Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček,
inž. Dostálek, Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka
255 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
dr Nosek, dr Peroutka, dr Srdínko,
Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupci Nebuška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 59. schůzi
poslanecké sněmovny.
Nemocí omluvil se p. posl. Matzner.
Došla naléhavá interpelace. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naliehavá interpelácia posl. Hrušovského
a spol. ministrovi spravedlnosti, min. predsedovi a ministrovi
zemedelstva vo veci pasienkových v družstiev na Koburgovských
majetkoch.
Předseda: Došel dotaz posl. Biňovce
podle §u 70 jedn. řádu předsedovi soc.-politického
výboru posl. Čuříkovi o svolání
soc. politického výboru.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru soc.-politického o návrhu
posl. Pekárka, Vávry, Sedláčka, Stenzla
a druhů (tisk 734) a o návrhu posl. Stenzla, Tichiho,
Eckerta, Pekárka a druhů (tisk,738), aby byl vydán
zákon, jímž se mění zákon
ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n., jímž
se mění §§ 275 a 276 zákona ze
dne 9. řijna 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáři (tisk 788).
Zpravodajem jest p. posl. Vávra. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Vávra: Slavná sněmovno!
Máme projednávati návrh posl. Pekárka,
Vávry, Sedláčka, Stenzla
a druhů (tisk 734), jakož i návrh posl. Stenzla,
Tichiho, Eckerta, Pekárka a druhů
(tisk 738), aby byl vydán zákon, jímž
se mění zákon ze dne 1. července 1926,
č. 118 Sb. z. a n., jímž se mění
§§ 275 a 276 zákona ze dne 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří.
Tento návrh není potřebí dlouho odůvodňovati.
Oznamuji, že soc. politický výbor projednal
tyto návrhy ve schůzi dne 14. prosince a usnesl
se doporučiti posl. sněmovně, aby tuto osnovu
zákona přijala. Proto i já žádám
o její přijetí. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K tomuto předmětu
pořadu jsou zde řečnické přihlášky,
zahájím proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická stanovena byla
25 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Stanovená lhůta je tudíž
přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. dr Winter, Schäfer, Johanis;
na straně "pro" p. posl. Horpynka.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", panu posl. dr Wintrovi.
Posl. dr Winter: Slavná sněmovno! Tak pohodlně,
jako byl odůvodněn tento iniciativní návrh
pp. poslanců z české i německé
strany středostavovsko-živnostenské, žádný
zpravodaj si dosud svůj úkol nepředstavoval.
Tento návrh by byl potřeboval i v tomto slavném
sboru odůvodnění. Pan zpravodaj v však
pravděpodobně soudil, že byl již dostatečně
odůvodněn v tisku jeho strany, a poněvadž
se asi domnívá, že tento tisk je velmi pozorně
celou československou veřejností sledován,
soudí, že není zapotřebí, aby
s tohoto místa opakoval, co bylo již v jeho tisku
řečeno.
Slavný sněme! Budu se tedy zabývati nikoliv
odůvodněním, které soc.-politický
výbor - tedy parlamentární instituce - sněmovně
předkládá, nýbrž zjevem v parlamentním
životě neobvyklým, za této nynější
vlády a většiny u nás však neobvykle
se rozšiřujícím zjevem, že musím
pro odůvodnění zákona, kterým
se zabývá sněmovna, sáhnouti k více
méně důležitému tisku.
V tisku strany, které přináleží
pan zpravodaji páni navrhovatelé, byl odůvodněn
tento návrh tvrzením, že společenstevní
nemocenské pojišťovny mimořádně
dobře prosperují, že přinášejí
zvláštní prospěch pojištěncům
i zaměstnavatelům. Musím říci,
že toto tvrzení pp. navrhovatelů je nesprávné,
neboť statistika nemocenského pojištění
za r. 1923 - to je poslední oficielní statistika,
kterou máme - ukazuje něco jiného. Průměr
počtu nemocných je u společenstevních
pokladen poněkud menší než průměr
celkový. Celkové procento nemocenské je 3,42,
u společenstevních pokladen pouze 2,64. Ale za to
trvá onemocnění déle. U nemocenských
pokladen průměr činí 19,18 dní,
u společenstevních nemocenských pokladen
však 19,97 dní. Jednotlivý den onemocnění
je rovněž dražší u společenstevní
nemocenské pokladny nežli u průměru.
