Dopisovatel tvrdí, že vystupování vojska
sice činí dojem, že se blíží
požadavkům, které na vojenské formace
jsou činěny, naproti tomu však vyleštěné
knoflíky a vojenské pohyby nejsou ještě
všechno. Záleží na duchu, kterým
jest vojsko ovládáno. A tu, bohužel, sociální
demokracie rakouská po převratě armádu
ovládající vykonávala na vojsko tak
značný vliv politický, že nynější
vládě položila do cesty mnoho překážek,
aby tato i vnitřně nemohla z vojska utvořiti
skutečný orgán, jedině k ochraně
státu určený.
O smýšlení a duchu rakouského vojska
truchlivý důkaz podává fakt, že
se nedávno konala schůze vojínů vídeňské
posádky ve spolkovém domě sociálně-demokratickém
ve Vídni. Smýšlení, jaké na tomto
shromáždění převládalo,
ukazuje prý zřetelně, že přítomní
vojáci nevystupovali jako obránci státu,
nýbrž jako nějaká ozbrojená garda
politické strany. Na schůzi za vedení býv.
rakouského ministra války, poslance dr Deutsche
a býv. aktivního generála, vyslovilo se vojsko
proti každé disciplině a představeným
bylo upřeno právo kvalifikovati v úředních
popisech podřízené. (Slyšte!) Protestováno
proti důstojnictvu a tito označeni za moc, která
v budoucnu nemůže požívati důvěry
vojáků. Ohromujícím je však usnesení
schůze, které cituji do slova v originále:
"Die versammelten Soldaten der Garnison Wien nehmen den Bericht
des Klubs der sozialdemokratischen Abgeordneten im Nationalrat
... zur Kenntnis." Vojíni vojenské posádky
cítí se zavázáni pouze klubu soc.
demokratických poslanců a referáty jeho mluvčích
berou na vědomí. - Tak přece může
jednati jen vyložená organisace strany politické,
ale nedomnívám se, že tak mohou jednati vojáci.
Otevřeně bylo také na schůzi řečeno,
že vojíni vídeňské posádky
stojí na straně proletariátu, že půjdou
s dělnickou třídou a po jejím boku
že budou bojovati.
Toť obraz úplné bezmocnosti většiny
národa a vlády. A každý, kdo miluje
otčinu a poctivě s ní smýšlí,
musí se - jak píše dopisovatel - nad tím
zamysliti a musí pracovati k nápravě.
Jak jsem již řekl, ohledně důstojníků,
rotmistrů a četníků stojíme
na stanovisku odchylném od názoru vojenské
správy a jen přechodně podřizujeme
se v zájmu celku, který toto řešení
vyžaduje. Pevně věříme, že
poměry a vývoj v Československé republice
půjde tím směrem, že nebude již
v budoucnosti třeba setrvávati při tomto
opatření a že v budoucnosti bude možno
odvážiti se i toho, aby u vojáků volební
právo odpočívalo, kdežto u důstojníků,
rotmistrů a četníků skutečně
platilo.
Jestliže mluvíme o čsl. armádě,
jestliže mluvíme o zlepšení a zkonsolidování
armády, musíme si říci, že byli
to v prvé řadě důstojníci a
rotmistři, kteří se o toto zlepšení
zasloužili. Dr Kramář správně
řekl o odnětí volebního práva
jim dne 4. března v ústavně-právním
výboru: "Se strany vojenských gážistů
a četnictva je to ohromná obět a když
to snesou bez reptání, musíme míti
za to před nimi respekt a budeme míti tím
větší povinnost, abychom jim ukázali,
že to se strany parlamentu neznamená, že by tím
byla zmenšena jeho povinnost starati se o jejich oprávněné
zájmy." A důstojníci a rotmistři
zasluhují podpory svých oprávněných
materielních požadavků již proto, poněvadž
za prvního ministra nár. obrany jednalo se v prvé
řadě vždy s mužstvem, ale s těmi,
kteří měli odpovědnost za armádu,
až teprve na posledním místě.
