Při nejmenším jest podivuhodné, že
časopis "Deutsche Presse", hlavní orgán
křesť.sociální strany, uvítal
dne 20. února tohoto roku návrh zákona s
tím, že přejímá z dřívějšího
zákona dobré věci a že se snaží
stinné jeho stránky vymýtiti. (Výkřiky
poslanců něm. soc.-dem. strany dělnické.)
Ve skutečnosti jest to ovšem čirý
výsměch. Pan posl. Schubert pěl podobný
chvalozpěv. Než tomu se ovšem nelze diviti. Němečtí
křesťanští sociálové a také
členové svazu zemědělců, shledávají
dnes vše, co pochází od zelenočerné
vlády, jako dobré a krásné. Tak na
příklad pan ministr Mayr-Harting abych se
jen tak mimochodem zmínil - hájil tak vřele,
že sotva lze tomu věřiti, na pražském
krajském sjezdu křesťanských sociálů
dne 12. března návrh správní reformy,
který jest výsměchem demokracie a vydává
obyvatelstvo na pospas bezmezné svévoli byrokratů.
Podle ministra tento návrh obsahuje prý zdravé
myšlenky, jmenování se nebude zneužívati
atd. Tak a podobně mluví ministr ve chvíli,
kdy venku lid jednomyslné vyslovuje prokletí nad
tímto návrhem a kde také zástupci
obcí ze svazu zemědělců a křesťanští
sociálové podpisují sociálně-demokratické
protesty. Celé tucty takových protestů mohli
bychom vám předložiti. (Výkřiky
na levici.) Pan ministr nechť jen jde mezi skutečný
lid a slyší, co ten říká, ať
se však neschovává za zavřenými
dveřmi. Jeho mínění a jeho výpočet,
že proti vládním stranám nastal klid
na frontě oposice, jest klamný výpočet
Páni se nesmějí domnívati, že
nás uspí, že nás oklamou. Boj pokračuje
dále, zúčtování přijde,
páni! Národ, pane kol. Krumpe, myslí
na svou budoucnost. Nač myslíte vy, a pan ministr,
nevím. Je-li již někdo politicky tak slepý,
že hastroše správní reformy pokládá
za rajského ptáka, pak lze si vysvětliti,
pokládá-li tento návrh za div. Ovšem
celé politice, kterou dnes páni dělají,
schází ještě požehnání
shora. Nevím, zda toto požehnání postačí,
až jednou přijde den zúčtování
s voliči. Poukázal bych ještě jen na
to, že bývalý posl. Schälzky prohlásil
ve 112. schůzi poslanecké sněmovny z 19.
prosince 1921, že se parlament dělá směšným
se zákonodárstvím, které v několika
měsících musí vždy opět
svou práci revidovati. Tato slova platí dnes dvojnásob
o návrhu, jehož kmotry jsou německé
vládní strany. Týž poslanec stěžoval
si dne 14. prosince 1923, že tehdejší návrh
nevyhovuje přáním jeho strany. Co by řekl
nyní, kdyby dostal do ruky tento návrh, Zvláště
vytýkal potíže s úvěrem. Táži
se: Byly tyto úvěrové potíže
zdolány? Postaraly se vládní strany i německé
o dostatek hotových peněz? Nikoliv.
Kol. Schubert včera prohlásil, že výdaje
jsou příliš vysoké, že se i zde
musí šetřiti. Šetřte na vojsku
a budete míti peníze pro kulturní účely!
Poukázal bych na to, že tenkráte, když
pánové musili ještě jako my jísti
trpký chléb oposice, posl. Schubert v téže
schůzi dne 14. prosince 1923 stěžoval si na
obtížné opatřování peněz,
kdežto nyní, když jeho strana sedí ve
vládě, nedovede podati lepších návrhů.
Zvláště rozčilovalo tenkráte
posl. Schuberta, že lze vyvlastňovati stavební
pozemky. To prohlásil člověk, který
chce býti pozemkovým reformátorem. Jeho včerejší
řeč charakterisoval bych poněkud podrobněji.
Znovu potvrzuje, že se jeho straně naprosto nedostává
nejprostšího porozumění pro odborné
řešení sociálních problémů.
Velmi často a právem slyšíme stížnosti
na útěk z venkova. Avšak příčinu
jeho dlužno hledati v nedostatku bytové péče
o zemědělské dělníky a čeleď,
příčinu jeho dlužno hledati v tom, že
mnoho dospělých zemědělských
dělníků, mužů a žen, nemůže
založiti vlastní rodinu, že se jim neposkytne
půda, jíž potřebují, aby si mohli
založiti vlastní existenci. To jsou sociální
problémy, jež dlužno zde řešiti.
