927, dnes se německý národ stává
teprve vlastně národem, kdy již nezná
hranic. Proto prohlašujeme vám zcela jasně
a slavnostně, že naše vědomí v
době práva sebeurčení národů
nezná a neposuzuje nepřítele a přítele
podle státních hranic, nýbrž že
o tom rozhodne jedině naše národní vědomí.
Neboť pro nás vyšším zájmem
než zájem českého státu jest
blaho a utrpení německého národa.
V tom jsme za jedno s jedním z vašich největších
mužů, Palackým, který kdysi prohlásil:
"Žádný národ nemá práva
zotročovati národ druhý a zneužívati
ho pro své účely". Tutéž
myšlenku prohlásil kdysi poslanec a nynější
místopředseda Zierhut ve 170. schůzi
sněmovny dne 21. listopadu 1922 prohlásiv: "Už
vybudování tohoto státu je od základu
pochybné. Novověký stát - a to může
býti jedině stát svobodný - nelze
utvořiti nebo aspoň trvale udržeti, je-li při
tom nohama šlapáno přirozené sebeurčovací
právo národů. Co k sobě nepatří,
rozpadne se, a musí se rozpadnouti".
Předseda (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že jeho řečnická
lhůta již minula.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Jsem hned
hotov. A nynější ministr spravedlnosti dr Mayr-Harting
prohlásil v 15. schůzi ze dne 16. března
1926, tedy právě před rokem: "Naše
cesta, cesta oposice jest naznačena jasně. Naznačena
velmi případnými radami vašich národních
bojovníků dřívějších,
kteří nás učí: Je něco,
co nám musí býti důležitějším
a cennějším než stát, to jest národ.
V boji za svůj národ, za svá národní
práva nesmíme se báti ničeho, musíme
zůstati pevni". Dnes ovšem nazývá
nás pan ministr spravedlnosti Mayr-Harting ve své
schůzi ve Varnsdorfě dne 20. března, nás,
kteří hájíme týž program
jako dříve, blázny, prohlašuje, že
náš program jest beznadějný a bezvýsledný.
Smějeme se tomu, poněvadž my opět prohlašujeme,
že jeho politika je směšná a bezvýsledná
a že taková zůstane při celé
orientaci českého státního národa
vůči Němcům. Zavrhujeme tedy otrockou
morálku, která se dává zbaběle
odbýti a dává se dnes kupovati za malicherné
dary. Ať si nám za to nadávají, ať
nás hanobí, zavírají a nazývají
velezrádci, nezemdlíme, povedeme boj za svatá
práva našeho národa dále, dokud nezvítězíme.
Heil! (Potlesk a souhlas poslanců něm. strany
národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. David. Dávám mu slovo. (Hlasy:
Není přítomen!)
Poněvadž pan posl. David není přítomen,
přichází ke slovu pan posl. Stříbrný.
Posl. Stříbný: Slavná sněmovno!
Nemohl jsem odolati pokušení, abych k předloženým
předlohám branným, týkajícím
se naší armády, nezaujal stanovisko jako bývalý
ministr, jako socialista a současně jako nyní
oposiční poslanec.
Především jde o délku služební
doby vojenské, presenční služby. Základ
našeho starého branného zákona pohyboval
se na 14měsíční služební
době a pouze pro léta 1923 až 1925 bylo ustanoveno,
že v těchto letech odvedení branci musí
nasluhovati další 4 měsíce. Nyní
přichází vláda a hlavně pan
ministr nár. obrany s požadavkem, aby i v roce 1926
odvedení o tyto 4 měsíce nasluhovali i nadále.
Při tom nás v důvodové zprávě
ubezpečuje, že nebude zbytečně tento
termín prodlužovati, a že, jakmile budou zjednány
předpoklady pro umožnění zkrácení
služební doby, tato služební doba v intencích
zákonodárce z roku 1920 skutečně zkrácena
bude.
Slavná sněmovno! Předpoklad zákonodárce
z roku 1920 nebyl dosud splněn, to nutno loyálně
doznati. Neračte zapomínati, že bylo to bezprostředně
po světové válce, kdy celá Evropa,
a my byli taktéž tak naivní, očekávala,
že po tak strašné katastrofě, jakou bezesporně
světová válka byla, musí dojíti
k všeobecnému zmírnění stálého
zbrojení a že lidstvo unaveno bude hledati v poctivě
propagované politice míru svou budoucnost a své
zotavení. Se zkrácením služební
doby je to právě tak jako s odzbrojením.
