Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Gáti.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Gáti: Paní a pánové!
Mimo to, co přednesli řečníci strany
komunistické průběhem rozpravy, musím
se ještě zvláště zabývati
otázkou úředníků v Podkarpatské
Rusi.
V zásadě musím vytknouti, že ustanovení
mírové smlouvy saint-germainské a ústavní
listiny, dle které úředníci Podkarpatské
Rusi mají býti pokud možno jmenováni
ze středu místního obyvatelstva, nedoznalo
uplatnění, ježto máme toliko mizivý
počet rusínských úředníků
a ještě méně maďarských.
Příčinou toho jest, že ani jediná
dosavadní vláda nedůvěřovala
místnímu obyvatelstvu a od těch málo
místních úředníků požaduje
co největší bezpáteřnost, avšak
při tom všem sleduje jejich působení
se stálým podezříváním.
Systém policejního státu v Podkarpatské
Rusi udomácnil také mezi úředníky
takovou špionáž, kterou jen ztěžka
snese člověk sebevědomý.
Řady úředníků Podkarpatské
Rusi rekrutují se tudíž - včetně
četníků a finanční stráže
-nejméně z 80% ze zemí historických
a z rusínsko-ukrajinské emigrace, a je-li ještě
dnes organisace ta tělesem cizím, v zemi nepopulárním,
ba místy nenáviděným, pak musím
poctivě konstatovati, že příčina
toho nevězí v úřednících,
kteří - obzvláště ti proletářští
poctiví úředníci s menšími
platy právě tak pociťují nespravedlnost
dnešního společenského řádu,
jako celá proletářská třída,
nýbrž příčina toho vězí
v systému, dle kterého musí úřadovati,
ježto jinak by ztratili místa. Ta byrokratická
a protekční svévole, která tíží
lid, tíží také úředníky,
a toto společné roztrpčení nevede
k solidaritě, nýbrž naopak přiostří
protivy mezi úřednickým sborem a obyvatelstvem.
Máme dojem, že koloniální vládní
systém si nepřeje, ba ani nemůže chtíti,
aby nastala harmonie mezi lidem a úřednictvem, centrální
strany uměle znemožňují porozumění,
místní občanské strany využijí
vad systému proti úředníkům
a civilní správa, která vládne jakožto
expositura strany agrární, obětuje zbídačenou
třídu úřednictva jako obětního
beránka.
Jest nesporno, že není věcí záviděníhodnou,
odstěhovati se z Čech do Podkarpatské Rusi
jako úředník do vesnice, kde kulturní
potřeby nedoznají uspokojení, že není
záviděníhodnou věcí úřadovati
v jazyku českém, rusínském i maďarském,
nenajíti vhodného bytu a vzíti na sebe celé
odium korumpovaného, koloniálního a násilného
systému. Jest nesporno, že většina, obzvláště
vyšších úředníků,
nevyhovuje a že v Podkarpatské Rusi provádějí
se ohromná zneužívání úřední
moci. Jest nesporno, že určitá část
úředníků jest prepotentní a
nakládá s lidem jako se zvěří
a podle vyšších instrukcí bezohledně
trestá většinu obyvatelstva, která s
námi sympatisuje. Věcně však musíme
konstatovati, že nejen lid, nýbrž i úředníci
jsou obětmi koloniálního systému a
nyní, kdy Národní shromáždění
jedná o zákonu, směřujícím
ku zlepšení hmotných poměrů úřednictva,
s naprostou sympatií stavíme se na stranu úřednických
proletářů, kterým návrh zákona
poskytuje méně nežli nic. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
K dnešnímu projednávanému požitkovému
systému státních zaměstnanců
dovolím si i já několik poznámek,
zvláště pokud se týče těch
nejmenších a nejubožeji postavených kategorií
státních zaměstnanců, což ostatně
považuji za svoji povinnost. Jako člen strany, která
má v programu hájiti zájmy všeho proletariátu,
nemohu nečinně přihlížeti k tomu,
jak proletariát státně-zaměstnanecký
jest v nově projednávané osnově pomíjen.
