Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr
Buday, inž. Dostálek, Horák,
Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: Chalupník, Ježek.
252 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík,
dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, dr Spina,
Šrámek, dr Tiso, Udržal;
za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Koerner.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 71. schůzi
poslanecké sněmovny.
Lékařské vysvědčení
předložil p. posl. dr Štefan.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy:
posl. Kurťaka:
ministru nár. obrany o přijetí rotmistra
Vasila Maheje do činné služby vojenské
(č. D 674-II),
o poukázání výslužného
Ondřeji Lugešimu, bývalému poručíku
v Berehově (č. D 692-II),
ministru soc. péče:
o válečné podpoře Michala Romana Jiřího
Ivanova z Velkého Rakovce v okrese sevljušském
na Podkarpatské Rusi (č. D 685-II),
o udělení válečné podpory Vasilovi
Mudrovi Mišů z Velkých Komjat v okrese velkosevljušském
(č. D 687-II),
o důchodu předků Vasila Petreckého
z obce Horinčova na Podkarpatské Rusi (č.
D 690-II),
o vyplácení invalidního důchodu Michalu
Dobrovskému z Rakasova č. 301 na Podkarpatské
Rusi (č. D 693-II),
o pensi vdovy Anny Jeskovičové, ženy Pavla,
rozené Hafincové z Horinčova na Podkarpatské
Rusi (č. D 689-II),
ministru pro věci zahraniční o povolení
k odjezdu Mikuláše Kalužníka do sovětské
Ukrajiny (č. D 686-II),
min. radě:
o náhradě škody poškozeným obyvatelům
užhorodským (č. D 688-II),
o nákupu kukuřice, ovsa, mouky, a bramborů
bez agrárních cel (č. D 691-II),
ministru financí o bezprávném provedení
exekuce u Mikuláše Podviče v obci Urmezijovo,
v obvodu berního úřadu tiačevského
na Podkarpatské Rusi (č. D 694-II);
posl. Patzela ministrovi nár. obrany a ministrovi soc.
péče o nevysvětlené smrti záložníkově
a o přiznání důchodu vdově
po něm (č. D 695-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
928. Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Windirsche a soudr. o
tom, že berní úřad ve Frýdlantě
odhaduje při dědictví nemovitosti příliš
vysoko (tisk 622/XV),
II. min. národní obrany na interp. posl. Windirsche
a druhů, aby byl odstraněn důvod různých
stížností obcí Pommerndorfu v okrese
vrchlabském (tisk 603/III),
III. min. financí na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Tichiho
a druhů o převzetí agendy Bankovního
úřadu ministerstva financí Národní
bankou československou (tisk 746/VII),
IV. min. národní obrany na interp. posl. Kreibicha
a druhů, že se na Výrovce v Krkonoších
staví vojenské objekty a že stavbu provádějí
vojáci (tisk 563/VII),
V. min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů
o zřízení české menšinové
školy v Srní a o nátlaku na německé
děti, aby docházely do této školy (tisk
285/XXII),
VI. min. železnic na interp. posl. dr Korlátha a spol.
ve věci Ondřeje Polláka, železničního
výhybkáře v Užhorodě, propuštěného
bez pense (tisk 604/XIII),
VII. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy
k interp. posl. L. Wenzela a druhov o potieraní prachu
v živnostenských a priemyslových podnikoch
(tisk 285/V),
VIII. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta
a druhů o zřízení české
menšinové školy v Hoře sv. Šebestiána
u Chomutova (tisk 528/IV),
IX. vlády na interp. posl. dr Jabloniczkého a druhů
ve věci nespravedlivého přídělu
půdy v obci Dýmeš (župa nitranská)
(tisk 575/IX),
X. min. financí na interp. posl. Sladkého a spol.
o zvláštních ohledech k vídeňským
železobaronům a uhlobaronům při vyměřování
daně z příjmu (tisk 538/III),
XI. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky a spol. o častých a zbytečných
přesázkách pohraniční finanční
stráže na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk
724/II),
XII. min. vnitra, školství a nár. osvěty
a soc. péče na interp. posl. Kršiaka a soudr.