Důstojníci a rotmistři, kteří
pro případ mobilisace jsou vlastně základem
armády, jsou dnes v daleko horších poměrech,
než bývali svého času. Neváhám
říci, že důstojník znamená
postříbřenou uniformu, ale ve většině
případů člověka daleko níže
hmotně vybaveného, než jeho služba a význam
by zasloužil. Apeluji při této příležitosti
na vládu, aby při systemisaci, která je nejbolestnější
stránkou důstojnictva, dále při otázkách
bytových, při otázce jednorázového
příspěvku na výstroj, při otázce
doplnění organisace instrukčních kursů,
při otázce levné dopravy jich na železnicích,
aby při všech těchto otázkách
vyšla co nejblahovolněji důstojnictvu vstříc,
neboť chceme míti v silné a dobré armádě
důstojníky a rotmistry dobré a spokojené.
(Výborně!) Povýšení, na
něž tolik důstojníků čeká,
dále náležité ohledy při přemisťování,
ohled na studující děti, na finanční
poměry, to vše bychom si přáli, aby
tvořilo aspoň nepatrnou náhradu dnešního
stavu, do kterého demagogií určitých
stran jsme se dostali. Důstojníci a rotmistři
odsloužili si po převratu svoje martyrium a dnes musíme
dbáti, aby jejich význam byl uznáván
nejen platonicky, ale zejména tak, aby důstojníci
i rotmistři mohli vhodně se representovati jako
odpovědní představitelé armády.
A nyní několik slov o četnictvu. Četnictvo,
které složeno je ze živlů spolehlivých
a osvědčených, bylo ještě dříve
zkonsolidováno nežli armáda. Není neznámo,
že na př. za známého vpádu maďarských
bolševiků na Slovensku byly to řady četníků,
které namnoze prokázaly větší
odolnost nežli řady vojenské. Na druhé
straně nechci ovšem zatajovati, že přes
všechno oceňování četnictva byla
to také naše strana, která od r. 1920 v zájmu
státu se postavila na stanovisko, že pro četnictvo
není práva koaličního, ani spolčovacího,
ani shromažďovacího. Musíme i dnes trvati
na tomto našem stanovisku, neboť nemůžeme
se zbýti obav před zneužitím koaličního
práva četnictvem v době nějaké
krise vnitrostátní nebo sociální.
Ale zdůrazňuji, že naší snahou
však nikdy nebylo, slavná sněmovno, aby z četnictva
byl vytvořen druhořadý občan, nebylo
také naším úmyslem, aby četnictvu
bylo zabraňováno v organisování jeho
kulturních, hospodářských věcí
a potřeb, a proto bychom vítali, kdyby ministerstvo
vnitra aspoň po uzákonění předlohy
o ztrátě volebního práva dovolilo
četnictvu kulturně, hospodářsky a
sociálně pracovati na jeho zájmech. Stejně
bychom vítali, kdyby ministerstvo vnitra vytvořilo
jakýsi poradní sbor, kde by se mohlo využíti
ohromné praktické zkušenosti výkonných
četníků a kde by se projednaly otevřeně
všechny vnitřní záležitosti a bolesti
četnictva. Stejně bychom si přáli,
aby ministerstvo vnitra konečně vyhovělo
volání obou parlamentních sborů, které
již třikráte vyzvaly ministerstvo vnitra, aby
předložilo návrh zákona, jímž
se upravuje disciplinární a kvalifikační
právo u četnictva podle zásad služební
pragmatiky. (Tak jest!) Stejně musím zdůrazniti
nutnost vyřešení otázky humanitního
zacházení s četnickými invalidy. Četnická
služba jest uznaně službou nejnebezpečnější
a četničtí gážisté obětovali
této své služební povinnosti na 60 ve
službě padlých gážistů.
