Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno!
Dne 12. října 1925, tedy téměř
právě před rokem, jednali jsme o vládním
návrhu zákona o státní pomoci při
živelních pohromách 1925 a o opatřeních
k zamezení škod při živelních pohromách
v budoucnosti, o návrhu, jenž se stal potom zákonem.
Použil jsem již tenkráte příležitosti,
abych pronesl své vlastní mínění
a mínění příslušníků
mé strany k obsahu tohoto návrhu. Souhlasil jsem
s vládním návrhem a nemohl jsem ani jinak,
poněvadž v něm byla stělesněna
velká myšlenka společenské pomoci, proti
níž jsme se ani my nemohli zásadně stavěti.
Tenkráte stavěli jsme se jen proti rozsahu některých
ustanovení vládního návrhu.
Dámy a pánové! To jest také dnes základním
tonem našeho stanoviska při projednávání
zprávy zemědělského, sociálně-politického
a rozpočtového výboru k návrhům
týkajícím se napravení následků
živelních pohrom v roce 1926. Účelem
těchto návrhů jest, aby loňský
zákon a jednotlivé jeho paragrafy byly dále
prováděny. Souhlasíme-li tedy také
s touto zprávou, nevylučuje to, podobně jako
když jsme loňského roku zaujali stanovisko
k říjnovému zákonu 1925, že do
jisté míry kritisujeme rozsah této pomoci,
provádění loňského zákona,
již proto, že víme, že to bez kritiky nejde,
že víme, že kritika někdy může
také myšlenku podporovati. Loňského
roku jsme se domnívali, že můžeme na dlouhou
dobu vystačiti se zákonem ze dne 15. října
1925, číslo 227 Sb. z. a n., a s vládním
nařízením ze dne 22. prosince 1925, číslo
266 Sb. z. a n. Tímto zákonem poskytovala se pomoc
při živelních pohromách, které
se dostaví jistě každého roku. Loňského
roku, usnášejíce se na říjnovém
zákonu, nemohli jsme tušiti, že rozsah živelních
katastrof bude v roce 1926 tak strašlivý, tak ohromný,
jako se to, bohužel, stalo. Ve skutečnosti není
území našeho státu, které by
letošního roku nebylo postiženo živelními
pohromami. Povodní, průtržemi mračen,
krupobitím a bouřemi byly všude poškozeny
kultury, domy, silnice, cesty a mosty. Tyto škody jsou tak
neobyčejně veliké, že podle našeho
mínění právě při letošních
živelních pohromách nelze vystačiti
s pravidelnou výší podpor. Naproti tomu musíme,
bohužel, konstatovati, že od té doby nebylo možno
úplně vyčerpati ani možnosti zákona
loňského. Loňského roku povolili jsme
- jeden řečník vypočítal zde
již dnes tyto částky - miliony korun, celkem
74,000.000 Kč na bezplatné podpory, aby se postiženým
opatřily potraviny, šatstvo, osivo, aby se jim poskytovaly
subvence, bezúročné zápůjčky
na opravu nebo znovuzřízení obytných
a hospodářských budov, živnostenských
a průmyslových provozoven, poškozených
živelními pohromami roku 1925, a miliony na opravu
poškozených silnic a mostů a na opravu vodních
toků a rekultivace.
Dámy a pánové! Dosud ještě nebyla
skončena ani šetření o všech škodách
z roku 1925, nemluvě již ani o zjištění
škod v roce 1926 a nemluvě již ani o tom, že
by se snad byla poskytla za škody způsobené
v letech 1925 a 1926 postiženým byť i sebe menší
pomoc. (Výkřiky na levici.). Kritisujeme
toto zpoždění a domníváme se,
že pomoc státu - a v tomto případě
jde přece o pomoc státu - měla by dvojnásobnou
cenu pro lidi, kteří této pomoci potřebují,
kdyby byla poskytnuta pokud možno ihned v době neštěstí,
a to ještě větší měrou,
než jak jest ustanoveno v zákoně. Neboť
žádné sněmovně na světě
a zajisté ani této slavné sněmovně
by nenapadlo, aby dodatečně neschválila překročení
povolené částky, kdyby skutečně
byla překročena, aby bylo lze napraviti způsobené
škody.
