Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Předloženou osnovou zákona o stavebním ruchu plní stát svoji povinnost, zaváděje dále podpory a úlevy, které jsou s to stavební ruch oživiti. Starý zákon z r. 1924 pozbyl u nás platnosti, nový posud neexistuje a jen vláda úřednická podala v červnu uplynulého roku návrh bytového zákona pod č. 460, který řešil nejenom otázku stavebního ruchu, ale také otázku ochrany nájemníků. Návrh tento projednán nebyl, proto jej tato vláda odvolala, avšak vzhledem k tomu, že platnost ustanovení o ochraně nájemníků trvá až do 30. března 1928 a že jest nejvýše potřebí stavební ruch podporou a výhodami státu právě nyní na jaře oživiti, předložila svůj návrh, který pojednává jen o stavebním ruchu.

Otázka stavebního ruchu jest u nás věcí velice palčivou, stejně jako z ní vyplývající otázka bytové péče. V bývalém Rakousku byla otázka bytové péče řešena velice pozvolna, takže v tomto ohledu zůstávalo Rakousko daleko za státy západoevropskými, zejména za Anglií a Německem. První zákon na podporu stavby nových domů a zřizování většího počtu bytů poskytnutím daňových úlev pro novostavby vydán byl r. 1892, ale pro prováděcí nařízení k němu se velice málo vžil. Roku 1902 vydalo Rakousko zákon o daňových a poplatkových úlevách pro domy se zdravými a dělnickými byty. Úlevy tyto byly dosti značné, leč žádaný účinek se nedostavil. Lepším úspěchům těšil se zákon o bytovém fondu z roku 1910, pak zákon o berních úlevách z roku 1911. Ani zákon o stavebním právu z r. 1912 se neosvědčil, a to hlavně proto, že u nás poměr vlastnického práva k majetku domovnímu se příliš vžil. Válka přivodila zhoršení těchto poměrů, vyvolala velikou bytovou krisi a tak naše republika na začátku své samostatnosti byla postavena před vážný úkol řešiti otázku stavebního ruchu i otázku bytovou. Tímto způsobem povstaly zákony o stavebním ruchu z let 1921, 1922, 1923 a byly ukončeny zmíněným již zákonem z r. 1924.

Úkol naší republiky, řešit otázku stavebního ruchu i otázku bytovou, byl a je dosud velmi nesnadný. Zejména v prvních letech narážel na veliké překážky, které navalily se mu do cesty nejen velikou bytovou nouzí, ale i drahotou stavebních nákladů. Nicméně naše republika na této cestě pokračovala a předložená osnova zákona má za účel, řešiti jen otázku stavebního ruchu, ponechati řešení otázky ochrany nájemníků na dobu pozdější a pomoci oživiti stavební ruch do té míry, aby nynější bytová nouze byla přece jenom silně zmírněna.

Jsem si vědom, že tato vládní osnova, jak vyšla z porad soc.-politického a rozpočtového výboru, není dílem dokonalým a že neuspokojí všechny zájemníky. Ale je diktována bytovou tísní a snahou této tísni čeliti, a proto úmysl její jest i při určitých jejích nedostatcích najisto jenom vítati. Také souhlasím s tím, že pro sestavení soustavného programu pro řešení bytové otázky je třeba zjednati zde určité předpoklady. Z nich nejvíce je potřebí provésti, jak Masarykova akademie práce žádá, statistické šetření na zjištění počtu rodin a osob nebydlících v místě svého povolání, zjištění počtu rodin a osob s přechodným ubytováním, zjištění počtu rodin a osob umístěných v bytech přeplněných a konečně počtu rodin a osob, žijících v bytech naprosto závadných. Mimo to bylo by jistě na místě, aby se vyšetřila výše nájmů v domech starých, v domech nových s podporou i bez podpory státní zbudovaných, jakož i specielně domech postavených soukromníky. Ale toto vše může býti vzato v úvahu na podzim, až přikročí se k novelisování tohoto zákona zároveň s řešením otázky ochrany nájemníků.