Jiných více než 1000 četnických
gážistů ztratilo ve službě zdraví
buď útokem zločince nebo následkem ostatních
poměrů služebních. V léčebném
fondu státních zaměstnanců bylo zjištěno,
že největší procento tuberkulosních
lidí je v řadách četnictva, mortabilita
stoupá a zdravotní stav se zhoršuje. Všestranný
význam četnictva vynucuje si řešení
této humanitní povinnosti. Případ
strážmistra, jejž postřelil r. 1923 na
Kladně známý zlosyn Dunder pěti střelami
a který dnes má necelých 500 Kč měsíčně
pense a nemůže žádnou těžší
službu konati, je dokladem, který mluví nade
všechny. Pokud se týče aktivních četníků,
apeluji na vládu, aby při systemisaci, při
řešení honorování práce
přes čas a při paušálech hleděla
zhodnotiti jejich nebezpečnou a obětavou práci.
Nechtěl bych přejíti bolesti četnictva,
abych si nevšiml také neudržitelného stavu
u četnických důstojníků výkonných.
Dnes jsou skoro všechny okresy obsazeny absolventy informačního
běhu v hodnosti vrchních strážmistrů.
Tito pak, ač vykazují všechny splněné
podmínky, nejsou už po 6 let jmenováni důstojníky,
nýbrž zůstávají vrchními
strážmistry. Správným a prozíravým
vyřešením těchto všech bolestí
četnických gážistů dal by se
ulomiti hrot dnešnímu pocitu neuznání.
Ostatně mám živou naději, že i
projednávaný zákon, kterým zkracuje
se četnictvo o právo volební, jest jen důsledkem
dočasné potřeby a že bude ihned novelisován
a důstojnictvu, rotmistrům a četnictvu občanská
práva budou vrácena, jakmile se pozná, že
agitace již natolik armádu neohrožuje a že
je možno přistoupiti k opravě navrženého
zákona.
A nyní budiž mi dovoleno několik slov k včerejší
řeči kol. Špatného. Já
jsem si vždy představoval poměr státotvorné
oposice k vládním stranám tak, že oposice
bude bojovati proti vládním návrhům
argumenty, a v tom případě přimlouval
bych se, aby vládní strany o každém
skutečném argumentu uvažovaly. Ale to, co říkal
včera kol. Špatný, bylo vším
možným, jenom ne argumentováním. Kol.
Špatný zcela klidně prohlásil,
že se ztrácí pro věc národní
6 mandátů poslaneckých a 3 mandáty
senátní, ale já při nejlepší
vůli nemohu se těchto čísel dopočítati.
Považte, prosím, že tři mandáty
senátní značí přes 120.000
hlasů voličů přes 26 roků starých,
ale kol. Špatný, aby udělal věc
občanstvu co nejnesympatičtější,
mluví o třech mandátech senátních,
ačkoliv po pravdě nejde, prosím, dohromady
ani o jeden mandát v senátu. A co se tkne šesti
mandátů do poslanecké sněmovny, tu
konstatuji, že z celkového počtu 120 tisíc
má podle správy vojenské volební právo
věkově přes 21 let asi 70 tisíc vojáků,
kteří z větší části,
na př. při posledních volbách, poněvadž
byly na podzim, kdy se vojsko vyměňuje, z velké
části vůbec nevolili. A při tom nepočítá
kol. Špatný vůbec s voliči německými
a komunistickými, kteří jsou pro menšiny
ztraceni a kterých je veliká část
mezi těmi 70 tisíci.
A dále po 18 měsících jdou už
přece tito vojáci domů a ztrácejí
volební právo jen v tom případě,
když právě do těchto 18 měsíců
přijdou volby. Stejně špatným počtářem
je kol. Špatný v 50 % států,
které prý volební právo vojínům
dávají. Kde jsou, prosím, ty státy?
Volební právo vojáků nemá Jugoslavie,
Italie, Polsko, Německo, Maďarsko, Belgie, Rumunsko,
Bulharsko, Francie, Anglie pak má milici. Tak, prosím,
kde je těch 50 % států, kolego Špatný?
Je to, prosím, boj argumenty nebo pouze boj demagogickými
hesly? Kol. Špatný zapomněl říci,
kdo odnímá volební právo armádě,
že jsou to ti, kdož ji zpolitisovali. A nepamatuje se,
prosím, kol. Špatný na jednoho předsedu
branného výboru, který jezdil před
volbami na českém severovýchodě agitovati
mezi vojáky ve funkci předsedy branného výboru?
(Posl. Matoušek: Josefov!)
