Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Avšak i jinak se nyní ukazuje, že odůvodnění vojenské správy nemůže obstáti v žádném směru; ukazuje se také, že poukaz na jiné státy není na místě. Sekretariát Svazu Národů vyžádal si ode všech států zprávu, v níž musil býti oznámen stav, počet, výzbroj, služební doba jednotlivých vojenských organisací. Jest velice důležité prozkoumati jednou, jak vypadá služební doba v jiných státech, a při tom přijdeme k přesvědčení, že údaje, jež uvádí ministerstvo národní obrany jako odůvodnění těchto opatření, jsou nesprávné. Buď československá vláda obelhala Svaz Národů, když tuto zprávu odeslala, nebo obelhává nyní ty, jímž chce vštípiti přesvědčení, že jest nutno míti 18měsíční služební dobu. (Výkřiky posl. de Witte.) Již tehdy oznámila československá vláda Svazu Národů, že v československém státě jest 14měsíční služební doba. Vůbec jí nebylo a dnes, kdy má vstoupiti v platnost, má ji nový zákon sprovoditi se světa.

Jiné státy ve svých zprávách uvedli toto: Nizozemsko má služební dobu 5měsíční pro prosté vojáky, 9měsíční pro poddůstojníky, 15měsíční pro jízdu. Norvéžsko má období výcviku 48denní pro pěchotu, 62denní pro horské dělostřelectvo a 102denní pro jízdu. V Italii jest obyčejná doba činné služby 18měsíční, ale tam jest odvodní rada, která má právo v případech hodných zřetele snížiti služební dobu na tři měsíce. Španělsko má dvojí druh služby: obyčejnou dvouletou a 9měsíční; mimo to jest jisté části odvedených dovoleno se vykoupiti. Belgie má pro pěchotu služební dobu 12měsíční, pro jízdu a technické oddíly 13měsíční. Švédsko má 165denní služební dobu, Japonsko dvouletou a Francie, ve které stále vidíme vzorný příklad, která také dodává instruktory pro vytvoření vojenské organisace a pro výcvik vojska v tomto státě, která se nyní usnesla na tak zvaném válečném zákoně, jímž se celý národ podrobuje branné povinnosti, přes to počíná snižovati služební dobu na 12 a 9 měsíců. Nuže, nabyli-li francouzští generálové a důstojníci, kteří byli a ještě dnes jsou našimi instruktory, přesvědčení, že ve Francii lze schopného vojáka naučiti tomuto řemeslu v 9 měsících, vyvrací to případné důvody ministerstva národní obrany v tomto státě. Dánsko provedlo úplné odzbrojení, proměnilo vojsko v pohraniční policii a státní námořnictvo. Tak vidíme, že se skorem ve všech státech počíná snižovati služební doba, kdežto zde má býti zvýšena, ačkoliv jest zákonitě ustanovena kratší.

U nás má zmizeti 14měsíční služební doba a má býti schválena 18měsíční jako obyčejná, prozatím na 2 roky. Mírový počet má býti určen od 1. října do 31. března na 140.000, od 1. dubna do 30. září na 100.000 mužů. Vojenská správa odůvodňuje toto opatření tím, a považuje tento veliký mírový stav za nutný, poněvadž podle jejího mínění jest dobře vyzbrojené a silné vojsko nejlepší zárukou míru. Ale právě to jest heslo ze staré doby - a jest prokázán opak - a dnes se lidé znovu nestydí uváděti to jako odůvodnění pro ohromné vojenské zbrojení. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Pánové měli by trochu mysliti na to, že podle dnešního stavu vědy celý militarismus ve státech není nic jiného než drahá hra na vojáky. Podle dnešního stavu vědy, dojde li k válce, nebude rozhodovati, dostalo-li se vojínům 18měsíčního nebo 14měsíčního výcviku, neboť válka nebude válkou řadovou, nýbrž pásmovou, bude rozhodovati pokrok v chemii, plynové bomby, vzdušná loďstva, která v několika hodinách mohou zahubiti miliony lidí. Tedy již se zřetelem na to, že věda dnes neoznačuje celý militarismus za nic jiného než za drahou hračku, nelze naprosto pochopiti právě v tomto státě šíleného zbrojení, jaké se provádí.