Předložená osnova zákona stejně jako zákony minulé dosud favorisuje stavbu rodinných domků a domů nájemních jen v tom případě, staví-li je obec nebo družstvo. Na rozdíl od dosud platných zákonů neposkytuje se touto osnovou žádné přímé podpory státní na tyto stavby a co v osnově nazývá se podporou, to vlastně jest jen zárukou státu za zápůjčku stavebníku poskytnutou a to za zúrokování, umořování, vedlejší platy a splacení zaručené zápůjčky s příslušenstvím, jak jest stanoveno v dlužním úpise, o ní sepsaném. Stavby, na něž stát poskytne tuto záruku, mají vedle toho ještě dále podle §u 56 výhody ty, že od poplatků jsou osvobozeny dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se zápůjček státem zaručených, úvěrní listiny, dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se úvěru zápůjček na provedení stavby, které knihovním pořadím předcházejí zápůjčky státem zaručené, konečně kvitance o úplném nebo částečném zaplacení zápůjček od poplatků osvobozených. Nedá se upříti, že tyto úlevy, poskytované na stavby, prováděné obcemi nebo stavebními družstvy, jsou velice značné a je z toho viděti, že stát tato stavební družstva i obce v této předloze silně favorisuje.

I pro jednotlivce, soukromé podnikatele, je tady řada výhod. Tak na př. v § 32 se stanoví, že, i když osoba méně zámožná je stavebníkem rodinného domku, lze na stavbu tuto jí poskytnouti státní záruku, následkem čehož požívá všech výhod a úlev daňových a poplatkových. Soukromý podnikatel, jenž staví domy s malými byty, které budou stavebně dokončeny nejdéle do r. 1928, jest osvobozen, pokud těchto domů se týče, úplně od domovní daně činžovní a třídní na dobu 35 let. Jinak přísluší toto osvobození všem novostavbám, přístavbám, nástavbám i přestavbám, které byly nebo budou stavebně dokončeny v letech 1926 až 1928 na dobu 25 let. Toto osvobození na dobu 25 let přísluší podle §u 50 také úpravám celých budov, dosud neobytných, nebo neobytných jejich části k účelům obývacím, provedeným r. 1926 až 1928. Podle §u 51 osvobození od státní daně činžovní a třídní zahrnuje v sobě na tutéž dobu též osvobození ode všech přirážek k těmto daním, jakož i od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného, jako je dávka z nájemného. Další výhodou jest osvobození převodů pozemků v letech 1925 až 1927, použitých podle rozhodnutí stavebního úřadu ke stavbám dříve uvedeným od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, jakož i osvobození prvního úplatného převodu v době 5 let. Z uvedeného vidno, že parity stavebního podnikání, pokud státní podpory se týče, dosaženo nebylo. Stáli jsme na stanovisku, že v bytové nouzi státu musí býti jedno, kdo staví a že tedy má každého, kdo stavbou chce této bytové nouzi odpomoci, vydatně podporovat. Účelem zákona o stavebním ruchu mělo by býti, aby se vůbec stavělo, a to kýmkoliv. Ale když už stát zůstává při původním systému favorisování družstev a nyní také obcí, musíme doznati, že není v tom osamocený. Stejným způsobem podporují stavební ruch Anglie, Belgie, Maďarsko, Finsko, Francie, Holandsko, Italie, Španělsko. Anglie poskytuje soukromníkům podporu jen tam, kde obec selže. V Belgii podporuje stát stavbu obytných domů prostřednictvím belgické státní společnosti pro laciné byty, pro kterou zařazuje od r. 1920 do státních rozpočtů ročně částku 100 až 150 milionů bel. franků a od r. 1922 poskytuje také státní příspěvek na rodinné domky soukromníků. V Dánsku podporuje stavbu obytných domů netoliko stát, nýbrž i obec, a soukromník stejně jako stavební sdružení může dostati přímou zápůjčku státu, zaručí-li se za ni obec. Zápůjčky státní poskytuje také Finsko již od r. 1920, a to ve formě umořitelných zápůjček do druhého knihovního pořadí ve výši 20 % stavebního nákladu s podmínkou, že také obec poskytne zápůjčku ve výši dalších 10 %. Od r. 1924 podporuje Finsko stavební ruch bez rozdílu stavebníka jenom ve způsobě umořitelných zápůjček v druhém knihovním pořadí, ovšem v předpokladu, že sama obec poskytne hypotekární zápůjčku, a to na stavby obecně prospěšných společností a stavebních sdružení ve výši 15 %, u soukromníků ve výši 10 %. Při čemž činí zápůjčka státu v prvním případě 25 %, v druhém případě jenom 20 %. Francie podporuje stavbu domů s malými byty zápůjčkami, zúročitelnými 3 a ¹/₂ %, nejvýše do 75 % stavebního nákladu při záruce obce neb okresu, jinak jen do 60 %. Všechny novostavby mají dále 15leté osvobození od daně. Zápůjčky poskytují dále Holandsko, Italie, Maďarsko a Švýcary. V Německu od r. 1918 poskytovala říše podporu ve způsobě stavebního příspěvku, který z polovice hradil sám stát a z polovice země a obec. Tento příspěvek mohl dostati každý stavebník na stavbu malých a středních bytů. R. 1920 byl příspěvek zaměněn za zápůjčku, kterou uhrazoval stát ze ²/₃ a obce z ¹/₃. R. 1925 bylo udílení podpor přeneseno na země a od r. 1926 poskytují zápůjčky země a obce z podílu na výnosu činžovní daně. Ve Švýcařích podporována byla stavba obytných domů příspěvky a hypotekárními zápůjčkami. Od r. 1924 Švýcary jako stát vůbec stavební ruch nepodporují. Podpora převalena na kantony. Ve Spojených Státech Amerických téměř všechny obytné domy vystavěli soukromí podnikatelé. Ale ve zprávě odborového přednosty pro péči bytovou ve státě New-Yorku se k tomu podotýká, že nájemné z nových bytů požadované je tak velké, že nové byty jsou prakticky pro ²/₃ rodin ve městě New-Yorku nepřístupné. Proto zřízen byl novým bytovým zákonem státní bytový úřad, který prostřednictvím zvláštních společností, nadaných různými výsadami, zejména co do vyvlastňování pozemků a osvobození od dávek a poplatků, má pečovati o to, aby byly zřizovány laciné byty.