Nerad bych zde poukazoval na metody starého Rakouska. Zajisté
ani ve starém Rakousku neklapalo všechno tak, jak
by si toho bylo třeba přáti. Avšak pokud
jde o předmět, jímž se právě
zabýváme, dlužno jistě připomenouti,
že staré Rakousko v takovýchto případech,
kde šlo o poskytnutí sociální pomoci,
bylo na místě skoro okamžitě. To jest
věc, již musíme zde konstatovati. Bylo by si
jen přáti, aby také naše vláda
zachovávala takovýto postup. Ale jak řečeno,
škody z roku 1925 a 1926 byly nanejvýš úředně
zjištěny. O nějaké pomoci ve formě
přídělů, jak to předpisuje
zákon, o náhradách podle §u 2 tohoto
zákona, nelze většinou vůbec mluviti.
A mohu jen prohlásiti, že by se občanům
postiženým živelními pohromami bylo velmi
strašlivě vedlo, kdyby soukromá obětavost
a zvláště obětavost samosprávných
korporací, obcí a okresů nebyly opatřily
podstatnou pomoc, kdyby byly ve skutečnosti nedohonily
to, co stát zameškal.
Jak velice se zpozdily třebas jen práce podle zákona
z 15. října 1925 a jeho prováděcího
nařízení z 22. prosince 1925, naprosto nemluvě
o zpoždění náhrad za škody způsobené
pohromami letošního roku, o tom svědčí
výsledek oběžníku, který jsem
sám rozeslal, a to jen v mezích mého domovského
okresu. Každý kolega byl by tímto způsobem
jistě došel k témuž výsledku. V
oběžníku zaslaném 10 obcím v
mém okrese chtěl jsem přezkoumati způsob,
jak se dosud obyčejně poskytovala pomoc podle zákona
z října 1925, a ani jedna z těchto 10 obcí
nemohla ani oznámiti, že by jí byla poskytnuta
nějaká pomoc na škody způsobené
na jejím území. Tak městský
úřad v Desné která se tak smutně
proslavila průtrží údolní přehrady
- mi oznámil, že vláda neposkytla dosud žádné
subvence ani jiné pomoci na škody způsobené
živelními pohromami, ba že tyto škody, ačkoli
byly řádně ohlášeny podle zákona,
nebyly dosud ještě ani úředně
zjištěny. To jest výsledek zpráv na
můj oběžník. Také obec Polubný
v jabloneckém okrese, v níž byly způsobeny
značné škody, jmenovitě na kulturách
v obvodu tamější obce, nedostala dosud nejmenší
náhrady ani za škody způsobené na veřejném
majetku, ani na majetku soukromém. Touž odpověď
na svůj oběžník jsem dostal z Rychnova
u Jablonce, ze Smržovky, z Dolního Maxova, Josefodolu,
z Proseče nad Nisou, z Harachova - k této obci se
ještě vrátím - a také z Jablonce.
Nevím, zda také jiní kolegové nemohou
tvrditi o svých okresech totéž. Právě
před dnešní schůzí řekl
mi kol. Krebs, že také v Polabí byla
skutečná pomoc takto zanedbána, zvláště
v okolí Litoměřic a nahoru až do Děčína
a Hřenska. Sám jsem byl osobně svědkem,
jak se lidé bydlící v Loubí na břehu
Labe po sedmé musili vystěhovati. Těmto lidem
byla způsobena značně vysoká škoda,
avšak ani tam nebyla dosud nahrazena. Jest to velmi příznačné,
že to musíme konstatovati. Prosil bych, aby vláda
také zkoumala, co zde uvádím. Jest zajímavé
konstatovati rozpor mezi tímto skutečným
ignorováním škod a sliby, které nám
poslancům byly činěny, když jsme jako
tlumočníci nouze a bolestí nám svěřených
lidí z nejrůznějších krajin prosili
vládu o pomoc. Zmiňuji se zvláště
o odpovědi vlády na dotaz, který podal kol.
Krebsa moje maličkost, aby co nejrychleji byly vyplaceny
subvence a výpomoci na škody, zvláště
v severočeských oblastech, kde způsobila
škodu voda, dále v poříčí
Nisy, Ploučnice, Kamenice a v Polabí a v Poohří.
Vláda nám výslovně slíbila,
že zvláště rychle provede zjištění
škod a že skutečně budou poskytnuty výpomoci.