Poukazuje se také na to, že musíme míti tento silný mírový stav, poněvadž jest nutno zajistiti hranice. Táži se jen, které hranice to mají býti. Dosud slyšeli jsme vždy ujištění a vysvětlení ministra pro zahraniční věci, že celý svět žije s Československou republikou v nejlepším přátelství, že Rumunsko a Polsko jsou našimi přáteli. Německo jest úplně odzbrojeno, má vojsko 100.000 mužů na udržení pořádku, kdežto zde zástupce národně demokratické strany zcela zřejmě praví, že to vše má býti jen jistotou, zárukou proti Německu, kdežto pan ministr pro zahraniční věci právě před několika dny usiloval v Ženevě o to, aby proti Německu byla zostřena kontrola odzbrojení, hlasují pánové, kteří při každé příležitosti zpívají píseň "Deutschland, Deutschland über Alles" pro toto zbrojení proti Německu. Ochrana hranic není právě vhodné odůvodnění. Pohlížíme-li na naše hranice jen s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Polskem a Rumunskem, jde asi o 3000 km a vojenští odborníci a vojenský časopis ve velice zajímavém článku konstatovali, že třebas máme 140.000 mužů, 560 lehkých a 152 hrubých děl, 1814 automatických pušek, 1000 kulometů, 94 válečných letadel a 134 výzvědných letadel, mohli bychom z těchto 3000 km hájiti jen 192 km. Také tento český vojenský odborný časopis ukazuje, jak nesmyslné jest takové odůvodnění a právem praví: "Neměla-li by se nová Evropa státi ničím jiným, než znovu jevištěm bojů a vzájemného vraždění, pak jest s námi tak nebo onak zle a jen silami naší maličké armády jistě bychom nemohli udržeti samostatnosti. Můžeme jen upřímně věřiti v ducha nové Evropy a nesmíme dbáti dr Kramáře, jenž praví, že silné vojsko jest mu milejší, než locarnský duch." Tento vojenský odborný časopis zde praví, že se celá vojenská soustava v tomto státě se zřetelem na zeměpisnou polohu stala neudržitelnou a že vůbec v žádném směru není důvodu pro tyto vojenské předlohy. V tomto odborovém časopise se také konstatuje, že odůvodnění 18měsíční vojenské služby z odborného stanoviska není správné a že již nyní u vojska, počítá-li se období výcviku vojáků, výcvik se provádí pro veškerou služební dobu 166 dní, to jest tedy 5¹/₂ měsíce. Tedy již nyní v československém státě voják, který se důkladně naučil svému řemeslu, jest vycvičen během 5¹/₂ měsíců a jest tedy zcela nesmyslné odůvodňovati nutnost ponechání 18měsíční služební doby výcvikem mužstva; a totéž praví ministr národní obrany a ti, kdož se za tento návrh přimlouvají, že totiž tato doba výcviku není nutná. Teprve dnes předložili brannému výboru zákon, jímž se zavádí náhradní záloha se služební dobou tří měsíců. Tito náhradní záložníci mají se podle mínění odborníků státi rovněž schopnými a upotřebitelnými vojáky. Cvičí se v tomto řemesle jen tři měsíce a nelze přece míti za to, že venkovské obyvatelstvo jest o tolik chytřejší než městské, že pro toto jest zapotřebí 18 měsíců, kdežto pro venkovany jen 3 měsíce, aby byli vychováni na užitečné vojáky. Ze všech těchto důvodů jest zajisté dosti zřejmo, že není naprosto příčiny, aby se podržela 18měsíční služební doba, že proto zaujímáme velice ostré stanovisko proti této žádosti vojenské správy. Dále dlužno konstatovati, že hlasujeme proti tomuto zákonu především proto, že zásadně jsme proti militarismu a poněvadž toto prodloužení služební doby jest krokem zpět od toho, co již dnes jest zákonem ustanoveno. Avšak, vážení pánové, nejen my dnes takto smýšlíme, nýbrž i příslušníci německých vládních stran kdysi dříve zaujímali jiné stanovisko k této otázce. Byla to německá strana křesťansko-sociální, která ještě dne 18. prosince 1926, tedy nepříliš dávno, již v době, když měla vliv ve vládní