o vybírání peněz policejními
orgány na účely Červeného kříže
a Matice Slovenské od prostitutek v Prešově
(tisk 443/IV),
XIII. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala
a spol. o nelidském nakládání se školníkem
Bohumilem Procházkou v Litomyšli (tisk 746/I),
XIV. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy
na interp. posl. Patzela, J. Mayera, dr Mayr-Hartinga, Eckerta
a soudr. o označení lázeňských
zariadení vo Frant. Lázňach (tisk 182/II),
XV. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy na
interp. posl. Hellera a druhov o zavedení fakultativného
očkovania proti záškrtu (tisk 563/III),
XVI. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy
na interp. posl. L. Wenzela a druhov o novellování
zákona zo dňa 11. júla 1922, čís.
241 Sb. z. a n., o potieraní pohlavných nemocí
(tisk 351/I),
XVII. min. vnitra na interp. posl. dr Schollicha a druhů
o zadávání licencí na biografy (tisk
724/VIII),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů o úpravě
majetkoprávních poměrů rozloučené
obce Modlan (tisk 746/XII),
XIX. min. železnic na interp. posl. Mikulíčka
a soudr. o podvodném deklarování vagonů
štěrku, zasílaného do Zlína (tisk
724/III),
XX. min. financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o stavbě
státní budovy pro finanční úřady
v Brandýse nad Labem (tisk 622/X),
XXI. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky a spol. o ledabylém provádění
§§ 29, 31 a 193 zák. č. 103/1926 Sb. z.
a n. ve stavu pohraniční finanční
stráže zemského finančního ředitelství
v Praze (tisk 724/XXIII),
XXII. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmannové a spol. o poměrech
berních vykonavatelů (tisk 622/III).
Předseda: Přistoupíme k projednávání
pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o prvých pěti odstavcích pořadu, započaté
v 66. schůzi dne 22. března 1927, to jest:
1. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 362) zákona, kterým se doplňuje
a částečně mění zákon
o vojenském kázeňském a kárném
právu, jakož i o odnětí vojenské
hodnosti a přeložení do výslužby
řízením správním (tisk 752).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu (tisk 561) zákona
o volebním právu příslušníků
branné moci a četnictva (tisk 893).
3. Zpráva výboru branného k vládnímu
návrhu (tisk 438) zákona o délce presenční
služby vojenské (tisk 868).
4. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 728) zákona, jimž se stanoví
mírový počet československého
vojska od 1. října 1927 (tisk 890).
5. Zpráva výborů branného a soc.
politického k vládnímu návrhu (tisk
849) zákona o umísťování déle
sloužících poddůstojníků
(tisk 894).
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. dr Schollich,
David, Major, Bergmann, Muna; na straně
"pro" pp. posl. dr Halla, Stříbrný.
Dávám slovo p. posl. dr Schollichovi.
Posl. dr Schollich [německy]: Dámy
a pánové! Než přistoupím k vlastnímu
předmětu, musím se krátce zmíniti
o událostech při včerejší schůzi
a promluviti o tom, jak zpravodaj Votruba projednával
imunitní případ Kallinův. Zpravodaj
po skončení rozpravy prohlásil, že každý
slušný člověk musí nazvati způsob,
jak se bránil Kallina, neslušným a musí
jej odmítnouti. Tato výtka jest sama o sobě
úplně nespravedlivá, poněvadž
Kallina nechal mluviti jen skutečnosti. Jest však
neslýcháno, že zpravodaj užívá
takovýchto výroků a vystupuje jako soudce
mravů svých kolegů. Musíme rovněž
prohlásiti, že každý slušný
člověk musí způsob, jak si počínal
včera zpravodaj Votruba, nazvati neslušným
a musí jej odmítnouti. (Souhlas na levici.)
