Konstatujeme-li jen prosté skutečnosti, vidíme,
že po vypuknutí anglické generální
stávky nedostalo se od rozhodujících instancí
mezinárodních dělnických organisací
nic jiného, než spousty projevů sympatie a
veliké množství slibů. Nemůžeme
se zde vymlouvati na více méně skutečnou
slabost těch či oněch mezinárodních
dělnických sdružení. To, co se mělo
učiniti v rozhodné chvíli a co by ještě
bylo lze učiniti, to vidíme na příkladu,
co podnikl v zájmu anglického dělnictva proletariát
sovětské Unie. O tom podává rozhodující
poučení tato zpráva: "Ústřední
výbor námořníků a dopravních
organisací Sovětské Unie zaslal všem
místním skupinám v sovětských
přístavech telegram, v němž prohlašuje
částečnou stávku všech námořníků
a přístavních dělníků,
kteří pracují pro vývoz do Anglie,
dále vydává pokyny, aby nenakládali
hořlaviny na parníky, jež lze míti v
podezření, že by jejich náklad mohl
býti dále přeložen do Velké Britanie.
Všechny parníky, které přijímají
náklad všeho druhu pro Velkou Britanii, musejí
ihned zastaviti práci. Všechny sovětské
parníky, které jsou na cestě do Anglie, jakmile
obdrží radiovou zprávu, musí se ihned,
jakmile připlují do nejbližších
britských přístavů, připojiti
k britské stávce, zabrániti vyložení
parníků, a vyložení jednotlivého
zboží dovoliti jen po schválení Ústřední
rady britského sjezdu odborových organisací."
Jest úplně jasné: Kdyby bylo podobným
způsobem došlo k jednotné akci proletariátu
v ostatních kapitalistických státech mimo
Anglii, byla by také generální stávka
anglického proletariátu měla větší
účinek. Co se tedy mělo a má ještě
podniknouti? Musíme výslovně upozorniti na
to, že pokládáme za nutné přes
význam celní akce, která jest vesměs
namířena proti zájmům dělnictva,
upozorniti zvláště na to, že se již
nyní ohlašuje možnost ofensivy československé
buržoasie proti dělnictvu. Chceme-li posilniti československé
dělnictvo v jeho obraně, jde o to, abychom nyní
učinili vše, co můžeme učiniti,
aby nynější boj anglických horníků
dopadl vítězné. Klademe-li konkretní
otázky, co se na př. má státi v Československu,
musíme říci, že jest a bylo třeba
postarati se o to, aby na základě jednotných
akcí všech dělnických stran, jež
jest bráti vážně, zabránilo vyvážení
uhlí. Tyto akce nebyly podniknuty, ačkoli komunistická
strana a odborové organisace MVS. učinily pokus,
aby k takovýmto akcím došlo na základě
porad s ostatními dělnickými organisacemi.
Vznášíme-li dotaz po významu takovýchto
akcí, ihned pochopíme, proč k této
jednotnosti nedošlo. Vážná akce k zamezení
vývozu uhlí znamená ovšem nepřímo
zahájení boje proti československé
buržoasii a proti československé vládě.
To jsou důvody, jimiž lze vysvětliti naše
úsilí o vybudování jednotné
fronty proletariátu v Československu. To jsou však
také podstatné důvody, jimiž lze vysvětliti,
že ostatní dělnické organisace odmítly
vážné dorozumění, pokud jde o
zřízení proletářských
jednotných akcí.
