Spojení průmyslníků a agrárníků
v daňové otázce jest všem zřejmé
v tomto návrhu, jejž právě projednáváme,
jako ve velkém daňovém návrhu, předloženém
vládou, převládá úsilí
ještě více zatížiti nemajetné
třídy a lidi s menším majetkem
a zároveň zbaviti břemene majetné
třídy. Dokud nebudou sníženy nepřímé
daně, které činí třikráte
tolik co přímé a které hospodářsky
nejslabší mnohem silněji cítí
než boháči, nelze mluviti o skutečné
daňové reformě. A dokud stát vybírá
na hlavu ročně přes 700 Kč daní,
kdežto samosprávná břemena v historických
zemích činí jen 177 Kč, nemá
vláda nejmenšího mravního práva
doporučovati jiným, aby šetřili. Nechť
jen začne šetřiti sama u sebe, na př.
na militarism, na kongrui, na propagandě zdejší
i zahraniční a při sta jiných
příležitostech, pak se nebudou pánové
z ústředního svazu průmyslníků,
"Svazu" a němečtí továrníci
dovolávati příliš vysokých prý
a nedostupných přirážek obcí
a okresů. Chce-li průmysl pokračující
racionalisací snížiti výrobní
náklady tak, aby si zajistil aspoň svůj stav
na světovém hospodářství, pak
nechť rozliční řečníci
průmyslníků, dr Hodač, inž. Novák,
inž. Dvořáček nebo jak se všichni
jmenují, obrátí svůj boj především
proti vysokým neproduktivním výdajům
státu, obce však ať nechají na
pokoji. Fakt, že hlavně chtějí snížiti
sociální břemena stejně jako agrárníci,
vše ostatní však nechati nedotčeno, charakterisuje
velice správně jejich protisociální
a arcireakcionářské stanovisko k berní
otázce. Že co nejostřeji bojujeme proti takové
politice lidu nepřátelské, jest samozřejmé.
Jsme ovšem rádi ochotni pomoci vytvořiti příznivé
podmínky pro rozvoj domácího národního
hospodářství, nesmí se to však
díti na útraty pracujícího lidu. Ačkoliv
velice jsou oprávněny stížnosti poplatníků,
že finanční správa chce, aby daně,
předepsané v době inflace, byly dodatečně
zaplaceny dobrými penězi, nemůžeme přece
připustiti, tvrdí-li se, že se s průmyslníky
nebo agrárníky v daňové otázce
nakládá příliš krutě.
Oba totiž výtečně dovedou vyhnouti se
co možná nejvíce placení daní.
S pomocí svých právních zástupců
zařídili si vyumělkovanou soustavu, při
čemž si ušetří miliony. Znám
advokáty, kteří jako daňoví
rádcové továrníků nabyli velkého
majetku.
Zvláště jistý brněnský
továrník na sukna dovedl ukrývati čisté
zisky, neboť podle novinářských zpráv
neplatil prý ještě žádných
daní od vzniku tohoto státu, ačkoliv po válce
vydělal miliony. Brněnská továrna
na stroje. akc. spol., počítá také,
že se jí vyjde daleko vstříc, neboť
chce, aby jí bylo odepsáno 30 mil. Kč dlužných
daní. Má-li stát dostati více než
31/2 miliardy nezaplacených daní,
nejsou hlavními vinníky malí poplatníci,
nýbrž většinou velké podniky. V
děčínském berním okrese není
zaplaceno 100% daní, z toho prý jest v ztraceno
60 %. Lví podíl připadá také
zde na velké podniky, které sice vydělaly
miliony, ale státu zůstaly dlužny daně.
Od dělníka, drobného zemědělce
a živnostníka vymáhají se nezaplacené
daně bez velkých okolků. Rozhodne jest nezvratnou
skutečností, že široké vrstvy,
které předem musí zaplatiti nepřímé
daně v ceně zboží a jimž se daně
srážejí ze mzdy, byly dosud těmi, kdož
byli napáleni. Kapitalistům se však i příště
posečká s placením daní. Agrárníci
neméně horlivě provozuj obchod s odpisy daní.