Musím zde však konstatovati, že to, co nám
bylo tehdy slíbeno, nebylo dosud provedeno, že tedy
slib jest přímo v nápadném rozporu
se skutečností. Ba nebyla ani zjištěna
škoda a to ani z roku 1925, nemluvě již o škodě
způsobené roku 1926. Nebyly také splněny
pokyny, které vydala vláda jednotlivým berním
správám, a přece bylo by to bývalo
to nejmenší, aby se lidem, kteří utrpěli
obrovskou škodu, aspoň poněkud odepsaly daně
v běžném roce. Vím o takovém
charakteristickém případu z Harachova v Krkonoších.
Tamější občan utrpěl živelnou
pohromou letošního roku těžkou škodu,
celý dům byl stržen, a teď se přichází
na tohoto občana s exekucí na dům a pozemky,
ovšem na dům, který Mumlava dávno již
odplavila, a na pozemky, které byly neslýchaně
zpustošeny. Jest tedy nejvýš na čase,
aby byla poskytnuta pomoc, a kdyby se po této stránce
ještě dále vyčkávalo, musili
bychom dále ukazovati na rozpor mezi slovy a jejich plněním.
Po této stránce připomněl bych také,
že se nedbalo velkých škod způsobených
živelnou pohromou 12. srpna 1925, které zvláště
pocítil jablonecký okres. Město Jablonec
utrpělo touto pohromou, jak lze prokázati a jak
bylo zjištěno státní komisí,
na stavbách škodu 812.850 Kč a věcnou
škodu 106.585 Kč, tedy dohromady skoro milion korun,
a ačkoli město Jablonec a postižení
občané zakročili u vlády, aby jim
na to poskytla pomoc, nebyl jim do dnešního dne vyplacen
ani haléř subvence nebo výpomoci. Prosil
bych, abyste se jednou přesvědčili o skutečném
rozsahu škody, která byla touto pohromou způsobena
v obvodu města Jablonce, abyste pochopili, co to znamená,
jestliže na takovou škodu, která již byla
způsobena před více než rokem, nebyl
poskytnut ani haléř státní subvence.
To musí logicky vyzývati ke kritice. (Místopředseda
Slavíček zvoní.)
Pan předseda mě napomenul, abych se řídil
řečnickou lhůtou. Musím tedy přestati
s touto kritikou, rád bych jen ještě promluvil
o druhé hlavě zákona z října
1925. Již loňského roku jsem zdůraznil,
že větší význam než vydání
nařízení a opatření na ochranu
poškozených živelními pohromami měla
předběžná opatření proti
takovýmto škodám. Již loňského
roku jsem poukázal na velký význam zvláště
jmenované již druhé hlavy a již tenkráte
jsem se přimlouval, aby se tohoto zákona použilo.
Také dnes opět přimlouvám se co nejrozhodněji,
aby byla poskytnuta náhrada, jak občanům,
tak také obcím a okresům, kteří
byli poškozeni živelními pohromami, avšak
v ještě větším jejich zájmu
přimlouvám se za to, aby byla provedena zvláště
ustanovení této druhé hlavy, podle nichž
se mají učiniti preventivní opatření.
Zde se poukazuje v dvojím směru na budoucnost. Především
bude z toho prospěch preventivně, avšak také
positivně, neboť nejen že se regulací
řek, štěrkovými přehradami, stavbami
údolních přehrad atd. zabrání
škodě způsobené povodněmi, nýbrž
i živelní síla bude přinucena člověku
ještě prospívati. Tato tendence sleduje se
značnou měrou ve všech státech, zvláště
v Rakousku, Německu, Italii a ve Švýcarsku
a na letošní výstavě mohli jsme viděti
leckterou zajímavost z oboru vodního hospodářství
a vodní stavební techniky. I když tyto státy,
zvláště však Italie, pro nedostatek uhlí
musí prováděti tyto stavby, jest tato věc
i pro nás přece nesmírně důležitá
a nesmíme zůstati pozadu. Pokládám
se plně za legitimovaného poukázati na tuto
nutnost. Jsem zástupcem území, v němž
soukromá iniciativa provádí tyto práce
v duchu druhé hlavy uvedeného zákona již
desítiletí. Znám tyto práce severočeského
vodního hospodářství a právě
proto cítím, že jsem legitimován takto
mluviti. Lepší než dodatečně zjišťovati
způsobené škody musí býti čeliti
jim předem, využíti živelné síly
způsobem, jež jsem naznačil. Bylo by nespravedlivé,
kdybych neuznal také práci, která byla již
vykonána. Co vykonalo již po této stránce
ministerstvo veř. prací, komise pro regulaci řek
a ministerstvo zemědělství, zasluhuje zajisté
uznání. Přejeme si jen, aby tyto práce
náležitě pokračovaly a abychom dospěli
k onomu národohospodářskému plus,
které stojí na konci celé akce. Na tyto práce
musejí býti poskytnuty potřebné peníze
a částky, jež jsou na to dnes rozpočteny,
musejí býti zvýšeny. Víme, že
fond ministerstva vnitra pro škody způsobené
živelními pohromami, že meliorační
fond ministerstva zemědělství a peníze,
jež mají komise pro regulaci řek, nepostačují.