Pokládáme za nutné prohlásiti v této
souvislosti: české socialistické strany dělají
si to poněkud příliš lehké, když
mimo tuto sněmovnu chtějí odůvodniti,
proč zamítají každý vážnější
společný boj s komunisticky orientovanými
dělníky. Vedle mnoha jiných obratů
jest to fráze, která ostatně jest rozmazována
také v dnešním "Českém Slově",
že s komunistickou stranou a komunistickým hnutím
nelze proto podnikati společnou akci mimo sněmovnu,
poněvadž komunistické hnutí jest především
hnutí proti státu a poněvadž každá
akce komunistické strany otřásá základy
československého státu. (Posl. Schmerda
[německy]: To je demagogie!) Jistě je
to demagogie, avšak musíme na ni dáti náležitou
odpověď, prohlašujeme tedy: Není to jen
komunistickým poznáním, nýbrž
marxistickým, že kapitalistický stát,
pokud trvá kapitalistický společenský
řád, nemůže býti a není
nic jiného, než nejdůležitější
a nejmocnější nástroj v rukou vykořisťující
menšiny k potlačení ohromné většiny
pracujícího obyvatelstva ve státě.
Jest zcela jasné, že vykořisťující
menšina používajíc státního
zařízení a všech jeho činitelů
k hospodářskému vykořistění
a k politickému zotročení pracujícího
obyvatelstva chrání nejen své zájmy,
to jest zájmy vykořisťující menšiny,
a že hájíc zájmy této menšiny,
musí naopak nutně zraňovati zájmy
ohromné většiny obyvatelstva. Obráceně:
Kdo se pokouší chrániti zájmy pracujícího
obyvatelstva proti příživnické menšině,
musí bojovati proti politickým zájmům
této menšiny a proti kapitalistickému třídnímu
státu. Kdo, jako vůdce dělnictva, odváží
se tvrditi, že lze hájiti hmotné hospodářské
a politické zájmy proletariátu a zároveň
také chrániti politické zájmy vykořisťující
menšiny, to jest tedy zájmy kapitalistického
státu, ten jest buď nevědomec nebo chce zcela
úmyslně klamati dělnickou třídu.
Kdo chce chrániti zájmy dělnictva, musí
zahájiti boj proti této vykořisťující
menšině kapitalistického společenského
řádu, která používá státu,
aby mohla vésti boj proti dělnické třídě
a řekněme tedy pro ty, kteří snad
ještě nevědí, že komunisté
zůstávají to, co byli: úhlavní
nepřátelé kapitalistického společenského
řádu a úhlavní nepřátelé
kapitalistického třídního státu.
(Potlesk na levici.)
Musím si dovoliti ještě několik slov
o způsobu, jak se jednotlivé tak zvané dělnické
strany pokusily podporovati ohromně důležitou
akci mezinárodního proletariátu ve prospěch
anglického dělnictva. Nemluvím již o
svazu zemědělců. Že svaz zemědělců
nemá co činiti s akcí, která podporuje
zájmy dělnictva, o tom netřeba se šířiti.
Avšak, jak známo, němečtí národní
socialisté dělají zde trochu oposici. Hrají
si zde na stranu, která nemá s německým
Svazem nic společného, která se neúčastní
oněch svinstev, jejichž účelem jest
umožniti útok spojených německých
a českých agrárníků. Musíme
zde předložiti otázku, zda taková událost
jako jest anglická generální stávka
nebo nynější boj anglického dělnictva,
jest otázkou, která zajímá dělnictvo
celého světa. Víme, že generální
stávka byla vyhlášena 1. května, a teprve
4. května mohla většina časopisů
zaujmouti k této události stanovisko. Ústřední
orgán německých národních socialistů
dne 4. května generální stávku vůbec
ignoroval. Dne 5. a 6. května uveřejnil ústřední
orgán této tak zvané dělnické
strany jen dvě oficielní nenávistné
zprávy o anglické dělnické stávce.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Od 6. do 12. května - nehledě
ke dvěma prázdným článečkům
- ústřední orgán německých
národních socialistů generální
stávku v Anglii vůbec ignoroval. Dne 12. května,
jak známo, byla generální stávka ukončena.
Za tři dni po té, dne 15. května překvapil
ústřední orgán národních
socialistů veřejnost touto novinkou: "V Anglii
zuří generální stávka. Časopisy,
většinou vůči dělnictvu nepřátelsky
zaujaté, přinášejí odporující
si zprávy." Pak se dále praví v ústředním
orgánu národně-socialistické dělnické
strany: "Jest to tedy holý nesmysl a ničemná
demagogie, jestliže se komunistické časopisy
rozčilují, že nyní stoupá ve
střední Evropě vývoz uhlí.