většině, ve svém úředně uznaném orgánu moravských a slezských křesťanských sociálů, jejž nelze zapříti jako časopis "Deutsche Presse", o níž se tvrdí, že není úředním orgánem strany, uveřejnila článek: "18měsíční či 14měsíční služební doba", v němž se praví, že ministr národní obrany Udržal měl úzkostlivou řeč, v níž konstatoval, že jest příliš málo ochrany uvnitř republiky. "Nač tato řeč o dělech?" táže se časopis. "Měla býti demonstrací proti odzbrojení, nebo hrozbou proti sousedům bažícím po válce? Nic z toho všeho. Německa, Rakouska a Maďarska není třeba se obávati, Rumunsko a Polsko jsou přece přáteli." Dále se praví: "V této republice se přece vždy vystupovalo na venek trochu velikášsky a co přinese budoucnost, nelze skutečně věděti; kdo neposlechne rád rady a přání mocného přítele, zvláště když jest vázán spojeneckou věrností? Tak má býti nyní v domě českého zákonodárství usneseno: Naše dnešní mládež jest dosti chytrá, že se ve 14 měsících může naučiti válečnému řemeslu a v této době může býti vychována na obránce vlasti. Naše hospodářství si nemůže dovoliti, aby desítky tisíců lidí bylo plných 1¹/₂ roku odňato výrobě." Dále se praví: Ale nová vláda - to jest ta, v níž sedí dnešní strany a v níž němečtí ministři mohou promluviti slovo, hodí-li se to předsedovi vlády - není tak ochotná a povolná jako vlády předešlé. Národní bázlivci jsou nyní v menšině a mezinárodní sociální demokraté a programoví protimilitaristé byli více národní a potřebovali více vojenské ochrany vlasti než nyní Němci, Slováci a členové lidové strany se směrem více hospodářským a smířlivějším. Ti nechtějí nic věděti o 18měsíční služební době. Nejen proto, že se militarismus stal nanejvýš neoblíbeným, nýbrž hlavně proto, že chtějí pokud možno omeziti neproduktivní vojenské výdaje, a nechtějí odnímati mladistvé pracovní síly hospodářství.

Tak jest nyní ve většině dvojí mínění proti sobě. Na straně stoupenců zkrácené vojenské služební doby 14měsíční jest sympatie většiny státních občanů, jest touha po míru a rozum. Na straně obránců 18měsíční služební doby bojují nacionalisté, lidé vidící strašidla, patentovaní vlastenci. Ukazuje se, že dnes většina německé křesť.-sociální vládní strany nemá již rozumu. V prosinci rozhodoval rozum, jenž mluví proti 18měsíční služební době, dnes je rozum opustil a oni jsou také pro to, aby 18měsíční služební doba byla podržena na další dvě léta. K tomuto návrhu zákona podáme návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu, poněvadž jsme zásadně proti militarismu vůbec a také jinak proti prodloužení služební doby ustanovené zákonem. Pan ministr národní obrany podal sněmovně kromě tohoto zákona ještě četné další zákony, tak také návrh o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Tento zákon není nic jiného, než nadržování ve prospěch militarismu. Proti tomuto zákonu bojovalo se již co nejostřeji ve starém Rakousku, revoluční Národní shromáždění jej v r. 1919 zrušilo a ustanovilo zásadu, že příště všechna místa zřízenců, dozorců a úředníků u všech československých úřadů, železnic, věznic atd. mají býti stejně přístupna státním občanům tohoto státu. A důvodová zpráva tehdy poukazovala také na to, že nutno zrušiti tento zákon, aby se zabránilo tomu, že by se poddůstojníkům na základě jejich vojenských certifikátů poskytovaly určité výhody proti jiným státním zaměstnancům, že by jejich přednostní práva přispěla ke zhoršení postavení ostatních státních zaměstnanců. Dnes přišli tíž lidé s novým zákonem, tíž lidé, kteří v roce 1919 ostře bojovali proti tomuto zákonu; důvody, které dnes uvádějí, jichž užívají tytéž strany a táž generalita, jsou tytéž, jimiž v roce 1919 odůvodnily