Prohlašujeme, že právě pro tento účel
musí býti peníze uvolněny. Však
se nějakým způsobem naleznou z příjmů
státu. Chtěl jsem připraviti návrh,
jehož účelem by bylo abych poukázal
jen poněkud na možnost, jak by se opatřily
peníze - aby se aspoň celý výtěžek
daně z vodní síly věnoval těmto
účelům. Jen zcela krátce, poněvadž
mi již uplynula řečnická lhůta,
upozorňuji na vývody profesora Rosenkranze v posledním
čísle časopisu "Wasserwirtschaftliche
Mitteilungen", které shrnul v této věci
ve velmi pozoruhodném článku. Kdyby se v
této věci postupovalo prakticky, mohli bychom s
prospěchem dostati se kupředu i v duchu myšlenek
druhé hlavy zákona z října 1925.
Na konec bych ještě poznamenal, že úplně
souhlasíme, jak s tendencí návrhů
výborů, o nichž bylo referováno, tak
také s tendencí říjnového zákona,
což, jak jsem již s počátku řekl,
nevylučuje kritiku, že však žádáme,
aby se všechna tato opatření a ustanovení
prováděla bezvadně, především
však, aby se prováděla včas a nestranně.
Při všech těchto opatřeních dlužno
spravedlivě pamatovati na poškozené a nesmí
se nakládati s poškozenými různě.
Budeme tedy hlasovati pro přednesené zprávy.
(Souhlas na levici.).
Místopředseda Slavíček (zroní):
Dále má slovo pan posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Presidium
ocenilo důležitost problému, který jest
na denním pořadu dnešní schůze,
velmi málo. V 15 minutách řečnické
lhůty, kterou presidium vyměřilo, nelze dotknouti
se problému tak mnohostranného, jak by bylo žádoucno.
Jde o otázku ne snadnou a ne jednoduchou, o otázku,
kterou projednávali velmi zhusta na říšské
radě rakouské a která také naše
Národní shromáždění od
jeho vzniku periodicky zaměstnávala. Jde o otázku
ochrany zemědělské práce před
ničícími silami nespoutané přírody,
tedy o veliký problém národohospodářský,
jde o existenční ochranu zemědělských
pracovníků, tedy o veliký problém
sociální. Průměrně za 200 milionů
Kč ročně máme v zemědělství
škod ze živelních pohrom. Záleží
jistě s hlediska celkového národohospodářského
prospěchu na tom, aby škody tyto byly zmírněny
na minimum, i na tom, aby lidé hledající
ve výsledku zemědělské práce
svoji existenci, také ji nalezli.
Jsme u otázky, která se stále vrací.
Roku 1923 tato poslanecká sněmovna se domnívala,
že otázku tu vyřídí zákonem
jisté velkorysosti, povolením 50 milionů
Kč na fond pro veřejné pojišťování
proti živelním pohromám. Od r. 1923 uplynula
léta a na tomto poli v provedení zákona nestalo
se nic. R. 1924 zase přišly těžké
pohromy na naše zemědělství, zase byla
ničena práce desetitisíců výkonných
zemědělců veliké národní
hodnoty, a my jsme opět zde měli návrh zákona,
který měl pomoci, jak se dalo.
Byl to zákon, který bral z povolených 50
milionů Kč na skutečnou velkorysou organisaci
boje proti živelním pohromám v zemědělství
10 milionů, aby je dal jako podporu postiženým.
