Posl. Tučný: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno k oněm částem vládního
prohlášení, kde se dotklo hospodářského
stavu v naší republice, několik stručných
poznámek. Po řadu měsíců letošního
roku celý zaměstnanecký svět má
vážné starosti o to, jak zdolati těžký
životní osud, který jej v přítomné
době postihl, a jak zdolati ještě těžší
životní osud, který jej čeká
v nejbližší budoucnosti v zimním období.
Miliony pracujícího lidu čekaly v tom okamžiku,
jak nová vláda Československé republiky
bude reagovati na těžký hospodářský
stav, na těžkou životní úroveň
pracujícího lidu, jaké odezvy najdou jeho
starosti na nejpovolanějších místech,
poněvadž v první řadě je to vláda,
která má největší vliv na vytvoření
osudu veškeré naší společnosti.
Ty miliony pracujícího lidu byly po přečtení
vládního prohlášení jistě
velmi trpce zklamány, poněvadž prohlášení
pana min. předsedy mohlo by býti krátce charakterisováno
slovy, že se nic nestalo, a další prohlášení,
exposé pana ministra financí, mělo jedinou
tendenci, aby to, o čem se mluví jako o hospodářské
krisi a o krisi výrobní, označilo za takové,
že to vlastně nestojí ani za řeč.
Pan ministr financí řekl: Není krise výrobní,
máme pouze 3.2% nezaměstnanosti. Pan ministr financí
řekl: Není drahoty, protože index životních
nákladů, pokud se týče velkoobchodních
cen, od ledna do září stoupl jen o několik
jednotek, takže nedělá zvýšení
ani celé jedno procento. Index maloobchodních cen
zvýšil se tak, že zvýšení
nečiní ani 3% zvýšených výrobních
nákladů. A dodal k tomu: Buďme rádi,
že máme zemědělská cla, která
zvýšila kupní sílu a tím také
pracují ke zmírnění průmyslové
krise.
Lituji, slavná sněmovno, že právě
tak nevážně je posuzována hospodářská
situace v našem státě a zejména pracujícího
lidu na těch nejpovolanějších místech,
kde jsme se domnívali, že najde nejživější
zájem a také vyvolá nejvážnější
starosti. A lituji také, že musím popírati
správnost tvrzení pana ministra financí.
Nebudu je popírati údaji soukromými, ať
z vlastní nebo cizí zkušenosti získanými,
nýbrž údaji úředními a
pro zajímavost vezmu údaje jeho vlastního
kolegy v kabinetu, pana ministra obchodu, který ve svém
nedávném exposé - ne sice ve sněmovně
proneseném - líčil obraz hospodářské
situace a zejména výrobní krise takto: "V
kovoprůmyslu klesla zaměstnanost oproti měsíci
lednu letošního roku o 15-47%! Většina
závodů, u nichž byla zaměstnanost zjišťována,
vykazuje pokles přes 30%, ale počet nezaměstnaných
stoupl pouze o 5-27%, protože závody raději
omezovaly týdní dobu pracovní, nežli
by propouštěly větší počet
dělníků. Malý kovoprůmysl vykazuje
také pokles přes 30%, průmysl smaltovaného
zboží je zaměstnán sotva z 50% výrobní
kapacity. V textilnictví vykazuje průmysl bavlny
oproti lednu letošního roku pokles zaměstnanosti
o 28.5%, průmysl vlny o 18%, průmysl hedvábí
o 15%. V průmyslu sklářském pouze
tabulárny udržely oproti roku loňskému
stejnou zaměstnanost, ba snad o 4% ji zvětšily,
avšak všechny ostatní druhy sklářské
výroby vykazují také pokles: lahvárny
v prosinci byly zaměstnány do 50% výrobní
kapacity, nyní jen do 47%, výroba dutého
skla v prosinci 57%, nyní jen 48.5%, skla litého
a zrcadlového v prosinci 60%, nyní jen 50%. Celý
průmysl sklářský, který v roce
1925 byl zaměstnán do 55% výrobní
kapacity, vykazuje pokles zaměstnanosti jen do 50% výrobní
kapacity. V průmyslu porculánovém je z normálního
počtu 17.000 dělníků 1.800 dělníků
úplně bez zaměstnání, 2.000
dělníků je zaměstnáno jen částečně.