Avšak pan posl. Schubert ani slovem nevzpomněl
bídy zemědělského lidu a lesních
dělníků, ačkoliv venku se mluví
vždy o jednotě v obci, ačkoliv venku chce se
lidem namluviti, že i členové svazu zemědělců
hájí zájmy této velké vrstvy
voličstva. Dlužno to považovati přímo
za výsměch, prohlásil-li posl. Schubert,
že chce jen chrániti ony lidi, kteří
mají méně než 25% vlastního kapitálu
na stavební pozemky, uchrániti je před lehkomyslnou
krátkozrakostí a neštěstím, že
pozbudou svých peněz. Nuže, tato ochrana je
skutečně velmi pochybná. Pan kol. Schubert
vítá dále, že bylo ztíženo
vyvlastňovati stavební pozemky. Vítá
regresní právo státu na stavebníky,
vůbec jest velmi zvláštním přítelem
podporování stavebního ruchu. My si podporování
stavebního ruchu představujeme docela jinak. Pan
posl. Schubert vyslovil také přání,
aby se sociální politika brala jen dále těmi
cestami, jak si přeje on a jeho druhové. Je smutné,
že to se sociální politikou za zeleno-černé
vlády došlo tak daleko. Pro nás, dámy
a pánové, jest úplně jasno Od té,
doby, co trvá německo-česká koalice
občanských kapitalistických tříd,
také v oboru státního podporování
stavebního ruchu šlo to hrozně nazpět.
To ovšem jest v povaze pánů Windirsche a
Mayr-Hartinga, kteří dnes pyšně
prohlašují, že kurs jde doprava, kteří
prohlašují utvoření konservativní
většiny za velký úspěch. Ovšem,
kde tito pánové vládnou, přijde sociální
pokrok vždy zkrátka. Víme, co to znamená.
Znamená to panství peněžního
žoku a církve, znamená to, že široké
vrstvy lze více vykořisťovati, znamená
to reakci a zpátečnictví ve všech oborech,
znamená to, že nekultura má býti zvěčněna.
Proto my, němečtí sociální
demokraté, ohlašujeme nejrozhodnější
boj vládnoucí soustavě a jest jistě
úplné samozřejmé, že nehlasujeme
pro zákon, který nepřináší
lidu to, co mu přinésti měl. (Potlesk
poslanců něm. soc.-dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem
je pan posl. Biňovec. Dávám mu slovo.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! U
příležitosti projednávané zprávy
soc.-politického a rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona o stavebním
ruchu je potřebí konstatovati, že uplynulo
právě dvouleté období státní
nečinnosti v řešeni otázky bytové,
přivoděné nepřízní a
odporem občanských stran proti obyvatelstvu, trpícímu
nouzí bytovou. Toto nepříznivé stanovisko
občanských stran k tak důležitému
sociálnímu problému, jakým jest otázka
bytová, není z doby dnešní. Už
při dřívějších jednáních
o dočasných zákonech, týkajících
se stavebního ruchu a, ochrany nájemníků,
byla patrna nepřízeň a odpor občanských
stran proti obcím, družstvům, proti nájemníkům
a současně proti finanční účasti
státu na řešení bytových poměrů.
Jen úpornému vlivu a boji socialistických
stran za účelné řešení
bytových poměrů cestou zákonodárnou
a za účasti státu podařilo se zmíněný
odpor zdolati, stavební ruch oživiti a tak rychlejší
tempo v získávání potřebných
bytů uspíšiti. Zpravodaj soc.-politického
výboru doznal ve své průvodní zprávě
účelnost dřívějších
method a proto překvapuje, když nyní, přes
to, že bytová nouze v nezmenšené míře
řádí nejenom v městech, ale i na venkově,
zaměnil své stanovisko a doporučuje předlohu,
která nebéře naprosto žádného
zřetele k hospodářským a výrobním
poměrům, úzce souvisícím s
řešením otázky bytové.
Stálé oddalování řešení
tohoto státního úkolu a opětné
provisorium předlohy, o němž mluví nejen
zpráva soc.-politického a rozpočtového
výboru, ale i oba páni zpravodajové, svědčí
nejen o neschopnosti nynější vládní
většiny, nýbrž i o úzkoprsosti,
s jakou se chovala při projednávání
této státní nezbytnosti proti opravným
návrhům podávaným v příslušných
výborech, přestože obsah návrhů
sledoval jen snahy a zájmy širokých vrstev
obyvatelstva, spjatých s otázkou bydlení.