Za rok nato vrátila se sem otázka znovu. Loňského
roku byly opět nové, veliké katastrofy v
našem zemědělství, opět nové
volání po pomoci, a tato sněmovna usnesla
zákon, kterému také nelze upříti
jistého hlubšího řešení
problému, jisté velkorysosti. Zákonem tímto
povolilo se 74 milionů Kč na boj proti zhoubným
silám přírodním v zemědělství.
36 milionů Kč bylo určeno na přímou
podporu postiženým, 24 milionů Kč na
zničené cesty, silnice atd., 14 milionů bylo
určeno na úpravu bystřin, vodních
toků, aby byly zmírněny kruté následky
jich rozvodnění, a v hlavě II tohoto zákona
bylo nejdůležitější opatření,
povolení roční anuity 50 milionů Kč
na úpravu vodních toků, což prakticky
znamená povolení nějaké půl
miliardy korun na úpravu našich vod, aby byly opět
vyloučeny jejich zhoubné následky na zemědělské
podnikání.
Měla býti zřízena vodohospodářská
rada. A přehlížíme-li dnes výsledky
tohoto zákona, tož nemůžeme se uzavříti
trpkému zklamání. Bylo to tu řečeno
i řečníky vládní většiny
a já nechci v této příčině
cokoliv přičiňovati. Zákon zůstal
na papíře, zákon splněn nebyl. Proč,
zda z poznání, že se ani tímto způsobem
prospěch a ochrana zemědělské práce
a zemědělců před živelními
pohromami řešiti nedá, či z jiných
příčin - není dnes času, tuto
otázku zde rozebírati. A nyní přicházejí,
slavná sněmovno, rozpočtový a zemědělský
výbor dokonce se 3 novými návrhy, kterými
se má řešiti otázka pomoci živelními
pohromami postiženým. Dlouhé serie požadavků,
které, jak mám vážné pochyby,
z velké části opět zůstanou
na papíře. Těmito návrhy má
se řešiti otázka pomoci těm, kterým
letošní rok přinesl tolik a tak vážných
škod. Rok 1926 byl zajisté v tomto ohledu rokem osudným.
Není jediného obvodu v republice, který by
nebyl podstatně živelními pohromami nejrůznějších
druhů zasažen, některé kraje dokonce
několikráte. Na českém jihu, na českém
západě, v povodí velikých řek
Vltavy, Labe, Jizery, na Moravě a ve Slezsku, na Slovensku
a na Podkarpatské Rusi, tam všude řádily
živelní pohromy a ze všech stran odtamtud slyšeli
jsme volání o pomoc. Jen na Polabí odhadují
se škody způsobené letos živelními
pohromami na 100 mil. Kč, zatím co škody způsobené
živelními pohromami, jak jsem řekl, v republice
činí cca 200 mil. Kč.
Tomu také odpovídá velký počet
iniciativních návrhů, které zde byly
členy této slavné sněmovny podány
a v nichž žádána byla pomoc. 82 návrhů
na pomoc krajinám postiženým živelními
pohromami bylo tu letos podáno, 50 jich vyřizujeme
těmito 3 návrhy, 32 jich ještě čeká
na další osud, na další vyřízení.
Jde tedy, jak jest viděti, o rok mimořádně
těžký v tomto ohledu, o katastrofy skutečně
velikého rozsahu, které ovšem sotva budou moci
býti, byť z části, odčiněny
tím, co se tu navrhuje.
Slavná sněmovno! Pomocná akce v rámci
daných předpisů a finančních
možností státu, která má zmírniti
osud postižených, je velmi členitá.
Bohužel, stále a stále přicházíme
se svými stížnostmi jak na její neúplnost,
tak na její neobjektivně provádění,
stále a stále přicházíme k
jednomu a témuž výsledku, že se problém
dosavadním způsobem řešiti nedá.
Prosím, vezme-li povodeň četným lidem
střechu nad hlavou, strhá-li jim pole, odnese-li
jim píci pro dobytek, takže tu lidé s holýma
rukama stojí nad troskami svého hospodářství,
jest jistě třeba okamžité pomoci. Desítky
takových případů jsem poznal, a tato
okamžitá pomoc v zásadě zákonem
dokonce připověděná přijde
v nejlepším případě za 4 až
5 týdnů. Marně voláte v ministerstvu
vnitra, marně urgujete v ministerstvu financí. Jde-li
o rychlou pomoc, tedy ta nejrychlejší pomoc u nás
i v případech velkých katastrof přichází
až za několik týdnů. A přece
je potřebí opatřiti píci pro dobytek
a peníze pro lidi, aby existenci aspoň dočasně
si obhájili, jest potřebí prostředků
k znovuobnovení pozemků atd. Prosím, čeho
se dostalo těm, kterým povodeň vzala jejich
hospodářské či obytné stavení?