Konstatuji, že právě ty skupiny státního
zaměstnanectva, na nichž z valné části
lpí největší břímě
státní administrativy, jsou novým požitkovým
systémem macešsky zanedbávány, a že
jejich úmorná práce není ani na tolik
odměňována, aby klidně mohli pohlížeti
vstříc budoucnosti a aby uhájili alespoň
poněkud svoje životní potřeby a bylo
jim umožněno existovati. Jest to zvláště
skupina státních kancelářských
úředníků a specielně kancelářských
oficiantů. Pokud jsem měl možnost, zkonstatoval
jsem, že jest to jedna z těch úpících
skupin státně-zaměstnaneckých, jejichž
hmotné postavení zvláště na Slovensku
a specielně na Podkarpatské Rusi jest tak ubohé,
že nemohu si učiniti představu, jak tito státní
zaměstnanci mohou se svojí gáží
vystačiti a sebe uživiti, pokud se týče
svobodných zaměstnanců, o ženatých
se ani nezmiňuji. Měl jsem příležitost
poznati, že takový státní zaměstnanec,
ačkoliv pracuje a snaží se ještě
více pracovati a jeho výkon začasté
předčí výkon státního
zaměstnance druhých skupin, není ani z polovice
za tutéž služební dobu poměrně
odměňován, jako zaměstnanec skupiny
druhé. Nejen že jest to honorování nedůstojné,
nýbrž vylučuje i každou možnost,
aby si takový státní zaměstnanec mohl
jednou založiti svůj vlastní rodinný
krb, což jest snad cílem každého spořádaného
občana, není sporu, že to má vliv též
na státní administrativu. Nebudu opět vyličovati
jednotlivé bolesti a strasti těchto lidí.
Chci je shrnouti v jednu větu: Budiž jim dána
existenční možnost, budiž zajištěno
jejich existenční postavení, neboť jenom
hmotné zajištění zamezí všem
ostatním nedostatkům, které jsou příčinou
bídy státních zaměstnanců.
Budiž jim dána možnost postupu do vyšších
kategorií, jsou-li k tomu vykonáváním
služby způsobilí, budiž odměňována
a kvalifikována práce, nikoliv často bezcenný
papír vysvědčení, které práci
nekoná.
Stavím se za veškeré požadavky těchto
státních zaměstnanců, ze veškerá
jejich memoranda a trvám na jejich spravedlivém
vyřešení novým požitkovým
systémem.
V prvé řadě přichází
150%ní drahotní přídavek, jehož
odejmutí by zaměstnanci na Podkarpatské Rusi
těžce pocítili, případnou ztrátou
tohoto tak těžce vybojovaného přídavku
byli by platově na roveň postaveni zaměstnancům
v zemích historických. "Svazem" vyslaná
deputace do Prahy tlumočila na příslušných
místech, aby tento přídavek byl zařazen
do rozpočtu na léta další, dále
aby podkarpatoruská výhoda byla přiznána
generelně všem a uzákoněna, jakož
i zařazení Podkarpatské Rusi do vyššího
stupně činovného. Bývalý ministr
vnitra Nosek navrhl deputaci, aby "Svaz" vypracoval
nepřemrštěné návrhy. "Svaz"
návrhy učinil a taktéž provedl návrh
na úhradu zvýšeného platu státních
zaměstnanců na Podkarpatské Rusi, a to zrušením
diet exponovaných - dále z výhod již
přiznaných a pod., čímž by se
ušetřilo celkem 13,220.550 Kč. Celková
potřeba by činila 34,010.550 Kč, takže
by bylo třeba dosaditi pro celou Podkarpatskou Rus pouhých
20,789.950 Kč, kterýžto obnos v poměru
k celkově hledané úhradě pro veškeré
státní zaměstnance v Československé
republice, a to as 650 mil. korun, nebyl by nikterak obnosem velikým.
