Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podobně se vyslovil také Hospodářský svaz závodů pro velkovýrobu stavebních hmot, ba snad ještě ostřeji, proti těmto rozhodčím soudům.

Podivuji se, že zástupcové dělnických stran právě v této otázce sešli se na jedné linii se zaměstnavateli, a nedá se dobře ani vysvětliti a odůvodniti, proč takový požadavek stavěli, aby tyto osvědčené rozhodčí soudy byly ze zákona škrtnuty. Tím jednali a mluvili proti svým vlastním lidem. Když sbor poradní pro otázky hospodářské se touto otázkou zabýval, byly i v tomto sboru rozdílné názory; někteří zástupcové byli pro rozhodčí soudy mzdové a někteří proti nim. Začínalo se uvažovati o tom, zda by rozhodčí soudy neměly býti ze zákona škrtnuty. A tu právě, myslím, že je to příslušník strany socialistické, pan dr Leopold Langr se ohradil proti tomu zvláštním svým minoritním votem, kde praví: "Za účelem zamezení mzdových sporů v živnostech stavebních i poruch při provádění staveb zřízeny byly podle dřívějších zákonů o stavebním ruchu rozhodčí soudy mzdové pro upravení pracovního a služebního poměru v živnostech stavebních, jakož i v podnicích, vyrábějících a dopravujících stavební hmoty. Podle ustanovení §u 16 zákona ze dne 25. ledna 1923 je rozhodčí soud povolán, aby vykládal smlouvy kolektivní, aby rozhodoval hromadné spory, které vznikly ze smlouvy pracovní, a aby stanovil podmínky pracovní, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou. Podle ustanovení §u 17 téhož zákona rozhodčí soud je také příslušný k rozhodování hromadných sporů, podrobí-li se mu obě strany, byť jedna z nich byla ve stávce nebo výluce. Rozhodčí soud je povinen sejíti se do 14 dnů poté, kdy spor byl naň vznesen.

Důvody, pro které došlo při vydání dřívějších zákonů o stavebním ruchu ke zřízení rozhodčích soudů mzdových, dosud plnou měrou trvají a je nutno, aby soudy ty i nadále byly zachovány ve své dosavadní formě a za dosavadní pravomoci.

Je nutno uznati, že za platnosti rozhodčích soudů mzdových nedocházelo k vážnějším mzdovým sporům v živnostech stavebních, což za dnešních poměrů možno obzvláště vítati. Podle ustanovení §u 13 zákona ze dne 25. ledna 1923, č. 35, o stavebním ruchu rozhodčí soud svolá ministerstvo soc. péče, kdykoliv uzná toho potřebu, jakož i předseda soudu k žádosti zájmové korporace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, kteří jsou povinni předkládati rozhodčímu soudu všechny spory, vznikající z poměru pracovního nebo služebního.

Mají-li rozhodčí soudy mzdové účel svůj splniti, je nutno, aby tato zákonná ustanovení o způsobu svolávání rozhodčích soudů byla i nadále zachována.

A proto se ohražoval: "Nelze z toho důvodu souhlasiti s návrhem p. dr Vladislava Klumpara, aby rozhodčí soudy mzdové byly příslušny jen tehdy, žádají-li o to obě strany a prohlásí-li, že se výroku jejich podrobují. Je pravděpodobno, že by velmi často nepodařilo se dosíci souhlasu obou sporných stran pro svolání rozhodčího mzdového soudu, takže by tím význam jejich byl velmi zeslaben."

Tedy, velectění, zde vidíte, že předáci stran socialistických jsou sami různých názorů a že ještě do nedávna se za rozhodčí soudy bili. Nám bylo velmi těžko pochopiti, proč právě tuto vymoženost dělnickou strany tyto chtějí opouštěti. Ony sice odůvodňují své návrhy tím, že zřízením rozhodčích soudů mzdových omezuje se akční průbojnost dělnictva. Ale, velectění, za nynějších poměrů to považuji více za stanovisko a hledisko komunistické než rozumně socialistické. Proto z toho důvodu my jsme se postavili se vší rozhodností za požadavek, aby pasus o rozhodčích soudech mzdových v zákoně byl zachován i nadále. Vždyť do jisté míry je to ochrana také pracovní smlouvy a zde také ve sněmovně již několikráte byl předložen návrh zákona, aby pracovní nebo kolektivní smlouvy mzdové byly chráněny zákonem. To je starý požadavek dělnický, za nějž se již dlouhá léta dělnictvo bije, a nepodařilo se ještě u nás jej uzákoniti.