Podávání odvolání a podobně
věci organisovali ve velkém. Sotvaže se vyšetřuje,
má-li odvolání vyhlídku na úspěch
či nikoliv, hlavni věci jest, že se něco
učiní pro straníky, aby členové
strany byli spokojeni. Berní úřady již
dávno došly k této demagogii. V poslední
době dokonce pan ministr financí dr Engliš
vhodně pojmenoval tento nešvar. V odpovědi
ministra financí na interpelaci posl. Weissera a
druhů o povážlivých daňových
poměrech v obcích Rokytnici a Deštné
v Orlických horách, tisk III/182, se praví:
"Jest sice pravda, že v poslední době
byly v některých obcích zmíněných
míst podány hromadné žádosti
za sdělení vyměřovacích základů
a četná odvolání, avšak tuto
okolnost možno spíše přičísti
na vrub rozvířené agitaci proti daňovým
předpisům vůbec než skutečnému
předanění, čemuž nasvědčují
též četné, zcela shodné a z jednoho
pramene vycházející všeobecné
stížnosti mnohých obcí z dotčených
okresů". Jak velice členové Svazu zemědělců
své členy berních komisí vychovávají
k zneužívání jejich úřadu
a jak z jejich činnosti mají stranický užitek,
ukazuje tato poznámka oběžníku okresního
vedení strany v Č. Lípě č.
j. 7, str. 2 ze dne 8. ledna 1926: "Žádáme
důvěrníky, aby odpisy daně z příjmů
neoznamovali veřejně na schůzích,
nýbrž osobně, aby se tím nepůsobila
nevůle, že jednomu bylo odepsáno více,
druhému méně". Členové
komisí patřící ke Svazu zemědělců
provozují tedy s dosaženými odpisy daní
vyslovenou agitaci ve vsi. Poněvadž veřejné
oznamování výsledků se skutečně
neukázalo praktickým, byla podle rozkazu zvolena
forma ústního oznamování mezi čtyřma
očima, kterou lze méně kontrolovati.
Že také zde jde o dobře promyšlenou soustavu,
ukazuje nám dále oběžník zemědělského
okresního svazu a Svazu zemědělců
v Podbořanech ze dne 5. listopadu 1926, v němž
se poukazuje na příznivý výsledek
vyjednávání v daňových věcech
ze dne 29. října t. r., které se konalo v
přítomnosti vládního rady Gregory
z Prahy. V tomto oběžníku se praví:
"Výsledek uspokojí jistě všechny
naše členy. Poznamenáváme jen ještě,
že nouzové obce, totiž ony, které loňského
roku byly postiženy suchem, vůbec nepřijdou
v úvahu při dani z příjmů za
hospodářský rok 1925, berní rok 1926".
Později se ukáže stranicko-politické
čertovo kopýtko této daňové
akce. V bodě 5 oběžníku stran zasílání
členských příspěvků
pro Svaz zemědělců za rok 1926 se praví:
"Poukazujíce na bod 1 dnešní zprávy,
očekáváme, že co nejdříve
budou zaplaceny dlužné příspěvky".
To jest přece dosti zřetelné! Za takových
okolností, kde jest jasně zřejmo, že
jest nepopíratelný úmysl přesunouti
hlavní břemena daní na nemajetné a
méně majetné třídy také
i dále, nemůžeme souhlasiti s návrhem,
jenž ve své podstatě jest ústupkem kapitalistické
třídě.
Tím méně přijímáme daňové
moudrosti vlády a kapitalistických stran za nezměnitelné
evangelium, poněvadž proti soustavě Englišově
rozhodně bojují také vážní
měšťáčtí národní
hospodáři. Pan prof. dr Drachovský právě
tohoto týdne v české národohospodářské
společnosti nalezl v ní velice málo dobrých
vlastností. Kritisoval rozpočet pro rok 1927 jako
nepříznivý a nepovažuje jeho novou formu
za dobrou. Mluvil také o nutnosti rozumného finančního
hospodaření a povznesení berní morálky
- ovšem u majetných tříd, dodáváme
my.
Právě jako nepovolujeme agrárníkům
dárky z lásky ve formě cel, právě
tak nesouhlasíme se zřejmými dárky
z lásky pro průmyslníky. Proto zamítáme
tento návrh.
