357. Resoluční návrh posl. Kreibicha
a soudr. ke kap. 22:
Vládě se ukládá, aby prostřednictvím
ministerstva zahraničních věcí oznámila
reparační komisi, že Československá
republika vzhledem k těžkým břemenům
stávajících státních dluhů
není s to, aby převzala jakékoliv reparační
závazky, či t. zv. taxu za osvobození, a
aby toto stanovisko odůvodnila také tím,
že republikou převzatý majetek státu
rakouského a maďarského, jakož i bývalého
rodu Habsburského byl nahromaděn z vykořisťování
pracovní síly a daňovou poplatností
obyvatelstva na území nynější
Československé republiky a že tedy patří
lidu, jenž za svůj majetek nebude platiti a jenž
také nenese žádné odpovědnosti
za vypovězení a vedení války starým
režimem, pročež nemůže býti
nucen, aby převzal jakékoliv ručení
za škody, způsobené touto válkou.
358. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke kap. 23:
Vláda se vybízí, aby ještě v
tomto zasedání podala návrh zákona,
jímž se kontrola státního hospodářství
mění v předběžnou kontrolu za
účasti členů sněmoven.
359. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, §u 1:
Vláda se vybízí, aby pracovní poměry
dělníků, zaměstnaných u tabákové
režie, upravila sociálně podle platných
kolektivních smluv.
360. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, §u 4:
Vláda se vybízí, aby pracovní poměry
dělníků zaměstnaných u československé
pošty upravila sociálně, podle platných
kolektivních smluv.
361. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, §u 5:
Vláda se vybízí, aby pracovní poměry
dělníků zaměstnaných u československých
státních drah upravila sociálně a
podle platných kolektivních smluv.
362. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, §u 5:
Vláda se vybízí, aby snížila
nákladní a osobní sazby. U nákladního
a kusového zboží buďtež zavedeny
hodnotové sazby.
363. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, §u 5:
Železniční správa se vybízí,
aby předložila podrobný výkaz o odběru
režijního uhlí.
364. Resoluční návrh posl. Remeše,
R. Chalupy a Svobody ke skupině II, § 6:
K účelu dozírání nad hospodářstvím
na státních statcích a lesích zvolen
budiž 24členný výbor ze členů
poslanecké sněmovny, který by prováděl
nutnou parlamentní dohlídku nad touto částí
státního hospodářství.
365. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině II, § 9:
Vláda se vybízí, aby drahotní přídavky
pensistům bratrských pokladen státních
dolů a huti vyplácela dále v původním
rozsahu.
366. Resoluční návrh posl. Weberové
a druhů ke skupině III:
Vláda se vybízí, aby poskytla obcím
potřebné peníze, aby se mohl konati na Slovensku
německý babický kurs, poněvadž
všechny tamější uchazečky o přijetí
do německého olomouckého babického
kursu byly odmítnuty a jest naléhavě třeba,
aby v tamějším území, zvláště
ve Spiši, byly ustanoveny německé porodní
babičky.
367. Resoluční návrh posl. Weberové
a druhů ke skupině III:
Vláda se vybízí, aby poskytla obcím
1 milion Kč na péči o tuberkulosní,
aby bylo lze čeliti aspoň nejhorším
škodám.
368. Resoluční návrh posl. Weberové
a druhů ke skupině III:
Vláda se vybízí, aby obcím brodeckého
jazykového ostrova poskytla na stravování
hladovějících obyvatelů 500.000 Kč.
Žádost zaslaná dne 15. listopadu 1926 ministerstvu
soc. péče budiž ve svrchu uvedeném smyslu
příznivě vyřízena.
369. Resoluční návrh posl. Weberové
a druhů ke skupině III:
Vláda se vybízí, aby částky
zařazené na sociální péči
v obcích, beztoho nedostatečné, v rozdělovala
podle procent odpovídajících klíči
obyvatelstva.
370. Resoluční návrh posl. Hackenberga
a druhů ke skupině IV:
Vláda se vybízí, aby neprodleně podala
přesný výkaz o stavu státních
dluhů a při tom podala zvláště
zprávu o stavu otázky reparační.
371. Resoluční návrh posl. Procházky,
Bergmanna, Buřívala, Pechmanové a soudr.
k finančnímu zákonu:
Vládě se ukládá, aby ihned vydala
služební řády pro zaměstnance
nepragnatikální a zaměstnance státních
podniků v důsledku §u 210 zákona č.