A nyní k věci samé. Nebyl bych se hlásil
ke slovu, kdyby chování německých
vládních stran k těmto vojenským návrhům
přímo nevyzývalo ke kritice. Tyto strany
nedaly si dosud práci, aby nějak odůvodnily
své stanovisko k těmto důležitým
návrhům, aby podrobně vyložily obyvatelstvu
své naprosto zarážející chování;
dosud ani jediný se nepřihlásil ke slovu
a dosud ani jediný není zapsán v seznamu
řečníků. Toto mlčení
nezprošťuje však německé strany odpovědnosti,
neboť ony vystupují úplně jako spoluviníci
při těchto návrzích, a to chceme jednou
provždy a před celým světem konstatovati
a uchovati pro budoucnost. Nemluví proto, poněvadž
by se objevil rozpor mezi jejich nynějším chováním
a chováním dřívějším,
neboť právě o nich platí právem
přísloví: Tempora mutantur et nos mutamur
in illis, časy se mění a my s nimi. Kdo by
byl před rokem mohl říci, že německé
strany budou závoditi s českým národem
pánů ve vlasteneckém nadšení,
aby poskytly českému militarismu prostředky,
jichž potřebuje k nabytí největší
možné síly, síly a pohotovosti, které
slouží především k udržování
německého národa na uzdě a které
mají zachovati nynější stav hanebných
mírových smluv ve střední Evropě!
Tyto strany prožily rychlou změnu a bude dobře
podívati se poněkud nazpět a uvésti
názory, které dříve měly na
militarismus. Ve 23. schůzi poslanecké sněmovny
z 23. listopadu 1920 naříkal posl. Budig,
že "náš trpký pot má býti
obětován tomuto molochu militarismu". V 27.
schůzi ze dne 30. listopadu 1920 dovozoval posl. Bobek
z křesťansko-sociální strany: "Kdežto
my se domníváme, že doba nesmyslného
hraní na vojáčky, která neposiluje
nic jiného než velikášský pocit
mas, již minula, druzí věří,
že právě v tom tkví kořeny velmocenského
postavení státu." Ve 176. schůzi z 5.
prosince 1922 dovozoval posl. Scharnagl toto: "Kdybyste
při tomto zákoně zpytovali své svědomí
a myslili na to, jak jste to dělali před rokem 1914
v staré vídeňské říšské
radě u podobných předloh, nedivili byste
se zajisté tomu, voláme-li s tohoto místa:
Ani muže, ani haléře pro molocha militarismu!
Říkali jste totéž také v staré
Vídni. Žádáme tudíž jako
dříve snížení počtu vojska."
(Výkřiky posl. dr Koberga.) V 229. schůzi
poslanecké sněmovny z 22. listopadu 1923 dával
nynější místopředseda Zierhut
ze Svazu zemědělců na uváženou,
že tato vojenská vydání jsou neproduktivní
a ještě ubírají pracovní síly
skutečné výrobě. Tímto přepjatým
militarismem trpí zvláště zemědělské
obyvatelstvo. (Výkřiky posl. dr Koberga.) To
bylo roku 1922 a mohl bych vám uvésti podobná
pokračování z let 1923, 1924 a 1925; nebudu
však pokračovati, abych vás neunavoval a sáhnu
jen k roku 1922. Bývalý posl. Böhr mluvil
ve 127. schůzi dne 26. ledna 1922 takto: "Před
hodinou většina sněmovny obětovala proti
našim hlasům, jakož i proti několika hlasům,
které nepatří ke kované slovanské
vládní většině, molochu militarismu
opět půl miliardy, po těch již v rozpočtu
na vojenství předepsaných miliardách
oběť úžasně nehospodárná
a po poradách ve Washingtonu a po varovných slovech
Ameriky obzvláště divně znepokojující."