Ještě jedno: proti vládě, jejíž
předseda se v rozpočtovém výboru senátu
zcela otevřeně vyslovil pro protisociální
kurs, musíme rozhodně vystoupiti. Pan předseda
vlády Švehla totiž prohlásil, že
se při dosavadním postupu přihlíželo
hlavně ke 3 hlediskům: k fisku, mzdě a spotřebě,
avšak často se prý - přehlíželo
hledisko obchodní výnosnosti a výroby. "Tak
nesmíme příště postupovati",
mínil otevřeně. Na konec prohlásil
doslova, že jest nedotknutelná pravda, že každé
podnikání, jež má býti životné,
musí býti výnosné.
I když pan předseda vlády Švehla nepřizná,
že to jest protisociální hledisko, jest přece
pravda, že se toto jeho hospodářské
vyznání víry setkává s jednotným
souhlasem všech kapitalistů. Ovšem již větší
člověk než on dávno před ním
mnohem přesněji označil vnitřní
podstatu kapitalismu. Byl to náš Karel Marx, jenž
pravil: "Kapitál má horror (strach) před
nedostatkem zisku nebo velice malým ziskem jako nauka o
prázdnotě. S přiměřeným
ziskem stává se kapitál smělým,
10% jistých a lze ho všude užíti, s 20%
se stává živým, s 50 % positivně
odvážným, za 100% pošlape nohama všechny
lidské zákony, za 300% není žádného
zločinu, na nějž by se neodvážil,
i kdyby mu hrozila šibenice".
Pan předseda vlády ovšem nikdy nebude mluviti
tak drasticky jako Karel Marx, ale za to jest jeho slovo pro kapitalisty
všech stupňů v tomto státě znamením,
že se má upraviti volná cesta pro vykořisťování
dělnické třídy a širokých
vrstev spotřebitelů ve zvýšené
míře. Proti tomuto protisociálnímu
kursu, jenž souhlasí také s jistými
projevy německého ministra pana dr Spiny,
ohlašujeme tímto nejostřejší boj.
Německé vládní strany především
činíme spoluodpovědnými za následky
protisociálního kursu. (Potlesk něm. soc.
demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále má
slovo pan posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Návrh
vládní o opatření úlev podnikům
národohospodářsky důležitým,
zařizujícím se v našem stá tě
v těch odvětvích průmyslového
podnikání, která u nás dosud zavedena
nejsou, mohl by při správném kursu hospodářské
politiky ve státě znamenati skutečný
národohospodářský pokrok a prospěch
obyvatelstva tohoto státu.
Než budiž nám dovoleno pochybovati, že tato
vládní majorita svým hospodářským
režimem zabezpečuje, aby tohoto cíle bylo dosaženo.
Jsme nuceni vysloviti obavy, že zákon tento nebude
prováděn s hledisek věcných, nýbrž
s hledisek zcela jiných, že se stane prostředkem
dalšího protekčního hospodaření,
protekční politiky v průmyslovém našem
hospodářství, že místo žádoucího
a očekávaného národohospodářského
prospěchu přinese zmatky, přinese spíše
škody. Nemáme důvěry ve vládní
režim, který tento zákon bude prováděti,
a proto budeme hlasovati proti tomuto návrhu.
Než dovolte, velectěné dámy a pánové,
abych při toto příležitosti za klub,
jemuž mám čest náležeti,
dotkl se jiné záležitosti, která jest
na pořadu dnešní schůze a o níž
nebude nám pak možno svobodně se vysloviti.
Jde o návrh imunitního výboru o žádosti
p. ministra Hodži a p. kol. Hlinky, aby byla
udělena důtka posl. Kreibichovi za urážlivé
výroky podle §u 51 našeho jednacího řádu.
Předseda (zvoní): Prosím, pane
poslanče, tato věc naprosto nesouvisí s projednávanou
záležitostí a je na denním pořadu
zvláště. Račte se držeti věci,
o níž jednáme. Z důvodů naprosto
nutného pořádku ve sněmovním
jednání vás o to žádám.
(Hluk. - Výkřiky posl. Remeše.) Prosím
o klid.
Posl. Koudelka (pokračuje): Osnova zákona,
kterou projednáváme, je povahy hospodářské.
Aféra, o níž budeme ze chvíli jednati,
dotýká se taktéž hospodářského
oboru našeho života.
Velectěné dámy a pánové! Není
pochyby, že jde o velkou aféru politickou a administrativní,
která se nedá vyříditi jako obyčejná
slovní urážka. Odmítáme ztotožňovati
se jakýmkoliv způsobem s tónem a způsobem
komunistické kritiky v podobných případech.