103 ex 1926.
372. Resoluční návrh posl. dr Schollicha
a druhů k finančnímu zákonu:
Vláda se vybízí, aby se postarala, aby se
spořitelnám jako správcům s pupilární
jistotou středních a malých vkladů,
dostalo z fondu ke zmírnění poválečných
ztrát většího přídělu.
373. Resoluční návrh posl. dr Schollicha
a druhů k finančnímu zákonu:
Vláda se vybízí, aby poskytla peníze,
potřebné na sanaci lidových úvěrních
ústavů.
374. Resoluční návrh posl. dr Schollicha
a druhů k finančnímu zákonu:
Vláda se vybízí, aby podala návrh
zákona, v podle něhož by spořitelny
jako lombardní věřitelé válečných
půjček mohly tyto válečné půjčky
zhodnotiti přednostním upsáním IV.
státní půjčky.
375. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Buřívala, Procházky, Pechmanové a
soudr. k finančnímu zákonu:
Vládě se ukládá, aby do tří
měsíců předložila nový
pensijní zákon státních zaměstnanců
k ústavnímu projednání.
376. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Buřívala, Procházky, Pechmanové a
soudr. k finančnímu zákonu:
Vládě se ukládá, aby do konce roku
1926 provedla systemisaci služebních míst státních
zaměstnanců a povýšení těchto
zaměstnanců na uprázdněné místo
vyšších stupnic platových ad personam.
377. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Buřívala, Procházky, Pechmanové a
soudr. k finančnímu zákonu:
Vládě se ukládá, aby do tří
měsíců upravila znovu otázku tak zvané
"Slovenské a Podkarpatoruské výhody"
pro všechny státní zaměstnance na území
Slovenska a Podkarpatské Rusi.
378. Resoluční návrh posl. Buřívala,
Bergmanna, Procházky, Pechmanové a soudr. k finančnímu
zákonu:
Vládě se ukládá, aby provedla přeřazení
služebních míst do vyšších
skupin činovného na základě vládě
podaných žádostí.
379. Resoluční návrh posl. Procházky,
Bergmanna, Buřívala, Pechmanové a spol. k
finančnímu zákonu:
Vládě se ukládá, aby do konce roku
1926 vydala vládní nařízení
k §u 142 zákona v č. 103/1926 a k §u 23
zákona č. 104/1926.
Předseda (zvoní): Návrhy tyto
jsou opatřeny dostatečným počtem podpisů
a jsou předmětem jednání.
Žádám pana zpravodaje posl. dr Hnídka,
aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Po obsáhlé debatě, která trvala přes
65 hodin, je mým úkolem, abych přehlédl,
roztřídil a posoudil vývody jednotlivých
pp. řečníků, které byly v debatě
předneseny. Doba, po kterou debata trvala, jistě
stačila k tomu, aby se mnoho povědělo a také
dobře povědělo. Budiž mi dovoleno, abych
projevy obou debat, generální i speciální,
shrnul v jedno, protože projevy z debaty specielní
se mnoho nelišily od projevů z generální
debaty. Při specielní debatě bylo by si jistě
přáti, aby se držela více v rámci,
přiléhajícím k samému rozpočtu
a nebyla držena v rámci příliš
všeobecném; tím byla by bývala debata
zajímavější a byla by větší
účast na této debatě.
Projevy bych roztřídil na tři druhy: předně
na projevy takového druhu, které s rozpočtem
vůbec nebyly v žádném spojení
a přirozeně se vymykají z mého posouzení
jako zpravodaje rozpočtového, ač mne tyto
vývody přímo lákají k odpovědi,
ale poněvadž byly předmětem diskuse
jednotlivých kolegů z různých stran,
dostaly i tyto vývody náležitou odpověď.
Druhé vývody tykaly se stanoviska jednotlivých
stran ke státu, k vládě a většině,
byly přednášeny posudky, přání
a výtky, týkající se jednotlivých
ministerstev a státních úřadů.
Konečně třetí druh projevů
týká se vlastního rozpočtu a jednotlivých
jeho položek. Bohužel, že vývodů
tohoto třetího druhu bylo nejméně,
ačkoliv rozpočet, jeho forma, struktura a jednotlivé
položky přímo volaly po tom, aby tento rozpočet
byl podroben důkladné a odborné úvaze
a posouzení.