Většina továren pracuje jen omezený
počet dnů v týdnu."
A je zajímavo, že v těchto úředních
údajích pana ministra obchodu, téhož
pana ministra, který před 3 týdny byl účasten
otevření sklářské školy
průmyslové v Německém Brodě,
scházejí údaje ještě o jednom
úseku sklářského průmyslu,
o kterém pan ministr obchodu velmi dobře ví,
a to o průmyslu domáckém, kterým na
Jablonecku a Železnobrodsku v normálních dobách
živilo se nejméně 8.000 dělnických
rodin a z nichž v této době sotva 600 rodin
je v tomto úseku průmyslovém zaměstnáno.
(Slyšte!) Kdybychom, slavná sněmovno,
vzali jen úřední údaje z těchto
oborů průmyslových, z těchto pracovních
odvětví, tož je to přece jen na snadě,
že nezaměstnanost těchto odborů na celkové
nezaměstnanosti průmyslu musí participovati
daleko větším procentem než 3.2%, ačkoliv
při tom ani pan ministr obchodu nepopírá,
že i ostatní průmyslová odvětví
jsou krisí zachvácena a zmiňuje se o tom
jen suše, že krisí zachvácena jsou odvětví
dřevoprůmyslová, zejména průmysl
nábytku, že je krisí zachvácen průmysl
koželužský a keramický.
Kdybyste chtěli jíti do důsledku v zjišťování
nezaměstnanosti a v posuzování té
číslice, kterou vyhodil, myslím, opravdu
nerozvážně pan ministr financí, shledali
byste se se zjevy, které nasvědčují
přímo ironii, pro určitý průmyslový
úsek tato doba, kterou prožíváme, má
býti dobou sezonní a dobré konjunktury, a
tu v oděvním průmyslu jen zprostředkovatelna
na Betlémském náměstí, která
zprostředkuje práci ve Velké Praze, zaznamenává
v době, kdy v oboru oděvním má býti
sezona, 1.117 nezaměstnaných krejčí
a švadlen ve Velké Praze. (Slyšte!) Z
toho je nejlépe viděti, jak krise zachvátila
také průmysl oděvní. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Vážená sněmovno! Není to ještě
dostatečný a dokonalý obraz výrobní
krise a stavu na pracovním trhu. Slyšeli jste z toho,
co jsem citoval z exposé ministra obchodu, že sám
ministr obchodu doznává, že továrny,
aby se vyhnuly hromadnému propouštění
zapracovaných dělníků, omezují
obyčejně týdenní pracovní dobu,
aby se těch zapracovaných dělníků
nezbavily, protože by je snadno ztratily a při zlepšené
konjunktuře by je pak těžko sháněly
dohromady. A pracovní doba se omezuje více, než
ministerstvo obchodu tuší. Neomezuje se jen na 36
hodin týdně, ale omezuje se také na pouhých
12 hodin týdně. A jestli dělník 12
hodin týdně zaměstnaný může
býti počítán mezi stav zaměstnaný,
to je, myslím, velmi problematická otázka.
Všichni pánové mi potvrdí, že takto
zaměstnaného člověka musíme
započítati do stavu nezaměstnaných.
Jestliže vezmeme otázku nezaměstnanosti a pouhé
omezení výroby až do 12 hodin týdně,
myslím, že ti, kteří z vlastních
zkušeností a znalostí pracovního trhu
líčí stav nezaměstnanosti, nijak nepřepínají
skutečný stav, tvrdí-li, že nejméně
200.000 dělníků je nezaměstnaností
postiženo a že nejméně 200.000 dělníků
prožívá dnes těžkou existenční
krisi. My ovšem při tom nezavíráme zraku
před faktem, že nynější výrobní
krise a z ní plynoucí nezaměstnanost není
specialitou československou, ale že je pouhým
úsekem světové krise. Ale přece jen
při tom všem, že si tento fakt uvědomujeme,
nemůžeme pustiti se zřetele druhou otázku,
zda nejsou také příčiny domácí,
které tuto krisi vyvolaly, ji udržují a které
tuto krisi nechaly vyrůsti do nesnesitelných rozměrů.