Objektivní kritice musí jíti o zjištění
pravdy, o skutečnou nápravu poměrů.
Nevěcná kritika pak má za cíl skandalisování
i osob nevinných, jí nejde o nápravu, nýbrž
ještě o větší morální
otřes našich poměrů.
Velectěné dámy a pánové! My
však se svého stanoviska, dosíci pravdy i v
otázkách nejchoulostivějších,
nemůžeme se ztotožniti s taktikou, která
většinou této sněmovny byla v aféře
Hodža-Eisler nastoupena a důsledně prováděna.
Jde tu o vážné obvinění politických
činitelů v našem státě z nekorektního
postupu ve věci velké hospodářské
důležitosti, o pochybení při vykonávání
úřední povinnosti, jde tu dále o dalekosáhlé
obvinění naší státní administrativy,
že nekoná svou povinnost, nevykládala striktně
právo, že nehledala spravedlnosti, nýbrž
počínala si způsobem, stranícím
jedné ze sporných stran. Při provádění
pozemkové reformy, do jejíhož, řekl
bych, obvodu tato věc spadá, jde o nakládání
s hodnotami jdoucími do miliard, jde tu o reformu, která
co do svého významu nemá u nás příkladu
a která dá se prováděti jednou za
celé věky. Ale právě proto, že
jde o reformu tak dalekosáhlého hospodářského
významu, že jde o zjev jedinečný, nesou
ti, kteří mají úřední
povinnost prováděti tuto reformu, dvojnásobnou
odpovědnost před přítomností
i před budoucností a jsou povinni konati svoji povinnost
tak, aby nikdy v žádném případě
nevzešlo podezření, že byli vedeni jinými
cíly, jinými snahami, než plniti zákon
a uskutečňovati jeho ideál.
Zákon lex Cyril řešil sice jenom otázku
fideikomisu, nedotýkajíce se okolnosti, jak bude
budoucně podle zákona o pozemkové reformě
s tímto zabraným majetkovým souborem naloženo,
nicméně je však důležité,
jak se k tomuto velikému vlastnickému souboru koburskému
v souvislosti s prováděním pozemkové
reformy zachoval onen resort státní, který
spravuje naše státní lesy a statky a který
jest jedním z nejzávažnějších
uchazečů o zabraný majetek. Díváme-li
se pak na otázku s tohoto hlediska, poznáme, v jaké
souvislosti může tu býti ministerstvo zemědělství
a jeho dočasní správcové a státní
pozemkový úřad.
Stíny pozemkové reformy jsou více než
známy, ne tak však jsou objasněny. Není
pochyby, že přijde doba, kdy mnohé, co je dnes
v politice pozemkového úřadu obestřeno
dočasně závojem, stane se zjevným
kde komu. Ukáže se, do jaké míry orgánové
pozemkového úřadu a ministerstva zemědělství
mohou býti viněni z těchto stínů,
ukáže se však také, jakou úlohu
v pozemkové reformě a v onom nakládání
s oním obrovitým majetkem, který podle zákona
o pozemkové reformě je zabrán a předmětem
přídělu, má ona klika více
méně pochybných a mazaných advokátů,
jichž obětí zhusta bývají nejen
majitelé zabraného majetku, nýbrž i
ti, kdož z něho požadují příděl.
Ukáže se také, do jaké míry tato
klika hraje svůj význam v aféře, která
dostala jméno Hodža-Eisler.
Velectění pánové a dámy! Nepřejeme
si nic více a nic méně, než objektiv
ní a přísné vyšetření
této věci. (Tak jest!)
Řekl jsem již, že se tato veliká veřejná
aféra, zajímající naši veřejnost
domácí i cizí, nedá vyříditi
jako pouhá bagatelka, jako pouhá slovní urážka.
(Výborně!)
Pokud pak se týká žádosti pana kol.
Hlinky, který vůbec osobně v řeči
stíhaného poslance dotčen nebyl a který
žádá satisfakci pro klub ľudové
strany nebo pro celou stranu ľudovou, jsem povinen říci,
že to odporuje zřejmému ustanovení §u
51 jedn. řádu. (Výkřiky ľudových
poslanců slovenských.)
Předseda (zvoní): Znovu upozorňuji
pana řečníka, že tato věc nesouvisí
s projednávaným odstavcem pořadu. Prosím,
abyste se držel věci.
