"Předseda: K formálnímu
jednání vyžádal si slovo pan kol. Johanis
Uděluji mu je.
Posl. Johanis: Slavně
shromáždění! Poněvadž o
tomto bodu je třeba provésti ještě další
jednání mezi stranami, navrhuji, aby tento sedmý
bod denního pořadu byl odročen do schůze
večerní."
Nato bylo podáno vysvětlení, kterým
se posl. Johanis spokojil
a pravil (čte):
"Poněvadž pan kolega prof. Šrámek
mne ujistil, že v tě věci školské,
která jaksi souvisí s tímto bodem, je sjednána
dohoda a že tento zákon nebude vetován, upouštím
od svého návrhu." (Výkřiky
posl. Čermáka.)
A co na to v doslovu odpovídá
dr Stojan? (Posl. Geršl: Františku...) Žádné
"Františku", tohle (ukazuje těsnopiseckou
zprávu) je
corpus delicti, který dokazuje všechno. (Posl.
Geršl: Já ti najdu, co jsi řekl o kněžích
a co jsi říkal na veřejných schůzích!)
Já to řekl i dnes, jen že ty jsi tu nebyl,
a to je chyba. Mohl jsi se něčemu naučiti.
Posl. dr Stojan praví (čte):.,Slavné
shromáždění! Vděčnost
mizí vůbec, ale hlavně v politickém
životě. I my jsme toho svědky, ale já
hodlám učiniti výjimku a jménem duchovenstva,
kterému jste, ovšem skromnou almužnou poskytli,
vám děkuji. (Slyšte!)
Zajisté duchovenstvo bude vděčno
a pamatovati bude v modlitbách svých na časné
a věčné blaho národa a krajanů.
Zajisté vzrůst republiky Československé
též jest odkázán na pomoc Boží.
Opětuji díky z té duše, z toho srdce,
vroucí díky a Pán Bůh zaplať!"
(Slyšte!)
Pánové, já neříkám tohle
z nějakých ironických důvodů.
To mně ani nenapadne, poněvadž já nejsem
založen tak, abych ironisoval, ale poněvadž se
dělá, řekněme, dnes nálada
a říká se v listech i na schůzích:
"Až sem přijde X, zvolený poslanec, který
podepsal kongruový návrh, jistě se s ním
voličstvo vypořádá," pak mám
při nejmenším povinnost poukázati na
historii vývoje kongruy v republice Československé
a starém Rakousku, aniž by to mělo osten ironie.
Konstatuji prostě suchá fakta a prosil bych, aby
ti, kteří mají zatěžkané
svědomí všemi těmi zločiny
proti českému národu, jak je zde kreslili,
zatěžkané svědomí zločiny
proti duchu Husovu, proti všemu, co se zove slavnou historií
českého národa, ve svých vývodech
byli aspoň poněkud mírnějšími,
poněvadž český národ nezapomíná!
(Potlesk.)
Mám za to, že netřeba
připomínati, za čí éry citovaný
zákon z r. 1920 byl usnesen - a opět pravím,
že v tom není osten ironie, ale přece jenom
při vší úctě a lásce k
socialistickým stranám, kterou mám, a jako
člověk, který i po stránce kulturní
má oproti mnohému tomu,
který křičí, vysvědčení
v kapse o pokrokovosti 20 roků staré - myslím,
že ani po této stránce nebude mi ve zlé
ukládáno, když se zmíním o tom,
za čí éry se tento zákon stal skutkem.
Zákon byl usnesen v době, kdy min. předsedou
byl zesnulý Vlastimil Tusara když
v min. radě měli socialisté 8 ministerských
křesel. V té době nebyla strana lidová
ve vládě a v koalici vůbec zastoupena. Socialističtí
ministři byli: Tusar min.
předsedou, Klofáč ministrem
nár. obrany, dr Heidler ministrem obchodu, dr Winter
ministrem soc. péče, Habrman
ministrem školství,
Hampl ministrem veř. prací, dr Beneš
ministrem zahraničí a dr Franke
ministrem železnic. Aby se mi nemohlo říci,
že snad vykládám něco, co není
pravda, prosím, můžete kdykoli použíti
zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 246, a tam najdete
na tom zákoně tyto podpisy. (Posl. Jiráček:
Tenkrát nebyli takoví pokrokáři jako
dnes! Ale oni se zlobí, že nejsou ve vládě!)