Z chování vládní většiny
je vůbec patrno, že konstituce tohoto státu
a jeho parlamentární zřízení
nepřirostlo jí příliš k srdci.
Svědčí o tom zprávy o činnosti
Národního shromáždění
v jednotlivých zákonodárných obdobích.
Tak na př. v podzimním zákonodárném
období r. 1924 až 1925 konáno bylo 43 plenárních
schůzí sněmovny, v nichž projednáno
bylo 48 různých vládních předloh.
V období r. 1925 a 1926 konáno bylo už jen
21 schůzí plenárních a projednáno
bylo dohromady jen 16 předloh. Nynější
parlamentární činnost pak je toho druhu,
že není naděje na její zvýšení,
ba naopak lze pozorovati další její pokles.
Že tato stagnace činnosti zákonodárné
neutuží důvěry obyvatelstva tohoto státu
v parlamentarism a demokracii, je pak samozřejmé,
zejména když si obyvatelstvo vedle nedostatečné
zákonodárné kvantity, vyjádřené
primitivním počtem schůzí a projednaných
předloh, uvědomí také kvalitu zákonodárné
činnosti, která v největším svém
obsahu nebéře zřetele na skutečné
poměry a potřeby obyvatelstva, ba je s potřebami
a vědomím obyvatelstva tohoto státu v přímém
rozporu.
Ve chvíli, kdy průmyslová a živnostenská
krise zachvacuje všechny vrstvy a stavy obyvatelstva, kdy
v jarní době místo nabídky práce
množí se poptávka po práci a počet
nezaměstnaných rapidně roste, přichází
vláda a vládní strany s předlohou,
která je paskvilem na úkol, jehož vyřešení
státu přísluší. Obsah důvodové
zprávy, její stylisace a forma je toho druhu, že
vyjadřuje krajní závislost a poddajnost Národního
shromáždění proti vládě.
Přímo otrocky působí odstavec důvodové
zprávy, kde se praví: "Soc.politický
výbor kvituje s povděkem, že nalezl u vlády
pro všechny tyto své náměty na změnu
ustanovení hlavy V. o státní záruce
plné porozumění a že se mohl dohodnouti
s vládou také na slovním znění
všech pozměňovacích návrhů."
Byla tedy vláda podle p. zpravodaje, jehož řeč,
také se jen na této úrovni pohybovala, velice
blahovolná k soc.politickému výboru, a tím
tedy i k Národnímu shromáždění,
když dovolila někde na "i" tečku
a úpravu slovní, když dříve předloha
obsahovala některé gramatické chyby. Proti
tom to způsobu referování a podávání
zpráv jménem celého výboru musíme
se přece jen aspoň za část oposičních
stran ohraditi. Zákonodárnou autoritou už podle
ústavních zákonů není vláda,
nýbrž Národní shromáždění,
jehož výkonným orgánem je vláda,
a proto podobnou zpravodajskou tendenci třeba jen odmítnouti.
Přímo překvapuje, jak daleko klesl smysl
občanských stran pro demokracii a jak zástupci
lidu, lidem voleni, připravují již nyní
půdu a poddajnost pro příští
správní a snad i zákonodárná
zřízení, v němž rozhodujícím
činitelem má býti byrokracie a zástupci
vládou jmenovaní.
Nynější vládní soustava a činnost,
opírající se o soudobou pospolitost občansko-buržoasních
stran, nemajících pro potřeby obyvatelstva
tohoto státu a pro stát samotný žádného
programu, rdousí národohospodářský
život tím, že znemožňuje a omezuje
investice státu ve všech jeho oborech půsosobnosti,
i v to případě, když je potřebnými
položkami rozpočtovými o to postaráno,
což se děje zejména při železnicích,
poštách, veřejných pracích atd.
a ničí nevhodnými opatřeními
podnikavost zemi, okresů a obci. Touto předlohou
pak podlamuje odhodlanost a obětavost svépomocných
akcí obyvatelstva, které nejen z ohledu na bytovou
nouzi, ale také z lásky k republice snaží
se tíživé poměry řešiti
v marné ovšem naději, že stát také
pomocnou ruku jim ve vykonávání jejich úkolů
podá.