My všichni jsme pro zkrácení služební
doby, všichni jsme pro odzbrojení, ale nemůžeme
odzbrojiti dříve dokud neodzbrojí naši
sousedé. Právě tak je to se zkrácením
služební doby. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců.) Ale, pánové,
pamatuji si právě na německé sociální
demokraty, kterak v rakouské říšské
radě měli pro tyto požadavky docela jiné
názory. (Posl. dr Czech [německy]: Kdy hlasovali
němečtí soc. demokraté pro militarismus?
Vyzývám Vás, abyste nám to hned řekl!)
Pánové, v době, kdy v Rakousku čeští
socialisté dělali obstrukci proti válečným
úkonům, vy jste nás nikterak nepodporovali.
(Posl. dr Czech [německy]: Odpovězte, kdy jeden
německý soc. demokrat hlasoval, odpovězte
přesné, žádné vytáčky!)
Slyšeli jste mne, že jsem řekl, že jste
pro to hlasovali? Já jsem to neříkal. (Výkřiky
posl. dr Czecha.) Pánové, nechtějte,
abych přicházel s argumenty, jak při vypuknutí
světové války pálili jste rudé
prapory a ve znamení a pod žerdí hohenzollernských
praporů táhli jste do světové války.
(Posl. dr Czech [německy]: Kde?) V Německu.
Pánové, já bych nerad, aby byla zbytečně
mezi námi nějaká nepříjemná
atmosféra, mým úkolem není, abych
vás provokoval k nějaké obraně, ale
prosím, abyste mi popřáli možnost volně
své názory vysloviti. (Posl. Hackenberg [německy]:
Ale jen pravdivě! - Posl. Pohl [německy]:
Mluvíte-li o tom, že sousedi neodzbrojili, pak musíte
také říci, kteří!) Já
budu o tom mluviti, pane kolego, a jako vždy budu velmi upřímný
a za každým slovem budu státi. (Výkřiky
posl. dr Czecha.) Já budu o tom mluviti, račte
mně to ponechati.
Právě jako všeobecné odzbrojení,
tak také zkrácení služební doby
odvislé je od našich sousedů, od jednotlivých
států, se kterými hraničíme.
Je pravda, někdo musí začíti. Je otázka,
máme-li to býti právě my. Máme-li
již tu ctižádostivost, pak nesmíme zapomínati
na jednoho rozhodujícího činitele, a to je,
že můžeme začíti se zkrácením
služební doby, bude-li při tom zachován
rozhodující faktor, to je kryt hranic, bezpečnost
státu a obrana tohoto státu. (Výborně!
- Posl. dr Czech [německy]: Jak chcete chrániti
takové hranice?) Zmíním se o tom a také
na tuto otázku dovolím si vám, pane kolego
dáti odpověď docela nevyhýbavou. (Výkřiky
posl. Pohla.) Ale vždyť já vám nic
neříkám, pane kolego. Také k té
věci přijdu. Kryt hranic a obrana státu -
velmi správně namítal zde p. kol. dr Czech
- jest při dnešní geografické poloze
našeho státu jednou z nejobtížnějších
úloh. A bylo by lehkomyslností a naivností,
kdybychom si to zapírali. Tím větší
je naše odpovědnost před budoucností
a tím méně můžeme se oddati nějakému
hazardování v branné předloze, která
jest nám předložena, a státi na pouhém
oposičním stanovisku negace. Neračte zapomínati,
že kdyby nebyly splněny všecky předpoklady
pro zkrácení služební doby při
dnešním nedostatku důstojníků
a instruktorů, měli bychom setkavší
se dva ročníky kdy jedni by odzbrojili a druzí
by sloužili. V tom okamžiku by to byli dvouměsíční
vojáci. (Posl. dr Czech [německy]: Proč
jste jako ministr tyto "předpoklady" nevytvořil?)