Mám-li nyní projeviti svůj povšechný
úsudek o projevech obou posledních druhů,
musím mimoděk srovnati tuto debatu s debatou v rozpočtovém
výboru. Řekl jsem již ve svém referátu,
že v rozpočtovém výboru byla debata
na veliké výši a věcná; bohužel,
nemohu totéž říci o debatě, která
byla právě provedena, ačkoli mnohé
vývody byly velmi zajímavé a přinášely
mnoho nového. Přece však byli jsme zde svědky
vývodů a projevů, které rozhodně
nesouvisely nikterak s tímto rozpočtem a, bohužel,
málo přispívají k vážnosti
sněmovny a jednotlivých poslanců.
Především setkáváme se při
rozpočtové debatě také se zvláštní
okolností, totiž, že některé české
strany, které dříve patřily do většiny,
vystoupily jako strany oposiční a jako takové
precisovaly své stanovisko k vládě.
Řečmi jednotlivých řečníků
jako červená nit táhly se tři myšlenky:
předně myšlenka, že tato vláda
je reakční a protisociální, za druhé:
myšlenka o velké hospodářské
krisi v celém státě, a za třetí:
že je v nebezpečí sociální pojištění.
To byl asi základní tón celé debaty
jak všeobecné, tak i specielní.
Co se týče první, jsem dalek toho - a nejsem
k tomu ani povolán - abych dělal advokáta
vládě, ale budiž mi přece dovoleno,
poněvadž je to otázka důležitá,
abych řekl několik slov.
Při posuzování někoho je pro mne vždycky
důležité, co dělá. Teprve tehdy,
když se mohu o někom přesvědčiti,
že udělal to neb ono, udělám si úsudek,
je-li dobrý nebo zlý. Platí-li to všeobecně,
platí to také o vládě a každá
oposice musí posuzovati vládu výhradné
podle skutků, neboť teprve potom může
se říci: vláda je taková neb onaká.
A tu bych si dovolil tázati se: Dala dosud vláda
příležitost, abychom ji mohli posouditi a odsouditi,
třebas podle skutků? Nedala a přece byla
odsouzena. Mohli bychom nanejvýše posouditi vládu
podle prohlášení p. min. předsedy, které
zde při představení vlády učinil.
Ten vládní projev vyjadřoval program, který
přece byl totožný s programem předešlých
vlád, kdy ještě strany, které dnes jsou
v oposici, byly ve vládě. Nutno tedy s úsudkem,
jaká ta vláda je, zda reakční, protisociální,
počkati, až jak vypadnou její činy;
nelze odsuzovati a priori.
Druhou takovou myšlenkou, která se táhne celou
debatou, bylo zdůrazňování hospodářské
krise. Mluvilo se mnoho o krisi, viněna byla vláda,
většina, mluvilo se o tom, že ta krise nepřestává,
nýbrž naopak že trvá. Měl jsem
již příležitost ve svém referátu
poukázati na tuto okolnost a prohlásil jsem, že
krise zde je. Není to však krise specielně
naše, kořeny této krise tkví, jak to
řekl správně kol. Langr, nejen v nás,
nýbrž leží v poměrech celoevropských.
Tato krise zasáhla také nás, a přirozeně
byla by přišla tak jako tak, ať by byla většina
ta neb ona. Ostatně začala tato krise již za
staré koalice. Nyní však jde o to, jak této
evropské krisi čeliti. Nepomůže nám,
budeme-li se nepřetržitě přesvědčovati,
že krise trvá. Konečně sugescí
přesvědčíme i zdravého člověka,
že jest nemocným. Nepomůže nám
žádný pesimismus, ani bědování,
nýbrž pevná a silná vůle. My
tu sílu máme a proto si také pomůžeme.
Třetí otázka, která zde byla ventilována
velmi často, skoro všemi řečníky,
je otázka sociálního pojištění.
Na tuto otázku je nutno se dívati takto: Starobní
a invalidní pojištění zůstane,
a je věcí lidskosti, aby každý, kdo
celý život spravedlivě pracuje, měl
na stará kolena postaráno o skývu chleba
a nebyl odsouzen k žebrácké holi. Z té
zásady musíme vycházeti i nyní. Důsledky
každého zákona se objeví při
jeho provádění. Objeví-li se při
provádění zákona, že něco
jest nevhodného, jest nutno to odstraniti novelou. Vždyť
jsme novelisovali již kolik zákonů. Uznává-li
se nutnost novelisace zákona o soc. pojištění
se všech stran, nevyjímajíc ani oposici, není
nic i zvláštního, že se k ní přikročí.