Vidíte z těchto několika výroků,
jež bych mohl po libosti rozšiřovati, že
německé vládní strany zaujímaly
tenkráte docela jiné stanovisko k českému
militarismu. Velectění! Politika nepředpisuje,
že se snad názor musí zachovávati důsledně,
třebas jen rok a déle, ale slušnost toho žádá,
aby člověk v zásadních otázkách
zůstal důsledný a aby svého chování
neměnil. A zde u českého militarismu jde
přece o věc zásadní. Ostatně
pánové i dnes ještě stojí na
stanovisku, že český militarismus jest úplně
zbytečný, neboť časopis "Deutsche
Presse" z 22. března t. r. psal o tom takto: "Aktivistické
strany, především však německá
křesťansko-sociální strana lidová,
nikdy se tím netajily, že nejsou ctiteli války,
že všeobecně a současně touží
po odzbrojení všech států a jsou proti
tomu, aby vojska, pokud trvá, strany a většinový
národ zneužívaly jako svého politického
nástroje." Stojí-li na tomto stanovisku, tím
více nemůžeme pochopiti, že při
projednávání vojenských návrhů
nedovedli se uplatniti, a nelze toho tím více pochopiti
také proto, poněvadž dobře vědí,
jakému účelu slouží český
militarismus v prvé řadě, komu má
býti poslouženo - kdyby k něčemu došlo
- nesmyslným a šíleným zbrojením.
To je otázka, která jest nám všem jasná,
nejen Čechům, nýbrž i Němcům,
přes krásná slova a krásné
řeči, která pronáší president
státu Masaryk tu a tam o míru a smíření,
přes to, že náš čilý ministr
pro věci zahraniční, dr Beneš,
při každé vhodné i nevhodné příležitosti
velmi horlivě ujišťuje o mírumilovnosti
Československé republiky. Avšak nikdo nesmí
se klamati tím, že jsou to vše jen slova, že
chování Československa k Německu jest
vesměs dáno a určeno jeho spojeneckou politikou
s Francií.
Připomínám jen, jak se Československo
po celá léta chovalo k Německu, připomínám,
jak se ujalo Polska a jak se postavilo při rozdělení
Horního Slezska proti Německu, připomínám
účinnou podporu francouzské šílené
politiky při loupežném vpádu do Poruří,
kdy Beneš zamýšlel dokonce vtrhnouti sám
do Slezska, kdyby se byl nebál následků a
vlivu tohoto šíleného kroku na vlastní
státní občany, sudetské Němce.
Na konec připomínám mobilisaci proti Maďarsku
a tehdejší nesmírně podivuhodné
chápání pojmu demokracie, ačkoliv
bychom se tenkráte vlastně jako demokraté
byli musili zdržeti jakéhokoliv vměšování
do cizích poměrů. Tak vypadají ve
skutečnosti činy československé zahraniční
politiky k Německu a Maďarsku. Vše ostatní,
co se zcela nebo poloúředně prohlašuje
a ujišťuje, jest nesmysl, jest dryáčnictví,
jen aby byl napálen dobrý německý
Michl, který ve své důvěřivosti
béře všecko za bernou minci a dá se
ošáliti. Neklameme se ani v tom, jestliže nový
československý vyslanec v Berlíně,
dr Chvalkovský, nastupuje svůj úřad,
nalezl opět pro presidenta Hindenburga slova obdivu a vyslovil
upřímné přání zdaru
německé říši. Slova jsou k tomu,
aby skryla myšlenky. Platí to především
o diplomacii. Jsou jen k tomu, aby obratně mohla skrýti
pravé smýšlení. Dříve
to věděly i německé vládní
strany. Posl. Luschka prohlásil ve 123. schůzi
ze dne 20. ledna 1922: "Hlavním účelem
jest a zůstane obstarati politické a hospodářské
zotročení veškerého německého
lidu v zájmu francouzské mocenské politiky.
Jest tedy jen samozřejmé, že nemůžeme
míti důvěry k vnitřní ani zahraniční
politice vlády." Vnitřní a zahraniční
politika se nezměnila, zato však došlo ke změně
chování německých vládních
stran. Pro mne, vlastně pro naši stranu není
pochyby, že nejvroucnějším přáním
Československé republiky jest a bylo, aby Německo
bylo trvale zeslabeno, udržováno na uzdě. Celou
československou zahraniční politiku ovládá
strašlivá hrůza před nezadržitelným
pokrokem a rozvojem německé říše,
strach před německou zdatností.