Mnozí z nás měli jsme příležitost
působiti nejen v jiném mocenském prostředí
vládních stran tohoto státu, ale také,
v dřívějším zákonodárném
sboru rakouském. Nenašli jsme však tolik ignoranství
v řešení tak důležitých
otázek, jako jest nezaměstnanost, bída o
byty a o existenci širokých vrstev lidových,
jako je tomu v nynějším vládním
složení.
Rakouský zákon o bytovém fondu, převzatý
původně i do našeho zákonodárství,
je hotovou raritou proti obsahu předlohy, kterou projednáváme,
přes to, že budován byl v normální
době, kdy bytové poměry nebyly rozvráceny
válečnou dobou a následky válečných
let a kdy jen soukromokapitalistická podnikavost svou neschopnosti
nebyla s to vyřešiti poptávku po bytech. Vládní
strany se velice mýlí, že se uhlazenými
slovy p. zpravodaje a dutou předlohou zákona zbaví
povinnosti vůči obyvatelstvu trpícímu
nouzí bytovou. Povinnost státu na účasti
řešení bytové tísně není
jenom mravní, nýbrž také věcná.
Vždyť náš stát tím, že
pro své účely zabral bezpočetné
množství různých domů a bytů
ve všech oblastech svého obvodu, má na sobě
značnou vinu a proto i povinnost, aby lidu poskytl náhradu
možnosti bydlení. Bylo by jen účelno,
kdyby také v tomto smyslu Státní statistický
úřad podal nám zprávu o tom, do jaké
míry stát sám svými bytovými
potřebami zavinil bytovou krisi obyvatelstva. Povinnost
státu na účasti v řešení
bytové tísně pomine teprve tehdy, až
poslední řádný občan této
republiky bude míti o byt postaráno.
Béřeme sdělení vlády o provisoriu
předlohy, jakož i druhý slib o předložení
osnovy zákona s vydatnější podporou
na stavební ruch nejen na vědomí, nýbrž
béřeme vládu přímo za slovo,
podtrhujeme a žádáme, aby tyto sliby v nejbližších
dnech splnila proto, poněvadž obsah nynější
předlohy je toho druhu, že nejsou obce, družstva
i soukromníci s to účelným způsobem
zasáhnouti do řešení bytové otázky
a ji k prospěchu obyvatelstva i státu řešiti.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.) Je pozoruhodné, že v kritice obsahu
předlohy i ze řad organisací a stavů
horujících jen pro soukromé podnikání
nenašlo se slova uznání, ba naopak, právě
tyto korporace vedle obcí a družstev vytýkají
předloze neúplnost a nedostatečnost a už
předem ohlašují nemožnost staveb obytných
domů. Obce, mezi nimi v prvé řadě
Praha, Plzeň, Brno a zejména pak všechna stavební
družstva různých stavů a zájemníků,
které podle výkladu pana zpravodaje vykonaly ohromné
dílo v řešení bytové otázky,
jsou předlohou v pravém slova smyslu bagatelisovány.
Je přímo nestydaté, když se při
každé příležitosti některými
příslušníky nynější
vládní koalice dřívější
správě státu a veřejnému mínění
vytýká kolik, komu a jakých obytných
domů ve smyslu zákona o stavebním ruchu bylo
státem podporováno. Jest správné,
když zpravodaj kol. Dubický tentokráte
doložil, že výhod státem poskytovaných
použili v nejširším slova smyslu méně
majetní lidé a ten, kdo zklamal ve chvíli,
kdy ruka páně byla otevřena, byly vrstvy
majetné, skrývající se pod ochranou
zákona o ochraně nájemníků
v prostorných a při tom levných bytech ve
starých domech.
Drobným lidem, kteří byli zákonem
nuceni stavět dráže proto, poněvadž
se jim kladla podmínka důkladných staveb
a staveb bytů samostatně pro sebe uzavřených,
se křivdí, když se jim vyčítají
podpory státní. Naproti tomu je velice řídká
a skoupá kritika tam, kde jde o využiti zákonů
č. 102 ze dne 3. března 1921 a č. 403 ze
dne 21. prosince 1922, na základě nichž došlo
nejen k restauraci a zvelebení průmyslových
podniků, ale i k vybudování takových
obydlí, o jejichž nádheře se obyčejnému
pozemšťanu ani nezdá. Žádáme
znovu, aby ministerstvo financí, tak jak to činí
ministerstvo soc. péče, podalo zprávu o tom,
kdo a jak použil výhod těchto zákonů,
kolik stát a s ním země, okresy a obce musely
odepsati na dani a přirážkách na prospěch
společností a lidí milionovými hodnotami
oplývajících.