Kol. Špatný, příslušník
strany, která tolikrát stavěla se proti našemu
t. zv. šovinismu, příslušník strany,
která před převratem dokonce některými
svými lidmi nevylučovala sebeurčení
německého lidu, tedy ztrátu všech menšinových
míst, o nichž mluvil, vypočítává
nyní, co tato místa hlasově ztratí
při těchto osnovách.
Lituji, že kol. Špatný založil svoji
řeč na tomto populárním základě,
a zvláště lituji, že jeho řeč
vyznívala tak, že dnes jeho řeči může
"Bohemie" nebo kterýkoliv všeněmecký
list použíti a dokazovati z ní, že českých
menšin vůbec není, že jsou jen české
vojenské posádky. Nechápe kol. Špatný,
jakou špatnou službu dělá právě
našim hraničářům takovými
řečmi? Naše menšiny nejsou nějakou
umělou konstrukcí, naše menšiny jsou skupením
lidí, kteří po dlouhá desetiletí
snášeli útisk, kteří hájili
úporně svoji existenci za starého Rakouska,
ke kterým naše vláda právě vlivem
těch, kteří tak často mluvili o Švýcarsku
- a nebyli daleko poslance Špatného - nechovala
se právě nejlépe, a proto nepovažuji
za správné, prohlašují-li se za efemérní
jednotky, které stojí a padají vojenskými
posádkami.
Že neděláme nic špatného, je jasno
i z posudku obranných jednot, které se nevyslovily
proti odnětí volebního práva vojákům
a které pouze trvaly na volebním právu důstojníků,
rotmistrů a četníků. A o jejich počtu
přece nebude ani p. posl. Špatný prohlašovati,
že znamenají nějaký počet mandátů.
Ostatně konstatuji, že první, a říkám
to k jeho cti, že první, kdo začal mluviti
v tomto Národním shromáždění
o odnětí volebního práva vojákům,
byl národně sociální ministr nár.
obrany Jiří Stříbrný a
tenkráte na foru parlamentním neprotestovala strana
nár. sociální, neprotestoval dr Franke,
ale neprotestoval ani kol. Špatný tím
způsobem jako teď. Pro zajímavost cituji menšinový
list "Litoměřické Listy", nezávislý
list, vycházející ve městě
s německou většinou obyvatelstva, tedy list,
který jistě hájí zájmy českých
hraničářů (Výkřiky
čsl. nár.-socialistických poslanců.)
Ten ve článku "O volební právo
vojáků" v čís. ze 4. září
1926 napsal: "Každá věc má svůj
líc a svůj rub. Líc této osnovy je
ten, že naše armáda vůbec, má-li
býti armádou, jež jest jedině určena
pro blaho státu, nesmí býti zpolitisována.
Zpolitisování armády znamená rozklad
armády, neboť každý politický projev
nese v zápětí stranickou roztříštěnost.
Odpolitisování armády, očištění
od vlivů, škodících jí v kořenu
i v koruně, vrácení jí jejímu
pravému poslání a úkolu, to by byl
jistě dobrý líc vládní předlohy."
A dále o celé této věci píší
"Litoměřické Listy": "Pokud
tisková diskuse, hlavně u německých
listů, se již dotkla této otázky, vyzněla
většinou pro předlohu. U německých
listů byl to ovšem motiv národnostních
menšin, ale jsme přesvědčeni - jako
menšináři - že tato otázka jest
zcela podřadná pro dosah a význam této
reformy. Zde neběží o několik desítek
tisíců hlasů, zde se jedná o princip,
který řešiti stává se nezbytnou
nutností právě tak, jako je nezbytností
úprava věkové hranice aktivního volebního
práva."
Končím tuto otázku volebního práva
poukazem, jak i náš severní soused, Německo,
věnuje bedlivou pozornost své branné moci
po této stránce, jak trpce nese politickou činnost
v armádě a jak snaží se všemi prostředky
zameziti politisování armády. Svědčí
o tom nedávný projev říšskoněmeckého
kancléře dr Marxe v německém říšském
sněmu ze dne 3. února t. r. Dr Marx praví:
"Říšská vláda bude se s
největším důrazem snažiti, aby
důvěra německého národa v jeho
brannou moc všemožně se upevnila. Proto bude
nedávno mnou jménem vlády prohlášený
program naprostého odpolitisování armády
bez ohraničení důsledně proveden.