To je konečně vedlejší věc
a myslím, že i o tom udělám zmínku.
(Výkřiky posl. Jiráčka.) Ale,
Jiráčku, což pak myslíš,
že tě budu ustavičně překřičovati?
Nestačí, když dělají rámus
oni?
Podle uvedeného lze seznati, že kongrua není
ničím novým, jak by se veřejnosti
rádo namluvilo. Zajímavo je, že zákon
z r. 1920 nepokusil se vyřešiti ani tu otázku,
aby na kongrue brala účast též církev
československá. (Slyšte!)
A prosím, když mluvila kol. posl. Zeminová,
zmínila se o tom, jak byli lidé žalařováni
pro československou církev, a co oni všecko
pro to udělali. Řekl jsem to v úvodu své
řeči, co udělali: Trpěli, aby příslušníci
československé církve mohli býti československými
zákony odsuzováni a žalářováni.
To udělali, jiného nic, poněvadž, kdyby
se byli o tu církev starali, jak by rádi chtěli
namluviti veřejnosti, pak již tehdy nemohli zapomenouti,
že v Československé republice
existuje mimo římsko-katolickou církev také
církev československá. Ale možná,
že v politice se lehko zapomíná, a tedy je
možno, že i zde se zapomnělo. Tedy nepokusili
se vyřešiti ani tu otázku, aby na kongrue brala
účast též církev československá,
aby i po této stránce nastalo zrovnoprávnění.
Tento úkol převzali jsme, jsouce věrni svému
programu, s největší ochotou my při
projednávání nové kongruy a vyhovujíce
nesčetným vysloveným přáním
povolaných činitelů církve československé,
úkol tento jsme také splnili
a vtělili v zákon. Kongruu dostávají
dosud, jak patrno, v zemích českých pouze
kněží římsko-katoličtí,
podle tehdejšího zákona, na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi také řecko-katoličtí, dále
kněží evangelických církví
augsburské i reformované a židovští
rabíni. Nedostávaly kongruu v zemích českých
církve evangelické, ale stát jim vyplácel
povinně podle císařského patentu z
r. 1861, čís. 41 ř. z., každoroční
dotaci na zlepšení hmotného postavení
duchovenstva, na církevní administrativu a pense
duchovních. Konečně
je tu skupina třetí, jako církve státem
uznané, které však není stát
povinen podporovati, nemaje k tomu zákonných ustanovení,
dává jim však roční subvence
na zlepšení hmotného postavení duchovenstva
a na církevní administrativu. K těmto církvím
patří církev československá,
starokatolická, pravoslavná, Jednota bratrská
a vyznání židovské v zemích českých.
Návrh zákona, který právě projednáváme
a který je dílem buď vůle nebo loyálního
souhlasu občanských stran, nečiní
rozdílu mezi jednotlivými církvemi, nerozděluje
je již na církve kongruální, dotační
nebo subvenční, nýbrž stávají
se všechny církve státem uznané církvemi
kongruálními nebo dotačními. Bylo
vyhověno zvláště církvi československé,
která vyslovila přání, aby nebyla
kongruální církví,
nýbrž dotační. Tomuto přání
bylo usnesením výboru rozpočtového
vyhověno, a to proto, aby s dotační kvótou
mohla naložiti podle své libosti. Jak víme,
v návrhu původním se dělaly všechny
církve kongruálními, poněvadž
však církev československá vyslovila
přání, že si přeje dotaci, nikoli
kongruu, tedy tomu bylo vyhověno.
Nebude na závadu zmíniti se také o tom. co
dosud kongrua čili kultus ze státních financí
vyžadoval a co bude státi příště.
R. 1919 bylo ve státním rozpočtu určeno
podle sestavení "Národního Osvobození"
na kultus celkem 20 milionů, roku 1920 celkem 25 milionů,
r. 1921 52 milionů, r. 1922 84 milionů, r. 1923
67 milionů, r. 1924 71 milionů, r. 1925 73 milionů.
Na r. 1926 bylo vzato do rozpočtu 60 mil. Kč. Ovšem
že rok 1926 není tím vyřízen,
jelikož zvýšení kongruy má
platnost od 1. ledna t. r., tak jako úprava platů
státních zaměstnanců.