Z citovaného je vidno, že každý stát jiným způsobem podporuje stavební ruch. Podpora, kterou má na mysli vládní návrh zákona, není tak nedostatečná, jak se o ní řečníci oposiční vyslovili. A jsou v návrhu tom četná ustanovení, která vítáme; zejména ustanovení o úlevách pro malé provozovny živnostenské i závody zemědělské, pro znovuzřízení živelní pohromou poškozených obytných stavení i provozoven, a ustanovení § 33 o zpětné platnosti pro udělení státní záruky.

Zákon tento má platiti, pokud hlavy II a VII se týče, do 31. prosince 1928. Pokud ostatních ustanovení se týče, bude o nich jednáno na podzim, až bude nutno projednati také otázku ochrany nájemníků. Proto lze považovati zákon tento za provisorní. To pokládají někteří za chybu, ale možno v tom viděti také dobrou stránku, že ještě jednou budeme se zabývati celým komplexem otázek bytových a že potom mnohé popudy a náměty povolaných činitelů a korporací mohou se při řešení tohoto komplexu otázek uplatniti. Ačkoliv tedy má osnova tato své určité vady, budeme přece pro ni hlasovati, a to proto, že pokládáme ji za schopnou oživiti důkladně stavební ruch v naší republice a odpomoci tak citelnému nedostatku bytů. Ukáží-li se účinky této předlohy vydatně roku letošního, bude-li na základě jejím vystavěno dostatek domů a bytů, pak snáze bude nám lze řešiti také palčivou otázku ochrany nájemníků.

Doufejme, že dobrých ustanovení tohoto zákona bude stavebníky hojně využito, že bytové tísni bude, když ne zúplna, aspoň z velké části odpomoženo. To jest ostatně účel této předlohy a důvod, pro který, jak jsem již řekl, budeme pro předlohu tuto hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bezděk. Uděluji mu slovo.