Žádáme: Přiznání výhod
všem stejně - to jest zajištění
spokojenosti všech státních zaměstnanců
na Podkarpatské Rusi, samozřejmě i zřízenců,
neb i oni chtějí žíti jako člověk,
cestovné pro všechny státní zaměstnance
i s rodinou, to jest za rok jednu volnou jízdu k návštěvě
rodičů, příbuzných a tak dále,
neb není myslitelno, že by si státní
zaměstnanec ze své hubené mzdy ušetřil
na jízdu po čas dovolené, obzvláště
při vícečlenné rodině, kde
jízda obnáší více než jeho
měsíční příjem. Vezměte
tužku a počítejte, že státní
zaměstnanec, když zaplatí jemu předepsanou
daň z příjmu a náklady na jízdu
do Čech, že tyto dvě položky dohromady
zhltnou dvouměsíční služné
a on i s rodinou živoří, neb de facto pracuje
dva měsíce z 12 měsíců zdarma,
zavedení deputátních požitků
pro všechny státní zaměstnance na Podkarpatské
Rusi, a to všem stejně, zrušení přídělu
koní a měsíčního paušálu
na udržování zemědělským
instruktorům, neb máme zkušenosti, pro jaké
účele se toho dobrodiní používá.
(Osobní representace, agitace ve volbách atd.)
Nemocenské pojištění státních
zaměstnanců. O této věci se dá
povídati velice mnoho.
Je třeba zřízení kvalifikační
komise dle spravedlivé zásady a ne jako dosud protekční
komise, dále umožnění návratu
státních zaměstnanců z historických
zemí po jisté řadě let ztrávených
na Podkarpatské Rusi. Tím bude dána možnost
umístiti zdejší lidi.
Jest nezbytně nutno kontrolovati veškeré výdaje
státních peněz, neb není možno,
aby ten, kdo se jenom stále representuje, nebral ohled
na státní finance a využíval svého
postavení a naproti tomu druhý, jenž jenom
pracuje, neměl ani možnosti státním
autem svoji nemocnou ženu dopraviti do nemocnice.
Přestaňte sanovati zkrachované banky a obnos
dejte pro účely povznesení hospodářsky
zdeptaného lidu.
Jest dále třeba: omezení subvencí
pro pochybné účele, zamezení možnosti
protekčního výkladu stávajících
zákonů. Nebylo zajisté snahou zákonodárců
zákon použíti k ohnutí hřbetu
těch nejnižších, nýbrž prospěti
těm nejchudším, avšak stará byrokracie
věc si dovede zaříditi tak, aby šla
jí k duhu, vybavení státních zaměstnanců
z dluhů když se mohou sanovati vyděračské
banky, proč se nemůže sanovati do bídy
bez vlastní viny uvržený státní
zaměstnanec?
Bytové poměry úředníků
na Podkarpatské Rusi jsou neslýchaně nemožné.
Vysokým úředníkům s velikými
příjmy staví se luxusní byty, nižší
úředníci, strážníci atd.
staví si byty sami, ovšem ubohé a z vepřovic,
jeden státní zaměstnanec bydlív Užhorodě
u cikánů.
Strašné jsou poměry soudních oficiantů,
kteří žádali:
1. Zavedení jednoduché frekvence;
2. materielní výhody pokud se týče
soudních zaměstnanců, ježto tato kategorie
jest na tom ze všech státních zaměstnanců
nejhůře;
3. dostatečný počet pracovních
sil;
4. honorováni práce přes čas jako
u jiných úřadů (na příklad
v referátu ministerstva zemědělství);
5. hodnocení práce - kancelářští
oficianti zastávají místa zodpovědná
- jmenování do hodnostních tříd,
zvláštní zkoušky.
Poměry soudců na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi nejsou nikterak záviděníhodné,
soudců jest málo, práce mají mnoho
a většina jich má malé platy. Osnova
požitkového zákona upravuje hmotné postavení
soudců takovým způsobem, že nejen nový
právnický dorost bude povolání soudcovské
pomíjeti, nýbrž že i mladší
soudcové budou se ohlížeti po zaměstnání
jiném.
Až na místa u nejvyšších soudů
a předsedů sborových soudů, je funkční
služné u všech ostatních míst,
jmenovitě však u soudů prvých stolic,
stanoveno obnosem tak nepatrným, že nedoplňuje
ani ten obnos služného, kterého dosáhnou
jiní úředníci stejného vzdělání.
Učitelé v Podkarpatské Rusi ještě
nejsou definitivně jmenováni a žijí
v nejistotě.