Podle zprávy a propočtu odborníků
z ministerstva financí a školství bude státi
kultus nyní okrouhle 141 mil. Kč ročně.
Nejnižší příjem duchovenstva stanoví
se roční částkou 9000 Kč, která
se po každých 3 rocích započitatelné
služební doby vždy zvyšuje o 972 Kč,
nejvýše však celkem desetkráte, takže
by činil po 30 letech 18.720 Kč ročně.
Počítáme-li, že vedení matrik
by stálo asi 71 mil. Kč, jak to vypočítávají
socialistické strany, kdyby stát vedení matrik
převzal do své režie, doplácí
stát na církevní účely asi
70 mil. Kč. Na této číslici nemění
ničeho okolnost, že stát obdrží
zpět ve formě daňových poplatků
až 6% pensijního příspěvku, okrouhle
40 milionů korun, poněvadž
řádné zdanění příjmů
duchovenstva nelze považovati jako důvod, že
kongrua tím bude snížena, jelikož je povinností
každého občana platiti řádně
daně podle skutečného příjmu
a zákonných předpisů.
Nedá se popříti, že oněch 70
milionů korun je značné zatížení
státu, vydávané na účely, které
by měli nésti interesenti sami a nikoli stát.
Pro nás jest ovšem útěchou a je to potěšitelným
zjevem, že při projednávání kongruy
řeší se zároveň daňová
otázka duchovenstva. Zákonem tímto se ukládají
kněžím přibližně
tytéž daňové povinnosti jako ostatním
občanům. Podle dosud platného zákona
uváděl se výnos z farských pozemků,
ale ne skutečný výnos, nýbrž
čistý katastrální výnos, vedl-li
farář hospodářství sám.
Neuváděl ani čistý výnos nájemného,
měl-li hospodářství
pronajaté, i když nájemné převyšovalo
čistý výnos katastrální. Pokud
se týče přiznání příjmů
ze štolových poplatků, tu starý zákon
praví, že se štolové poplatky přiznávají
v úhrnné částce, kterou určí
zemský úřad ve shodě s biskupem diecesním
nebo ministr věcí duchovních,
jestliže by se k dorozumění nedospělo.
Takový štolový výnos byl zpravidla nepatrný,
z něhož pak bylo možno ještě odečítati
60 Kč. Zaplacené daně i za těchto
výhod se odpočítaly ve vydání
a tím se stalo, že je stát pravidelně
ve formě kongruy vracel zpět,
takže podle této praktiky byl kněz jediným
občanem, který i když překročil
daleko daně prosté existenční minimum,
neplatil žádných daní. Ovšem že
to spočívalo ve výhodném vyplňování
fassí. Tím se také stalo, že bylo kongrua
vyplácena téměř
všem kněžím. Nyní však bude
se počítati výnos nemovitostí skutečný,
který zjistí politický úřad
I. stolice. Dávky placené u příležitosti
úředního výkonu duchovních,
t. j. poplatky štolové, paušalují se pro
každou duchovní správu 50 haléři
za každého příslušníka dotčeného
náboženského vyznání podle posledního
úředního sčítání
lidu a do fassovního příjmu jednotlivých
duchovních započítají se kvotou na
percipienta připadající. Daň důchodová,
6% příspěvek pensijní a poplatkový
paušál nemohou se na příště
odpočítati, jako tomu
bylo dosud.
Toto jest určitý pokrok v daňovém
zrovnoprávnění kněží s
ostatním poplatnictvem. Nám ovšem tento nárok
nestačí. Budeme se domáhati, aby nastala
naprostá rovná daňová povinnost i
kněží, kterou si představujeme tak,
že do fassí uvedou se skutečně všechny
příjmy duchovního, ovšem kontrolovatelně.
Tedy: Přesně skutečný výnos
z půdy, budov, fondů a nadání, odměny
za školy, různé naturální dávky,
pevné platy, výtěžek ze štoly atd.
Jest samozřejmé, že do příjmů
musela by se započítati i částka připadající
na byt, kterou by musel zaplatiti za podobný byt jiný
občan, bydlí-li duchovní na faře.