Musí býti zodpověděna otázka,
zda ta krise musila těchto rozměrů dosáhnouti
a zda musila se státi tak hrozivou. A já říkám,
že toho třeba nebylo, že na tom zavinila velmi
mnoho pasivita a bezradnost vlastníků výrobních
prostředků, pasivita a bezradnost, která
jde do takových mezí, že již oni sami
ničí rentabilitu svých prostředků
a že pracují k úplnému hospodářskému
a výrobnímu rozvratu. Jako důkaz chci uvésti
příklad z doby jen nedávno minulé.
Když pardubická elektrárna potřebovala
novou parní turbinu a vypsala ofertu na její zhotovení,
ucházely se o práci tu tři z našich
nejvýznačnějších firem: Škodovka,
První brněnská a Daňkovka. Všechny
tři oferty zněly přibližně na
1,600.000 Kč. A teprve po otevření ofert
začalo konkurenční zápolení
mezi těmito třemi firmami, které skončilo
tím, že nakonec urvala zhotovení této
parní turbiny sice Daňkovka, ale nikoliv za cenu
1,600.000 Kč, nýbrž za cenu 480.000 Kč.
(Slyšte!) I laikové a dělníci
s podprůměrným rozhledem usoudili velice
správně, že při této oferované
ceně není možno, aby byl zaplacen alespoň
materiál a dělníkova mzda. To dělají,
místo aby ukázali trochu dobré vůle,
nervat a neubíjet se mezi sebou, nýbrž ohlížeti
se po novém, jiném konsumentovi, a není-li
možno nalézti ho doma, ohlížeti se po
něm po případě za hranicemi. Že
to jde, že je k tomu třeba jen trochu dobré
vůle, o tom máme důkaz na Spojených
strojírnách smíchovských. Stálo
to jen, pozvati sem interesenty z Bulharska a ze Srbska, aby se
šli podívati na naši Ervěnickou elektrárnu,
která je dokumentem technické vyspělosti
našeho kovoprůmyslu. A stálo to jen pohoštění
komisí bulharské a srbské, snad to nešlo
ani do velkých tisíců, aby to Spojeným
strojírnám vyneslo zakázky, kterými
mohou zaměstnati své dělnictvo na několik
let. Může-li to dokázati jedna firma při
dobré vůli, dokázaly by to také firmy
jiné.
Vážená sněmovno! Zmínil jsem
se o jednom úseku sklářské výroby,
kde jsem se přesvědčil, že by bylo možno
pouhou maličkostí ozdravět výrobu,
odstraniti krisi, kdyby se našlo pro to trochu pochopení
a kdyby se pro to našla pouhá chvilenka. Je to zase
ten domácký průmysl sklářský
na Jablonecku a Železnobrodsku. Nedávno při
otevření té sklářské
školy uváděl náš konsul z Bombaje
příčiny, pro které poklesl vývoz
bižuterního zboží do Indie, je to pokles
značných rozměrů. Protože r.
1924 a 1925 vyváželi jsme do Indie až za 81 milionů
Kč tohoto zboží, letošní rok bude
vykazovati pokles nejméně o 30 mil. Kč. Ale
pan konsul Lapar uvedl příčiny. Právě
proto, že se tam našlo vydatné odbytiště,
vrhli se tam všichni exportéři bez ohledu na
to, jaké zboží se tam exportuje, a místo
pěkného a broušeného skla a kroužků,
na které si ti Indové tolik potrpí, vyváželo
se tam zboží nebroušené, vyvolávala
se nedůvěra k českému zboží,
a tyto indické trhy obsadilo Německo, Francie, Čína
a Japonsko. Chce-li se znovu utvrditi důvěra v českou
výrobu a zboží, jest potřebí
pouze, aby ministerstvo obchodu zakázalo export nebroušeného
sklářského zboží, a důvěra
v českou práci v Indii se znovu vrátí
a bude u nás odstraněna do značné
míry krise ve sklářské výrobě.