Ochrana pracovní smlouvy proti rušení je nejen sociálním, ale i mravním požadavkem dělnictva.

Ujednána-li smlouva, je mravní povinností, aby byla dodržována. Lehkovážné nebo svévolné porušení kontraktu poškozuje mravní vědomí, znemožňuje důvěru a strpčuje vzájemný styk dělníka se zaměstnavatelem.

Ježto dělník v boji o chléb je právě slabší stranou proti zaměstnavateli, má proň porušení zákonů spravedlnosti a ohledů na stávající zákony ochranné škodný následek, musí proto sám se své strany smlouvu pracovní brániti jako věc své cti a povinnosti. Jest mylné domnění, že náhlé přerušení práce a tím lehkomyslné porušení pracovní smlouvy vede k zlepšení poměrů pracovních; všeobecně a na delší dobu je pravidelně pro dělnictvo velikou škodou.

Z uvedených důvodů jest viděti, že jsme pro klidné řešení sociálních sporů, a proto jsme se také zasadili o to, aby tento pasus v zákoně i nadále zůstal.

Velevážená sněmovno! Nutno přiznati, že zákon částečný, tedy ne zákon, který by řešil úplně ochranu nájemníků a stavební ruch, jako výňatek vyplynul z té naléhavé potřeby, abychom letošní sezonu stavební nepromeškali a aby stavebníci opravdu věděli, na čem jsou. Vždyť to bylo přáním roku minulého, kdy stavitelé prohlašovali, že budou-li státem odpuštěny daně a přirážky, smíří se s tím dobrodiním a že na základě tohoto dobrodiní stavební ruch se také rozvine.

Proto pro návrh zákona a některé dodatky nebo snad změny, které budou navrženy panem zpravodajem, budeme také hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Žádám o přečtení došlých návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

K celé osnově:

1. Pozměňovací návrh posl. Biňovce a soudr.:

Na místě vládou předložené osnovy navrhuji přijetí znění zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení zákona ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., se obnovují a zůstávají v platnosti až do vydání zákona o podpoře stavebního ruchu. Ustanovení ta se vztahují také na stavby, přístavby, na nástavby a přestavby provedené k získání nových obytných místností, které se začaly v roce 1924 a později.

K hlavě prvé:

Návrhy posl. Horpynky a druhů:

2. V §u 2, odst. 1 buďtež škrtnuta slova "pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu".

3. V §u 3 budiž připojeno jako nový odst. 7:

"(⁷) Vyvlastniti nelze pozemky, na nichž majetník pozemku zřídil pro vyvlastnitele stavební právo podle zákona ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z., za podmínek, které ustanovil a schválil vyvlastňující úřad."

4. V §u 4, odst. 1 budiž slovo: "stavebníkově" nahrazeno slovy "toho, kdo chce stavěti".

5. V §u 5, odst. 2 budiž za slova "hospodářský znalec" vloženo "a případně živnostenský znalec".

6. V §u 5, odst. 2 budiž na konci připojena věta: "O úředním nálezu vyrozumí úřad písemně všechny zúčastněné."

7. V §u 5, odst. 5 budiž lhůta: "tří měsíců" nahrazena lhůtou "dvanácti měsíců".

Pozměňovací návrhy posl. Štětky a soudr.:

8. § 1 znějž:

"O opatření stavenišť a stavebních hmot.

(¹) Jako stavenišť lze použíti pozemků v prvé řadě soukromých, v druhé řadě státních, samosprávných korporací, nadací a fondů.

(²) Všechny tyto pozemky jsou majitelé povinni na požádání dáti k disposici za cenu nabývací s připočtením skutečných výloh, a pokud se týče pozemků jsoucích ve vlastnictví soukromém ať již osob fysických či právnických, s připočtením občanského zisku.

(³) O návrhu a podmínkách zcizení rozhodují:

1. U pozemků jsoucích ve vlastnictví osob soukromých, nadací a fondů okresní výbory;

2. U pozemků státních ministerstvo veřejných prací;

3. U pozemků zemských správní výbor a na Slovensku zemský župní svaz;

4. U pozemků okresních okresní výbor;

5. U pozemků obecních obecní zastupitelstvo.

(⁴) Bylo-li podáno proti rozhodnutí některé zpředu uvedených instancí odvolání ve lhůtě 14 dnů, rozhodne s konečnou platností nejblíže vyšší instance nejdéle do dvou měsíců ode dne podání odvolání. Rozhodnutí min. veř. prací týkající se pozemků státních jest konečné."

