Slavná sněmovno! Trpělivosti proletariátu
byla uložena krutá zkouška. Proletariát
může obstáti při této zkoušce
trpělivosti jen tehdy, nebude-li čekati na milost
vlády, nýbrž připraví-li se včas
a to ihned k boji a zaujme bojovné posice. Boj nebude jistě
lehký, neboť dělnická třída
setká se tentokráte na politickém a parlamentním
kolbišti po prvé s mezinárodně sjednoceným
měšťáctvím, které jest si
vědomo moci a odhodláno použíti jí
a které se tím také nikterak netají.
Právě před sejitím sněmovny
vyhlásili dnešní čeští vůdci
koalice zcela jasně socialismu válku a dali dělnictvu
na jevo, že musí počítati s omezením
sociálních vymožeností. Také
němečtí společníci německé
koalice, která jest s Čechy úplně
stejnorodá, vyjádřili se po této stránce
naprosto jasně. Postupuje se tedy vědomě
a promyšleně proti dělnické třídě
a socialismu, jde o poslední posice proletariátu,
jde o zřízení diktatury mezinárodně
sjednoceného měšťáctví,
které chce upraviti volnou dráhu reakčním,
politickým a hospodářským tendencím
nového koaličního systému. Nepostupuje
se jen proti německé dělnické třídě,
nýbrž postupuje se proti dělnické třídě
všech národů a jde o vše na celé
čáře.
Slavná sněmovno! Jest to znamení veškerému
proletariátu v této zemi, aby semkl všecky
své síly k obraně, aby utvořil jednotnou
mezinárodní frontu a vyzbrojil se k blížící
se roztržce, očekávaje lepší budoucnost
a jisté vítězství. (Potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Haken. Uděluji mu slovo.
Posl. Haken: Paní a pánové! Ve chvíli,
kdy se nám představuje vláda, vyjadřující
uskutečnění jednotné mezinárodní
fronty buržoasie tohoto státu, považujeme za
nutno ukázati s tohoto místa jménem komunistické
strany v Československu na kořen hospodářských
a politických poměrů, jichž je tato
jednotná fronta výrazem.
Buržoasie celého světa je ovládána
snahou překonati ohromnou krisi, v níž se kapitalistické
hospodářství octlo, avšak víme
čím dále jasněji, že pro kapitalistické
hospodářství není záchrany.
Téměř celé desetiletí trvají
restaurační snahy, ale jejich výsledky nejeví
se v usměrnění výroby a směny,
v žádoucím rozvoji výrobních
sil, ve vzrůstu společenského blahobytu a
zmírnění rozporů, nýbrž
naopak: výroba a obchod jsou rozvráceny, při
ohromném nahromadění výrobků
trpí vždy širší a širší
vrstvy obyvatelstva větší a větší
bídou. Kapitalistický řád není
s to nadále lidstvo zaměstnati a uživiti. Celé
miliony lidí jsou vyřaďovány z výrobního
procesu, není pro ně práce, není pro
ně výživy, (Výkřiky komunistických
poslanců.) stávají se obtížnou
přítěží kapitalistického
řádu. Trvalá nezaměstnanost milionů
dělníků je nejsilnější
známkou krise.
O neudržitelnosti kapitalistického řádu
svědčí dále i skutečnost, že
čím dále větší okruh lidstva
je zvýšenou měrou vykořisťován,
že jeho existenční podmínky se horší,
čili že bída je údělem čím
dále větší vrstvy obyvatelstva. Třídní
rozpory nabývají nebývalé příkrosti.
Místo co by v důsledku zdokonalení technických
prostředků výroby klesalo vykořisťování
fysických sil dělníka, zkracovala se pracovní
doba, rostl blahobyt, je pracovní výkonnost zaměstnaných
dělníků zvyšována, pracovní
doba prodlužována, všeobecná životní
úroveň snižována.