Průměr činí 19,61 Kč, u společenstevní
pokladny však 24,18 Kč. Při tom však nelze
mysliti, že pojištěnec se má u společenstevní
nemocenské pokladny lépe nežli u ostatních
pokladen, neboť na pojistné dávky připadá
z vydání průměrně u pokladen
83,36%, kdežto u společenstevních nemocenských
pokladen pouze 78,67%. Zato však -a na to bych právě
upozornil pány ze strany živnostenské - správní
vydání společenstevních nemocenských
pojišťoven jsou vyšší než průměr
u nemocenských pokladen vůbec. Průměrně
činí správní vydání
12,92% veškerých vydání, u společenstevních
pokladen však 16,8%. (Slyšte!) Na jednoho člena
nemocenských pokladen připadá tedy ze správních
vydání v průměru 43,24 Kč,
u společenstevních pokladen však 54,95 Kč.
Z těchto dat, která jsem vybral z oficielní
statistiky a kterou prohlédnouti si ovšem p. zpravodaji
páni navrhovatelé opominuli, vyplývá,
že u společenstevních nemocenských pokladen
pojištěnec dostává méně
než u průměru nemocenských pokladen,
a vyplývá z nich dále, že správní
náklady společenstevních nemocenských
pokladen jsou vyšší nežli správní
náklady u ostatních pokladen a že na jednoho
člena připadá na správních
nákladech u společenstevních pokladen více
než u ostatních pokladen. To je docela pochopitelné,
poněvadž tyto společenství pokladny
jsou menší pojišťovací útvary
než ostatní, následkem toho pohltí daleko
větší část nákladů
správních nežli u ostatních pokladen.
Tedy tento stav naprosto neodůvodňuje, aby se společenstevními
pokladnami bylo jinak nakládáno, nežli bylo
nakládáno podle zákona s ostatními
nemocenskými pokladnami. Ale já úplně
chápu, že společenstevní nemocenské
pokladny se brání tomu, aby byly zrušeny. Je
to živý organismus, který má svoji tradici,
jsou to instituce, které nehospodaří hůře
než jiné instituce. Já tedy úplně
tomu rozumím, že se tyto instituce brání
rozpuštění. Lidé, kteří
je spravují, zcela lidsky pochopitelně posuzují
otázky organisace pojišťování se
svého úzkého zájmu a nedbají
a nepřihlížejí - já jim to nevytýkám,
jenom to konstatuji - k zájmům vyššího
slohu. Proto vyžadovali nejen na stranách, z nichž
vyšel iniciativní návrh, aby společenstevní
pokladny byly zachovány nadále při životě,
nýbrž vyžadovali to na všech stranách
politických. Každá ze stran měla snad
nebo má snad stoupence mezi členy, mezi zaměstnanci
společenstevních nemocenských pokladen. Ale
žádná neučinila zachování
společenstevních pokladen podmínkou své
politické linie mimo stranu českých a německých
středostavovských živnostníků.
Celkovému politickému rázu těchto
stran odpovídá právě tento požadavek,
aby byly zachovány společenstevní nemocenské
pokladny při životě. Celkovému politickému
rázu, celkové politické linii těchto
stran odpovídá přihlížení
k úzkým zájmům místním
a zanedbávání velikých zájmů
celkových. Je to týž duch, který vidíme
při jiných příležitostech, i
tenkráte, když se jedná o stavbu železnic
a když místní otcové vystupují
proti tomu, obávajíce se, že by ztratili laciné
pracovní síly. Obě strany, které podaly
tento iniciativní návrh, učinily z požadavku,
aby byly nemocenské pokladny společenstevní
ještě zachovány při životě,
požadavek politický. Vyžadovaly splnění
tohoto požadavku jako cenu za svůj vstup do vlády.
Nebudu se pouštěti na pole politické, jenom
tolik bych chtěl říci, že závidím
panu ministerskému předsedovi, že hlasy těchto
stran pro vládní seskupení dostal za tak
lacinou kořist. Neboť oč jde, slavná
sněmovno, ve skutečnosti? Z toho rámusu,
který byl ohledně společenstevních
nemocenských pokladen ve veřejnosti proveden, dalo
by se souditi, že snad jde o polovinu organisací nemocenských
pokladen, které zahrnují polovinu, ba ještě
více pojištěnců a zaměstnanců.
Ve skutečnosti jde o 28 nemocenských pokladen, které
mají všeho všudy dohromady 47.913 členů.