Ostatní výtky, které byly činěny,
opakují se každoročně, stereotypně.
Tyto výtky a vývody byly předneseny již
v rozpočtovém výboru, kde jednotliví
ministři na ně odpověděli.
Jak jsem již řekl, bylo málo mluveno o vlastním
rozpočtu, ale to, co bylo řečeno, má
jistě velkou váhu a má to také vliv
na samý rozpočet.
Budiž mi dovoleno zmíniti se o jedné takové
věci, která má pro rozpočet velikou
důležitost. Je to otázka dluhů. Tato
otázka jest pro náš rozpočet kardinálního
významu, poněvadž služba dluhová
činí u nás celou 1/5
rozpočtu, tedy 2 miliardy. Jest tudíž třeba
věnovati této otázce náležitou
pozornost.
Pan kol. Hackenberg s velkou emfásí pro sebe
revokoval právo, že by rád jednou věděl,
jak to s těmi našimi dluhy je, a hlavně s těmi
reparačními dluhy. Věděl bych to snad
ještě raději než p. kol. Hackenberg.
Není to v naší moci, nemáme možnost
si diktovat, poněvadž to od nás nezávisí.
Aby již konečně všem fantasiím
a kombinacím byl učiněn konec, pokládám
za svou povinnost několik slov říci o této
otázce. Terminus "reparační dluhy"
jest u nás vlastně chybný. My žádných
dluhů reparačních nemáme. Nemáme
povinností. Reparační povinnost mají
státy poražené, Německo, Bulharsko,
Rakousko. My máme jen povinnost zaplatiti státní
statky, které patřily dříve vládě
rakouské, německé a maďarské.
Obnosy za tyto statky mají přijíti do zvláštního
t. zv. reparačního fondu. To je naší
zvláštní povinností.
Nyní, jak se stanoví tato cena. Konečnou
cenu těchto statků ustanoví s konečnou
platností reparační komise. Dosud se tak
nestalo. Dosud šetřila tuto věc zvláštní
komise t. zv. Comité de bien cédés, Komité
evakuační, které oceňovalo tyto statky
v jednotlivých zemích. V tomto komité evakuačním
mely po jednom zástupci Francie, Anglie a Italie a pak
jednoho zástupce státy cessionářské.
Všichni tito zástupci si provedli svá ocenění,
a mimo to bylo vyzváno Rakousko a Maďarsko, aby si
ocenily tyto statky samy. Bylo to vlastně pro kontrolu.
A tu samo sebou se rozumí, že Rakousko, Maďarsko,
Německo hledělo tyto statky oceniti co nejvíce.
Považte. pánové, že Rakousko si ocenilo
jen universitní knihovnu enormním obnosem 4 a 1/2
miliard zlatých korun, to by dělalo našich
30 miliard korun. Samo sebou se rozumí, že to bylo
přehnané a že si Rakousko neobyčejně
tím uškodilo. Tato suma byla nerozumná, a proto
tato otázka, hlavně knihovny se týkající,
byla přiznána zvláštnímu neutrálnímu
znalci, který sám ji ocenil na 68 milionů.
Z toho je tedy viděti, že všechny cifry, o kterých
zde bylo mluveno, naprosto neodpovídají pravdě
a nejsou opodstatněné. Stojíme na tom stanovisku,
a to také jistě uplatníme - jsem přesvědčen,
že se nám to podaří - aby tyto statky
nebyly jinak oceňovány, na jiném základě,
než na jakém přebíráme dluhy,
poněvadž tyto dluhy převzaté odečteme
od té sumy, na kterou se ocení statky bývalého
mocnářství. Prohlašuji s docela dobrým
svědomím, že tato otázka je v patrnosti,
že se ne máme čeho obávati a že
všechny kombinace a fantasie jsou bezpodstatny.
Mnoho bylo mluveno také o berní reformě.