Domáháme-li se takovéto úpravy, nečiníme
nic jiného, než že dáváme průchod
spravedlnosti v povinnostech státních občanů,
ke kterým jsou v prvé řadě vázáni
ti, již mají na finanční prosperitě
státu v prvé řadě zájem. Po
stránce úsporné musí vláda
revidovati systemisovaná místa kněží,
a to proto, že jest příliš mnoho systemisovaných
míst, která nejsou obsazena, a za něž
poplatky brali ti, kdo práci za systemisovaného
kněze vykonávali.
A nyní několik slov k událostem posledních
dnů a ke kritice, jaké se těší
v poslední době strana naše, že spolupodepsala
návrh projednávaného zákona. Řekl
jsem již naše zásadní stanovisko a zmínil
jsem se o meritu zákona. Tedy v prvé řadě,
proč jsme kongruový zákon podepsali a proč
pro něj budeme hlasovati. Nepodepsali jsme návrh
proto, že bychom z toho měli jako strana prospěch,
nebo že bychom to považovali za zvláště
populární věc. Také ne proto, že
bychom chtěli měniti své zásadní
stanovisko kulturní. Hlasujeme pro kongruu prostě
proto, že se stala součástkou celého
komplexu aktuelních záležitostí, které
jsou parlamentem řešeny, které řešeny
býti musí, má-li býti uchována
dělnost parlamentu. Jedním článkem
existence parlamentu a parlamentních prací za dnešních
poměrů jest i kongrua. Mám za to, že
na těchto dnešních poměrech - podtrhuji
- nesou spolu vážnou odpovědnost i strany socialistické.
Tato skutečnost nedá se oddisputovati ani nejhlučnějším
počínáním a šťavnatým
osočováním. Mám za to, že nikdy
už nebude tak lehkovážně vyvolávána
vládní krise, jako tomu bylo při poslední
parlamentní vládě. A k tomu chci poznamenati:
Činím-li odpovědnými socialistické
strany v tomto případě, říkám,
že kdyby nebyla bývala vyvolána vládní
krise koaliční vlády, mohly jak v celní
otázce, tak při kongrue pro své lidi, pro
stát a občanstvo, ke kterým mluví
z těchto oken, mnohem více vykonati než hlučným
křikem a rámusem. (Výborné! Potlesk.
- Posl. Koudelka: Jsou věcí, při nichž
se nekompromisuje, a k tomu patří tato otázka!)
Myslíte kongruu? Tedy proč kompromis r. 1920?
To není logické.
Mimo to hlasujeme pro kongruu také proto, že chápeme
své poslání ve státě, že
jsme si vědomi, že v tomto státě, který
jsme si sami zbudovali... (Výkřiky posl. Pekárka
a Srby.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Ostrý (pokračuje): Pane kolego
Srbo, chcete-li mluvíti o zásadách,
tak bych vás velmi prosil, buďte opatrný v
pochybnostech o vyslovování zásadního
stanoviska Ostrého, neboť kdybyste mne přinutili
jednou tímto k veřejné zpovědi, věřte,
že nebude vám to k duhu. (Hlas: To je gesto, které
svědčí o špatném svědomí!)
Tedy, pánové, já vám něco řeknu.
(Posl. Karpíšková: Politická prostituce
strany, která se prodává!) Já
nebudu v tomto okamžiku reagovati na to, co říkáte,
poněvadž kdybyste znali pozadí toho, čemu
říkáte u mne prodej, takovou nejapnou poznámku
byste nečinili.
Já pro zásadu socialismu, poněvadž jsem
byl socialistou, nemohl jsem souhlasiti s tím, aby ve světové
válce ve chvíli, kdy nastala největší
tragika v lidstvu... (Posl. Srba: Vždyť to byl centralista,
který šel s Vídeňáky!) Ano,
já bych vám také řekl, proč,
ale myslím, že takových, kteří
šli s Vídeňáky, máte mezi sebou
mnoho. (Posl. Srba: Ale nešli všichni s klerikály!)
Na tento hloupý výkřik nelze odpověděti,
poněvadž mluviti člověku, který
má 20 let starou legitimaci v kapse, o pokrokovosti, je
při nejmenším nesmysl.