My máme do nemocenské pojišťovny zahrnuto
2,600.000 pojištěnců, a v rámci těchto
je těch 47.913 členů.
Slavná sněmovno! Na straně řečníků
"proti" podle sdělení pana předsedy
jsou zapsaní tři řečníci, kteří
náležejí stranám soc. demokratickým.
Snad by se proto mohlo míti za to, že je to nějaký
zvláštní stranický požadavek soc.
demokracie, aby tyto pokladny nebyly zachovány, nýbrž
zrušeny; a ze souhlasného přikyvování
pana zpravodaje soudím, že také on je toho
názoru. Nejsem jistě dalek pravdy, že právě
tento jeho názor přiměl jeho, jeho stranu
a také stranu jeho německých kamarádů
k tomu, aby tento návrh podali.
To je omyl. Na nás, právě na soc. demokracii
byl vykonán největší nátlak,
abychom zachovali tyto nemocenské pokladny při životě.
Na nás to vyžadovali správy a zaměstnanci
těchto pojišťoven, neboť si dovolím
prozraditi panu zpravodaji a členům jeho strany,
že 14 z těchto pokladen společenstevních,
tedy polovina z nich, je spravována příslušníky
naší strany dnes. Tito žádajíce,
aby živý organismus byl zachován při
životě nadále, naléhali na nás,
abychom společenstevní pokladny nerušili. A
nebyli to pouze funkcionáři společenstevních
nemocenských pokladen a zaměstnanci společenstevních
nemocenských pokladen, kteří na nás
vyžadovali, abychom zachovali společenstevní
pokladny při životě, nýbrž byly
to také odborové organisace dělnické
dotyčných odborů, které žádaly,
abychom nerušili společenstevní nemocenské
pokladny, poněvadž v těchto pokladnách
mají zákonně provedenou organisaci svého
odboru, v těchto pokladnách mají shrnuto
veškeré členstvo dotyčného odboru;
následkem toho organisační práce mezi
dělníky toho odboru jest jim značně
ulehčena. Proto žádaly, aby zůstaly
nemocenské pojišťovny společenstevní
při životě. My jsme se, přes to, že
byl náš stranický zájem tangován,
postavili proti zachování společenstevních
nemocenských pokladen a vyžadovali jejich spojení
s ostatním nemocenským pojištěním,
poněvadž jsme nepřihlíželi k úzkým
stranickým zájmům a zájmům
stavovským, nýbrž přihlíželi
jsme při celém řízení o sociálním
pojištění k velikému celkovému
zájmu sociálního pojištění.
(Souhlas poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
A ten vyžaduje zrušení všech malých
útvarů pojišťovacích, především
proto, že jest potřebí, aby bylo ve velkých
pojišťovacích institucích vyrovnáno
pojišťovací risiko. Každý, kdo se
zabývá pojišťováním, ať
veřejnoprávním nebo soukromým, každý
rozumný člověk jest si vědom a musí
uznati, že pojištění úspěšně
se dá prováděti pouze velikými pojišťovacími
čísly a že nedá se prováděti
úspěšně v institucích, z nichž
mnohé nemají ani 500 členů.
A druhý zájem, zájem spíše zaměstnavatelů,
jest, aby Ústřední sociální
pojišťovna, která je nositelem invalidního
a starobního pojištění a která
jest dozorčím orgánem nad nemocenským
pojištěním, mohla prováděti pojišťování
co možná nejúsporněji. Je to nejen zájem
pojištěnců, nýbrž také zájem
zaměstnavatelů, kterého neustále mají
pánové plná ústa. Předpokladem
však, aby Ústřední sociální
pojišťovna mohla hospodařiti úsporně,
jest, aby institucí, se kterými přichází
do styku, bylo co možná nejméně a za
druhé, aby tyto instituce byly tak administrativně
uvnitř upraveny, aby mohly zdolati úkoly, které
jim zákon ukládá. Neboť v tom jest právě
obrovská výhoda naší organisace pojištění
starobního a invalidního oproti pojištění
invalidnímu a starobnímu v Německu, že
naše pojištění jest založeno na nemocenských
pokladnách, že naše ústředna nemusí
dělati obrovskou detailní nákladnou práci,
kterou musí dělati pojišťovny invalidní
a starobní v Německu, že může převaliti
na nemocenské pojišťovny všechnu detailní
práci a následkem toho spořiti na vydáních
administrativních; to ovšem předpokládá,
že instituce, které jsou pověřeny prováděním
toho, jsou tak administrativně opatřeny, že
mohou zdolati úkoly a práce, které jsou jim
ukládány. Rád bych viděl člověka,
který by měl odvahu říci, že
nemocenská pojišťovna společenstevní,
která nemá ani 500 členů, je schopna,
aby upravila si administrativní aparát takovým
způsobem, aby mohla všem úkolům vyhověti
a nezatěžovala zbytečnou prací Ústřední
sociální pojišťovnu.