zrušení tohoto zákona jako zcela samozřejmé. Zásada, ustanovená usnesením revolučního Národního shromáždění z roku 1919, jež má býti zrušena, že totiž všechna místa, jež zadává stát, mají býti stejně přístupna všem státním občanům, byla brzy prolomena zákonem, tak zvaným legionářským, jenž poskytl legionářům jistá přednostní práva; výhody, obsažené v tomto zákoně jdou dále než starý zákon o certifikatistech. Tedy přes dřívější zrušení byly zde stanoveny zvláštní výhody pro jednu skupinu lidí a nyní se to dělá znova; poněvadž prý se nesplnila přání pana ministra národní obrany, aby získal potřebný počet poddůstojníků, má býti usnesen nový zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Dosavadní výhody pro déle sloužící poddůstojníky jsou obsaženy v §u 19 zákona z roku 1922. Po jednom roce dobrovolné služby promíjejí se podle toho déle sloužícímu poddůstojníku první dvě cvičení ve zbrani a za další rok všechna cvičení, dále jsou ustanoveny malé měsíční přídavky a určité odbytné při vystoupení z vojenské služby. Dnešní návrh však jest nejen oživením starého zákona o certifikatistech, poněvadž se pro umístění určují nejen místa u státních úřadů, státních podniků a vojenských podniků, nýbrž má býti ještě rozšířen, takže spadají pod tento zákon všechny veřejné sbory a jiné ústavy a musejí přijímati déle sloužící poddůstojníky. Avšak nejen to, v zákoně se dále praví, že ve všech soukromých podnicích, které slouží veřejné dopravě železniční a paroplavební, dále v podnicích a závodech, jejichž účastníkem jest převážně stát a ve všech podnicích, které stát trvale podporuje nebo za které ručí, musí býti umísťováni déle sloužící poddůstojníci. Kdežto však u míst ve veřejné službě a u oněch státních míst, která již dříve byla obsazována déle sloužícími poddůstojníky, jsou tato místa vypočítána taxativně, není tomu tak u míst, která přicházejí v úvahu v soukromém průmyslu a jest úplně ponecháno panu ministrovi nár. obrany, aby později nařízením vypočítal tato místa a určil, která z nich mají býti podle tohoto zákona obsazována déle sloužícími poddůstojníky. Že toto zvláštní ustanovení zákona bude sloužiti jistému počešťovacímu úsilí, jest vlastně zcela samozřejmé, a ministerstvo národní obrany jako sprostředkovatelna práce pro soukromý průmysl bude již jistě pečovati, aby byla splněna přání, která Češi stran toho mají. I když si stát dává vojenskou organisaci, která nevyhovuje našemu mínění, proti které bojujeme, přece chápeme tuto zvláštní péči, jež se zde projevuje o déle sloužící poddůstojníky, rozumíme, proč se pečuje o déle sloužící poddůstojníky, ale musíme se rozhodně postaviti proti tomu, aby tento zákon byl rozšiřován, aby tento zákon poskytoval ministerstvu národní obrany tak rozsáhlá práva, jakých neposkytuje jistě žádný jiný zákon, dokonce ani zákon restrikční nebo legionářský, neboť se obáváme, že se užije těchto ustanovení k jiným účelům, že se při umísťování poddůstojníků budou v každém směru uplatňovati počešťovací snahy. Avšak téže péče, kterou projevuje pan ministr národní obrany o zdravé vojáky, postrádáme naprosto u obětí hry na vojáky, u válečných poškozenců. O jejich osud starají se v tomto státě proklatě málo. Jsou toho mínění, že oni vykonali svou povinnost, když obětovali pro stát a pro společnost své zdravé údy. Tito lidé se stali neschopnými práce. Nyní jsou ponecháni svému osudu a mají se starati sami, jak se dostanou kupředu nebo zda při tom úplně zahynou. Jste dosti brutální, že jim snižujete důchody, že jim je z nejmalichernějších důvodů zastavujete a když postižení domáhají se svého práva, mohou bojovati několik měsíců, než se jim dostane vůbec nějakého vyřízení.