Vedle toho hlasujeme pro kongruu, že chápeme své
poslání v tomto státě, že v tomto
státě, který jsme si sami zbudovali a jehož
držitelem československý národ je, musí
někdo býti, kdo i za nejtěžších
poměrů dovede jej říditi a řešiti
v něm i za cenu osobní popularity i takové
záležitosti, od kterých druzí rádi
utíkají. Náš postup v této otázce
neurčuje to, čemu se říká láska
k věci, náš postup nám určuje
láska k vlasti, láska ke svobodě národa
a k republice. U nás nechybí ani smysl pro lidský
cit, který svým postupem projevujeme, když
zavčas nedovedla naše republika politicky vyřešiti
zákonem otázky kulturní. To je tedy důvodem,
proč hlasujeme pro kongruu. Svým postupem dokazujeme
také to, co jsme vždycky tvrdili, že tudíž
tím okamžikem, kdy dospějeme k takovému
parlamentnímu postavení, že bez nás
nebude lze utvořiti vládu a parlamentní většinu,
jsme ochotni tuto většinu s druhými utvořiti,
řešiti v ní v republice všechny státní
nezbytnosti a za své jednání nésti
také plnou odpovědnost bez bázně a
jakýchkoliv vytáček. Je-li s námi
něco smluveno, pak je možno za všech okolností
s námi počítati a lze také na nás
spoléhati. Byl-li někdo, kdo o naší
spolehlivosti pochyboval, pak nás neznal a proto se též
mýlil. A že nás mnozí vlivní
činitelé neznali a pochybovali o naší
spolehlivosti, je smutnou skutečností. Nerozuměli
nám učenci a filosofové, advokáti
a profesoři, nerozuměla nám většina
inteligence, když jsme začali budovati stranu. Nechápali,
že se zde něco děje, čehož původ
spočívá přímo na národohospodářském
vývoji. Nechápali vývoj doby, která
vytvořila ve společnosti a v národě
složku s vlastními hospodářskými
zájmy, obklopenou dvěma hospodářskými
světy, jež svými ideami či snahou sahají
přímo na její existenční základnu.
A teď několik slov k tomu, co asi my máme na
mysli po stránce historické. My jsme řekli
a říkají to všechny strany: Jsme pro
odluku církve od státu atd. (Posl. Chalupník:
Tím to teď potvrzujete!) Ano, ale my jsme jenom
vaši učedníci, co chcete? (Posl. Chalupník:
Ale proč to neděláte podle nás?) Vy
jste povolovali kongruu r. 1920, my ji povolujeme dnes, my ji
povolujeme proto, že to považujeme v přítomné
době za nezbytné. Ale, pánové, zdá
se, že tak dva momenty se propásly. (Posl. Geršl:
Tak nám povězte, co za to dostanete?) Já
jsem řekl, že za to nedostaneme nic. (Posl. Geršl:
Tak to je hloupá politika. - Různé
výkřiky.) My neděláme politiku
prospěchu. Myslím, že po stránce kulturní
byly zapomenuty dva okamžiky. Propásl se okamžik
v době převratu a propásl se okamžik,
kdy jsme šli do voleb v minulém roku. Jestli jste
brali vážně otázku odluky církve
od státu, tedy jistě zde byla nejpříhodnější
doba tehdy, kdy vliv lidové strany po válce v Československé
republice nebyl takový jaký je dnes. (Posl. Chalupník:
Poněvadž jste jim to umožnili svým štvaním!)
Tedy my budeme na konec vinni také tím, že
celý den prší. Tehdá byl okamžik
pro provedení odluky církve od státu. To
se ovšem neudělalo. Pak přišly volby roku
1925, a věřte, kdyby byla bývala dobrá
vůle, kdyby bylo bývalo chuti u socialistických
stran, aby odluka církve od státu provedena býti
mohla, tak mohly koalici rozbíti o 14 dní před
volbami dříve a jistě by byla v tomto Národním
shromáždění pro zákon o odluce
církve od státu nalezena většina. Ale
mně zní jedna věta vynikajícím
politikem pronesená. Věta zněla asi tak:
Prosím vás, my nemůžeme provésti
odluku církve od státu, nejde to, nemůžeme
zabrati statky těch, kteří podle naší
historie atd. jich nabyli při porážce českého
národa, nemůžeme to udělati proto, poněvadž
by to široké vrstvy národa považovaly
za svatokrádež. Nezapomeňte, že se tehdá
řeklo tímto politikem, že máme v Československé
republice mnoho a mnoho lidí, kteří mají
hlavu jen proto, aby si měli kam posaditi klobouk. (Potlesk.)