V této souvislosti líbí se mi náš
milý kolega Špaček, národně-demokratický
poslanec a legionářský major, který
za své velké zásluhy ve světové
válce byl právě odměněn zbytkovým
statkem, mnohem lépe, neboť ukazuje pravé smýšlení
českého státu, vlastně českého
národa, při čemž musím ještě
výslovně konstatovati, že pan posl. Špaček
nemluvil zde jako národně-demokratický
poslanec, nýbrž jako zpravodaj, tedy také jako
zpravodaj německých vládních stran
a že tedy jeho výroky jsou míněním
celé německo-české koalice. Pan Špaček
otevřel své srdce dokořán. Říká
to tak, jak si to myslí. Ostatně také německé
vládní strany si již kdysi v této věci
zjednaly jasno, neboť posl. Windirsch prohlásil
v 96. schůzi dne 22. listopadu 1921 o tomto panu posl.
Špačkovi, když v rozpočtovém
výboru učinil tento výrok: "To si musíte
nechat líbiti, že jste zde potlačováni",
že toto poznání dovoluje hluboce nahlédnouti
do české duše. To je správné.
Pan posl. Windirsch a druhové ovšem dnes na
to zapomněli. Slepě staví se za poslance
Špačka i tehdy, činí-li výroky
proti německému národu.
Musíme se ještě poněkud podrobněji
zabývati případem Špačkovým.
Co uvedl zde posl. Špaček jako zpravodaj na
odůvodnění vojenských návrhů?
Prohlašuje zde za nespornou věc, že za jediného
nepřítele československého státu
dlužno považovati vedle Maďarska sousední
Německo. Vyjádřil to tedy úplně
jasně. Ostatně vedle něho tutéž
píseň hudl také posl. Ježek,
který rovněž prohlásil: "Musíme
zbrojiti proti Německu, je to jediný náš
nepřítel." A jest podivuhodné, že
včera totéž řekl také český
živnostník Jiráček. Výslovně
poukázal na nebezpečí, které hrozí
z Maďarska a Německa. V této souvislosti musím
konstatovati zvláštní věc, že německý
vládní tisk o těchto řečech
úplně mlčí, přechází
je, ba snaží se je, jak se zdá, ututlati, neboť
dnešní "Deutsche Presse" ze dne 30. března
praví o Jiráčkovi: "Posl. Jiráček,
český živnostník, poukazuje na to, že
se při úmyslu zříditi milici věnovala
příliš malá pozornost politickým
poměrům. Dnes nemůže býti bez
vojska žádný stát." Více
si zpravodaj z jeho řeči nevybral a ku podivu ani
"Deutsche Landpost" nemluví o tom mnohem více:
"Český živnostník Jiráček
prohlásil, že bez vojska nemůže existovati
žádný stát. Spor Jugoslavie s Italií
dokazuje, že ani Československá republika nemůže
zůstati neozbrojená. Při tom chce Československo
i dále provozovati dosavadní svou mírovou
politiku." To je vše. Toto jednostranné zpravodajství
je přímo nápadné a působí
to tak, jako by se páni styděli za to, co vlastně
řekli jejich kolegové z koalice. Výroky pana
kolegy zpravodaje Špačka vzrušily ovšem
pochopitelně německý vládní
tisk, a v "Deutsche Presse" ze dne 24. března
čteme, že se klub německé křesťansko-sociální
strany lidové zabýval ve své schůzi
těmito výroky. "Lituje, že tím
dosavadní pacifistický směr většinových
stran byl porušen. Klub zakročí společně
s ostatními německými vládními
stranami, aby neklid, vzbuzený těmito událostmi,
uspokojivě odstranil. Na každý způsob
k těmto výrokům musí zaujmouti stanovisko
rozhodující činitelé, neboť tyto
výroky nesmějí zůstati neopravené."
"Deutsche Presse" z 25. t. m. referovala, že aféra
Špačkova bude vyřízena, ačkoliv
žádné zprávy nebyly dosud vydány.
Že jest však jisto, že věc bude vyřízena
naprosto řádně a úplně uspokojivě.