Zajisté na Kladné, avšak také v Porýní
a Poruří, na mnohém místě budou
nyní míti dělníci opět pět
až šest směn týdně, místo
dosavadních čtyř. Opět více
vydělají. Máme nad tím naříkat?"
A pak: "My, Němci, musíme při takovýchto
hospodářských bojích především
mysliti vždy na naše dělníky a naše
nejbližší, na naše německé
národní hospodářství a jeho
opětné vybudování, pak zlomíme
také nejlepším způsobem jednak moc mezinárodního
finančního kapitálu, jednak frázovité
mlhoviny." (Výkřiky.) Tak smýšlí
ústřední orgán národně-socialistické
strany dělnické o nutnosti vážných
a upřímných solidárních akcí
mezinárodního proletariátu ve prospěch
anglických dělníků. Tato zpustlá
politická morálka, která dýše
z každé řádky těchto článečků,
shoduje se také úplné s teorií a s
praksí žlutého stávkokazectví.
Musím si také dovoliti pronésti ještě
několik slov o taktice tak zvaných aktivistických
stran. Dnes lze již do jisté míry sestaviti
bilanci. Dne 18. prosince učinil zde p. posl. dr Spina
prohlášení v řeči, právě
v řeči německého nacionalismu: "Slavná
sněmovno! Jako zvolení zástupci sudetsko-německého
lidu obnovujeme jménem svazu zemědělců,
německé křesťansko-sociální
strany lidové, německé národně-socialistické
strany dělnické a německé strany živnostenské
na počátku druhého zasedání
slavnostně prohlášení, jež jsme
učinili ve sněmovně 2. a 4. června
1920." Podobné prohlášení učinil
také klub německé strany národní.
Obě prohlášení dovolávala se
ostatně řeči, kterou zde přednesl
r. 1920 pan dr Lodgman. Tyto strany prohlásily slavnostně,
že spatřují svůj nejpřednější
úkol v tom, aby pokračovaly v odhodlaném
boji v zájmu práva sebeurčení národů.
Hned v prvých schůzích předvedly prvé
dějství tohoto hrdinného boje, odevzdavše
tak zvanému českému dědičnému
nepříteli hlasy německého svazu pro
volbu předsedy této sněmovny. A druhé
dějství tohoto odhodlaného boje v zájmu
národního práva sebeurčení
záleží ve vyloženém sbratření
německých občanských stran s českými
občanskými stranami, které uznávají
zcela správně, že ve skutečnosti ve
všech hospodářských a politických
otázkách mezi německými a českými
vykořisťovateli není vůbec žádného
rozdílu a žádné odchylky. Nelze pochybovati
a každý ví, že český stát
a všechny jeho orgány, policie a militarismus jsou
neméně k disposici německým podnikatelům
v boji proti dělníkům než českým
podnikatelům. Zveme strany německého svazu,
aby uplatnily svůj vliv na vládu v tom směru,
aby vláda rozepsala co možná nejdříve
nové volby do sněmovny. Chceme s panstvem promluviti
před širokými vrstvami o obsáhlých
dějích aktivistické politiky. Chceme míti
možnost pohnati je tam k odpovědnosti, nikoliv před
nějakou cháskou, před nějakou klikou,
nýbrž před širokými vrstvami pracujících
lidí z tak zvaného sudetsko-německého
území Československa. Obyvatelstvo tohoto
území otevře na to oči dokořán
až nyní uhlídá, že pánové
Windirsch, Bobek, Malypetr a Švehla
a všichni ti ostatní vůdci nového
bloku se sbratřili a společně ruce v rukou
hospodaří a snaží se hájiti politické
zájmy pracujícího obyvatelstva národních
menšin. Ostatně "Prager Tagblatt", který
není špatně informován o poměrech
v německých občanských stranách,
prohlašuje již předem co se stane: že dojde
ke společné práci německého
svazu s českou vládou za každou cenu. Všem,
kdo přicházejí s otázkami, co dostane
německý svaz za tuto pomoc, kterou poskytuje české
vládě - všem těmto zvědavcům
můžeme říci, že podle našeho
mínění v této chvíli nekvete
nic jiného, než koncese v otázce cel. Avšak
co chtějí měšťáci z německého
svazu? Nechtějí nic jiného než hospodářské
koncese v zájmu německého velkostatku a v
nejlepším případě v zájmu
německých kapitalistů. V prvých schůzích
této sněmovny zapěly zde strany německého
svazu tak slavnostně, jak to právě dovedou,
známou píseň "Deutschland, Deutschland
über alles". Zatím musí se však snažiti,
aby našly nějaký jiný text, který
odpovídá zásadě, že nade všemi
tak zvanými ideály stojí špinavé
zájmy měšce německého kapitálu.