Pro právní poměr učitelstva měšťanských
škol na Podkarpatské Rusi žádáme:
1. úplnou paritu se státními zaměstnanci
rovnocenného předběžného vzdělání;
2. upravení platů tak, aby konečný
plat byl stejný jako plat úředníka
stejného stupně platového dvakrát
povýšeného;
3. co se činovného týče, budiž
Užhorod zařazen do třídy A, Mukačevo,
Beregsás, Hust a Sevljuš do třídy B,
ostatní místa Podkarpatské Rusi do třídy
C, třída D budiž odstraněna;
4. Podkarpatoruský 150%ní drahotní přídavek
budiž ponechán na dobu příštích
10 roků;
5. všem učitelům, kteří byli
jmenováni, ať zatímně, ať definitivně,
od převratu do 31. prosince 1924 přiznati výhody
odstupňované podle návrhu Svazu státních
zaměstnanců (9000, 7200, 5400 Kč osobní
přídavek roční);
6. učitelům, kteří absolvovali paedagogium
v Budapešti, započítati tři léta
studií na tomto paedagogiu do platu i do služby a
postupu;
7. remunerace za jednu přespočetnou hodinu týdenní
budiž 480 Kč ročně, a to jak za hodinu
nepovinného předmětu vyžadujícího
zvláštní zkoušky, tak i za hodinu povinného
předmětu, jemuž učí odborný
učitel přes počet svých povinných
hodin, učitelům bez zvláštní
zkoušky za nepovinné předměty budiž
vyplácena remunerace 240 Kč ročně
za jednu hodinu týdenní;
8. ředitelům měšťanských
škol i správcům škol obecných buďtež
přiznány naturální byty bezplatně,
učitelům budiž přiznáno bytné;
9. předchozí vzdělání učitelek
ručních prací budiž spravedlivě
oceněno a křivdy, učiněné této
kategorii učitelstva, buďtež napraveny, jmenovitě
pokud jde o pense;
10. presenční služba vojenská budiž
započítána do pense i do postupu;
11. při definitivním jmenováni budiž
brán zřetel na dobu složení zkoušky
pro měšťanské školy i na dobu působení
na škole měšťanské;
12. všichni odborní učitelé po tříletém
působení na škole měšťanské
buďtež jmenováni definitivními bez určení
místa,
13. budiž provedena výplata rodinných přídavků
těm bývalým církevním učitelům,
kteří po 1. lednu 1923 přestoupili do státní
služby.
Těm požadavkům osnova zákona nevyhovuje.
Mnohokrát jsem již intervenoval v zájmu úpravy
platů nestátních učitelů
a školský referát v Užhorodě
odpověděl na moje intervence uvedením zákona
č. 166/1924 a vypočtením celé hromady
nařízení, na něj se vztahujících,
ačkoliv to nemá nic společného s vládním
nařízením č. 120 z r. 1924 a tedy
ani nic společného s úpravou platů
nestátních učitelů. Zákon jest
hotov, schází však k němu prováděcí
nařízení.
Jest tedy nutno, aby ministerstvo vydalo prováděcí
instrukci k vládnímu nařízení
č. 120/1924 o úpravě platů nestátních
učitelů na Podkarpatské Rusi a uložilo
školskému referátu v Užhorodě jeho
bezodkladné provedení.
Stejně jest nutna, aby byl bezodkladně proveden
zákon a nařízení č. 166/1924
a 287/1925 o úpravě pensí nestátních
učitelů na odpočinku.
Musím se zabývati také poměry bývalých
maďarských úředníků a
pensistů s hlediska slušnosti a objektivity, kteří
v důsledcích změny státní moci
octli se v nelidské bídě.
Zvláště propuštění železničáři,
poštovní zaměstnanci a malí úředníci
nás zajímají, kteří spolu se
svými rodinami, ač jsou státními občany
československými, dřou bídu bez pense
neb s tak zvanou starou pensí. Znám staré
úředníky, kteří ještě
i dnes dostávají měsíčních
200 Kč pense.
Jest nemožný poměr, že úředníci,
kteří požívali pense již v době
státního převratu, mají vyšší
pense zpětně od 1. ledna 1921 než úředníci,
kteří byli dáni do pense po státním
převratu, a kteří podle §u 6 zákona
č. 269/1920 požívají pense podle svého
platu z doby mírové. Jest tudíž oprávněný
náš požadavek, aby se starým pensistům
dostalo stejného práva jako pensistům novým.