Račte odpustiti, protože jsem tam byl pouhé
3 měsíce, a já nejsem zázračný
člověk. (Posl. dr Czech [německy]: Proč
jste je tedy nevytvořil jako člen většinové
strany? - Posl. Kaufmann [německy]: To je kandidátní
řeč na ministerskou lavici! Ta však vám
nic nepomůže!) Odpusťte, mně se zdá,
že vy budete ministrem dříve nežli já.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.)
Při 14měsíční služební
době, řekl jsem, byla by zde slabina, kdy oba ročníky
se setkávají a kdy jedna část armády,
která by byla ve zbrani, by byla naprosto nedostatečně
vyzbrojena. Snad mi někteří pánové,
kteří zastávají zkrácení
služební doby, odpoví: Vláda a také
ministerstvo nár. obrany má více možnosti,
zabezpečiti bezpečnost státu prohlášením
okamžité částečné mobilisace.
To jest však velmi riskantní prostředek. Mobilisace
bývá považována, ať právem
nebo neprávem, v kritických chvílích
jako provokace, bývá obyčejně zárodkem
konfliktu válečného, kterého se chceme
jako mírumilovný stát stůj co stůj
vyvarovati.
Slavná sněmovno! Při řešení
otázky služební doby bude museti vojenská
správa a náš generální štáb
při jejím eventuelním a nutném zkrácení
velmi bedlivě uvažovati otázku jednonástupu
nebo dvojnástupu. A čím více přikročíme
ke zkrácení služební doby, tato otázka
dvojnástupu nováčků stává
se akutnější a důležitější.
Řekl jsem: Všichni jsme pro zkrácení
služební doby, a já věřím,
že vojenská správa, jakmile budou splněny
tyto předpoklady - a myslím, že nemusíme
čekati dlouho, stačí 2 až 3 léta
ke splnění těch předpokladů
- přijde sama s návrhem na zkrácení
služební doby. A promiňte mi neskromnost, řeknu-li
ze zkušeností, které jsem čerpal za
krátkou dobu z ministerstva nár. obrany, že
podle mého náhledu je nesprávné zkracovati
služební dobu na 14 měsíců, poněvadž
je to technicky těžko proveditelné, nýbrž
že bude nejlépe zkrátiti služební
dobu na 12 měsíců, to znamená číslici
dělitelnou 6, tedy buď 6, 12, 18 nebo 24 měsíců,
ale nemá významu 14 jakoby nemělo významu
15 měsíců.
Slavná sněmovno! Jedním z prvních
předpokladů zkrácení vojenské
presenční služby je opatření
dostatečného počtu učitelů-instruktorů,
a tu přicházím k druhé velmi důležité
předloze, a to je právě předloha o
déle sloužících poddůstojnících,
o instruktorech budoucí armády. Vojenská
správa od prvopočátku u nás snažila
se získati dostatečný počet instruktorů.
Bohužel, velká spořivost po stránce
odměn těchto lidí znemožňovala,
aby lidé zůstávali dobrovolně na vojně
a chtěli tímto způsobem přispěti
k opatření dostatečného počtu
instruktorů. Kdo je dnes pro zkrácení vojenské
služby, pánové, chce-li toto stanovisko seriosně
podepříti, nemůže býti proti
předloze o déle sloužících poddůstojnících.
(Posl. A. Chalupa: Na obranu státu ve válce stačili
nevojáci, kteří jakživi nesloužili!)
Nevím, ke které straně se pan kolega,
který o té věci mluví, hlásí,
ale zdá se mně, že i nejsocialističtější
strany mají zájem na tom, aby vybudovaly zdatnou,
spolehlivou, silnou a vyzbrojenou armádu. (Posl. A.
Chalupa: Při tom však nezáleží,
zdali se slouží rok nebo dva!) Dověděl
jsem se, pane kolego, zatím, o vaší politické
příslušnosti. Bylo by dobře, kdybyste
neplýtval svou energií a poradil se s panem dr Markovičem,
který byl delší dobu ministrem nár.
obrany z vaší strany, a možná, že
vám dá příslušnou odpověď.
(Posl. A. Chalupa: Vždyť vy sám jste inspirátorem
té dlouhé vojenské služby! - Posl.
Kříž: Bývalý ministr na tribuně
nemá dělati demagogii!) Já ji nedělám.