Také nebyl do dneška splněn slib daný válečným poškozencům. Na všech sjezdech válečných poškozenců v cizině jsou to zástupci československého státu, kteří zvláště poukazují na péči v tomto státě. Také na sjezdu znalců v Ženevě v září 1923, kde byly stanoveny směrnice zákona o umísťování válečných poškozenců, prohlásil zástupce československého státu odborový přednosta dr Fleischmann jménem vlády, že v nejbližší době bude sněmovně předložen příslušný návrh zákona, aby se o něm usnesla. Dnes máme již rok 1927, ale nevidíme a neslyšíme nic o tomto návrhu zákona, a místo něho předkládá ministr národní obrany zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků, aby jim částečně dal ještě i ta místa, která jsou dnes obsazena válečnými poškozenci. Podle ustanovení tohoto zákona jest přece možno odejmouti tato místa těm několika válečným poškozencům, kteří jsou zaopatřeni, aspoň jest nebezpečí, že ztratí ještě i nárok na taková služební místa. Vidíme tedy, že pohnutky, které uvádí ministr nár. obrany pro tento zákon, že totiž schválení tohoto zákona jest nutné, jsou právě tak nevhodné jako odůvodnění 18měsíční služební doby. Dále se nesmí zapomínati, že při umísťování déle sloužících poddůstojníků nepochybně bude se klásti veliký důraz na jejich politickou spolehlivost. Také zde se znovu ukazuje, že se vládním stranám měří dvojím loktem. Zástupcům Slováků bylo slíbeno, že na Slovensku na všech soukromých místech a u veřejných svazů budou umístěni jen slovenští poddůstojníci. Vždyť Němci jsou tak nenároční lidé. Vládní většina jim nic takového neslíbila, ani oni nepovažují za nutné, aby žádali takových ústupků. Oni hlasují bezpodmínečně pro všechna zhoršení, pro všechny tyto zákony a ani v nejmenším si nedělají výčitky, že se jich částečně zneužívá proti jejich vlastnímu přesvědčení. Nyní bude snad možné, že hlasy německých stran v německých venkovských obcích, u německých místních školních rad budou směti býti ustanovováni čeští obecní tajemníci nebo čeští školníci. Bude to možno především proto, poněvadž podle tohoto zákona bude míti ministerstvo ohromné zmocnění. Zákon nevypočítává míst, která mají býti obsazena déle sloužícími poddůstojníky, to se přenechává ministerstvu. Ministerstvo má právo třetinu míst, jež mu budou označena, obsaditi déle sloužícími poddůstojníky, bude tedy nutiti soukromé podniky, aby sestavily seznam takových míst, bude žádati, aby tato místa byla rozpisována V zákoně se dále praví, že bylo-li takové místo byť i celý rok obsazeno a ukáže se, že se to nestalo prostřednictvím ministerstva národní obrany, bude potrestán nejen příslušný podnikatel, nýbrž i zaměstnanec bude musiti opustiti toto místo a nebude moci uplatňovati žádného nároku na odškodnění. V zákoně se dále poukazuje na to, že déle sloužící poddůstojníci osvojí si zajisté během celé služební doby schopnosti, jichž potřebují v hospodářství soukromých podniků. Dále se prohlašuje, že přinášejí jisté schopnosti pro taková místa a velice naivně praví se v důvodové zprávě: "Aspoň přinášejí s sebou na všechna tato místa kázeň a pořádek." Podle našeho mínění však nemají býti v hospodářském životě jen lidé bez vlastní vůle poslouchající na povel, jen lidé se psí poslušností, nýbrž samostatní lidé s vlastním míněním, s vlastní vůlí, neboť jen tací budou moci konati služby, jaké se od nich očekávají v celém hospodářství. V tomto zákoně jsou četná trestní ustanovení, jichž se užije, nebude-li dodrženo jedno z těchto ustanovení. Celý zákon - aniž bychom řekli slovo proti lidem, kteří mají býti tímto zákonem chráněni - musíme v celém jeho obsahu odmítnouti, poněvadž podle našeho mínění jest věcí nemožnou, poněvadž jest zákonem, jenž ministerstvu národní obrany poskytuje takovou plnou moc, jíž lze užíti ke všemu možnému a poněvadž také odůvodnění tohoto zákona - získati déle sloužící poddůstojníky - není případné. Pohlédneme-li na nynější stav vojska, uvidíme, že na 3 vojáky v tomto státě připadá jeden představený, poddůstojník. Již z této číslice jest patrno, že jistě není nedostatek poddůstojníků. Proto odepřeme svůj souhlas také tomuto zákonu.

Zároveň se předkládá ještě třetí zákon ke schválení a jest to vojenské kázeňské a kárné právo. Toto kázeňské právo bylo ustanoveno zákonem ze dne 4. června 1923 a nikoho neuspokojilo. Byli bychom se domnívali, že za demokratického zřízení státu také kázeňské předpisy dostanou jiné formy. Tomu tak není. R. 1920 byly v Rakousku vydány kázeňské předpisy, jimiž se především ustanovuje demokratické složení disciplinární komise. U nás r. 1923 pod pláštíkem práva upevnil tento zákon nejbrutálnější libovůli. Dokonce z vojenských kruhů, z řad důstojníků, poddůstojníků a pensistů bylo již r. 1923 ostře bojováno proti tomuto zákonu. Dokonce důstojníci generálního štábu slovem a písmem zaujali proti němu stanovisko, odkrývajíce chyby a nedostatky tohoto zákona, ukazovali, že libovůli představených jsou otevřeny dveře dokořán. A již tehdy bylo také v řečích jasně vyloženo, že se tento zákon příčí nejdůležitějším myšlenkám ústavního zákona, že totiž nikdo nemůže býti odňat svému řádnému soudci. Tento zákon z r. 1923 vytváří nový soud s vlastním nalézáním práva, což jednak jest příčinou četných výsad a výhod a jednak otvírá libovůli dveře dokořán. Toto trestní právo, mohu-li je tak nazvati, bylo již ve starém Rakousku a tehdy poskytovalo tak zvaným disciplinárním výborům ohromnou moc, jíž mohli užíti proti osobám, které porušily tak zvanou stavovskou povinnost, stavovskou čest, ba dokonce na základě těchto ustanovení šlo se ve starém Rakousku tak daleko, že byly vydávány zákazy, jimiž se zakazovalo důstojníkům a vojákům navštěvovati určité místnosti, jen aby nepřišli do styku s obyčejným lidem, čímž by mohla býti porušena stavovská čest armády. Co se všechno rozumělo pod dojmem "stavovské cti", jest nejlépe zřejmo z tak zvaného "čestného kodexu" důstojníků a ze služebního řádu vojínů. Na těchto předpisech vidíme, jak lze tato ustanovení libovolně vykládati.