Jakékoliv vztahy politických a politisujících
"Wehrverbandů" všech směrů
k branné moci budou přesně zjištěny
a nařízení říšského
presidenta o potlačení protizákonného
jednání budou se vší přísností
provedena. Již při nejbližším odvodu
pro říšskou obranu bude bezpodmínečně
dbáno toho, aby všechny ústavě nepřátelské
elementy byly vyřazeny. Při uskutečňování
tohoto programu pracuji společně jak s ministrem
říšské obrany tak i náčelníkem
vojska a mariny."
A nyní prosím ještě několik slov
k ostatním předlohám, které jsou podané.
Je to ponechání 18měsíční
služby presenční, které je pro nás
věcí jasnou, poněvadž, jestliže
ministr nár. obrany prohlásil v branném výboru,
že nemůže přistoupiti ke zkrácení,
dokud nemá potřebný počet déle
sloužících, musíme my, kteří
- jak jsem v úvodu vyzvedl - chceme míti armádu
k obraně schopnou a silnou, splniti vše, co vojenská
správa k tomu cíli skutečně žádá.
Kol. Špaček jako zpravodaj velmi podrobně
vylíčil všechny důvody, které
vedou stát k prozatímnímu ponechání
této 18měsíční služby
a my můžeme s klidným svědomím
hlasovati pro tento návrh, zvláště po
prohlášení ministra nár. obrany v branném
výboru, že, podaří-li se mu získati
během nejblíže příštích
2 let počtu 8000 déle sloužících,
přikročí ke snížení presenční
služby, takže by ještě toliko branci, odvedení
r. 1927, sloužili 18 měsíců. Není
možno pro nás, jako stranu eminentně státní
a národní, aby bezpečnost státu byla
ohrožena. Můžeme zkrátiti presenční
dobu teprve po odstranění nedostatku déle
sloužících a tento nedostatek se odstraní
přijetím osnovy zákona o umisťování
déle sloužících poddůstojníků
a proto, kdo chce opravdu vážně snížení
presenční služby, musí hlasovati pro
tuto navrženou předlohu.
Kolega Navrátil jako zpravodaj včera správně
doložil, že se vlastně dává jenom
minimum déle sloužícím poddůstojníkům
a že naopak, chceme-li tuto věc skutečně
řešiti, musíme se v budoucnosti snažiti
ještě o eventuelní další zlepšení.
Pokud se týče zákona, jímž se
mění některá ustanovení vojenského
kázeňského a kárného práva
a zákona, jímž se stanoví mírový
stav armády na dobu od 1. října 1927 počínaje,
jsou to zákony více méně rázu
doplňujícího, z nichž zvláště
zákon o mírovém stavu nebude míti
dlouhého trvání, jelikož početný
stav armády bude normován při projednávání
zákona o náhradní záloze. Přes
to však musím při této příležitosti
srovnati naši armádu s vojenskými poměry
našeho největšího souseda. Naše armáda
podle nového zákona bude míti stav daný
číslicemi 140 a 100 tisíc. Nebudu porovnávati
tento stav se vzdálenějšími státy,
na př. s největší mírovou armádou
na světě, s armádou sovětskou, která
čítá 1,270.000 mužů, ale chci
se zabývati při této příležitosti
brannými poměry říše německé.
Část V mírové smlouvy versailleské
obsahuje vojenské klausule, jimiž byla omezena branná
moc Německa. Stanoví se tu nejvýše přípustný
početný stav německé armády
a její přípustné rozčlenění,
počet důstojnictva stanoven nejvyšším
počtem 4000. Generální štáb německé
armády zrušen a nesmí býti obnoven v
žádné formě. Také důstojnický
personál ministerstev omezen na 300 důstojníků.