Posl. Bezděk: Vážená sněmovno! Ať již je zákon o stavebním ruchu, který projednáváme, posuzován nebo kritisován s hlediska jakéhokoliv, tu dobrou stránku má, že aspoň nejistota, která až dosud ve stavebním ruchu u nás po dva roky byla, je rozptýlena. Od r. 1919 až do konce r. 1924 stavěli jsme u nás vždycky za pomoci státu podle zákona o stavebním ruchu. Zákon o stavebním ruchu koncem r. 1924 úplně vyšel a po ty dva roky, r. 1925 a 1926, byla naprostá nejistota. Stavebníci ať soukromí, nebo stavitelé, netroufali si stavěti, poněvadž očekávali, že obnoven bude zákon o stavebním ruchu a vyčkávali tudíž výhod a podpor, které v budoucnosti budou udělovány. Tím se značně stavební ruch u nás brzdil a jisto je, kdyby zákon byl vydán i pro r. 1925, že značně za ty dva roky bytová nouze u nás mohla býti zmírněna.

Velká většina obyvatelstva si představovala, že za bytové nouze se budou se státní podporou stavěti. skutečné nouzové činžovní domy s jednoduchými, levnými byty, a to v blízkých ucelených skupinách, kde i náklady na zařízení kanalisace, vodovodů, dlažby atd., byly by poměrně malé a snesitelné. Nyní však je širokou veřejností vyčítáno, že se státní podporou a garancií postavili si zámožní lidé pohodlné byty, případně luxusní vily, a že pro nebydlící a nemajetné zbyly jen boudy, namnoze sluje a staré vagony bez subvence a garancie. Do značné míry je to pravda, ale musíme míti na zřeteli, že hlavně po převratu byl úmysl, zákonem o stavebním ruchu podporovati stavební ruch, ať již jej provádí kdokoliv, aby se především čelilo bytové nouzi a hlavně nezaměstnanosti.

Tím ovšem byla dána možnost, aby zákona a dobrodiní z něho vyplývajících využili také lidé, kteří podpory na stavební ruch nepotřebovali. Kdyby dnes naše široká veřejnost věděla, že tak mnohý zámožný občan dostává od státu na úrocích a anuitách případně 12 až 14 tisíc Kč ročně zdarma, jistě by to působilo značné pobouření. A tyto případy opravdu jsou, že totiž namnoze byly postaveny za statisíce a za miliony vily a stavební náklad činil třebas 300.000 Kč uznaných; přirozeně že tu je 18.000 ročně, které dává takovému zámožnému podnikateli stát opravdu zdarma, kdežto na druhé straně vidíme, že spousta lidí nemá nejpotřebnějšího bytu, kde by hlavu skryli.

Ovšem zde má stát podle zákona z r. 1921 a dalšího právo regresu. Kdyby však tuto otázku počal řešiti, myslím, že by nastalo značné pobouření, poněvadž v prvé řadě tohoto práva regresu by se dalo použíti v těch případech, kde byly postaveny nákladné vily, na něž se všeobecně žehrá, že byly neoprávněným a nesprávným způsobem podporovány.

Bylo vytýkáno z některých stran, hlavně socialistických, že prý tento zákon opravdu žádnou úlevou a dobrodiním není. Pan posl. Langr ve své řeči pravil, že to, co chceme učiniti zákonem, bude těžkým proviněním na zájmech chudého lidu. Prý dnešní majorita dokázala, že na odstranění bytové nouze nemá nijakého zájmu. O tom, je-li tato práce záslužná a lidu prospěšná, rozhodne přirozeně lid sám. A já také pevně doufám, že lid náš dovede rozpoznávati, co je dobrého, a že se podaří většinovým stranám také dokázati, proč tento návrh zákona takovýmto způsobem musil býti upraven.