Dostane se jim nějaké peněžité
podpory, několik stovek, neb několik tisícovek,
z nichž se ovšem dá sotva co zříditi.
Oč lépe působil by tu na př. zákon
obdobný zákonu o stavebním ruchu pro tyto
případy určený.
Stěžujeme si, že při rozdílení
pomocí není pamatováno především
na ty, kdož byli ohroženi ve své existenci, na
drobné chudé zemědělce, stále
je zde tentýž dvojí loket jako byl dříve,
stále se s ním setkáváme. Navrhovali
jsme svého času vydání zvláštních
zákonných pravidel pro rozdílení podpor
postiženým živelními katastrofami, nedošlo
však k jich vydání, a tak dnes prakse opírá
se o dobrozdání přednosty okresní
správy politické, nebo nějakého více
nebo méně náhodně sestaveného
s pomocného výboru, který také nezaručuje
objektivní udělování těchto
podpor. Zapomíná se dále, že katastrofálními
povodněmi či jinými katastrofami bývají
těžce postiženy nejen podniky zemědělské,
nýbrž i podniky živnostenské a podniky
tovární, takže to znamená často
postižení existence mnoha a mnoha dělníků
v podnicích těch zaměstnaných. Těm
se ovšem nedostane podpory žádné, trpí
zejména drobní živnostníci a marně
se dovolávají pomoci. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Nynější systém řešení
této otázky je neudržitelný. Nejlépe
zračí se to v počtu těch, kdož
se o podporu ucházejí. Z jediného okresu,
kde 10 obcí nanejvýše bylo postiženo povodní,
více než 4000 zemědělců žádalo
o pomoc. Zjev tedy na první pohled podezřelý,
který nasvědčuje tomu, že tu není
správného měřítka o tom, co
býti může a co nikoli, že tu není
správného pochopení, kde je hranice mezi
zájmem soukromým a zájmem veřejným,
a že se v této otázce velmi často postupuje
nikoliv z věcné úvahy, nýbrž
z politického interesu, Jest jistě třeba
vítati každou akci pomocnou, nechť ji koná
kdokoliv, tedy i akci, kterou tu tak vřele ocenil pan kol.
Dubický, akci pořádanou republikánskou
stranou zemědělského lidu. Mám však
vážné obavy, že pan kol. Dubický
byl zmocněn zemědělským výborem,
za který zde podával zprávu, projeviti zvláštní
dík republikánské straně zemědělského
lidu, když ona konala jen svou povinnost, zvláště
dík pouze této straně a nikoli též
ostatním, které na tomto poli konaly svoji povinnost
také. A v této souvislosti chtěl bych, aby
státní úřady bránily se pokusu
zavléci státní pomocnou akci do sfér
stranicko-politických akcí, jak se tyto pokusy,
zejména v poslední době dějí.
(Výborně!) Republikánská strana
sbírá ode všech dary na pomoci postiženým
- řekl jsem, že každou akci třeba vítati
- ale dává pouze nemnohým, pouze těm,
kteří se hlásí k jejímu praporu.
I k tomu má právo, dává-li to ze svého
nebo z kapes svých vlastních straníků
a nikoliv na účet veřejný, a nežádá-li,
by ten stranicko politický charakter akce, sloužící
k prospěchu jen určité strany, byl zakrýván,
maskován státní pomocnou akcí.
Velectění pánové a dámy, jde
o otázku, zda i nadále máme řešiti
problém pomoci zemědělství ohroženému
živelními pohromami způsobem dosavadním.
Máme nadále podávati kupy návrhů,
o nichž víme předem, že se vyřídí
tímto, odpusťte, nevěcným způsobem,
který nepomůže? Máme nadále postupovati
v této otázce životní důležitosti
pro zemědělství i národní hospodářství
způsobem, který neslouží - odpusťte,
že to řeknu - ke cti a vážnosti sněmovny?