Důvody tedy, které ve prospěch návrhu
byly nikoli p. zpravodajem a nikoli soc.-politickým výborem,
nikoli parlamentárními institucemi předloženy
sněmovně, nýbrž které byly ve
veřejnosti rozšířeny, že zachování
společenstevních nemocenských pojišťoven
jest v zájmu pojišťování, jsou
nesprávné.
A druhý důvod, který se mně zdál
sice poněkud přitažený za vlasy, ale
který ve shodném odůvodnění
obou iniciativních návrhů jest uveden, jest
tvrzení, že zákon o sociálním
pojištění vzbudil všeobecnou nespokojenost.
O tom se velmi mnoho píše a mluví, dovolte
proto, abych k tomu pronesl několik slov.
My jsme očekávali, že po 1. červenci
t. r., jakmile zákon nabude účinnosti, jakmile
pojištěnci a zaměstnavatelé budou povoláni,
aby platili pojistné, vznikne v naší veřejnosti
jistá nespokojenost. To jsme očekávali již
proto, že jsme viděli takovou nespokojenost na konci
let osmdesátých, když bylo zavedeno nemocenské
pojištění, a my všichni jsme prožívali
nespokojenost, kterou vyvolal zákon o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců,
když nabyl účinnosti. My jsme také věděli,
že nespokojenost s naším zákonem bude
větší než s dřívějším
zákonem. Nikoli proto, že by náš zákon
byl horší nebo tíživější
než dřívější zákony,
nýbrž prostě proto, že zahrnuje daleko
větší okruh účastníků,
než tomu bylo kdykoli jindy.
Slavná sněmovno! Když některá
vláda předloží daňový
projekt, průměrný poplatník se nikdy
neptá, zda stát peněz potřebuje, zdali
účel, k němuž mají býti
peníze vydány, je správný a zdali
je daň dobrá, zdali je spravedlivá, zdali
se dá snadným způsobem vybírati. To
všechno je pro průměrného poplatníka
naprosto lhostejno, on se pouze ptá, co nová daň
ho bude stát. Čím méně ho bude
státi, tím lepší je v jeho očích
bez ohledu na to, k jakému účelu je věnována,
bez ohledu na to, zdali systém, na němž je
založena, je správný čili nic, čím
větší pak jest okruh postižených
touto novou zamýšlenou daní, tím více
je těch průměrných poplatníků
a tím menší je pravděpodobnost, že
se budou zabývati otázkou, zdali je daň dobrá
čili nic.
A zákon o sociálním pojištění
v té části, která mluví o pojistném,
není ve skutečnosti nic jiného než zákon
daňový. Liší se od jiných zákonů
tím, že je poctivý a otevřený,
kdežto jiné zákony daňové hledí
nepřímou cestou, pomocí nepřímých
daní zakrýti pravý ráz věci,
a liší se od jiných zákonů tím,
že povolává přímo k přímému
placení miliony pojištěnců a statisíce
zaměstnavatelů. To bychom byli museli 9. října
1924, když byl náš zákon publikován,
úplně přeměniti mentalitu obyvatelstva
našeho, kdybychom byli chtěli očekávati,
že těchto několik milionů pojištěnců
a několik set tisíc zaměstnavatelů
pokloní se před autoritou zákona úplně
tiše, že nebudou proti tomu protestovati a že s
radostí a ochotou budou platiti pojistné, uvědomujíce
si, k jakému účelu a k jakým cílům
je vybíráno. My jsme nezměnili mentality
národa 28. října 1918 a tím méně
jsme ji mohli změniti 9. října 1924. I po
1. červenci, když účinky se začaly
projevovati, průměrný poplatník a
v prvé řadě průměrný
zaměstnavatel neptal se, zdali je daň, která
je ve formě pojistného na něm vyžadována,
správná čili nic, neptal se po účelu,
jemuž je věnována, nýbrž jen počítal,
kolik to bude státi jeho kapsu; a poněvadž
to něco stálo, začal dělati rámus
a býti nespokojen. A docela pochopitelně zanesl
tuto nespokojenost také v řady pojištěnců,
kteří jsou také jen průměrnými
lidmi a kteří vidí jen to, že se jim
dnes sráží pojistné ze mzdy, nevidouce
zítřejšího risika a nejsouce si vědomi
po případě zítřejšího
risika, které má býti a jest také
pojistným kryto. Proto není něco neobyčejného,
že se zákonem se projevila nespokojenost, tím
méně, když slavná vláda, která
byla povolána k tomu, aby prováděla zákon,
která složila slavnostní slib, že zákon
bude prováděti, když tato slavná vláda
mlčí, tváří se hluchou ke všemu
tomu, co ve veřejnosti se mluví o pojištění,
ke všem nepravdám, které se o něm šíří
a když neztrácí ani slůvka na obhajobu
tohoto zákona. V tom se lišila vláda rakouského
císaře od vlády československého
lidu. Ta rakouská vláda dovedla, když se jednalo
o odpor proti pensijnímu pojištění soukromých
zaměstnanců, vyložiti veřejně,
že jest pojištění odůvodněno,
a dovedla vyložiti, jaké výhody pojištění
pro soukromé zaměstnance má (Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.)