Pan posl. Biňovec poukázal už ve výboru soc. politickém i zde ve své řeči k tomu, že prý pro odpor občanských stran nic se po 2 roky nedělalo. Obsah předlohy prý hraničí přímo na podvod páchaný se zájmy širokých vrstev obyvatelstva; prý neví, kdo se má za předloženou předlohu právo a povinnost styděti. Některé tyto výroky prohlásil již v soc. politickém výboru, některé zde v plenu sněmovny. A tu bych chtěl přičiniti k tomu několik poznámek. R. 1923 podal ministr soc. péče Habrman vládní návrh zákona o stavebním ruchu. Ve zprávě k tomuto vládnímu návrhu je doslovně řečeno: "Ve vládním návrhu je spatřovati počátek likvidace státní podpory stavebního podnikání. Jest očekávati, že slíbený nový zákon o stavebním ruchu přinese konečně zlikvidování státní podpory staveb v dosavadním způsobu a že zjedná přechod pro stavební podnikání bez materielní podpory státu v nynějším způsobu." Jsou-li činěny výtky, že tento návrh zákona už nepřináší těch materielních výhod jako dřívější zákony, tedy to p. ministr Habrman už oznámil r. 1923, že je nutno považovati tento návrh zákona již teď za návrh likvidační a že již nadále stát nemíní ze svých prostředků stavební podnikání podporovati. Proto také r. 1924 platil zákon vlastně jenom do konce června a vztahoval se na ty, kteří začnou stavby do konce prosince. R. 1925 a 1926 a začátkem roku letošního již jsme žádného zákona neměli. Ale poměry ukázaly, že jest opravdu nutno něco po té stránce činiti. Poradní sbor pro otázky hospodářské po dlouhou dobu v celé řadě schůzí zabýval se řešením otázky bytové, řešil otázku ochrany nájemníků, otázku stavebního ruchu a předložil určité návrhy, zpracované ve studii, ministerstvu soc. péče, které pak na základě této studie podalo sněmovně minulého roku obsáhlý návrh. Tento obsáhlý návrh narazil opět na velikou překážku. Proč? Poněvadž v tomto návrhu se podstatně zvýšila a zdražila činže ve starých domech. Nastalo opět pobouření, že tento návrh zákona nemůže býti předmětem jednání, že takový návrh nemůže býti uskutečněn. Za debaty slyšel jsem z úst mnoha řečníků, že jaksi litovali, proč právě tento návrh zákona nebyl předmětem jednání.

Velectěná sněmovno! Kdyby tento návrh zákona byl předmětem jednání, pak jsme promeškali letošního roku opět stavební ruch, a soukromníci a stavitelé byli toho názoru, abychom tuto sezonu nepromeškali. Tu vláda se odhodlala říci, když není možno v dohledné době, abychom nepromeškali stavební ruch, návrh zákona projednati, tu je nutno aspoň umožniti těm, kteří stavěti chtějí, aby věděli, na čem jsou a mohou-li se do stavby pustiti, či ne. A tu vláda výslovně a otevřeně prohlásila návrhem dnes projednávaným, že účinné prostředky k podpoře stavebního podnikání vůbec spatřuje především v daňových a poplatkových výhodách a ve stavebních úlevách, poskytovaných všem stavebníkům bez rozdílu, a pak ve státní záruce za zápůjčky do druhého knihovního pořadí, poskytované pouze na stavby domů s malými byty pro osoby méně zámožné.

Velectění pánové! Tento návrh a toto ustanovení setkaly se se značným úspěchem. Stavitelé jsou spokojeni a vědí alespoň, že veškeré stavby, které budou prováděti dnes, budou osvobozeny od daní a všech přirážek a že konečně další stavební úlevy budou ještě po skytnuty na 25 roků, kdežto ti, kteří se budou dožadovati státní záruky, vědí, že budou osvobozeni od těchto platů na dobu 35 let.