(Různé výkřiky.)
Domníváme se, že tak zvanou oposici národně-socialistické
strany netřeba bráti vážně a
nemusíme to ani zvláště zdůrazňovati.
Mnohem důležitější jest však,
jak pojímají oposici české socialistické
strany, které se k ní nyní hlásí.
Nuž, budeme viděti, jak daleko přijdeme. Na
konec opakuji ještě jednou: Nikomu se nepodaří
oklamati československý proletariát o účelu
a obsahu nynější parlamentní oposice.
Vůdcové českých socialistických
stran vědí právě tak dobře
jako my, že česká vláda, dříve
ještě než tyto strany přešly do oposice,
zajistila si kupčením s německými
občanskými stranami pro všechny hospodářské
útoky ve sněmovně potřebnou většinu
proti pracujícímu lidu v Československu.
Vůdci českých socialistických stran
vědí tedy právě tak dobře jako
my, že na parlamentní půdě těchto
útoků nelze již vůbec zameziti. Účinný
a úspěšný boj lze vésti jen mimo
tuto sněmovnu. Jak se zachovají vůdcové
socialistických stran k tomu, co prohlásil dr Kramář
o této otázce na sjezdu nár.-demokratické
strany? Tam prohlásil: "Bylo by největší
chybou, kdyby někdo v koalici dal socialistům pocítiti,
že jsou slabší. Socialismus nebude nikdy tak
silný jako byl, ale socialisté mohou býti
opět silnější, jmenovitě nebudou-li
koketovati s komunisty. Na druhé straně socialisté
nesmí to posuzovati jako útok proti sobě,
jestliže agrárníci žádají
vyřízení jednotlivých životních
otázek. Kdyby byli socialisté přijali loni
náš návrh na pohyblivá cla, nebylo by
došlo k dnešní krisi. Také v jiných
státech jsou zavedena agrární cla, která
prospívají také průmyslu. Chápu,"
prohlašuje dr Kramář, "boj socialistů
proti agrárním clům. Ale musí se uměti
dělat politika. Lépe jest sjednávati dohody,
než dáti se poraziti. Chceme-li své věci
vyřizovati sami, musíme se opět sejíti.
Nesejdeme-li se, co se stane? Socialisté jsou velmi neopatrní.
Až přijde ke státnímu rozpočtu,
ukážeme, že stát musí žíti
a nepůjde-li to s parlamentem, půjde to bez parlamentu."
Dovolte mi jen několik slov o této poslední
neslýchané frázi. Nepřeceňujeme
hysterické výroky toho či onoho fašistického
vůdce. Pozorujeme raději reálné mocenské
podklady těch vrstev československých vykořisťovatelů,
kteří mají zájem na fašistickém
puči. A tu říkáme pánům
z vládních stran, že mají pravdu, úplně
pravdu, jestliže se spoléhají na generály
a přivlastňují si generály jako své
přátele. Tak tomu asi bude. Generálové
jsou přátelé reakčních stran
v Československu. Avšak nezapomínejte, že
našimi přáteli jsou vojáci. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Jestliže tedy české socialistické strany
chtějí jednotný boj mimo parlament, pak se
to shoduje s požadavky a přáním dělnictva,
které za nimi stojí a nikoli s přáním
pana Kramáře. Většina československých
dělníků chce jednotný společný
boj československého proletariátu proti celkové
hospodářské politice té či
oné kapitalistické vlády.