O této věci budeme míti příležitost
dopodrobna hovořiti v nejbližší době
jednak ve výboru rozpočtovém, a jednak také
v plenu poslanecké sněmovny. Konstatuji jen z debaty,
že je všeobecné přesvědčení
- to mohu konstatovati z vývodů všech kolegů
řečníků - že k berní reformě
dojíti musí, a to v celém jejím rozsahu,
nevyjímaje ani berně autonomní, poněvadž,
jak řekl jsem již ve svém referátě,
nebylo by nic platné, abychom prováděli reformu
berní státních a aby berně ostatní
zůstaly nepovšimnuty.
A nyní mi budiž dovoleno říci několik
slov o tom nejdůležitějším předmětě,
totiž o hlasování k rozpočtu. Budiž
mi dovoleno dotknouti se návrhu pana kol. dr Czecha,
který dal návrh po generální debatě
na přechod k dennímu pořadu, aby se totiž
o rozpočtu dále nejednalo. Pánové,
co si máme mysliti o tomto návrhu, když tisíce
lidí čeká na to, aby v důsledku rozpočtu
mohli bráti na prvního peníze (Posl. dr
Czech [německy]: To je demagogie! Vy rozumíte dobře,
jaký smysl má náš návrh!), tisíce
invalidů čeká, aby mohli bráti peníze
na podpory. Co si máme mysleti o takovém návrhu,
který byl podán, abychom přešli k dennímu
pořadu. (Výkřiky komunistických.
poslanců. - Posl. dr Czech [německy]: Mýlíte
se, myslíte-li, že nás můžete vypeskovati!
Nerozumíte, co náš návrh znamená!)
Já myslím, že jste ten návrh bral
vážně, pane kol. Czechu. Jestli jste
ho bral vážně, musím o tomto návrhu,
který byl vážně myšlen, také
vážně mluviti. (Posl. dr Czech [německy]:
Od vás se budeme učiti, co vy jste dělali
ve starém Rakousku! Nepotřebujeme poučování
od vás, to byste si musel na nás přivstati!
- Výkřiky komunistických poslanců.
- Předseda zvoní.) Tedy já musím.
také o tomto návrhu mluviti.
K tomuto předmětu se vztahuje prohlášení
některých oposičních stran, že
budou hlasovati proti rozpočtu z toho důvodu, že
nemají důvěry k vládě a že
hlasováním proti rozpočtu vyslovují
nedůvěru vládě. Věc je velmi
důležitá, a je zásadního významu,
protože zde běží o utvoření
tradicí při hlasování o rozpočtu,
běží o zásadní otázku,
o které se též diskutuje ve veřejném
tisku. Komu povolujeme rozpočet? Povolujeme jej státu
anebo vládě? Já jsem ve svém referátu
na tuto otázku vlastně již odpověděl.
Řekl jsem, že rozpočet nepovolujeme ani vládě,
ani většině. (Posl. Kreibich: V Anglii?)
Já na to přijdu hned, co vy říkáte.
Řekl jsem, že rozpočet nepovolujeme ani vládě,
ani vládní většině, nýbrž
státu a na tomto stanovisku také trvám. My
nepovolujeme jej vládě, protože vláda
je jenom exekutivním orgánem legislativy. A my odhlasujeme
rozpočet a vláda jej musí vyplniti a užíti
tak, jak chce legislativa. Nemůže jinak tohoto rozpočtu
užíti, jenom tak, jak si právě legislativa
přeje. Konečně vláda jde a stát
zde zůstává.
Některé strany, ovšem oposiční,
říkají, že budou hlasovati pro jednotlivé
kapitoly. Konec konců pro jednotlivé kapitoly hlasovati,
to není nic jiného, nežli také odhlasovati
důvěru vládě, protože v jednotlivých
kapitolách nepředkládají rozpočet
ani předseda Nejvyššího kontrolního
úřadu dr Körner, ani p. president, nýbrž
předkládá jej vláda, tedy, hlasujeme-li
pro jednotlivé kapitoly, hlasujeme vlastně tím
nepřímo pro vládu.
Pánové se odvolávají na parlamenty
se starou tradicí parlamentární. Ano, já
vám mohu posloužiti důkazy, že v parlamentech
těchto se starou tradicí parlamentární
hlasovali také oposičníci pro rozpočet.
(Posl. Remeš: Kolikrát!) To se rozumí.
Dělo se to na př. ve Francii r. 1925, kdy vládě
Painlévéově byl odhlasován rozpočet
také oposicí. Roku 1923 rovněž tak.