Posl. Koudelka (pokračuje): Vzpomínám
si při této příležitosti na jiný
obdobný případ. Pan kol. Ostrý
ze strany živnostenské obvinil v časopisech
naši stranu z braní úplatků veřejných
peněz na stranicko-politické účely.
Naše strana žalovala, imunitní výbor se
usnesl, stíhaného poslance vydati k trest. stíhání,
aby svůj smělý výrok prokázal,
a většina této sněmovny, táž
většina, která žádá nyní
satisfakci pro p. posl. Hlinku, který ani dotčen
nebyl, resp. pro ľudovou stranu, táž většina
přes návrh imunitního výboru přešla
a dotčeného poslance, jenž se hrubě
dotkl cti naší strany, nevydala.
Velectění pánové a dámy! Máme
za to, že ani soud není způsobilý, tuto
politickou aféru Hodža-Eisler vyříditi
po stránce politické, nýbrž jen po stránce
právní, a proto podali jsme návrh na zřízení
parlamentní vyšetřující komise.
Tento návrh nedostal se dále než do iniciativního
výboru. Protestujeme proti tomu, aby návrh velké
politické strany směl býti rdoušen v
nějakém iniciativním či jakémkoliv
výboru, žádáme, aby byl předložen
sněmovně k rozhodnutí. Nechť se ukáže,
kdo si přeje, aby bylo jasno v ostudných aférách,
dotýkajících se cti veřejně
činných osob a všech nás, osob veřejně
působících. Nechť se ukáže,
kdo chce čistotu našeho veřejného života,
nechť se ukáže, kdo je pro to, aby se na veřejně
činné osoby smělo ukazovati jako na řemeslné
úplatkáře, na korupčníky a
lumpy.
Velectění pánové! Tato otázka
souvisí také s kontrolou naší administrativy
a právě proto jsem řekl, že budeme hlasovati
proti navrhovanému zákonu, poněvadž
nemáme důvěry v objektivitu jeho provádění.
Kontrola naší administrativy je nedostatečná,
parlament jí neprovádí, v rozpočtovém
výboru matou se členové nesprávnými
údaji, nesprávnými vývody, nesprávnými
ciframi z úst odpovědných ministrů.
(Předseda zvoní.)
Výbory se ani nesvolávají, zemědělský
výbor od léta nekonal schůzi, aby se jen
mohl vysloviti o velkých otázkách, týkajících
se hospodaření na státních statcích.
Velectění pánové! Chceme-li, abychom
měli nejen náš politický život
čistý, nýbrž také čistou
administrativu, musíme poklesky stíhati, vyšetřovati,
vinníky hnáti k odpovědnosti a nikoli míti
lumpy ve veřejném životě, ale musíme
také stíhati porušování lidí
v naší veřejné administrativě.
Jedním slovem: nedotýkáme se podezření
vůči komukoliv, ale můžeme se vysloviti,
velectění pánové, o věci objektivně
teprve tehdá, až svůj posudek předloží
sněmovně a veřejnosti řádně
zřízený vyšetřovací výbor
parlamentní, který by celou věc do podrobností
objasnil a vyšetřil.
Navrhovali jsme v imunitním výboru, aby byl slyšen
žalobce i obviněný. Nebylo nám vyhověno.
Naše strana podává návrh, aby věc
byla vrácena imunitnímu výboru k novému
projednání a k podání nového
návrhu. Očekáváme, že tomuto
návrhu bude vyhověno. Nebude-li, nechceme nésti
odpovědnost za tuto věc a zdržíme se
hlasování.
Na konec bych pak chtěl uvésti ještě
toto: Dne 3. t. m. konala se v Plodinové burse veřejná
schůze, svolaná studentským odborem fašistické
obce. Do schůze dostavilo se také pokrokové
a socialistické studenstvo. Přes to, že schůze
byla veřejná, nebylo umožněno zástupcům
studenstva nefašistického, aby zaujali stanovisko
vůči referátům řečníků.
Nejenom to, každý sebe menší projev nesouhlasu,
ať vyjádřen byl pouhým zdvihnutím
ruky, měl za následek, že bylo se strany fašistických
studentů zakročováno, a celá řada
studentů nefašistů byla krvavě stlučena.
Zjistilo se, že násilníci nebyli jenom fašističtí
studenti, nýbrž také fašisté nestudenti.