Z těchto příkladů jest aspoň
částečně jasno, že stojíme
před dokonalým úpadkem soukromopodnikatelského
systému a že musí přijíti veřejná
moc, a to v prvé řadě státní
správa, aby do této anarchie a do této frivolity
ve výrobním podnikání zasáhla
exekutivní mocí a donutila, aby se v naší
výrobě zavedl snesitelný pořádek.
Musí býti jednou vážně diskutována
a také prováděna organisace výroby,
abychom zjistili, kterým úsekem jsme překrveni,
ve kterém úseku jsme zaostalí a kde již
máme hospodářské mrtvoly, které
bychom zbytečně umělými prostředky
s vynakládáním velkých obětí
a zbytečné energie chtěli ještě
udržovati při životě. My jsme již
po této účelné organisaci výroby
kolikráte volali, poprvé tehdy, když jsme byli
svědky anomalie v naší výrobě,
že Vagonka zhotovovala vojenské šavle, zatím
co Zbrojovka, které to patřilo, zařizovala
se na výrobu automobilů. Od té doby jsme
stále volali po účelné organisaci
výroby a posledně za úřednické
vlády prosili jsme pana ministra obchodu a veř.
prací, aby se ujali iniciativy a dali podnět k tomu,
že si tím získají velkých a snad
nesmrtelných zásluh o zvelebení našeho
hospodářského života a odstranění
všech budoucích krisí. Bohužel, nestalo
se nic, a jako vidíme bezhlavost a bezradnost v té
velkorysé podnikatelské politice, tak je tomu i
v detailech v našem podnikání výrobním.
Zatím co jsme počítali jistě poctivě
a svědomitě na 200.000 nezaměstnaných
a z toho s největším procentem právě
z textilního průmyslu, kde jen na podpory jest přihlášeno
za měsíc září 35.000 nezaměstnaných
textilních dělníků (Slyšte!
Slyšte!), povoluje se živnostenskými úřady
a okresními politickými správami přímo
bezhlavě práce přes čas také
2 hodiny denně. A nejen to, že se povoluje práce
přes čas, právě v poslední
době jsme zjistili, že v Ústí n. Orl.
firma Hernych nechává pracovati 16tiletá
děvčata, tedy mladistvé dělnice, až
do 2 hodin v noci a že je zaměstnává
plných 16 hodin denně za týdenní mzdu
50 až 60 Kč! (Slyšte! Slyšte!) To
úřady trpí bez ohledu na nezaměstnanost
a bez ohledu na zoufalý osud statisíců nezaměstnaných
dělníků.
To jsou jistě těžké problémy
hospodářské, které se ovšem nevyřeší
útoky na 8 hodinovou dobu a na sociální opatření.
Amerika, která nejméně trpí výrobní
a hospodářskou krisí, si dosud nikdy na krátkou
pracovní dobu nestěžovala, naopak, bude postupně
zaváděti ne 48, ale 40ti hodinovou pracovní
dobu ve formě 5ti denního pracovního týdně.
A zatím co Amerika bude zaváděti 5ti denní
pracovní týden, u nás budeme chtíti
prodlužovati pracovní dobu na 10 a snad ještě
větší počet hodin. A náš
nejnebezpečnější konkurent - Německo,
které nás skutečně z celé řady
odbytišť už vytlačilo, nikdy si nestěžovalo
na těžká sociální břemena,
ačkoliv průmysl německý není
o nic méně zatížen nežli průmysl
náš. Naopak mohli bychom konstatovati, že všecko
to, co je u nás, nemocenské pojištění,
starobní a invalidní pojištění,
úrazové pojištění, nese také
průmysl německý a při tom ještě
musí platiti poloviční kvotu na pojištění
svého dělnictva pro případ jeho nezaměstnanosti.
Tedy je to větší zatížení
sociálními břemeny a přece tento nejnebezpečnější
konkurent náš si na ta těžká, nesnesitelná
břemena sociální nestěžoval.