Slavný sněme! Mimo tyto všeobecné výtky:
pojištění je drahé, zatěžuje
atd., atd., jenom dvě konkrétní otázky
byly v oněch debatách a tahanicích - smím-li
se tak vyjádřiti - proneseny. Jedna se týká
toho nešťastného pojištění
učňů. Já jsem si dnes umyl ruce v
nevinnosti, pane zpravodaji. (Zpravodaj posl. Vávra:
Není to tak!) Já jsem dnes v úvodním
článku v "Právu Lidu" dokázal,
že pro pojištění učňů
se nevyslovil pouze klub čsl. soc. demokratů a klub
čsl. socialistů, nýbrž že pro invalidní
a starobní pojištění učňů
vedle klubu agrárního, který není
tak dalece tangován, se vyslovil velmi rozhodne klub národních
demokratů a - což je ještě více
na podiv - klub živnostenské strany středostavovské.
(Slyšte!)
V dnešním úvodním článku
"Práva Lidu" citoval jsem, že pan posl.
Petrovický dne 21. června 1922 pod číslem
tisku 3792 vyžadoval, aby učňové byli
pojištěni pro případ invalidity a stáří,
a odůvodňoval to tím, že záleží
národní demokracii na tom, aby bylo sociální
pojištění zbudováno na nejširším
základě a aby kruh pojištěnců
byl co nejširší. A nejenom to, páni posl.
Horák, Najman, Mlčoch, Pastyřík,
Anděl a dokonce i dnešní pan zpravodaj
navrhli dne 10. ledna 1923 v tisku 3988,... (Zpravodaj posl.
Vávra: Ale v jakém rámci!) aby i učňové...
(Zpravodaj posl. Vávra: To byly jiné podmínky!
- Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Hluk. - Výkřiky poslanců
čsl. živnost.-obchodnické strany středostavovské
a poslanců čsl. soc. demokratické strany
dělnické. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid. (Hluk. Výkřiky. - Předseda
zvoní.) Prosím o klid. Prosím, aby pan
řečník pokračoval.
Posl. dr Winter (pokračuje): Tedy já
jsem řekl, že tito pánové vyžadovali
ve svých návrzích, aby učňové
byli zahrnuti do pojištění invalidního
a starobního. Já jsem ovšem musel býti
připraven dnes na výkřik se strany těchto
pánů, že to tenkráte bylo něco
jiného, že si představovali jiný rámec
toho pojištění. Možná, že
si představovali; ale ten rámec by neudělal
pojištění učňů ani o haléř
lacinější, nýbrž naopak. Rámec,
jak si jej představovali páni ze strany živnostenské,
by rozbil jednotu starobního a invalidního pojištění,
ten by udělal všechno pojištění
dražší a následkem toho také dražší
pojištění učňů. Ale pánové
ze strany živnostenské neběhají po veřejnosti
s tvrzením, že nechtějí pojistiti učně
proto, že by byli pojištěni v Ústřední
sociální pojišťovně, ve které
pojištěnci mají 12 zástupců ze
40, nýbrž oni tvrdí, že jsou proti pojištění
učňů proto, že toto pojištění
zatěžuje finančně živnostníka.