Tedy, prosím, to byly důvody, proč nebyla
provedena odluka církve od státu a, pánové,
my za to, co děláme, před svým voličstvem
neseme plnou odpovědnost. Opakuji, že tím neslevujeme
nic na svém kulturním programu, že jej budeme
držeti a že spolu s ostatními, naskytne-li se
ještě jednou vhodná příležitost,
aby se v Československé republice odluka církve
od státu provésti mohla, ji provedeme, poněvadž
je to základní princip, princip demokracie, svobody
a pokroku.
Ale to se nedá dělati každým dnem. A
promiňte, jestliže se dnes mluví o odluce církve
od státu, ti, kteří to zde vykládají,
vědí velmi dobře, že při tomto
parlamentním složení ji provésti nemohou,
poněvadž lidovci a ľuďáci jsou v
tomto parlamentě příliš silní,
aby vám to dovolili. (Výkřiky.) Jestliže
jste propásli příhodnou příležitost,
nečiňte odpovědnými druhé,
neste vždy odpovědnost před českým
národem sami! Z tohoto vás obviňujeme, z
tohoto vás obžalováváme.
Já jsem tehdy řekl své stanovisko a stanovisko
naší strany. Opakuji: poneseme za své jednání
plnou odpovědnost. Děláme to proto, že
to považujeme v přítomné době
za nutné, aby se udržela pracovitost tohoto parlamentu.
Dospějeme-li v nejbližší době k
jinému politickému seskupení ku prospěchu
českého národa, budeme to jenom vítati
a vyčkáme příhodné doby, abychom
všechny kulturní otázky v republice Československé
vyřešiti mohli. (Potlesk poslanců živnostensko-obchodnické
strany středostavovské.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Kříž. Uděluji mu slovo.
Posl. Křiž: Slavná sněmovno!
Na počátku svých vývodů považuji
za povinnost, co nejrozhodnějším způsobem
protestovati proti praxi, kterou v posledních dnech lze
viděti v soustavných konfiskacích socialistického
tisku. (Výkřiky socialistických poslanců:
To je skandál! - Místopředseda inž.
Dostálek zvoní.)
Včera bylo konfiskováno "České
Slovo". (Výkřiky živnostenských
a socialistických poslanců.) Dnes ráno
bylo konfiskováno "Právo Lidu" a právě
v této chvíli dochází mne další
zpráva, že zkonfiskován byl "Večerník
Práva Lidu". (Stálé výkřiky
socialistických poslanců.) A když se ptám,
proč byly provedeny tyto konfiskace, slyším,
že všechny tyto konfiskace byly provedeny pro následující
větu: "Za miliardu agrárních cel má
býti zaplaceno 200 milionů Kč na zvýšenou
kongruu." (Slyšte! Slyšte!) To je věta,
která byla konfiskována. (Výkřiky
socialistických poslanců: Klerikální
ministr! - Hanba!)
Já se táži slavné sněmovny, je-li
tato praxe možná? Žijeme ještě v
právním státě? Od té doby,
co máme novou celně-kongruovou mezinárodní
koalici, je cítiti v celé veřejné
správě ducha reakce. A nepřeháním,
jestliže řeknu, že ministerstvo spravedlnosti
jest úplně ve vleku tohoto režimu reakce. (Výkřiky.)
Mám dojem, že poslední konfiskace dějí
se přímo s jeho vědomím. (Různé
výkřiky socialistických poslanců.)
Podívejte se, pánové, jak se u nás
vytváří tiskové poměry, jak
se u nás spravedlivě konfiskuje! Konfiskují
se listy, které se otevřeně staví
za stát, za to však v jiných listech je dovoleno
veřejně urážeti presidenta republiky
(Tak jest!) a favorisovati český fašismus,
který by líbal pantofel Mussolinimu, ale štve
soustavně proti hlavě našeho státu.
(Výkřiky.) Toho českoslovenští
censoři nevidí. Nevidí toho také pan
ministerský předseda. Kde je pan ministr spravedlnosti,
aby chránil ústavu a republiku? Pánové,
kam to spějeme za těchto poměrů? Mám
dojem, že ministerstvo spravedlnosti jest už dokonalou
filiálkou černé reakce v našem státě.
Poslední události tomu nasvědčují.