Z obsahu předlohy je patrno, že ideologie těchto
posledně jmenovaných zákonů jest osou
také této předlohy, která vyžaduje,
aby stavebník rodinného domku měl nejméně
25 % stavebního nákladu a aby existenční
postavení stavebníka zabezpečovalo řádné
a úplné zúrokování nejen první
hypoteky, ale i té části, na kterou podle
osnovy má býti poskytnuta státní záruka.
Uvážíme-li, že stavební náklad
na rodinný domek na venkově, podle podmínek
a zásad předlohy postavený, vyžádá
si nejméně 50.000 Kč, v městě
pak až 120.000 Kč, z kteréžto sumy musí
míti stavebník jednu čtvrtinu na hotovosti,
pak tvoříme zákon pro bohaté a ne
pro málo majetné, bytovou nouzí trpící
obyvatelstvo. Budou míti proto široké vrstvy
lidové z této předlohy malou radost a k nim
družiti se budou i páni domácí, jimž
se vládní strany zaručily slibem o odbourání
a odstranění zákona o ochraně nájemníků.
Tento slib není splnitelným do té doby, dokud
značná část obyvatelstva bude hledati
přístřeší v železničních
vagonech, v primitivních boudách a v skalních
děrách.
Obsah předlohy míjí se úplně
svým úkolem o účelném a pozvolném
likvidování bytových zákonů,
resp. vázaného hospodaření s byty,
jest v pravém slova smyslu propastí v našem
bytovém zákonodárství a vedle nouze
bytové, kterou udržuje, vyrábí celou
spoustu finančně přetížených
lidí, kteří jsouce bytovou tísní
vehnáni do stavby domků, zadlužili a zadlužují
se tou měrou, že nejsou s to, dostáti svým
povinnostem nejenom peněžním ústavům,
ale i dodavatelům stavebních hmot stavitelům,
a jdou vstříc neodvratnému úpadku,
při němž ztrácejí nejen všechny
své úspory, ale i hodnoty, které úctyhodnou
svépomoci si vytvořili. Že tyto poměry
nezůstanou bez vlivu na příslušníky
živnostenského stavu, zejména ve stavebním
odvětví, je samozřejmé, zejména
když nejen stavebníci, nýbrž i podnikatelé
staveb i jiní živnostníci spoléhali
na splnění slibů, které nejen koaliční
strany, ale s nimi i státní úřady
obyvatelstvu dávali. Přibíjím tu znovu
tak, jak jsem to učinil v soc.-politickém výboru,
že strany, které se v měsíci lednu a
únoru r. 1925 zúčastnily za přítomnosti
zástupce ministerstva soc. péče, veřejných
prací a financí jednání o prodloužení
zákona o stavebním ruchu a ve svých oficielních
orgánech uveřejňovaly komuniké z tohoto
mezikoaličního jednání, vzaly tak
na sebe odpovědnost za splnění těch
nadějí obyvatelstva, které v něm zmíněným
jednáním a vyjadřováním se
vysokých státních úředníků
vyvolávaly.
Pohotovost, s jakou tentokráte sledovaly četné
obce, družstva a různé podnikatelské
korporace obsah vládní předlohy, svědčí
nyní o ohromném jich zklamání, kterého
se jim v obsahu předlohy dostalo. Také úřednickou
vládou předložená předloha skýtala
zejména obcím určité naděje
proti dřívějšímu obsahu původních
zákonů o stavebním ruchu. Městu Praze
věnován byl zvláštní paragraf
v kapitole o zaopatřování pozemků
k účelům staveb bytových i veřejných.
Jak místnými tyto zřetele tehdejší
osnovy byly, jest patrno z lokálky dnešních
"Národních Listů", kde se praví:
"Stavba trati 21/2, ale pozemky 5 mil.
korun! Jak známo, hodlají elektrické podniky
prodloužiti trať č. 17 z Bráníka
až k nádraží v Hodkovičkách,
aby bylo jednak získáno spojení se železniční
tratí do Závisti, aby byl usnadněn přístup
k říčním lázním, které
jsou v létě navštěvovány denně
tisíci Pražany. S jakými obtížemi
se setkává jednání o výkup
pozemků, přes které nutno vésti trasu
elektrické dráhy, je nejlépe vidno z toho,
že za plochu necelých 50 m2, která
před válkou stála několik desítek
korun, žádají majitelé 15 až 20.000
Kč, v jednom případě dokonce je žádáno
za úzký pruh pole 200.000 Kč. Kdyby pražská
obec měla vykupovati pozemky podle těchto požadavků,
potřebovala by na výkup poměrně nepatrné
plochy asi 5 mil. Kč, při čemž náklad
na technické provedení celé trati nečiní
více než 25 mil. Kč."