Zakázána byla výroba zbraní, střeliva
a vojenského materiálu, kromě továren
zvláště k tomu povolených. Zakázán
dovoz zbraní, střeliva a válečného
materiálu do Německa, stejně jako výroba
a vývoz zbraní a střeliva a válečného
materiálu do cizích států. Zakázána
výroba dusivých a otravných plynů.
Německo pracuje houževnatě na konsolidaci svých
hospodářských poměrů a na odstranění
všech ztrát způsobených válkou.
Se stejnou houževnatostí však pracuje i na vybudování
své armády. Armáda německá
nepodobá se snad armádám ostatních
států, nýbrž jest kádrem velitelů
pro případ mobilisace. Důstojníci,
stejně i poddůstojníci, jsou podrobeni důkladnému
školení, aby v případě válečném
mohli zaujmouti důležitá místa. (Výkřiky
německých nár. socialistických poslanců.)
Také výcviku vojínů je věnována
obzvláštní péče. Každý
vojín může se státi instruktorem a poddůstojníkem
válečných formací.
Jak na př. stará se německá armáda
o vybudování poddůstojnického sboru,
vyplývá z následujícího: Německá
armáda má dnes 58.671 německých poddůstojníků
a Gefreitrů, kteří mohou při mobilisaci
býti základem armády. Naproti tomu československých
rotmistrů a déle sloužících je
7558. Vedle platu dostává poddůstojník
v Německu místní přídavek na
ženu a děti, výzbroj a výstroj i oblek
a má možnost levného nákupu poživatin
z vojenských zásobáren. Vojíni, kteří
se chtějí státi poddůstojníky,
podrobují se zvláštnímu výcviku,
jakož i zkouškám teoretickým i praktickým.
Německý poddůstojník je materielně
zajištěn a poskytnuty jsou mu cenné výhody
při přechodu do civilního života. Kariera
poddůstojníků není jim životním
povoláním, stejně jako je tomu u nás
u déle sloužících. Německý
poddůstojník je již připravován
do civilního života na vojně, navštěvuje
specielní kursy. Poddůstojníci, kteří
reflektují na místa ve státních nebo
zemských a obecních službách, mají
reservovánu polovinu míst, poddůstojníci,
kteří odcházejí do soukromých
služeb, dostávají odbytné, dále
přídavek k odbytnému jakož i rodinný
přídavek na ženu a děti. Poddůstojníci,
kteří nereflektují na žádnou
zajištěnou státní nebo soukromou službu,
obdrží v Německu vedle odbytného ještě
za každý rok služby při 12leté
službě 12.000 Mk, což se rovná asi 96.000
Kč. Vedle toho dostanou zápůjčku státem
zaručenou na zakoupení polního hospodářství,
při čemž výše zápůjčky
může dosáhnouti až 90 % ceny statku. Poddůstojník
má k disposici sluhu. Může se státi
i důstojníkem, vykoná-li zvláštní
zkoušky. Těmito výhodami zajišťuje
se německá armáda, zajišťuje si
stálý a značný výběr
poddůstojníků a déle sloužících.
Leč i o materielní vybudování armády
pečuje Německo neobyčejně usilovně.
Poněvadž Německo má zakázáno
vojenské letectví, vidíme, že přenáší
své továrny do Ruska, jež by ho v případě
konfliktu zásobovaly leteckým materiálem.
(Výkřiky nár. socialistických poslanců.)
Tanky a obrněná auta byla stejně zakázána.
Vidíme však, že Německo s těmito
zbraněmi počítá pro případ
válečného konfliktu. Také výroba
otravných a dusivých plynů byla Německu
zakázána; vidíme však, že různé
továrny chemické přece jen v tomto oboru
pracují. Stejně i s dělostřelectvem,
pokud bylo zakázáno, počítá
se pro příští válku.
Výcvik záloh provádí se v různých
organisacích, jež podporují takto vojenskou
správu německou. Jsou to různé organisace
bývalých bojovníků ze světové
války, které provádějí další
vojenský výcvik svých členů...
(Posl. Patzel [německy]: Také jsou tam školáci
s dřevěnými flintami!) Tím hůře,
prosím, že i tak mladých!