Proto ke konci prohlašujeme: Odmítáme demagogii,
která se projevuje v tom, jestliže se říká,
že boj proti celně politickým záměrům
československé vlády jest jen hospodářská
otázka a jen hospodářský boj, který
nemá s politickým bojem nic společného.
Prohlašujeme, že pro každého socialistu,
který k marxismu byť i jen přičichl,
jest samozřejmou věcí, že každý
ekonomický, národohospodářský
boj jest ovšem také bojem politickým a že
jest tedy zcela jasné, že jestliže československý
proletariát chce zvítěziti ve svém
odporu proti celní politice této vlády, proti
hospodářské politice československé
buržoasie a československé vlády, musí
své vůdce nutiti, aby umožnili jednotný,
společný nástup dělnictva. Hlubší
smysl proletářského hnutí v jednotné
frontě projevuje se v požadavku, aby se působilo
a pracovalo k tomu, aby velká většina československého
proletariátu přišla k jasnému poznání
svého třídního postavení, aby
většina československého proletariátu
pochopila, že nepostačí vésti ten či
onen mzdový boj, uzavříti tu či onu
smlouvu s kapitalisty, nýbrž že konec konců
proletariát může zvítěziti jen
po velkých úspěšných politických
bojích.
Prohlašujeme tedy zcela jasně, zřetelně
a upřímně, že československý
proletariát dostane se kupředu a bude míti
úspěchy jen tou měrou, jakou se mu podaří
zlomiti odpor svých vůdců proti jednotnými
proletářským akcím a prohlašujeme
dále zcela otevřeně a upřímně,
že nejdůležitějším úkolem
proletariátu a také nejdůležitějším
úkolem jeho vůdců bude, připraviti
příští hospodářské
a politické boje a vésti je tak, aby proletariát
v Československu byl způsobilý poraziti buržoasii
hospodářsky a politicky a znemožniti nejen
koaliční vládu, nýbrž každou
kapitalistickou vládu a připraviti podmínky
a předpoklady pro zřízení vlády
dělníků a rolníků (Souhlas
a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání pořadu dnešní
schůze. Dříve než schůzi ukončím,
učiním některá presidiální
sdělení.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců
čsl. strany lidové posl. dr Mičuru za
posl. dr Jos. Nováka; klub poslanců komunistické
strany v Československu posl. Mondoka za posl. Schmerdu,
posl. Wünsche za posl. Dědiče a posl.
Landovou-Štychovou za posl. Kollárikovou; klub
poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei"
posl. Patzela za posl. Simma; klub poslanců čsl.
nár. demokracie posl. G. Navrátila a posl.
Votrubu za posl. Ježka a dr. Hajna; klub poslanců
"Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga
za posl. Grünznera.
Do výboru živnostenského vyslal klub
poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
posl. Roschera za posl. Schustera; klub poslanců
republikánské strany zeměděl. a malorol.
lidu posl. Petroviče za posl. dr Zadinu.
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu posl. inž. Jana Černého
za posl. Mašatu a posl. Nejezchleba-Marchu za
posl. Křemena.
Do výboru rozpočtového vyslal klub
poslanců čsl. nár. demokracie posl. Ježka
za posl. dr Matouška; klub poslanců komunistické
strany v Československu posl. Jílka za posl.
Haruse, posl. Chloubu za posl. Landovou-Štychovou,
posl. Kreibicha za posl. Zápotockého; klub
poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
posl. Tauba a Dietla za posl. Schweichharta a Leibla;
klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei"
dne 10. června dopoledne posl. Patzela za posl.