Jako jsme svědky zvýšených třídních
rozporů, jsme svědky i zvyšujících
se rozporů mezinárodních. Kapitalistické
skupiny různých států ženou státy
k imperialismu za účelem dobývání
trhů a vykořisťování podrobených
národů, takže všeobecné zbrojení
a válečné nebezpečí denně
vzrůstá. Připravuje se nová veliká
válka. Za účelem matení lidu, buzení
mírových illusí, nechává imperialistická
buržoasie zasedati odzbrojovací konference a jednati
Svaz národů. Kapitalističtí imperialisté
usilují zejména o zničení Sovětského
Svazu i cestou vojenské intervence. V poslední době
opět se tyto snahy určitěji projevují.
Anglie vytváří také v Evropě
základnu k útoku na Sovětský Svaz
v Rumunsku a Polsku. Podle toho, jak se československé
vlády chovají k otázce uznání
Sovětského Svazu, je vidno, že imperialisté
západu mají na své šachovnici i figurku
československého státu.
Kapitalističtí imperialisté nejen že
usilují o další vykořisťování
koloniálních národů a brání
jejich osvobozenskému boji, nýbrž celé,
jinak svobodné národy dostávají se
do polokoloniálního poměru cizích
kapitalistů.
Anglická buržoasie, jež nastoupila cestu deflační,
vyvlastňuje pracující vrstvy daňovou
soustavou a snižováním mezd. Ztrácejíc
posice v koloniích, nechává odumírati
část průmyslu a snaží se zmenšovati
krisi na útraty dělnické třídy.
Veliké sociální a hospodářské
boje v Anglii jsou teprve v počátcích. Reformisty
zrazená generální stávka i hrdinná
stávka uhlokopů jest jen úvodem k velikým
třídním a hospodářským
zápasům.
Německá buržoasie pracuje pod ochranou Dawesova
plánu ke konsolidaci kapitalismu, ale trpí právě
tak jako anglická krisí odbytovou. Přece
však inflační proces umožnil německé
buržoasii částečné zvětšení
exportu.
Jednotným znakem kapitalistického zápolení
je boj o odbytiště. Domácí trh v Německu
je silně oslaben. Za tím účelem vyvinuje
úsilí snížiti výrobní
náklady, čehož se má dosíci racionalisací
průmyslu. Poněvadž i naše buržoasie
vidí v tomto hesle spásu, zejména proto,
že čeští reformisté učinili
z něho svůj nejnovější program,
program pro dělníky, je třeba i dělníkům
o něm uvažovati.
Racionalisace je článkem v úsilí o
stabilisaci kapitalistického hospodářství.
Racionalisací jmenuje buržoasie vlastně všechny
snahy, směřující k snížení
výrobních nákladů a zvýšení
zisků kapitalistů. Prostředky k tomu jsou:
koncentrace kapitálu, koncentrace výroby, trustisace
a kartelisace, technické vyzbrojení průmyslu,
normalisace a typisace výrobků, ale, co je pro dělnictvo
nejdůležitější, i zvýšená
výkonnost dělníků při nižších
mzdách, čili zvýšení vykořisťování.
Jako se sociální demokracie v Německu postavila
proti revolučnímu proletariátu na obranu
buržoasie, jako přijala Dawesův plán,
přijala i racionalisační methody německé
buržoasie.
Jaké jsou výsledky téměř jednoročního
racionalisačního procesu v Německu?
Krise není odstraněna, nezaměstnanosti přibývá,
zvýšena však bída, vykořisťování
dělnictva. Odbytová krise se zvětšila,
neboť racionalisací zvýšené výrobní
tempo chrlí výrobky, pro něž není
odbytu. Slabší část průmyslu
zbankrotovala a zastavila výrobu. Hlavní zásada
racionalisace, s menším počtem dělníků
docíliti zvýšeného výkonu, je
prováděna se vší krutostí. Nezaměstnanost
rapidně stoupla.
Provádění racionalisace ve výrobním
procesu za vlády kapitalismu znamená, že se
reorganisuje pouze výroba, nikoli distribuce výrobků.
Kapitalistická společnost ignoruje úplně
druhou, pro pracující lid mnohem důležitější
stránku tohoto procesu: distribuci výrobků
a její racionalisaci.
Jaké jsou možnosti racionalisace v Československu?
Racionalisace jest celý dlouhý proces koncentrace
finančního kapitálu, koncentrace výroby,
koncentrace výrobních prostředků,
moderní vyzbrojení technické, moderní
metody výrobní, ale též přizpůsobení
se dělnictva.