K těmto spolkům, jako jest Stahlhelm a četné
jeho odbočky, patří spolky důstojníků,
spolky příslušníků jednotlivých
pluků z doby válečné, spolky letců,
dělostřelců, organisace tělovýchovné
a tělocvičné.
Německý rozpočet armády vedle položek
zařaděných při ministerstvu války
je rozdělen skrytým způsobem téměř
po všech ministerstvech. Jednotlivá ministerstva německé
říše provádějí přání
vojenské správy ať již se jedná
o vybudování strategických silnic nebo drah
při hranicích, či jakýkoliv jiný
podnik, na němž má vojenská správa
zájem.
Uvedu některá čísla, která
jsou velmi zajímavá. Na př. v ministerstvu
vnitra je pod formou podpory pohraničních obyvatelů
proti Československé republice a Polsku dáno
30 mil. marek, čili 240 mil. Kč. Dále v položce
při finanční správě nejsou
uvedena vydání sumárně, ale dají
se jednotlivé věci vypočítati; a tu
je možno zcela klidně shledati, že výdaj
na t. zv. Grenzschutz činí asi 47,359.000 Mk., čili
378,876.000 Kč. Pokud se týče Technische
Nothilfe, tedy v německém rozpočtu ministerstva
vnitra figuruje... (Posl. Krebs [německy]: Hasiče
mají také!) Možná, že i u těch
hasičů některé subvence jsou na armádu
dělány.
Tedy v rozpočtu ministerstva vnitra figuruje obnos 2,500.000
Mk., t. j. 20 mil. Kč.
Na t. zv. Schutzpolizei je v německém rozpočtu
pamatováno položkou 190 mil. říšských
marek, čili 1.520,000.000 Kč. Na podporu stavby
železnic v rozpočtu ministerstva dopravy figuruje
položka, označená jen pro podporu stavby železnic,
které neslouží veřejnému provozu,
obnosem 5 mil. Mk., t. j. našich 40 mil. Kč. Konečně
mohl bych uvésti ještě jiné zajímavé
položky, které jsou v rozpočtu německé
říše, ale řeknu jen čísla
celková, a tu bych řekl, že vojenská
vydání v rozpočtu říše
německé jsou uvedena jako legální
vydání číslicí 723,800.920
Mk., čili 5.790,407.360 Kč, a vedle toho je tam
skrytých vydání vojenských
celkem 342,942.548 Mk., čili 2.743,540.384 Kč. Tedy
celkem na vojenské účely v německém
říšském rozpočtu je věnováno
1.066,743.468 Mk., t. j. 8.533,947.744 Kč, oproti rozpočtu
našeho státu 1.370,000.000 Kč. Vedle finančních
příprav fungují také dřívější
Bezirkskommanda, která vedou evidenci vojenských
záloh.
Tedy, slavná sněmovno, vidíme z toho, že
německý rozpočet... (Posl. dr Keibl [německy]:
Odkud to vše víte? Posl. Patzel [německy]:
To jest jen vaše fantasie!) Prosím, to neříkám,
pane kolego, já. To říká na př.
také bývalý námořní
kapitán Persius, který kritisuje v berlínském
"Die Welt am Montag" z 21. února 1927 rozpočet
říšsko-německý, a "Militärisches
Wochenblatt" z 25. ledna 1927, který také tyto
věci kritisuje. (Výkřiky na levici.) Tedy
jsou to, prosím, věci všeobecně známé.
Já konstatuji, vážení, že také
mezinárodní komise podobné věci konstatovala
již dříve. Jedno je jisté: Že německý
vojenský rozpočet stále a stále stoupá,
a řekl bych, že v posledních 3 letech stoupl
asi o 50 %, kdežto československý vojenský
rozpočet stále klesá, a klesl v posledních
třech letech o 50 %.
Myslím, že toto srovnání dokazuje jasně
naši velkou odpovědnost, kterou máme před
přítomností a budoucností při
obraně našeho státu. Přál bych
si, aby tato odpovědnost nebyla povinností jenom
určitých státotvorných stran, nýbrž
aby tuto povinnost uvědomili si všichni státotvorní
občané tohoto státu. (Výborně!
Potlesk.)