Tyto problémy se ovšem nevyřeší
recepty, které naznačil pan ministr financí
a kterým já velmi dobře rozumím. On
to nazval "solidaritou zaměstnanců na širší
basi". Do srozumitelné mluvy přeloženo
to znamená, aby stát, státní pokladna
nemusila ničím na nezaměstnanost přispívati,
ať si zaměstnané dělnictvo zaplatí
a vydržuje ty nezaměstnané samo. Jestli tomu
tak rozumí pan ministr financí, bohužel my
a dělnictvo by tomuto receptu nerozumělo. Dělnictvo
rozumělo by něčemu jinému, kdyby se
totiž řeklo, jestliže je nucen některý
podnik propouštěti a tím způsobovati
nezaměstnanost, tož nejenom solidaritu zaměstnanců
na širší basi, nýbrž v prvé
řadě solidaritu celého podniku, všech
podniků zaměstnaných, a potom solidaritu
celé naší společnosti. (Výborně!)
A když musí některý podnik propustiti
50 dělníků, kteří si vydělali
ročně 4.600 Kč anebo 4.800 Kč, stačila
by k tomu solidarita jednoho jediného člověka,
aby osud těch nezaměstnaných byl zpříjemněn,
aby je nečekal hladový osud, stačilo by,
kdyby pan ředitel takového podniku, který
bere 360 tisíc ročního platu, dal těm
50 propuštěným to, oč přišli
újmou na výdělku. A domnívám
se, že by zejména naše podniky, když musí
propouštěti, velmi snadno udržely náklad
na nezaměstnané, protože i při té
krisi, která zachvátila náš průmysl,
podnikatelské zisky jsou pořád úctyhodné
a jdou pořád do velikých a velikých
milionů. Snad nebude na škodu, když uvedu některý
případ. Důlní a hutní společnost
vyplácela 23% dividendy za rok 1925, Škodovy závody
vykazují 34.8 milionů čistého podnikatelského
zisku, továrny Chaudoir 10.7 milionů zisku, Ústecká
společnost chemická 15 milionů zisku a kdybychom
vzali počet nezaměstnaného dělnictva,
které se rekrutuje z těch podniků, náklad
na ty nezaměstnané nečinil by ani jeden jediný
milion. Takovéto solidaritě by dělnictvo
rozumělo, ale nerozumí takové, aby částečně
zaměstnaný člověk, který vydělá
20, 39, 40 Kč týdně, z těch několika
korunek, ze kterých má živiti celou rodinu,
přispíval ještě na vydržování
těch nezaměstnaných kolegů. Jestli
kdo doporučuje tento recept, budiž mi odpuštěno,
já v něm vidím nádech něčeho,
co se bojím nebo lituji vysloviti, nádech cynismu.
Kdyby se ovšem, slavná sněmovno, jednalo jenom
skutečně o 3.2% nezaměstnaných, my
bychom se nedožadovali nějakých mimořádných
opatření pro případ takovéto
krise a nebylo by potřeba také apelovati na solidaritu
zaměstnanců na širší basi. Odborové
organisace naše by už si tu povinnost proti takovému
počtu nezaměstnaných jistě do důsledků
splnily, ale právě proto, že nejde o nezaměstnanost
3%ní, jak o ní mluví pan ministr financí,
nýbrž o nezaměstnanost jistě nejméně
10%ní, je to nad sílu odborových organisací
a odborové organisace takového zaopatřování
nezaměstnaných opravdu nesnesou. A když tak
si všimnete, jak se naše vláda, jak se státní
správa chová v této těžké
době k těmto odborovým organisacím,
a když si všimnete, jak se chová k organisacím
jiným, zejména k organisacím jiných
stavů, tož vidíte markantně velmi nepěkný,
velmi křiklavý dvojí loket, jímž
se měří odborovým organisacím
a těm druhým, kterého si tyto odborové
organisace rozhodně nezasloužily. Panu min. financí
je jistě dobře známa prakse, která
se provádí při výplatě oněch
obnosů, které odborové organisace vyplatily
na účet státu nezaměstnaným.