A nyní přichází pan ministr národní obrany s novým návrhem, jenž není ničím jiným, než doplňkem některých ustanovení zákona z r. 1923. První část tohoto zákona týká se všech vojenských osob a jest malým zlepšením potud, že trestní právo podle těchto změněných ustanovení může vykonávati jen vyšší velitel, a nikoliv jako dříve nižší velitelé. Ale i v tomto návrhu schází jakékoliv ustanovení na ochranu vojáků proti přehmatům velitelů a jednotlivých představených. Stalo se již a ještě se také častěji stane, že soudce a žalobce bude jedna osoba. Takový stav jest ovšem neudržitelný, především proto, poněvadž mužstvo má sice právo stížnosti, ale bez odkládacího účinku. Může se tedy státi, že vojín, který musí odpykati trest, jenž mu byl uložen, použije práva stížnosti; velitel případně rozhodne, že trest byl uložen nespravedlivě; trest bude zrušen, avšak vojín již odpykal trest vězení.

Druhá část týká se porušení stavovských povinností. O pojmu "poškození dobré pověsti vojska" možno míti rozličná mínění. Možno tím rozuměti nejen špehounství generálů, jaké jsme mohli pozorovati poslední dobou v československém státě, lze tím rozuměti také pokoutní obchodování zbraněmi, korupci s benzinem, koňmi a senem, jakož i zpronevěry, jež se zde již dosti často staly. I to jest poškozování dobré pověsti vojska. Avšak v těchto ustanoveních, v tomto daleko jdoucím jejich výkladu mohou rozhodovati také soukromé a společenské události, poněvadž se tento zákon hemží nejasnostmi. Pro demokratické pojetí jest příznačné, že podle tohoto zákona mohou býti trestána disciplinárně pochybení vojenských gážistů také mimo službu, ba dokonce gážistů ve výslužbě. Je-li zde pochybení a jaké, o tom nerozhoduje volená, nýbrž jmenovaná čestná rada, která nebude ničím jiným než nástrojem vojenské byrokracie bez vůle, jehož úkolem bude stavěti se proti charakterním a samostatným gážistům, tím spíše, ježto toto řízení před disciplinárním výborem není veřejné, nýbrž tajné a poněvadž tato čestná rada má i tehdy právo zahájiti činnost, když řádný soud vydal osvobozující rozsudek.

Tato pružná ustanovení zákona, také onoho zákona, jenž byl dnes předložen jako pozměňovací zákon, připouštějí nejnemožnější výklad. Již možnost stíhati každého jednotlivce pod titulem "poškození dobré pověsti vojska", připouští užívání četných trestních ustanovení, přeložení do výslužby, snížení výslužného, úplné zastavení výslužného, a již proto odepřeme svůj souhlas také tomuto zákonu. Uváží-li se dále, že neznalost a nedostatečná znalost služebního jazyka se vykládá jako špatná kvalifikace a že je-li někdo špatně kvalifikován, může býti dán do výslužby, vyplývá jasně již jen z tohoto ustanovení úmysl zákona, záměr zákonodárce. Budeme hlasovati proti tomuto zákonu, poněvadž jest ustálením nejbrutálnější libovůle, nejprimitivnějšího práva.

Z důvodů, jež jsem zde uvedl, budeme hlasovati nejen proti tomuto návrhu, nýbrž také proti všem ostatním vojenským návrhům, které zde byly podány. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. inž. Jung. Uděluji mu slovo.