Tedy zde jest určité jasno, a pokud poměry známe, víme, že se letošního roku bude stavěti hodně. Jak se potom během dvou roků vyvinou poměry, to jest ovšem otázka budoucnosti. Stát je živým organismem a přirozeně musí se přizpůsobiti těm poměrům někdy dosti často a dosti rychle. Ale konec konců chci poukázati na to, že vlastně již vláda ve svém prohlášení dne 18. prosince 1925, kdy bylo poukázáno na kontinuitu politické práce, prohlásila, že považuje za svůj hlavní úkol udržeti pracovní kontinuitu s dílem vlád předchozích, vzešlých z prvého voleného Národního shromáždění. Pan min. předseda prohlásil: "Navážeme na výsledky práce dřívějších sněmoven, převezmeme směrnice, závazky a přísliby předchozích vlád a budeme pokračovati tam, kde ony přestaly." O stavbách pak prohlásil: "V oboru staveb pozemních postará se vláda předně o postupnou výstavbu definitivních budov pro ústřední i podřízené státní úřady a ústavy, které dosud umístěny jsou neúčelně a nehospodářsky na úkor vzorného běhu státní administrativy. Zejména však budovám pro účely školské věnuje vláda obzvláštní péči. Rovněž bude pokračováno ve stavbě obytných budov pro státní i jiné veřejné zaměstnance. Vláda v brzku předloží zákonodárným sborům nový jednotný stavební zákon pro celé území státní, vyhovující všem moderním požadavkům."

Pakli vláda nezapomene na toto své prohlášení, tedy především bude stavěti budovy pro sebe, kterých nezbytně potřebuje, tím by se nám sta a sta bytů uvolnilo a také by se značně odpomohlo bytové nouzi. Zvláště kdyby v jednotlivých městech stavěl stát pro své zaměstnance byty, tím by se nemusila vyčítati nikomu podpora ze státních prostředků, poněvadž by to dělal stát opravdu pro sebe, a pak je také nutno reklamovati, aby konečně u nás byl také zákon stavební novelován podle příslibu vlády.

Dne 14. října 1926 prohlásil min. předseda opětně, že vláda béře za základ své činnosti v podstatě programové prohlášení dne 18. prosince 1925 přednesené a schválené a oznámil mezi jinými připravovanými reformami a zákony zákon o stavebních úlevách.

Tím je dodrženo slovo a dnes také projednáváme opravdu zákon o stavebních úlevách a nikoliv již zákon o stavebních podporách. Ovšem na stavební podpory, jak jsem se již zmínil, občanstvo naše dívalo se různě. Jedni by si přáli až do krajnosti a se všech hledisek podporu stavebního ruchu, druzí zase, kteří nemohou stavěti a nemají prostředků, ale musí daně platiti, vytýkají, že se stavby provádějí za podpory a subvencování státu.

Konec konců svého času bylo také vytýkáno žurnalisticky nynějšímu ministrovi soc. péče, že prý nemá svého programu. Pokud si pamatuji, bylo veřejně a téměř ve všech listech ke konci roku 1926 uveřejněno v jednotlivých novinách, jaký asi program a směrnice má ministerstvo soc. péče. Četl jsem tam, že letošního roku program činnosti ministerstva soc. péče bude se pohybovati asi v těchto liniích: sociální péče o mládež a osoby tělesně nebo duševně vadné, otázka vystěhovalectví, péče bytová a stavební, ochrana dělnictva v oboru domácké práce, péče o nezaměstnané a zprostředkování práce, živnostenská inspekce, sociální pojištění a péče o válečné poškozence.

V oboru péče bytové a stavební bude pokračováno v provádění dosud platných zákonných předpisů, pokud Národní shromáždění neprovede jinou zákonnou úpravu, která by byla pak podkladem nového postupu administrativy. To bylo míněno na vládní návrh zákona o stavebním příspěvku č. 460, tedy o ochraně nájemníků a stavebním ruchu. Pomýšlí se též na zabezpečení komunální evidence bytů a dozoru nad nimi. To bylo prohlášeno asi 25. prosince v jednotlivých listech. Když po Novém roce byl ve veřejnost reklamován zákon o stavebním ruchu, bylo vyčítáno nynějšímu předsedovi soc.-politického výboru, že sabotuje práce v tomto výboru, že ho nesvolává, ačkoli bylo zřejmé, že zde byla řada nedohodnutých věcí, a proto nemohl výbor soc.-politický se dáti do práce, jak by bylo záslužno a potřebno. Bylo to tedy jen novinářské a stranické - řekl bych mírně - pomlouvání. V tehdejší době ministr soc. péče považoval za nutné také něco říci, a tu na krajském sjezdu čsl. strany lidové dne 23. ledna 1927 prohlásil - uvádím to proto, poněvadž v soc.-politickém výboru, když byla povšechná debata o vládním návrhu o stavebním ruchu, pan posl. Johanis v rozčilení prohlásil, že zákon o stavebním ruchu, který je podán, nevyhovuje, a že je zvědav, co nynější koalice a pan ministr Šrámek bude dělati, když prohlásil v Brně, že ti jiní mluvili a nedělali, kdežto že on mlčí a chce pracovati. Aby nebyla překrucována slova významného a odpovědného činitele poslancem a bývalým ministrem, poukazuji, že doslovně tehdy ministr Šrámek o této věci řekl: "V sociálních otázkách začneme nyní postupovati soustavně a rychleji než dosud. Mnoho však o tom nepovím. Jsem prý mlčící ministr soc. péče. Namluvili toho však jiní dost. Pomlčím ještě nějakou dobu, poněvadž jsem věci ještě nedojednal ve vládní koalici. Nebudu se zde proto pouštěti do rozboru naléhavých našich sociálních otázek. Doufám, že v krátké době budeme se jimi obírati už veřejně. Věci se pilně připravují."