Obrovské množství pensijních žádostí
není vyřízeno a téměř
dvacetpět tisíc rodin čeká na vyřízení
svého osudu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Převzal-li stát veškerá výsostní
práva těchto území, musí také
plniti jejich závazky.
Župní pensisté a notáři na odpočinku
obdrželi zálohy na pense 700 až 3.000 korun podle
ministerského nařízení č. 87.712
z roku 1923. Jejich právní poměry nebyly
zákonem č. 310/1924 upraveny, ježto zákon
ten vztahuje se pouze na župní pensisty, kteří
byli pensionováni podle zákona č. 210/1920,
avšak nevztahuje se na ty, kteří byli před
nastoupením účinnosti tohoto zákona
neb před rokem 1918 dáni do pense. Jest oprávněný
náš požadavek, aby i pensionovaní notáři
a župní zaměstnanci dostávali dnešní
pense státních zaměstnanců tak, jako
veškeří pensisté.
Na Podkarpatské Rusi zavládla ohromná nespokojenost
ve veškerých vrstvách obyvatelstva, obzvláště
v dělnické třídě, ježto
dnešní systém činí takřka
nemožným živobytí malých existencí.
Ve vrstvách úřednických, které
tak toužebně očekávaly nový zákon,
jest nyní taková stísněnost a roztrpčení,
které pocítí jak vláda, tak i lid.
Malí úředníci dosáhli místo
zlepšení, zhoršení svých poměrů.
(Tak jest!) Obdrželi darem konsolidaci protekčního
systému, posílení vyšší
úřednické byrokracie. (Tak jest!) Systém
se ostatně nezmění, úřady honí
se za milostí vládních stran a vyšší
úředníci lámou si hlavu, zda mají
vstoupiti do strany agrární ze strany sociálně-demokratické,
anebo mají-li přistoupiti k lidovcům neb
národním demokratům.
Úřednická vláda srovnala území
Podkarpatské Rusi v jednu velžupu a tím zamýšlí
pohřbíti státně-právní
samostatnost této země. Úřednická
vláda dožila se toho, co dosud vůbec možno
nebylo a co i dnes přičísti lze pouze tomu,
že i poslanci vládních stran bojí se
nátlaku veřejného mínění
Podkarpatské Rusi. Veškeří poslanci
Podkarpatské Rusi podepsali protest proti jednomu vládnímu
nařízení. Tento jednohlasný protest
znamená, že dnešní systém musí
zmizeti a musí zmizeti také duch, jenž požaduje
práci za hladovou mzdu od úředníků
a jenž se neuspokojí pouze prací, nýbrž
za tuto hladovou mzdu chce také zakoupiti přesvědčení
úředníkovo. (Tak jest!) Návrh
tento otevře úředníkům oči
a přesvědčí je, že toliko od
vlády pracujících zemědělců
a dělníků mohou očekávati poctivé
zaplacení své práce. (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Listina řečníků v rozpravě
povšechné je vyčerpána. Rozprava povšechná
je tedy skončena.
Páni zpravodajové vzdali se slova.
K věcné poznámce přihlásil
se p. posl. Bergmann. Uděluji mu slovo.
Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Nebyl
bych se včera specielně dotkl strany nár.-demokratické,
kdyby pan kol. Ježek nebyl uznal za nutné zatáhnouti
do debaty obviňování a výčitky
proti socialistickým stranám.
Pan kol. G. Navrátil uznal pak za vhodné
odpověděti mi dnes tím, že mne ve své
řeči osobně napadl.
Přihlásil jsem se k věcné poznámce,
abych vývody p. kol. Navrátila uvedl na pravou
míru. Pan kol. Navrátil tvrdí, že
pro odpor čsl. socialistů nebyl připuštěn
do přípravné v komise. Konstatuji, že
byla stanovena zásada, v že do této komise
nebudou povoláni exponovaní poslanci odboráři
státně-zaměstnanečtí, a nebyl
proto povolán ani posl. Brodecký, ani posl.