Je lépe ukázati na podstatu věci, než
buditi zdání falešné. Zemědělství
jako každé podnikání má své
přirozené risiko podnikatelské, a jest starou
známou věcí, že toto risiko je nemalé.
Proti tomuto přirozenému podnikatelskému
risiku musí se zemědělec, vycházeje
ze svého soukromohospodářského zájmu,
také náležitým způsobem zabezpečovati.
Jakým způsobem? Proti risiku vracejícímu
se - pojištěním. Bohužel, že na této
cestě nedostává se zemědělství
dostatečných podnětů, ani se neopatřují
podmínky, aby tato cesta vedla k žádoucímu
úspěchu. Nám pak, sboru zákonodárnému,
obcím, okresům, župám, zemím,
státu, tedy veřejnosti náleží
všemožná péče o snížení
podnikatelského risika nejen v zemědělství,
nýbrž i jinde, ale poněvadž zde risiko
je největší, tedy hlavně u zemědělství.
Tato péče o snížení podnikatelského
risika v zemědělské práci nemůže
býti ovšem vkládána na bedra korporacím
veřejným. Musí vycházeti z péče
soukromé, a já bych byl rád, aby právě
při projednávání těchto návrhů
bylo na to poukázáno.
Péče veřejná, o tom není pochyby,
mohla by býti vydatnější, než byla
dosud, na tomto poli dalo by se více dělati.
Řekl jsem, že zákon z r. 1923 zůstal
na papíře. Zákon z r. 1925 o úpravě
vodních toků, aby neškodily práci zemědělce,
zůstal také na - papíře. Vodohospodářská
rada není zřízena - dodnes, není také
provedena účelná organisace vodohospodářských
úřadů, vodohospodářské
administrativy. Než tu třeba konstatovati, že
to není jenom z viny příslušných
úřadů, nýbrž také z viny
i jistých kruhů zemědělských,
které se brání, ke škodě věci
samé, o vydati svoje vodohospodářská
oddělení, technická oddělení
tomuto Ústřednímu státnímu
- vodohospodářskému úřadu,
zejména ke škodě té věci, kterou
zmínění páni a zmíněné
korporace měli by zastupovati.
Je třeba však říci, že vodohospodářská
rada, máme-li na mysli, že bude míti za úkol
zpracování věcného, z každé-ho
hlediska odůvodněného, plánu postupu
v pracích vodohospodářských, vykoná
velmi mnoho, bude-li vymaněna ze všech vlivů
jakékoli protekce. To je zhouba našeho vodohospodářského
podnikání. Totéž, co se dělo
za Rakouska, na př. na Labi i na Vltavě, děje
se nyní ve zvýšené míře
v republice nejenom na těchto dvou našich hlavních
tocích, nýbrž vůbec. Upravení
bystřin, úprava řeky, nějaká
regulace, to všechno je dnes nikoli předmětem
věcné úvahy, svědomitého posouzení
s hlediska hospodářského, nýbrž
předmětem politické licitace, předmětem
všelijakých vlivů ke škodě věci
samé a ke škodě vyšších našich
zájmů.
Velectění pánové a dámy! My
sociální demokraté potíráme
tento systém almužnictví. My budeme hlasovati
pro tato opatření přes své pochyby
o účelnosti jejich a přes své pochybnosti
o tom, že docílí žádaného
úspěchu. My sociální demokraté
naléháme však a žádáme,
aby i na tomto poli bylo vykonáno opatření,
které by řešilo problém celý
a nikoli šidilo postižené a nikoli budilo zdání
pomoci tam, kde není. Oficielní politika zemědělská
v tomto státě je dlužna sama sobě, zemědělství,
našemu celému státu v této věci
vhodné návrhy a podněty. Bude třeba
odsunouti více soukromohospodářské
zájmy na mnoha stranácb, aby mohl tím spíše
býti uplatněn celkový zájem, zájem
národohospodářský a zájem našeho
zemědělství. My sociální demokraté
vycházíme tu z hlediska umožnění
nejvyšších zdarů zemědělské
práce, s hlediska poskytnutí nejdokonalejší,
nejlepší a nejvydatnější ochrany
pracujícího lidu zemědělského.
Nechceme pro zemědělce žádné
almužny, chceme náležitou účelnou,
problém řešící organisaci obrany
jeho proti zvůli přírody. (Potlesk čsl.
soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Kvasnička.
Dávám mu slovo.