Racionalisace československého průmyslu naráží
v prvé řadě na nedostatek finančních
prostředků. Víme již předem,
že zlevnění výroby bude prováděno
jen a jen na účet dělnictva. Konečně
všichni zaměstnavatelé již tuto cestu
nastoupili. Přesto, že většina závodů
je technicky zastaralá, je dělnictvo nuceno zvyšovati
produkci přepětím vlastních sil. Většinou
pracuje se akordem, inženýři chodí po
závodě a restringují dělnictvo, takže
každým měsícem tutéž práci
musí udělati méně rukou. Dělníci
pracují s vyčerpávajícím napětím,
leč jejich existenční úroveň
je čím dále tím nižší.
Ale jak možno zvyšovati výkonnost našich
dělníků, již jsou vyčerpáni
a polohladoví? Nízké mzdy, drahé životní
potřeby, drahé a špatné byty snižují
jejich schopnost. Již dnes umírá denně
100 lidí tuberkulosou a šestina narozených
dětí umírá do jednoho roku. Zvýšená
výkonnost bude znamenati naprosté vyčerpání
sil, předčasnou invaliditu a smrt.
Konečně kapitalisté snaží se
snížiti výrobní náklady odbouráváním
sociálně-politických vymožeností
dělnických: osmihodinné doby pracovní,
nemocenského, starobního a invalidního pojištění,
ochrany nájemníků. Ochrana práce žen
nezletilých není dodržována.
Proti racionalisaci na účet dělnictva, proti
racionalisaci, znamenající zvýšené
vykořisťování, musí se dělnická
třída co nejrozhodněji opříti.
Proti racionalisaci staví dělnická třída
socialisaci.
Situace Československa je daleko horší než
kteréhokoli státu jiného, poněvadž
je přeprůmyslněno, s výrobky odkázáno
z 80% na vývoz a musí proto udržovati drahý
aparát vysokými daněmi. Domácí
konsum upadá v důsledku snižování
existenční úrovně lidu. Československo
trpí strašnou krisí odbytovou, jež se
v posledních měsících projevila přímo
katastrofálně. Je přirozené, že
krisí trpí v prvé řadě dělnictvo.
Nejpostiženější je dělnictvo textilní,
jehož 60% je bez zaměstnání. V podobné
situaci je dělnictvo sklářské, silne
je dotčeno i dělnictvo v dřevoprůmyslu,
v konfekci, dělnictvo obuvnické a jiné. K
vleklé krisi uhelné přidružuje se krise
v kovoprůmyslu, kde závody počínají
s propouštěním dělníků.
Počet nezaměstnaných vzrostl na čtvrt
milionu. Vypočítali jsme, že s příslušníky
rodin hladoví z nezaměstnanosti v Československu
600.000 lidu. Stav dělnictva je tím katastrofálnější,
že se dostavil úplný bankrot gentského
systému, podporování nezaměstnaných.
Dělnictvo je bez práce, z ohromné většiny
bez podpor.
K zhoršení situace byla v Československu téměř
uměle vyvolána ohromná vlna drahoty. V důsledku
zavedení cel rapidně stoupá drahota nejpotřebnějších
prostředků výživy, mouky, bramborů,
zeleniny, přistupuje zdražení cukru a provedené
již zdražení dělnických lístků
na drahách.
Ústřední výbor komunistické
strany v Československu podrobil situaci pracujícího
lidu ve schůzi 21. srpna 1926 podrobnému rozboru.
Strašlivá katastrofa nezaměstnanosti a bídy
stihla dělnictvo v Československu. Přes půl
milionu příslušníků dělnické
třídy trpí hladem. To je stav rovnající
se situaci obyvatelstva stiženého ohromnou živelní
katastrofou. Situace křičí o okamžitou
pomoc, v prvé řadě státu. Ústřední
výbor učinil výzvu k bezodkladnému
svolání poslanecké sněmovny i senátu,
jichž schůze by v prvé řadě měly
na programu odstranění katastrofální
bídy, účinků nezaměstnanosti
a shroucení gentského systému mezi dělnictvem.
Presidium sněmoven neslyšelo volání
zoufajících dělníků. Jemu byl
přednější výlet do Jugoslavie,
bankety a monarchistické projevy.