Pokrokoví a socialističtí studenti byli vyvlečeni
ze sálu, šaty na nich roztrhány, byli pokopáni,
stlučeni po hlavě nejenom rukama, ale také
boxery. Na konec shozeni byli se schodů a někteří
z nich, jak lékařsky bylo zjištěno,
utrpěli tržné krvácející
rány na hlavě, obličeji i prsou. Za těchto
krvavých násilností, jež odehrávaly
se již v sále, u dveří a na chodbě
před sálem, nikdo z policejní asistence proti
násilníkům nezakročil, až teprve,
když fašističtí násilníci
se vzdálili, objevil se jeden ze strážníků.
Intervenující policejní úředník,
který seděl u předsednického stolu,
ačkoliv ihned byl vyrozuměn, co se děje na
chodbě, k jakým násilnostem dochází,
a ačkoliv viděl pobouření v sále,
nezakročil, schůzi nerozpouštěl, nýbrž
přes všechny násilnosti nechal schůzi
volný průběh, čehož fašističtí
řečníci použili k novému osočování
významných činitelů v našem státě.
Dne 8. t. m. konala se valná hromada právnického
spolku "Všehrd" ve velkém sále Národního
domu na Smíchově. Valná hromada měla
za účel zvoliti nové předsednictvo,
které by učinilo přítrž fašistické
klice, jež v dosavadním vedení "Všehrdu"
se uplatňuje. Na schůzi, jejíž program
byl přesně stanoven a jež s počátku
probíhala hladce, ukázala se převážná
většina odpůrců dnešního
vedení. Poněvadž předsednictvo hledělo
schůzi protahovati a nevyhovovalo požadavkům
většiny, byl podán návrh na vyslovení
nedůvěry předsedajícímu. Návrh
tento provázen byl výkřiky z řad přívrženců
dosavadního předsednictva, které chtělo
zameziti jeho přijetí. Třebaže výkřiky
byly jen ojedinělé a nebylo žádného
nebezpečí, že dojde k nějakým
kontroversím, intervenující policejní
úředník ihned rozpustil schůzi a nařídil
vyklizení sálu, aniž byl předtím
upozornil, že schůzi rozpustí, nebude-li klidu.
Postup policie, jak vidno ze dvou těchto případů,
je více nežli stranický. Je zřejmo,
že nadržuje se jedné části studentstva,
to je fašistům, proti ostatním vrstvám
studentským. Na jedné straně nezakročí
se, když dochází k násilnostem, a schůze
může trvati dále, při čemž
referenti dále útočí a štvou,
na druhé pak straně ihned se schůze skončí
a vyklidí místnost, ačkoliv není k
tomu důvodů, jediným důvodem jest
přání a podporování fašistických
zájemců. Přibíjíme toto jednání
na pranýř a vyvodíme z něho důsledky.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda: Pan posl. Koudelka ve své
řeči užil slov: "V rozpočtovém
výboru matou se členové nesprávnými
údaji, nesprávnými vývody, nesprávnými
ciframi z úst odpovědných ministrů."
Volám jej pro tento výrok k pořádku.
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena. Dávám závěrečné
slovo panu zpravodaji posl. Pekárkovi.
Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno!
Řečmi obou pánů předřečníků
byla k tomuto poměrně krátkému zákonu
dána velevýznamná folie.
Pan kol. Schweichhart použil své řeči,
aby účel zákona, který projednáváme,
označil jako výstřelek čistě
kapitalistické a vojenské tendence. Slavná
sněmovno! Pan kol. Schweichhart zapomíná
na jednu věc, že totiž poměry v Evropě
a specielně v srdci Evropy nejsou takové, aby náš
stát, aby náš národ, došedší
obnoveného samostatného státu, mohl jen tak
lehce vzdáti se všeho, co znamená zabezpečení
státní samostatnosti. Soudím, že dokud
duch, který zastává aspoň p. kol.
Schweichhart, nepronikne ve světě a hlavně
v našem okolí, dokud i naši sousedé bližší
i vzdálenější neukáží
dobré vůle k tomu, aby skutečně bylo
dobře možno nejen občanu, nýbrž
i státu býti jist svou samostatností, dotud
ani náš stát nemůže se vzdáti
nutných opatření, aby svoji samostatnost,
bude-li třeba, obhájil.