Tam dokonce r. 1925, za vlády Painlévéovy,
přišlo k zvláštní formě,
že totiž většinu utvořily strany
oposiční. Tak tomu bylo ve Francii, tedy na ni se
odvolávati nemůžeme. Ale u nás je pamatováno
jinak na to, máme-li vládě vysloviti důvěru
nebo ne. U nás je na to pamatováno samotnou ústavou,
a to paragrafem 75 ústavy. Tam stojí, že sněmovna
může kdykoliv položiti otázku důvěry
a může odhlasovati vládě nedůvěru.
Tedy tam je to místo, kde můžeme vládě
odhlasovati důvěru nebo nedůvěru.
To stanovisko, že hlasováním pro nebo proti
rozpočtu se vyslovuje důvěra nebo nedůvěra
vládě, je neudržitelné. Neběží
o vládu, nýbrž o stát, jeho potřeby
a jeho žití.
Ke konci bych chtěl ještě několik slov
říci o navržených pozměňovacích
návrzích a o resolucích. Byla jich podána
úctyhodná cifra, skoro asi 200 pozměňovacích
návrhů a 200 resolučních návrhů.
Bylo mně již po provedené debatě ve
výboru rozpočtovém vyčítáno,
že jsem se vyslovil proti mnohým resolučním
a pozměňovacím návrhům. K čemu
jsou určeny resoluce? Resoluce jsou určeny k tomu,
vyzvati vládu, aby provedla to a ono. Samo sebou se rozumí,
že může prováděti jenom to, k čemu
je oprávněna zákonem. A jestliže tato
resoluce žádá něco, nač je třeba
změny zákona, není přece možno
k tomu vyzývati vládu. K tomu je legislativa, aby
svými iniciativními návrhy přivedla
to, čeho chce dosáhnouti resoluce. A pak, zakládat
rozpočet na resolucích, je nemožno.
Co pak se týče resolucí, jež formálně
provésti by sice bylo možno v mezích zákona,
které však vyžadují velkého nákladu,
nelze jich doporučiti proto, poněvadž by se
ohrozila rovnováha rozpočtu. A nelze přece
jedním dechem vyzývati vládu, aby vydávala
peníze mimo tento rozpočet, a zároveň
chtíti na ní, aby také šetřila.
Buďte, dámy a pánové, přesvědčeni,
že jen s těžkým srdcem jsem se stavěl
proti pozměňovacím návrhům
a resolucím, z nichž mnohé byly jistě
dobré a oprávněné, a byl bych šťasten,
kdybych je mohl doporučiti. Ale moje povinnost jako zpravodaje
je přece jen silnější než osobní
sklony. Dokonce musil jsem se postaviti proti návrhům
svých vlastních klubovních kolegů,
ačkoli podávali návrhy takové důležitosti,
jako byl na př. návrh meliorační,
na kterém jistě záleží všem
stranám bez rozdílu. Podobně také
přišly jiné a jiné návrhy, které
byly jistě dobré, na př. kol. Patzel
přišel s návrhem týkajícím
se propuštěných a pensionovaných úředníků,
kde si stěžoval na rozličné nespravedlivosti.
Jistě v těchto, jako i v mnoha jiných věcech,
tak zejména co se týče drah, a kde zase běží
také o Slovensko - známé dráhy Kapušany-Vranov,
Margecany-Červená Skála, - všecky tyto
resoluční návrhy mají oprávněnost,
ale jsem přesvědčen, že vláda
i bez odhlasování těchto formálních
resolucí učiní svou povinnost a provede také
i bez resolucí to, k čemu směřují.
Připomínám, že, kdyby tyto resoluční
a pozměňovací návrhy byly přijaty,
celá výstavba rozpočtu by se také
sesula. V rozpočtovém výboru bylo také
přijato více resolučních návrhů
než jiná léta, a to 27, a rovněž
také návrhů oposice, takže není
při nejlepší vůli možno, abych
zde doporučil k přijetí takovou spoustu návrhů
pozměňovacích a resolučních,
které byly předneseny. Jak jsem již také
řekl, nebylo by správné stavěti celý
rozpočet na resolucích. V důsledku toho budiž
mi prominuto, že pro pokročilou dobu nemohl jsem věnovati
tolik času vývodům jednotlivých řečníků
a své replice na ně, a že si dovoluji navrhnouti,
aby rozpočet byl přijat tak, jak byl navržen
výborem rozpočtovým. (Potlesk.)