Naše stanovisko k parlamentu je známo, ale přece
jen v takovýchto okamžicích podle našeho
názoru má i měšťácký
parlament určité povinnosti k třídě
občanů, jejíž prací je celá
společnost udržována. Víme, že
parlament, který chystá nové těžké
rány na chudý lid, nebude jeviti ochotu k pomoci.
Víme, že pracující lid musí užíti
silného tlaku zvenčí, že musí
o své požadavky nastoupiti boj. Budeme přesto
jako jeho volení zástupci bojovati za jeho existenci
i na půdě parlamentu. Situace je tak kritická,
že je nevyhnutelně třeba pomoci.
Jako prostředky nejnutnější pomoci navrhujeme:
I. Proti drahotě a lichvě: 1. zrušení
agrárních cel (Tak jest!), 2. zákaz
vývozu obilí a zákaz průmyslového
zpracování bramborů, 3. snížení
tarifů pro dopravu potravin, zlevnění dělnických
jízdních lístků na drahách,
4. zřízení jediné banky, spravované
státem, monopolisaci zahraničního obchodu,
vývozu i dovozu, 5. energické potírání
lichvy s nutnými potřebami životními
a byty, vydatné podporování stavebního
ruchu státem, 6. prodloužení ochrany nájemníků,
zejména v malých bytech, 7. okamžité
zrušení nařízení o snížení
žoldu vojákům, 8. zrušení potravní
daně a daně z obratu, jakož i všech nepřímých
daní, uvalených na předměty denní
potřeby, 9. zřízení státem
vydržovaných lidových kuchyní.
II. Proti nezaměstnanosti a pro péči o nezaměstnané:
1. odstranění gentského systému podpor
a zavedení mimořádně zvýšené
podpory v nezaměstnanosti z prostředků státních,
a to i pro mladistvé dělníky, 2. urychlené
započetí veřejných prací státem
i samosprávnými korporacemi v nejširším
měřítku, 3. zavedení nejširší
kontroly výroby dělnictvem a rozšíření
pravomoci závodních výborů při
propouštění dělníků, 4.
uznání Sovětského svazu de jure a
navázání s ním pravidelných
obchodních a politických styků (Tak jest!),
5. dodržování osmihodinné doby pracovní
ve všech odvětvích, zákaz práce
přes čas, 6. odvolání všech povolení
překročování a přísné
stíhání v případech nedodržování
osmihodinné pracovní doby, 7. zákaz a stíhání
libovolného omezování a zastavování
výroby, 8. odepsání daní nezaměstnaným
a těm. kdož jsou zaměstnáni jen částečně.
III. Proti daňovému vykořisťování
navrhujeme:
1. Daňovou reformu, jež by sňala daňovou
tíhu s chudého obyvatelstva, stihla však zámožné
vrstvy, a přímou kontrolu daní komisemi rolníků,
dělníků a živnostníků.
2. Odepsání daní všem, kdož ztratili
zaměstnání, a zvýšení
daněprostého minima.
3. Daňové úlevy malorolníkům
i nemajetným živnostníkům, umožnění
laciného úvěru státem a přímou
státní podporu, zejména oněm drobným
zemědělcům, kteří by!i postiženi
přírodními katastrofami.
IV. Jako další úlevy pracujícímu
lidu navrhujeme:
1. Zlepšení nemocenského, starobního
a invalidního a konečně i úrazového
pojištění.
2. Ochranu práce žen a nedospělých dělníků,
placenou čtyřnedělní dovolenou, kratší
dobu pracovní pro učně.
3. Revisi pozemkové reformy ve prospěch chudých
příslušníků venkova (Tak jest!
- Výkřiky na levici.)
Konstatujeme, že to jsou minimální požadavky
pracujícího lidu, jak je katastrofální
bída diktuje, a jež jsou proveditelné i v rámci
kapitalistického státu. Jsou to požadavky,
jež vytýčily odborové a družstevní
organisace dělnické.
V. Kromě toho vyslovujeme se proti národnostnímu
útlaku. Naše zásadní stanovisko v otázce
národnostní je známo. Jsme pro sebeurčení
národů beze všech výhrad. (Tak jest!)