Pan ministr financí jistě dobře ví,
že v době krise musely fondy, které sloužily
pro potřebu nezaměstnaných, odborové
organisace dotovati ne statisícovými, ale dnes už
milionovými obnosy z jiných fondů. Unie textilního
dělnictva v Liberci doplatila v měsíci červenci
2,400.000 Kč na fond pro podporu nezaměstnaných,
textilní svaz brněnský doplatil již
přes 1 milion a textilní svaz náchodský
1,300.000 Kč. A považte, slavná sněmovno,
kolik jenom na úrocích ztrácí taková
odborová organisace, když o refundaci se musí
hrdliti po 3 až 4 měsíce. Kdo ví, s
jakou úzkostlivostí, s jakou úzkoprsostí
se povoluje 80%ní refundace a jak se úzkostlivě
šetří, zdali jsou podmínky pro poskytnutí
zálohy některé odborové organisaci,
aby mohla vystačiti s výplatou i toho státního
příspěvku a těch obnosů, které
vyplácí na státní účet,
vy byste se zhrozili, co je tu zbytečné úzkostlivosti
a zbytečného šetření, a řekl
bych škrcení tam, kde se jedná o desetitisíce
nezaměstnaných dělníků. Ale
jinde se, já bych řekl bohužel, stejná
tendence neprojevuje. Jinde se tak nešetří,
jinde se tak neškrtí. Já jsem viděl
právě v poslední době příklad,
jak je jinak vláda štědrá k potřebám
určitého stavu, a že se neohlíží
na statisíce nebo na miliony. Na Slovensku se teď
zřizují rolnické pokladnice a zřizují
se ve velkém počtu a ve velkém rozměru
a každá z těchto rolnických pokladnic
dostane do vínku subvenci z ministerstva zemědělství
250.000 Kč (Slyšte! Slyšte!) a za stejný
obnos, do jakého jdou členské podíly,
ministerstvo zemědělství přejímá
také ještě státní garancii. Obchodní
jednotě družstevní v Užhorodě vedle
subvence ručí ministerstvo zemědělství
za povolený úvěr přes 4 miliony Kč.
(Slyšte!) Jednotě rolnických družstev
v Bratislavě rovněž převzalo garancii
za veliké milionové úvěry v různých
peněžních ústavech. Bankám, na
př. Moravsko-agrární a Průmyslové
bance v Brně, i po sanaci ještě povoluje se
pod garancií přímo ministerstva financí
eskont směnek, aby mohly dále obchodovati. Tady
je ruka vlády naprosto štědrá a nevidíme
žádné úzkostlivosti, zda se při
tom o něco nepřijde, nebo nějaká desítka
milionů státní pokladně při
tom neztratí. A dokonce, slavná sněmovno,
se při tom trpí staré hospodářství
v bankách, jako tomu bylo před sanací.
Všichni na průmyslové výrobě
interesovaní činitelé shodují se v
přesvědčení, že je to také
úroková míra, která dusí náš
průmysl, naši výrobu. Podívejte se,
pořád se jenom o tom diskutuje a akademicky debatuje,
zda bude a kdy bude možno aspoň o půl procenta
úrokovou míru snížiti. Je to tak nasnadě.
Když spočteme podnikatelský zisk Živnostenské
banky a když k tomu připočteme to, oč
se zvýšily za loňský rok na př.
reservní fondy, z 39 milionů plus 14 milionů
korun, o které byl zvýšen reservní fond,
a když k tomu přimyslíme milionové roční
platy celých desítek ředitelů, když
to všechno dáme dohromady, já si dovolím
tvrditi, a nebojím se výtky demagogie, že by
to stačilo, aby úroková míra Živnostenské
banky byla nejméně o 1% snížena. (Výborně!)
Zde ovšem nikdo neprojevuje silné ruky, aby do
těchto poměrů v bankovnictví zasáhl,
aby aspoň po této stránce našemu průmyslovému
podnikání pomohl.