A tu tvrdím, že by pojištění učňů
podle jejich vlastního návrhu zatěžovalo
živnostníky více, než zatěžuje
toto pojištění. Je viděti, že to
byl návrh nepromyšlený, že páni
jej pustili do světa, aniž by si byli rozmyslili,
co chtějí a co jejich návrh znamená.
Co se pak týče pojištění služek,
když byly předkládány návrhy
na pojištění jednotlivými stranami,
nikoho ani nenapadlo, aby služebné osoby byly z invalidního
a starobního pojištění vyloučeny.
Nebudu o tom dále mluviti, jenom několika slovy
se zmíním o jednom bodu návrhu, který
podal klub strany lidové, totiž o zrušení
kapitálové úhrady při starobním
a invalidním pojištění. Já jsem
při jedné příležitosti ve veřejnosti
řekl, že my, sociální demokraté,
se nebudeme bíti za zachování úhrady
kapitálové. Tento můj výrok si vykládal
vedoucí tisk strany lidové, že prý tvrdíme,
že se nezúčastníme žádného
jednání o změně invalidního
a starobního pojištění a že tedy,
když my se ho nezúčastníme, bude se
dělati bez nás. Prosím, aby tak nebylo rozuměno
mému tehdejšímu výroku. My se zúčastníme
každého jednání o změnu sociálního
pojištění. My tak lehkou neuděláme
práci odpůrcům sociálního pojištění
(Tak jest!), abychom opustili bojiště, aby
oni mohli bojiště úplně sami opanovati.
My na tom bojišti setrváme do posledního dechu.
(Potlesk čsl. soc. demokratických a nár.
socialistických poslanců.) A my vám při
této příležitosti uděláme
život při snahách po zhoršení sociálního
pojištění po čertech nepříjemný.
(Výborně! - Potlesk.) Ale já
jsem chtěl tím říci, že se nebudeme
exponovati tam, kde je povinností vlády, aby se
exponovala. (Výborně! - Potlesk čsl.
soc. demokratických a nár. socialistických
poslanců.) Není věcí dělnictva
požadavek kapitálové úhrady, právě
naopak. Dělnictvo se spokojilo při jednání
o sociálním pojištění s dávkami
poměrně malými, a my i čeští
socialisté jsme měli velikou práci, abychom
dělnictvo přesvědčili, že za
daných prostředků, které nám
byly vládou dány k disposici jako jedině
snesitelné.... (Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Winter (pokračuje): Měli
jsme, věřte mi, mnoho práce, abychom přesvědčili
dělnictvo, že je nutno, aby se spokojilo s těmito
dávkami, poněvadž jsme neměli k disposici
většího pojistného, poněvadž
jakékoli vyšší pojistné nám
bylo vládou prohlašováno za nesnesitelné
pro naše národní hospodářství.
Dělnictvo se spokojilo s těmito poměrně
nízkými dávkami, protože vidělo,
že to, co zákon poskytuje, je naprosto bezpečně
zajištěno pro další budoucnost. To jest
právě úhrada kapitálová. Ale,
když změníte tento pojistně-technický
základ pojištění, když neposkytnete
dělnictvu naprosto žádné záruky,
že v budoucnosti bude možno splniti závazky,
které zákonem přejímáme, pak
nemáme naprosto žádného důvodu,
abychom přesvědčovali dělnictvo, že
nemá vyžadovati vyšších dávek;
nýbrž naopak z toho bude vyplývati, že
dělnictvo bude právem vyžadovati daleko více,
než co dnešní zákon mu poskytuje. Je věcí
nikoli naší, nýbrž pana ministerského
předsedy a pana ministra financí, aby se k tomuto
podnětu vyjádřili.
Nemají-li pan ministerský předseda a pan
ministr financí ctižádosti, aby jejich jména
byla mezi těmi, kteří se snažili položiti
pevné základy naší republice, mají-li
naopak ctižádost, aby se jejich jména stkvěla
mezi těmi, kteří podkopávali základy,
které jsme položili v předešlé
době, je to jejich věcí; nechť si dělají,
co dovedou. A vy, pánové, máte nyní
moc, abyste poškodili sociální pojištění
a pojištěnce; odvážíte-li se toho,
budete se z toho zodpovídati. Ale nemáte moci, abyste
zrušili invalidní a starobní pojištění.
Toto pojištění tady jest a bude tady i proti
vaší vůli! (Výborně! Potlesk
poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Horpynka. Dávám
mu slovo.