Každá národnost má právo
rozhodovati o své státní příslušnosti.
(Výborně!) Budeme bojovati proti každému
národnostnímu útlaku i za svobodný
rozvoj každé národnosti státu po všech
stránkách, tak jak po něm samy touží.
Budeme brániti menšinové národnosti
proti každému zasahování národností
vládnoucích do jejich rozvoje hospodářského,
sociálního a kulturního. V souhlasu s proletariátem
všech národností v republice žádá
proletariát slovenský okamžité vyklizení
Slovenska od násilnického aparátu buržoasie
(Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)
a zřízení bezpečnostních
sborů dělníků, malorolníků
a maloživnostníků.
Žádáme lidové hlasování,
aby široké vrstvy slovenského pracujícího
lidu rozhodly, jaké postavení v tomto státě
chtějí zaujímati a jak slovenský lid
chce upraviti svůj poměr k ostatním národnostem
tohoto státu. (Tak jest!) Žádáme
odstranění násilnického režimu
v Podkarpatské Rusi a uskutečnění
autonomie této země.
VI. Budeme bojovati proti imperialismu a militarismu, proti imperialistickým
válkám proti prodloužení 14měsíční
služební doby vojenské, proti zřízení
miliardového fondu na zbrojení, jejž chystá
ministerstvo národní obrany, proti uloupení
volebního práva vojínům.
Ačkoliv tyto všechny požadavky jsou minimální,
víme, že o ně musí dělnická
třída bojovati. Pracující třída
ví, že tento parlament honoroval válečné
půjčky, že dal miliony zkrachovaným
bankám, že obohatil řadu statkářů
lacinou půdou, že uzákonil kněžskou
kongruu, že udělal mnoho pro zisky kapitalistů.
Pracující lid octl se v bídě a zoufalství.
Chce práci a chleba. Žádá podepření
holé existence, Tento lid bude o svou existenci bojovati.
Bude bojovati takovými prostředky, jež zlomí
odpor kapitalistů i jejich pomahačů a povedou
k cíli. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
K jednotné frontě buržoasie, která se
nám jako vláda představila, chci podotknouti:
Nositelkou konsolidačních snah kapitalismu byla
u nás až do poslední doby všenárodní
koalice, sdružující české strany
buržoasní a české strany reformistické.
Jejím programem bylo upevniti kapitalistické řády,
konsolidovati kapitalistické hospodářství.
Vlivem reformistických stran socialistických byla
již značná část dělnictva
zapřažena do káry kapitalistické konsolidace,
která se dála plně na útraty pracujících
vrstev města a venkova. Jako odškodné za zvýšené
vykořisťování dostalo se jí pouze
několika drobtů ve formě sociálně-politických
ústupků buržoasie, které však s
rostoucí katastrofální bídou dělnictva
ztrácejí na ceně.
Dosavadní účinnou podporou českých
reformistů posílená buržoasie chystá
se k novým reakčním útokům
na poli hospodářském, sociálním
a kulturním. Za tím účelem spojila
se buržoasie všech národností v Československu,
přenesla se přes nacionální rozdíly
a vytvořila většinu k stupňovaným
útokům na pracující lid. Česká
buržoasie, dobyvší primátu ve vykořisťování,
dělí se s buržoasií ostatních
národností. Buržoasie menšinových
národností opouští vypjatou nacionální
politiku a politiku negace, spojuje se s buržoasií
českou k docílení snazšího postupu
proti pracujícímu lidu všech národností.
Kromě uzákonění cel a kongruy připravuje
tato většina daňovou reformu, jež má
býti dalším opěrným bodem kapitalistické
konsolidace, a ještě více přesunouti
daňovou tíhu na nejchudší vrstvy obyvatelstva,
státní rozpočet, jenž bude rovněž
výrazem protilidové kapitalistické konsolidace,
zrušení ochrany nájemníků a podpory
stavebního ruchu, zhoršení i tak nedokonalého
sociálního pojištění, zhoršení
zákona invalidního. Snížení žoldu
vojínům bylo již provedeno.
Po stránce politické projevuje se tato většina
jako režim zvýšené reakce. Volební
právo vojínů má býti zrušeno.