Buříval, ani já a konstatuji dále,
že s touto zásadou strana národně-demokratická
souhlasila.
Pan posl. Navrátil tvrdil, že panu dr Kramářovi
přísluší zásluha, že
vyvolal meziministerskou komisi pro požitkový systém.
Konstatuji, že panu dr Kramářovi tato
zásluha přináleží a nechceme
mu jí upírati. Jest ovšem otázka, měl-li
ve volbě osob šťastnou ruku. Uznáváme-li
loyálně zásluhy pana dr Kramáře,
neopravňuje to pp. kol. Ježka a Navrátila,
aby reklamovali všechny zásluhy jedině a výhradně
pro národní demokracii.
Pan kol. Navrátil tvrdí, že pan ministr
Bečka dal 700 milionů Kč a byl štědřejší
nežli ostatní strany. Je-li tomu tak, nechápu,
proč p. ministr Engliš žádá
na nás úhradu 700 milionů Kč a tázal
bych se, kam se těchto 700 milionů věnovaných
panem Bečkou podělo? Konstatuji, že
pan ministr Bečka, ačkoli byl upozorněn,
zařadil do státního rozpočtu všechny
pro státní zaměstnance odhlasované
účelové daně, aby rozpočet
byl aktivní.
Pan kol. Navrátil tvrdí, že prý
jsem napadl kol. Brodeckého v "československých
listech", ale neřekl, ve kterých, a také
sotva by mohl to prokázati.
Pan kol. Navrátil tvrdí, že jsem ustoupil
od svých návrhů dobrovolné. Konstatuji,
že o těchto návrzích se jednalo
s vládou nynější, s bývalými
koalovanými stranami po dosazení úřednické
vlády a jedná se až do dnešního
dne, což je důkazem, že jsem od svých
návrhů neustoupil.
Pan kol. Navrátil však nepředložil
úřednické vládě žádných
pozměňovacích návrhů, také
ne požitkové "šestce" a podkladem jednání
těchto institucí byly pozměňovací
návrhy socialistických stran. Konstatuji, že
pan kol. Navrátil podal v požitkové
"desítce" a "dvanáctce" tištěný
pamětní spis odborového ústředí
a stavovské rady, nota bene špatně paragrafovaný
a prohlásil jej za svoje pozměňovací
návrhy. Konstatuji dále, že mi to v politické
"dvanáctce" vytkl pan ministerský předseda
Švehla jako členu požitkové komise
a odsoudil toto jednání, prohlásiv, že
vláda takovouto práci nemohla oceniti jinak než
odmítavým stanoviskem k těmto pozměňovacím
návrhům, práci to příliš
pohodlné a neseriosní, která nedává
zákonodárcům zvláštní
vysvědčení.
Konstatuji dále, že pan kol. Navrátil od
těchto návrhů úplně utekl a
nepřednesl je v posledních poradách požitkové
"šestky" a nepřinesl do nich také
žádných návrhů jiných,
nýbrž naopak s hodinkami v ruce stále nabádal
socialistické zástupce v těchto poradách
k ústupnosti. O mé ústupnosti při
celém, jednání mohou panu kol. Navrátilovi
dáti informace pan kol. Švehla i všichni
členové politické "dvanáctky",
pan ministerský předseda Černý
i ostatní pánové, kteří
se jednání zúčastnili.
Konstatuji dále, že jsme to byli my, kteří
jsme žádali, aby požitková komise byla
povolána jednati o prováděcích nařízeních
k tomuto zákonu.
Pan kol. Navrátil stěžoval si ve své
řeči na prázdné galerie při
jednání o státně, zaměstnaneckých
osnovách, a to nejlépe dokazuje, proč a ke
komu pan kol. Navrátil takto mluvil. Lituji, že
právě odborářský poslanec dal
se svésti na tuto cestu: Nemluviti ke sněmovně,
nýbrž ke galerii. (Výborně! -
Potlesk poslanců čsl. strany socialistické.)