A součástkou obrany té samostatnosti je také
dílo, které má býti uskutečněno
zákonem, který projednáváme. Řekl
jsem výslovně, že se vztahuje na konkrétní
případ, totiž na zřízení
továrny na dusíkaté látky v Mor. Ostravě.
Každý znalec vojenských poměrů
ví dobře, jak významnou součástkou
výzbroje jsou dusíkaté látky. Je tedy
jistě na pováženou, aby náš stát
byl nadále odkázán v této věci
na lásku nebo nelásku ciziny, kterou dosud v těchto
věcech musíme vždy bráti na potaz.
Pan kol. Schweichhart použil své řeči
také k tomu, aby promluvil o daních. Myslím,
že já jako řečník živnostensko-obchodnické
strany středostavovské jistě nemohu býti
uváděn v souvislost s úmyslem činiti
velkokapitálu, velkým továrnám nějaké
presenty ve formě daní. Já bych se také
nikdy nepropůjčil, abych byl referentem o zákoně
" který má určité velkokapitalistické
skupině dopomoci, aby na účet ostatního
poplatnictva mohla shrabovati velké zisky, o kterých
zde p. kol. Schweichhart mluvil. Naopak, my ve své
snaze, která bude projevena při projednávání
daňové reformy, jdeme tak daleko jedině možným
způsobem, aby všichni obyvatelé státu,
ať příjmy jejich plynou z jakýchkoliv
pramenů, byli přinuceni platiti daně, a tedy
v první řadě ti, kdož mají velké
příjmy. My sami jsme jistě stranou, která
poukazuje, že naši malí lidé musejí
platiti vysoké daně, kdežto velikým
továrníkům se daně odepisují
a musím konstatovati tolik, že jsou to právě
také lidé z tábora p. kol. Schweichharta,
kteří přicházejí s deputacemi,
jež žádají ministra financí, aby
těm podnikům daně odepsal. V tom je jistá
nedůslednost, mluviti pak takovým způsobem
ve sněmovně. (Posl. Hackenberg: Dokažte
to!) Na př. celá řada podniků
v Pardubicích byla dlužna řadu milionů
daní a byly zde dělnické deputace, které
žádaly, aby ministr financí daně odepsal.
(Posl. Hackenberg: Naše strana to nebyla! To nemůžete
dokázat! To je lež!) Já jsem nejmenoval
vaši stranu, řekl jsem: lidé vaší
politické tendence, tedy socialisté.
Slavná sněmovno, nemám v úmyslu reagovati
na vývody p. kol. Koudelky, poněvadž
se týkaly předmětu, který s projednávaným
zákonem naprosto nesouvisí, a je na osobách,
jichž se věc týká, aby příslušné
prohlášení učinily. Ale musím
se přece dotknouti jedné věci: Pan kol. Koudelka
znevažoval zde funkci členů rozpočtového
výboru. Konstatuji, že v rozpočtovém
výboru za stranu sociálně demokratickou zasedají,
tuším, 4 kolegové, kteří jistě
by se dovedli ohraditi, nebo aspoň by měli se ohraditi
proti tomu, kdyby v rozpočtovém výboru vědomě
někdy bylo užíváno nesprávných
nebo lživých dat. Já aspoň, kdybych
k tomu názoru došel, docela bez ostychu, ať by
šlo o kteroukoliv osobu, třebas o člena vlády,
bych se ohradil, kdyby mně chtěl předkládati
něco, o čem jsem přesvědčen,
že je nepravdivé.
Pan posl. Koudelka se zmínil také o případu
kol. Ostrého. Sněmovna kol. Ostrého
nevydala, myslím, že bude sněmovna zase
povolána rozhodnouti, má-li býti dotčený
kolega vydán či nikoli. Je to prostá analogie.
Když rozhodne, že vydán nebude, nebude vydán.
(Výkřiky.)
Ke konci svých vývodů musím konstatovati,
že byl podán návrh kol. Tauba, aby věc
byla vrácena rozpočtovému výboru a
aby se osnova projednávala v souboru ustanovení
celé daňové reformy. Poněvadž
jde o věc nutnou, jak jsem již dovodil, nemohu tento
návrh doporučiti ke schválení slavné
sněmovně a žádám, aby návrh
zákona byl schválen sněmovnou ve znění
rozpočtovým výborem doporučeném.
(Souhlas.)