Imunita poslanců okleštěna, svoboda projevu
slovem i písmem ještě více omezena.
V rámci tohoto buržoasního bloku projevují
se snahy o otevřenou buržoasní diktaturu.
Naše stanovisko k této koalici a její vládě
vyplývá z jejího třídního
protilidového, protidělnického charakteru.
Budeme ji všemi prostředky v parlamentě i mimo
parlament potírati jako vládu buržoasie a třídní
reakce.
Nikoli proti, nýbrž vedle této koalice vytváří
se druhá garnitura: levý bok. Jeho jádrem
jsou obě české reformistické strany,
sociální demokracie a národní socialisté.
Z projevů předních politiků těchto
stran je jasné, že levý blok neliší
se nijak v zásadních otázkách kapitalistické
konsolidace od bloku pravého. Zatím, abych citoval
vlastní slova vůdců tohoto bloku, stojí
v loyální oposici, nebude rušiti práce
buržoasního bloku, nebude jej potírati. Bude
oposicí jeho veličenstva státu. Levý
blok tedy stojí plně na buržoasní třídní
základně, je blokem rovněž buržoasním,
jenž bude zatím v oposici spolupůsobiti k další
konsolidaci kapitalismu a k dalšímu vykořisťování
pracujících vrstev. Není ničím
jiným než reservou buržoasie. (Souhlas komunistických
poslanců.) Zatím bude v oposici sloužiti
jejímu veličenstvu buržoasii a jeho vůdcové
budou hledati cesty, po nichž by se dostali do vládní
buržoasní většiny. Rozdíly obou
těchto buržoasních skupin jsou snad jen v metodách
a v tempu, jakým konsolidace kapitalismu má býti
u nás prováděna. Cíl obou je týž.
Konsolidace kapitalistického hospodářství
na účet pracujících vrstev. Proto
komunisté nemohou levý blok podporovati, naopak
musejí potírati i iluse, jež by jeho existence
mohla v dělnictvu buditi.
Naším úkolem bude při konkrétních
otázkách hospodářských a politických
zápasů pracujícího lidu ukazovati
i reformistickému dělnictvu na jedině možnou
cestu, na cestu třídního boje. (Tak jest!)
Třídní boj, toť jediná základna,
z níž pracující lid musí vycházeti,
jediná cesta, na níž se musí dostati
i přes hlavy oněch vůdců, kteří
propadli měšťáckému myšlení.
Společný postup na třídním
principu nebude se však omezovati na parlament - neboť
buržoasie má tu svou většinu, - ale zejména
mimo parlament, v továrnách, dílnách,
železnicích, kasárnách, kde všude
je pracující lid ve většině a
kde má v rukou silnější prostředky
boje. (Tak jest!)
Komunistická strana, vycházejíc z třídního
principu, z principu revolučního poslání
dělnické třídy, je proniknuta naprostou
jistotou ve vítězství proletariátu
nad buržoasií, ve vítězství socialismu
nad kapitalismem. Proti kapitalistické konsolidaci a racionalisaci
má heslo socialisace. Nynější vlnu kapitalistické
reakce pokládáme za přechodnou. Restaurace
kapitalismu naráží na čím dále
větší obtíže a protiklady. Zesílené
útoky buržoasie na existenci pracujícího
lidu jsou sice tvrdou, ale nejpůsobivější
školou nejen dělníků, nýbrž
i drobných zemědělců, živnostníků,
úředníků, učitelů i
vojáků. Ve všech vzniká myšlenka
obrany. Komunistická strana chce tuto obranu organisovati
a vésti. Pracující lid nemá zájmu
na konsolidaci, jež znamená zvýšené
vykořisťování, bídu, nezaměstnanost.
Prostý pud sebezáchovy nutí jej postaviti
hráz proti útokům buržoasie. Touto hrází
je jednotná fronta dělníků, pracujících
rolníků a vojáků. Setkává-li
se myšlenka jednotné fronty s posměchem a zlobou
vůdců reformistických stran socialistických,
setkává se čím dále s větším
pochopením u pracujícího lidu, jenž
v ní poznává jediné východisko
ze strašné situace.