Budiž mi prominuto, že jsem pronesl těchto několik
kritických poznámek, ale domnívám
se, že můžeme bráti za vážně
míněné, co jsme slyšeli z prohlášení
pana min. předsedy, že každá věcná,
kladná kritika je vítána. Když je tedy
vítána, tož budiž mně dovoleno
říci také několik kritických
poznámek k oněm tvrzením, která chtěla
naznačiti, že zbytečně mluvíme
také o drahotě, protože drahoty není,
ježto index životních nákladů nezvýšil
se ani o 1%. Konstatuji předem, že se statistickými
číslicemi je možno prováděti
různé eskamotáže podle toho, k jakému
účelu jich kdo potřebuje a používá.
Chce-li se ukázati na př., že náklad
na životní úroveň postoupil o značný
počet bodů, tož se přirozeně
vezme v úvahu celkový index životních
nákladů. Ale já prosím, aby se nezapomínalo,
že mluvíme-li o drahotě, mluvíme o zvyšování
cen za potraviny a je potom zbytečno a je myslím
také eskamotáží, když se do toho
indexu cenového béře index za průmyslové
látky a potřeby a když se do toho zahrnuje
také index bytový. Vezmeme-li index jenom toho,
co se stále a nesnesitelně zdražuje, pak ovšem
dostaneme jiné výsledky, než o kterých
mluvil pan ministr financí, dostaneme takové výsledky,
že od dubna letošního roku měsíc
od měsíce index potravinový, ať šlo
o potraviny rostlinné nebo živočišné
nebo o ostatní, vesměs rapidně stoupá.
Od dubna do září letošního roku
index rostlinných potravin stoupl ne o 1%, nýbrž
o celých 178 bodů, index potravin živočišných
o rovných 100 bodů a vezmeme-li stoupnutí
indexu ostatních potravin o 147 bodů a vezmeme-li
průměr všech tří druhů
potravinových, dostaneme zvýšení cenového
indexu u všech potravin o 102 body, a poněvadž
ten byl v dubnu 1923 a je v září 1925, tedy
přepočítáme-li na procenta, nedělá
to 1%, ani ne ta tvrzená 3%, nýbrž plných
13%. A my jsme mluvili úmyslně vždy o zdražování
potravin, protože je nám známo, že dělnická
a úřednická rodina - a je to také
statisticky zjišténo - právě na výživu,
na potraviny musí vynaložit 63.5% z celkového
ročního příjmu a když to, co
zkonsumuje dvě třetiny celého ročního
příjmu, zdraží se o 13%, máme
snad potom právo mluvit o nesnesitelném zatížení
životní úrovně chudých rodin
konsumentských, protože naproti tomu do této
chvíle, od kdy se datovalo zvýšení tohoto
celého indexu, index mezd nebyl zvýšen ani
o jednu jednotku.
Z toho myslím, slavná sněmovno, že je
také nad slunce jasnější, že nemůžeme
věřiti tomu tvrzení, že by zemědělská
cla, která přece byla signálem ke všeobecnému
zdražování zejména potravin, byla zvýšila
kupní sílu a že by byla způsobila zvýšením
kupní síly na zmírnění průmyslové
krise. Věřím, že mohla kupní
sílu zvýšit, ale ovšem ne všeobecně,
nýbrž jen u sedláků, u majitelů
půdy, ale to se, myslím, neprojeví ve zmírnění
průmyslové krise ani tolik, jako ve zvýšení
vkladů u peněžních ústavů,
kam si své vklady majitelé půdy odnášejí.
(Posl. Dubický: Statistika mluví jinak!) Ta
to velmi brzy prokáže, pane kolego! Ale naproti tomu
jestli se skutečně zvýšila kupní
síla u majitele půdy, který si bude moci
koupiti o jedny boty více, tato kupní síla
toho, kdo byl drahotou postižen, jest tak snížena,
že mu na ty boty nezbude. A tím se potom nepomůže
průmyslové krisi, nýbrž naopak thesaurací
zbytečných zisků zemědělských
producentů a snížením kupní síly
konsumentů se průmyslová krise jen zvýší.