Veřejnost však najisto očekává,
že ony výroky, byly-li tak učiněny.
jak byly uveřejněny ve zprávě, budou
z rozhodujícího místa opraveny.
Dne 26. března referuje "Deutsche Presse", že
posl. Špaček byl přibrán k rozmluvě
u předsedy vlády Švehly, při
čemž němečtí zástupci
opakovali výroky, jak byly uvedeny ve sněmovní
korespondenci. Posl. Špaček prohlásil,
že těchto výroků neučinil. Pokud
jde o výroky, prohlásil dále, že učiní
ve sněmovně příslušné
prohlášení. (Posl. Špaček: Stane
se!) Naproti tomu prohlašuje však posl. Špaček
v "Moravskoslezském denníku", že
to vše není pravda, že se ovšem již
přesně nepamatuje, jak to řekl. že však
jeho referát byl úplně nestranný a
jestliže to řekl, pak přihlížel
k zeměpisné poloze a k nejjistější
strategické možnosti, k nimž musí přihlížeti
náš generální štáb, když
pracuje o operačních plánech. Posl. Špaček
trvá tedy jako dříve na tom, že
tyto výroky učinil v této souvislosti. Kdo
tedy má pravdu, nebo kdo zde lže? Byl tento výrok
učiněn, či nebyl? Pane kolego Špačku,
žádáme plné a jasné vysvětlení,
jak tento výrok byl pronesen, vysvětlení,
které podle mého mínění v takovémto
případě v každém jiném
parlamentě bylo by bývalo dáno vlastně
hned. (Souhlas na levici.) Tam byl by ihned povstal ministr
pro věci zahraniční nebo ministr vnitra nebo
ministr národní obrany, aby odmítli podezření
nějakého nepřátelského smýšlení
k sousednímu státu, s nimž přece žijete
v přátelských sousedských vztazích,
které jsou naprosto korektní. (Výkřiky
posl. dr Koberga.) Byli by ihned musili k tomu zaujmouti stanovisko,
aby země nebyla znepokojena. Ale jak je to u nás?
Pan Špaček o tom mluví, pan Ježek
hrozí zdviženou pěstí proti Německu
a Maďarsku, Jiráček hude tutéž
píseň, avšak žádný ministr
neuznal dodnes za vhodné, aby učinil uklidňující
prohlášení. Tento postup jest neslýchaný
a domnívám se, že Německo samo vyvodí
z tohoto chování závěr o skutečném
smýšlení Československa. Německých
vládních stran tážeme se však v
této jistě vážné hodině,
jak mohou odůvodniti takovéto chování,
jak se mohou spokojiti s takovým bezvýznamným
a nesmyslným prohlášením, které
pravděpodobně svede vše na nějaké
nedorozumění. Takovouto nenáročnost
německých vládních stran musíme
nazvati přímo vlastním vyklešťováním.
Jak se však zdá, pánové se spokojí
se zcela skromným prohlášením, neboť
"Deutsche Presse" dnes píše: "Jak se
dovídáme, jest již jisto, že rozmíška,
způsobená řečí posl. Špačka,
bude vysvětlena způsobem pro německé
vládní strany uspokojivým." Více
o věci německé vládní strany
říci nedovedou. Nepoužily této příležitosti,
aby obdržely plnou záruku, záruku za celou
československou zahraniční politiku, za níž
musí dnes býti společně odpovědny.
Ve svých řečech vždy tvrdí, prohlašují
venku na svých schůzích, že jejich aktivistická
politika byla tam v říši plně schválena
a rozhodujícími vládními místy
sankcionována. Nechci zkoumati, je-li tomu tak, či
nikoliv. Já ovšem vím, že je tomu právě
opak. Či domnívají se německé
vládní strany, že může ještě
obstáti důvěra k nim při nynějším
jejich chování? Či domnívají
se, že to Německo pochopí, jestliže pomáhají
pracovati na vojenských návrzích, na zlepšení
zbraní a nástroje, který se jednou obrátí
proti Německu?