9. V §u 2, odst. 1 buďtež slova: "mohou do 31. března 1928 býti vyvlastněny" nahrazena slovy: "vyvlastní se".

10. V §u 2 nechť odst. 3 zní: "Strany, které z těchto důvodů pozbudou bytu, mají přednostní nárok na byt v domech vybudovaných dle tohoto zákona veřejnými korporacemi."

11. V §u 3, odst. 1 buďtež za slovo "Vyvlastňovati" vložena slova: "v prvé řadě"; slova: "nebo výjimečně" buďtež nahrazena slovy: "a v druhé řadě"; budiž škrtnuto slovo: "snadno" a dále slova: "bez větších nákladů".

12. V §u 3 budiž za odst. 1 vložen nový odstavec: "Všechny obce jsou povinny nejdéle do jednoho měsíce ode dne vyhlášení tohoto zákona míti úplné regulační plány. Nebudou-li plány hotovy, může zemský správní výbor obci uložiti pokutu od 5000 do 50.000 Kč."

13. V §u 3 budiž odst. 3 škrtnut.

14. V §u 3, odst. 4 buďtež škrtnuta slova: "ač-li parcelační povolení nestanoví větší plochy".

15. V §u 3 budiž odst. 6 škrtnut.

16. V §u 4, odst. 1 budiž slovo: "stavebníkově" nahrazeno slovy: "obce anebo stavebníka"; slova: "okresní politický úřad (magistrát)" buďtež nahrazena slovy: "okresní úřad" a konečně buďtež škrtnuta slova: "když žadatel prokáže" až "výkup se nezdařil".

17. V §u 5, odst. 2 buďtež škrtnuta slova: "jde-li o pozemky" až "komisariát nebo kapitanát".

18. V §u 5 budiž odst. 5 škrtnut.

19. V §u 6 nechť odst. 1 zní:

"Majiteli pozemku vyvlastněného k účelu stavebnímu přísluší přiměřená náhrada dle ustanovení §u 1, a je-li vlastníkem majitel uvedený v odst. 1 §u 1, budiž připočítán k ceně nabývací a skutečným výlohám občanský zisk."

20. V §u 6 budiž odst. 2 škrtnut.

21. V §u 6 budiž odst. 3 škrtnut.

22. V §u 6 nechť odst. 5 zní: "Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel. Bylo-li odvolání vlastníka pozemku zamítnuto, jest tento povinen nésti náklady odvolacího řízení."

23. Za § 11 budiž vsunut nový § 11 a) tohoto znění:

"Obce, okresy a stát mohou podle tohoto zákona za účelem opatřování stavebních hmot vyvlastniti cihelny, ložiska cihlářské hlíny, pískovny, kamenné lomy, vápenné lomy, vápenice a cementárny. Pro vyvlastnění stavebních hmot platí tatáž ustanovení zákona jako pro vyvlastnění staveniště."

Pozměňovací návrhy posl. Tauba, Schustera a druhů:

24. V §u 2, odst. 1 buďtež škrtnuta slova "do 31. března 1928".

25. V §u 3, odst. 2 buďtež slova "pro které byly čára stavební a úroveň právoplatně určeny, a které též jinak jsou" nahrazena slovem "ale".

26. Eventuální návrh posl. Tauba, Schustera a druhů:

Bude-li zamítnut návrh k §u 2, odst. 1, navrhujeme, aby místo slov "do 31. března 1928" bylo užito slov "do 31. března 1930."

27. Pozměňovací návrh posl. Biňovce a soudr.:

K hlavě první budiž připojeno jako § 11 a pak § 12:

(¹) Hodlá-li obec hlavního města Prahy v mezích platného plánu upravovacího (plánu polohy), a pokud ho není, v mezích platného plánu parcelačního k úlevě nouze o byty založiti novou osadu nebo rozšířiti některou svoji část, má právo vyvlastniti všechny pozemky, jichž jest třeba k zastavění, zřízení ulic, náměstí a jiných zařízení k účelům veřejným.