To jsou zjevy, které nasvědčují tomu,
že zemědělství od té doby, kdy
se začalo u nás s celní zemědělskou
politikou, vede bezohlednou válku s výrobou průmyslovou
a při tom ovšem tvrdí, že zase na druhé
straně zvětšeným výnosem zemědělské
půdy bude působeno také k ozdravění
soukromého hospodářského stavu. Slyšeli
jsme tvrditi právě včera pana dr. Zadinu,
že by nezaměstnanost nemusela býti, kdyby ti,
kteří jsou nezaměstnanými, chtěli
vzíti práci tam, kde by k ní měli
příležitost, to znamená v zemědělství.
Abstrahuji od toho, za jakých podmínek se v zemědělství
tato práce nabízí - za krajíc chleba
s tvarohem a 6 Kč denně se těžko získává
pracovní síla - ale kdyby to byla pravda, že
za těchto podmínek jest příležitost
ku práci, tož nevěřím, že
by zemědělství mohlo zaměstnat všechno
to průmyslové dělnictvo, které se
výrobní krisí ocitlo v nezaměstnanosti,
poněvadž by muselo zaměstnávati o celou
třetinu více, než dosud jest celkově
v zemědělství dělnictva zaměstnáno.
Naopak vývoj pracovní v zemědělství
ukazuje k něčemu jinému a p. dr Zadina
se osudně mýlí, když tvrdí, že
zemědělství poskytne příležitost
ku práci, poněvadž se mohl již z úřední
statistiky přesvědčiti o tom, že jest
sice pravda, že zemědělství rok od roku
vykazuje zvýšenou rentabilitu, že vykazuje zvýšenou
výnosnost nejen celkově, ale i specificky na 1 ha,
ale že při tom vykazuje stále a stále
úbytek potřeby pracovních sil a tento úbytek
potřeby pracovních sil za poslední 3 desetiletí
dělal až plných 17% proti dřívějšímu
stavu. Tedy my z toho nevidíme, že by to byl důsledek
nějaké zlomyslnosti nebo neznalosti celkového
vývoje na pracovním trhu. Jsem přesvědčen,
že tu působí rovněž vytlačení
manuelní práce prací strojovou, ale pak prosím,
když jest to všeobecně známo, aby naše
dělnictvo nebylo obviňováno ze sklonu k lenošení,
že by v zemědělství práci nechtělo
přijímat, v tom zemědělství,
které při zvýšeném výnosu
rok od roku vykazuje zmenšenou potřebu pracovních
sil.
Lituji, že o těchto těžkých problémech
hospodářských neslyšeli jsme ve vládním
prohlášení nic, že jsme neslyšeli
trochu věcnější a trochu objektivnější
statistiky. Lituji toho proto, poněvadž se mně
zdá, že tyto otázky, tyto hospodářské
problémy jsou přece jen důležitější,
nežli otázka, kdy a zač budou do vládní
většiny získáni slovenští
ľudáci, kdy a zač budou do vládní
většiny získáni Němci. Poněvadž,
i když se to podaří, podaří se
to jen na přechodnou dobu, na tak dlouhou dobu, dokud bude
možno honorovati tuto účast ve vládní
většině drahými koncesemi. Ale rozhodně
se tím politické stability nedocílí.
Změňte, pánové, nynější
kurs protilidové politiky, zaměňte ho kursem
politiky, která lidu dá práci a chleba, která
povede ke spokojenosti milionů pracujícího
lidu, a potom uvidíte, jak na spokojenosti širokých
širokých vrstev lidových zabezpečíte
nedotknutelnost existence Československého státu
a jak docílíte na dlouho stability politické.
Očekáváme tedy od vás, od nynější
vládní většiny, že určitě
všechny podněty v naší interpelaci obsažené
najdou u nás upřímnou a dostatečnou
ozvěnu a že také v zájmu státu
a v zájmu nejpočetnějších jeho
vrstev budou také v nejbližší době
realisovány. (Výborně! Potlesk poslanců
strany čsl. národních socialistů.)