Voláme i s parlamentní tribuny k dělníkům
všech národností tohoto státu: Vytvořte
jednotu odborů. Vytvořte jednotnou bojovnou frontu.
(Tak jest!) Čím dříve tak učiníte,
tím dříve zarazíte útoky kapitalistů.
Zvedněte hlavy, uvidíte ohromný osvobozenský
zápas milionových koloniálních národů.
Uvidíte houževnatý a hrdinný zápas
anglických horníků. Uvidíte v celém
kapitalistickém světě šikovati se frontu
pracujícího lidu proti kapitalistickému imperialismu,
proti kapitalistickému vyděračství.
Nechtějte býti posledními, snažte se
býti prvními. Všichni vykořisťovaní
do jedné řady! Pak se dáme na pochod. To
bude také konec vlády buržoasie a kapitalismu.
(Výborně! - Potlesk poslanců strany
komunistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Szent-Ivány.
Dávám mu slovo.
Posl. Szent-Ivány (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Predstavenie vlády zjavilo
sa pred verejnou mienkou tuzemska i cudzozemska ako veľavýznamná
historická udalosť. Veď nastal ten neočakávaný
pomer, že vnútro-politická kríza Československa
mohla byť riešená jedine tak, že bola vláda
doplnená členmi nemeckej národnej menšiny.
Vláda táto ukazuje jednak k tomu, že v určitej
časti veľkej nemeckej národnej menšiny
je ochota ku konštruktívnej práci, je ochota
k tomu, aby bola podporená konsolidácia parlamentarizmu
a štátneho i politického života a aby
zmiernená bola vnútropolitická kríza,
jednak dokazuje to, že práceschopnosť parlamentu
ani s jednacím poriadkom protiviacim sa naprosto parlamentarizmu
nie je možná a nemôže byť udržovaná
bez tak zv. neštátotvorných národov,
ktoré žijú v území republiky.
Nieto vôbec pochybnosti o tom, že tento vývin
pomerov je docela prirodzený proces. Od rokov tvrdíme
už a hovoríme, že najväčším
omylom politických pohlavárov Československa
je, že jedine česká národná koalícia
je vládnucou väčšinou. Použili sme
každej príležitosti k tomu, aby sme prejavili,
že s národnostnými menšinami nutno driev
alebo pozdejšie počítať a je prirodzené,
že z toho nutno odvodiť dôsledky až do najposlednejšej
kapitoly. Jestliže podľa názorov Čechov
bolo v záujme štátu, aby vládly výlučne
strany české, prijdú pomaly na to, že
pre štát je nadovšetko dôležitejším
mier a naprostá, dokonalá rovnoprávnosť
všetkých národov vo štáte, obzvlášte
vtedy, keď prevažná väčšina
národných menšín zaujala stanovisko
aktivizmu a neľakla sa toho, aby robila prácu konštruktívnej
politiky. Je prirodzené, že či už ide
o Nemcov a či o Maďarov, zostáva tu vždy
cit národnej spolupatričnosti a nemôže
tento cit zničený byť ani za hranicami alebo
kdekoľvek inde na svete medzi Nemcami a Maďarmi. (Tak
je!) Bolo by smiešné vyvodzovať z tohoto
aktivizmu, že by sme sa ním vzdávali reparácií
nespravedlností spáchaných voči národným
menšinám a nedovedieme si predstaviť, že
by ten proces, ktorým sa riadia politickí vodcovia
a politická verejná mienka nielen celej Europy,
ale i celého sveta, nekončil podľa pravidiel
prirodzeného vývinu v luhoch definitívneho
mieru, človečenského mieru i vtedy, keby
tento proces mal ísť cestou krvi a slzí.
Bezpodmienečná viera a nádej v tom je to,
čo nám dáva silu a schopnosť, aby sme
vzdor všetkým útokom a všetkým
protivným názorom proste a úprimne postavili
sa na tú pôdu, ktorá nám bola osudom
určená, a aby sme na tejto pôde hľadali
a chránili náš národ, aniž by sme
túto prácu obetovali za iné zdánlivé
alebo skutočné záujmy. Preto máme
dosť sily a odvahy otvorene a jasne postaviť sa na základ
aktivizmu a preto je naším presvedčením,
že takto plníme naše povinnosti najlepšie.