Ze zprávy této je patrno, jak ohromné překážky
musí naše samospráva v každém veřejném
podnikání překonávati, jak těžká
je její správa a podnikání, když
nedostatečnými zákony neumožňuje
se jí nerušeným a volným, způsobem
pracovati ku blahu obyvatelstva a obce. Na podobnou spekulaci
s pozemky narážejí dnes komuny v každém
svém kroku veřejné činnosti a většina
tohoto zákonodárného sboru nejen že
nemá smyslu pro zdárný a úspěšný
vývoj v působnosti naší samosprávy,
ale osobuje si ještě právo kurately nad autonomií,
která se nejen dříve, ale zejména
při vzniku tohoto státu ve všech oborech své
působnosti osvědčila.
Obsah předlohy hraničí přímo
s podvodem páchaným vládními stranami
na širokých vrstvách obyvatelstva, a uvážíme-li
k tomu ještě oprávněnou touhu a naděje
českých lidí ve smíšeném
území v účinnou pomoc státu
v řešení jejich bytové nouze právě
nyní, když dostalo se jim prvé možnosti
k vážnému vyřešení této
otázky prostřednictvím pozemkovou reformou
přidělené půdy stavební, pak
jest obsah předlohy přepadením, jemuž
v dějinách zákonodárství není
rovno. Jde o lidi, kteří po léta na cizí
půdě a za nejtěžších existenčních
podmínek jsouce i bytem odvislí, hájili a
uhájili český jazyk a české
posice až po dnešní dobu, a nyní, když
se jim má dostati podpory na vybudování vlastního
krovu, nedává jim předloha prostě
nic.
Proto pokusíme se znova poctivým způsobem
o zlepšení předlohy podáním vhodných
pozměňovacích návrhů a budou-li
nám opětně bezduchou, o spořádanost
poměrů v našem mladém státě
se nestarající vládní většinou
zamítnuty, pak odpovědnost padá na ty, kdož
měli sice sladká a uhlazená slova, ale žádný
smysl pro potřeby bytovou nouzí trpícího
obyvatelstva.
My sociální demokraté už při
původním budování zákonů,
týkajících se řešení bytových
poměrů, snažili jsme se prosaditi zásadu
svépomoci podloženou ideí "bydlící
nebydlícím" a vybudováním řádného
fondu bytového chtěli jsme zabezpečiti trvalé
a bezpečné vyřešení bytové
otázky. Také při této příležitosti
znovu podotýkáme, že se problém bytový
komplikovaný tolika různými zájmy
a zřeteli nedá řešiti provisoriem nebo
krátkodobými zákony, nýbrž dlouhodobými,
stálými finančními dotacemi, opatřenými
prostředky a takovými ustanoveními, které
tak velkoryse, jak si toho otázka bytová vyžaduje,
budou řešiti. V tomto smyslu podáme opravné
návrhy a žádáme za jejich blahovolné
uvážení a přijetí.
Současně ovšem budeme žádati, aby
do osnovy zákona byla přijata kapitola o t. zv.
cenových soudech. V těchto dnech konaly různé
akciové společnosti, v prvé řadě
akciová společnost Králodvorských
cementáren, akciová společnost Vítkovických
cementáren a akciová společnost Lovosických
cementáren valné hromady, na nichž byly rozdávány
sumy dividend. Králodvorská cementárna bude
vypláceti podle usnesení valné hromady 40%
dividendu a 80% čistého výtěžku
bude znovu investováno do rozvoje podniku. Tyto cifry ukazují,
že výroba cementu a jiných stavebních
hmot jest rozhodujícím činitelem na řešení
bytové otázky, ona neumožňuje, abychom
úsporným a levným způsobem mohli bytovou
otázku řešiti. Tyto zásady zákona
vynasnažíme se opravnými návrhy vyřešiti
při meritorním projednávání
předlohy a proto prosím sněmovnu, aby pro
naše návrhy hlasovala. (Potlesk.)