(²) Pro vyvlastňovací řízení jest užíti obdobně předpisů §§ 4, 5, odst. 1 až 5 a 7, pak §§ 6, 7 a 9 tohoto zákona.

(³) Vyvlastněním podle odst. 1 přejímá vyvlastňující obec povinnost, že převzatých nemovitostí použije k tomu, aby jejich úpravu podle plánů v témž odstavci uvedených uvedla ve skutek, a že, pokud jich nepoužije sama, bude z nich v rámci této úpravy prodávati schválená staveniště se závazkem, že kupující na nich provedou nové stavby, vyhovující platným zastavovacím předpisům, a dokud se tak nestane, že staveniště bez svolení obce úplatně nezcizí.

(⁴) Pro určení prodejních cen stavenišť obce platí zásada, že na získaná staveniště způsobilá k zastavění má býti podle jejich výměry a hodnoty rozvržen

a) náklad spojený s nabytím pozemků, pokud byly nebo mají býti upraveny;

b) náklad na zřízení a úpravu ulic nebo náměstí, jejich kanalisování, osvětlení a na zavedení pitné neb užitkové vody, avšak jen částkou, která připadá na všechny dílce pozemků uličních, před průčelními čarami stavenišť k zastavění způsobilých do polovice šíře ulice, nejvýše však do 15 m. Tento náklad vypočte se dle poměru úhrnné výměry všech ulic a náměstí na vyvlastněných pozemcích v úhrnné výměře dotčených dílců uličních pozemků;

c) přiměřená přirážka na režii.

(⁵) Vyvlastňující obec jest povinna, rozvrh prodejních cen s jejich výpočtem předložiti ke schválení politickému úřadu jí nadřízenému, kterému bude o něm do čtyř týdnů rozhodnouti. Neučiní-li tak v této lhůtě, bude rozvrh pokládán za schválený. Z nepříznivého rozhodnutí může se obec odvolati ve lhůtě 14 dnů.

(⁶) Nepoužije-li vyvlastňující obec ve lhůtě pěti let ode dne, kdy vyvlastňovací nález nabyl moci práva, vyvlastněného pozemku nebo některé jeho části k účelům, v odst. 3 naznačeným, může vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného nebo jeho dědiců podanou do tří měsíců po uplynutí uvedené lhůty v příčině pozemku nebo jeho části, jichž nebylo použito, býti zrušen úřadem, který vydal nález. V tomto případě zůstává vyvlastněnému a jeho dědicům vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva. Lhůta v tomto odstavci uvedená může týmž úřadem k žádosti obce býti z podstatných důvodů jednou prodloužena.

Vláda se zmocňuje, aby právo vyvlastňovací podle §u 11 přiznala za podmínek v něm stanovených také jiným obcím k jejich žádosti, uzná-li, že ho nutně potřebují a jsou hospodářsky dosti silné, aby splnily povinnosti převzaté vyvlastněním.

28. Pozměňovací návrh posl. inž. Záhorského, Tučného, Langra a spol.:

Za § 10 buďtež zařazeny jako §§ 11 a 12 z vládního návrhu tisk 460 přejaté §§ 67 a 68.

K hlavě druhé:

29. Pozměňovací návrh posl. Horpynky a druhů:

Celá hlava II (§§ 12 až 27) budiž škrtnuta.

Eventuální pozměňovací návrhy posl. Horpynky a druhů:

30. Konec §u 12 nechť zní: "zřizují se rozhodčí soudy mzdové, a to v sídle každého krajského soudu."

31. K odst. 2 §u 13 budiž připojena ještě věta: "Rozhodčího soudu mzdového lze se dovolati jen tehdy, usnesla-li se na tom většina členů organisace, což dlužno prokázati předložením jednacího protokolu."

32. V §u 17, odst. 1 budiž na konci připojeno: "při čemž přísedící mohou býti přibráni jen z organisací, jejichž členové jsou přímo postiženi rozhodnutím rozhodčích soudů."

33. V §u 23 nechť odst. 2 zní:

"Proti nálezu rozhodčího soudu mzdového lze se odvolati k ministerstvu sociální péče."

34. K §u 23 budiž připojeno jako nový odst. 4:

"Pro zaměstnavatele, kteří se zavázali, že provedou práci v určité lhůtě, prodlužuje se tato lhůta při mzdových sporech samočinně v nálezu o dobu, která uplynula od podání stížnosti u rozhodčího soudu mzdového do vyhlášení nálezu."