Krebse, odpoledne posl. Krebse za posl. Patzela.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru kulturního posl. Hakena
za posl. Buriana, do výboru branného posl.
Hakena za posl. Bolena.
Předseda: Mezi schůzí byly tiskem
rozdány a současně přikázány
výboru iniciativnímu návrhy.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
368. Návrh posl. Špatného a spol. na poskytnutí
pomoci postiženým živelnými pohromami
ve Vlkánčicích a okolních obcích
na Černokostelecku.
369. Návrh posl. Knejzlíka a spol. na poskytnutí
pomoci postiženým živelnými pohromami
v obcích: Bohuňovice, Starnov, Mor. Huzová,
Trusovice, Mor. Loděnice a j.
370. Návrh posl. Světlíka, Fr. Navrátila,
Janovského a druhů na poskytnutí pomoci živelní
katastrofou postiženým krajům okresů
Olomouckého, Štemberského a Unčovského.
371. Návrh posl. Vičánka, Sedláčka,
Stanislava a druhů na poskytnutí podpory povodní
poškozeným krajům na Slovácku.
Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra v pátek dne 11. června
1926 v 9 hod. dopol. s
1. Zpráva výborů zemědělského
a rozpočtového o návrhu (tisk 320) posl.
Mašaty, Staňka, Petroviče, dr Zadiny, Adámka,
Koška, dr Noska, Tománka, dr Polyáka, Pavlačky
a druhů, aby byl vydán zákon, jímž
se částečné mění celní
sazebník pro československé celní
území (tisk 360).
2. Návrh, aby řízením zkráceným
podle §u 55 jedn. řádu projednána byla
osnova zákona, jímž se částečně
mění celní sazebník pro československé
celní území (tisk 360).
3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se doplňuje § 81 zákona o vojenských
požitcích zaopatřovacích (tisk 312).
4. Druhé čtení osnovy zákona o provedení
úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečné dohody
k této úmluvě, sjednané mezi uvedenými
státy v Římě dne 23. února
1925 (tisk 314).
5. Druhé čtení schvalovacího usnesení,
kterým se souhlasí s 1. Úmluvou mezi Rakouskem,
Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů,
Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu
pohledávek a deposit z hospodaření poštovní
spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě
dne 6. dubna 1922, 2. Dodatečnou dohodou k úmluvě
podepsané v Římě dne 6. dubna 1922
mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o převodu pohledávek a deposit z hospodaření
poštovní spořitelny ve Vídni, podepsanou
v Římě dne 23 února 1925 (tisk 315).
6. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 100) zákona o úpravě platových
a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců (tisk 333 a k
333).
7. Zpráva výborů soc.-politického,
kulturního a rozpočtového k vládnímu
návrhu (tisk 101) zákona o úpravě
platových a služebních poměrů
učitelstva obecných a občanských škol
(učitelského zákona) (tisk 334).
8. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 102) zákona o platových poměrech státních
obecních (městských) a obvodních lékařů
(tisk 335).
9. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 277) zákona o dani z cukru.
10. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 278) zákona o zvýšení
daně z lihu.
Jsou proti tomuto mému návrhu nějaké
námitky? (Hlásí se posl. Buříval.)
Pan posl. Buříval má slovo k námitkám.
Posl. Buříval: Činím námitku
proti tomu, aby na pořad zítřejší
schůze posl. sněmovny dáno bylo urychlené
projednání osnovy o celním sazebníku
(tisk 360), a žádám, aby tento odstavec na
pořad zítřejší schůze
dán nebyl.
Předseda (zvoní): Pan posl. Buříval
ve své námitce navrhuje škrtnutí
2. odstavce pořadu mnou navrženému.
Dám o návrhu p. posl. Buřívala
hlasovati.
Sněmovna jest schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Buřívala,
prosím, aby zdvihl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh jeho je zamítnut.
Jiných námitek proti návrhu mému vzneseno
nebylo.
Tím je můj návrh přijat.
Prohlašuji schůzi za skončenu.