Důsledek toho je, že opravdu dnes již s těmito otázkami jsme začali tak, jak ministr soc. péče přislíbil.

Vycházím z toho stanoviska, že bylo by třeba podporovati stavební ruch všemožně i z prostředků státních, ale vidíme-li, že na druhé straně se hledí všemožným způsobem uleviti občanstvu na daních a že se dějí vážné přípravy, nemůžeme připouštěti všemožné podporování staveb soukromníků ze státní pokladny. Proto nevidím příčiny, proč bych měl povinnost za tento projednávaný návrh zákona se styděti, když tento návrh zákona připravoval vlastně už soc.-demokratický ministr soc. péče pan poslanec Habrman a když už za jeho působení bylo oznámeno, že je to likvidační zákon o stavebním ruchu.

Přesto přese všechno nebyly pomíjeny návrhy na opravu tohoto zákona. O celé řadě návrhů se všech stran a korporací, pokud byly vážně míněny a podány, bylo uvažováno a je viděti také v důvodové zprávě, že celá řada změn byla provedena, tedy že nelpěla vláda a ministerstvo soc. péče na tom, že návrh zákona tak, jak je předložen, musí býti přijat.

Nad jedním jsem se však pozastavil, když v zákoně byla projednávána kapitola o rozhodčích soudech mzdových, že právě zástupcové dělnických stran, zástupcové socialističtí se vyslovili proti těmto rozhodčím soudům mzdovým. Vždyť to je starý požadavek dělnický, ovšem ne přímo socialistický, aby se spory mzdové řešily smírnou dohodou. Kdo zná sociální spisy, ví, že již v Německu před 25 lety sociální spisovatel Hitze široce pojednává o tom, jaký význam mají rozhodčí soudy mzdové a jejich případná zákonná ochrana anebo zprostředkování státu.

Zaměstnavatelé přirozeně nejsou žádnými obdivovateli takových rozhodčích soudů a proto Ústřední svaz živností a průmyslů stavebních pro republiku Československou a potom Hospodářský svaz závodů pro velkovýrobu stavebních hmot se přičinily, aby toto ustanovení o rozhodčích soudech mzdových bylo ze zákona škrtnuto. Ústřední svaz poslal řadu memorand jednotlivým klubům i jednotlivým poslancům, kde dokazoval, že význam rozhodčích soudů v dnešní době. je přímo protichůdný intencím navrhovaného zákona, že jich zřízením nebyla by stavební činnost nikterak podporována, nýbrž naopak je prý Ústřední svaz živností přesvědčen, že by dělnické organisace odborové právě této instituce rozhodčích soudů použily k tomu, aby byly upraveny mzdy autoritativním způsobem i pro ona místa, kde není toho potřebí, resp. kde je umožněna soutěž pracovních sil a tím i levné podnikání stavební. Při dnešních hospodářských poměrech, kdy index spotřeby značně kolísá, je Ústřední svaz přesvědčen o tom, že by výroky rozhodčího soudu mzdového přizpůsobené dočasnému kolísání indexu přivedly do mzdových poměrů jen zmatek.