Varujeme před touto praxí, varujeme, aby svoboda
slova byla u nás násilím lámána,
zatím co černé podkopy pod republikou stavěné
se trpí a na druhé straně dokonce favorisují.
Čechy nejsou Itálie!
Pan ministr spravedlnosti musí nám říci,
na čí popud dějí se tyto konfiskace,
kde obsah zabavených částí je dokladem,
že jediným účelem konfiskace jest umlčeti
každého, kdo není spokojen s dnešním
režimem v tomto státě. Ale nezahrávejte
si s ohněm! Trpělivost českého lidu,
který v massách ještě nezradil pokroku
a demokracie, má také své meze. A tento lid
zdravým instinktem své tradice a svého práva
dovede vystihnouti, kde je pravda a kde je právo. Dnes
už by se neopakoval 15. listopad 1925. Dejte tomuto lidu
do ruky hlasovací lístek a uvidíte! Lid Husův,
Žižkův a Komenského nedá se koupiti
za mísu čočovice, a věřte,
že chvěje se úzkostí nad tím,
kam až kráčí republika Masarykova,
když odpovědné úřady až
příliš zřetelně nadržují
reakci. Reakce může v mezích ústavy
živiti své plány, na to má právo,
ale úřady republiky nemohou a nesmějí
tuto reakci podporovati. Kam by to došlo, když se sahá
na samé kořeny ústavou zaručených
práv?
Pan ministerský předseda a pan ministr spravedlnosti
musí říci, zda s posledními konfiskacemi
denních listů souhlasí, a my ho pilnou interpelací
v tomto směru donutíme, aby mluvil, a jeho řeč
musí býti: "Ano, ano! - Ne, ne!" Nelze
sloužiti dvěma pánům. Vláda republiky
nesmí býti filiálkou cizích zájmů.
Nestrpíme, aby ústavou zaručená práva
lidu byla zdeptávána černými rejdy
reakce. Voláme vládu k odpovědnosti a varujeme
před tím, aby v metodách, které zde
přibíjíme na pranýř, bylo pokračováno.
Nyní dovolte, pánové, abych k vývodům
předešlého pana řečníka
řekl několik slov. Pan posl. Ostrý snažil
se z protokolů Národního shromáždění
z r. 1920 dokazovati, jako by byly socialistické strany
samy a dobrovolně v dřívějších
zákonech upravovaly platy kněží. Kol.
Ostrému se však při té příležitosti
a horlivosti stal malér. Zapomněl naprosto, že
r. 1920 nebyly to důvody politické, nýbrž
že to byly důvody valutové, že jako všude
jinde i zde musilo nastati určité číselné
vyrovnání. Kol. Ostrý zapomněl,
že mezi r. 1920 a r. 1926 leží černý
stín aféry pana Marmaggiho a že je nutno, aby
s tohoto hlediska bylo posuzováno, co všechno v loňském
roce po aféře Marmaggiho následovalo.
Sociální demokraté a socialistické
strany vůbec mají v otázce svého poměru
k církvím a k úpravě hmotných
poměrů služebníků církví
opravdu čisté ruce. My jsme vždy měli
snahu, aby stát odpoutával se od vlivu církve.
Toho je dokladem školský zákon, který
nedala tomuto státu buržoasie, ale který tomuto
státu dali socialisté. Toho je důkazem úprava
svátků, úprava užívání
hřbitovů atd. Jestliže tedy pan kol. Ostrý
snažil se zde argumentovati takovými argumenty,
jako kdyby byli socialisté vinni toho, že na stole
této sněmovny leží zákon, který
projednáváme, pak jeho argumenty jsou neupřímné,
přitažené za vlasy a neodpovídají
skutečným poměrům. A i kdybych snad
připustil, že pan kol. Ostrý měl
pravdu, pak, vážení pánové, nemuseli
bychom se za tento svůj vývoj styděti, poněvadž
to by byl vývoj přirozený. Ale nepřirozený
vývoj jest, jestliže strany, které jsou pokrokové,
proti vůli pokrokových mas obyvatelstva dělají
dnes zákon, který je krokem zpět a který
znamená u nás další posílení
černé reakce. A mezi strany, které mají
jistě dosti a dosti potřebí, aby se dnes
styděly před celým národem, náleží
také strana p. posl. Ostrého.